Valašská krajina: Příroda a krajina

Čápi na Vsetínsku

13.1.2012 ČRo Brno str. 1 17:10 Otázky a odpovědi

Roman VERNER, moderátor--------------------Dosavadní neobvyklý průběh zimy zmátl nejenom rostliny, ale také živočichy. Například na Vsetínsku můžete v těchto dnech potkat čápa. Jak opeřenci reagují na podobné anomálie, se dozvíte v pořadu Otázky a odpovědi, u jehož poslechu vás vítá Roman Verner. Klapot čapího zobáku mohou občas zaslechnout obyvatelé Zubří a Zašové, v jejichž okolí se bílý opeřenec pohybuje.

Karel PAVELKA, přírodovědec Muzea regionu Valašsko--------------------Tak není to obvyklé, ale při tomhle počasí většinou, pokud ta zima nastala nějak tak se objevují ti ptáci, nebo zůstávají tady.

Roman VERNER, moderátor--------------------Může je ohrozit ale případná změna počasí? Přeci jenom je stále leden.

Karel PAVELKA, přírodovědec Muzea regionu Valašsko--------------------No, určitě. Pokud zamrzne a napadne sníh, tak ti čápi jsou teď závislí vlastně na drobných savcích, na hraboších, na polích nejspíš, protože nic jiného takhle asi nenajdou. Ale pokud zamrzne a pokud napadne sníh, tak to bude pro ně už horší najít nějakou potravu, takže většinou tihle čápi končí v nějakých těch stanicích pro záchranu živočichů.

Roman VERNER, moderátor--------------------Upozorňuje přírodovědec Muzea regionu Valašsko Karel Pavelka. Jak ale varuje, laici by se neměli pokoušet takto velké ptáky zachraňovat před případným zmrznutím.

Karel PAVELKA, přírodovědec Muzea regionu Valašsko--------------------Čáp je pták, který může i ublížit, takže. Volavka ještě víc teda a čáp i takoví podobní ptáci, kteří jsou rybožraví, tak oni mají takový reflex na oči, že jo. Oni vidí lesk očí a myslí si, že to je ryba. Takže pozor na to, držet ten zobák dál od hlavy. Hlavně držet ten zobák, než si ho člověk připustí k tělu. Já už jsem viděl jeden takový případ, který naštěstí skončil dobře. To byl bugáček, takový malý volavkovitý pták, který jednomu člověku sekl tady nad oko těsně, no. Kdyby neodhadl tu /nesrozumitelné/, tak má po oku. Takže je to, ti ptáci si bohužel neuvědomují, to je reflex, no. Ale je to, a dokonce na hnízdě jednomu ornitologovi v Německu vyklovali, myslím, čápi oči.

Roman VERNER, moderátor--------------------Uzavírá poněkud hororově Karel Pavelka z Muzea regionu Valašsko. Ale nejenom čápa bílého můžete zahlédnout v tuto nezvyklou dobu. Ornitolog Českého svazu ochránců přírody Miroslav Dvorský už viděl i drobnější druhy.

Miroslav DVORSKÝ, ornitolog Českého svazu ochránců přírody-------------------Tak já jsem třeba zrovna předevčírem viděl na potoce v Podlesí konipasa horského, což je druh, který zpravidla od nás odlétá, ale letos už se tvářil tak jako že by skoro byl jakoby na příletu. Kdyby byla druhá polovina února, tak bych řekl, že už je to prostě konipas, který k nám přilétl už ze zimovišť. Už teďka se docela rozezpívali ptáci kosi, brábníci, a prostě sýkory. Začínají se ozývat žluvy zelené k té situaci, která spíše napovídá přírodě, řekněme 2. polovině února nebo začátku března.

Roman VERNER, moderátor--------------------Co vy jako ochránci můžete udělat proto, aby případný nástup opravdové zimy těm ptákům neublížil?

Miroslav DVORSKÝ, ornitolog Českého svazu ochránců přírody--------------------Tak s tím se nedá dělat nic, protože to jsou všecko přírodní zákonitosti, do toho nemá smysl nějakým způsobem zasahovat. My jsme se vždycky každoročně třeba dostali k nějakým handicapovaným živočichům. Předloni to byli třeba sovy, které se k nám dostaly z důvodu vyhladovění, tak pak samozřejmě pokud nám někdo takového ptáka donese nebo nějakého takového živočicha nebo třeba malí ježci, tak se o ně postaráme, ale že bychom chodili po přírodě a vyhledávali sami, to v žádném případě.

Roman VERNER, moderátor--------------------Miroslav Dvorský má ještě jednu teorii, proč není populární čáp ze Zašové na podzim v regionu zůstal.

Miroslav DVORSKÝ, ornitolog Českého svazu ochránců přírody--------------------On si netroufl z nějakých zdravotních důvodů, zřejmě to byl teda tento důvod, na tu dlouhou cestu do Jižní Afriky, kde leží pravidelná zimoviště těchto ptáků, ale samozřejmě je to pták, který je vzletný. On není tak handicapovaný, že by třeba nelétal, takže odchytit takového ptáka jako za normálních podmínek, je téměř nemožné, a pokud on si najde potravu, on tu zimu přežije. Tak letos má opravdu ten čáp štěstí, protože pokud by přišla tuhá zima i v nížinách, tak pak by samozřejmě měl tu situaci podstatně těžší. V letošní zimě, si myslím, že ten čáp, pokud to počasí přetrvá a bude nezamrzlá voda, má přístup ke kořisti, určitě přežije.

Roman VERNER, moderátor--------------------A ti drobnější opeřenci?

Miroslav DVORSKÝ, ornitolog Českého svazu ochránců přírody-------------------Tak u těch běžných pěvců tam to je tak, že většina lidí stejně ty ptáky v zimním období třeba přikrmuje. Podotýkám, že to přikrmování není zásadní, že ti ptáci by přežili asi tu zimu, i pokud by je lidé nepřikrmovali. Nicméně tím přikrmováním jim vlastně usnadníme to přežití v tom zimním období. A pokud jsou ptáci zvyklí zalétat na ty krmítka atd., tak samozřejmě i když přijde tuhá zima, a tu potravu tam najdou, tak jim to pomůže. A ty ostatní druhy ptáků, kteří u nás normálně tráví zimu, tak jsou připraveni i na to, že prostě ta zima se ze dne na den může skutečně vrátit v plné síle, a pak je jenom otázka času, aby třeba ty druhy, kterým zamrzne voda, se stáhly tam, kde prostě voda třeba zamrzlá není nebo kde prostě nějakou potravu naleznou.

Roman VERNER, moderátor--------------------Více ukáže pravidelné sčítání vodních ptáků, na které se ochránci přírody chystají tuto sobotu. O výsledcích vás budeme samozřejmě informovat.

Leden v kraji: pučí keře, zpívají ptáci, ježci nemohou spát

10.1.2012 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Moravskoslezský Žaneta Motlová

Jarní teploty, žádný sníh. Nezvykle teplá zima pobláznila i přírodu v nižších polohách v kraji. Pučí keře, rostou houby, zpívají ptáci. Ježci a netopýři se budí ze zimního spánku. V zoo se po výbězích prohánějí i zvířata z teplých krajin.

Rtuť teploměru je o několik stupňů výše, než je na zimu obvyklé. Počasí připomíná časné jaro. A příroda v kraji reaguje. Je to vidět u ptáků, zvířat, rostlin i hub.

1. Zvířata nezazimovala Nespí. Spíše podřimují a sem tam se i protáhnou. „Vzhledem k teplému počasí nejdou druhy jako jezevec nebo medvěd do opravdu tvrdého zimního spánku,“ říká vedoucí Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích Petr Orel.

Platí to také pro ježky a netopýry. „Probouzejí se, reagují na teplotu. Probuzení ježci bloudí po zahradách a parcích. Jindy v tuto dobu už tvrdě spí. Netopýři lidem létají do bytů,“ říká jeho kolega ze stanice Jan Kašinský.

Na teplo reaguje i zvěř. „Je výše v kopcích, sníh a zima jeleny a srnčí zvěř nevytlačily dolů do podhůří. Nacházíme spoustu stop, mají tam dost potravy,“ říká šéf Správy CHKO Beskydy František Jaskula. Myslivci méně krmí. „Dávám do krmelce ob den deset kilo ovsa. Za sněhu a mrazu to bývá třikrát více,“ popisuje Štěpán Neuwirth.

2. Ptáci zpívají a tokají Kosové jsou slyšet i na velkou dálku. „V zimě komunikují hrozně potichu, teď zpívají stejně jako na jaře. Pokud by teplo ještě vydrželo, mohli by zkusit i hnízdit,“ říká opavský ornitolog Jakub Stančo.

Ptačího zpěvu jsou plné i hory. „Ještě na konci listopadu jsme u některých druhů zaznamenali chování připomínající spíše duben nebo slunečné září. U některých ptáků byly vidět projevy toku,“ popisuje Petr Šaj ze Správy CHKO Jeseníky. Pozoroval jeřábka lesního i drozdy. I teď v nižších polohách hor ptáci stále zpívají.

V Poodří jsou na každém rybníku kachny, nevyhnal je led. Husy velké sice odletěly, přiletěly však husy polní. „Zimují v oblastech, kde mají na lukách a polích potravu. Letos se usídlily tady,“ všímá si Jan Kašinský ze záchranné stanice v Bartošovicích.

3. Lesy jsou plné hub Teplo dělá radost také houbařům. V lesích najdou například penízovku sametonohou. „Roste v takovém množství, jaké si dlouho nepamatuji,“ říká mykolog Vít Balner a dodává, že výjimkou není ani hlíva ústřičná. Rostou podzimní houby jako slzivky. „Podařilo se mi teď najít i jednu jarní. Helmovku pařezovou,“ upozorňuje Balner.

4. Keře samý pupen a květ Běžně kvetou v březnu. Letos ale udělaly výjimku. V parku vykvetla kalina vonná, kvetou také vilíny či lýkovec jedovatý. „Na zahradě mi lýkovec kvete ve velkém. Máme ho i v arboretu,“ říká vedoucí arboreta v Novém Dvoře Dalibor Lička. V kraji také pučí dříny. „Když vydrží teplo, pokvetou,“ dodává.

5. V zoo to žije Letos nemusejí trávit zimu ve vyhřívaných pavilonech. Opice, žirafy, papoušci, sloni či lvi v ostravské zoo mají podzimní režim. Venku pobíhají klidně i půl dne. „V zimě bývají venku půl hodiny až hodinu. Letos je to pro ně velká změna,“ říká mluvčí zoo Šárka Kalousková.

„Na zahradě mi lýkovec kvete ve velkém. Máme ho i v arboretu.“ Dalibor Lička vedoucí arboreta

Foto popis| Jaro i zima Turisté, kteří se v těchto dnech vydají na Lysou horu, se musejí brodit sněhem. Naopak v nížinách není po sněhu ani památky. Teplomilná zvířata z ostravské zoo proto využívají teplého počasí k delšímu pobytu ve venkovních výbězích. Návštěvníci novodvorského arboreta si pak při venkovní procházce mohou prohlédnout časně kvetoucí keře - na snímku dole je jasmín nahokvětý.

Na rožnovské radnici vystavili nejlepší fotky valašské krajiny

7.1.2012 Valašský deník str. 2 Valašsko (mib)

Rožnov pod Radhoštěm – Výstavou fotografií vstoupila do nového roku Galerie Na Radnici v Rožnově pod Radhoštěm. Od středy jsou zde k vidění nejlepší snímky z fotosoutěže Valašská krajina. „Expozici doplňují nesoutěžní fotografie autorů Gustava Beigera a Františka Novotného. Výstava potrvá do sedmadvacátého března,“ uvedl mluvčí rožnovské radnice Tomáš Gross.

Fotosoutěž Valašská krajina tradičně pořádají pracovníci Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Nynější výstava v Rožnově je tvořená snímky z desátého ročníku tohoto klání.

Do soutěže jsou přijímány černobílé nebo barevné fotografie, které jejich autoři pořídili v oblasti sahající od Vlárského průsmyku po Těšínské Beskydy.

V Rožnově doplňují expozici úspěšných snímků také ty nesoutěžní od dvojice Gustav Beiger a František Novotný. „Dlouholetý fotograf z Jablunkova Gustav Beiger představuje svůj pohled na známý prales Mionší,“ sdělila ředitelka T klub – kulturní agentury Lenka Vičarová.

František Novotný se prezentuje cyklem snímků nazvaným Koně nejen jako koníček. Obsahuje fotografie koní a lidí kolem nich.

„Na těchto snímcích se cíleně nezaměřuje na akční situace, jak je známe ze závodů či jiných vystoupení pro veřejnost. Snad stejně zajímavé a často méně známé mohou být pro diváka i civilnější pohledy na sounáležitost člověka a koně,“ přiblížila Vičarová.

Výstava v rožnovské Galerii Na Radnici potrvá do 27. března.

Studánkový král z Meziříčí je nejlepší v Česku

6.1.2012 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Zlínský Daniela Čunková

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Pokud by se vyhlašoval studánkový král, pak by Jiří Jurečka z Valašského Meziříčí byl ten nejvhodnější adept.

Dá se totiž říct, že je českým rekordmanem v počtu nově nalezených studánek. V terénu Beskyd a Javorníků jich sám objevil asi dvě stovky a to se dosud nikomu v republice nepodařilo.

„Na některé studánky nás upozornili místní lidé. Musel jsem ale projít všechny dostupné mapy. Zásadní byly údaje od České geologické služby z Brna. Překreslil jsem si údaje do mapy a pak jsem vyrazil do terénu ověřit, jestli v daných místech skutečně studánky jsou,“ popsal Jurečka.

A jak se k hledání studánek dostal? Před třemi lety vyšel článek o tom, že v Beskydech ubývá studánek. To nedalo mladému ekologovi spát a rozhodl se problém řešit.

Napsal několik projektů, získal peníze, a tak se místním ochráncům podařilo postupně najít a zmapovat neuvěřitelných 380 studánek. Jurečka jich našel 200. A pozor, není to nic lehkého. Následná péče o studánky, která spočívá v zastřešení zdroje vody a obkládání kameny, je pořádná dřina. „Naložíme na vozík stříšky, případně kamení. Tak patnáct tun kamení už máme nanošeno jen k lesním studánkám,“ podotkl čtyřiatřicetiletý ekolog.

Jurečka pracuje mezi ochránci přírody v Meziříčí už osm let. Jeho práce nespočívá jen v mapování studánek, připravuje projekty a píše texty. Vystudoval bohemistiku, ale zůstat chtěl na Valašsku.

„Pracovních příležitostí tu moc nebylo, takže jsem nastoupil k ochráncům přírody,“ vysvětlil.

A jaká je jeho nejoblíbenější studánka? „Mám rád studánku v Rúžďce na kopci Páleniska. Dovedl mě k ní kamarád archeolog. V těch místech mi ukazoval, jak se pozná zaniklá usedlost a náhodou byl pod ní pramen. Původní studánku jsme proto obnovili,“ vysvětlil Jurečka. K téhle chodí i sám pro vodu, protože má blízko chatu.

„Udělali jsme rozbory, voda je tam perfektní a pitná bez výhrad,“ podotkl Jurečka. To se ovšem o většině studánek, které našel, říct nedá. Pít vodu z těchto vodních zdrojů bez převaření se však obecně nedoporučuje. Zastřešováním studánek a péčí o ně ale ekologové postupně kvalitu vody zlepšují.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Zlínský kraj

Význam a role nestátních neziskových organizací v ochraně životního prostředí

27.12.2011 vasevec.cz str. 0

Současná role neziskovek (nestátních neziskových organizací; NNO) v ochraně přírody je zásadní, a to hned v několika ohledech: vystupují totiž jako praktičtí ochránci přírody, její hlídací psi („watchdogs“), lobbisté ve prospěch přírody či instituce provozující ekologickou výchovu. To jsou čtyři nejzásadnější role a přínosy NNO pro ochranu přírody v ČR, přičemž je nutno poznamenat, že v praxi se většina neziskovek zabývá několika (nebo dokonce všemi) aktivitami zároveň.

Praktická ochrana přírody

Neziskovky jsou pro praktickou ochranu přírody nezastupitelné. Umějí pracovat s dobrovolníky a jejich členové a zaměstnanci chrání přírodu s nadšením. Přitom vesměs buď samy disponují kvalitním odborným zázemím, nebo dokážou velmi dobře spolupracovat s experty státní ochrany přírody – ať už z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, či správ jednotlivých chráněných krajinných oblastí a národních parků.

Podílejí se přímo na managementu chráněných území a za málo peněz dokážou „hodně muziky“. Jako příklad může posloužit třeba tradice kosení orchidejových luk v CHKO Bílé Karpaty, které provádí ZO ČSOP Kosenka a kterého se každoročně zúčastní desítky dobrovolných sekáčů (a sekaček) z celé republiky. Jiným příkladem mohou být Týdny pro les nebo rysí a vlčí hlídky, které organizuje Hnutí DUHA a spolupracuje při tom se správami NP Šumava či CHKO Beskydy.

Nejvýznamnější je role neziskovek především při managementu maloplošných zvláště chráněných území, ať už jde o přírodní památky, přírodní rezervace, nebo dokonce o národní přírodní rezervace. Státní ochrana přírody (včetně obcí a krajů) by se bez pomoci neziskových organizací a dobrovolníků a jejich nadšení v žádném případě neobešla.

Naprosto nezastupitelná je role neziskovek (často úplně maličkých a lokálních) v péči o území, která státní ochrana přírody nepokrývá vůbec. Buď proto, že jsou „pod její rozlišovací schopností“, nebo proto, že třeba podobné fenomény dostatečně chrání zvláště chráněná území na jiných lokalitách.

Podobně nesmíme zapomenout na význam NNO v druhové ochraně, ať už jde o konkrétní práci v přírodě (vytváření potravních příležitostí pro dravce, budování rozmnožovacích příležitostí pro obojživelníky, ochrana obojživelníků při tazích apod.), či o systematickou práci třeba v záchranných stanicích pro handicapované živočichy, které každoročně vypustí do přírody stovky jedinců, z nichž řada patří k chráněným či dokonce ohroženým druhům.

Pozemkové spolky

Zvláštní kapitolou praktické péče o přírodu jsou pozemkové spolky. Do obecného povědomí vstoupily fakticky až s úspěšnou a dobře vedenou kampaní Českého svazu ochránců přírody Místo pro přírodu. Neziskové organizace kupují přírodně cenné pozemky, na nichž pak aplikují ochranářský management z pozice vlastníka. Už před kampaní existovala řada pozemkových spolků, ovšem teprve kampaň Místo pro přírodu, jež začala sbírkou na odkup bělokarpatské Ščúrnice, tento způsob ochrany přírody pořádně rozhýbala a především na jejich činnost a samotnou existenci upozornila širokou veřejnost.

Jen v rámci kampaně bylo od jejího zahájení na jaře 2003 vykoupeno 20 lokalit v deseti krajích a v Praze, jejichž celková rozloha je téměř 80 ha. Úspěšná je i sbírka na tzv. nový prales na Ještědském hřebeni, kterou organizuje liberecký Čmelák – Společnost přátel přírody.

Významnou přidanou hodnotou pozemkových spolků je (samozřejmě kromě samotné péče o spravované území) fakt, že v případě výkupů je každý z donátorů vlastně symbolickým vlastníkem části chráněného území. V České republice tak již dnes žijí minimálně tisíce vlastníků pozemků, kteří mohou své vlastnické právo uplatňovat jako ochranáři.

Hlídací psi přírody

„Watchdog“ aktivity neziskových organizací v ochraně přírody jsou pravděpodobně mediálně nejfrekventovanější částí práce neziskovek. Jde o účast v řízeních podle zákona o ochraně přírody a krajiny, územních a stavebních řízeních a pak samozřejmě o různé akce či soudní spory, při kterých se neziskovky snaží zabránit realizaci vesměs stavebních projektů, které by vedly k narušení nebo devastaci přírody.

V tomto ohledu je velmi obtížné zobecňovat, protože na jednu stranu prokazatelně existují zoufale neefektivní a zbytné projekty, kterým se daří bránit jen díky tlaku občanů sdružených v neziskových organizacích a kolem nich, na druhou stranu je třeba přiznat i to, že existují příklady, které jsou pro neziskový sektor v ochraně přírody spíše službou medvědí.

Obecně řečeno je ale tato role neziskového sektoru pro ochranu přírody rovněž klíčová a kromě toho je to jeden z velmi důležitých způsobů, kterými se občané České republiky mohou prakticky zapojit do rozhodování úřadů a politiků v environmentálních záležitostech.

Lobbisté přírody

Určitě není třeba nikoho přesvědčovat, že odbornou úroveň a společenský význam ochrany přírody ovlivňuje podstatným způsobem to, jak vypadá konkrétní legislativa – nejenom vlastní ochranářská, ale i návazné právní předpisy (např. stavební zákon, správní řád, lesní zákon, zákon o myslivosti, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu).

Role nevládních organizací v legislativním procesu je opět velmi podstatná. Její efektivita záleží na dvou věcech: jednak na velikosti dané organizace (početný a historickou tradicí nadaný ČSOP má v přesvědčování jinou váhu než malé místní občanské sdružení o 10 členech), jednak na expertním a argumentačním zázemí a na celkové kvalitě dané organizace. Velmi významnou roli mají v tomto ohledu, kromě již zmiňovaného ČSOP, především Hnutí DUHA, Arnika a Zelený kruh.

Ekologická výchova

Podobně jako se stát neobejde bez neziskovek v praktické péči o přírodu, neobejde se bez nich ani v environmentální výchově, vzdělávání a osvětě (místo zkratky EVVO řekněme v ekovýchově). Síť středisek ekologické výchovy (SEV) Pavučina, provozovaných převážně (s výjimkou několika příspěvkových organizací měst) neziskovými organizacemi, je toho jasným dokladem. Především jejich zásluhou patří ekovýchova v České republice k několika málo počinům, kterými se můžeme chlubit a kterými se rádi inspirují nejen na východ, ale často i na západ od našich hranic. Oboustranně přínosná je spolupráce ekovýchovných neziskovek a SEV se správami velkoplošných zvláště chráněných území, ať už jde například o Sluňákov a Litovelské Pomoraví, ZO ČSOP Kosenku či Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty a stejnojmennou CHKO, nebo o Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory v Horním Maršově a Krkonošský národní park.

Nadační podpora

Český neziskový sektor prakticky po celá 90. léta dokázal přežívat jen díky grantům zahraničních nadací. I dnes je role „peněz zvenku“ zásadní – především u evropských a „norských“ fondů. Ovšem české dárcovské prostředí se dostalo už na docela slušnou úroveň, a to naštěstí nejen v případě humanitárních katastrof, ale i v ochraně přírody a životního prostředí. Důkazem toho je již zmiňovaný úspěch pozemkových spolků, ale i existence českých nadací, které ekologické projekty podporují.

Na prvním místě je nutné zmínit největší českou ekologickou Nadaci Partnerství. Významná je také Nadace VIA, Nadace Veronica a pak existuje řada menších nadací a nadačních fondů, jako je Nadace na ochranu zvířat, Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor či Český nadační fond pro vydru.

Odkazy:

http://www.opzp.cz/sekce/499/opzp-pro-neziskove-organizace/

http://www.neziskovky.cz

http://www.mzp.cz/cz/grantova_rizeni_pro_nno

http://www.vasevec.cz/blogy/ekologicka-vychova-osveta-ma-velky-vyznam

http://www.isnno.cz/EvidenceNNOV10001/DesignPages/SeznamNNO.aspx

Nyní je v evidenci celkem 272 NNO v oblasti ekologie.

http://www.asociacenno.cz/

http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-v-ekologii/

K péči o přírodní dědictví a životní prostředí přispívají dobrovolníci v České republice již od 19. století. Dnes v této oblasti působí stovky větších i menších organizací a spolků. S nimi desítky tisíc dobrovolníků pečují o významné přírodní lokality, sází stromy, starají se o ohrožená zvířata, budují naučné stezky, provádějí strážní službu nebo se věnují ekologické výchově dětí a mládeže či osvětě široké veřejnosti.

Neziskové organizace mohou žádat dotace na podporu environmentálních projektů

21.12.2011 tiskovky.info str. 0

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo výzvu pro podání žádostí o dotace pro nestátní neziskové organizace zabývající se ekologií a životním prostředím. Ukončení přijímání žádostí je 17. ledna 2012 do 12 hodin a žádost musí splňovat podstatná kritéria vyplývající z nařízení ministerstva. Každá organizace může podat pouze jeden projekt trvající jeden kalendářní rok. Do výběrového řízení se mohou přihlásit občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. V letošním roce bude mezi sdružení rozdělena částka 10 milionů korun.

Každá organizace může podat nejvýše jeden projekt s maximální požadovanou částkou 300 tisíc korun na jeden projekt, přičemž dotace ze státního rozpočtu nesmí přesáhnout 70% rozpočtových výdajů projektu a nevyčerpané finanční prostředky je nutno podle dispozic ministerstva vrátit na jeho účet. Ministerstvo životního prostředí si vyhrazuje právo a povinnost průběžně i dodatečně kontrolovat řešení projektu i použití dotace, hospodárnost, efektivnost, účelnost a to v souladu se zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Nestátní nezisková organizace, které byla poskytnuta dotace ze státního rozpočtu, umožní na požádání ústředního orgánu provedení kontroly a ověření správnosti použití prostředků dotace v účetnictví. Na rok 2012 je alokována částka 5 mil. Kč pro projekty v gesci sekce 300 (ekonomika a politika životního prostředí) a 5 mil. Kč pro projekty v gesci sekce 600 (ochrana přírody a krajiny).

Témata pro výběrové řízení

Témata pro výběrové řízení na podporu projektů nestátních neziskových organizací pro rok 2012 jsou následující: ochrana přírody – udržitelný rozvoj krajiny, monitoring a mapování invazních druhů, návrhy a realizace komplexních opatření k eliminaci nebo regulaci invazních druhů rostlin a živočichů, ochrana geologického dědictví; prostředí měst a obcí – aktivity vedoucí ke zlepšování životního prostředí obyvatel měst a obcí, zavádění udržitelné spotřeby na komunální i národní úrovni, komplexní řešení zelených ploch ve městech a obcích, zavádění a propagace inovativních řešení v oblasti ochrany životního prostředí, ekologicky šetrný cestovní ruch; znalosti a informovanost o životním prostředí – vzdělávací programy a osvětové akce pro děti a mládež, rodiny a děti předškolního věku, pedagogy, poskytování informací o životním prostředí.

Nabídky projektů se zasílají doporučeně nebo doručují přímo do podatelny Ministerstva životního prostředí v uzavřených obálkách. Rozhoduje datum doručení na adresu ministerstva. Splnění základních náležitostí způsobu podání předkládaných nabídek projektů prověří komise pro otevírání obálek. Uchazeči, kteří předložili nabídky, mohou být přítomni při otevírání obálek. Předkládané nabídky projektů zařazené do výběrového řízení budou vyhodnoceny skupinou odborníků-expertní komisí, která se řídí jednacím řádem. Protokol o pořadí předložených a vyhodnocených projektů bude zveřejněn na webové stránce ministerstva.

Informace

Informace o výběrovém řízení jsou průběžně k dispozici na internetu (http://www.mzp.cz, rubrika Financování ochrany ŽP – Národní programy – Grantová řízení pro NNO). Informace o výsledcích projektů podpořených v letech 1997 – 2010 včetně konkrétních výstupů lze najít ve formě souhrnné databáze na adrese http://www.mzp.cz/projekty. Bližší informace získáte také u p. RNDr. Miloslava Nováka, e-mail: mailto:miloslav.novak@mzp.cz, telefon: 267 122 189. Ministerstvo životního prostředí doporučuje, aby se uchazeči o dotaci registrovali do systému na Portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz) v sekci „Nestátní neziskové organizace“.

Kontakt:

Kateřina Fišarová

PR manažerka

mailto:fisarova@adriainvest.cz

http://www.adriainvest.cz/index.php/divize-media

+420 775 721 151

URL| www.tiskovky.info/tiskove-zprav...e-na-podporu-environmentalnich-projektu

Deza už nechce být největším znečišťovatelem ovzduší

8.12.2011 Valašský deník str. 3 Valašsko ALEXANDRA BURŠÍKOVÁ

Valašské Meziříčí – Chemička Deza ve Valašském Meziříčí je největším znečišťovatelem ve Zlínském kraji.

Do snižování emisí přitom společnost investovala za poslední tři roky téměř tři sta milionů korun.

„Deza je aktuálně na prvním místě ve vypouštění prokazatelně i potenciálně karcinogenních látek,” uvedl Jindřich Petrlík z organizace Arnika, která údaje o čistotě ovzduší sleduje.

Deza je jedinou chemičkou v zemi, která zpracovává černouhelný dehet a surový benzol. Podnik podle Arniky loni do ovzduší vypustil devět tun nebezpečného benzenu, což je o tři tuny více než v roce 2009. Exhalace jsou podle ekologů když už ne nadlimitní, pak alespoň vysoké.

„Vedeme jen žebříčky, kde se udávají průmyslové hodnoty. Je ale řada subjektů, které nás co do znečištění ovzduší předčí. Například automobilová doprava nebo lokální topeniště,” upozornil na obranu generální ředitel společnosti Zbyněk Průša.

Za nárůstem úniku benzenu do ovzduší stojí podle představitelů chemičky ekonomická krize, která zasáhla region v roce 2009. „Vyráběli jsme zhruba poloviční množství benzenu než o rok později. Zvýšení emisí tedy způsobil nárůst výroby,“ vysvětlil mluvčí Dezy Jaroslav Obermajer. Exhalace benzenu se ale oproti dvojnásobně vyrobenému množství zvýšily jen o jednu polovinu. „Souvisí to s instalací účinnější termické dopalovny koncových plynů v roce,” přiblížil Obermajer.

Do snižování emisí investovala chemička od roku 1993 2,6 miliardy korun, z toho jen za poslední tři roky 290 milionů korun. To je třetina veškerých investic. „Pro ochranu životního prostředí používáme nejmodernější technologie, které jsou ve světě k dispozici,“ zdůraznil Obermajer

Situace by se podle něj měla v budoucnu ještě zlepšit. Rekonstrukce se dočkaly i zásobníky na potenciálně nebezpečný naftalen. Toho loni chemička vypustila do ovzduší čtyřicet sedm tun. V příštím roce se ale díky novým opatřením emise sníží o šestatřicet tun. „Přední místa znečišťovatelů bychom tak měli navždy opustit,“ slibuje Oldřich Kuběna, který se v chemičce věnuje vlivu na životní prostředí. Zároveň upozornil, že do ekologie bude Deza investovat i v následujících letech. „Plánujeme hermetizaci emulzních zásobníků, další odsíření a odprášení kouřových spalin a modernizaci biologické čistírny odpadních vod,“ vyjmenoval.

Profil společnosti Chemička Deza je zpracovatelem surového benzolu a surového dehtu, což jsou vedlejší produkty vznikající při výrobě koksu z černého uhlí. Svou zpracovatelskou kapacitou 160.000 tun/rok surového benzolu a 450.000 tun/rok surového dehtu patří mezi významné podniky v uvedeném oboru na světě.

Ochránci přírody čistí a zastřešují studánky

1.12.2011 Valašský deník str. 3 Valašsko (bur)

Valašsko - Ekologové z Meziříčí čistí a zastřešují studánky na Valašsku.

„Zaměřili jsme se především na obnovu těch tradičních, k nimž mají místní lidé vztah. Proto jsme oslovili starosty, zda mají o vyčištění a zastřešení studánek ve své obci zájem,“ popsal Jiří Jurečka z Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí. Obnovení se tak dočkají tři studánky v Bílé, dvě v Růžďce, dvě ve Zděchově, a po jedné pak ve Valašské Polance, Huslenkách a Vsetíně.„U vyčištěných a zastřešených pramenů necháme provést certifikovaný rozbor vody. Výsledky pak vyvěsíme na našich webových stránkách,“ slíbil Jurečka. Další studánky ekologové plánují vyčistit v příštím roce.

Region| Střední Morava

Obyvatelům Rožnova pod Radhoštěm se nelíbí plán na stavbu hráze

30.11.2011 TV Nova str. 12 22:30 Noční Televizní noviny

Iveta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------Obyvatelům Rožnova pod Radhoštěm se nelíbí plán na stavbu hráze proti povodním, a to přesto, že na ni už dlouho čekají. Má jít totiž o zeď z betonu, kvůli které by se navíc musela vykácet lipová alej. Místní už sepisují petici.

Martina JULINOVÁ, redaktorka

--------------------Vyplavené domy, garáže, zničená auta. Před 14 lety povodeň v jižní části Rožnova pod Radhoštěm způsobila milionové škody. Řeka se tady ale vylévá z břehů pravidelně. Město teď dělí jen krůček od realizace protipovodňových opatření. Paradoxně ale narazilo na nevoli místních občanů. Původní projekt, který počítal se stavbou asi metr vysoké betonové zídky, kvůli které by se musela vykácet vzrostlá lipová alej smetli ze stolu.

Magdaléna KUBÍNOVÁ, obyvatelka Rožnova pod Radhoštěm

--------------------Byla by hrozná škoda, kdyby v takovém městě, které je centrem CHKO Beskydy a je to opravdu vyhledávaný turistický cíl, vyrostlo něco takového.

Kristýna KOSOVÁ, členka o.s. Zdravý Rožnov

--------------------My bychom byli rádi, kdyby se tady podařilo postavit něco, co by vůbec nebyla zeď.

Martina JULINOVÁ, redaktorka

--------------------Kvůli obstrukcím některých lidí se protipovodňová hráz prodraží městu o více než milion korun.

Alois VYCHODIL, místostarosta Rožnova pod Radhoštěm

--------------------Bude projekt zpracován, respektive doprojektován o požadavky těch občanů. Cena toho objektu je zhruba asi 250 tisíc, a ta opatření, které máme předběžně naceněná je dalších 850 tisíc.

Martina JULINOVÁ, redaktorka

--------------------Místní požadují hlavně zachovat ráz krajiny. Nechtějí přijít především o lipovou alej, která nábřeží lemuje.

Veronika SLÁMOVÁ, mluvčí Povodí Vltavy

--------------------Se na obou březích vykácí cca 40 stromů. Zároveň s tímto kácením proběhne také náhradní výsadba asi 60 stromů.

Kristýna KOSOVÁ, členka o.s. Zdravý Rožnov

--------------------Nevyrostou nikdy tak, do takové velikosti, nebudou to už ani lípy. Takže ten charakter se podle nás definitivně poškodí.

Martina JULINOVÁ, redaktorka

--------------------Nový projekt na stavbu protipovodňové hráze by měl být na světě za dva týdny. Pokud se ani ten nebude místním zamlouvat, obrátí se prý s peticí na Ministerstvo zemědělství. Martina Julinová, televize Nova, Rožnov pod Radhoštěm.

Ochránci přírody obnovili studánky u Valašského Meziříčí

28.11.2011 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Zlínský (vm)

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Valašskomeziříčští ochránci přírody obnovili v letošním roce několik tůní a studánek ve Zlínském kraji. Věnovali se ochraně vody v krajině -konkrétně mokřadů, zatopených lomů nebo studánek.

„Zaměřili jsme se především na obnovu tradičních, ale zanedbaných studánek, ke kterým mají místní lidé a turisté historicko-kulturní vazby a osobní vztah. V plánu projektu bylo zmapovat studánky a prameny na východní Moravě a vybrat z nich deset ohrožených nebo nedostatečně zakrytých. Vybrané studánky vždy vyčistíme, zastřešíme a necháme u nich provést certifikované rozbory vody,“ uvedl Miroslav Dvorský z Českého svazu ochránců přírody v Meziříčí.

Vyčištění a otevření se už dočkala například studánka na Píškové, vytvořené jsou tůňky na mokřadní louce v údolí Babská u Velkých Karlovic, na Hradisku v Rožnově pod Radhoštěm, v podmáčené olšině na Raťkově v blízkosti Čartáku, na mokřadu Rybníky v Hrachovci, v Rákosině ve Stříteži nad Bečvou a Choryňském mokřadu.

Průzkumy budou pokračovat i příští rok. „Na základě výsledků zpracujeme pro krajské úřady ve Zlíně a Olomouci seznam chráněných druhů živočichů s návrhem na vyhlášení jednotlivých lokalit jako nových zvláště chráněných území,“ dodal Dvorský.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

Ptáci už mizí dokonce i z lesů, ornitologové neví proč

20.11.2011 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí Pavel Baroch

Česká příroda přišla odhadem o 10 milionů ptáků, úbytek pokračuje

Praha - Česká příroda už nepřichází jen o ptáky, kteří obývají zemědělskou krajinu, ale rovněž o ptactvo v lesích.

Ukazuje to aktuální analýza, kterou zveřejnila Česká společnost ornitologická. Jenže zatímco u zemědělských druhů ornitologové znají příčiny jejich úbytku, u lesních ptáků to nevědí.

Za posledních 30 let tak z české přírody zmizelo podle odborných odhadů už zhruba 10 milionů ptáků.

"Situace s lesními ptáky se nezhoršila z roku na rok," řekl Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. "Ale letos jsme poprvé udělali hlubší analýzy. Zatímco do poloviny devadesátých let lesních ptáků přibývalo, za posledních 15 let se jejich početnost pomalu, ale vytrvale snižuje."

Co stojí za úbytkem lesních ptáků, ovšem odborníci dosud nevědí. "Do detailů bych se opravdu nepouštěl, bylo by to hodně spekulativní," řekl Aktuálně.cz Vermouzek.

Mizí nejpočetnější druhy

Letošní rok podle ornitologů potvrdil dosavadní negativní trend ve vývoji počtu českého ptactva. Z přírody přitom mizí především ty nejpočetnější druhy.

"Rok 2011 nepřinesl pozitivní překvapení," konstatoval Vermouzek. "Ptáků u nás stále ubývá, nejhůře jsou na tom ptáci zemědělské krajiny a nezdá se, že by se dařilo negativní trend zastavit. Stále přicházíme o skřivany, čejky, chocholouše nebo strnady obecné."

Ptáci jsou dobrým indikátorem stavu životního prostředí. Rychle reagují na jeho změny. Pokud se podmínky pro některý druh zlepší, rychle se to projeví. Jenže v Česku je trend spíše opačný.

Vrabců je už jen polovina

Týká se to například i vrabce domácího, který kdysi patřil mezi hlavní polní škůdce a nejrozšířenější ptáky českých měst. To už ovšem dávno neplatí. Vrabců je čím dál méně.

Graf ukazuje, jak ubývá vrabců domácího:

Podle aktuálních dat České společnosti ornitologické jich žije v zemi už jen zhruba polovina v porovnání se stavem před třiceti lety.

Sterilní zemědělská krajina

Mezi hlavní důvody úbytku ptáků patří změny v hospodaření v zemědělské krajině, která se stává pro ptactvo sterilní. Víceméně slouží jen k tomu, aby se na ní něco pěstovalo.

"Stejně by se daly plodiny pěstovat třeba ve vaně," poznamenal ornitolog Vermouzek. Například počty skřivana polního se od počátku 80. let minulého století snížily o více než 35 procent, čejky chocholaté dokonce skoro o 90 procent.

