Pastva ovcí
Od historie k současnosti
V historii bylo na Valašsku chováno velké množství ovcí salašnickým způsobem spojeným s výrobou sýra a žinčice. Lidé, kteří se o ovce na salaších starali, byli u ovcí upoutáni celý den, ale ovce jim poskytovaly dobrý zdroj obživy. Nároky dnešního člověka jsou posunuty trochu do jiné roviny, takže salašnický způsob chovu je již téměř minulostí. Překážkou je zejména nepřetržitá pracovní doba ovčáků během pastevního období. Výrobky z ovčího mléka musí, stejně jako ostatní potravinářské výrobky, splňovat přísné hygienické podmínky. Při zpracování mléka přímo na salaši je splnění hygienických podmínek dosti obtížné, ne- li nemožné. Také krajina v našem regionu doznala od dob rozkvětu salašnictví velkých změn, které by ztěžovaly hospodaření tradičním karpatským způsobem. Jde tedy o to najít nejvhodnější způsob chovu ovcí, který by vyhovoval lidem, ovcím i krajině a který by byl při tom i ekonomicky stabilní.
Proč chovat ovce?
Chov ovcí je v současnosti jednou z priorit českého zemědělství, a to z důvodů udržování krajiny v podhorských a horských oblastech v kulturním stavu, ale hlavně z důvodu účelného využití produkce trvalých travních porostů. Udržovaná krajina je jednou z podmínek vytvoření řady pracovních míst, a to zejména v oblasti turistického ruchu.
Chov ovcí poskytuje lidem kvalitní a chutné maso, u kterého v dnešní době převažuje poptávka nad nabídkou. Maso je v ČR základní produkt, pro který se ovce chovají, ale k lidské výživě je možno rovněž využít ovčí mléko, které se zpracovává na sýry specifické chuti. Dalšími produkty chovu ovcí jsou vlna, kůže a kožešiny.
Ovce a krajina
Ovce mají kromě užitku, jenž poskytují přímo svému chovateli, také význam krajinotvorný, který je významný pro celou společnost. Díky zemědělskému hospodaření a chovu hospodářských zvířat (nejenom ovcí, ale také koz a hovězího dobytka) vznikla valašská krajina, typická svým rázem a bohatostí přírody.
Řada rostlinných druhů, dnes již chráněných zákonem, se v minulosti vyskytovala naprosto běžně na loukách, které byly obdělávány tradičním intenzivním způsobem, ke kterému chov dobytka
neodmyslitelně patřil. Na horských pastvinách, využívaných po generace pouze intenzivní pastvou, se vytvořil typ vegetace snášející okus a sešlapávání dobytkem. Ovce a kozy, na rozdíl od skotu, vytvářejí svými končetinami optimální tlak na zapojený drn, citlivě ho tak rozrušují a dělají prostor pro vyklíčení a růst semen vzácných rostlin. Kozy navíc velmi intenzivně spásají i listy náletových dřevin, kterése za léta neobhospodařování na okrajích pastvin silně rozrostly.
Louky a pastviny s výskytem chráněných rostlin byly v posledních letech udržovány v kulturním stavu pouze kosením a dobytek se na tyto lokality prakticky nedostal. Při kosení a sklizni sena jsou však živiny z lokality stále odebírány. Při pastvě zůstává většina živin prostřednictvím trusu na stanovišti a je dále přístupná pro rostliny. Také z tohoto důvodu je dnes již pohled na údržbu lučních porostů trochu pozměněn. Proto je v Beskydech možno vidět stáda ovcí spásající louky s výskytem vzácných nebo chráněných rostlin, jako je například prstnatec bezový, vemeník dvoulistý, hlavinka horská, vstavač osmahlý nebo hořeček žlutavý.
Z publikace "Pasme ovce, Valaši". Tato publikace je ke stažení zde
