Valašská krajina

Další obyvatelé beskydských lesů-

Chceš si zatopit? Běž na houby. Velice početnou a mnohotvárnou skupinou organismů, se kterou se v lesích běžně setkáváme, jsou houby. V minulosti byly využívány mnoha způsoby i takové druhy hub, které nelze konzumovat.

Příkladem může být troudnatec kopytovitý, který roste na živém i mrtvém dřevě buku a jiných listnáčů. Byl využíván jako prostředek k rozdělání ohně (odtud jeho pojmenování) a posloužil také v lidovém léčitelství k zastavení krvácení. Valaši z něj navíc vyráběli čepice a klobouky. Na této dřevokazné houbě je možné také pozorovat jednu zvláštnost. Pokud roste na kmeni stromu, který se zlomí nebo vyvrátí, plodnice se časem začne otáčet tak, aby opět směřovala k zemi.

Čáp černý má své hnízdo ukryté v lesích, v korunách stromů až 20 m nad zemí. Zimovat od nás odlétá do rovníkové Afriky. Za teplem tak urazí i přes 5000 km.

Jedlobučiny Netvoří je pouze jedle a buk, jak by mohl název napovídat, ale také javor, jilm nebo jasan. Vzácně se vyskytuje také tis červený - dřevina, která byla v lesích dříve běžným druhem.

V těchto vlhkých smíšených lesích, můžeme v blízkosti potůčku potkat také výrazného mloka skvrnitého. Zajímavostí je, že při rozmnožování nekladou samičky vajíčka do tůní, ale rodí živé larvy do tekoucích potůčků s dobře okysličenou vodou. Mlok vyměšuje jedovatý kožní sekret. Díky této ochraně nemá mnoho přirozených nepřátel.

Bučiny Nejčastějším typem beskydských bučin jsou tzv. květnaté bučiny. Vyznačují se bohatým bylinným patrem, které je nejpestřejší na jaře, kdy buk ještě nemá listy a byliny mají ještě dostatek světla. Lze tak spatřit „koberce“ kyčelnice žláznaté, která roste pouze v karpatských lesích nebo česneku medvědího, jehož listy lze dochutit svačinu na výletě v lese. Bučiny jsou poměrně chudé na keře, i přesto brzy zjara upoutají nápadně kvetoucí lýkovce jedovaté, který představuje jeden z prvních zdrojů obživy pro včely a jiný hmyz.

Horské smrčiny Drsné podmínky sedmikvítku evropskému opravdu nevadí – roste také na Islandu nebo na Sibiři. Najdeme ho na vlhkých místech v horských polohách.

Klepání, trylek, výlusk a broušení....to nejsou pojmy užívané klempíři, ale názvy jednotlivých částí „písně“ při toku tetřeva hlušce. V 19. století byly Beskydy nejpočetnější tetřeví oblastí. Nyní se vyskytují pouze ojediněle a to především v zachovalých rozvolněných porostech, kterých je však velice málo.

Suťové lesy- Vyskytují se na prudkých a kamenitých svazích nejvyšších vrcholů. Půdy jsou zde bohaté na živiny, proto zde rostou i náročné druhy rostlin. Přehlédnout nelze například měsíčnice vytrvalá nebo udatna lesní. Lesní porosty jsou řídké a z dřevin se vyskytuje především javor klen, buk, lípa a vzácně jilm.

Zajímavé je zde keřové patro, kde lze pozorovat rybíz alpský nebo růži převislou.

Pouze ve Veřovických vrších lze najít jinak typický druh sutí – kapradinu jelení jazyk.

Dutiny mezi kameny poskytují úkryt vrápenci malému, tento drobný netopýr (mimochodem stejně těžký jako řasenka) je ve spánku celý zabalen do létacích blan. Tím se vápenci liší od ostatních netopýrů, kteří spí s létacími blánami složenými podél těla.