Ptactvu vadí i zabetonovávání krajiny výstavbou nových satelitů nebo supermarketů či skladišť nebo budování nových dálnic a silnic. Nezanedbatelný vliv má i globální oteplování.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=722010

Nejčistší hory jsou Krušné a Jizerské, propadly Beskydy a Jeseníky

10.11.2011 ct24.cz str. 0 ver

Praha - Nejčistšími českými horami jsou v současné době Krušné a Jizerské hory, které dříve platily za nejpostiženější. Relativně nejhůř jsou na tom nyní naopak Beskydy a Jeseníky. Znečištění tuzemských hor se ale celkově za posledních 20 let výrazně snížilo. Informaci přinesly dnešní Hospodářské noviny s odvoláním na rozsáhlý výzkum, který v uplynulých dvou letech provedla Česká geologická služba. Výzkum stál 40 milionů korun a platilo ho Norsko ze svých fondů.

Geologové v nejvyšších a nejodlehlejších zákoutích hřebenů hor instalovali lapače vzorků námraz. Pak námrazu nechali roztát, podrobili ji chemické analýze a data porovnali s hodnotami naměřenými v polovině 80. a na začátku 90. let. Zlepšení je patrné u všech hor. "U některých látek se snížily koncentrace desetkrát i stokrát," řekl deníku vedoucí výzkumného týmu Martin Novák.

Jeseníky a Beskydy znečišťují zplodiny z neodsířených polských továren

Česká republika i většina sousedních zemí již dříve odsířily a odprašnily své továrny. Filtry na komínech německých továren jsou také podle Nováka důvodem toho, proč jsou Krušné a Jizerské hory, kam dřív vítr zanášel zplodiny z východního Německa, nyní nejčistšími horami v republice. Podle mluvčího CHKO Jizerské hory se stav lesa výrazně zhoršil v 70. letech. "Imise z německých a polských elektráren několikrát překračovaly únosnou mez pro lesní porost. V té době jsme tu měli souvislou, sto kilometrů čtverečních velkou holinu... Dnes je ten les zelený. Vypadá to, jako by se tu nic nestalo," řekl deníku.

zdroj: itras.cz

Vodní nádrž Souš

Relativně větší znečištění moravskoslezských hor vědci přičítají zplodinám z dosud neodsířených polských továren. "Ty látky se sem s nejvyšší mírou pravděpodobnosti dostávají přes hranice z Polska, především z oblasti kolem Katovic, kde je obrovská koncentrace elektráren a továren," citují noviny geochemika Vladislava Chrastného. Poláci si totiž při vstupu do EU vyjednali výjimku, že ještě odsiřovat nemusí. Přechodné období jim ovšem letos končí. Podle Chrastného ale koncentrace látek naměřených v horách nejsou člověku nebezpečné.

URL| http://www.ct24.cz/152622-nejcistsi-ho...a-jizerske-propadly-beskydy-a-jeseniky/

Deza sníží emise: upravila zásobníky

19.10.2011 Zlínský deník str. 6 Zlínský kraj (čtk)

Valašské Meziříčí - Valašskomeziříčská chemička Deza zrekonstruovala skladovací zásobníky kapalného naftalenu - hlavní zdroje emisí. Od investice za 69 milionů korun si podnik slibuje snížení emisí naftalenu. A to prý dokonce na takové hodnoty, že v budoucnu podnik opustí přední příčky žebříčků největších znečišťovatelů v zemi. Informace vyplývají z podnikových novin zveřejněných na webu Dezy. Deza, jediná chemička v zemi, která zpracovává černouhelný dehet a surový benzol, se letos zařadila na první pozici v přehledu látek karcinogenních, pravděpodobně či potenciálně rakovinotvorných.

Podle společnosti Arnika, jež zpracovává průzkumy, Deza loni zvýšila emise benzenu o 3200 kilogramů na celkových 9200 kilogramů. Ve svých přehledech také poukázala na stále velké emise naftalenu (46 000 kg), které sice ve srovnání s rokem 2009 klesly o téměř 4000 kg, přesto ale dosahují nejvyšších hodnot v zemi.

Emise benzenu ovšem podnik řešil už na začátku 90. let. Tehdy je snížil na desetinu původní hodnoty. „Dneska se tedy jedná pouze o zbytkové emise, které jsou integrovaným povolením omezeny tak, aby tyto koncentrace nebyly nebezpečné pro zdraví občanů,“ napsal mluvčí Dezy Jaroslav Obermajer v podnikovém listu.

A dodal, že emise se loni zvýšily kvůli tomu, že podnik loni vyrobil dvojnásobné množství benzenu než v roce 2009. „Tento nepoměr je dán tím, že jsme v roce 2009 nainstalovali účinnější dopalovnu emisí,“ doplnil.

Naopak naftalen byl ještě před několika lety považován za látku zcela bezpečnou. Nyní se na něj pohlíží jako na látku potenciálně nebezpečnou. Právě proto chemička letos zrekonstruovala skladovací zásobníky naftalenu. Podnik zásobníky vyčistil, opětovně zaizoloval a především svedl emise naftalenu do katalytické spalovny. Zrekonstruované zásobníky jsou zatím ve zkušebním provozu. Efekt má být patrný v číslech za letošní rok.

Deza investovala miliardy, přesto dál chrlí do ovzduší karcinogeny

16.10.2011 zlin.iDNES.cz str. 0 Zlín / Zlín - zprávy MF DNES, Daniela Čunková

Chemička Deza ve Valašském Meziříčí už do ekologických opatření investovala miliardy korun. Stále ale vypouští do ovzduší množství karcinogenů a řadí se k největším znečišťovatelům v republice.

Miliardy už vložila chemička Deza z Meziříčí do ekologických opatření. Přesto se stále řadí podle aktuálních údajů organizace Arnika k největším znečišťovatelům v republice. Množství karcinogenů v ovzduší není pro obyvatele Valašského Meziříčí vůbec povzbuzující.

"Deza aktuálně skončila na prvním místě znečišťovatelů po stránce prokazatelně i potenciálně karcinogenních látek, které vypouští," uvedl vedoucí kampaně Budoucnost bez jedů organizace Arnika, která údaje o čistotě ovzduší sleduje, Jindřich Petrlík.

"To, že figurujeme v těchto žebříčcích, není nic příjemného pro žádnou firmu. My děláme maximum pro to, aby se to změnilo. Pravidelně investujeme do ekologizace svých výrob," reagoval mluvčí společnosti Jaroslav Obermajer.

Od 90. let vynaložila chemička na ekologii 2,6 miliardy korun, to je třetina veškerých investic.

Podle sdružení Arnika by se ale Deza měla snažit ještě víc. "Slibovali, že sníží emise naftalenu. Navíc zvýšili úniky benzenu o tři tuny meziročně. Jsou technologie, jak škodliviny omezit," uvedl Petrlík. Do dvou let se Deza z prvního místa znečišťovatelů stáhne

Deza se brání, emise snižují průběžně od počátku 90. let, postupně snížili emise benzenu na desetinu původní hodnoty. "V současné době se jedná pouze o zbytkové koncentrace a meziroční výkyvy souvisejí s různou produkcí v daném roce," vysvětluje Obermajer.

Chemička se snaží stále hledat možnosti, jak tyto emise dále snížit. Příkladem může být rok 2010, kdy produkce benzenu byla oproti roku 2009 dvojnásobná. Nárůst emisí byl pouze o jednu třetinu.

A to je možná základ problému. Protože jde výroba dopředu, není možné tak rychle emise snižovat. "Ke zvyšování výroby je nikdo nenutí," podotkl Petrlík.

Veškeré zákonné limity však Deza ostře dodržuje, při porušení totiž hrozí vysoké pokuty. Zároveň slibuje, že množství škodlivin bude nižší. "V datech za rok 2011 a 2012 už by se měl díky novému zařízení promítnout pokles emisí naftalenu. Přední místo tohoto žebříčku tak Deza do dvou let opustí," uvedl Obermajer.

URL| http://zlin.idnes.cz/deza-investovala-....aspx?c=A111010_1665171_zlin-zpravy_sothttp://zlin.idnes.cz/deza-investovala-miliardy-presto-dal-chrli-do-ovzdusi-karcinogeny-1d2-/zlin-zpravy.aspx?c=A111010_1665171_zlin-zpravy_sot

Chytnout pstruha je už kumšt

7.10.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana IVETA BARABÁŠOVÁ

Za mizivý výskyt oblíbených ryb v Bečvě mohou predátoři, stavební úpravy i lovci

Horní Vsacko - Oldřich Pavelka rybaří bezmála čtyřicet let. Měl proto možnost sledovat, jak se životní podmínky a počet pstruhů ve Vsetínské Bečvě mění. Bohužel k horšímu. „Dobře si pamatuji dobu, kdy se kromě umělé návnady chytalo i na mrtvou vranku, nebo střevli potoční. Tenkrát bylo běžné nachytat za sezonu více než sto mírových pstruhů,“ vzpomněl jedenapadesátiletý rybář.

Dnes je ale situace jiná. Člověk tomu prý až přestává věřit. „Letos jsem ulovil pouze jedenadvacet mírových pstruhů. Kdybych teď začínal s rybařením, myslel bych si, že to neumím,“ přiznal muž. Za jednu docházku k řece má prý minimum záběrů, a když je prohospodaří, nechytne nic.

Začal přemýšlet, proč tomu tak je. A důvodů mizivého množství pstruhů je podle něj hned několik. Na přítocích i hlavním toku se vždy stavěly splávky. Dnes je však vystřídaly skluzy. „Odstrašujícím příkladem je například Raťkovský potok v Karolince. Je svedený do betonového koryta, kterým při počasí, jaké je teď, proteče minimum vody. Tam už mírového pstruha nechytnu do konce života,“ povzdechl si Pavelka.

Druhou příčinou jsou podle něj predátoři. Kromě volavek totiž narostl také počet vyder. „Dříve jich bylo od Halenkova tak jeden, dva páry. Dnes je jich tady mnohem víc,“ vysvětlil rybář.

Svou vinu ale nesou podle Pavelky i samotní rybáři. Před časem se údajně slovoval každý přítok Bečvy pouze jednou za dva roky. V dnešní době ale dvakrát ročně.

„Většina ryb, které se tenkrát slovily a vytřely, se navíc vracely přibližně tam, kde se chytly. Teď už ne,“ posteskl si muž. Pstruh to má podle něj ve Vsetínské Bečvě stále těžší. A metráky ryb dovezených odjinud prý situaci nezachrání.

Kritika padá také na špatnou komunikaci mezi Povodím Moravy, Správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy (CHKO Beskydy), Správou toku ve Vsetíně a rybáři.

Podobného názoru jako Pavelka je také hospodář vsetínské místní organizace Českého rybářského svazu Zdeněk Žáček. „Potoky i Bečva se narovnaly, zmizely splavy a kaskády například na Hovězí nebo Halenkově. Místo toho vznikly kamenité skluzy,“ uvedl před časem.

Pstruzi tak prý přišli o přirozené úkryty před predátory a nemají ani místa, kde by se přirozeně vytírali. Rybáři navíc bojují i s vydrami. „Vydry žily v Bečvě už v minulosti. Nebylo jich ale tolik. Voda uživí tak dvě, tři, ale ne třicet,“ podotkl Žáček.

Taková vydra podle něj zkonzumuje zhruba půl kilogramu ryb. V případě, že má mladé, jsou to až dvě kila za den. „A to se potom nasbírá. Je to přibližně deset až dvanáct pstruhů,“ popsal rybář.

Podle zooložky vydry na vině nejsou

Podle zooložky Dany Bartošové však vydry výrazným způsoben situaci neovlivní. Mají údajně svá teritoria, která si hlídají a další do nich nepustí. „Nejsou důvodem nízkého počtu pstruhů v Bečvě,“ oponuje zooložka. „Navíc, je jich sice o něco více než dříve, ale stále se jedná o nízké počty,“ míní Bartošová.

Vodohospodář CHKO Beskydy Martin Poloha si zase myslí, že kamenné skluzy jsou způsobem, jak tok podélně zprůchodnit i pro ryby.

„Je to věčný spor mezi ochranáři a rybáři. Nemyslím ale, že by za malý počet pstruhů mohly skluzy. I pod nimi jsou tůně, kde se ryby mohou ukrýt,“ míní Poloha.

Problém je podle něj u obou objektů. Splávků i skluzů. „Vždycky nějaká tůň vznikne. V určitých případech je to nachystané na to, aby se tam ryby shromažďovaly. Ta šelma není hloupá, aby si je nenašla. Ve vývaru taky nejsou žádné úkryty. Ledaže by se tam uměle udělaly,“ popsal vodohospodář.

Skluzy jsou na přání ochránců přírody

Kamenité skluzy začaly nahrazovat splávky zejména po povodni v roce 1997, a to zejména na popud institucí zabývající se ochranou přírody jako je například CHKO Beskydy.

„Hlavním smyslem těchto úprav je zprůchodnění objektů v řece zejména pro chráněné živočichy jako je například vranka obecná,“ doplnila mluvčí Povodí Moravy Veronika Slámová.

Upozornila, že většinu stavebních úprav na území nad Vsetínem konzultují pracovníci Povodí Moravy právě s CHKO Beskydy. „Dnes již však stavební úpravy moc neprovádíme,“ řekla mluvčí.

Zmínila, že do budoucna se uvažuje o zprůchodnění velkých příčných jezů, jaký je například v Halenkově. „Navíc se snažímě stávající zděné příčné objekty zachovat tak, abychom je balvanitými skluzy nemuseli nahrazovat,“ doplnila Hrdá.

Region| Střední Morava

Ryby otrávila neznámá látka

23.9.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana IVETA BARABÁŠOVÁ

Látku z rybníku v Huslenkách zkoumají pracovníci laboratoře. Případ šetří i policie

Huslenky - Majiteli soukromého rybníku v Huslenkách včera zbyly oči pro pláč. Během pár hodin se jeho vodní nádrž proměnila v místo bez života. Neznámá látka otrávila všechny ryby, ale také další živočichy.

O pomoc byli hasiči požádáni ve čtvrtek po jedné hodině odpoledne. Na místě zasahovali profesionálové ze Vsetína i dobrovolníci z Halenkova a Huslenek. „Po příjezdu na místo jsme zjistili, že došlo k totální otravě ryb a života v rybníku,“ uvedl mluvčí krajských hasičů Ivo Mitáček. Na hladině byly místo šplouchajících ploutví viditelné stopy plovoucí neznámé látky. Majitel rybníku o velikosti jeden a půl aru odhadl ztráty na tři sta velkých lovných ryb, malých ryb a nepočítaně potěru.

Nebezpečí však hrozilo dál. „Na místě jsme zjistili, že pod tímto otráveným rybníkem je kaskádovitě napojený další rybník, který musí být uchráněn. V případě otravy by byl v ohrožení další vodní život,“ podotkl Mitáček. Hrozilo by navíc také přelití přes spodní rybník a možné ohrožení Vsetínské Bečvy.

„Hasiči proto čerpadly snížili hladinu vody téměř o dvacet centimetrů. Po dohodě s odborníky ji čerpali na blízké louky a do volného okolního terénu,“ přiblížil Mitáček.

Na místo postupně dojeli zástupci obce, odboru životního prostředí a chráněné krajinné oblasti. Událost začali vyšetřovat také policisté.

Po necelých třech hodinách hasiči zásah ukončili. „Snížením hladiny vody vznikla dostatečná rezerva proti případnému dalšímu ohrožení okolí. Zajištěné vzorky neznámé látky jsme převezli do laboratoří hasičů ve Frenštátu pod Radhoštěm. Tam budou dále zkoumány,“ doplnil mluvčí. Výsledky z laboratoře budou známé v následujících hodinách až dnech.

***

„Zajištěné vzorky neznámé látky jsme převezli do laboratoří. Tam budou zkoumány.“ Mluvčí krajských hasičů Ivo Mitáček

Region| Střední Morava

Ve Zlínském kraji je řada menších ekologických zátěží

19.9.2011 enviweb.cz str. 0

Sanace, staré zátěže 19.09.2011 / zdroj: ČTK /

Ve Zlínském kraji je řada starých menších ekologických zátěží, které hejtmanství musí v nejbližší době vyřešit. Většinou jde o skládky odpadů nebo pozůstatky po činnosti armády. Jejich odstranění přijde na desítky milionů korun. Zlínský kraj se proto snaží získat peníze i z jiných zdrojů. Stará ekologická zátěž, která by akutně ohrožovala životní prostředí a zdraví obyvatel, se ale na území regionu nenachází, řekla ČTK mluvčí Gabriela Sýkorová Dvorníková.

"Problém v některých případech je, že například z Operačního programu Životní prostředí, který skýtá v současné době největší potenciál pro žadatele, je možno čerpat prostředky na sanaci staré ekologické zátěže pouze v případě, jestliže její původce není znám nebo již neexistuje," upozornila mluvčí Zlínského kraje Dvorníková.

Zlínský kraj nyní hledá peníze například na sanaci nebo rekultivaci staré skládky Žabárna u Fryštáku na Zlínsku a bývalého vojenského areálu v obci Halenkov.

Rekultivace někdejšího velkoskladu pohonných hmot Armády ČR přijde na desítky milionů korun. Projekt počítá především s odstraněním delší dobu prázdných nádrží umístěných v zemi. Na místě skladu by pak měly vyrůst nové domy nebo podnikatelská zóna.

I tak je ale podle Dvorníkové Zlínský kraj ve srovnání s ostatními regiony pravděpodobně výjimečný tím, že velké staré ekologické zátěže, které by představovaly akutní riziko pro životní prostředí, se zde nevyskytují. Nicméně podle vedoucího odboru životního prostředí a zemědělství Zlínského kraje Alana Urce je řada lokalit, které si pozornost zaslouží. Navíc upozornil na fakt, že téměř polovinu území Zlínského kraje tvoří chráněná území.

"Velké průmyslové zátěže jako například areál Let Kunovice, kalové laguny Zeveta Bojkovice, Pilana Zborovice, Pilana Hulín, Colorlak Staré Město či areál Loany Holešov, jsou již vyřešeny či sanační práce v současnosti probíhají," upozornil Urc.

Menší ekologické zátěže v regionu jsou většinou bývalými skládkami komunálního či stavebního odpadu. V poslední době se i díky evropským penězům podařilo rekultivovat například skládku v Chropyni, v Zašové, v Bystřičce, ve Zdounkách. Připravena je sanace skládky ve Valašském Meziříčí - Hrachovci, Boršicích u Blatnice, Kostelci u Holešova či ve Velkých Karlovicích. V případě, že se hejtmanství podaří získat peníze, počítá ze sanací lokality slepého ramene řeky Moravy ve Starém Městě.

Stát zvažuje, že některé ekologické zátěže nechá odstranit v rámci superzakázky za desítky miliard korun. Tendr se týká 510 lokalit po celém Česku. Nejlevnější nabídku podala firma Marius Pedersen Engineering, a to ve výši 56,8 miliardy korun, vyplývá z informací, které dnes zveřejnilo ministerstvo financí po otevření obálek s nabídkami. Zatím ale není jasné, zda vláda zvolí tento způsob řešení, nebo velký tendr zruší a vydá se cestou dílčích projektů. Kritici míní, že v supertendru by stát za odstraňování zátěží zaplatil víc, než je nutné.

Gabriela Sluštíková

URL| http://www.enviweb.cz/clanek/sanace/88...&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky

Na údržbu luk získali tři miliony

30.7.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana MICHAL BURDA

Za prostředky ze švýcarských fondů pečují rožnovští ekologové o louky Horního Vsacka

Rožnov pod Radhoštěm, Horní Vsacko - Tři miliony korun z takzvaných švýcarských fondů získala na péči o přírodu v Chráněné krajinné oblasti Beskydy rožnovská organizace Českého svazu ochránců přírody Salamandr.

Ekologové peníze použijí na financování péče o zhruba padesát hektarů luk na Horním Vsacku. „V regionu se jedná o cenná stanoviště, kde se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů,“ prozradila Pavla Halamíková z ČSOP Salamandr.

Valašská krajina

Projekt Udržitelná péče o přírodní dědictví Beskyd, pod jehož hlavičkou rožnovští ochránci o valašskou krajinu pečují, začal už v dubnu letošního roku. Skončí až v roce 2013. „Doposud jsme provedli potřebné zásahy zhruba na jedné třetině plánovaného území. Jedná se o výřezy přestárlých a náletových dřevin, kosení a úklid,“ shrnula Halamíková. O výřezy přestárlých křovin na Horním Vsacku se nikdo nepostaral několik let. Ochránci přírody tady působili do konce dubna, kdy se z teplých krajin vrátily vzácné druhy ptáků, například ťuhýk obecný či pěnice vlašská. Poté museli s prací přestat, aby motorové pily a křovinořezy nerušily ptáky při hnízdění. V květnu se zaměstnanci ČSOP Salamandr zaměřili na kosení cenných luk s výskytem kriticky ohroženého modráska černoskvrnného, pastvin a jalovcových pasínků a na následný úklid biomasy. Projekt ČSOP Salamandr získal podporu z Programu švýcarsko-české spolupráce ve výši téměř tři miliony korun. „Mimo péči o louky Horního Vsacka je součástí projektu také navázání partnerství s dárci a sponzory, kteří by pomohli zajistit dlouhodobou péči právě o ta nejvzácnější území a nejzajímavější druhy,“ doplnil předseda ČSOP Salamandr Vojtěch Bajer. Připojil, že jej těší, že rožnovská organizace ochránců přírody získala z Programu švýcarsko-české spolupráce nejvyšší podporu mezi neziskovými organizacemi v České republice.

Péče o louky na Horním Vsacku těší také nejednoho zdejšího obyvatele. „Je určitě dobře, že se o louky někdo stará, zejména o jejich sečení,“ přikyvovala třeba Petra Šťastná.

Je to praktické

Kromě přínosu pro ochranu přírody doplnila také jedno ryze praktické hledisko. „Po dešti se prakticky nedá vyrazit na procházku. Od vysoké trávy je totiž člověk mokrý až nad kolena,“ upozornila Šťastná.

Program švýcarsko-české spolupráce spadá pod takzvaný Blokový grant, který administruje Nadace Partnerství. V první výzvě tohoto grantu získaly neziskové organizace působící v Moravskoslezském, Olomouckém a Zlínském kraji přes pětatřicet milionů korun na projekty zabývající se poskytováním sociálních služeb a problematikou životního prostředí.

Ze sto sedmi žadatelů si peníze rozdělilo šestadvacet úspěšných organizací.

„Původně mělo být v první výzvě Blokového grantu rozděleno přes dvaačtyřicet milionů korun. Protože však velká část projektů nebyla dostatečně obsahově ani formálně kvalitně zpracována, bude to o sedm milionů méně,“ uvedl František Brückner z Nadace Partnerství. Nevyužité prostředky rozdělí nadace v dalších výzvách Blokového grantu.

Region| Střední Morava

Logo Vyrobeno v Beskydech považují výrobci za přínosné

28.7.2011 Valašský deník str. 3 Valašsko MICHAL BURDA

Na konci června udělila certifikační komise regionální označení dalším šesti výrobcům

Valašsko, Beskydy - Další šestice regionálních výrobců může od konce června označovat své produkty značkou Vyrobeno v Beskydech.

O toto označení se mohou ucházet výrobky a produkty pocházející z turistické oblasti Beskydy - Valašsko. Značka garantuje místní původ výrobku a vazbu na region Beskyd, ale také jeho kvalitu a šetrnost k životnímu prostředí. Mezi šesticí nových držitelů certifikátu je také Miroslava Sommerová z Dolní Bečvy. „Vyrábím textilní hračky plněné ovčím rounem a také nejrůznější drobné textilní dekorace. Z drtivé části se jedná o ruční práci,“ přiblížila svůj sortiment Miroslava Sommerová.

Kromě Miroslavy Sommerové získali certifikát také Michal Šulgan z Rožnova pro tiskové materiály s motivem přírody Chráněné krajinné oblasti Beskydy, Zoltan Kiss z Kopřivnice pro ručně šité panenky, výrobky z pedigu a patchwork, Mária Kubalová z Frýdku-Místku pro výrobky ze šustí, Zuzana Bílková z Palkovic pro výrobky z mykané ovčí vlny, polštáře z pohankových slupek, a Božena Seibertová vyrábějící tradiční zdobené perníčky.

Označení Vyrobeno v Beskydech považuje jednoznačně za přínos. „Lidé na značky slyší, proto i panenka, které bude na noze viset logo Vyrobeno v Beskydech, bude lépe prodejná,“ mínila Sommerová. Další plus je podle ní také zviditelnění v katalozích či na internetových stránkách věnovaných regionálnímu značení výrobků.

Značka Vyrobeno v Beskydech se uděluje od ledna 2006. Od té doby ji získaly desítky regionálních výrobců. „Například v roce 2008 bylo devětadvacet schválených žádostí, což představovalo asi sto výrobků. Jedna žádost totiž může obsahovat více příbuzných výrobků,“ přiblížila Radka Sachrová, koordinátorka označení Vyrobeno v Beskydech, manažerka občanského sdružení Lidé v Beskydech.

Značka se uděluje vždy na dva roky. „Většina výrobců si certifikát prodloužila, někteří již potřetí. To je pro mne signál, že jim značka pomáhá,“ řekla Sachrová s tím, že výrobci, kteří „odpadnou“ a certifikát neprodlouží, představují asi jednu pětinu ze všech.

Hlavní výhodou pro výrobce, jehož sortiment nese regionální označení, je podle Radky Sachrové odlišení výrobku od plagiátů tvářících se jako originál. „Také je zde možnost zviditelnění se na národní úrovni prostřednictvím webu regionalni-znacky.cz, což přináší nové zakázky a pozvánky na různé akce, ke kterým by se výrobci jinak nedostali,“ přidala koordinátorka. Jako velmi přínosné se podle ní ukázalo také navázání kontaktů výrobců se značkou mezi sebou.

A co musí výrobci splnit, aby se mohli o značku Vyrobeno v Beskydech ucházet? „Primární podmínkou je adresa firmy ve vytyčeném regionu, v našem případě je to přibližně turistická oblast Chráněné krajinné oblasti Beskydy,“ upřesnila Sachrová. Pokud firma místně „zapadá“, stačí jen vyplnit žádost dostupnou na internetu. Výrobek ovšem musí také splnit stanovená certifikační kritéria, mezi jinými například jedinečnost ve vztahu k regionu, tradici, šetrnost k přírodě či kvalitu.

O udělení či neudělení označení Vyrobeno v Beskydech poté rozhoduje certifikační komise složená z části ze samotných výrobců, ze zástupce Asociace regionálních značek, CHKO Beskydy či státní správy.

Region| Střední Morava

Demolici chátrajících domů ve Frenštátě pod Radhoštěm zdržují rorýsi a netopýři

11.7.2011 ČRo Ostrava str. 2 17:00 Události regionu

Milan OPAVSKÝ, moderátor--------------------Demolici chátrajících torz hotelových domů ve Frenštátě pod Radhoštěm zdržují rorýsi a netopýři. Paneláky, které stojí v místní části Papratná už od 80. let minulého století, podle místních obyvatel hyzdí beskydskou krajinu. Původně v nich měli bydlet horníci, kteří se tam měli nastěhovat při případném otevření dolu Frenštát. Detaily má Dominika Rojtová.

Dominika ROJTOVÁ, redaktorka--------------------Stojím v podhůří Beskyd, pár kilometrů za Frenštátem pod Radhoštěm. Vidím před sebou horský masiv Ondřejník. Manželé Kuncovi a další obyvatelé Papratné ho ale vidět nemohou. Před jejich rodinnými domy se totiž tyčí dvanáctipatrový zchátralý panelák. Teď jim svitla naděje, že půjde k zemi. Demolici i přes problémy, které s ní souvisejí, vítají s nadšením.

paní KUNCOVÁ, obyvatelka Papratné--------------------Jsme strašně moc rádi, že k tomu vlastně už došlo a že vlastně to začne ta demolice a musíme to vydržet. Pak bude hezký výhled.

pan KUNC, obyvatel Papratné--------------------Tady to kazí výhled na krajinu. Hrozně.

Dominika ROJTOVÁ, redaktorka--------------------Vyjednávání o demolici mezi městem a majitelem staveb firmou RPG začala před 3 lety. Ke konkrétní dohodě došlo až teď. Jak říká zastupitel Karel Míček, demolice bude trvat 15 týdnů, což přinese určitá omezení. Po stavbách by ale nakonec nemělo zůstat vůbec nic.

Karel MÍČEK, zastupitel--------------------Materiál bude recyklován, na místě, to znamená rozdrcen na určité frakce, všechno bude beze zbytku odvezeno, pozemek bude srovnán, překryt zeminou.

Dominika ROJTOVÁ, redaktorka--------------------Správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy ale doporučila s demolicí počkat. V současné době totiž hnízdí některé druhy chráněných živočichů. Říká zooložka Dana Bartošová.

Dana BARTOŠOVÁ, zooložka--------------------V případě této stavby je možnost, že tam budou hnízdit rorýsi, případně i různé druhy netopýrů. V podstatě se jednalo o pozdržení na dobu vyhnízdění, takže již od 1. 8. vlastně je možné tyto práce realizovat.

Dominika ROJTOVÁ, redaktorka--------------------Tiskový mluvčí společnosti RPG Petr Handl potvrdil, že demoliční práce by měly začít v letních měsících.

Petr HANDL, tiskový mluvčí společnost RPG--------------------My chceme, aby k té demolici došlo v co nejbližším období, plán je takový, že by demolice měla být zahájena ještě v průběhu letošního léta.

Dominika ROJTOVÁ, redaktorka--------------------Náklady na odstranění se odhadují v řádech desítek milionů korun. Zaplatí je majitel staveb.

Studánky jsou zanedbané

4.7.2011 Naše Valašsko - regionální týdeník str. 1 Titulní strana JOSEF BENEŠ

Ochránci přírody se rozhodli neradostnou situaci napravit. Prý je vyčistí a zastřeší

Valašsko – Mokřady jsou zarostlé, někdy i se starým, nepotřebným harampádím na dně. Studánky, u nichž se kdysi s oblibou zastavovali unavení pocestní na doušek pramenité vody, jsou znečištěné a poničené. Místa, která neodmyslitelně patří ke zdejší krajině, naléhavě volají po obnově.

Neradostný stav se rozhodli změnit valašskomeziříčští ochránci přírody.

„Budeme pečovat o vodní zdroje a mokřady na Valašsku a v Pobečví. Umožní nám to grant ve výši přes půl milionu korun, který jsme získali z programu švýcarsko-české spolupráce,“ říká ekolog Petr Křístek.

Ochránci přírody už dříve vytvořili mapu zanedbaných studánek. Teď z nich vyberou deset nejvýznamnějších. S mladými ekology z oddílu Falco je vyčistí, opraví, zastřeší a nechají provést rozbory vody.

„Každý rok uspořádáme jejich symbolické jarní otevírání a podzimní zavírání,“ prozrazuje ekolog Miroslav Dvorský, který chce pro hledání a ochranu studánek získat také místní obyvatele. Dvouletý projekt pamatuje i na mokřady a lomy, bohaté na chráněné rostliny a živočichy. Ochránci přírody budou ověřovat jejich výskyt v mokřadu Rybníky u Valašského Meziříčí, na řece Bečvě a v přilehlých štěrkovnách u vesnic Choryně a Kladeruby. Svou pozornost zaměří také na zatopený bývalý kamenolom v Opatovicích u Hranic, který vedle živé přírody vyniká cennými paleontologickými nálezy.

„Mohli bychom zjistit přítomnost několika desítek zvláště chráněných druhů ptáků, savců a obojživelníků. Předchozí průzkumy to alespoň naznačují. Nové poznatky mohou posloužit jako podklad pro případné vyhlášení nových zvláště chráněných území,“ předpokládá Dvorský.

Aby se chránění živočichové měli kde rozmnožovat, chtějí ekologové obnovit nebo založit patnáct menších vodních ploch. „Bude to docela pracné. Tůňky je třeba vybagrovat a na většině vybraných míst vyřezat náletové stromy nebo orobinec. Na mokřadu Rybníky v Hrachovci musíme pokosit více než hektar podmáčené louky,“ vypočítává Křístek.

Péče o studánky a mokřady má pro celou oblast mimořádný význam.

„Zdejší krajina vysychá. Srážky mají stále častěji podobu přívalových dešťů, po nichž voda nestačí vsáknout do země,“ připomíná vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy František Jaskula. Studánek podle něj ubývá a voda v nich už není tak čistá jako dříve.

„Vážíme si každého počinu, jehož cílem je studánky a mokřady chránit,“ dodává Jaskula.

Ekologové nesouhlasí se stavbou průmyslové zóny

30.6.2011 Valašský deník str. 2 Valašsko (čtk)

Zubří - Ekologové nesouhlasí s výstavbou průmyslové zóny v údolí řeky Bečvy mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Zubřím. Podle Informačního systému EIA se tam počítá s výstavbou skladových objektů, čerpací stanice plynu a pohonných hmot, drobnými službami a strojní výrobou. Podle Hnutí Duha a ČSOP Orchidea Valašsko jde ovšem o záplavovou oblast a místo, které funguje jako přirozený migrační koridor velkých savců.

Podle oznámení záměru v EIA vznik průmyslové zóny v Zubří je důležitý pro zajištění dalšího rozvoje podnikání v území. První etapa projektu počítá s napojením průmyslové zóny Zubří na silniční síť, zavedením vody, elektrické energie, zemního plynu a telekomunikací. Rozloha areálu je přibližně pět hektarů.

Ekologové namítají, že jde o záplavové území. „Předložený projekt průmyslové zóny je zcela nesmyslný. Při povodních v devadesátých letech bylo území pod vodou, logicky by zde měla vzniknout rozlivová zóna, kde může docházet ke zpomalení povodňové vlny a zadržování vody v krajině. Čím méně prostoru v krajině budou řeky mít, tím ničivěji mohou povodně zasáhnout níže položené obce,“ uvedl Michal Bojda z Hnutí Duha.

Ekologové navíc upozorňují na to, že 500 metrů široká proluka mezi Zubřím a Rožnovem pod Radhoštěm funguje jako přirozený migrační koridor velkých savců, a to včetně chráněných druhů velkých šelem - rysů a vlků, ale také řady druhů ptáků a dalších živočichů.

Developerský záměr na instalaci inženýrských sítí nyní posuzuje Krajský úřad Zlínského kraje. Pokud půjde vše podle plánu, investor předpokládá, že stavbu zahájí v příštím roce; dokončí ji o dva roky později.

Region| Střední Morava

Zděchov roste do krásy a sbírá ocenění

29.6.2011 Valašský deník str. 2 Valašsko MICHAL BURDA

Vesnice, která leží v úpatí Javorníků, získala čestné uznání v klání Stavba roku, je i čerstvým držitelem Zelené stuhy v boji o Vesnici roku

Zděchov – Vesnice Zděchov patří svou rozlohou i počtem zhruba šesti set obyvatel k těm menším z hlediska regionu Valašsko. Usazená na úpatí Javorníků do Chráněné krajinné oblasti Beskydy ovšem na první pohled naplňuje význam slova malebný.

A navzdory své velikosti se může pochlubit čilou aktivitou místních složek, řadou společenských či sportovních akcí a množstvím investic do dalšího rozvoje.

Právě díky aktivitě, ať už místních organizací či lidí ve vedení obce, získal Zděchov v nedávné době také dvě významná ocenění. Prvním z nich je Čestné uznání v soutěži Stavba roku 2010 Zlínského kraje za nedávno skončenou kompletní rekonstrukci a modernizaci koupaliště s víceúčelovým hřištěm a zázemím. Druhý úspěch zaznamenal Zděchov v konkurenci dvaceti obcí v letošním ročníku soutěže Vesnice roku Zlínského kraje 2011. „Získali jsme Zelenou stuhu, která se uděluje za celkovou sounáležitost obce s okolní krajinou. Stuha pro nás znamená postup do celorepublikového finále mezi vítěze za jednotlivé kraje,“ přiblížil starosta Zděchova Tomáš Kocourek.

Zděchov se do soutěže Vesnice roku přihlásil už podruhé za sebou. „Loňská účast, která byla sice, co se ocenění týče, neúspěšná, znamenala obrovskou zkušenost. Měl jsem možnost poznat řadu jiných obcí a hlavně získat srovnání,“ řekl Kocourek. Nabrané zkušenosti letos ve Zděchově přeměnili v zisk Zelené stuhy.

Za dvě nejvýznamnější investice, které se v posledním období podařilo dotáhnout do úspěšného konce, považuje starosta právě oceněnou modernizaci koupaliště s víceúčelovým sportovním hřištěm a také celkovou obnovu centra Zděchova. „Koupaliště u nás má svou historii, ovšem bylo v takovém stavu, že pokud bychom se zavčasu nepustili do jeho rekonstrukce, nezbývalo by, než jeho provoz definitivně ukončit,“ přiblížil Tomáš Kocourek.

Díky šestnáctimilionové dotaci z Evropské unie se nakonec podařilo přetvořit koupaliště v moderní odpočinkovou zónu se dvěma bazény, vlastním sociálním zázemím i místem pro sport, hojně využívanou místními i návštěvníky z okolí. Navíc vkusně zasazenou do krásné okolní přírody a oceněnou odborníky v soutěži Stavba roku 2010.

Podobně úspěšní byli ve Zděchově také při renovaci návsi. „Chtěli jsme vytvořit přirozený střed obce, kde se mohou usadit starší lidé i maminky s kočárky. Myslím, že můžu říct, že se nám to podařilo,“ zhodnotil starosta nynější stav, kterému předcházely takřka tři roky úprav prostranství před základní a mateřskou školou a kostelem, obnova školní zahrádky či sadové úpravy.

Novinek na tváři vesnice si nemohli nepovšimnout také místní lidé či návštěvníci Zděchova. „Zděchov je velice příjemné místo, které se jen tak nevidí. Například koupaliště je skutečně nádherné,“ chválil Roman Andrášek, který přijel na Valašsko až z Nového Strašecí na Kladensku na rodinnou návštěvu.

Vedením obce nastavený směr ale chválila také Lucie Tolarová, která ze Zděchova pochází. „Výborné je všem přístupné hřiště v centru, kde se mohou setkávat maminky, krásné je koupaliště, hodně se buduje,“ hodnotila Lucie Tolarová. Přidala také několik dalších návrhů. „Spravit lyžařský vlek, pořídit zasněžování, zajistit ubytovací kapacity třeba na Kolibě,“ vyjmenovala některé nedostatky.

Vzácně se přitom na dálku shodla právě se starostou Tomášem Kocourkem, který nedostatek ubytovacích kapacit ve Zděchově rovněž považuje za jednu z priorit své další práce. „O Kolibě vedeme jednání se současným majitelem. Chceme zde modernizovat stávající pokoje,“ řekl Kocourek s tím, že bez zajištění nabídky ubytování si další rozvoj obce jako turistického cíle nedokáže představit. Turistiku má podpořit také plánovaná naučná stezka či stroj na úpravu stop pro běžkaře.

Jako druhý zásadní cíl si starosta vytyčil zajištění stavebních parcel pro novou výstavbu. „Mladí lidé se k nám postupně vracejí. Dvě stavební místa se nám už vytvořit podařilo. Nyní připravujeme dalších sedm včetně inženýrských sítí. Velkou investicí, která nás čeká, bude také budování splaškové kanalizace a čističky odpadních vod,“ doplnil starosta Tomáš Kocourek.

Region| Střední Morava

Většina studánek na Valašsku je zanedbaných

28.6.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana JOSEF BENEŠ

Neradostný stav se rozhodli změnit valašskomeziříčští ochránci přírody.

Dvouletý projekt pamatuje i na mokřady a lomy, bohaté na chráněné rostliny a živočichy. Ochránci přírody budou ověřovat jejich výskyt v mokřadu Rybníky u Valašského Meziříčí, na řece Bečvě a v přilehlých štěrkovnách u vesnic Choryně a Kladeruby. Svou pozornost zaměří také na zatopený bývalý kamenolom v Opatovicích u Hranic, který vedle živé přírody vyniká cennými paleontologickými nálezy.

Péče o studánky a mokřady má pro celou oblast mimořádný význam. „Zdejší krajina vysychá. Srážky mají stále častěji podobu přívalových dešťů, po nichž voda nestačí vsáknout do země,“ připomíná vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy František Jaskula. Studánek podle něj ubývá a voda v nich už není tak čistá jako dříve. „Vážíme si každého počinu, jehož cílem je studánky a mokřady chránit,“ dodává Jaskula.

Region| Střední Morava

Automobilka aktivisty zdolala

8.6.2011 Lidové noviny str. 5 Morava a Slezsko miš, čtk

Stavba převodovkárny začala, Hyundai v Nošovicích vykročila ke třísměnnému provozu a zvýšení výroby

NOŠOVICE Protesty proti dalšímu rozšíření nošovického závodu automobilky Hyundai nevyšly. Krajský úřad námitky zamítl a firmě povolil postavit druhou halu na výrobu převodovek.

Stalo se tak jen krátce poté, co automobilka na brněnském veletrhu Autosalon oznámila, že od letoška chtějí podíl v Nošovicích vyrobených automobilů prodávaných na tuzemském trhu zvýšit ze současných šedesáti procent na tři čtvrtiny. Kromě modelů ix20 a i30 totiž v Nošovicích začnou vyrábět také vzor ix35.

Nová převodovkárna za 3,5 miliardy korun má umožnit další rozšíření výroby. Závod plánuje už na podzim rozjetí třetí směny a kvůli tomu ještě letos přijme 650 zaměstnanců, dalších zhruba 250 lidí v příštím roce. „Nové zaměstnance budeme nabírat během léta. Potřebovat je budou také naši subdodavatelé,“ uvedl mluvčí firmy Petr Vaněk.

Druhá hala na výrobu převodovek má být dokončena příští rok a sériová výroba v ní má začít v srpnu. „Letos nám převodovky nebudou chybět, protože se zaměřujeme na výrobu modelu, pro který se převodovky dovážejí přímo z Koreje,“ vysvětlil Vaněk. Stavba převodovkárny začala okamžitě po získání stavebního povolení.

Druhá hala na výrobu převodovek umožní zvýšit jejich produkci ze současných 300 000 na půl milionu za rok. Hyundai z ní chce dodávat část převodovek také do svého nového závodu v Rusku - měsíčně 3500 kusů. Kromě Nošovic pak bude vozit převodovky také do svého žilinského závodu Kia.

Odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o povolení vybudování další haly podaly občanské sdružení Střítež za zdravé životní prostředí, obec Střítež a majitelka rodinného domku v blízkosti automobilky. Společně se tak aktivisté snažili zamezit další stavbě v nošovické průmyslové zóně. Podle nich se ještě zhorší životní prostředí v okolí automobilky, která vyrostla v podhůří Beskyd. Krajský úřad však jejich námitky neakceptoval a původní rozhodnutí stavebního úřadu v Dobré potvrdil.

Automobilka se již stala v regionu významným zaměstnavatelem, jen v ní samé má po zahájení třísměnného provozu přibližně 3500 lidí vyrobit až 300 000 aut ročně.

Spory o stavbu provázejí vznik nošovické automobilky od samotného počátku. Proti jejímu umístění na zemědělské půdě a zvýšení dopravní zátěže v oblasti Beskyd protestovali aktivisté i občanská sdružení. Nakonec vznikl netradiční právní dokument - Deklarace porozumění, kterou podepsali zástupci továrny, kraje, státu, ale také občanská sdružení včetně Ekologického právního servisu. Aktivisté se zavázali k nebojkotování stavby, pokud firma i stát dodrží dohodnuté body týkající se snížení dopravní zátěže, ochrany přírody, omezí budování dalších zón na zelené louce, ale také poskytnou příspěvky na občanské aktivity.

***

Automobilka Hyundai v Nošovicích

Průmyslovou zónu v Nošovicích politici schválili v roce 2001, v roce 2005 si ji vybrala automobilka Hyundai pro svůj první evropský závod. O rok později vznikla deklarace umožňující stavbu, ta byla hotova na konci roku 2009 a vyjely první vozy (na snímku). Celkem má hodnota investice vysoce přesáhnout miliardu eur.

Česká fauna v roce 2011: šakali, štíři a dravé želvy

27.5.2011 Mladá fronta DNES str. 4 Z domova Antonín Viktora

V Česku se každý rok objeví desítky nových živočichů. Jaká tu bude fauna v budoucnosti?

PRAHA Loni v prosinci bylo poblíž obce Klobouky u Brna nalezeno uhynulé tělo šakala obecného. Neutekl ze žádné zoologické zahrady, ale zatoulal se k nám z Maďarska. Odborníci předpovídají, že šakala na jihu Moravy budeme potkávat stále častěji, možná se tam i usadí.

Zatímco zoologové se radují, že budou moci pozorovat tuto psovitou šelmu v naší volné přírodě, myslivci jejich nadšení nesdílejí. Podle nich u nás šakal nemá konkurenci, může vytlačit lišku, rysa nebo kočku divokou a likvidovat ohrožená zvířata.

Šakal však není jediným cizím živočichem, který k nám míří z okolních zemí. „Za posledních dvacet let přibyly stovky až tisíce nových živočišných druhů,“ říká biolog Jan Plesník z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Kromě šakala z Maďarska dorazila užovka, ze Slovenska čolek a z Alp netopýr Saviův. Malý létající savec byl před lety pozorován ve Vídni, nyní se natrvalo usídlil například ve Zlíně. Z Polska se zase do Česka vrátili losi, v záchranné stanici ve Vlašimi pro ně budují speciální oddělení.

Jak bude migrace zvířat probíhat, vědci odhadují pomocí matematických modelů. Dokážou tak zhruba vykreslit podobu české zvířeny za několik let. „Největší posun je z jihozápadu na severovýchod. V horizontu čtyřiceti let u nás budou běžné druhy dnes typické pro jižní Francii, naši zástupci se zase usadí například v Bělorusku a Pobaltí,“ vysvětluje Plesník.

V budoucnu by tak českým zemědělcům mohly dělat problémy nálety sarančat stěhovavých, která pustoší úrodu v jižní Evropě. V Praze už žijí štíři a na severní Moravě byl zřejmě pozorován plaz gekon turecký, jehož mohou čeští turisté znát z dovolené u Středozemního moře či Jadranu.

Vliv na obměnu druhů mohou mít změny klimatu, jednoznačně to však říct nelze. Do nových oblastí se rozšiřují hlavně živočichové, kteří mají největší schopnost přizpůsobit se změnám prostředí, jež má na svědomí člověk.

Nechtěné dárky od chovatelů

Většina zvířecích „cizinců“, kteří k nám přijdou po svých, se v Česku naučí žít a neškodit. Horší to je se skupinou nových zvířat, kterou by šlo označit jako nechtěný dárek od chovatelů. Typickým příkladem je norek americký, který před lety utekl z farem vNěmecku, rozšířil se i u nás a chová se jako invazivní druh ničící původní faunu.

Letos poprvé přežila zimu ve volné přírodě dravá želva nádherná, původem z Ameriky. Do přírody ji vypustili teraristé a želva se tam začíná množit. „Ohrožuje populaci želvy bahenní, která je naším původním a chráněným druhem,“ varuje herpetolog Karel Kerouš.

Stádo ovcí pomůže s údržbou golfového hřiště

3.5.2011 Zlínský deník str. 5 Zlínský kraj REDAKCE

Tradiční valašská domácí zvířata se stala novým hotelovým hitem ve Velkých Karlovicích. Radost z nich mají děti i dospělí

Velké Karlovice - Osmičlenné stádo ovcí v Turistickém resortu Valachy ve Velkých Karlovicích se těší velkému zájmu. Resort se nachází uprostřed Chráněné krajinné oblasti Beskydy, a ovce proto byly původně zakoupeny kvůli ekologické údržbě nového golfového hřiště u hotelu Horal. Zvláště poté, co se stádo před dvěma měsíci rozrostlo o čtyři jehňata, se ale ovčí salaš stala také oblíbeným výletním cílem návštěvníků.

„Hlavně pro děti z měst, které nepřijdou běžně do styku s domácími zvířaty, je setkání s živými ovečkami mimořádným zážitkem, a navíc, když si je ještě mohou pohladit a nakrmit. Všechna zvířata jsou velmi mírumilovná a klidná. Nejvíc se jim návštěvníci zavděčí, když jim přinesou starý chleba. Klidně jim ho snědí přímo z ruky,“ popsal Leo Bača, šéf Golf Clubu Horal. Právě jeho členové se o stádo starají.

Po zimě, kterou zvířata prožila v zázemí salaše vzdálené jen přibližně dvě stě metrů od hotelu, se stádo od minulého týdne trvale zdržuje na pastvině, na loukách kolem golfového hřiště. Bude tam pobývat až do podzimu. Pro nejbližší dny mají ovce důležitý úkol - připravit terén golfového hřiště pro květnové zahájení sezony.

„Ovce spásají trávu v celém areálu hřiště s výjimkou prostoru v bezprostřední blízkosti jamek, který vždy ohradíme. Samozřejmě není žádoucí, aby ovečky šlapaly přímo po greenu. Ten jediný upravujeme klasickými sekačkami,“ dodává Leo Bača.

Podle PR manažerky resortu Martiny Žáčkové se vzhledem k rostoucí popularitě ovčího stáda nyní chystá rozšíření obvyklé nabídky animačních programů pro hotelové hosty a k tradičním lekcím cvičení přidat „obyčejnou“ naučnou vycházku za domácími zvířaty - nejen pro děti.

Pstruzi z Bečvy rychle mizí

23.4.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana IVETA BARABÁŠOVÁ

Pro predátory jsou pstruzi snadnou kořistí. Na řece totiž přicházejí o přirozené úkryty

Valašsko – Pstruzi ve Vsetínské Bečvě se stávají raritou. Podle rybářů je možné, že během následujících let zmizí úplně.

„Dřív se za jednu docházku dalo z Bečvy vytáhnout třicet až čtyřicet menších pstruhů. Dnes je to ale horší,“ porovnal rybář z Karolinky Oldřich Pavelka. Pstruzi podle něj nemají žádné přirozené úkryty. Z Bečvy totiž zmizely splávky. „Je proto možné, že za dva až tři roky pstruzi v Bečvě už nebudou. Vyloví je volavky a rybáři,“nastínil.

Momentální situací není nadšený ani hospodář vsetínské místní organizace Českého rybářského svazu Zdeněk Žáček. „Jsme z toho nešťastní, ale je to tak, jak to je,“ povzdechl si. Mizení pstruhů z Bečvy je podle něj způsobeno více vlivy. Na jejich nízkém počtu se podepisují predátoři, ale i stavební úpravy na potocích a řekách. „Potoky i Bečva se narovnaly, zmizely splavy a kaskády například na Hovězí nebo Halenkově. Místo toho vznikly kamenité skluzy,“ vysvětlil Žáček. Voda tak Bečvou protéká rychleji a je jí málo,což odvrátí případné povodně, pstruhům však tyto úpravy neprospějí. „Přišli tak o přirozené úkryty. Nemají místa, kde by se přirozeně vytírali, ani úkryty před predátory,“dodal hospodář.

Právě predátoři jsou dalšími nepřáteli ryb i rybářů. Podle Žáčka už se v poslední době nejedná ani tak o kormorány. Momentálně rybáři těžce zápasí s vydrami. „Vydry žily v Bečvě už v minulosti. Nebylo jich ale tolik. Voda uživí tak dvě, tři, ale ne třicet,“ podotkl Žáček. Vydra podle něj zkonzumuje zhruba půl kilogramu ryb. V případě, že má mladé, jsou to až dvě kila za den. „A to se potom nasbírá. Je to asi deset až dvanáct pstruhů,“ popsal. Na vydry si však nestěžují jen sami rybáři. Problémy s nimi mají i lidé žijící v okolí Bečvy, kteří mají na pozemku rybníčky s rybami. „Často nám pak volají a ptají se, jak ryby před vydrami chránit,“ přiblížil Žáček. I kvůli vydrám jsou tak potoky i Bečva od Hovězí po Velké Karlovice prázdné.

Kolem řeky rybáři nalézají maximálně vydří stopy nebo její trus. Pomoci se nedovolají ani u ochránců přírody či pracovníků Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Pstruh podle nich ohrožený není, dokud není uvedený v Červené knize. Vydra říční však chráněná je.

Vyhlídka menších úlovků snižuje podle Žáčka také počet prodaných povolenek. „Ještě patnáct let zpátky jsme prodávali sedm set až osm set povolenek. Letos je jich sto osmdesát,“ srovnal.

Právě pro rybáře, kteří si povolenku koupili, vysazují pracovníci rybářského svazu do řek a potoků alespoň nějaké úlovky. Přestože vysazují více ryb než dříve, situace se nelepší. „V roce 1997 se jen ve Vsetínské Bečvě vylovilo čtyřiadvacet tisíc pstruhů za rok. Loni to bylo v rámci celého území bývalého Severomoravského kraje jedenáct tisíc za rok,“ vzpomněl Žáček.

Pstruzi i ostatní živočichové mohou přicházet o své úkryty i při odstraňování povodňových škod. „Pokud pak odstraníme popadané kameny nebo stromy, mohou pstruzi své úkryty ztratit,“ potvrdila mluvčí Povodí Moravy Veronika Hrdá.

Region| Střední Morava

Nebezpečné vypalování trávy může skončit tragicky nejen pro hmyz

6.4.2011 Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 8 U nás doma PAVEL MOULIS

Jaro patří k nejkrásnějším obdobím roku, které v sobě skrývá mnoho radostí i probuzení nového života v přírodě. Bohužel se v poslední době stále více setkávají členové Českého svazu ochránců přírody i se zažitým nešvarem, jakým je vypalování staré suché trávy.

Zastaralá metoda

Tato zastaralá metoda „jarního úklidu“ v sobě skrývá mnoho nebezpečí a i z hlediska ochránců přírody je tato činnost velice škodlivá. Nejen, že tento způsob není při zmlazování trávy nikterak účinný, navíc zahynou tisíce rostlin, brouků, savců a leckdy i ptáků.

Při vypalování se oheň často rozšíří do různých křovin, roklí nebo na porosty kolem vodních toků.

Tím dochází k ničení přirozených hnízdišť a úkrytů živočichů. Při vypalování zahyne také mnoho zajíčků z březnových vrhů.

Důsledky vypalování jsou však ještě mnohem vážnější. V plamenech zahyne také velké množství užitečného hmyzu, zejména slunéček. Ta totiž přezimují právě u země v trsech travin.

Bohužel hmyz pro nás škodlivý (i když je to v rámci ekologie relativní pojem, neboť užitečnost či škodlivost určuje člověk a ne příroda), jako různé mouchy a můry, přezimují mnohem hlouběji, takže mu oheň nemůže uškodit. Tragické však také je, že oheň ničí čmeláky přezimující v mělkých myších dírách, kde se vypalováním udusí. Že mohou vzniknout také materiální škody, je každému jasné. Často jsme i svědky toho, že uhoří osoby, jež i přes právní zákaz trávu vypalují.

I přesto, že je každoročně nesmyslnost tohoto počínání vysvětlována, někteří, především starší občané toho nedbají. Neuvědomují si přitom, že se vystavují finančnímu postihu a pochopitelně i nebezpečí ohrožení života.

Chtěli bychom tedy apelovat na rozumně myslící spoluobčany, aby od nesmyslného vypalování trávy upustili, raději ji vyhrabali na hromadu a odvezli na skládku.

Výsledek bude jistě o mnoho lepší a to nejen pro přírodu.

Region| Severní Morava

Rozeznávat ptačí zpěvy je věda. Chce to zkušenost, hudební sluch a paměť

2.4.2011 Třebíčský deník str. 3 Zpravodajství IVA SUCHÁ

Příroda kolem nás

Třebíčsko - V Anglii funguje Královská společnost na ochranu ptáků. Zní to vznešeně a vznešené to je - každá labuť je pod ochranou Jejího veličenstva. Pozorování ptactva je v Anglii div ne národním sportem a prostřednictvím slabosti pro opeřené bližní se daří získávat nemalé prostředky na ochranu přírody vůbec.

Bylo by pěkné, kdyby to aspoň trošku fungovalo i u nás - abychom se snažili přiřadit k vyspělým státům nejen plnými kapsami, ale i vztahem k okolí, odpovědností, popřípadě soucítěním.

Takže vás dnes zveme za jarními ptačími projevy, což je především jejich zpěv. Na rozdíl od tzv. hlasů, kterými se ptáci různě dorozumívají po celý rok, je zpěv vázaný na jaro, konkrétně na dobu hnízdění. Je to doba, kdy nad pudem sebezáchovy převáží pud zachování rodu. Představte si takového kosa - na jaře se vyloženě vybarví - jeho černá je ještě černější a zobák svou žlutí až svítí. Pak si najde nápadné místo - vrcholek stromu či střechy - a aby toho nebylo dost, spustí svou hlasitou nápadnou píseň. Jako kdyby zapomněl na jakoukoliv ostražitost. Ale je to logické - teď není důležité, abych přežil já jako jedinec, ale můj rod. Zpěvem totiž ptačí samečci lákají samičky a současně označují hnízdní teritorium. Potřebují nejen zahnízdit, ale svoje potomstvo uživit. Proto ono „já jsem ten nejlepší, nejsilnější a toto území je moje!“

Rozeznávat ptačí zpěvy je docela věda - chce to určitě velikou zkušenost, hudební sluch a paměť. Přesto když se s námi zaposloucháte do jarních ptačích hlasových projevů, třeba se nějaké zpěvy poznat naučíte.

Začněme třeba budníčkem menším: je to nenápadný ptáček, ale podle zpěvu je nezaměnitelný - nápadné zřetelné cilp-calp. Odtud také německý název budníčka menšího - psáno zilp-zalp. Kdybyste si chtěli být úplně jistí, zkuste jej vypozorovat -bude mít štíhlý zobáček a tenkou černou pásku přes oko.

Nebo pár zpěvů, které se lze snadno naučit podle toho, co připomínají: jako zvonek opravdu zpívá ptáček toho jména - zvonek zelený, a jako zurčící potůček zní zpěv červenky obecné; ptáčka nikoli, jak byste čekali s červenou, ale s oranžovou náprsenkou.

Už název ptáčka zvaného rehek napovídá, že jeho zpěv bude vrzavý. A králíček obecný, náš nejmenší ptáček, ten zase připomíná špatně namazané kolečko.

Některé ptačí zpěvy můžeme poznávat podle mnemotechnických pomůcek - třeba pěnkava jakoby do omrzení opakuje: Jak to sluníčko pěkně svítí! A když zaslechnete v polích jakoby nápěv Osudové, slyšíte strnada obecného. To je ptáček ve svém svatebním šatě nádherně do žluta zbarvený - skoro byste řekli, že někomu ulétl kanárek…

Přeji vám krásné jaro s našimi milými opeřenými přáteli.

Motorkáři opět ničí lesní cesty

23.3.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana MICHAL BURDA

V posledních dnech se černí jezdci nejvíce soustředí v okolí Valašské Bystřice

Valašská Bystřice, Valašsko - Dlouho očekávaný příchod jara je konečně tady. Neprobudila se ale jen příroda, ale také motorkáři, jejichž bezohledná jízda po valašských kopcích trápí nejednu vesnici v regionu.

Své o tom vědí ve Valašské Bystřici, kde se nad chováním některých jezdců pozastavil starosta Miroslav Martinek. „Je to problém, který musíme řešit. Bohužel, konfliktů s motorkáři přibylo a je potřeba dát jezdcům najevo, že jejich chování lidem vadí,“ je přesvědčen Martinek.

Připomněl třeba případ, kdy mladík na terénní motorce doslova rozprášil hloučky turistů při tradičním silvestrovském výšlapu na Vsacký Cáb.

Z chování motorkářů nemají pražádnou radost ani tamní myslivci. Neukáznění jezdci jim v revíru způsobují nemalé škody. „Že je to hodně rozšířený nešvar, je v Bystřici obecně známé. Největší škody vznikají plašením zvěře, nemluvě o zničených porostech,“ zlobil se předseda Mysliveckého sdružení ve Valašské Bystřici Antonín Hlaváč.

Podle jeho slov je na místě daleko větší represe ze strany policie. „Ta má možnost motorkáře zastavit a pokutovat. Jsou na to vybavení. My ne. Myslím, že policie v tomto směru svou práci zanedbává,“ apeloval na aktivnější přístup ze strany mužů zákona Hlaváč.

Zkušenosti s motorkáři mají rovněž ochránci přírody. Problémy s nimi se opakují pravidelně každým rokem. Vždy v několika vlnách. „První přichází právě teď, kdy se po zimním období začíná znovu oteplovat,“ přiblížil vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy František Jaskula.

Další „vlny“ podle něj přicházejí vždy s prodlouženými svátky. Rizikové jsou například Velikonoce. Lákavé jsou pro majitele silných strojů také teplé letní dny v čase prázdnin a dovolených.

Trable s motorkáři nejsou podle Jaskuly výsadou jen některých vesnic či měst. Týkají se bez rozdílů všech. „Je ale pravdou, že například právě Valašská Bystřice patří mezi ty více trpící,“ připustil Jaskula.

Shodou okolností se mu právě v tomto týdnu dostaly do rukou dva videozáznamy zachycující motorkáře v akci. „Pořídili je majitelé soukromých pozemků, kterým už došla s motorkáři trpělivost. Jeden je právě z Valašské Bystřice, druhý z Jablunkova,“ prozradil Jaskula.

V případě Valašské Bystřice nahrává motorkářům vhodný terén. „Kolem vsi je hřeben do podkovy, takže se dá celá objet. Toho mnohdy využívají i místní motorkáři, často ještě kluci,“ je přesvědčen Jaskula.

Nebezpečnější jsou však podle něj spíše dospělí, kteří mají zpravidla silnější stroje a lepší výbavu. „Na stezkách se pak chovají daleko bezohledněji,“ řekl Jaskula.

Podle vsetínské policejní mluvčí Lenky Javorkové se však zátahů na motorkáře ve valašských lesích za poslední dva roky odehrálo hned několik. Mimo jiné také ve Valašské Bystřici.

„Několik motorkářů kolegové zadrželi. Jejich přestupky se poté zabývaly příslušné správní orgány. Akce měly smysl,“ je přesvědčena Javorková. Kontroly plánují policisté také letos.

Na motorizované darebáky v lesích pamatuje také zákon. Jestliže totiž majitel motorky vjede se svým strojem do lesa, může v jednom okamžiku porušit hned několik platných zákonů. „Pokud se pohybuje v chráněném území, je to zákon o ochraně krajiny a přírody. V tomto případě hrozí pokuta až do výše sto tisíc korun,“ varovala Javorková. Pak je tady také zákon o lesích, jehož porušení se trestá ve správním řízení až pětitisícovou pokutou. V úvahu připadají ještě zákon o myslivosti a zákon o silničním provozu.

Pomoci s odhalením bezohledných jezdců mohou podle Javorkové sami lidé, pokud setkání s nimi na lesních stezkách hned policistům nahlásí či si zapíší registrační značku motorky. Pomoci může také pořízená fotografie.

„Videozáznamy pořídili majitelé soukromých pozemků, kterým už došla s motorkáři trpělivost.“ František Jaskula, CHKO Beskydy.

Ve Frýdlantu schválili změny územního plánu

3.3.2011 Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 3 Frýdecko-Místecko a Třinecko LADISLAVA VAVROŠOVÁ

Volných pozemků je v tomto podhorském městě na úpatí Beskyd velice málo

Frýdlant nad Ostravicí -Hlasováním o změně územního plánu vyvrcholilo jednání zastupitelstva ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Tento důležitý dokument, který postupně vznikal již od roku 1994, umožní další výstavbu a rozvoj tohoto podhorského města. Hlavním předmětem jednání byly požadavky jednotlivých vlastníků, kteří zažádali o zařazení pozemků pro výstavbu rodinných domů na celém správním území. „V návrhu bylo celkem 85 požadavků. Dokument se s ohledem na okolní prostředí beskydské krajiny citlivě zpracovával rok a půl dotčenými orgány, jako jsou úsek ochrany životního prostředí, ochrana přírody a krajiny či zemědělským půdním fondem,“ řekla Blanka Toflová, vedoucí odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Dodala, že volných pozemků v tomto podhorském městě je velice málo. Je to dáno atraktivním prostředím a moderní infrastrukturou. Při pohledu na trh s nemovitostmi se jedná o stále více žádanější destinaci a Frýdlant se tak stává dobrou adresou. Podle starostky města Heleny Pešatové nebylo celé projednávání návrhu vůbec jednoduché, a to díky obstrukcím opozičních zastupitelů. „Nakonec přece jen zvítězil zdravý rozum a územní plán byl se všemi změnami schválen. Myslím, že lidé si oddechli. Řada žadatelů dostane šanci řešit třeba svůj bytový problém a naše město navíc získá 2 miliony korun z připravovaného projektu ve Dvořákově ulici,“ dodala starostka.

***

Co je územní plán Je to druh studie, která si klade za cíl racionalizaci prostorového a funkčního uspořádání území v krajině a jejího využití. Má formu opatření obecné povahy a vydává ho zastupitelstvo obce. Za cíl si klade nalézt takové předpoklady, které by umožnily další výstavbu a trvalé udržitelný rozvoj spočívající v nalezení vyváženého stavu mezi zájmy životního prostředí, hospodářství a pro společenství lidí obývající dané území. Územní plán by se měl snažit naplnit potřeby současné generace tak, aby umožnil existenci a přežití i generací příštích. Je zpracováván na základě vlastních podkladů a rozborů daného území.

Region| Severní Morava

Do Česka se začínají vracet stěhovaví ptáci

1.3.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 0 priroda ČRo,Michaela Vydrová

Od jara už nás dělí jenom týdny. Do České republiky se začínají vracet stěhovaví ptáci. A právě dnes startuje akce ‚Jaro ožívá‘, která zahrnuje monitorování jejich příletu.

Do Česka se už vrátili ptáci, kteří zimují ve Středozemí a v jižní a jihozápadní Evropě. Především jde o skřivany, čejky, špačky a drozdy. Dálkoví migranti z Afriky - čápi a vlaštovky, přiletí v půlce března.Akce ‚Jaro ožívá‘ je českou součástí celoevropské akce Spring Alive, kde ornitologové a lidé z celé Evropy sledují přílet pěti poslů jara – čápa bílého, vlaštovky obecné, kukačky obecné, rorýse obecného a vlhy pestré.Na stránkách Spring Alive mohou všichni zájemci o sledování ptáků vložit svá první pozorování pěti druhů ptáků. Poté budou sledovat postup jara Evropou.Cílem akce je hlavně přilákat rodiny s dětmi a školní kolektivy k pozorování přírody a ptáků. "Chceme upozornit na stěhovavé ptáky, kteří v posledních letech ubývají a jsou ohroženi,“ říká Lucie Hošková z České společnosti ornitologické.Výsledky jsou vyhodnocovány odborníky z mezinárodní organizace na ochranu ptáků. „Hledá se souvislost mezi příletem ptáků a změnou podmínek například vlivem klimatických změn. Zda nedochází k posunu příletů ptáků,“ dodává Lenka Hošková.Ptákem roku 2011 se stal strnad obecnýV Česku se koná pravidelné sčítání vodních ptákůNáhlá úmrtí tisíců ptáků v Americe a ŠvédskuDo Česka se po zimě začínají vracet stěhovaví ptáci

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/858242

Postavte si hotýlek pro čmeláky a včely samotářky!

1.3.2011 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství Zdeňka Vítková

Nemusíte být včelaři, a přitom můžete „chovat“ včely. Anebo čmeláky. Významným opylovačům totiž můžete připravit vhodné hnízdiště. Podle specializovaného webu vcelky.cz se nám hmyz odmění nejen možností jej pozorovat, ale i lepším opylením naší zahrádky. Navíc obohatíme svou zahradu o zajímavý "architektonický prvek". Vhodný čas na zbudování hnízdiště je právě teď, těsně před příchodem jara.

Čmelín neboli čmelákovník neboli úl pro čmeláky

Budky nejen pro čmeláky je možné zakoupit například v prodejnách se zahradními potřebami nebo obchodech s ekologickými výrobky (Zelená domácnost, eČlovíček). Najdete mezi nimi i čmelín s pozorovacím okénkem nebo výrobky z FSC dřeva. Jednoduchý příbytek však lze vyrobit vlastnoručně a za minimální náklady ze starého květináře nebo ze zbytků dřeva. V případě hnízdišť pro včely samotářky se mohou použít i staré cihly, různé přírodniny i umělé materiály.

Základem pro výrobu úkrytu pro čmeláky může být budka o rozměrech zhruba 20×30 cm a výšce asi 15 cm, vyrobená z nenatřených prken. Měla by být rozdělena na chodbičku či jakousi předsíň a samotné vystlané hnízdiště. Co se týká výstelky, názory na ní se různí, někteří včelaři používají piliny, jiní je nedoporučují. Prodejci budek tedy často nabízejí i speciální výplně pro tento účel. Budka by měla být dostatečně chráněná před deštěm a zatékáním.

Příprava hnízdiště pro včely je ještě snazší – do dřevěných špalků, prken, cihel nebo pórobetonu stačí navrtat různě velké díry. Serverem vcelky.cz je doporučováno vyvrtat otvory 3-10 mm velké, minimálně 5 cm, raději však 10 cm hluboké. Nejvíce by mělo být děr s průměrem 5-6 mm. Další možností je nastříhat a svázat stébla slámy nebo rákosu či slaměnou rohož do 20 cm dlouhých svazků či rolí.

Inspiraci a podrobné návody najdete na internetu.

V každém případě je nutné budku umístit na vhodné místo. Takovým je podle slov provozovatele webu vcelky.cz Jakuba Dolínka třeba kout zahrady, kam často nechodíme a čmeláky nebudeme zbytečně rušit. „Budka by měla být chráněna proti přístupu mravenců, například umístěním na trubkách postavených v miskách s olejem,“ pokračuje Jakub Dolínek.

„Nejvhodnější místo pro čmeláčí úlek je v polostínu a nebo ve stínu, ne na přímém slunci,“ doplňuje Miroslav Pavelka, odborný garant programu Bombus ČSOP. Důležité je podle něj také, aby byl v okolí hlavně na jaře dostatek potravy, například kvetoucích hluchavek, plicníků a ovocných stromů. Podle jednoho z výrobců budek pro čmeláky, Semenářského závodu v Týništi nad Orlicí, je optimálním místem třeba prostor pod listnatými stromy. Pomoci může i pozorování a zjištění, kde se čmeláci na jaře zdržují.

Příbytky pro včely, případně další hmyz, je dobré podle informací ČSOP umístit na jižních stěnách tak, aby byly chráněny proti dešti a větru.

Čmeláčí budka podle zkušeností včelařů může sloužit i několik sezón. Na konci zimy je však dobré budku zkontrolovat, vyčistit a znovu vystlat. Příbytky pro jiný hmyz nečistíme, některé druhy se vyvíjejí přes celý rok a chodbičku si vyčistí před obsazením samy. Můžeme je však sítí ochránit před hmyzožravými ptáky.

Jak zabydlet čmeláky, čalounice, zednice, pískorypky, drvodělky...

A jak do nově založené budky čmeláky a další hmyz nalákat? Jakub Dolínek tvrdí, že nejlepší je extenzivní metoda. „Do zahrady umístíme větší množství čmeláčích budek s podestýlkou a ostatní necháme na přírodě. Odchyt samiček hledajících hnízdo je problematický, jednak z legislativních důvodů a také můžeme snadno způsobit více škody než užitku,“ vysvětluje.

Čmelák je totiž v České republice zvláště chráněným druhem živočicha a k odchytu čmeláčí matky je proto nutná výjimka od krajského úřadu nebo správy chráněného území. „Udělení výjimky není nárokové, a i když se jedná o aktivitu, která určitě neohrozí příslušný druh, není dle mého názoru moc pravděpodobné, že ji příslušný úřad udělí,“ doplňuje Petr Stýblo z ČSOP.

Jakub Dolínek proto doporučuje „chov“ omezit na „pouhé“ zvýšení počtu hnízdních možností: „Tedy nic neodchytávat, neimportovat kukly a podobně. Pokud budou chtít, najdou si samotářky či čmeláci hnízdiště sami.“ Hezkým příklad podle něj poskytuje pražská zoologická zahrada, kde se v rákosových střechách přístřešků vytvořily kolonie samotářek. Aniž by to bylo záměrem.

Oproti chovu včely medonosné je soužití se samotářskými včelami a čmeláky mnohem jednodušší, říká Jakub Dolínek. Nemůže však jejich chov s sebou přinést také nějaké úskalí? „Na co si při soužití s čmeláky dát pozor to opravdu nevím,“ odpovídá Miroslav Pavelka. „Leda aby se jim dobře dařilo, aby měli po celý rok dost potravy,“ uzavírá.

Nektar není lektvar

A protože se včely samotářky i čmeláci živí nektarem a pylem, mělo by na naší zahradě pořád něco kvést. Podle ČSOP uvítají včely kromě ovocných dřevin složnokvěté rosliny (např. slunečnici, měsíček, kopretinu), hluchavkovité (např. dobromysl, meduňka, máta), miříkovité (např. kopr, koriandr, kerblík). A velkým lákadlem je pro ně svazenka. Čmeláci kromě slunečnic navštěvují rádi jetel. ČSOP doporučuje i nechat vykvést a vysemenit i zeleninu, např. ředkvičku, kopr, kadeřávek, černý kořen nebo salát. Co se týče květin, plnokvěté formy často v procesu šlechtění ztratily schopnost tvorby nektaru a pylu a hmyzu jako potrava neposlouží, upozorňuje Radomil Hradil v časopise Naše příroda.

Pomoci lze i bez úlu

Čmelákům a včelám ale můžete pomoci, aniž byste si opatřovali budku či „hmyzí hotýlek“. Podle informací Lesů ČR je dobré omezit používání pesticidů, vysazovat takové rostliny, aby v okolí jejich hnízda stále něco kvetlo a nekosit louky jednorázově, ale postupně tak, aby hmyz nepřišel v jednom okamžiku o veškeré potravní zdroje. Provádět by se také nemělo jarní vypalování travin a křovin, které ničí přezimující čmeláky i jejich hnízda a likviduje možnost hnízdění i víceleté rostliny.

Zdroj: LESY ČR

URL| http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/postavte-si-hotylek-pro-cmelaky-a-vcely-samotarkyhttp://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/postavte-si-hotylek-pro-cmelaky-a-vcely-samotarky

Na Jablunkovsku skončil unikátní projekt, trval rok

26.2.2011 Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 3 Frýdecko-Místecko a Třinecko MAREK CHOLEWA

Projekt zanechává nejen studie, ale i praktické pomůcky a naučnou stezku

Jablunkovsko - Projekt „Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi“, který odstartoval počátkem loňského roku, je u konce.

Jeho cílem bylo přispět k ochraně unikátního území Jablunkovska a pomoci šetrnému rozvoji přírodního a kulturního dědictví, které se v regionu nachází.

V rámci projektu vznikla interaktivní (beetaggová) naučná stezka, nové panely putovní výstavy, výukový program pro školy se zajímavými výukovými pomůckami, analýzy stavu přírodního a kulturního dědictví v regionu včetně inspirativních příkladů dobré praxe a návrhů, jak v péči pokračovat dál. V provozu je rovněž nový portál www.karpatskededictvi.cz.

Informovala o tom vedoucí projektu Alena Dodoková z obecně prospěšné společnosti Ústav pro ekopolitiku. „Projekt na Jablunkovsku končí, místním zanechává nejen studie, ale i praktické pomůcky a naučnou stezku,“ shrnula Dodoková.

Projít se krajinou a dozvědět se o ní mnoho zajímavého umožňuje nově zprovozněná naučná stezka Dědictví Jablunkovska.

Od léta 2010 mají návštěvníci v rámci 50 zastavení možnost dozvědět se o přírodních a kulturních zajímavostech regionu. „Třeba proč je skála v Hrádku pojmenována po rytíři Belkovi a osada nad Kosařiskami po ženě sedláka Labaje. Nebo které vzácné druhy rostou a žijí v přírodních rezervacích. Budou k tomu potřebovat jenom telefon s internetovým připojením – kartičky s kódy se nacházejí přímo na dotčených lokalitách. Celá stezka i s texty zastavení je také v elektronické podobě na internetu,“ naznačila Dodoková. David Ćmiel, předseda Sdružení obcí Jablunkovska a starosta Písečné, k projektu říká: „Region Jablunkovska je krásný svým přírodním prostředím, je neobyčejný díky svým tradicím, zajímavý svou historií, srdečný a pohostinný, protože takoví jsou i lidé, „Gorole“, kteří tu žijí. Projekt „Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi“ významným způsobem napomůže poznání a ochraně kulturního a přírodního bohatství. Zpočátku jsme tento projekt přijímali skepticky a obávali jsme se dalších nadbytečných nařízení v oblasti ochrany životního prostředí, které zbrzdí rozvoj našeho regionu. Postupně se však náš postoj měnil a výstupy projektu považujeme za velmi přínosné pro náš region. Zejména výukový program budeme rádi využívat. Chtěli bychom jej rozšířit do všech škol v regionu. “

Region| Severní Morava

Ptákem roku 2011 je strnad obecný

12.2.2011 Haló noviny str. 13 hobby

SVĚT ZVÍŘAT

Česká společnost ornitologická od roku 1992 každoročně vyhlašuje kampaň Pták roku. Letos padla volba na strnada obecného. I když jde o jednoho z nejpočetnějších ptáků u nás, i jeho populace je výrazně ohrožena. Za posledních 30 let u nás zmizelo až 1 milion strnadů!

Strnad obecný (Emberiza citrinella) je běžným a známým ptákem kulturní krajiny.

Setkáváme se s ním od nížin až do hor, na mezích, v polích, na okrajích lesů a lesních pasekách, v křovinách podél silnic a železnic i podél vodních toků. Upozorní na sebe hlavně jednoduchým, ale často opakovaným zpěvem, který zvláště vyniká v horkých letních dnech.

Pro většinu současných lidí je strnad všedním a nezajímavým všudypřítomným tvorem. »Vyhlášením strnada ptákem roku 2011 chceme připomenout, že právě nyní nám před očima mizí to, co dříve bývalo běžné a všudypřítomné.« říká Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické, jejímž cílem je upozornit na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybídnout k jejich sledování a praktické ochraně.

Jak poznáte strnada obecného? Je to menší pták zhruba velikosti vrabce, který na sebe často upozorní nezaměnitelným hlasem. Samci mají citrónově zbarvenou hlavu a žlutavý spodek těla. Samičky a mladí ptáci mívají žluté mnohem méně a její odstín bývá světlejší. Při odletu na ocase nápadně zasvítí bílé okraje. Zobák má, jako všichni strnadi, krátký a kuželovitý.

Strnad se v průměru dožívá 2–3 let, nejvyšší doložený věk v přírodě je však více než 13 let. Samce strnadů můžete snadno pozorovat na stromech a keřích nebo třeba na plotech, ze kterých v době hnízdění přednášejí svůj zpěv. Mimochodem, věděli jste, že strnadi mají v různých lokalitách různá nářečí zpěvu? V potravě strnadů převažují semena, na jaře a v létě i hmyz. Při hledání potravy se strnadi zdržují hlavně na zemi, mimo dobu hnízdění i ve větších hejnech. Ale i tak hojný a dříve běžný pták bohužel z naší přírody mizí. Odhad početnosti strnadů v letech 2001 až 2003 činil 1,8 až 3,6 milionu párů. To řadí strnada mezi pět vůbec nejpočetnějších druhů ptáků střední Evropy. Za posledních 30 let se však hnízdící populace na našem území snížila o zhruba 20 % a pokles nadále pokračuje. Bohužel ještě hůře je na tom západní Evropa, ze které za stejné období zmizela až polovina všech strnadů.

A hlavním viníkem je opět člověk a jeho necitlivé zásahy do krajiny. Tedy zemědělské scelováním lánů a následná intenzifikace a chemizace zemědělství. Prostředkem ochrany, má-li být skutečně velkoplošná a účinná, je změna způsobu hospodaření v krajině směrem k šetrnějším postupům. Příkladem může být agroenvironmentální program Biopásy, který strnadům a nejen jim skutečně pomáhá. Více informací o strnadu obecném i o možnostech jeho ochrany najdete na www.birdlife.cz/strnad.html.

O autorovi| Stránku připravili Helena KOČOVÁ a Jiří JANOUŠKOVEC

Našli jste už na půdě zimující babočku?

27.12.2010 Naše Valašsko - regionální týdeník str. 2 Zpravodajství

Lukáš Spitzer

Je to tak každou zimu, v podkroví sedí na zdech desítky různých baboček a spí. Z našich denních motýlů ale jen několik málo druhů přečkává zimu v podobě dospělce. Ostatní přezimují jako housenka nebo vajíčko. Babočky své úkryty nachází na opuštěných půdách, ve sklepích, v hromadách dříví, ve skalních štěrbinách či pod kůrou stromů.

Nejčastěji můžeme najít takto ukrytou naši nejběžnější babočku - babočku paví oko (Inachis io). Na konci léta a v průběhu září poletuje či sedí na květech mnoho těchto duhových motýlů. Samečci jsou jako téměř u všech baboček velmi podobni samičkám. O své družky však před nadcházející zimou nejeví žádný zájem. I samičky ponechává přítomnost potenciálních ženichů klidnými. Neúnavně přeletují z květu na květ a ze všech sil se snaží zajistit se pro blížící se dlouhý spánek důležitými zásobami. Zimní spánek a s ním spojené výrazné snížení teploty je navíc pro přezimující druhy nezbytný pro zdárné dokončení vývoje jejich pohlavních buněk. Bez přezimování by pohlavně nedospěly. Na jaře, jakmile jen trochu zasvítí slunce, opouští samičky i samečci své úkryty a rychle zakládají novou generaci. Nyní babočky využívají hlavně lidských sídel, jen výjimečně jsou nacházeny v přirozených úkrytech - jeskyních, pod kůrou stromů a pod ochozy skal.

Někdy se stane, že se motýli neplánovaně uprostřed zimy probudí. Jedno či dvě probuzení je ještě neohrozí. Pokud jsou ale rušeny příliš často, vyčerpají předčasně své zásoby energie a uhynou. Stejně tak hynou, pokud si vyberou příliš teplé místo, třeba ve vytápěném podkroví - při teplotách kolem nuly se jim zimuje nejlépe. Když najdete doma v zimě babočku, jak poletuje u okna, nepouštějte ji ven. Tam by rychle umrzla, spíše ji opatrně odchyťte a přeneste na chladné místo v domě. Motýl brzy zase usne.

O autorovi| Lukáš Spitzer, Muzeum regionu Valašsko, entomolog a vedoucí přírodovědného oddělení, pracoviště Vsetín

Masivní výstavba v Podbeskydí ničí krajinu

30.11.2010 Horizont str. 10 DANIEL KŘENEK

Zpráva o stavu životního prostředí, kterou vydala Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR varuje. V ČR je v současné době zastavěno kolem 5000 km2 zemědělské půdy a každý den se zastaví dalších 11 hektarů.

V CHKO Beskydy bylo jen mezi lety 1997 – 2007 postaveno přes 3000 rodinných domů, což už je jedno menší město. Do tohoto souhrnu však nejsou zahrnuty stavby v oblasti Slezských Beskyd a obcí sousedících s CHKO Beskydy, takže počet nově postavených domů bude v současné době mnohem vyšší.

Ústup zemědělského hospodaření, vidina ekonomického rozvoje obcí v průmyslu a nový trend bydlení spočívající v ideálu mít vlastní dům se zahradou v krásném prostředí, na klidném místě daleko od hlučného města má za následek, že zemědělská půda spíše představuje dobře udržované stavební parcely a z vyvážené krásné krajiny se stává postupně město.

Masivní výstavba rodinných domů a skladovacích či průmyslových objektů ve volné krajině s sebou nese mnoho negativních dopadů na životní prostředí, které si řada občanů ani představitelů obcí neuvědomuje. Ty spočívají nejen ve změně krajinného rázu, ale i zhoršování vodních poměrů, lokální změny klimatu, znečištění vod, mizení rostlinných a živočišných druhů, zhoršení stavu ovzduší, nárůstu hluku, světelného znečištění a s tím související zhoršování zdravotního stavu obyvatel.

Čím více je krajina zabetonovaná, tím méně je schopna zadržovat vodu, což významně přispívá ke vzniku povodní. Nárůst domů bez napojení na centrální čistírnu vede k budování domovních čistíren a žump. Protože domovní čistírny nevyčistí vodu dokonale, ale vždy určitá část znečišťujících látek unikne do prostředí, dochází s rostoucí koncentrací čistíren ke znečištění povrchových a podzemích vod. Na území Evropské unie se v současné době používá na 100 000 různých chemických sloučenin, ale jen u necelých 3000 z nich byla provedena riziková analýza. V domácnostech se v dnešní době používá celá řada nejrůznějších přípravků od dezinfekčních prostředků, kosmetiky po různé léky, z nichž např. u hormonálních přípravků byly už i v ČR pozorovány mutagenní účinky na vodní organizmy. Mnoho látek nejsou schopny domovní čistírny dostatečně odbourat, a tak se do prostředí dostávají sloučeniny, o nichž ani nevíme, jak se v přírodě chovají, a při běžných rozborech prováděných u čistíren nelze tyto látky zachytit.

Z našeho regionu jsou známy případy, kdy zejména v drobných vodních tocích za sušších obdobích teče více vod z domovních čistíren, než je přirozený průtok v toku. Běžnou záležitostí u rodinných domů jsou také žumpy, které mají být pravidelně vyváženy. Otázkou zůstává, kolik z nich je skutečně vyváženo v souladu s platnou legislativou a kolik jich je s přepadem nebo přečerpáváno do okolního terénu. Jen Městský úřad Český Těšín eviduje desítky případů nezákonného vypouštění odpadních vod. Jablunkovsko a Beskydy byly přitom vládními nařízeními č. 40/1978 Sb. a 10/1979S. zřízeny jako oblasti přirozené akumulace vod, kde je prioritní ochrana vod. Tato skutečnost však při vymezení výstavby jen minimálně zohledňována.

Výstavba vytlačuje rostliny a živočichy

Rozptýlená zástavba a nový životní styl vede k výraznému nárůstu automobilové dopravy a tím k rostoucímu znečištění ovzduší v už tak zasaženém regionu. S automobilovým provozem dochází nejen ke zvýšení hlučnosti, ale i k přesunu hluku do původně klidných míst. S novými stavbami přibývají i nové světelné zdroje a tím roste i podíl světelného smogu, o jehož negativních účincích na lidské zdraví se stále častěji diskutuje. Nová výstavba vytlačuje z krajiny rostliny i živočichy, což má za následek pokles biologické rozmanitosti a snížení ekologické stability krajiny. Naopak přibývá nepůvodních druhů jako je křídlatka, bolševník velkolepý, netýkavka žlaznatá, celík kanadský a jiné.

Likvidace těchto rostlin už jen v současné době stojí nemalé finanční prostředky. S novou zástavou přibývají nové komunikace a také kilometry plotů. Výsledkem je zhoršení migrační prostupnosti krajiny, která ruku v ruce s houstnoucí dopravou má za následek stále častější střety automobilů se zvěří. Podle Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) v současné době kolem jedné miliardy lidí trpí hladem. Klimatické změny, které se nyní začínají projevovat (např. v letošním roce povodně) ohrožují i zemědělské hospodaření. Jen na území ČR je vodní erozí ohroženo kolem 50 procent zemědělské půdy, čímž klesá její kvalita. Zastavováním zemědělské půdy, která byla po celé generace zdrojem obživy si naše společnost zadělává na řadu nemalých problémů.

místo přírody se díváme na domy a silnice

Šířící se zástavba vytváří z podhorské krajiny neuspořádanou sídelní kaši, která není ani přírodou ani městem. Rozdíly mezi městem a okolní krajinou se začínají ztrácet. Lidé utíkají z města do volné krajiny, ale s houstnoucí zástavbou mizí výhledy, příroda, čisté prostředí a klid. Protože legislativa neumožňuje vymezení trvale nezastavitelných ploch, lze snadno zemědělskou půdu převést s novou změnou územního plánu na zastavitelné pozemky. Postupem času se lidé, kteří si postavili dům na pěkném klidném místě opět znovu ocitají v objetí zástavby. S drobící se volnou krajinou klesá i její atraktivita pro rekreaci.

Ubývá klidných míst, výhledů do volné krajiny, kdy se místo pohledu na rozkvetlou louku stále častěji díváme na honosné domy nebo nové výrobní haly. Pokud se chceme projet na kole nebo se jen tak projít, stále častěji se musíme mít na pozoru před projíždějícími automobily a než se octneme ve volné krajině, musíme absolvovat nejprve procházku vilovými čtvrtěmi kolem několika set metrů plotů.

Ostravská pánev patří mezi silně urbanizovaná území se všemi negativními dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel. Naopak Beskydy a jejich podhůří stále patří díky svým přírodním hodnotám k velmi zachovalým územím, které stále více obyvatel Ostravska využívá k relaxaci a v poslední době také k bydlení. Zatím však děláme vše pro to, aby místo krásné a zdravé krajiny, která tu ještě zbyla, vzniklo opět prostředí, ze kterého bychom museli utíkat. Otázka zní, ale kam? V posledních letech se stále skloňuje pojem „Udržitelný rozvoj“. Je tento rozvoj opravdu udržitelný, nebo si jen pod vidinou krátkodobého zisku podřezáváme svoji pomyslnou větev?

O autorovi| DANIEL KŘENEK, Autor je vodohospodář

Silnici z Rožnova do Meziříčí zkrášlí stromy

26.11.2010 Valašský deník str. 1 Titulní strana ALEXANDRA BURŠÍKOVÁ

Valašsko - Téměř dvě stě stromů bude zanedlouho lemovat silnici z Valašského Meziříčí do Rožnova pod Radhoštěm. Habry, javory, babyky, jeřáby a třešně ptačí tam vysazují místní ekologové. Výsadbu ale zajistilo Ředitelství silnic a dálnic. Vminulosti totiž v tomto úseku cesty stromy byly. Od třicátých let minulého století tam rostly třešně.

„Ty jsme ale museli před pár lety kvůli špatnému zdravotnímu stavu nechat vykácet. Větve se ulamovaly a padaly do vozovky,“ vysvětlil vedoucí správy silnic Zlínského kraje Karel Chudárek.

Podle něj je výsadba nových listnáčů výsledkem dobré spolupráce silničářů s ochránci přírody. Jen díky nim se podle Chudárka podařilo stromořadí vysázet.

Ekologové s dendrology vybrali stromy, které nebudou příliš vzrostlé, takže v budoucnu nebudou zasahovat do cesty a ohrožovat bezpečnost řidičů. „Jsou to kultivary, jejichž kmeny budou štíhlé a koruny malé. Listnáče navíc sázíme pět metrů od okraje vozovky,“ popsal Chudárek.

Podle ochránců přírody by mohly stromy, které nyní měří čtyři metry, růst u cesty šedesát až osmdesát let.

„Jsme rádi, že se silničáři rozhodli stromy k cestě vrátit. Patří tam,“ řekl ekolog Miroslav Dvorký. A vysvětlil, že stromy zachycují prach, hluk, vytváří estetický dojem, zeleň listová vyrábí kyslík.

„A když někdo tvrdí, že jsou stromy kolem silnice nebezpečné, říká hlouposti. Každý, kdo nabourá do stromu, si za to může sám, protože nejel opatrně,“ upozornil Dvorský.

Jiný názor mají ale policisté. „Z hlediska bezpečnosti není vysazování u silnic vhodné,“ poznanenala mluvčí vsetínské policie Lenka Javorková. Havárie do stromů totiž končí vždy vážným zraněním. „Je to mohem horší, než kdyby řidič vyjel z cesty do pole,“ upozornila Javorková.

Každý, kdo nabourá do stromu, si za to může sám, protože nejel opatrně.“ Miroslav Dvorský meziříčský ekolog

Ty nejlepší snímky valašské krajiny teprve udělám, slibuje fotograf

20.11.2010 zlin.iDNES.cz str. 0 Zlín / Zlín - zprávy MF DNES, Daniela Čunková

Má za sebou desítky výstav, na Vsetínsku patří k nejoblíbenějším fotografům. Nejnověji jsou díla Zdeňka Hartingera k vidění v novém Slovensko-českém centru na Kohútce na vrcholu Javorníků. Hartingera oslovili valašskomeziříčští ochránci přírody, kteří stojí za výstavbou infocentra.

Snímky doplňují díla slovenského autora Jaroslava Veličky. "Měli zájem vyzdobit nové centrum českými a slovenskými fotografiemi. Nabídka mě potěšila, rád jsem vyhověl. Snem každého fotografa je vystavovat tam, kde tvoří," uvedl Hartinger. "S Jaroslavem Veličkou se známe dlouho, děláme podobné věci. To, co on fotí na slovenské straně, já fotím na české."

Prostředí Javorníků a zvláště Kohútka jsou pro Hartingera místa, k nimž má osobní vztah. "Chodím tady po kopcích a fotím," pousmál se Hartinger. "Prožil jsem tady toho moc, na Kohútce jsem lyžoval už jako kluk." S fotografováním začal ve dvanácti. Témata, jimž se věnuje, se postupně mění.

"Člověk dělá určité věci v určitém věku. Když jsem byl mladý, fotil jsem sport, portréty hudebníků, sportovců a samozřejmě holky," vzpomíná. "Později jsem začal spolupracovat s nakladatelstvím Panorama, kam jsem dodával fotky podle zadaného scénáře. Kromě toho jsme dělali krajinu, městské dominanty nebo celkové pohledy."

Krajina vsetínského umělce vždycky lákala. Ale pár let mu trvalo, než našel svůj styl. "Vždycky jsem ji chtěl fotit, ale ze začátku mi to nějak nešlo. Některé věci jsem pochopil až postupem času," přiznal. V současnosti se Hartinger téměř výhradně zaměřuje na snímky krajiny. Vydává kalendáře, pohlednice i speciální publikace. Cíl: zachytit obraz Valašska

Jeho cílem je zachytit fotografický obraz Valašska. "Krajina, to znamená i folklor nebo lidé při práci," přisvědčil. "Architektura i styl života se mění. Snažím se fotit i starší usedlosti v původní podobě, protože dneska už lidé jezdí za prací úplně jinam a žijí jinak."

Změnu životního stylu poznal na vlastní kůži i sám Hartinger. Musel se totiž přizpůsobit moderním trendům. "Myslel jsem, že dožiju s klasickým analogovým přístrojem. Ale člověk musí držet krok s dobou, tak jsem před šesti lety přešel na digitální foťák," podotkl s úsměvem.

Svá díla vystavuje především na Vsetínsku. Ale už je předvedl i na Ostravsku nebo na Slovensku. "Nemám problém s tím, že by mě nezvali na výstavy. Spíš nestíhám, protože mám spoustu práce," uvedl. "Přesto se snažím vyhovět všem, kteří mě požádají o spolupráci." Přestože má už 72 let, do důchodu se nechystá. "Fotit mě baví. A ty nejlepší věci teprve udělám," slibuje.

URL| http://zlin.idnes.cz/ty-nejlepsi-snimky-valasske-krajiny-teprve-udelam-slibuje-fotograf-116-/zlin-zpravy.asp?c=A101119_190708_zlin-zpravy_toi

Ekologové roztáčejí mlýnské kolo

12.11.2010 Lidové noviny str. 5 Morava a Slezsko čtk

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Ochránci přírody z Valašského Meziříčí dokončují opravu starého vodního mlýna v Mikulůvce. Za peníze z evropských dotací nechali zhotovit repliku vodního kola a opravili roubenou část objektu. „Vedle mlýna ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm je to na Vsetínsku už druhé funkční vodní kolo,“ řekl jednatel ekologů Milan Orálek. Celkové náklady dosáhly tří milionů korun. Bývalý vodní mlýn Jana Mikuly v Mikulůvce patří mezi nejzajímavější technické památky na Valašsku. Chráněn je sice jako památka kulturní, ale podstatná je jeho funkce a velmi dobře dochované mlýnské zařízení, které je i dnes po drobných opravách schopné provozu. Mlýn zatím nemá obnovený náhon, vodu na kolo přivádí trubka. Rekonstrukce náhonu by totiž přišla na minimálně deset milionů korun.

Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Sídelní kaše: Co se děje s českou krajinou?

19.10.2010 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství Zdeňka Vítková

V rámci letošního ročníku konference Fórum 2000, která měla motto „Svět, ve kterém chceme žít“, se uskutečnila v polovině října panelová diskuze o suburbanizaci a vzniku tzv. sídelní kaše. Nekontrolované rozšiřování velkých i menších sídel průmyslovou, obchodní i obytnou zástavbou totiž významně mění naši krajinu už od devadesátých let.

Co jsme si to navařili

„Sídelní kaše je něco mezi volnou krajinou a městem, má různé podoby a do značné místy je ovlivněna i lokálně. Určitě je velký rozdíl mezi suburbanizací v České republice a Sao Paulu nebo New Yorku,“ řekl na úvod Martin Stránský, předseda správní rady Centra Evropské sítě pro implementaci Evropské úmluvy o krajině v ČR. „Česká republika je kvůli své velikosti na tento typ zásahů daleko citlivější.“

Podle Stránského se dnes menší obce nedokážou developerskému tlaku bránit. „Dokonce znám případy, kdy jsou porušovány zákony o obcích – vznikají komanditní společnosti, jejímž členem je obec, čímž ale obec ztrácí právo na rozhodování o svém území,“ řekl. Co se týká nové obytné zástavy, podle Stránského často vznikají pouhé noclehárny, jelikož v místě chybí jakákoli infrastruktura. V této souvislosti zmínil rozvoj předměstí ve třicátých letech, kdy vstupní podmínky nařizovaly vznik doprovodné infrastruktury, třeba i duchovní, kdy byl developer nucen postavit kostel.

„Krajina se nám mění, zástavba, která má zvláštní prostorovou a funkční strukturu, se nám šíří do krajiny a nevíme si s ní moc rady,“ shrnula problémy se suburbanizací Alena Salašová, krajinná architektka a prorektorka Mendelovy university v Brně. Podle jejích slov přináší suburbanizace problémy z hlediska ekologie krajiny, sociální sféry i ekonomiky. Kromě jiného zástavba mění regionální klima, způsobuje sociální izolaci a ekonomika se musí potýkat s problémem malé hustoty osídlení. „Zejména ale přicházíme o půdu coby přírodní zdroj a přicházíme o prostor,“ doplnila Salašová.

„Příčiny vycházejí určitě ze změny společnosti, mají své sociální, ekonomické i politické pozadí. Jsme společnost orientovaná na peníze, preferujeme individuální zájmy před veřejnými, máme velké nároky na bydlení a příliš romantickou představu o útěku z města,“ vyjmenovávala důvody současného stavu Salašová. „V ekonomice preferujeme rychlý zisk před trvalou udržitelností a v politice se stále dbá především na podporu podnikání.“

Krajina jako lidské právo

Alena Salašová se dále věnovala problematice z pohledu krajinného rázu. Suburbanizace totiž přestává být jevem pouze velkých měst. Živelně se staví i u menších obcí, kde mají nově vybudované zóny často rozlohu srovnatelnou s dřívějším územím celé obce, a děje se tak i v chráněných krajinných oblastech. Salašová v této souvislosti uvedla příklady z CHKO Beskyd. „Pokud hovoříme se Správou CHKO, říkají, že se to vůbec nedá zbrzdit, protože starostové obcí chtějí mít rozšířené rezidenční zóny a průmyslovou zónu.“ Během diskuze poté zmínila rozdíl v přístupu ke krajinné suburbanizace v Bílých Karpatech, kde lidé neztratili vztah ke krajině.

„V České republice není rozšířen jeden fakt. Přijetím Evropské úmluvy o krajině byla rozšířena základní lidská práva, která ČR přijala, o rozměr krajiny. Stejně tak jako máme právo na svobodu a spravedlivý soud, máme právo i na neporušenou krajinu,“ uvedl Martin Stránský. Na to v diskuzi reagoval Jiří Markl, zástupce Ministerstva pro místní rozvoj: „Máme právo na krajinu, ale máme právo i na bydlení a podnikání. Je důležité hledat vzájemnou rovnováhu.“

Jak z kaše ven

Podle Martina Stránského je snaha o nápravu i otázka výchovy. „Nejmladší generace už vlastně v krajině nežije, ale chodí do ní jen na výlety,“ poukázal Stránský na nutnost zvýšení ekologického povědomí.

Alena Salašová upozornila na velkou sílu územního plánování a nezbytnost spolupráce politiků a odborníků napříč rezorty. Za důležitou považuje i diskuzi s veřejností, jako dobrý příklad uvedla fungování Urban centra v Brně. Mělo by podle ní dojít k monitoringu a sbírání exaktních dat a důsledného dodržování jednou již rozhodnutého. „Nový stavební zákon udělal hodně práce, ale jsme v půli cesty,“ řekla na závěr Salašová.

Zároveň zmínila potřebu krajinného plánu, který by územní plánování vhodně doplňoval a pomohl chránit krajinné dominanty a regionální specifika. „Krajina je součástí naší kulturní identity,“ připomněla.

V následující diskuzi promluvil i architekt o strachu lidí z jiných typů bydlení: „Lidé stále žijí v domnění, že mají na výběr jen mezi panelákovým sídlištěm nebo solitérním domem.“ Zkušenosti z Nizozemí, které se s podobným stavebním boomem potýkalo po druhé světové válce, v diskuzi krátce představil Josef Fanta. Podle něj se na západě plánuje víc než kdykoli dříve v České republice. Měli bychom se prý zbavit historicky získaného strachu z krajinného plánování. Kritizoval také současnou absenci vědeckého pracoviště pro výzkum ekologie krajiny.

Do diskuze se zapojil i Martin Ouředníček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a člen řešitelského týmu Suburbanizace.cz. S odkazem na provedené studie upozornil na mnohé mýty a mediální klišé, které o životě v satelitních městečkách často zaznívají a nevyhnuly se ani probíhajícímu panelu, například zmiňovaná izolovanost některých sociálních skupin (matky s dětmi) nebo vliv na nárůst obezity. Ve svém příspěvku dále vyzdvihl především roli obecních zastupitelů a projektantů, kteří mají v konečné podobě územního plánu hlavní slovo, a nutnost dodržování zákonů.

URL| ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/sidelni-kase-co-se-deje-s-ceskou-krajinou

Na Zlínsku se dýchá lépe

21.10.2010 ct24.cz str. 0 Brno ČT Brno Jiné NNO

Zlín - Množství nebezpečných látek vypouštěných do životního prostředí se vloni ve Zlínském kraji výrazně snížilo. Vyplývá to z řebříčků, které na základě dat Integrovaného registru znečišťovatelů (IRZ) zpracovalo sdružení Arnika. Provozy v regionu výrazně snížily i množství rakovinotvorných látek vypouštěných do ovzduší, a to oproti roku 2008 o přibližně 3,5 tuny.

Sdružení Arnika dlouhodobě sleduje ve Zlínském kraji emise styrenu a emise karcinogenních látek. Region patřil mezi kraje, kde těchto emisí bylo nejvíce. Emisí styrenu v roce 2009 ve Zlínském kraji poklesly oproti roku 2008 o 50 procent. K výraznému poklesu došlo také u látek nebezpečných pro vodní organismy, a to o 60 procent.

I tak se ale na předních místech největších znečišťovatelů ve Zlínském kraji nic zásadního nezměnilo. Na prvních místech se stále objevuje chemička Deza z Valašského Meziříčí. Valašskomeziříčská chemička ale může například za to, že v roce 2009 se oproti roku 2008 výrazně snížilo množství rakovinotvorných látek vypouštěných do ovzduší. Podnik snížil emise karcinogenního benzenu přibližně o třetinu, z devíti na šest tun. "Pokud ale jde o souhrn látek, u nichž je karcinogenita prokazatelná, potenciální či možná, vede Deza nejen na Zlínsku, ale také v celé České republice," upozornil Milan Havel z Arniky.

URL| http://www.ct24.cz/regionalni/brno/104957-na-zlinsku-se-dycha-lepe/

Invazní rostliny - máme v boji proti nim řešení?

7.10.2010 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství

Martin Singr

V České republice se vyskytuje na 90 invazních rostlin, tzv. neofytů. Profesionální ochránci přírody je na mnoha místech s obtížemi a nákladně likvidují. A varují, že invazní rostliny mohou být vážný problém. Někteří biologové naopak upozorňují, že bychom se s neofyty měli naučit žít. Jak se u nás proti těmto rostlinám postupuje? A má to vůbec smysl?

Od března do května proběhla veřejná diskuze na téma invazních rostlin, v níž Evropská komise pro životní prostředí získala 881 odpovědí. Průzkum ukázal, že občané EU mají oproti minulosti větší zájem na boji proti invazním rostlinám. Náklady na opatření k zabránění nebo minimalizaci rozšíření invazních druhů se podle EU pohybují v rozmezí pod 1 euro na osobu a rok až po 7 eur. I horní hranice však představuje nižší výdaje než náklady na likvidaci škod, které jsou vynakládány v současné době.

Náklady na pokrytí hospodářských škod, které způsobí invazními druhy rostlin a živočichů v zemích EU, a náklady na kontrolní opatření jsou podle odhadů Evropské komise minimálně 12,5 miliard eur ročně, pravděpodobnější je však suma okolo 20 miliard. Společným znakem invazních rostlin je rychlé šíření a utlačování původních druhů. Ikonickou invazní rostlinou u nás by mohl být bolševník velkolepý.

Boj s krásnou kytkou

Bolševník velkolepý je v mnoha ohledech pozoruhodná rostlina. Má veliké listy a výrazné květenství. Samotná rostlina u nás často dorůstá takové výšky, že dospělý člověk nedosáhne na její vrchol. Tento druh budí pozornost i tím, že patří mezi nepůvodní druhy. A svým chováním se řadí mezi rostliny invazní – rychle se šíří a vytlačuje ostatní rostlinné druhy. Pro člověka je také přímo nebezpečná tím, že může způsobit těžké podráždění kůže s vyrážkami a puchýři.

Bolševník se k nám dostal v 19. století z Asie. Původně měl být v Kynžvartu ozdobou zámeckého parku. Časem však zplaněl a rozšířil se do volné přírody. Z okrasné rostliny se stala noční můra ochránců přírody. Vzhledem k místu prvního výskytu je nejhůře postižená oblast Mariánskolázeňska a Sokolovska. A zde se také objevují snahy se s rostlinou vypořádat. „Projekt trvá čtyři roky, cílem je do roku 2013 omezit výskyt bolševníku na 10 % jeho původní rozlohy u chemicky likvidovaných ploch a na 30 % u ploch likvidovaných sečením,“ říká vedoucí odboru životního prostředí v Mariánských Lázních Lenka Pocová. Zkušenosti z tohoto projektu by se měly v budoucnu využít i na dalších lokalitách v kraji.

Netýkavka, křídlatka, topinambur

S bolševníkem velkolepým měli v devadesátých letech potíže i v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Dnes, po chemickém ošetření, se stav blíží podprahové úrovni výskytu. Správa CHKO Orlické hory řeší problémy ale i s jiným přistěhovalcem z Asie, s netýkavkou žláznatou. Náklady v době, kdy se začaly problémy s invazními rostlinami řešit, představovaly podle Miloše Vaška zhruba 150 000 Kč ročně, a v současnosti jsou třetinové.

V Českém lese zmapovali lokality čtyř invazních rostlin. Kromě bolševníku a netýkavky se zaměřili také na křídlatku japonskou a vlčí bob mnoholistý. Nejvíce invazních rostlin bylo na severu Chráněné krajinné oblasti Český les. Důvodů je podle Tomáše Peckerta z CHKO Český les více. Roli určitě hraje frekventovaná automobilová i železniční doprava, invazním rostlinám také vyhovuje menší lesnatost oproti jihu CHKO. Netýkavka žláznatá se do CHKO Český les šíří z Německa, kde je často pěstována jako okrasná rostlina. Jedině křídlatka je po celém CHKO Český les rozšířena rovnoměrně s centrem v okolí Přimdy.

Zlínský kraj má největší potíže s nekontrolovatelným šířením křídlatky japonské. Pozornost také věnuje slunečnici topinamburu nebo javoru jasanolistému. V Národním parku Podyjí jsou největší problémy s netýkavkou žláznatou, roční náklady se pohybují mezi 15 000 – 40 000 korunami. Z původně plošného výskytu podél celého toku Dyje v národním parku se podařilo netýkavku 'zahnat' do několika izolovaných ohnisek.

Všechno to tu zaroste

Je zjevné, že invazní rostliny se objevují na mnoha místech republiky včetně chráněných území. Stát prostřednictvím správ chráněných oblastí či úřadů vynakládá značné úsilí na likvidaci neofytů. Nabízí se otázka, zda to má smysl. Podle Lenky Pocové z městského úřadu Mariánské Lázně by zdomácnění takové rostliny, jako je bolševník, vedlo ke vzniku bolševníkových monokultur, které by byly neprůchozí pro zvířata i lidi. Významně by se tak změnil ráz i využití krajiny.

„Náklady zcela určitě nejsou zbytečné a jsou ještě hrubě podhodnocené, protože dopad mnoha druhů není kvantifikován, ve skutečnosti to je určitě mnohem více. Existuje studie z přelomu století, která celosvětově odhaduje, že invazní organismy stály světovou ekonomiku zhruba 5 % HDP,“ říká uznávaný odborník na invazní rostliny Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR. Dodává, že nejlevnějším přístupem k invazním rostlinám je prevence proti jejich šíření.

Vzít si kýbl s herbicidem je jednoduché

Krajinný ekolog Jiří Sádlo, který se zčásti věnuje také invazním rostlinám, říká, že v současnosti nezbývá, než se s invazními rostlinami naučit žít. A naučit se rozlišovat, kdy je invazní rostlinu potřeba likvidovat, kdy ji stačí průběžně tlumit a kdy ji můžeme tolerovat. Nebo dokonce chránit. „Ale v praxi je mnohem jednodušší než odhodlaného nevzdělance vzdělat, koupit mu rovnou kýbl s herbicidem a vyhnat ho do stráně,“ říká Jiří Sádlo. Úplná benevolence vůči invazním druhům neofytům je podle něho špatně, ale paušálně tvrdý přístup je ještě horší. „Krajina bez neofytů je prostě krajina udržovaná, a jakmile ji udržovat přestaneme, neofyty se začnou šířit,“ vysvětluje Jiří Sádlo.

„U nás se často setkáváme s dvěma strategiemi přístupu k té části invazních druhů, která je pokládána za nebezpečnou. Prvním přístupem je systematický nezájem. To lze chápat – je to sice nemoudrá, leč docela přirozená reakce na prostředí, v němž jsou důležitých problémů stovky,“ myslí si Jiří Sádlo a dodává, že horší je to s druhým přístupem: „Periodicky se mobilizují síly, pak se cosi bez rozmyslu hubí, a nakonec se to zase nechá zarůst. K ničemu to vcelku ale není.“

Sádlo přidává i zkušenost z let již minulých. „V jakémsi okresním letáku z půli let devadesátých, který vyzýval k důslednému hubení bolševníku velkolepého, byl tento druh bez obrázku nebo bližšího popisu představen lidu jako velká mrkvovitá rostlina. Prostě když ho nepoznáte, nevadí, můžete nám klidně vyhubit nějakou jinou kytku, když se vám uzdá, že je dost velká a dost mrkvovitá,“ popisuje Sádlo.

Připusťme si, že nemáme řešení

„Téměř každá rostlina byla jednou invazní,“ říká paleoekolog Petr Pokorný a pokračuje: „Některé cizí a člověkem zavlečené druhy se prostě adaptovaly, a to je budoucím osudem mnohých dnes invazních druhů.“ V aktuálním počátečním stádiu šíření je jeho rychlost ohromující, poté ale nastane útlum šíření. „Místní vegetace vetřelce časem adoptuje a začne ho přijímat jako nového člena rodiny,“ tvrdí Pokorný.

Na otázku, zda není zbytečné investovat obrovské sumy do potírání invazních rostlin, dává Pokorný odpověď z více úhlů pohledu. Pro podporu likvidace uvádí příměr ke svému zahradničení: „Kdybych na svojí zahrádce pravidelně neohýbal hřbet, tak by tam byl za chvilku jeden flek s bršlicí a druhý flek se šeříkovým křoviskem. A po dvaceti letech už jenom to šeříkové křovisko. Zato teď je tam ta správná biodiverzita. Zrovna dozrávají poslední podzimní rajčata. Keříkům révy zlátne listí. Je tohle zahradnické počínání vůbec rozumné? Vyplatí se to? Rajčata si přece můžu koupit za pár korun kilo. Hrozny jako každý rok sežraly vosy. Bez floxů bych se taky obešel, k jídlu to stejně není. Instrumentální rozum káže jasně: přestat s tím. Neztratil bych však jednu z důležitých intimních radostí, které činí život snesitelnějším v tomto slzavém údolí?“

Pokorný ale také odhaluje jinou stránku věci. „Boj s invazemi je jedním ze soudobých ekologických témat, které mají jedno společné: Kromě roviny pragmatické je tu i rovina etická. Upřednostňovat jednu před druhou znamená zavírat oči před skutečnou tíhou situace a oddat se falešnému pocitu nadřazenosti. Podržet na zřeteli obě roviny znamená ocitnout se v pozici, kdy musím připustit, že prostě nemám řešení. Ten druhý přístup je myslím opravdovější.“

URL| http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/invazni-rostliny-mame-v-boji-proti-nim-reseni

Vytrvalý déšť znovu ohrozil region, vítr vyvracel stromy

2.9.2010 Valašský deník str. 3 Valašsko ALEXANDRA BURŠÍKOVÁ

Na Valašsku napršelo za dva dny více, než jindy za celý měsíc, říká pracovník hvězdárny

Valašsko - Přes sto milimetrů srážek spadlo za uplynulé tři dny na Valašsko. Metr čtvereční půdy tak musel absorbovat více než sto litrů vody.

Přestože situace není v kraji nijak dramatická, hasiči museli zasahovat u popadaných stromů. V Hutisku-Solanci, v Horní Bečvě, v Rožnově pod Radhoštěm, v Zubří, ve Velké Lhotě, v Halenkově, v Loučce, v Zašové. Všude tam museli záchranáři odstraňovat spadlé stromy, které blokovaly silnice.

Památná lípa málem spadla

Ve valašskomeziříčské části Hrachovec se nakláněla mohutná lípa, která byla poškozena při nedávných povodních. Vypadalo to, že se památný strom zřítí na blízkou silnici. „Pomocí motorové pily, a pod dohledem ochránců přírody jsme proto pořezali větvě na jedné straně a vyvážili naklánění. Strom jsme poté zabezpečili popruhy,“ popsal mluvčí krajských hasičů Ivo Mitáček. Lípa svým náklonem ale zasáhla církevní sochu, kterou poškodila.

„V Lužné záchranáři pomáhali při hrozícím pádu sloupu veřejného osvětlení. „Hrozilo, že sloup poškodí dráty elektrického vedení. Pořezali jsme proto blízký strom a následně sundali i osvětlení,“ vylíčil Mitáček.

V Karlovicích voda podemlela mostky

Ve Velkých Karlovicích poničila voda tři provizorní mosty. Příval vody tu odnesl prakticky všechny podpěry provizorních mostů.

„Proto jsme tu museli zastavit nákladní dopravu. Po mostech projedou jen osobní auta a zásobování. Čekáme na příjezd statika, jestli bude možné během dne obnovit i nákladní dopravu. Domy ale vyplaveny nebyly, máme tu jen první stupeň povodňové aktivity,“ řekl starosta Miroslav Koňařík.

V Prostřední Bečvě museli lidé odčerpávat spodní vodu, která se natlačila do sklepů. „Kromě toho hasiči čistili propustky u mostů od spadaných větví, které blokovaly průtok,“ řekl starosta František Juřík.

Do rekordu chybělo jen pár centimetrů

Jen za středu napršelo podle Miroslava Jedličky ze vsetínské hvězdárny 71,2 milimetrů, což znamená, že na metr čtvereční spadlo přes 70 litrů vody. „Letos napršelo více během jediného dne pouze při jarních deštích, a to 73,5 milimetru,“ sdělil Miroslav Jedlička ze vsetínské hvězdárny, podle něhož se toto číslo téměř rovná měsíčnímu srážkovému úhrnu.

„Když ale připočteme 22,2 milimetru srážek za úterý, pak jsme nad tímto průměrem,“ konstatoval Jedlička.

Region| Střední Morava

Lesy ČR bojují s černými skládkami

20.8.2010 agris.cz str. 0

Lesy České republiky obhospodařují více než 1 300 000 hektarů lesa a problematice odpadů se věnují dvojím způsobem. Přestože státní podnik řádně likviduje odpady, které vznikají při vlastní provozní činnosti, musí zajišťovat i likvidaci těch odpadů, které do lesa vyvážejí mnozí nezodpovědní občané. Lesy ČR tak na likvidaci černých skládek ročně vynakládají částku několika milionů korun.

Likvidaci vlastních odpadů řeší Lesy ČR uceleným systémem odpadového hospodářství na všech organizačních jednotkách. V rámci Lesů ČR je zaveden systém separace dále využitelných složek odpadů (papír, plasty, sklo, kovy, ale i další).

V roce 2009 se v rámci podniku vytřídilo celkem více než 70 tun druhotných surovin, z toho 46 tun papíru, 16 tun plastů, 3 tuny skla a 7 tun kovů. Tyto suroviny jsou předávány k dalšímu zpracování, ostatní odpady jsou v souladu s požadavky platné legislativy ekologicky likvidovány prostřednictvím firem oprávněných k nakládání s odpady.

Černé skládky

Přesto, že se neustále rozrůstá síť sběrných dvorů, kam je možné bezplatně ukládat veškerý odpad, potýkají se Lesy ČR s přetrvávajícím problémem černých skládek v lesních porostech podél silnic a cest, na které své odpady vyvážejí nezodpovědní občané. V roce 2009 zaujímala celková plocha cca 1000 černých skládek na lesních pozemcích obhospodařovaných Lesy ČR přes devět hektarů!

Podle zákona o odpadech musí černé skládky likvidovat vlastníci pozemků na náklady původce. Hlavní tíha nákladů na odstranění černých skládek v lesích spravovaných LČR tak leží na podniku. Přesto postupně narůstá procento případů, kdy se podaří původce odpadů zjistit.

V roce 2009 LČR vynaložily na likvidaci cizího odpadu na černých skládkách více než 2,6 mil. Kč, což je o 700 000 Kč víc než v roce 2008.

Jak chránit životní prostředí?

Černé skládky ohrožují životní prostředí nás všech. Jejich nebezpečnost je dána především charakterem odpadu, který je na nich uložen, jejich vzdáleností od vodních toků, propustností půdy a výškou hladiny spodní vody. Kontaminace půd a vodních zdrojů je největším rizikem černých skládek pro životní prostředí. Dochází tak ke škodlivému působení na rostliny a živočichy, snižování druhové rozmanitosti a samozřejmě i zápachu a estetickému znehodnocením okolní přírody.

Jednou z vyzkoušených metod, jak do budoucna účinně zabránit vzniku černých skládek je spolupráce s obcemi i osvěta veřejnosti, a to jak prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak environmentální výchovou. Lesy ČR proto v rámci lesní pedagogiky seznamují děti a mládež s tím, co do lesa patří a co ne. Jde o to, aby se ochrana životního prostředí stala pro všechny samozřejmostí tak, jako je tomu i v jiných vyspělých zemích.

Zdroj: Lesy České republiky, s. p., 20.08.2010

URL| http://www.agris.cz/detail.php?iSub=518&id=168012

První tažní ptáci začali odlétat na jih

18.8.2010 Zlínský deník str. 5 Zlínský kraj MARTIN LAVAY

Zlínský kraj už jako první opustili rorýsi, zanedlouho zmizí i vlaštovky

Zlínský kraj - Podle kalendáře sice ještě stále trvá léto, někteří opeřenci se už ale vydali na dalekou pouť do teplých krajů. Region jako první opustili nejrychlejší rorýsi, brzy je budou následovat i vlaštovky a další stěhovaví ptáci. Podle ornitologů se ale dlouhodobé zvyky ptáků v posledních letech mění. Někteří u nás překvapivě zůstávají i v zimě.

„Jako první od nás odletěli do jižních krajů rorýsi. Do subsaharské oblasti Afriky. Do Keni, Tanzánie. Zajímavé je, že používají obě tradiční cesty na jih: přes Španělsko i přes Řecko, podle toho, jak jsou zvyklí,“ popsal cestu nejrychlejších lovců hmyzu předseda Moravského ornitologického spolku Josef Trubač. Rorýse budou podle něj zanedlouho, už na začátku září, následovat vlaštovky. „Už se houfují. Letí vždy k Středozemnímu moři, kde pak čekají na vhodné počasí a směřují dál na jih,“ pokračoval ornitolog. Přidal i zajímavost o dalších, poměrně baculatých dálkových letcích. „Málo se ví, že jsou tažnými ptáky i křepelky. Létají do severní Afriky. Hodně jich ale lovci zastřelí na Maltě,“ posteskl si Trubač.

Podle ornitologů už ale některé ptačí druhy cestovat přestávají a stávají se závislými na člověku. „Například kosi. Lesní populace kosů je stále tažná, ale ti, kteří žijí ve městech, už neodlétají,“ připomenul Zdeněk Varmouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Ornitologové z ČSO odstartovali letos na jaře mimořádně náročný projekt mapování všech ptačích druhů v České republice. „Databázi i s místy pozorování můžete najít na stránce www.birds.cz,“ připomenul Varmouzek.

Do takzvané faunistické databáze zaznamenávají ornitologové i průlety a hnízdění u nás neobvyklých druhů ptáků. Podle Trubače se letos takoví opeřenci objevili i na Moravě. „Rarity? Začíná se u nás objevovat kormorán malý, který žil doposud nejseverněji v Maďarsku u Balatonu. U Novomlýnských nádrží na jižní Moravě zase viděli ibise hnědého. Během letošních záplav se v oblasti střední Moravy objevil i tenkozobec opačný. Pokoušel se zahnízdit, ale asi se mu to nepovedlo. A v zimě se u Tlumačova u Záhlinických rybníků naopak objevuje mohutný orel mořský, který k nám přilétá ze severu, z Norska a z Baltu,“ doplnil ornitolog.

Region| Střední Morava

ID| 8e9ca332-9a10-4f61-9789-2145bf912a48

Invazní rostliny začínají ohrožovat ekosystém regionu

16.8.2010 Dobrý den s kurýrem str. 2 Zpravodajství ze Slovácka JAROSLAV CHUDARA

Největším problémem je nekontrolovatelné šíření křídlatky japonské. Na Slovácku škodí také třtina křovistní a zlatobýl kanadský.

ZLÍNSKÝ KRAJ - Netýkavka žláznatá, javor jasanolistý, bolševník velkolepý, zlatobýl kanadský, křídlatka japonská a třtina křovistní. Šest houževnatých a na první pohled pohledných rostlin, které mění ekosystém podle svého a bez nadsázky jsou postrachem ochranářů přírody a často i zahrádkářů.

Bojem proti invazním druhům rostlin, které vytlačují původní druhy, se už vážně zabývá také Krajský úřad ve Zlíně.

„Vůbec největším problémem v regionu je nekontrolovatelné šíření křídlatky japonské, která se hojně vyskytuje nejen na Uherskohradišťsku, Zlínsku a Kroměřížsku, ale nejvíce na březích řeky Bečvy na Vsetínsku,“ potvrdil mluvčí hejtmanství Milan Plesar. „V republice je registrováno celkem 90 druhů, které jsou považovány za invazní. V této souvislosti není bez zajímavosti, že náklady na zásahy proti bolševníku velkolepému, netýkavce žláznaté a křídlatce v CHKO Český ráj činily v minulých letech přes půl milionu korun. Zlínský kraj letos vyčlenil na boj proti invazním rostlinám na svém území 150 tisíc korun, další peníze se bude hejtmanství snažit získat z evropských fondů.“

Typickými rostlinnými škůdci na Slovácku jsou křídlatka, třtina křovistní a zlatobýl kanadský, který se nejvíc vyskytuje v okolí Bzence. „Zlatobýl se tam rozrůstá ve velkém. Škodí v lesích i na volných prostranstvích. Například v navátých píscích kolem železničních tratí je ho plno,“ říká Ondřej Konvička, zoolog z CHKO Bílé Karpaty.

Někdy za invazí stojí i lidé, kteří si pohlednou rostlinu vysadí sami na zahrádce. To je příklad křídlatky. „Rostlina se lidem líbí a vůbec netuší, jaké nebezpečí jejich majetku přináší. Když se však kytka usadí, což pro ni není problém, tak je těžké se jí zbavit. Křídlatka se hojně vyskytuje v okolí vodních toků,“ podotkl Konvička.

Za velmi expanzivní se považuje třtina křovistní. „Obecně je jí nejvíc na loukách a pastvinách. Zbavit se jí bývá velmi problematické také proto, že jí vyhovuje dusík. A toho je všude hodně,“ shrnul Konvička.

Slovácko si může oddechnout jen v případě výskytu bolševníku velkolepého, který na některých místech republiky dosahuje takových rozměrů, že pro jeho potlačení byla nasazena i armáda.

„S touto rostlinou ve Zlínském kraji naštěstí nemáme problémy. Nebezpečím se může stát především pro děti. Duté stonky obsahují látku podobnou yperitu. Může se třeba stát, že si děti začnou hrát a stonky si dají k očím jako dalekohled. Následky pak mohou být závažné,“ upozornil Ondřej Konvička.

Lidé založí sdružení na podporu Pusteven

9.8.2010 Naše Valašsko - regionální týdeník str. 2 Zpravodajství (ory)

Dobrá zpráva

Pustevny – Novou myšlenku se snaží uvést v čin někteří provozovatelé restaurací a hotelů působících na Pustevnách. Spolu s horskou službou, ochránci přírody či některými turisty se chystají založit sdružení na podporu Pusteven. Důvodem je podle jejich slov snaha o zachování dosavadních hodnot, jako je například čistá příroda nebo kulturní památky. Podpořit chtějí také další rozvoj Pusteven. „Chceme například zajistit sběr odpadků v přírodě nebo zabránit některým chamtivcům v devastaci okolí,“ naznačil směr, kterým se má sdružení ubírat ředitel hotelu Tanečnica Petr Mikunda.

Problémem je podle iniciátorů nápadu také skutečnost, že středem Pusteven prochází hranice dvou okresů. Získat tak podporu od okolních obcí je proto těžší. Moudřejší budou členové sdružení po zářijové schůzce.

Želvy nádherné požírají i ptáky

28.7.2010 Valašský deník str. 3 Valašsko LENKA ORÁLKOVÁ

Valašské Meziříčí - Masivní rozšíření želvy nádherné přidělává vrásky ochráncům přírody na Valašsku.

Invazní živočich z Ameriky totiž napadá původní druhy. Na vině jsou neukáznění chovatelé. Před pár dny například objevil muž želvu u valašskomeziříčské chemičky Dezy. „Našel jsem ji při vypouštění fontány. Myslel jsem si, že je to nějaká plastová láhev porostlá mechem, ale pak se začala hýbat,“ popsal své první dojmy z čím dál méně neobvyklého objevu Jaromír Král.

Želvy nádherné se do přírody dostávají dvojím způsobem. Někdy je chovatelé sami vypustí, protože se už o ně nechtějí starat. „Jindy jim sama uteče,“ doplnil zoolog Petr Orel. V záchranné stanici v Bartošovicích, kam se nalezené želvy vozí, už mají čtyři. „Snažíme se je umístit k chovatelům, nebo nabídnout do zoologické zahrady. Ale i tam už mají plno,“ krčí rameny Orel.

Želva nádherná ohrožuje ryby, obojživelníky a dokonce i vodní ptáky. „V potravním řetězci dělá tento predátor peklo. Dnes už nám volali další dva lidé, že ji našli,“ prozradil zoolog. Její rozšíření potvrzují také valašskomeziříčtí ochránci. „Objevila se i v Podlesí. Dokázala tam přežít zimu,“ sdělil meziříčský ochránce Milan Orálek.

Podle ochránců tato želva nepatří mezi chráněné živočichy, tak nemusí být čipovaná. „Navíc nejsou tak plaché jako jiné druhy želv. Jsou rychlé a požírají vajíčka jiných obojživelníků,“ doplnil ochránce, který také upozornil na to, že je v žádném případě do přírody nevypouští sami ochránci. „Podobné nesmysly se bohužel občas objevují. Jsou to lži,“ zdůraznil Orálek.

Želva nádherná není zdaleka jediným nepůvodním živočichem žijícím u nás ve volné přírodě. Na Valašsku se vyskytuje také norek americký, kudlanka nábožná, rak americký či psík mývalovitý.

Region| Střední Morava

Ekologové varují: Zničte křídlatku, nebo hrozí povodně

24.7.2010 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Zlínský Iva Chmelová

Valašsko trápí rostlina zvaná křídlatka. Napomáhá erozi na březích řek, a tím výrazně zvyšuje riziko povodní. Kraj vyčlenil na boj s invazními rostlinami 150 tisíc korun, přitom by bylo potřeba třicetkrát víc. Jen ve Valašském Meziříčí letos dají na likvidaci křídlatky 100 tisíc korun.

VALAŠSKO Rychle se rozmnožuje, nemá přirozeného nepřítele a ničí protipovodňová opatření. To je invazní rostlina křídlatka, proti které vytáhli do boje na Valašsku.

Okolí Rožnovské a Vsetínské Bečvy je jí plné, z čehož místní mají strach. Křídlatka totiž vytlačuje všechno živé. Řádí hlavně na březích řek, kde likviduje ostatní druhy rostlin, a tím napomáhá erozi.

„Je tam daleko vyšší hrozba povodní,“ upozornil Karel Kredba z valašskomeziříčské pobočky Českého svazu ochránců přírody. „Plošně je zhruba na dvanácti hektarech,“ dodal.

Pokud se bude dál šířit okolím Bečvy, povodňové nebezpečí pochopitelně poroste. Jenže na její ničení chybí peníze. Krajský úřad vyčlenil na likvidaci všech invazních rostlin, kam patří i bolševník, 150 tisíc korun. To ale zdaleka nestačí.

„To je plivnutí do moře. Stačí to tak na provedení výzkumů,“ zlobí se Kredba. „Pokud mluvíme o likvidaci invazních druhů rostlin v celém kraji, bylo by třeba dvaceti až třicetinásobek takové částky,“ odhadl. Ke všemu vůbec není jasné, zda peníze využijí zrovna na Valašsku.

„Konkrétní použití se teprve bude schvalovat,“ upozornilmluvčí Zlínského krajeMilan Plesar, který souhlasí s tím, že nejde o zrovna závratnou sumu. „Proto se budeme snažit získat dotace z Evropské unie. Problém v žádném případě nepodceňujeme,“ tvrdí.

Ale je jasné, že hlavní tíha zodpovědnosti leží hlavně na majitelích pozemků. Valašské Meziříčí se hrozbě postavilo čelem. S pomocí místních ochránců přírody s ní bude bojovat.

„Z rozpočtu ročně zaplatíme bezmála sto tisíc korun,“ sdělil vedoucí komunálních služeb městského úřadu Václav Chajdrna. Ochránci přírody třikrát do roka postříkají rostlinu herbicidem. Jde hlavně o porosty v okolí cyklostezky Bečva. Odsekávání totiž na rostlinu neplatí. „To ji oslabí, ale její oddenky se šíří dál,“ připomněl Kredba. „Už jsem křídlatku viděl i v zahrádkách, průmyslových areálech nebo nádražích.“ Její výskyt meziříčští ochránci přírody dva roky mapovali. S alarmujícími výsledky pak obeslali všechny obce v okolí. Ovšem reakce je zklamala.

„Ozvalo se ale pouze Valašské Meziříčí aÚstí, jinak nikdo,“ zalitoval Kredba. Přitom pokud se do likvidace křídlatky nezapojí co nejvíc obcí, je snaha ochránců zbytečná. Klíčovou roli v jejím šíření hraje totiž voda, protože roznáší úlomky oddenků, ze kterých rostou nové rostliny. S likvidací se tak musí začít vždy od pramene.

***

FAKTA Co je to křídlatka Existují tři druhy křídlatky -japonská, sachalinská a česká. Křídlatka česká vznikla křížením japonské a sachalinské a je velmi nebezpečná. Nerozmnožuje se jenom pomocí oddenků, ale také semen. Proto se rozšiřuje mnohem dále a je odolnější než zbylé dva druhy.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

České řeky pustoší želvy, ochranáři bijí na poplach

19.7.2010 ct24.cz str. 0 Věda a technika

ČT24

Praha - České řeky a rybníky plundrují americké želvy. Jsou jich tisíce a vesměs mají podobný osud. Rodiče je koupili dětem, po čase želvy vyrostly a znelíbily se. Někteří lidé jim dali svobodu a ve volné přírodě tím způsobili závažný problém. "Během roku zlikvidují takřka veškerý život. Začnou hmyzem a obojživelníky. Sežerou vajíčka, pulce, troufnou si na ryby," říká Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přirody.

"Když vyroste, tak je to hodně kousavé zvíře, takže se nebojí prakticky ničeho," dodává Stýblo. Chovatelé už vypustili ohromné množství želv, jenom v Praze odhadují odborníci populaci na tisíc kusů. "Rybáři je už běžně chytají na maso. Když chytají na žížalku nebo na rybičku, stane se, že místo ryby vytáhnou želvu," popisuje Stýblo.

Vypuštěné želvy se zatím v české přírodě nemnoží. Vajíčka sice nakladou, ale mají dlouhou inkubační dobu, takže se nestihnou vylíhnout mláďata. Želvy nádherné jsou velmi přizpůsobivé, pokud by se jim podařilo rozmnožit, přišla by pohroma. A není to jediný invazní druh. Do české přírody nepatří řádově stovky druhů jak zvířat tak rostlin.

Mezi takové živočichy patří třeba mývalové. Vypouštění nepůvodních druhů do přírody se takřka nedá uhlídat a dovoz nic nereguluje. "Evropská unie reguluje žírovky po společnou zemědělskou politiku. V této oblasti však právní nástroj zatím chybí," říká přírodovědec Jan Plesník. Cena za invazní druhy je přitom vysoká. Pohybuje se kolem 5 procent globálního HDP, což se rovná několika miliardám ročně.

URL| http://www.ct24.cz/veda-a-technika/96206-ceske-reky-pustosi-zelvy-ochranari-biji-na-poplach/

Ochránci přírody likvidovali nebezpečnou křídlatku

7.7.2010 ČT 1 str. 10 18:00 Události v regionech - Brno

Petr MALÝ, moderátor--------------------Nebezpečnou křídlatku likvidovali ochránci přírody v Beskydech. Několik metrů vysoká rostlina vytvořila nepropustnou buš především podél řeky Bečvy. Ochráncům přírody pomáhali i studenti.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------Okolí řeky Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí, právě tady studenti oblečeni v chemických neprodyšných oblecích likvidovali nebezpečnou křídlatku českou.

Zdeněk POZEMNÝ, student-------------------Pracujeme s jedem v podstatě, takže musíme si chránit hlavu, oči, dýchací cesty a ruce.

Milan KURÁŇ, student--------------------V tom horku je to nejhorší, protože máte oblečnou pláštěnku, ochranné prostředky, takže se v tom strašně potíte. Musíte to nějak vydržet a hlavně doplňovat tekutiny.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------Křídlatku likvidovali ochránci přírody přibližně za 8 kilometrů dlouhém úseku. Tady se nebezpečná rostlina objevuje pravidelně především po povodních. Její likvidaci zaplatilo město.

Karel KREDBA, Český svaz ochránců přírody--------------------Zmapovali jsme 90 kilometrů břehu jak Rožnovské, tak Vsetínské Bečvy od jejich pramenu po soutoky. Výsledky jsme dali do centrálního registru invazních rostlin a současně jsem je také zaslal všem starostům.

Milan ORÁLEK, Český svaz ochránců přírody--------------------Křídlatku není možné zlikvidovat. Dá se pouze její výskyt utlumit a je zájem města, aby zejména kolem cyklotrasy si člověk nepřipadal jako v lánu cukrové třtiny, aby jel pěknou krajinou.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------Křídlatka česká je kříženec křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. V podmínkách střední Evropy dosahují tyto rostliny výšky až tří metrů. Vytváří husté porosty, které vytlačují původní rostlinstvo. Ochránci přírody budou křídlatku u řeky Bečvy likvidovat ještě jednou a to na konci prázdnin. Daniel Šamánek, Česká televize, Valašské Meziříčí.

Křídlatka ohrožuje vegetaci

17.6.2010 Valašský deník str. 1 Titulní strana LENKA ORÁLKOVÁ

Nepůvodní rostlina se masivně šíří a překáží v cestě cyklistům ve Valašském Meziříčí

Valašské Meziříčí – „Nemá přirozeného nepřítele. O to více se nekontrolovaně šíří,“ upozornil valašskomeziříčský ochránce přírody Karel Kredba.Řeč je o obávané nepůvodní rostlině křídlatce, kterou do České republiky přivezli z jihovýchodní Asie.

Nedávné povodně navíc přispěly k tomu, že se ještě více rozrostla. V současné době přidělává vrásky meziříčským zastupitelům i ochráncům přírody. „Rozšířila se kolem Vsetínské a Rožnovské Bečvy. Překáží cyklistům v jízdě a narušuje asfalt,“ shrnul důvody ochránce.

Nebezpečí křídlatky spočívá v tom, že nekompromisně vytlačuje původní vegetaci. Navíc na ni při likvidaci příliš neplatí mechanické postupy. „Kosení nepomůže. Proto jsme se rozhodli pro chemický postřik, který se musí pravidelně během tří let opakovat,“ doplnil Kredba.

Dohledem nad úpravou zeleně v okolí cyklostezky pověřili ochránce meziříčští zastupitelé. Vedení města se navíc chystá cyklostezku, která se napojuje na trasu vedoucí do Rožnova pod Radhoštěm, slavnostně otevřít. „Otevření se mělo uskutečnit v sobotu. Kvůli škodám po povodni se však odkládá,“ reagovala tisková mluvčí valašskomeziříčské radnice Vendula Šmídová.

Nový termín vedení města zatím nezná. Právě povodně usnadnily křídlatce, která se často vyskytuje podél toků, její rozšíření. „Při povodních ji voda zanesla na nová místa. „Objevuje se ale také kolem lesních cest, kam ji často zanáší traktory,“ doplnil botanička Jana Tkačíková.

Důvodem, proč se tato cizokrajná rostlina množí tak rychle, je skutečnost, že k reprodukci nepotřebuje semena. Botanikům jsou navíc známy tři druhy křídlatky: sachalinská, japonská a kříženec těchto dvou takzvaná křídlatka česká.

„Přivezli ji k nám v minulém století jako okrasnou rostlinu. Záhy se přes ploty ze zahrádek rozšířila do okolí,“ přiblížila původ křídlatky botanička. Tento obtížný plevel rozhodně není jedinou invazní zástupkyní rostlinné říše na Valašsku. Vyskytuje se zde také například netýkavka žláznatá, zlatobýl kanadský, topinambur hlíznatý, trnovník akát, javor jasanolistý či vlčí bob.

Nebezpečný je zejména bolševník velkolepý, který může svými toxiny způsobit na kůži vznik puchýřů. „Dlouho jsem ho u nás neviděla. Daří se s ním totiž chemickou i mechanickou cestou úspěšně bojovat,“ prozradila meziříčská botanička Bohdana Orlová.

Chladné a deštivé jaro vyprázdnilo hnízda, rorýsů a vlaštovek bude méně

7.6.2010 zpravy.iDNES.cz str. 0 Zprávy iDNES.cz / Věda a technika iDNES.cz, Lenka Veselá

Rorýsů a vlaštovek nejspíš letos vylétne z hnízd méně než jindy. Ptákům totiž nesvědčilo chladné a deštivé jaro, mláďata v takovém počasí snadno uhynou. Opeřenci mohli mít potíže i se sháněním potravy, hmyz byl totiž zalezlý.

"Mláďata se v takovém počasí snadno podchladí a uhynou. Ptáci mají navíc problém i s nedostatkem potravy, protože hmyz je většinou zalezlý a žádný nelétá," vysvětlil před víkendovým oteplením šéf České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Podle něj tak bude mít studené a deštivé počasí neblahé následky hlavně pro rorýse a vlaštovky, kteří se živí hmyzem chyceným za letu. To potvrzují i pracovníci záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě, kteří v posledních týdnech přijali na dvě desítky promáčených a vysílených ptáků.

"V těžkém stavu byli hlavně rorýsi. Myslím, že ztráty budou velké, protože se dospělí jedinci nebyli schopní postarat kolikrát ani sami o sebe, natož ještě o mláďata," říká Jan Kašínovský ze záchranné stanice.

"Méně mláďat nejspíš odchovají i horské druhy. Je-li chladno v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je to ještě horší. Horské druhy tak mohou mít s odchovem mláďat velké potíže," míní Vermouzek.

K chladným a deštivým týdnům, které ptákům nesvědčí, se navíc přidává i skutečnost, že se řada druhů v posledních letech začala chovat jinak kvůli klimatickým změnám. Ty jsou podle jedněch důsledkem přirozeného vývoje, zatímco podle druhých za ně může činnost člověka. Ptáci přestávají odlétat do teplých krajin

"Ať už za oteplováním stojí člověk, či nikoli, jisté je, že teploty obecně malinko vzrostly a ptáci se jim snaží rychle přizpůsobit. Třeba tím, že začínají dřív hnízdit. I když to na první pohled vypadá, že mají víc času na to, aby vyvedli mláďata, a že jich tudíž odchovají víc, je to přesně naopak," podotýká ornitolog.

Často se totiž stane, že nemají dostatek potravy. Hmyz totiž na změny teplot nereaguje tak citlivě jako ptáci a o moc dříve z úkrytů nevylézá. Když pak ptáci vyvedou mláďata dřív, hmyzu je ještě venku velmi málo. Navíc čím déle hnízdí, tím víc energie musí vydat na to, aby mláďata ochránili před predátory. Mnohým z nich už jí pak nezbude dost na to, aby se o mláďata postarali.

Španělští ornitologové na svém nedávném kongresu upozornili také na to, že na dvacet miliard stěhovavých ptáků kvůli vyšším teplotám změnilo své chování. Zatímco někteří odlétají na kratší vzdálenosti než dřív, jiní přestali odlétat úplně a pokoušejí se přezimovat ve svých letních hnízdištích. Ne všem se to ale podaří.

"V Česku ornitologové sledují několik párů čápů bílých, kteří na zimu přestali odlétat do Afriky. To ale není úplně typický příklad. Kdo ví, jak by zimu přečkali, kdyby je lidé v zimě nepřikrmovali rybami ze sádek," říká Vermouzek, podle kterého by ve volné krajině příliš šancí neměli.

URL| zpravy.idnes.cz/chladne-a-destive-jaro-vyprazdnilo-hnizda-rorysu-a-vlastovek-bude-mene-1ml-/vedatech.asp

Ornitologové okroužkovali pět puštíků

1.6.2010 Horizont str. 13 Region DANIEL KŘENEK

V Těšínských Beskydech přibylo jedenáct nových budek pro naši nejběžnější sovu

JABLUNKOV / Pět mláďat puštíka obecného okroužkovali v těchto dnech ornitologové na Jablunkovsku.

Mláďata dostala lehké hliníkové kroužky, na nichž je vyražen nápis Národní muzeum Praha, typ kroužku a číslo. Údaje o kroužkování jsou zadány do databáze Kroužkovací stanice Národního muzea a pokud někdo najde např. uhynulou sovu, nebo někde jinde ji ornitologové odchytí a číslo kroužku nahlásí, stanice informuje kroužkovatele o nálezu jeho kroužkovance a zpětně nálezce o tom, kdo a kde daného jedince kroužkoval.

Sovy, stejně jako jiní ptáci, kteří jsou takto značeni, si na kroužek brzy zvyknou jako si my, lidé, zvykneme na náramek nebo hodinky. Zato ornitologové mohou o ptácích zjistit velmi cenné informace. Například, jakého věku se dožívají, zda žijí celý život v jednom páru nebo se páry po hnízdní sezóně rozpadají a tvoří se nové, nebo i tak důležité poznání o pohybu ptáků, zda na zimu táhnou do zimovišť nebo se potulují po krajině či se zdržují celoročně na stejné lokalitě, zda využívají tutéž hnízdní dutinu nebo si vyhledávají novou a celou řadu dalších údajů.

Sova velkého významu

Puštík obecný (Strix aluco) je naší nejběžnější sovou. Jeho hlavní potravu tvoří drobní hlodavci, zejména hraboši a myši. K hnízdění vyhledává dutiny ve starých stromech, kterých je v naší krajině stále nedostatek, a proto pro ně ornitologové a ochránci přírody na Jablunkovsku vyvěsili jedenáct budek.

Dospělá sova za den spořádá v průměru 3-4 hraboše a při větších populačních hustotách spolu s dalšími predátory, jakými jsou zejména poštolka obecná (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo), dokáže poměrně účinně bránit přemnožení drobných hlodavců, zejména hraboše polního.

Dravců a sov se také využívá při biologickém boji proti hlodavcům, ze sov hlavně puštíka obecného, kalouse ušatého a sýce rousného, z dravců poštolku obecnou.

Tito predátoři dokáží reagovat na vzestup početnosti hlodavců zvýšením počtu mláďat. Např. poštolka obecná, která hnízdí jednou ročně a na svět přivede nejčastěji 3-5 mláďat, může při přemnožení hlodavců mít v dané sezóně i 9 mláďat. Objevily se totiž případy dvojího hnízdění za rok. Sovy si zase často dělají zásoby, a tak lze někdy v jejich budce najít kromě mláďat poměrně slušnou přehlídku hlodavců.

Co všechno predátoři spořádají

Sovy a dravci polykají menší kořist zpravidla celou a nestrávené zbytky, jako jsou kosti, peří a srst, vyvrhují v podobě válcovitých vývržků. Po vylétnutí mláďat z budky na jejím dně zůstane celá vrstva nestrávených zbytků, které se dají analyzovat a zjistit složení potravy daného druhu dravce nebo sovy, ale také druhy živočichů žijících v místě hnízdění sledovaného páru.

Právě díky těmto rozborům byl jednoznačně prokázán význam dravců a sov v přírodě, a to především jako významných predátorů drobných hlodavců. Žel, dravci jsou někdy považováni za škodnou, což je důsledek malé informovanosti lidí a zakořeněných předsudků.

Někdy se ve vývržcích objeví doslova kuriozity. Např. v jednom vývržku výra velkého byly nalezeny zbytky sokola stěhovavého (Falco peregrinus), zajímavý případ byl u puštíka obecného u Rožnova pod Radhoštěm, v jehož budce bylo nalezeno kopyto od krávy a u jiného puštíka zase část srnčího běhu.

Není to však tím, že by puštík ulovil krávu a kopyto si dovlekl do budky, ale našel ho např. na masité újedi nebo jinde, protože kromě lovu živé kořisti se tito živočichové přiživují na mršinách, fungují jako zdravotní policie a brání tak šíření různých chorob.

Budky pro puštíka obecného byly na Jablunkovsku vyvěšeny teprve nedávno, a proto lze v dalších letech očekávat nejen zajímavé údaje o hnízdění sov, ale také o jejich jistě pestrém jídelníčku.

***

Jak houká

Melancholické houkání puštíka obecného rozléhající se do hrobového nočního ticha dodá lesu tajemnosti i kdyby se jednalo o malý remízek na kraji města. Asi jen málokdo si v danou chvíli nevzpomene na všechny ty pověsti a pohádky o hejkalech a jiných lesních strašidlech lákajících kolemjdoucí na scestí. Puštík obecný je vedle kalouse ušatého naší nejhojnější sovou, tudíž se s jeho hlasem můžeme setkat poměrně často.

Několikaslabičné a ke konci jakoby zadrhávané houkání patří samečkovi, který si tímto způsobem vyznačuje a obhajuje své teritorium. To se nejčastěji nachází v listnatém nebo smíšeném lese nebo třeba i ve větším příměstském parku. Tak jako ostatní sovy, i puštík začíná s obhajobou teritoria a tokem již velmi brzo, za mírných zim se mohou puštíci ozývat již během prosince, většinou však zhruba od půlky února. Houkání samečků samozřejmě neslouží jen k obhajobě teritoria, ale je také určeno samičkám. Ty se pak ozývají zcela odlišným a vysokým hlasem, který bychom, kdyby se neozýval z noci, asi jen stěží přisoudili nějaké sově. Sameček, ke kterému se přibližuje volající samička, nezastře určitý stupeň vzrušení ve svém hlase, který postupně přechází z normálního houkání do tremola nebo staccata.

PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco) je zavalitá, středně velká sova se “závojem” kolem tmavých očí. Základní barva popelavě šedá, hnědá až červenohnědá; na křídlech má velké světlé skvrny. Vyskytuje se v lesích všeho druhu, ale také v alejích s dutými stromy, v zahradách, městských parcích či hřbitovech. Potravu - drobné savce, ptáky a obojživelníky - loví za šera a v noci buď při pomalém letu nad zemí, nebo útokem z vyvýšeného místa.

Hnízdí v dutinách, na půdách domů, případně využívá opuštěná hnízda dravců. Samice snáší koncem února, v březnu nebo v dubnu obvykle 3 až 4 vejce; během doby, kdy je zahřívá, jí samec přináší potravu. Stálý, z menší části přelétavý druh. Přestože puštík patří spíše k větším druhům sov, k hnízdění si vybírá prostorné dutiny vznikající přirozenými hnilobnými procesy ve starých stromech. Dostatek vhodných dutin pak může být zásadním faktorem ovlivňujícím výskyt této sovy.

Nicméně je známo, že v případech nouze mohou puštíci zahnízdit například na půdách, na zemi mezi kořeny nebo na starých hnízdech dravců či krkavcovitých ptáků, podobně jako třeba kalous ušatý. Na snůšce nejčastěji obsahující tři až pět bílých vajíček sedí pouze samička, a to bezmála jeden měsíc. Přestože se sameček nezúčastní zahřívání vajíček, je jeho přítomnost nezbytná. Po celou dobu totiž sedící samičku náležitě krmí a to nejčastěji různými hlodavci nebo drobnými ptáky.

Protože samička začíná sedět často již od snesení prvního vajíčka a další vajíčka jsou snášena v jednodenních intervalech, líhnou se mláďata postupně. Zvláště u početnějších rodinek pak snadno podle velikosti rozlišíme nejstaršího a nejmladšího sourozence. Ještě asi deset dní po vylíhnutí posledního mláděte zůstává samička na hnízdě a podává jim natrhanou potravu. Až po této době vylétá z hnízda a pomáhá samečkovi s lovem. Zhruba měsíc po vylíhnutí mláďata poprvé opouštějí hnízdní dutinu, i když se do ní ještě často vrací.

O autorovi| DANIEL KŘENEK (Autor je ornitolog)

Lužní les je účinná ochrana proti povodním, přesto v ČR mizí

31.5.2010 ct24.cz str. 0 Domácí

Praha – Ekologové v souvislosti s prevencí ničivých povodní upozorňují na obnovu lužních lesů. Dříve rozlehlé ekosystémy v širokém pásmu okolo řek jsou totiž kromě výskytu vzácných rostlin a živočichů důležitým prostředím pro absorpci vody. V České republice se jedná již o vzácná místa, která však mají při povodních zásadní význam. Dokáží zpomalit rozvodněná koryta a díky četným tůním a tisícům slepých ramen udrží průtok zvýšené hladiny.

Mezi stále zachovalé lužní ekosystémy v ČR patří Libický luh na Kolínsku, povodí řeky Moravy mezi Olomoucí a Litovlem či rozsáhlý břeclavský luh na Dyji. Právě on v roce 2006 při bleskové povodni uchránil Břeclav od jistého zatopení. Lužní les dokáže například zadržet více vody než přehrady. "Ten luh funguje jako taková houba, to znamená, že umí nasáknout obrovské množství vody," dodává Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

Jde o elegantní a navíc ekologické řešení, problémem však je citlivost lužních lesů na okolní prostředí. Kromě několika vzácných lokalit již mokřady kolem meandrů řek prakticky neexistují. Ochránci přírody proto vyzývají k obnově, která je prý efektivní, navíc nikterak drahá. "Asi nejhorší řešení je vystavět přehradu, vlastně je to nádrž plná vody a další vodu nezadrží," dodává Stýblo.

Zemědělci prozatím nemají potřebnou motivaci pro obnovování původních říčních lesů. Od ministerstva navíc v dohledné době nemohou s dotacemi počítat. Obnova lužního lesa je sice dlouhodobou záležitostí na desítky let, pro zvládnutí povodní je však vysoce efektivní. Záchrana i obnova mokřad v okolí řek se jako důležitá protipovodňová ochrana začíná prosazovat také v zahraničí.

URL| www.ct24.cz/domaci/91106-luzni-les-je-ucinna-ochrana-proti-povodnim-presto-v-cr-mizi/

Na Valašsku žijí američtí norkové i kudlanky nábožné

26.5.2010 Valašský deník str. 3 Valašsko LENKA ORÁLKOVÁ Ostatní

V okrese se zabydlují cizokrajná zvířata, některá z nich pak ohrožují domácí faunu

Valašsko – Na Valašsku přibývá nepůvodních živočichů, kteří čím dál častěji nacházejí svůj domov ve volné přírodě. Některé druhy potrápily zahrádkáře. Jiné dělají vrásky ochráncům přírody.

Zvířata se do naší přírody dostávají například i tak, že je jejich majitelé svévolně vypustí. Touto cestou se v České republice, a teď už i na Valašsku, například rozšířil norek americký. Nedávné povodně mu navíc usnadnily volný pohyb. „Norek se totiž šíří podél toků. Po povodních se mu pročistily břehy a cestu má tak volnou. Nebezpečný je například pro raky, kterými se živí,“ prozradil Lukáš Spitzer vedoucí přírodovědného oddělení Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.

Norek se tak stal vedle takzvaného raka amerického pro českého raka další hrozbou. „Nepůvodní rak ohrožuje českého přenášením račího moru. Norek se však živí raky českými i americkými,“ upřesnil Spitzer.

Podle něj se však počet norků na Valašsku nedá příliš odhadnout. Norek je totiž noční zvíře a vypátrat jej není vůbec jednoduché. „Podle stop však víme, že se tu vyskytuje,“ doplnil Spitzer.

Kromě norka našel na Valašsku domov také například psík mývalovitý. Savec připutoval z evropské části Ruska, kde byl záměrně vysazen. „Vypadá jako kříženec mývala a psa. Objevuje se také například v okolí Meziříčí. Důkazy o jeho výskytu nám poskytují stopy a také ho občas srazí auto,“ prozradil Spitzer. Negativní vliv na drobné savce, jako třeba ježky, by mohl mít podle Spitzera v případě, že by se přemnožil.

Právě velkou rozmnožovací schopnost potvrdil například slimák plzák španělský, který potrápil snad všechny valašské zahrádkáře. „Je rychlý, snadno se množí a hodně toho sežere. Chemické přípravky jej sice na chvíli na zahrádce pohubí, mrtvé plzáky však rychle nahradí noví a zdraví odevšud z okolí,“ doplnil Spitzer. Jsou známé i případy, kdy si s některými škůdci dokázala příroda poradit sama. Populaci balkánského motýla s názvem klíněnka jírovcová, která napadá kaštany a způsobuje předčasné opadávání listů stromů, tak snížil parazit, také z Balkánu.

Někdy se podle odborníků stává, že se populace cizokrajné fauny po několika letech sníží či vymizí úplně.

Takovou zkušenost má například zahrádkář Ladislav Štěpánský ze Vsetína. „Před čtyřmi lety jsme tu měli plzáka španělského. Od té doby jsem ho však neviděl. Prostě zmizel,“ krčí rameny zahrádkář. Kromě těchto zvířat se na Valašsku také například již před sto lety usadila ondatra pižmová, před deseti lety křižák pruhovaný a asi před pěti lety kudlanka nábožná. Oba zástupci hmyzí říše jsou k vidění po různých místech ve Vsetíně, hlavně na loukách.

Zoologové také předpokládají, že by na Valašsko mohl dorazit i krab čínský. Rostoucí počet zahraničních živočichů však znepokojuje ochránce přírody. „Už jen to, že se tu nepůvodní druhy vyskytují, není dobré. Například populaci českých raků to rozhodně neprospívá,“ reagoval zoolog Miloš Holzer.

Křoviny - zapomenuté popelky současné krajiny

22.5.2010 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství, Zdeňka Vítková AOPK ČR

Nejsou velkolepé jako vysoké lesy ani romantické jako květnaté louky, spíše vyvolávají představu divokosti a nespoutanosti. Řeč je o křovinách, pozapomínaném a přece důležitém prvku krajiny. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) se snaží tuto skutečnost napravit vydáním brožurky Křoviny - významný biotop v kulturní krajině.

Stručná a přece užitečná brožurka představuje nejčastější rostlinné druhy těchto stanovišť, jejich minulost i současnost. "Keře ve volné krajině neměly nikdy jednoduchý život," píše se v ní. Zatímco v 17. a 18. století byly jejich nepřáteli býložravá zvířata, zejména kozy, později musely ustoupit člověku a jeho nárokům na intenzivní zemědělství.

Od dob kolektivizace se podmínky pro křovinná společenstva až na výjimky příliš nezměnily, píší autoři brožurky. Podle AOPK jsou ohroženy zejména nešetrným lidským hospodařením, ať už příliš intenzivním nebo žádným, eutrofizací a nepůvodními druhy. Výjimkami je především obnova rozptýlené zeleně, ke které dochází v rámci komplexních pozemkových úprav, vznik územního systému ekologické stability a ponechávání půdy ladem.

Brožurka vyzdvihuje především protierozní funkci křovin rozptýlených v krajině. Avšak aby byly schopny účinně plnit tuto funkci, musí být jejich podíl v zemědělské půdě nejméně 1,5 %. To platí však pouze pro rovinatý terén. V kopcovitém území, kde se navíc přidává ohrožení i vodní erozí, by se jejich zastoupení mělo pohybovat alespoň okolo 6 %. Dále je v brožurce připomínán význam křovin pro život zvířat (hnízdění, potrava, úkryt), mikroklima (menší teplotní výkyvy a vyšší vlhkost vzduchu), i jejich stabilizační, vodohospodářskou, hygienickou a krajinotvornou funkci.

Brožurka Křoviny - významný biotop v kulturní krajině.

URL| ekolist.cz/zprava.shtml

Co kvete, zpívá a bubnuje v jarní přírodě Pobeskydí?

27.4.2010 Horizont str. 17 region, DANIEL KŘENEK

Jaro je ve znamení probouzející se přírody, rozkvétají zahrady, louky, pastviny, a dokonce i lesy, přilétají tažní ptáci, probouzí se hmyz i jiní zimní spáči. Není třeba jezdit do vzdálených končin, obdivovat exotická zvířata či rostliny, stačí jen vyjít ve svém okolí do přírody nebo navštívit některá zajímavá místa v regionu.

Sasanky a prvosenky

Na loukách, v lesích i zahradách vykvetly bíle kvetoucí sasanky hajní (Anemone neomorosa) a prvosenky vyšší (Primula elatior), lidově nazývané petrklíče, které někde tvoří žluté či bílé koberce. Pouze na některých teplejších lokalitách roste i známá léčivka prvosenka jarní (Primula veris), která se od prvosenky vyšší liší už na první pohled sírově žlutými květy.

Kdo se vydá do listnatých lesů, může v nich obdivovat pestrou paletu jarních geofytů, což jsou rostliny, které přežívají v hlízách a oddencích a jakmile se oteplí, rychle vyrazí, aby zachytily sluneční paprsky, ještě než se na stromech rozvine listí, které pak propustí k půdě jen málo světla.

V květnatých bučinách

V bučinách a jedlobučinách se rozvíjejí koberce s charakteristickou jarní flórou. Botanikové je řadí do rostlinných společenstev - květnatých bučin. Tento typ lesa najdeme v našem regionu především v Beskydech. Protože jsou součástí Karpat, jsou v naší oblasti zastoupeny i karpatské druhy bylin, jako je kyčelnice žláznatá (Dentaria galndulosa), její nejzápadnější výskyt v Čechách a na Moravě je v lese Království u Přerova. Tam, kde kyčelnice v porostech bylin převládá a zbarvuje lesy do fialova, je dokonce po této rostlině pojmenováno společenstvo květnatých bučin s kyčelnicí žláznatou (Dentario glandulosae – Fagetum), které je typické právě pro Karpaty. Toto společenstvo u nás najdeme pouze ve východní části Moravskoslezských Beskyd a ve Slezských Beskydech. Květnaté bučiny jsou specifickým typem lesního ekosystému a patří dokonce i mezi evropsky významné druhy biotopů.

Kvetoucí koberec na Kozubové

Jeden z nejkrásnějších koberců jarních bylin je v tuto dobu k vidění na jižním svahu Kozubové. Na malé ploše najdeme téměř všechny jarní byliny kvetoucí nyní v Beskydech. Např. světle žluté květy patří horské kyčelnici devítilisté (Dentaria enneaphyllos), prosvítající mezi kobercem dymnivky duté (Corydalis cava) kvetoucí v bílé a fialové formě. Nechybí ani její příbuzná dymnivka plná (Corydalis solida), křivatec žlutý (Gagea lutea), violka lesní (Viola reichenbachiana). Pozornější oko může zahlédnout nenápadnou pižmovku mošusovou (Adoxa moschatellina) a na vlhkých prameništích se začínají bělat drobné kvítky léčivé rostliny řeřišnice hořké (Cardamine amara). Na sušších místech se mezi bílými květy sasanky hajní objevuje i její žlutě kvetoucí příbuzná sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides). Spíše odkvétající už nejdeme ve volné přírodě chráněnou sněženku podsněžník (Galanthus nivalis).

Zpěv i bubnování

K jaru neodmyslitelně patří zpěv ptáků, jímž samečkové obhajují svá teritoria a zároveň se jím snaží okouzlit samičku, aby s ní mohl založit nové potomstvo. Nejnápadnější je už před rozedněním zpěv kosa černého (Turdus merula), který o něco později doplňuje zpěv drozda zpěvného (Turdus philomelos) nebo drozda bravníka (Turdus vicivorus) a s přibývajícím dnem se přidávají další druhy ptáků.

Podobný význam jako zpěv má např. také bubnování u šplhavců nebo houkání sov. Na svá hnízda se už vrátili bílí i černí čápi. Na jednom hnízdě už dokonce samička černého čápa sedí na vejcích. V horských lesích začíná do bukových souší tesat dutiny vzácný strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucocotos), zatímco kosi horští (Turdus torquatus), rozeznatelní od běžného kosa černého podle bílé náprsenky, se teprve vracejí z teplých krajin.

Ze zimovišť na hnízdiště

Duben je měsíc jarní migrace stěhovavých ptáků ze zimovišť na hnízdiště a mnoho z nich se u nás jen nakrátko zastaví, a tak je možné zastihnout i druhy, které zde běžně nehnízdí.

Nejzajímavější oblastí na tah ptáků je rybničnatá krajina CHKO Poodří, kde je možné během denní procházky pozorovat až kolem sta druhů ptáků. Ještě nedávno bylo možné nad řekou Olzou spatřit protahující jeřáby popelavé (Grus grus), nebo klíny severských hus běločelých (Anser fabalis). Naopak spíše ojediněle kolem Olzy zastihneme kormorány velké (Phalacrocorax carbo), kteří zde byli v hojném počtu celou zimu.

Ještěrka - u nás hojná, jinde vzácná

V tůních a mokřadech se už objevila vajíčka obojživelníků, z nichž nejnápadnější jsou shluky vajíček skokanů hnědých a dlouhé řetízky ropuch. Na vysluněných místech se již vyhřívají ještěrky živorodé (Lacerta vivipara) nebo ještěrky obecné patřící mezi chráněné druhy plazů.

Ještěrka živorodá je v Beskydech nejhojnějším druhem, ale jinde v ČR je velmi vzácná, a proto je chráněná. Na jižním svahu Gírové byl nedávno pozorován i náš jediný jedovatý had zmije obecná (Vipera berus), která není člověku nebezpečná a pokud ji nedráždíme, není třeba se jí vůbec obávat.

V říši hmyzu

Probudila se i hmyzí říše s nepřeberným množstvím zajímavých druhů v nejrůznějších obměnách. Jarní příroda skýtá nespočet různých zajímavostí a vycházky do ní budou tím bohatší, čím pozorněji se budeme dívat kolem sebe. Snad nám to pomůže lépe pochopit, že jsme její součástí.

KYČELNICE DEVÍTILISTÁ. Dentaria enneaphyllos. Kvete v dubnu až v červnu v zastíněných, nejčastěji smíšených lesích, u nás především v Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech. Není výslovně chráněná, ale vyžaduje zvýšenou pozornost. V lidovém léčitelství se někdy užíval kořen jako prostředek proti břišní bolesti.

PLICNÍK TMAVÝ. Pulmonaria obscura Dumort. Lidové názvy hvězdoš, korálky, plucník, plíčník, nevlastní sestry. Pro svou nenáročnost se plicník někdy pěstuje jako časná medonosná rostlina, poskytující včelám často již od konce března hojnost nektaru. V Anglii jsou mladé listy oblíbenou přísadou do různých jarních salátů a přidávají se také do polévek.

PRVOSENKA VYŠŠÍ. Primula elatior. Co o ní (a jakým jazykem!) psal Český herbář v roce 1899: Podléska (prvosenka, petrklíč, primula). Rozeznává se několik druhů, a) obecná (Pr. officinalis); b) vyvýšená (P. elatior), podobná předešlé, liší se větším květem. Oba druhy potřebují se za léky; květy užívá lid za thé. Ve Švédsku robí z ní lid s medem a s cukrem a vodou nápoj příjemný. Též co léku se jí užívá proti kašli a souchotinám. V prsních neduzích vůbec používá se rostliny té; obyvatelé horských krajin jí užívají též proti kašli a závrati — také prý sílí hlavu.

KYČELNICE ŽLÁZNATÁ. Dentaria glandulosa. V ČR se vyskytuje převážně ve vyšších oblastech severní a severovýchodní Moravy. Patří neodmyslitelně k jarním rostlinám bylinného patra květnatých bučin karpatské oblasti. Je zařazena mezi ohrožené druhy naší květeny, zákon jí však ochranu nepřiznává. Navzdory tomu, že v bukových lesích severní a východní Moravy je relativně hojná, na zbytku území Moravy a v celých Čechách vůbec neroste. Jedná se o karpatský květenný prvek na našem území.

Kam mizí ptáci?

9.4.2010 MF plus str. 8 Aktuálně

Dušan Spáčil

Oproti roku 1980 z Čech zmizela čtvrtina polních ptáků. Máme se v budoucnu připravit na nebe bez křídel a svět bez ptačího štěbetání? Podle odborníků je situace vážná, naštěstí však ne zoufalá.

Třeba Petr Voříšek z České ornitologické společnosti má i optimistické zprávy: „Polní ptáci sice mizí, ale těch lesních naopak přibývá. I když si to moc neuvědomujeme, lesního porostu v Čechách je stále víc. Populace lesní avifauny se zvětšila, rozšiřuje se například i populace holubů doupňáků či datlů černých.“

Jehličnaté lesy pomalu stárnou, přibývá listnatých a smíšených hvozdů. To všechno lesnímu ptactvu vyhovuje. Úplně všem ptákům ale tahle situace není po chuti. Z lesních zákoutí tedy prchají ptáčkové vázaní na jehličnany a severský typ lesa.

„Důvodem ale není jen výsadba nových typů stromů a jiných změn v krajině. Podle našich i evropských studií se na všem podílí také změna klimatu. Opravdu se otepluje, a tak se některé druhy jako třeba budníček větší, čížek lesní či hýl obecný stěhují severněji.

Na druhé straně u nás přibývá záznamů o výskytu ,jižanů‘, například vlh pestrých či výrečků malých,“ říká doktor Voříšek. V každém případě lesní druhy v Česku i v okolních zemích dobře prospívají. Špatně se podle Petra Voříška nemá ani zahradní ptactvo.

„U nás ale ptáčkové ze zahrad skoro vymizeli, vídám v nich jen občas sojku nebo hrdličku,“ tlumočím názor své maminky z pražské periferie. Ornitolog toto pozorování nezpochybňuje. „To se stává místně, a příčiny lze v takových případech jen těžko určit. Na vině mohou být člověkem nepostřehnutelné změny prostředí nebo třeba kočky.

Nemusí to znamenat, že by místní ptactvo přímo zdecimovaly. Ptáčkové se ale začnou schovávat a jsou méně nápadní,“ vysvětluje odborník.

Vyhnanci z polí

V Česku hnízdí asi 200 druhů ptáků, další přes naše území jen táhnou nebo tu zimují. Není tedy úplně lehké říci, jak to s naším ptactvem celkově opravdu je. Ubývá ho? Přibývá? Na základě dlouhodobých pozorování se ale dá vcelku přesvědčivě konstatovat, že ve srovnání se začátkem osmdesátých let početnost ptactva asi u třetiny druhů klesla, u třetiny zůstala stejná a u další třetiny naopak vzrostla. Je tedy všechno v pořádku? Experti doporučují ostražitost.

Navzdory relativně dobrým celkovým číslům řada druhů ptactva prostě zmizela. A co se týče polních ptáků, tedy křídlatců žijících na mezích, v remízcích mezi poli a na loukách, odborníci bijí na poplach. „Ubývají koroptve, čejky, skřivani polní, strnadi obecní nebo zvonohlíci zahradní. Extrémní případ je právě čejka chocholatá. Oproti stavům před pětadvaceti lety jich zbyla asi jenom desetina. Koroptví dnes na venkově zbyla zhruba pětina oproti populaci v roce 1982. Ale zmizela také asi čtvrtina skřivanů,“ upozorňuje Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha.

Nabízí se odpověď, že dramatický pokles polního ptactva je ještě důsledek scelování lánů, rozorávání mezí, nadbytečného používání chemie a dalších excesů družstevního zemědělství. Ve skutečnosti to však není tak jednoduché. Intenzifikace zemědělství, masová aplikace umělých hnojiv a mechanizace na velkých lánech se na mizení polních ptáků jistě podepsala. Ale po devadesátém roce tento systém hospodaření prakticky zkolaboval. Zemědělci neměli peníze skoro na nic. Nehnojilo se, mnohá pole se neobdělávala.

Polním ptákům to ovšem prospívalo, takže někdy rokem roku 1995 se jejich počty vrátily na úroveň ze začátku osmdesátých let, Bohužel, od té doby „polňáčci“ zase začali dostávat na frak. Intenzifikace totiž není socialistická vymoženost.

Kapitalistické podniky začaly intenzifikovat s podobnou silou – a navíc ještě bez totalitního nepořádku. Výsledek je pro polní ptactvo ještě krutější než poměry před rokem 1989.

Situaci koroptví, skřivanů a dalších polních ptáků neřeší ani opouštění zemědělské půdy. Ta se totiž hlavně zalesňuje a urbanizuje. Zatím nepomáhají ani stávající ekologická hospodářství. „Hodně se zatravňuje v méně úrodných oblastech. Ale polní ptáci potřebují také šetrné hospodaření na polích a v jejich blízkém okolí,“ vysvětluje Petr Voříšek.

Ptačí unikáty

Ochrana ptactva má velký význam.

Nejde jen o to, že by naše nebe začalo být prázdné. Díky relativní „zaostalosti“ zemí za železnou oponou se v nich totiž zachovaly i mnohé druhy, které na západě už vymizely. Proto i u nás máme ostře sledované populace ptačích unikátů, jejichž přežití zajímá celou Evropu. Zachránit tyto i další opeřence by měly pomoci specifické rezervace, takzvané ptačí oblasti (PO). Česká republika jich má řadu, dokonce u nás jako v jedné z mála zemí EU byly zřízeny všechny předem navržené. Mnohé z nich jsou ale nyní předmětem útoků ze strany firem a institucí, kterým komplikují život. Mezi ty s výraznými problémy patří PO Bzenecká doubrava. Ta vznikla kvůli dvěma velmi ohroženým druhům – lelkovi a skřivanu lesnímu.

Přes rezervaci má být ale vybudována rušná rychlostní silnice. Zvláště lelek by byl ve vážném nebezpečí. Pod PO má proto vzniknout drahý tunel. Doktor Voříšek z něj ale ani tak nemá radost: „Situaci v PO by to stejně úplně neřešilo, spousta lidí se navíc na ochránce ptactva naštve. Přitom ornitologové navrhli objezdové varianty. Ty by byly mnohonásobně levnější,“ tvrdí.

Některé PO jsou ohroženy jinak: například v Boleticích má v místě PO vzniknout obří lyžařský areál.

V Krušných horách a na Králickém Sněžníku zase ornitologové bojují s budovateli větrných elektráren, které ohrožují hnízdiště ohrožených ptáků – tetřívka obecného a chřástala polního. Je to vlastně dost kuriózní situace: „zelení“ bojovníci za ekologickou energii najednou stojí proti ochráncům přírody.

Dušan Spáčil, spacil@mf.cz

Pozoruhodné jaterníky a vzácný šafrán

6.4.2010 Horizont str. 13 Region

Co to vykvetlo na loukách ve Velkých Dolech a Horní Lomné?

Sotva před několika dny zmizel sníh, přírodní rezervace Velké Doly u Českého Těšína se zbarvila nejprve do modra a vzápětí do zelena.

Příčinou jsou modravé květy nenápadné rostliny jaterníku podléšky zvaného také jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Tato drobná časně rašící květina roste především v listnatých lesích a spíše na zásaditých půdách. Kromě přírodní rezervace, kde je nejhojnější a některá místa doslova zbarvuje do modra, je k vidění i jinde na Těšínsku, leč v mnohem menším množství a spíše roztroušeně.

Kvete i Těšíňanka

Kromě jaterníku se v rezervaci objevuje už i hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), zvaný Těšíňanka, a zanedlouho vykvetou i kyčelnice, sasanky a další byliny. Doslova zelený koberec tvoří vyrážející listy česneku medvědího (Allium ursinum), který patří mezi léčivé rostliny, ale ve Velkých Dolech by se rozhodně sbírat neměl už jen kvůli blízkosti rušné komunikace a nedalekého průmyslu.

Botanický poklad

V Horní Lomné se objevil malý botanicky poklad v podobě růžově kvetoucích šafránů karpatských (Crocus heuffelianus), který roste v Beskydech na posledních čtyřech lokalitách. Z toho jen na dvou z nich čítá populace několik set rostlin, na dalších dvou už jich je málo.

V Česku je zaznamenáno všeho všudy jen pět lokalit výskytu tohoto druhu (mimo Beskydy je další v Hořině u Opavy). Takže můžeme říct, že pořekadlo „je jich tu jako šafránu“ je opravdu na místě. Časně kvetoucí byliny i dřeviny jsou první pastvou nejen pro včely, ale i další hmyz. Čím bude krajina pestřejší, čím více druhů rostlin v ní pokvete, tím více bude opylovačů, bez nichž by příroda existovat nemohla.

JATERNÍK PODLÉŠKA. Detail květu. Jaterník podléška získal své jméno podle jater (lat. hépar), k nimž lze připodobnit trojlaločné listy. Ty jsou dlouze řapíkaté a tuhé, vyrůstají v přízemní růžici. V době květu trochu listy kazí vzhled celé květiny, řekl by estét. Jenže si je třeba uvědomit, že ty skvrnité listy, provázející rostlinu v předjaří, přezimovaly - nové totiž vyrostou až po odkvětu.

JATERNÍK PODLÉŠKA. V těchto dnech kvete ve Velkých Dolech u Českého Těšína. Podléška, lidově podlíska, se jmenuje podle toho, že ji předci nacházeli pod lískami.

ŠAFRÁN KARPATSKÝ . S tajícím sněhem rozkvetl v Horní Lomné. Patří k nejvzácnějším rostlinám Beskyd. Většinu roku je skryt v půdě. Časně na jaře, zpravidla ještě mezi zbytky sněhu, z podzemní hlízy vyrůstá jediný květ. Výškového maxima dosahuje v 1800 m n. m. na slovenském Ďumbieru. Není zcela jasné, zda je u nás původní nebo byl v minulosti vysazen a zplaněl. Jeho původní domovinou jsou Alpy.

Dalších 89 kilometrů drátů už ptákům neublíží

1.4.2010 Moravskoslezský deník str. 5 Zpravodajství

Jen na severovýchodě republiky zabezpečili loni energetici více než devětaosmdesát kilometrů vedení ochrannými prvky, které brání úrazům velkých ptáků elektrickým proudem.

Ostrava - Ochrany montovali například na Novojičínsku, Karvinsku, Osoblažsku, Přerovsku i Vsetínsku. „Skupina ČEZ tak spolu s ochránci přírody pokračuje v naplňování dohody, která upřesňuje prioritní území z hlediska ochrany ohrožených skupin ptáků. Při instalaci ochranných prvků na vedení je využívána i metoda práce pod napětím, při níž není omezena dodávka elektřiny zákazníkům,“ upřesnila mluvčí energetiků pro severní a střední Moravu Alice Lutišanová.

Energetici každoročně ve spolupráci s ornitology vytyčují konkrétní oblasti, ve kterých zabezpečují svá vedení proti možnému úrazu ptactva. „Cílem je zabránit úrazům či úhynu ptactva způsobeným jejich dosednutím na elektrické vedení či při vzletu. Na severu Moravy a ve Slezsku došlo loni k osazení 1052 podpěrných bodů vedení vysokého napětí, z pohledu energetiky se tak bezpečné území pro ptactvo rozrostlo o dalších 89 kilometrů. Náklady na realizaci těchto opatření dosáhly v loňském roce částky více než 7,2 milionu korun,“ dodala Lutišanová.

Nejvíce ohroženou skupinou ptáků jsou podle odborníků ti s větším rozpětím křídel, především dravci, kteří využívají ve volné krajině sloupy jako místa pro odpočinek nebo pozorování při lovu. K zásahu elektrickým proudem dochází zejména při jejich dosedání nebo vzletu, když se svými křídly dotknou současně dvou vodičů. Menší ptáci, jako například vrabci a vlaštovky, ohroženi nejsou, a to z důvodu malého rozpětí křídel.

Problematikou ochrany ptactva před úrazem na vedení vysokého napětí se v osmdesátých letech začala zabývat Severomoravská energetika, v rámci Skupiny ČEZ její závazky převzala společnost ČEZ Distribuce. V našem regionu energetici úzce spolupracují se Záchrannou stanicí pro volně žijící živočichy v Bartošovicích, CHKO Poodří, CHKO Beskydy a Ornitologickou stanicí Muzea Komenského v Přerově. Na územích celé ČR, kde společnost ČEZ Distribuce provozuje vysokonapěťová vedení, se nachází šestadvacet z celkem osmatřiceti vyhlášených ptačích oblastí soustavy Natura 2000.

Petr Šimr

Památných stromů přibývá

25.3.2010 Valašský deník str. 1 Titulní strana

LENKA ORÁLKOVÁ

Na Valašsku jich je už na padesát, lidé mohou své favority navrhovat sami

Valašsko - Počet památných stromů na Valašsku se neustále zvyšuje. V současnosti jich ochránci přírody monitorují kolem padesáti. Vybrané stromy totiž podléhají zvýšené ochraně, a proto se kácí jen ve výjimečných případech. „Pokácet památný strom vyžaduje speciální povolení. Vztahuje se na něj totiž vyšší ochrana,“ vysvětlil vedoucí oddělení ochrany přírody na Městském úřadě ve Vsetíně Jiří Šturala. Zákon stanovuje také sankce za pokácení památného stromu. Fyzická osoba může zaplatit za takový čin do 50 tisíc korun, právnická osoba až půl milionu korun.

Strom, který se pyšní názvem památný, se může smýtit pouze pokud ohrožuje bezpečnost či přímo život kolemjdoucích. „V takovém případě by si nikdo nedovolil riskovat,“ zdůraznil Šturala.

I z těchto důvodů se podle něj za památné stromy často vyhlašují ty, které před sebou mají určitou perspektivu. „Mnoho z nich proto stojí na místech, kde se nevyskytuje tolik lidí. Kromě toho se volí stromy, které něco vydrží,“ podotkl Šturala.

Právě kvůli ohrožení bezpečnosti se bude například v nejbližší době kácet Památná lípa Josefa Pavelky v Zašové. „Tamní obecní úřad nyní může vyhovět žádosti soukromého vlastníka pozemku, na němž památný strom stojí, a povolit jeho pokácení,“ potvrdil mluvčí meziříčské radnice Josef Beneš.

Stav lípy se postupně horšil po tom, co dal majitel pozemku zbourat stodolu v její blízkosti. Památných stromů na Valašsku i přesto stále přibývá. Zatímco v roce 2004 jich rostlo na obecních katastrech bývalého okresu Vsetín osmatřicet, dnes jich na svých stránkách Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) monitoruje kolem padesáti.

Ochránci přírody ve Valašském Meziříčí jsou navíc přesvědčeni, že jich bude přibývat i nadále. Zaslouží se o to mimo jiné také jedna z novinek, se kterou ochránci přišli.

„Lidé nám mohou posílat návrhy na stromy, které by měly být podle nich památné,“ upozornil valašskomeziříčský ochránce přírody Milan Orálek. Podle jeho slov se za památné vyhlašují ty stromy, které nad ostatními vynikají vzrůstem, věkem nebo jsou historicky cenné.

Pro svou minulost se tak vyšší ochraně těší například Lípa v Zubří. Ve čtyřicátých letech na ní totiž gestapo oběsilo odbojáře Václava Procházku. „Ze stejného důvodu se do seznamu dostaly i tři stromy v Poličné, kde byli také pověšeni odbojáři,“ doplnil Orálek. Upozornil také na skutečnost, že někteří lidé si přejí kácení vzácných stromů jen proto, že z nich opadává listí, nebo jim stíní. „Mnohdy si vůbec neuvědomují skutečnou prospěšnost stromů. Domnívají se, že do města nepatří,“ zdůraznil Orálek.

Průmyslová zóna v Lidečku

9.3.2010 RTA str. 2 17:50 Zprávy z regionů

AOPK ČR

Lucie VALOVÁ, moderátorka--------------------V Lidečku na Vsetínsku uvažují v lokalitě Lomensko o výstavbě průmyslové zóny. V oblasti se prý ale pohybují velké šelmy. O projektu tak pravděpodobně rozhodne nové místní zastupitelstvo.

Robert HEČ, redaktor--------------------Čerstvé vlčí stopy jsme tu při natáčení objevili i my.

Michal BOJDA, dobrovolná stráž CHKO Beskydy-------------------Má takový podélný tvar, tady nám vzniká takový kříž u té stopy, takže jsou to typické znaky pro vlčí stopu.

Robert HEČ, redaktor--------------------Význam Lomenska si uvědomuje i místní radnice. Připravuje ale nový územní plán a v něm chtěla vytipovat všechny lokality vhodné pro podnikání. Že by na Lomensku začala v dohledné době vznikat průmyslová zóna, prý rozhodně nehrozí. Takže rozhodnuto v tuhle chvíli není nic.

Vojtěch RYZA, starosta Lidečka /KDU-ČSL/--------------------Určitě ne, určitě ne. A myslím si, že jsme na začátku, čekáme na vyjádření všech dotčených orgánů, a určitě o tom dalším vývoji bude rozhodovat příští zastupitelstvo.

Robert HEČ, redaktor--------------------Starosta dokonce tvrdí, že radnice spíše preferuje rozšíření právě budované průmyslové zóny v jiné části Lidečka - na Katrůchu. Diskuse o Lomensku je tak prý v současnosti víceméně zbytečná.

Michal BOJDA, dobrovolná stráž CHKO Beskydy--------------------Možná menší takový problém v komunikaci, protože i když informace byly vyvěšené na úředních deskách, ne každý ty úřední desky sleduje.

Robert HEČ, redaktor--------------------Zda v Lidečku vůbec nějakou další průmyslovou zónu potřebují, se místní většinou neshodnou. To znamená, žádné další průmyslové zóny?

obyvatelka Lidečka--------------------Si myslím, že ne, mělo by to fakt zůstat, jak to je.

obyvatel Lidečka--------------------Když tam bude pila, tak není problém, když tam bude chemička, to bude asi horší. No, tak asi bych to viděl.

Robert HEČ, redaktor-------------------Robert Heč, RTA, Lidečko.

Vlaštovky příchod jara neoznámí. Zastřelí je na Maltě

7.3.2010 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí

Pavel Baroch

Na středomořském ostrově lovci pobíjí statisíce evropských ptáků

Praha - Některé vlaštovky, skřivani a další "poslové jara", kteří se v březnu začínají vracet z teplých krajin, do svého českého domova nikdy nedoletí.

Zastřelí je lovci na Maltě.

Na tomto středomořském ostrově je lov ptactva takřka národním sportem. Střelci zabíjejí prakticky všechno, co jim přeletí před hlavní pušky. "Střílí naprosto cokoli, berou to jako terč," řekl Aktuálně.cz Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Přes Maltu přitom vede významná trasa tažných ptáků. A mezi stovkami tisíc obětí jsou i ptáci hnízdící v Česku.

S Maltou zatím nic nezmohla ani Evropská unie, maltská vláda od vstupu do Evropské unie víceméně ignoruje Směrnici o ptácích. Mezi základní požadavky přitom patří, že se ptáci nesmí lovit při jejich návratu z teplých krajin.

Loví se i nelegálně

Na malé Maltě je přes 12 tisíc lovců, což je v přepočtu na rozlohu nejvíc v Evropě. Malťané mohou na podzim legálně lovit 32 ptačích druhů a mají nejdelší lovnou sezónu v Evropě - pět měsíců. Kromě toho je na ostrově rozšířen nelegální lov. K zemi padají i chráněné druhy včetně dravců. "Jsou snadnější cíl, protože letí pomalu," vysvětlil ornitolog Vermouzek.

"Nelegální lov na Maltě nás vážně znepokojuje vzhledem k jeho rozsahu a také kvůli nedostatku účinných zásahů vlády proti nim," komentoval situaci Angelo Caserta, regionální ředitel Evropské divize BirdLife International v Bruselu.

Let přes Maltu nepřežijí orel, čápi či poštolky

Mezinárodní renomovaná organizace BirdLife Malta odhaduje, že nad ostrovem je ročně nelegálně odstřeleno několik tisíc chráněných ptáků včetně vzácných dravců jako moták stepní, orel křiklavý, poštolka jižní, ale i volavky nebo čápi. Maltská vláda nyní dokonce uvažuje, že otevře jarní loveckou sezonu pro hrdličku divokou a křepelku polní. Evropský soudní dvůr přitom konstatoval, že takový krok je v rozporu s evropskými směrnicemi.

Mezinárodní petice proti Maltě

Sdružení BirdLife zahájilo mezinárodní kampaň, jejímž cílem je přimět vládu na Maltě k dodržování evropských zákonů. Petici je možné podepsat - ZDE. "Jakékoli umožnění lovu, byť i jen omezené, vede k zabíjení chráněných druhů," upozornil prezident BirdLife Malta Joseph Mangion.

Vědecké kroužkovací studie prováděné BirdLife Malta od 60. let ukazují, že ptáci nejméně ze 48 zemí - 36 evropských a 12 afrických - používají při migraci právě maltskou cestu.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=662483

Význam biokoridorů výrazně zvyšuje globální oteplování

3.3.2010 Pražský deník str. 11 Události

DALIBOR DOSTÁL

Stínový ministr životního prostředí sociální demokracie Petr Petržílek pro Deník:

Praha – Zelené „dálnice“ pro zvířata jsou stejně důležité, jako ty asfaltové, říká Petr Petržílek, který se tématu návratu přírodních prvků do krajiny dlouhodobě věnuje.

* Proč jsou biokoridory tak důležité?

Nejen biokoridory, ale i biocentra koncipoval zákon o ochraně přírody a krajiny původně především jako součást ochrany druhů, rostlin a živočichů. Ať už ohrožených nebo běžně se vyskytujících. Jejich význam však přesahuje tuto úlohu, především v souvislosti s projevy globálního oteplování a s nutností zachovat vodu v krajině. A také s tím, jak je krajina stále více rozčleňována civilizačními prvky, jako jsou dálnice či železniční koridory. Jejich výstavbě bychom neměli bránit, ale právě podporou vzniku biokoridorů a biocenter bychom měli vyvažovat negativní vliv dopravních komunikací.

* Přestože zákon upravující vznik biokoridorů funguje několik let, stále se nedaří pokročit výrazně vpřed při jejich vytváření ani bránit jejich ničení...

Škoda, že když se v roce 1991 přijímal zákon o ochraně přírody a krajiny, si stát nevyhradil vlastnické právo k pozemkům potřebným pro biokoridory a biocentra. Tehdy ještě nebyly všechny pozemky zrestituované a zprivatizované. Tím bychom měli odstraněný základní problém. Pokud bychom dnes chtěli dokončit síť biokoridorů a biocenter, tak nejde jen o peníze, které můžeme čerpat z evropských fondů, ale problém je právě s vlastnickými vztahy. Ne každý vlastník souhlasí s tím, aby na jeho pozemku vzniklo biocentrum nebo biokoridor.

* Jaké řešení navrhujete?

Je nezbytně nutné aplikovat stejné principy jako u budování dopravních koridorů, jako jsou silnice nebo železnice. To znamená použít v krajním případě vyvlastnění. Protože jejich význam je úplně stejný.

* A jak bránit ničení biokoridorů?

Ktomu dochází především chybným nastavením zemědělských dotací. Jestliže dostáváte dotace na hektar obdělávané půdy, pak každý remízek, každá mez zemědělcům fakticky snižuje nároky na čerpání zemědělských dotací. To samozřejmě snižuje i zájem zemědělců o udržování těchto zelených prvků v krajině. Poté, co se o tom začalo více mluvit, přistoupilo ministerstvo zemědělství ke změnám dotační politiky. A pokud vím, v programech politických stran, zejména v našem programu, je zamezit tomu, aby poskytování zemědělských dotací bylo na úkor těchto krajinných prvků.

* Jaké budou následky změn klimatu, pokud s pomocí biokoridorů a biocenter neudržíme vodu v krajině?

Zvýšení průměrné teploty o jeden stupeň znamená v podstatě konec obilnářských oblastí v České republice. Zvýšení teploty o dva až dva a půl stupně v podstatě znamená, že labská nížina nebo jižní Morava se přemění v polopouště, kde nebude možné zemědělskou krajinu vůbec využívat.

* Stát nyní prodává další velké plochy půdy prostřednictvím Pozemkového fondu, mluví se o církevních restitucích. Poučí se stát z předešlé chyby z počátku 90. let?

Určitě, ale to předpokládá i změny v územním plánování. Především při pořizování zásad územního rozvoje. Pokud budou biokoridory a biocentra vyhlášeny v územně plánovací dokumentaci, tak nebude rozhodující, jestli dané pozemky přejdou do jiných rukou, nebo ne. V okamžiku, kdy tato opatření vyhlásíte až po prodeji či restituci, vzniká komplikace. Jednak nedostanete souhlas vlastníků, aby byla ochrana pozemků vůbec vyhlášena. Apokud ano, budou chtít finanční kompenzace za omezení hospodaření.

* Před lety jsem pátral, v jakém stavu je vytváření biokoridorů. Nikdo nevěděl. Nemělo by být stanoveno orientační datum, do kdy by měla být síť biokoridorů dokončena?

Bohužel, tohle už dnes není věc státu, ale územně samosprávných celků. Pokud mohu mluvit, tak za Středočeský kraj, kde jsem člen a místopředseda výboru pro životní prostředí. Tam připravujeme zelený pás kolem Prahy. Jak je to v ostatních krajích, to nevím, možná by stálo za to tuto analýzu udělat, takže děkuji za podnět. Celý rozhovor s Petrem Petržílkem si přečtete na www.denik.cz/petrzilek

Pozvěte zpěváčky na hostinu

18.2.2010 Náš region str. 5 , Ivana Kučerová

Slyšet jejich zpěv, když probíhají ptačí námluvy, je něco úžasného. Nebo když se přes dvě zahrady trumfují dva kosové, kdo vyzpívá nejvyšší tón. Čím dál vzácnější je zaslechnout i pověstné hašteření vrabců. Bohužel jich podle článků z per ornitologů stále ubývá. Teď, kdy i naše níže položená území pokryla úctyhodná sněhová čepice, je pro tyto zpěváčky těžké najít něco k sezobnutí. Nezapomínejte na ně a trošku jim podstrojujte. Vaše starost bude s prvními jarními paprsky bohatě odměněna.

Nevíte si rady, co a kam naservírovat? Kdo má zahradu nebo alespoň balkon, má tím i prostor pro krmítko. Poslouží ale i kokosový ořech nebo lojová koule pro sýkorky. Tu seženete v obchodech s krmivy pro zvířata. Existuje mnoho variant, jak ptáky přikrmovat. Ale pozor, do krmítek patří jen správná potrava. Nic z talířů od oběda. Zcela nevhodná jsou hlavně solená a kořeněná jídla, uzeniny, těstoviny nebo zbytky cukroví. K příkrmu pro ptáky jsou vhodná olejnatá semena – slunečnice, mák, lněná či řepková semínka. Lze přidat i strouhanku, ovesné vločky nebo jádra ořechů. Namícháte tak směs pro různé ptactvo. Pěvcům, kteří se živí dužnatými plody (např. kos) se určitě zavděčíte jablky. Čas od času jim ho umístím jinam, než jsou zvyklí. Dva dny si jablka nikdo nevšimne, ale jakmile ho najdou, svou hostinu si opravdu užívají. Ale pozor, jablka dávejte jen na místa, kde vám nevadí následné znečištění.

Pták roku

Podle výzkumů ornitologických společností ptactva u nás stále ubývá, a tak kromě cílených ochranářských programů záleží i na nás jednotlivcích. Věděli jste, že Česká společnost ornitologická od roku 1992 vyhlašuje každý rok akci „Pták roku“? V loňském roce se jím stal skorec vodní. Posláním této akce je upozornit na množství ptačích druhů, které u nás žijí, aniž si to vůbec uvědomujeme. Snad se i díky těmto akcím zvýší zájem nás všech nejen o ptactvo, ale o přírodu celkově.

Vrabec domácí (Passer domesticus) pták roku 2003 hmotnost: kolem 35 g tah: celoročně stálý (v našich krajinách) nejvyšší zjištěný věk: 19 let a 9 měsíců potrava: především rostlinná – semena kulturních rostlin a plevelů, zelené části rostlin, na jaře a v létě hlavně hmyz zajímavost: jeho hnízdo je umístěno v dutinách budov, ve větracích otvorech nebo volně na stromech. Je to nepořádná kupka slámy, stébel a papíru. Zkrátka všeho, co se najde. Není tomu tak dávno, co byl nejpočetnějším ptákem naší krajiny. Někdy byl dokonce považován za obtížného škůdce a nikdo mu nevěnoval větší pozornost. Vrabčák byl snad všude, všichni ho znali. V posledních letech však na mnoha místech jeho společnost ubývá.

Regionální mutace| Náš region - severovýchod

Lipová alej v Dolní Bečvě: spor končí, bude se kácet

4.2.2010 Valašský deník str. 3 Valašsko

LENKA ORÁLKOVÁ Jiné NNO

Lidé v Dolní Bečvě mají strach z padajících stromů, chlouba obce proto zmizí

Dolní Bečva – Ojedinělá lipová alej v Dolní Bečvě se bude kácet. Končí tak přibližně roční spor mezi zastánci a odpůrci smýcení. Řádění říjnové kalamity, které se na stromech nenávratně podepsalo, vzalo totiž druhým jmenovaným poslední argumenty.

„Začalo to asi před rokem. Lidé, kteří bydlí v okolí aleje, se obávali o svou bezpečnost. Tak sepsali petici,“ vysvětlil starosta Dolní Bečvy Pavel Mana. Lidé si v petici stěžovali na zdravotní stav lip. Zastupitelé tak nechali vypracovat posudek. „Alej je ojedinělá troufám si říci v celém Zlínském kraji. Kácení jsme se rozhodně chtěli vyhnout,“ povzdychl si starosta.

Říjnová kalamita však podle starosty stromy nenávratně poškodila. Zastupitelé si proto podali žádost o dotaci. Plánují vykácení sedmdesáti čtyř lip a výsadbu padesáti devíti. Ty budou menší než původní stromy. V případě, že dotaci představitelé Dolní Bečvy nezískají, poškozené lípy zajistí, aby neohrožovaly kolemjdoucí a o peníze si zažádají znovu.

„Nikdo si nevezme na svědomí, že by strom na někoho spadl. Všichni dobře pamatujeme tragédii, která se stala ve Zlíně,“ ujasňuje své priority starosta. Ještě před kalamitou po doručení petice uveřejnili zastupitelé na internetových stránkách obce dvě otázky. V první se ptali lidí, zda si přejí zachovat lipovou alej a ve druhé, zda by chtěli přistoupit k jednorázovému vykáceni lip a vysazení aleje nové.

„Nechápu, co je to za nesmyslný trend v poslední době mohutně kácet veškeré vzrostlé stromy,“ zněla reakce jednoho z účastníků internetové diskuze, který se podepsal jako Občan. Jiný diskutující zas reagoval na situaci, kdy dali zastupitelé ořezat některé lípy. „Co jste to nechali ztropit s těmi čtyřmi lípami? Jaký to mělo vůbec význam? Jako turistický chatovník jsem zklamán,“ rozčiloval se muž pod jménem Pavel Zubřík.

Situace, kdy město či obec nakonec sáhne k radikálnímu řešení jako je vykácení aleje, však není ojedinělá. „V takových případech se musí vycházet z výsledků odborné studie. Pokud se stromy nacházejí u cest, posuzuje se situace mnohem úzkostlivěji než u stromů, které rostou někde u lesa,“ doplnil František Šulgan z Českého svazu ochránců přírody.

Region| Střední Morava

V přírodě ubývá stále více živočišných i rostlinných druhů

2.2.2010 ČRo 1 - Radiožurnál str. 5 21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka-------------------Ptákem roku zvolila Česká ornitologická společnost kukačku obecnou. V Česku jich žije od 35 do 70 tisíc párů, což je výrazně míň, než v nedávné minulosti. I proto na ni odborníci upozorňují. Ubývá rychle i jiných živočišných druhů a lidé často, třeba jako v případě kukačky, vlastně nevědí proč. V posledních hodinách proletěla agenturami taky zpráva, že definitivně vyhynul žluťásek barvoměnný - motýl, který se v Česku hojně vyskytoval ještě před zhruba deseti lety. Do vysílání v tuto chvíli zvu zoologa Evžena Kůse. Dobrý večer.

Evžen KŮS, zoolog--------------------Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka-------------------Proč především celé živočišné druhy, z jakého důvodu hlavně mizí z české přírody podle vašeho názoru?

Evžen KŮS, zoolog--------------------No, tak těch důvodů je spousta, vždycky je to spojeno, protože každý, každý ten ekosystém, každý ten biotop je tvořen spoustou viditelných i neviditelných vazeb, ale většinou tedy u nás opět vliv člověka, postupující urbanizace i změny v zemědělské výrobě, takže těch vlivů je spousta.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka-------------------Tedy vliv člověka je nezanedbatelný. Jak někteří skeptici tvrdí, že i bez člověka by se ta příroda tímto způsobem měnila, asi nemají pravdu?

Evžen KŮS, zoolog-------------------No, samozřejmě, ovšem ty změny v přírodě, pokud dochází k nějaké evoluci nebo k vyhynutí druhu, tak je to záležitost, která trvá stovky, tisíce, desetitisíce let, ale tady se to děje prostě téměř klipovitě skokem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka--------------------Jaké z druhů jsou v Česku nejvíce ohroženy, alespoň těch třeba TOP 5 nejvíc ohrožených, jestli můžete shrnout? Já už jsem zmínila vyhynulého žluťáska barvoměnného - motýla.

Evžen KŮS, zoolog--------------------No, tak je to především u hmyzu, ale i u rostlin, prostě jsou to, jsou to druhy, které jsou vázány na určité lokality, které prostě zbývají, mají rozlohu třeba několik set metrů čtverečních a tam stačí, aby se třeba ta louka nechala zarůst, nebo naopak se zase pohnojila, odmokřila a ten druh nevratně, nevratně vyhyne, stejně tak citliví jsou třeba obojživelníci, protože jsou vázáni na vodu, jejich kůže je stále vlhká, prostupná, takže ale to je problém celosvětový.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka--------------------Někteří živočichové ale si hledají vlastní cesty, jak přežít ty měnící se podmínky, třeba někteří ptáci, kteří původně žili v lesích, se přestěhovali do města, je to tak?

Evžen KŮS, zoolog-------------------No, tak samozřejmě, ptáci jsou známí tím, že jsou pohybliví, doletí prostě desítky, stovky kilometrů, a pokud někde najdou vhodný, vhodný biotop a dostatek potravin, tak se tam přestěhují a mnohé druhy, ty přizpůsobivější, ty, které jsou schopné prostě žít s člověkem, z toho vytěžily, třeba kos, který je dneska parkový pták, tak ještě v minulém století, v polovině minulého století žil v lesích, dneska se objevují v městech sojky a spousta dalších druhů, ale jiné zase mizí, jako třeba vrabec, který býval hojný a byl to škůdce, prostě na vesnici ho nenáviděli, tak dneska prostě ... a nevíme přesně proč. Ale může se stát, že třeba za, za 10, za 20 let se to zase změní. A problém je v tom, že ty invazní druhy jsou daleko, které se k nám třeba přestěhovaly, jako třeba hrdlička z Balkánu, které jsou dravější, konkurenceschopnější, tak ty potom se tady mohou usídlit natrvalo a zatlačit třeba příbuzné druhy.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka--------------------Zdálo by se, že to není takový problém, že jiný druh vytlačí ten původní, ale asi je.

Evžen KŮS, zoolog-------------------No, tak samozřejmě, ale zase umocňuje to člověk zase navíc tím, jak zavléká, zavléká druhy, které by se sem nějak jinak nedostaly, dopravou. Třeba vemte si ty obávané plzáky španělské, které devastují naše zahrádky, ještě před deseti lety jsme o nich téměř neslyšeli, ale dostali se sem prostě se zeleninou. Člověk spoustě živočichů a těm, hlavně těm konkurenceschopnějším, v tomto pomáhá, ale zase na druhé straně máme dneska možnosti, jak těm ohroženým druhům pomoci.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka--------------------Říká zoolog Evžen Kůs. Díky i vám. Dobrou noc.

Evžen KŮS, zoolog--------------------Dobrou noc, na shledanou.

Kormoráni ničí ekosystém

20.1.2010 Mladá fronta DNES str. 2 Východní Morava

JAKUB MYNÁŘ Jiné NNO

Vsetínsko - To číslo bere dech. Neskutečných 670 kormoránů napočítali při velké akci ekologové z Valašského Meziříčí. A to jen na krátkém úseku řeky Bečvy mezi Hustopečemi a chemičkou Deza. Tak obrovský počet ptáků, pro které jsou hlavní potravou ryby, je alarmující.

„Nikdy v životě jsem něco podobného nezažil. Tohle je opravdu obrovský problém,“ potvrdil ornitolog meziříčských ochránců přírody Miroslav Dvorský.

Kormoráni žerou ryby, potravu tak nemají vydry.Podle něj takové množství kormoránů zásadně naruší ekostystém Rožnovské i Vsetínské Bečvy. Jde totiž o to, že když z řek mizí ryby, potravu nemají ani vydry, ledňáčci a další zvířata.

Během několika let se tak může zcela změnit život v tocích na území Valašska.

„Dalších zhruba 250 kormoránů máme hlášeno ze Semetína u Vsetína. Jestliže do roku 2003 tady kormoráni přes zimu vůbec nebyli, teď jsou tady pořád,“ dodal Dvorský.

Největší problém, který musejí ekologové řešit, je to, že tento pták sežere klidně i půl kila ryb denně. „Když vám jich přilétne skoro sedm stovek najednou, máte problém,“ uvedl ornitolog.

Ekologové se diví, že v Bečvě nějaké ryby ještě pořád jsou. „Prostě musíme hledat příčiny, proč to tak je. A ta příčina je vždycky stejná -člověk,“ je přesvědčen jednatel valašskomeziříčského Českého svazu ochránců přírody Milan Orálek.

Podle něj se totiž kormoráni na Bečvu začali stahovat ve chvíli, kdy lidé upravovali koryto řeky. „Od toho okamžiku byly ryby bezbranné. Neměly se kde schovat a kormorány to hodně vábilo,“ podotkl.

Rybáři požadují odstřel kormoránů.

Obrovské rozčarování ohledně počtu kormoránů pociťují i rybáři. „Máme s nimi nepředstavitelné problémy. V letošním roce je to naprosto šílené,“ povídal předseda meziříčské organizace Vojtěch Macháč. „Už jsme požádali o povolení odstřelu Krajský úřad ve Zlíně. Kdy budeme mít jejich vyjádření, zatím nevíme,“ doplnil s tím, že zatím ani není jasné, kdy by k případnému odstřelu došlo.

Proti tomuto opatření kupodivu neprotestují ani ekologové. „Když to bude v rozumné míře, nemáme s tím problém,“ uvedl Orálek. Ekologové mají ale také dobrou zprávu. Letošní sčítání bylo totiž bohaté i na počet dalších ptáků, kteří na Valašsku žijí.

„Viděli jsme 27 severských kachen morčáků velkých, přičemž dříve to bývalo většinou maximálně do deseti kusů,“ vypočítal Dvorský. „Zaznamenali jsme také osm potápek malých, labuť, jedenáct volavek bílých a popelavých, tři lysky černé a po jednom vodouši kropenatém, ledňáčku říčním a přezimujícím konipasu horském, který k nám obvykle přilétá v březnu.“

Pozornosti ekologů neunikli ani savci. „Dalekohledem jsme viděli ohryzy patřící rodině bobra evropského žijící v hustopečské pískovně. Dětem jsme ukázali také stopy lišek, veverek a jiných lesních zvířat,“ uzavřel.

Další sčítání ptáků budou ekologové provádět zase za rok.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

zpět

Zpráva o stavu české přírody a krajiny

21.1.2010 Odpady str. 7 spektrum AOPK ČR

Publikace představuje souhrn aktuálních dat a trendů ve vývoji české přírody a krajiny. Jeden z editorů zprávy, bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko, konstatuje: „Nejvážnější problémy české přírody a krajiny se dají popsat několika nečeskými slovy: urbanizace, fragmentace, unifikace a extensifikace versus intensifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, takže se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin. Vybetonovaná krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje riziko povodní.

Krajina se sjednocuje, ubývá pestrosti a různorodosti.

A v neposlední řadě zatímco v některých regionech se zvyšuje intenzita využití půdy, například zástavbou či intenzivním zemědělstvím, jinde se nechává půda zcela ladem. Pozitivní ale je, že nyní rovněž můžeme pozorovat návrat některých živočichů, například rysa.“

Celá zpráva je k dispozici na www.env.cz, a později i v tištěné podobě na Informačním středisku MŽP a pracovištích Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.nature.cz). Jejími editory jsou Ladislav Miko, ministr životního prostředí, a Michael Hošek, náměstek ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. *

Z české přírody mizí pestrost

16.1.2010 ct24.cz str. 0 Domácí ČT24 AOPK ČR

Praha – Odborníci již dlouhou dobu upozorňují na to, že příroda v Česku ztrácí pestrost. Druhová rozmanitost se snižuje a na drtivé většině území najdeme stejné druhy rostlin a živočichů. Vyplývá to ze zprávy o stavu české přírody. Ochranu biodiverzity si vybrala Organizace spojených národů jako hlavní téma letošního roku.

Stačí se podívat do lesa. Kde jsou luhy, doubravy nebo olšiny? Většinou je vystřídal smrk, smrk a zase smrk. "Smrk je rozšířený i tam, kde by se přirozeně nevyskytoval," konstatuje Karel Chobot z Agentury ochrany přírody a krajiny.

V české přírodě prohrávají orchideje, modrásci nebo rosničky a vítězí kopřivy, kapři a straky. Česká příroda je čím dál stejnější - od Aše po Břeclav. Také se změnilo krajinné hospodaření. "Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je obohacování živinami, především v důsledku intenzivní zemědělské činnosti," vysvětluje Michal Hošek z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Obecní pastviny a políčka se sjednotily do přehnojených lánů. Jsou sice zelené, ale roste na nich minimum druhů. Ostrovy původní pestré přírody zůstaly v chráněných územích a ve vojenských újezdech. "Tam se v podstatě nehospodařilo běžným způsobem," upozorňuje Michal Hošek.

Úbytek původní druhové rozmanitosti ještě umocňuje útok invazních druhů. Netýkavky, bolševníky, zlatobýly nebo američtí norci. Pozorný člověk si změny v české přírodě všimne. "Určitě pocítí nějaké ochuzení, emoční nebo estetické, z toho, že už nevidí v přírodě tolik barev a druhů jako dříve," podotýká Karel Chobot.

Pro rok biodiverzity chystá ministerstvo životního prostředí několik akcí, ve kterých představí třeba příběhy některých zajímavých a ohrožených druhů české přírody.

URL| http://www.ct24.cz/domaci/78113-z-ceske-prirody-mizi-pestrost/

Rybožraví kormoráni drancují řeku Bečvu

14.1.2010 Zlínský deník str. 1 Titulní strana

(mib) Ostatní

Vsetín - Početná kolonie kormoránů, která zimuje u řeky Bečvy ve Vsetíně-Semetíně, přidělává vrásky tamním rybářům. Podle nich hejna hladových ptáků doslova decimují rybí populaci v řece.

Řešením by podle vyznavačů Petrova cechu byla regulace stavu rybožravých ptáků odstřelem. K tomu ovšem nemají od Krajského úřadu ve Zlíně patřičná povolení. Navíc se tomuto řešení brání také ochránci přírody.

Počet kormoránů, kteří každodenně loví v Bečvě u semetínského mostu, odhadují vsetínští rybáři na dvě až tři stovky jedinců. „Považujeme to za obrovský problém. Bohužel se s tím nedá nic dělat, protože nám chybí povolení k jejich odstřelu,“ řekl předseda místní rybářské organizace ve Vsetíně Tomáš Pavlík.

Škody, které predátor na toku způsobí, přitom nejsou malé. Jeden kormorán totiž v průměru spořádá asi kilogram ryb denně. „Při počtu tří set ptáků v kolonii jsou to tři metráky ryb. Pokud zde zimují třeba sto dní, není těžké si spočítat, jaké budou škody. Až skončí zima, v Bečvě žádné ryby nebudou,“ připojil se hospodář sousední rybářské organizace ve Valašském Meziříčí Zdeněk Blinka. Také on si postěžoval na to, že krajský úřad stále neudělil rybářům povolení k odstřelu kormoránů. „Neustále si dopisujeme, úředníci však stále žádají další sčítání a další tabulky,“ neskrýval rozhořčení Blinka.

Pracovníci odboru životního prostředí Krajského úřadu ve Zlíně se odvolávají na zákon. „Jde o chráněného živočicha a v takových případech se výjimky ze zákona udělují jen výjimečně,“ zdůvodnil vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu Alan Urc.

K získání výjimky musejí podle něj rybáři nejprve doložit údaje o počtu kormoránů i o případných škodách, které ptáci způsobili. „Rozhodne se ve správním řízení. Důležitější pro rozhodování je ale vždy to, že je živočich chráněný než uvedená škoda,“ upozornil Urc.

Podobně jako krajští úředníci ani ochránci přírody nejsou odstřelu kormoránů stoprocentně nakloněni. Uznávají ale, že jejich vysoký počet se stává problémem.

„Máme zájem, aby zůstaly zachovány i chráněné druhy ryb v řece,“ poznamenal ornitolog a ochránce přírody Miroslav Dvorský.

Ptačích zimních hostů letos přiletělo méně než obvykle

6.1.2010 tyden.cz str. 0 Věda - von - Jiné NNO

Zatímco řada našich ptáků odlétá na podzim za teplem, v české přírodě je nahrazují hosté ze severu. Vidět lze nyní i exotické druhy, po nichž bychom v létě pátrali marně. Letos jich však přiletělo relativně málo.

Na zimu k nám přilétají ptáci ze severu Evropy i ze západní Sibiře. Někteří putují ze vzdálenosti větší než dva tisíce kilometrů. Pozorovat lze například pěnkavu jikavce, čečetku zimní, drozdy cvrčalu a kvíčalu, dřemlíka tundrového...

Migrace dalších ptáků si ani nemusíme všimnout. Například naše sýkory koňadry nebo modřinky se stěhují jižněji, ale místo nich přilétají příslušníci severnějších populací téhož druhu. Podobný posun praktikuje i havran polní, ale zatímco u nás hnízdící jedinci žijí poměrně skrytě, zimní hosté přilétají za potravou do měst a nelze je přehlédnout.

Letošní bída

Počty zimujících ptáků se každoročně mění podle úspěšnosti hnízdění v uplynulém roce, klimatických podmínek i množství dostupné potravy. „Letošní zima je na zimní hosty neobvykle chudá. Lidé volají a ptají se, co se děje, protože jim na krmítka létá málo ptáků," říká Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické.

Mnoho ptáků se podle něj zastavilo někde na cestě mezi hnízdištěm a tradičním zimovištěm. „Čekali jsme, že je k nám přivedou mrazy v polovině prosince, ale ani ty situaci příliš nezměnily." Opeřenci ještě možná ve větších počtech dorazí, ale zrovna tak nás mohou přeletět a zimovat jihozápadněji.

Ptáci se často sdružují do velkých hejn a soustřeďují se v místech s bohatými zdroji potravy. Zvláště výrazné je to u vodních druhů. Pozorovat lze potápky, poláky, morčáky, kormorány...

Vodní ptáci se na zimu stahují za potravou na rozlehlé vodní plochy a na některé úseky větších řek. K vyhlášeným zimovištím patří vodní nádrže Skalka a Nechranice na Ohři, Rozkoš u České Skalice, Švihov na Želivce, střední nádrž Nových Mlýnů, Ohře v Žatci, Vltava od Prahy k soutoku, Labe od Pardubic k Ústí nad Labem a Morava v okolí Tovačova.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/veda/ptacich-zimnich-hostu-letos-priletelo-mene-nez-obvykle_154191.html

zpět

Parcelování krajiny ohrožuje zvířata

15.12.2009 Lidové noviny str. 29 Věda & výzkum

Eva Hníková Ostatní

Nové silnice dělí českou přírodu na stále menší celky. Řada biologů to považuje za jednu z největších hrozeb pro živočichy.

Zastavěná území se neustále rozrůstají. Silnice rozdělují krajinu a omezují prostor pro život a migraci zvířat. Vytrácí se druhová rozmanitost.

Nyní zveřejněná Zpráva o stavu české přírody a krajiny rozhodně nehýří optimismem. Z více než stostránkového dokumentu, který vydalo ministerstvo životního prostředí, například vyplývá, že se rozloha satelitních městeček, obchodních center, průmyslových areálů, skladišť, parkovišť a dalších podobných míst blíží k 5000 km2. Tempo urbanizace navíc vzrůstá. Zatímco v letech 1990 až 1999 přibylo kolem 50 km2 zastavěných ploch, v období 2000 až 2006 už dokonce 195 km2, což odpovídá 32 tisícům fotbalových hřišť.

Zástavba se „zakusuje“ hlavně do zemědělské půdy. Ta v letech 2000 až 2008 mizela průměrnou rychlostí téměř 11 hektarů denně, což odpovídá téměř třem Václavským náměstím. A její úbytek v poslední době nabírá na síle.

„Bráno čistě přírodovědecky – intenzivně využívaných polí až zase taková škoda není, protože nejde o biologicky cenný ekosystém,“ říká Martin Černý z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Přesto však podle něj poskytuje zemědělská půda oproti zastavěným plochám žádané ekosystémové služby – například mnohem lépe zadržuje vodu.

Do půdy zarostlé vegetací se vsákne velká většina srážek, odteče jich jen zhruba pět procent. Ze zpevněných ploch však musí odtéct devadesát procent vody. A podle Zprávy o stavu přírody a krajiny je zastavěnost Česka zásadním faktorem, který ovlivňuje intenzitu a rozsah povodní.

Život za nepřekonatelnou bariérou Zůstane ve stále více zastavěné krajině dost místa pro rostliny a živočichy? Snad ještě horší než vlastní betonování přírody je podle biologů její parcelace na menší a menší části. Takzvanou fragmentaci (z latinského fragmentum čili úlomek, zlomek, zbytek) mají na svědomí především dálnice, rychlostní silnice a železniční koridory. Nepřekonatelnou bariérou se mohou pro některá zvířata stát i rozlehlé oplocené sady, vinice nebo pastviny.

„Fragmentace krajiny představuje pro živočichy jednu z největších hrozeb,“ říká Miloš Anděra ze zoologického oddělení Národního muzea v Praze. V ohraničených areálech může chybět potrava a výběr partnerů bývá omezený. Silnice či jiné překážky často naruší migrační cesty. Také Zpráva o stavu přírody a krajiny vidí fragmentaci jako nebezpečný fenomén. Rozparcelování území zásadně mění charakter ekosystémů, přežívají zejména široce přizpůsobivé, tolerantní a hojné druhy. Pestrost krajiny se vytrácí. Negativní dopady nejsou okamžité, zato ovšem dlouhodobé a nevratné.

Při posuzování fragmentace Česka zohledňovali odborníci silnice s větší intenzitou dopravy – konkrétně ty, po nichž projelo za den více než tisíc aut. Počítali s oblastmi o rozloze více než 100 kilometrů čtverečných.

Ukázalo se, že mezi lety 1980 a 2005 klesl podíl celistvé krajiny v Česku z 81 na 64 procent. Souvislé plochy se rozkládaly většinou v oblasti pohraničních hor. Uvnitř české kotliny byla míra fragmentace výraznější.

A hodnotou 64 procent to neskončí. Podle prognózy zpracované společností CityPlan na základě dopravního modelu se sníží podíl nefragmentované krajiny do roku 2040 na 53 procent.

Dvakrát ohrožené mokřady „Půjdou-li fragmentace a živelná zástavba stejným tempem jako v posledních dvou desetiletích, dočkáme se zvláště v hustěji osídlených regionech výrazného ochuzení zvířeny i květeny,“ poznamenává zoolog Miloš Anděra. Upozorňuje také, že zatímco některé náročnější druhy vymizí z „nemocné“ krajiny náhle, jiné se nejprve početně oslabí, pak se také stanou náchylnější k vyhynutí.

„Těžko najdeme skupinu živočichů, které se fragmentace netýká,“ míní Miloš Anděra. K nejvíce postiženým podle něj patří velké šelmy jako medvěd hnědý, rys ostrovid nebo vlk obecný a také kopytníci, třeba los či jelen, kteří mají vzhledem k rozlehlým domovským působištím větší požadavky na celistvost biotopů.

„Z drobných živočichů ‚rozbití krajiny‘ nejvíce dopadá na druhy s vyhraněnými nároky na stanoviště. Když ztratí oblíbený biotop, prostě z dané oblasti vymizí, většinou přímo vyhynou,“ říká Miloš Anděra. Mezi živočichy silně vázané na určité prostředí a tím i velmi ohrožené patří například sysel obecný, tetřevovití ptáci, drop velký, některé pěnice či ťuhýci a také mnozí zástupci hmyzu – třeba okáč skalní a jílkový nebo tesařík obrovský.

„V souvislosti s fragmentací však dochází také ke změnám, které zůstávají očím většiny lidí skryty,“ uvádí dále český zoolog. Připomíná, že pokud les nebo louku nahradí staveniště, smetiště či zahrádka, zareaguje na to jako první zdánlivě „neviditelná“ a přitom veledůležitá půdní fauna tvořená stovkami druhů háďátek, dešťovek, roztočů, pavouků, mnohonožek nebo stonožek. „Tyto organismy mají sice malé teritorium, ale podmínky v půdě se vlivem fragmentace změní natolik, že nejsou schopné dále přežívat,“ podotýká Miloš Anděra.

Parcelování krajiny obvykle doprovází i úbytek mokřadů. Musejí buď přímo ustoupit stavbám, nebo mizí kvůli měnícím se podmínkám v širším okolí. Takže nová budova nebo silnice poškodí mnohem větší plochu, než jakou zabírá. „Mizení mokřadů se přímo odráží na úbytku obojživelníků. I když třeba žijí v dospělosti převážně na souši, bažiny a tůňky totiž potřebují k rozmnožování,“ vysvětluje Miloš Anděra a dále upozorňuje, že mokřadní biotopy představují v krajině základní zdroj biodiverzity.

Vzniknou dálniční poddruhy?

Fragmentace krajiny však nemusí mít na živočichy za všech okolností pouze negativní vliv. „Bariéry například zastaví nebo alespoň zpomalí šíření chorob či požárů,“ upozorňuje Martin Černý. Prospěšná může být i určitá izolovanost populace.

„Protože je výměna genetické informace s okolím omezena, vzato ad absurdum a s nadsázkou, mohou se naši potomci setkat i s novými ‚dálničními‘ poddruhy,“ podotýká Miloš Anděra. Stejně působí v člověkem nedotčené přírodě třeba pohoří nebo mohutné vodní toky. S určitou přirozenou rozdrobeností krajiny se tedy živočichové musí vyrovnat.

„Česká příroda je fragmentována i přirozeně. Vezměme třeba organismy obývající stojaté vody. Žijí na ‚ostrovech‘ vody uprostřed moře pevniny a s mozaikovitostí svého prostředí se dokážou vyrovnat,“ zdůrazňuje Martin Černý.

Některé živočišné druhy si s rozdrobeností krajiny a jejím zastavováním vcelku poradily. „Liška obecná původně žila převážně v zalesněných oblastech. Postupem doby však začala obývat i zemědělskou krajinu a dnes už nejsou výjimečné případy, kdy si vyhrabe noru a zdárně vyvede potomstvo třeba uprostřed lánu kukuřice. Před dvaceti až třiceti lety bylo něco takového nemyslitelné,“ uvádí Miloš Anděra.

Podobně se prostředí s převahou polí přizpůsobil i srnec obecný. Na život ve městě se dobře adaptovala také řada ptáků. Většina druhů se však bohužel přizpůsobit nedovede.

Respektovat přírodu by tak měli spíše stavitelé. Zásady šetrné výstavby jsou obecně známé, problémy ovšem nastávají s jejich dodržováním. „V průmyslové nebo zemědělské krajině by měl být dostatek rozptýlené zeleně, mokřadů, vodních nádrží, skal či jiných terénních nerovností. Ostatně i pro nás je příjemnější pohled na krajinu s remízky, stromořadími, tůňkami či loukami,“ upozorňuje Miloš Anděra a připomíná, že oproti horentním sumám za dálnice jsou tyto položky nízkonákladové, avšak s velkým významem. „A když už k nějakým zásahům musí dojít, pak základní heslo zní biokoridor, který zajistí propojení přirozenému prostředí blízkých ‚oáz‘ a tím migraci organismů z jednoho prostředí do druhého i v silně pozměněné kulturní krajině; může to být potok, větrolam či křovinatá mez,“ navrhuje český zoolog.

Ekolog Martin Černý by „vylepšování“ okolí staveb ponechal na přírodě a moc se jí nesnažil pomáhat. „Ona si poradí nejlíp,“ podotýká. Upozorňuje také, že bychom měli při projektování staveb myslet na zadržování vody. Ve městech se svádí potrubím pod zem a v přilehlých oblastech (satelitní nákupní centra, sklady, výrobní haly a podobně) se obyčejně budují různá umělá, často betonová koryta, která srážky odvádějí rychle pryč.

„Ideální by přitom bylo vodu jímat a použít třeba k vytvoření mělkých mokřadů či rybníčků. To by krom vylepšení mikroklimatu napomohlo i ke zvýšení lokální biodiverzity,“ podotýká Martin Černý. A dále upozorňuje, že každý litr, který nesvedeme rovnou do vodoteče a dokážeme jej zadržet a „umístit“ do přírody, zmenší riziko povodní.

Vzácní v ohrožení A jak vypadají další závěry Zprávy o stavu české přírody a krajiny? Ukázalo se, že pouze asi 17 procent plochy státu je tvořeno přírodními nebo přírodě blízkými biotopy, tedy prostředími svázanými s životem určitých druhů. Tři čtvrtiny těchto biotopů jsou navíc v nepříznivém stavu, a proto hůř odolávají vnějším vlivům. Zánik hrozí hlavně těm vzácným. Běžné biotopy mají naopak tendenci rozšiřovat se. Z krajiny mizí různorodost. Příliš dobře si nevedou ani obyvatelé jednotlivých biotopů. Třetina druhů žijících na našem území patří mezi ohrožené, stovky druhů již vymřely či vymizely. Přestává tak platit, že území Česka je v rámci Evropy druhově poměrně rozmanité. Soupiska ztracených vypadá neradostně – zmizelo 84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 cévnatých rostlin, 627 bezobratlých, 22 obratlovců.

Nutno však podotknout, že některé v Česku nedávno vymizelé druhy přežily v sousedních státech a po čase se na naše území vrátily. Obohatit českou přírodu může také invaze živočichů a rostlin ze zahraničí.

***

Česko „rozsekané“ silnicemi

Parcelace krajiny dopravními stavbami ohrožuje volnou přírodu. Silnice, dálnice, železniční koridory nebo i oplocené sady vytvářejí překážky, které jsou pro většinu živočichů nepřekonatelné. Pro některé druhy to má fatální následky. Rysy svazuje malé teritorium, obojživelníci se nemohou rozmnožovat, stonožky přicházejí o své domovské prostředí

Studánek ubylo. Pomozme jim

12.12.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Moravskoslezský

(ama) Ostatní

Přírodní skvosty

Morávka - České lesy, louky a stráně za posledních několik desetiletí přišly o stovky studánek a pramenů. Ochranáři a další milovníci přírody se snaží tento trend zvrátit. Stále ale nemají vyhráno. Vyzývají veřejnost, aby tyto přírodní vodní zdroje, které například zvyšují ekologickou hodnotu území, pomohla zmapovat a obnovit.

Znepokojivý úbytek studánek a pramenů potvrzuje i Štěpán Bystřičan, zastupitel beskydské obce Morávka, který spoustu let pracuje v lesnictví. „Za posledních třicet čtyřicet let ubylo v přírodě asi padesát procent původních vodních zdrojů. Způsobily to hlavně změny v osídlení krajiny. Mnoho lidí se odstěhovalo do měst. Trvalé osídlení nahradilo rekreační a studny, které užívali lidé na pastvinách nebo na okrajích lesa, zanikly, protože se přestaly využívat,“ říká muž, jehož jméno objevíte pod desítkami zdrojů vody evidovanými v internetovém Národním registru pramenů a studánek na adrese: www.estudanky.cz. Na začátku letošního roku se totiž rozhodl, že se zapojí do mapování těchto vodních klenotů české přírody. Do dneška na web dodal na 220 záznamů zejména o studánkách a pramenech na FrýdeckoMístecku, ale třeba i Vsetínsku a dalších místech Česka.

„Mám výhodu, že obec Morávka, kde jsem se narodil a kde žiji, má vůbec největší katastr v Beskydech a její území je vůbec nejbohatší na studánky a prameny v Česku. Zmapoval jsem jich tu už skoro osmdesát, a to nejsou všechny,“ uvádí. Zatímco v Moravskoslezských Beskydech, ale i na Valašsku či třeba v Javorníkách se množství evidovaných studánek a pramenů i dnes dá počítat na stovky, jinde v Česku to není tak obvyklé. Třeba na Jihlavsku objevíte v téže internetové databázi pouhé dvě desítky vodních zdrojů. I tam ale probíhají projekty na jejich záchranu.

Nejstarší prameny a studánky, které můžete při toulkách přírodou spatřit, mají více než stoletou historii. Často sloužily jako zdroj pitné vody u chalup. Dnes ale nemusí být bezpečné z nich pít. Hygienici, kteří v létě prověřovali kvalitu vody v jednadvaceti studánkách a pramenech v Moravskoslezském kraji, uvedli, že jen čtyři z nich vyhověly požadavkům na pitnou vodu. Do mapování veřejně přístupných přírodních zdrojů vody se může zapojit prakticky kdokoli.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

zpět

Na Valašsku mizí stromy

20.11.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Východní Morava

JAKUB MYNÁŘ AOPK ČR

PROBLÉM SE STROMY Radnice na Valašsku přistoupily k velkému kácení stromů, zejména u silnic. Tvrdí, že byly nahnuté a nebezpečné. Každý poražený strom sleduje správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Vsetínsko - Místo, kde je nejvíce lesů. Okres, kde o strom zavadíte na každém kroku. Tím se až do dneška chlubil Vsetín. Teď je ale vše jinak. Stromy se kácejí pořád, naposledy kvůli nim úřady na několik dnů zavřely takzvanou starou silnici mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím.

„Stromy byly sice u silnice, ale na soukromém pozemku, nedalo se dělat nic jiného,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí vsetínské radnice Jan Štěpaník.

Stromy se na Valašsku kácejí především u silnic, ale i jinde. Každý poražený strom sleduje správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy. „Každé poražení stromu mimo les musíme ze zákona schválit,“ podotkl pracovník správy František Šulgan. Podle něj je problém v tom, že se stromy na Valašsku kácejí i mimo povolení. To ale ochránci přírody nejsou schopni uhlídat.

„Rozumíme tomu, když někdo porazí stromy, které zasahují do drátů elektrického vedení. Jinak ale ne,“ doplnil Šulgan. Kácení stromů je však na Vsetínsku naprosto na denním pořádku. „Snažíme se, aby se to nedělo. Jenomže s tím nemůžeme nic udělat,“ říká šéf vsetínského odboru životního prostředí Štěpaník.

Podle zákona musí každý vlastník lesa za jeden zkácený strom vysadit nový. To se ale často neděje. Ne kvůli tomu, že by majitelé pozemků nechtěli, ale proto, že to prostě nejde. „Někdy porazíte strom v takovém místě, kde druhý už vysadit nejde,“ říká jednatel Českého svazu ochránců přírody Milan Orálek.

Stromy se budou kácet nejen na Vsetínsku, ale také Meziříčsku a Rožnovsku. Kolik jich ale bude, to zatím neví vůbec nikdo.

Kácení stromů bylo v sobotu 14. a v úterý 17. listopadu důvodem dopravního omezení na silnici třetí třídy mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím. Kvůli tomu byl zásadně omezen provoz na této silnici. Řidiči v oba dny museli jezdit jinudy. Během odklízení pokácených stromů byla komunikace dočasně neprůjezdná. Stromy totiž stály v bezprostřední blízkosti silnice, navíc byly nahnuté a nebezpečné.

Radnice na Vsetínsku ale nejsou jediné, které přistoupily k velkému kácení stromů. Impulsem k rozsáhlé kontrole stromů se stal tragický případ z ledna letošního roku. Vzrostlý pajasan spadl přímo v centru Zlína u zastávkyměstské hromadné dopravy. Po jeho pádu zemřeli dva školáci a několik dalších lidí bylo zraněno. Státní zástupce obžaloval tři úředníky magistrátu, kterým v případě odsouzení hrozí tři až deset let ve vězení.

***

* Kácení stromů - po tragickém pádu vzrostlého pajasanu přímo v centru Zlína radnice přistoupily ke kontrole stromů a řadu z nich nechaly vykácet - podle ekologů jsou největším problémem neodborně provedené ořezy, které stromy mrzačí, a nelegální kácení - ekologové připouštějí, že jsou případy, kdy je nezbytné strom skácet, například když zasahuje do drátů elektrického vedení nebo když je vážně poškozený - podle zákona musí každý, kdo pokácí strom, vysadit nový, ne vždy se to ale podaří

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

Česká příroda se stává pro některá zvířata neprostupnou

13.11.2009 ČT 1 str. 27 19:00 Události

AOPK ČR

Bohumil KLEPETKO, moderátor--------------------Stavební aktivity uberou z české krajiny každým dnem 10 hektarů volné půdy. Upozorňuje na to zpráva ministerstva životního prostředí.

Vladimír KOŘEN, redaktor--------------------Česká krajina je rozřezaná křížem krážem. Zvěř při svých cestách stále častěji vidí jenom dlouhé a nepřekonatelné ploty, silnice, domy nebo haly.

Michal HOŠEK, Agentura ochrany přírody a krajiny-------------------Nejviditelnější je vlastně znemožnění průchodnosti pro velké savce.

Vladimír KOŘEN, redaktor--------------------Srny se nedostanou za potravou, zajíci na místa, kde se rozmnožují. Pohyb stáda zubrů je v českých podmínkách nepředstavitelný. Jde o jedno ze zvířat, které z české přírody vymizelo a nejspíš už se nikdy nevrátí.

Ladislav MIKO, ministr životního prostředí--------------------Řada druhů je schopna žít jenom v areálech určité velikosti. Jakmile ten areál klesne, teda ta plocha, na které můžou žít, klesne pod určitou míru, tak už tam dlouhodobě ty populace nepřežijí.

Vladimír KOŘEN, redaktor--------------------Takhle ubývá během desetiletí svobodný prostor pro zvěř jenom kvůli dopravě. Negativní roli mají ale třeba také oplocené pastviny, nepřekonatelné bariéry berou přírodě pestrost a rovnováhu.

Michal HOŠEK, Agentura ochrany přírody a krajiny------------------Je potřeba si uvědomit, že nedochází k zániku přírody, ale že se ty vzácné části přírody zaměňují, anebo jsou nahrazovány těmi běžnějšími druhy, běžnějšími typy přírodních stanovišť.

Vladimír KOŘEN, redaktor--------------------Příklad? Přemnožená divoká prasata a proti nim šelmy, které se v rámci celé republiky stále počítají jenom na desítky kusů. Zprávu o stavu české přírody a krajiny předloží ministr životního prostředí vládě příští týden. Vladimír Kořen, Česká televize.

zpět

Vzteklinu vystřídala prašivina

10.11.2009 Valašský deník str. 3 Valašsko

(ory) Jiné NNO

Valašsko – Během posledních let pokleslo na Valašsku množství lišek nakažených vzteklinou. Nemoc, která se teď mezi liškami naopak šíří, se jmenuje zákožka svrabová.

Za tím, že lišek nakažených vzteklinou ubylo, stojí jejich pravidelná vakcinace. Tu měli dříve na starosti myslivci. V současnosti je očkování lišek prováděno letecky.

„Díky vakcinaci skutečně úmrtnost lišek poklesla,“ potvrdil pracovník Českého svazu ochránců přírody Miroslav Dvorský. Vztekliny se už myslivci příliš neobávají. To, co jim však dělá starost, je parazitní onemocnění zvané zákožka svrabová.

„Zákožka svrabová může být přenosná na člověka. Zvláště na ty jedince, kteří mají oslabenou imunitu,“ vysvětlil veterinář Zdeněk Lysý. Návštěvníkům lesa se obecně doporučuje, aby se takového zvířete nedotýkali a rovněž, aby zabránili kontaktu psů s těmito zvířaty.

„Nepamatuju si, kdy naposledy bylo na Rožnovsku ochrané pásmo na vzteklinu, zato skoro každý rok se tu objeví minimálně jeden případ prašiviny,“ potvrdil Jan Holub z Odboru životního prostředí v Rožnově pod Radhoštěm. Případ nakažení zvířete zákožkou svrabovou se prokázal i v jiných oblastech Valašska. V Poličné zaznamenali v loňském roce dokonce tři případy této nemoci.

„Nakaženy byly jedna kuna a dvě lišky,“ uvedl myslivec Jiří Papež. Zákožka svrabová způsobuje u zvířat celkové oslabení organismu. Takto nemocné lišky často nepřežijí zimu.

zpět

Záchrana studánek v Beskydech

9.10.2009 ČT 1 str. 9 18:00 Události v regionech - Ostrava

Drahomíra RAČÁKOVÁ, moderátorka-------------------Studánky v Beskydech začali opravovat ochránci přírody. Mnohé z nich jsou zchátralé nebo úplně zanikly. Podle ekologů se totiž beskydská krajina postupně odvodňuje.

osoba------------------Vynikající. Lepší jsem nepil.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------Těmito slovy hodnotí vodu lidé, kteří na studánky v Beskydech narazí. Ochránci přírody se proto přibližně 30 z nich rozhodli opravit

osoba------------------Celé tady to prameniště je prakticky bez vody, možná někde dole se trochu vody pohybuje, ale ty poslední roky jsou velice bídné a toto ještě v létě teklo.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------V lesích u Valašského Meziříčí ochránci přírody objevili dvě studánky, jedna vyschla, druhá bude po rekonstrukci dále sloužit lidem.

Milan ORÁLEK, Český svaz ochránců přírody--------------------My jsme vlastně od závěru loňského roku, kdy jsme oslovili veřejnost, hledali studánky zapomenuté nebo studánky, které tím, že už nejsou u nějaké turistické cesty, jsou takové nějaké zanedbané.

obyvatelka Valašského Meziříčí--------------------Lidi se aspoň mohou občerstvit vodou, když jsou kolem nebo když to prostě tam vidí. Každého to láká si aspoň do tuby dát nebo takhle se napít.

obyvatelka Valašského Meziříčí--------------------Ochránci přírody by si mohli tam udělat lavičku, aby si lidi u toho mohli sednout a občerstvit se vodou.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor-------------------Na studánky ochránci přírody umísťují dřevěné stříšky. Ty vyrobili a natřeli ve svém ekologickém středisku v obci Bystřička.

ochránce přírody--------------------Je to dělané vlastně z trámků, ze šindele, jsou tam dva nátěry, aby to v zimě prostě nehnilo.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor--------------------Studánek ve volné přírodě výrazně ubylo. Před 15 lety jich v Beskydech byly více než tři stovky. Ochránci přírody evidují v současnosti v Beskydech více než sto studánek, ze kterých mohli lidé použít kvalitní vodu. Daniel Šamánek, Česká televize, Beskydy.

zpět

Na Vsetínsko se vracejí přírodní tůně a slepá ramena řek

5.10.2009 ČRo Brno str. 7 17:00 Radionoviny

Zdeněk TRUHLÁŘ, moderátor---Na Vsetínsko se vracejí přírodní tůně a slepá ramena řek. Ekologové tam obnovují vodní plochy, které vlivem času i působení člověka v krajině téměř zanikly. Jejich význam popsal pracovník tamní pobočky Českého svazu ochránců přírody Miroslav Dvorský.

Miroslav DVORSKÝ, Český svaz ochránců přírody---Získají zejména živočichové, kteří přímo potřebují tu vodu, třeba v době rozmnožování. To jsou zejména třeba obojživelníci, ale také drobní bezobratlí živočichové. Rozmnožují se tam například i vážky. U těch větších vodních ploch, které jsme v minulosti obnovovali, tam jsou třeba i populace vodních ptáků, kteří jsou vázáni například na Choryňském mokřadu, tam už dneska je to krásný mokřad, jedna z největších vlastně mokřadních ploch tady třeba na Vsetínsku, nemá obdoby.

zpět

Ornice ustoupí elektrárně

5.10.2009 Valašský deník str. 35 Valašsko

PAVEL KAŠPAR Jiné NNO

Rozhodnuto. Třicet hektarů kvalitní půdy v průmyslové zóně Lešná bude ležet ladem

Lešná/ Fotovoltanické elektrárně, která by měla za pár let vyrůst v areálu průmyslové zóny ve Valašském Meziříčí, dali v minulých dnech tamní radní zelenou. Zhruba 30 hektarů orné půdy tak získala ústecká energetická společnost Sidia.

Na stole měli meziříčtí zastupitelé celkem sedm nabídek pronájmu. Nakonec se rozhodli zvolit tu nejvyšší, v hodnotě 7,5 milionů korun za rok. “Počítáme s tím, že se nám investované peníze do zóny vrátí i se ziskem,” řekl mluvčí meziříčské radnice Josef Beneš.

Zemědělci platili málo za pronájem

Rozhodnutí radnice ale dělá vrásky především zemědělcům. Ti využívají plochu v průmyslové zóně k pěstování kukuřice, řepky a obilnin. Podle mluvčího Beneše mají ovšem smůlu, protože městu platí pouze 3 389 korun za rok. “Pozemky jsou v našem vlastnictví. Pro zemědělce to není nic nového,” okomentoval mluvčí.

Rolníkům se ale nelíbí, že přijdou o velkou část obdělávané půdy. “Je to běh na dlouhou trať. Mrzí nás rozhodnutí města, půda zde patří k těm nejúrodnějším. Bohužel, ale my na pronájem nemáme,” stěžuje si předseda zemědělského družstva Lešná Radim Bajar.

Jediná útěcha pro něj prý je, že snad za pár desítek let zařízení zmizí a půdu znovu využijí k obdělávání. Ztráta pozemků pro zemědělskou výrobu nicméně může také znamenat propouštění rolníků. “Nelze to vyloučit,” potvrdil Bajar.

Sluneční elektrárna vyroste jen pár metrů od domů obyvatel Lešné a místní části Příluky. “Bude to hned u cesty, ale tak hrozné to není. Nebude to vidět,” myslí si jedna z obyvatelek Lešné-Mštěnovic Martina Stolařová.

Lidé by přivítali nová pracovní místa

Podle Vladimíry Melichaříkové z Příluk mnoho lidí neví, co pro ně bude výstavba elektrárny znamenat. “Nic o tom nevíme. Určitě by ale bylo lepší, kdyby tady vyrostl nějaký podnik s pracovními místy. Tohle tomu moc nepřidá,” postěžovala si Melichaříková.

Ochránci jsou tentokrát pro

Proti slunečním elektrárnám nejsou zásadně ani ochránci přírody, a to i přesto, že představují velký zásah do krajiny. “Nemáme nic proti zeleným energiím, byli bychom sami proti sobě. Zabere to jen prostor,” upozornil Miroslav Dvorský z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) ve Valašském Meziříčí. Daleko větší hrozbu vidí ve větrných elektrárnách.

Zástupci společnosti Sidia prozatím odmítli záměr investovat do elektrárny na Valašsku komentovat. “Bohužel je tento projekt v příliš brzkém stádiu, abychom mohli dát na veřejnost jakákoliv data, nebo ekonomické informace,” vzkázal Petr Koltok ze společnosti Sidia.

Podle podmínek valašskomeziříčské radnice se musí nový nájemce do konce příštího roku domluvit s energetickým gigantem ČEZ o odběru elektřiny a získat stavební povolení. Pokud to splní, bude moci Sidia využívat pozemky až do roku 2036.

“Ještě jsme žádnou žádost neobdrželi, takže nedošlo ani k jednání. V případě, že záležitost schválíme, půjde do distribuční sítě. Nejde ale nyní říci, pro koho by elektřina byla,” komentovala mluvčí skupinyČEZAlice Lutišanová.

zpět

Vandalové nasadili do lesa kůrovce

3.10.2009 Mladá fronta DNES str. 1 Východní Morava

JAKUB MYNÁŘ Jiné NNO

Vsetín - Neznámí vandalové zcela záměrně “přivedli” do vsetínských lesů kůrovce.

Způsobili tak škodu přes deset tisíc korun. Kůrovec patří ke škůdcům, kteří se rychle množí. Škoda tak podle ekologů může být daleko vyšší.

Případ se stal ve vsetínské místní části Hluboká. “V lesním porostu v Hluboké zatím neznámý pachatel v minulých dnech rozmístil přesně nezjištěné množství odparníku feromonového,” uvedla mluvčí vsetínské policie Ludmila Brousilová.

Zničeno je 16 kubíků dřeva Tato látka má na kůrovce podobný účinek jako červená na býka. Nemůže jí odolat. Ve velice krátké době napadli kůrovci tolik stromů, že škoda přesáhla deset tisíc korun.

“Došlo k poškození devíti vzrostlých stromů, 16 kubíků dřevní hmoty je zničeno,” doplnila Brousilová. Ekologové jsou přesvědčeni, že čin však může mít daleko vážnější následky.

“Jsem si téměř jist, že šlo o vandalismus, ne o záměrnou touhu zničit konkrétnímu majiteli les,” je přesvědčen jednatel valašskomeziříčského Českého svazu ochránců přírody Milan Orálek. “Kůrovec se tam teď bude množit dál. Když napadne tolik kubíků dřeva, teď už se nezastaví a škoda bude mnohem větší,” dodal. Nepomůže prý ani relativně chladné počasí. Podle Orálka navíc hrozí, že se situace bude opakovat. “Ten člověk, který to udělal, může v tomto druhu ,zábavy‘ najít zálibu. Pak se lehce stane, že něco podobného udělá znova,” myslí si Orálek.

Odparníky feromonové musí být vždy umístěny do speciálních lapačů. Nikdy nesmí být položeny volně na zemi, ani rozházeny po stromech. Červenohnědý lesklý brouk ne větší než půl centimetru je totiž v téměř každém lese. “Pokud někdo tuto zásadu poruší a dá odparník na zem, může se stát, že se kůrovec zavrtá do nejbližšího stromu, a ten okamžitě zničí,” popsala policejní mluvčí Brousilová.

Vandal nebo skupina vandalů zničila majetek Lesů České republiky. Ty se včera v podvečer MF DNES nepodařilo kontaktovat. Policisté po jednom či více pachatelích, kteří tímto netradičním způsobem nalákali kůrovce na stromy, pátrají. Jsou podezřelí ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci. Pokud je dopadnou, hrozí jim až jeden rok za mřížemi.

zpět

Ministerskou cenu za ekologii získali vědci, úřednice i fotograf

3.10.2009 ct24.cz str. 0 Domácí

ČT24 Národní parky

Praha - Ministr životního prostředí Ladislav Miko dnes rozdával resortní ceny. Výběr oceněných osobností ukázal, jak pestrá může být škála činností prospívajících životnímu prostředí. Část cen putovala i do zahraničí. Ministerská ocenění získali v pražském Divadle Járy Cimrmana například úřednice zodpovědná za ekologickou agendu v době předsednictví EU, zakladatel ekologické výchovy v Česku, ředitel firmy vyrábějící ekologicky šetrné barvy, objevitel pramenů Amazonky a amatérský fotograf.

Poslední ze jmenovaných, hudebník Dan Bárta, si společně se spoluautorem Alešem Dolným odnesl čestné uznání za publikaci Vážky České republiky. Miko tímto nově udělovaným oceněním odměnil ještě autorské týmy dalších čtyř publikací včetně ve slovenštině vydané knihy Voda pro ozdravění klimatu - Nové vodní paradigma. Autoři všech oceněných publikací dostali jako cenu solární nabíječku na mobilní telefon a diplom vytisknutý na papíře ze dřeva pocházejícího z lesa s ekologickým hospodařením.

Cenu ministra životního prostředí získalo osm osobností

Cenou udělenou in memoriam připomenul prvního československého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška, za kterého přišla cenu převzít jeho žena Eva. Vavroušek podle Mika nejen položil základy české moderní legislativy v oblasti životného prostředí, ale stál u zrodu spolupráce všech evropských zemí a zemí bývalého Sovětského svazu v ochraně životního prostředí. Hlavní ocenění večera, tedy Cenu ministra životního prostředí, kterou představuje skleněný ledňáček na podstavci ze šluknovského syenitu od českých sklářů, získalo vedle Vavrouška dalších sedm osobností.

Jan Čeřovský, který v Československu inicioval a koordinoval systém naučných stezek a teoreticky i prakticky se zabýval kulturně-výchovným využíváním chráněných území, ji převzal z rukou premiéra Jana Fischera. Cenu ministra si z divadla odnesl také vedoucí katedry fyzické geografie a geoekologie na Přírodovědecké fakultě UK Bohumír Janský, který se svým týmem objevil skutečné prameny Amazonky.

Zahraničí si odneslo dvě ocenění

Do zahraničí putovaly dvě ceny. Jednu z nich získal strážce Správy Národního parku Malá Fatra na Slovensku a spoluzakladatel neziskové organizace Ochrana karpatské divočiny Miloš Majda. Pracoval na zmapování hnízdící populace orlů skalních a sokolů stěhovavých a podílí se na filmovém a vědeckém projektu Návratu rysů do volné přírody. Druhým zahraničním oceněným se stal ředitel Správy Národního parku Bavorský les Karl Friedrich Sinner. Mimo jiné za významný podíl na spolupráci v péči o přírodu ve spolupráci národních parků Bavorský les a Šumava.

URL| http://www.ct24.cz/domaci/68561-ministerskou-cenu-za-ekologii-ziskali-vedci-urednice-i-fotograf/

zpět

Jaký je ptačí svět?

2.10.2009 Českolipský deník str. 5 ČTENÁŘ-REPORTÉR - ČTENÁŘI - SOBĚ

Oldřich Roztočil

Tahy ptáků (podzimní a jarní) patří k velmi zajímavým událostem, které nám naše příroda nabízí, a zároveň v nás vyvolávají otázky: Podle čeho se ptáci řídí, když letí na místo svého zimního pobytu, a jak nacházejí cestu zpět? A především? Je jejich orientace vědomá nebo ne?

Možností, podle čeho se řídí, je více. Ptáci táhnoucí v noci, například pěnice (proto jejich tahy projdou bez povšimnutí), se při své dlouhé cestě dovedou řídit podle hvězdné oblohy – opravdu podle hvězd! Orientace podle Slunce je také významná a vědci se domnívají, že pomocí zvláštního útvaru uvnitř ptačího oka lze velmi přesně zaměřit polohu Slunce a odvodit z ní směr pohybu. Dalším vodítkem pohybu může být i Měsíc. Kromě toho ptáci vnímají rovněž magnetické pole Země. Nesmíme však podceňovat ani jejich paměť – ptáci, kteří již absolvovali cestu za teplem a zpět, si ji zapamatovávají a pro svou orientaci používají údolí řek, pohoří apod.

Jak to přesně je, nám ale ptáci nepoví. Vyplývá však z toho pro nás důležitá skutečnost. Schopnost “učit se” je jednou ze známek inteligence a vnímání světa smyslovými orgány, umožňuje vytvářet si vlastní obraz o vnímané skutečnosti. Když jsou ptáci schopní přijímat z okolního světa některé signály, které jsou pro nás “cizí”, jaký je ten jejich svět? Jak prožívají svou vlastní niternost?Aco ostatní skupiny živočichů? Netopýři se svou echolokací anebo druhy hmyzu vnímající vlhkost vzduchu či elektrické napětí anebo dokonce rychlost větru... Jaké jsou jejich světy? Doba primitivních představ o živočiších (alespoň ve vědě) je dávno pryč (poslední výzkumy prokazují schopnost myšlení u much)!O vztazích živočichů k okolnímu světu bychom měli smýšlet velmi vysoko, přestože jim plně nerozumíme.

zpět

Lidečko: Vodovod přemístíme

11.9.2009 Valašský deník str. 1 Titulní strana

PAVEL KAŠPAR Chráněná území

Kvůli postupujícimu sesuvu půdy stále hrozí, že přijde třicet tisíc lidí o přívod vody

Lidečko/ Vodovod u Čertových skal v Lidečku, kterému hrozí protržení kvůli postupujícímu sesuvu půdy, bude zřejmě přemístěn. Záměr obce totiž posvětili už i zástupci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). Zachrání se tak přívod vody pro téměř třicet tisíc obyvatel regionu.

O přemístění se rozhodovalo minulé úterý. “Přeložce nebráníme. Na práce dohlídne náš technický dozor,” řekl mluvčíSŽDCPavel Halla.

Obci teď již nic nebrání vypracování nového územního plánu, který projektanti dokončí do letošní zimy. “Předběžně by měl vodovod vést mezi silnicí a železnicí,” přiblížil starosta Vojtěch Ryza. Zastupitele nyní čeká ještě jeden velmi složitý úkol, najít na stavbu finance. Na změnu trasy vodovodu potřebuje obec zhruba dvacet milionů korun.

Zatím netuší, kde peníze sežene, ale chce tak učinit během následujícího roku. Situace je o to komplikovanější, že místo se nachází v chráněné krajinné oblasti. “Běžné dotační tituly na takový projekt neexistují. Nemůžeme využít regionální fondy a ani peníze z Evropské unie,” řekl Ryza. Podle ředitele vsetínských Vodovodů a kanalizací Leopolda Orsága si obec mohla vybrat ze dvou variant.

“Buď zvolí sanaci svahu, která by vyšla kolem sta milionů korun, ale nezaručila by zabránění sesuvu svahu, nebo levnější a jistější přeložku. vodovodu,” uvedl Orság.

Současný stav nelze brát na lehkou váhu ani podle geotechnika Jaroslava Ryšávka, který sesuv monitoruje. “Jen letos se svah sesunul o desítky centimetrů. Z hlediska stabilizace je stále živý. Plochamáv délce více než pět set metrů a jde o obrovskou masu,” potvrdil Ryšávka. Problém obec řeší od roku 2007.

zpět

100 silnější než člověk

21.8.2009 Svět str. 82 Příroda - rekordy hmyzího světa

VLADIMÍR SOCHA Ostatní

Říše hmyzu skrývá řadu zajímavých rekordmanů, kteří v porovnání s člověkem dosahují úctyhodných výkonů. Například chrobák dokáže utáhnout stonásobek své hmotnosti a šváb dokáže běžet tak rychle, že člověk by porovnání s ním musel být rychlejší než vozy formule 1.

Třída hmyzu je sama o sobě nesmírně kuriózní skupinou živých organismů na této planetě. Především jde o zdaleka nejpočetnější společenstvo živočichů, ať již mezi obratlovci nebo bezobratlými. V současnosti již známe přes milion druhů těchto členovců, což představuje více než polovinu všech existujících organismů na Zemi. Přitom se odhaduje, že celkový počet všech existujících druhů se může pohybovat až někde mezi 6 a 10 miliony. Hmyz je nesmírně rozšířenou skupinou a jeho zástupce nacházíme téměř ve všech světových ekosystémech. Jedním z klíčů k úspěchu těchto tvorů je nejspíš jejich neuvěřitelná tvarová rozmanitost a vysoká rozplozovací schopnost.

První zástupci hmyzu se na naší planetě objevili již v prvohorním siluru, před více než 400 miliony let. Brzy po svém vzniku pak hmyz vyvinul také létající formy, což umožnilo této skupině osídlit četná prostředí, pro jiné skupiny obvykle nedostupná.

Velikostní rozpětí zástupců hmyzu je skutečně ohromné - zatímco nejmenší známé druhy dosahují v dospělosti délky asi 0,139 mm (nejsou tedy viditelní pouhým okem), největší zástupci skupiny mohou dorůstat délky i přes 56 cm. Hmyz však udivuje zoology také mnoha jinými zvláštnostmi, extrémy a prvenstvími v rámci rozsáhlé živočišné říše. V následujícím přehledu si přiblížíme právě takové rekordmany, nevšední zástupce této již beztak fascinující součásti planetárních ekosystémů.

Půlmetroví giganti

Jedním z největších zástupců hmyzu v historii planety byla obří prvohorní pravážka Meganeura monyi. Tento dravý létající hmyz žil před 300 miliony let, tedy na konci období karbonu, a dosahoval v rozpětí křídel až kolem 75 centimetrů. Podobných rozměrů dosahovala také permská Meganeuropsis.

Již od objevu meganeury ve Francii v 80. letech 19. století si vědci kladli otázku, jak mohl tento hmyz dosáhnout tak obřích rozměrů. Roli hrál zřejmě vyšší obsah kyslíku v atmosféře i celkový atmosférický tlak, výrazně odlišný od současného.

Hmyz však ve srovnání s námi obratlovci nikdy nedosáhl velkých rozměrů.

Důvodem je omezení dané dýchací soustavou, která dokáže zabezpečit kyslík tkáním jen na malou vzdálenost. Ze současných zástupců hmyzu je nejdelším druhem pakobylka Phobaeticus chanii, obývající tropické lesy na Borneu. Nejdelší jedinec z Britského přírodovědeckého muzea měří 35,7 cm, s nataženýma nohama pak přes 56 cm. Největší rozpětí křídel ze současných druhů vykazuje motýl ptakokřídlec druhu Ornithoptera alexandrae z Papuy - Nové Guiney. Rozpětí může přesáhnout i 28 cm.

Nejtěžší a zároveň nejobjemnější druhy hmyzu nalezneme mezi brouky z čeledi Scarabaeidae. Rekordmanem je zřejmě zlatohlávek goliáš (Goliathus goliatus), který může vážit až 115 gramů a měřit asi 11,5 centimetru na délku. Předpokládá se, že již zmíněná meganeura mohla dosahovat ještě podstatně větší hmotnosti, a to až kolem 450 gramů. Rychlejší než člověk

Je těžké určit, který z více než milionu známých druhů hmyzu dokáže vyvinout nejvyšší rychlost při svém pohybu. Z těch, kteří se pohybují po zemi, patří mezi nejrychlejší šváb americký (Periplaneta americana). Jednomu exempláři byla změřena rychlost 1,5 m/s neboli 5,4 km/h. Tyto údaje příliš nezaujmou, stačí si však uvědomit, že za jedinou vteřinu překoná šváb délku svého těla padesátkrát. To je zhruba stejný výkon, jako kdyby lidský sprinter běžel rychlostí 330 km/h, tedy byl rychlý jako závodní formule! (Nejvyšší rychlost dosažená v běhu člověkem je 43,9 km/h. Dosáhl jí jamajský sprinter Usain Bolt ve finále běhu na 100 metrů na Olympijských hrách v Pekingu dne 16. 8. 2008.)

Nejrychlejším létajícím hmyzem by mohla být australská vážka druhu Austrophlebia costalis, která dokáže na krátkém úseku vyvinout rychlost až 58 km/h. Některé druhy střečků, ovádů a lišajovitých motýlů létají po delší dobu rychlostí kolem 39 km/h. Běžně však hmyz dosahuje podstatně nižších rychlostí pohybu.

Pořádný svalovec

Nejsilnějším hmyzem v poměru ke svým rozměrům jsou zřejmě brouci ze skupiny Scarabeidae. Někteří tropičtí nosorožíci (podčeleď Dynastinae) byli podrobeni experimentu, při kterém unesli 850násobek své váhy. Dospělý člověk by ve stejném poměru unesl na svých zádech závaží o hmotnosti 70 tun! To se rovná například 12 dospělým africkým slonům.

V tahu je zase rekordmanem chrobák druhu Geotrupes stercorosus, který při jednom pokusu pohnul předmětem o hmotnosti 80 gramů. Dokázal tak táhnout břemenem o stonásobku své vlastní hmotnosti. Opět můžeme srovnat tento výkon s člověkem - abyste brouka “trumfl i”, museli byste za sebou odtáhnout například osmitunový nákladní automobil.

Mávající letadýlka

Některé údaje o rychlosti mávání křídly různých druhů hmyzu zní téměř neuvěřitelně. Absolutním rekordem v této kategorii je 62 760 mávnutí za minutu. Tento výkon byl změřen dvoukřídlému hmyzu z rodu Forcipomyia. Jedna kontrakce a následné uvolnění svalových vláken křídla trvá u tohoto rodu jen 45 stotisícin sekundy, což zároveň představuje nejrychlejší zaznamenaný pohyb svalového vlákna. Opačným extrémem je “pouhých” 460-636 mávnutí za minutu u dobře známého otakárka fenyklového (Papilio machaon).

Hmyzí Metuzalém

Většina hmyzích druhů nežije déle než rok. Mezi význačné výjimky patří brouci krasci (čeleď Buprestidae), u nichž byl prokázán věk nad třicet let. Rekordu bylo dosaženo 27. května roku 1983, kdy se z dřevěného schodiště v britském Essexu vylíhl dospělec krasce po celých 47 letech. Některé severoamerické cikády s periodickým rozmnožováním žijí pod povrchem země a dožívají se až17 let.

Nejkratší dobu žijí ve svém dospělém stadiu známé jepice (skupina Ephemeroidea). Nedospělá vodní stadia žijí 3-4 roky, okřídlení dospělci však mají zakrnělou trávicí soustavu a umírají zpravidla po několika hodinách života.

Biliony potomků

S výjimkou bakterií a některých rostlin je zřejmě nejplodnějším organismem světa mšice zelná (Brevicoryne brassicae). Drobná mšice džbánovitého tvaru se množí pohlavně nebo partenogeneticky (vajíčka se vyvíjejí bez oplození samcem). Vylíhlé mšice jsou pak vlastně genetickými klony své matky. Z jediné samice tak mohou za rok vzniknout celé biliony mšic. Nebýt velmi vysoké úmrtnosti mšic vlivem přírodních i fyzikálních faktorů by hmotnost potomků jediné mšice za rok dosáhla 822 milionů tun. Celá Země by byla podle těchto výpočtů pokryta souvislou vrstvou mšic až do neuvěřitelné výšky 150 kilometrů.

Tenorové a muzikanti

Přeborníci v hlasitosti jsou nepochybně samci cikád, které lze považovat za nejhlasitější hmyz na světě. Zvuk cikád vzniká oscilací membrán a kmitů bývá i několik set za vteřinu. Zvuk navíc zesiluje rezonanční komůrka, umístěná přímo za membránami. Tento zvuk je prý možné rozlišit až do vzdálenosti 400 metrů. Vědci z Princetonské univerzity v New Jersey měřili hlasitost vydávanou několika tisíci jedinců tohoto hmyzu na jednom stromě. Ve vzdálenosti 18 metrů od stromu naměřili 80-100 decibelů, což je více než například u pneumatik jedoucího automobilu. Jistý druh africké cikády produkoval na vzdálenost 50 cm dokonce zvuk o síle 106,7 decibelu. Zajímavé je, že každý ze zhruba 1 500 druhů cikád má svůj vlastní specifi cký “styl” zpěvu.

Ještě dále se však šíří zvuky, vydávané samcem krtonožky (čeleď Gryllotalpidae), blízkým příbuzným cvrčků. Krtonožka vydává zvuky intenzivním třením křídel o sebe, rezonanční komůrkou je pro ni vyhloubená podzemní nora. Tvar nory zvuk výrazně zesiluje a ten se může šířit (především ve večerních hodinách) na vzdálenost až 1,5 kilometru. Ve stejném velikostním poměru by byl zvuk produkovaný člověkem slyšet na vzdálenost 50 kilometrů.

Nejpočetnější hmyz

V tomto ohledu je “přeborníkem” většina hmyzích druhů. Právě vysoká rozplozovací schopnost a s tím související značná početnost je typickým znakem hmyzu jako skupiny. Přesto i v kategorii rekordní početnosti můžeme najít přeborníka. Zřejmě nejhojnějšími zástupci jsou primitivní chvostoskoci (Collembola). Drobní nelétaví zástupci jsou rozšířeni prakticky po celém světě od rovníků k pólům a od pouští až k velehorám. Ve zvláště příhodných podmínkách mohou být extrémně početní. V příhodně dobré půdě může jejich hustota dosahovat až 60 000 jedinců na 1 metr čtvereční. Odhaduje se, že na běžném lučním ekosystému mírného pásu může žít kolem 600 milionů chvostoskoků na jediném hektaru. Zhruba o sto milionů jedinců na hektar méně dosahují v příhodných prostředích také mšice.

Extrémní žravci

Z hlediska škod na zemědělských produktech je nepochybným přeborníkem saranče všežravé (Schistocerca gregaria), obývající polopouštní oblasti Středního východu, Afriky a západní Asie. Dospělec měří asi 4-6 centimetrů a za jediný den dokáže spořádat potravu o své vlastní hmotnosti. Občasné specifi cké podmínky počasí způsobí, že se ohromná hejna o miliardách jedinců dávají do pohybu a představují pohromu pro všechna místa, kam se na své pouti dostanou. Menší hejno o 50 milionech jedinců sežere tolik potravy, kolik by stačilo 500 lidem na celý rok. Největší hejna mohou přitom zahrnovat miliardy jedinců a pokrýt plochu o rozloze až 1 200 km2. Stěhovavé formy sarančat děsí obyvatele zmíněných oblastí již od starověku a nikoliv náhodou jsou zmiňovány také ve starozákonním příběhu o seslaných ranách egyptských. Zatím poslední pohromě tohoto druhu čelila téměř celá západní Afrika od října 2003 do května 2005.

VÍTE ŽE? Největší sbírkou hmyzu na světě se pyšní bývalá koloniální velmoc Velká Británie. Britské přírodovědecké muzeum v Londýně v současnosti pečuje o rozsáhlý inventář, čítající kolem 30 milionů exemplářů hmyzu. Součástí sbírky jsou zástupci hmyzí říše téměř všech světadílů a prakticky všech rozdílných ekosystémů. Mnohé z rekordních druhů, popisovaných v článku, jsou její nedílnou a velmi zajímavou součástí. Historicky největším hmyzem byla prvohorní pravážka s rozpětím křídel okolo 75 centimetrů

Nenávidění roznašeči nemocí

Nejnebezpečnější hmyz a vlastně i jeden z nejobávanějších živočichů vůbec je nejspíš komár rodu Anopheles. Nechvalně známý přenašeč jednobuněčných parazitů rodu zimnička (Plasmodium, více se o exotických nemocích dočtete na straně 70) je každoročním původcem milionů mrtvých v tropické Africe. Komár rozšiřuje obávanou malárii, které dodnes podlehne údajně každých 10 sekund jeden člověk. V subsaharské části Afriky umírá na malárii ročně 1-3 miliony lidí, až 500 milionů je každý rok infi kováno. I přes značnou snahu o potlačení choroby znamená tento parazit v kombinaci s komárem rodu Anopheles jednu z největších hrozeb pro obyvatele subsaharské Afriky.

Vědci odhadují, že od doby kamenné mohla malárie způsobit přes 50 % všech lidských úmrtí v dějinách člověka. V dějinách středověké Evropy však představovala největší hrozbu blecha morová (Xenopsylla cheopis), krvesavý parazit žijící na hlodavcích. Blecha se stala přenašečem původce dýmějového moru, bakterie druhu Yersinia pestis. Především ve 14. století způsobily morové rány smrt desítek milionů lidí, zahubily zhruba čtvrtinu evropské populace. V Čechách se mor výrazně rozšířil například po roce 1380.

Moucha domácí (Musca domestica) je možná trochu překvapivě rovněž velmi nebezpečná. Přenáší původce až 30 onemocnění, která mohou člověka zdravotně ohrozit. Mezi nimi jmenujme dýmějový mor, choleru, lepru, záškrt, černý kašel, úplavici či meningitidu. V rozvojových zemích způsobují mouchy kontaminaci potravy (neboť přelétávají například z výkalů na jídlo) a četné jsou pak případy smrti stovek tisíc dětí, které zemřely na dehydrataci vinou průjmových onemocnění.

Nebezpečným zástupcem ze skupiny dvoukřídlých je také moucha Glossina (či moucha tse-tse), jejíchž pět druhů přenáší původce spavé nemoci, prvoka trypanozomu spavičnou (Trypanosoma gambiense). Onemocnění je endemické a napadá především stáda kopytníků, na velkých územích Afriky proto není možné chovat skot. Extrémně plodná mšice zelná může po sobě za jediný rok zanechat několik bilionů potomků

Vymírající hmyz Je smutnou skutečností, že mnohé druhy hmyzu vinou intenzivní těžby dřeva z amazonských deštných pralesů nikdy nepoznáme -druhy vázané na určitou geografi cky omezenou oblast vyhynou často již krátce po příchodu pracovníků těžařských společností. Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) eviduje nejméně 1 200 druhů hmyzu ohrožených vyhynutím.

Každý rok jsou však do tohoto seznamu doplňovány četné nové druhy. Přitom mezi vážně ohrožené patřilo v roce 1995 asi 252 druhů hmyzu (z toho 190 druhů brouků). Od poloviny 19. století bylo dle dostupných údajů činností člověka vyhubeno asi 73 druhů hmyzu. Mezi nimi to byly 2 druhy jepic, 3 druhy vážek a motýlic, 18 druhů brouků, 3 druhy dvoukřídlých, 4 druhy chrostíků, 1 druh pakobylky, pošvatky a kobylky a 38 druhů motýlů. Mnoho vyhubených druhů však nebylo zaznamenáno nebo v dané době ještě nebyly vědecky popsány.

Nejzajímavější rekordy

Největším hmyzem současnosti je pakobylka Phobaeticus chanii obývající tropické lesy na Borneu. Rekordní jedinec z Britského přírodovědeckého muzea měří 35,7 cm, s nataženýma nohama pak dokonce 56,7 cm. Rekordmanem ve váze je africký zlatohlávek goliáš (Goliathus goliatus), který může vážit až 115 gramů a měřit asi 11,5 centimetru na délku. Nejsilnější jsou někteří brouci. Průměrný člověk dokáže uzvednout asi 50-80 % své hmotnosti, chrobáci však unesou i 850násobek své váhy! Dle některých údajů pak dokážou nést dokonce 4 000x více, než sami váží.

Nejlepším hmyzím skokanem je blecha obecná. Zatímco nejlepší lidští atleti dokážou při skoku dalekém dosáhnout asi pětinásobku své výšky, v porovnání s blechou je to výkon téměř směšný. Ta při délce 3 mm skočí až 33 centimetrů daleko a svoji výšku překoná dokonce 130x! To je stejný výkon, jako kdyby člověk přeskočil dvě katedrály svatého Petra v Římě nad sebou! Blecha se při tom vystaví dvacetinásobnému přetížení oproti astronautům odlétajícím do kosmu.

Nejžravějším zástupcem hmyzu je zřejmě housenka motýla druhu Antheraea polyphemus, která za pouhých 48 hodin po svém vylíhnutí spořádá 86 000násobek své původní hmotnosti! Ve stejném měřítku by musel 3 kg vážící novorozenec sníst za první dva dny života asi 258 tun jídla. Nejlepší čich má sameček motýla martináče, který rozliší pach samičky až na vzdálenost 11 kilometrů. Samička přitom produkuje jen stopové množství pachových molekul o hmotnosti kolem 0,0001 mg.

Tisíce kousků oka Tělo hmyzu se skládá z původních dvaceti článků (segmentů), rozdělených do tří základních částí, zvaných hlava, hruď a zadeček. Každý článek přitom kryje hřbetní a břišní destička. Všechny druhy hmyzu mají šest nohou a jejich tělo je na rozdíl od obratlovců chráněno pevnou vnější kostrou - chitinovou kutikulou. Ta je nepropustná pro vodu a plynné látky a poskytuje tak hmyzu dostatečnou ochranu před nepříznivými vlivy okolního prostředí. Významným rozlišovacím znakem různých skupin hmyzu jsou také rozdílně utvořené ústní orgány. Ty jsou stavěné podle různých způsobů získávání potravy a mezi hlavní patří ústrojí kousací, odvozené typy pak mohou sloužit k bodání, lízání, sání nebo strouhání potravy.

Významným smyslovým ústrojím a dalším rozlišovacím znakem jsou také tykadla. Ta vnímají i velmi malé koncentrace pachových molekul, proudění vzduchu a vibrace předmětů či podkladu. Samečci mají obvykle tykadla větší a rozvinutější než samičky, a to z důvodu zachycování pachu, který vydávají právě samičky v době rozmnožování. Zajímavou stavbu mají oči hmyzu. Klasické hmyzí oko je tzv. “složené”, což znamená, že je tvořeno velkým množstvím tyčinkovitých útvarů, zvaných omatidie.

Například oko obyčejné mouchy domácí se skládá zhruba ze 40 tisíc těchto strukturních částí. Jednotlivá omatidia vnímají především intenzitu a barvu přicházejícího světla, nevnímají však ostré tvary. Pouze společně dokážou vytvořit obraz okolního světa, složený převážně jen ze světlých a tmavých bodů. Jak ovšem dobře víme z vlastní zkušenosti, mouše to nebrání ve velmi rychlé reakci na hrozící nebezpečí (například na blížící se ruku člověka).

Zatímco většina zástupců hmyzu nežije déle než rok, krasec se dožívá až třiceti let

O autorovi| VLADIMÍR SOCHA, DOKTORAND PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVY

zpět

Pavouk jako z hororu se šíří Českem. Dorazil z jihu

31.8.2009 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí

Pavel Baroch

Křížák pruhovaný žil kdysi jen v teplých oblastech

Hostivice - Kdysi žil jen v teplých oblastech jižní Evropy, ovšem v posledních letech se křižák pruhovaný šíří na sever a nevyhýbá se ani Česku. Díky svému výraznému zbarvení a velikosti občas vyvolává rozruch.

"Když jsem ho objevila na zahradě, úplně jsem se vyděsila. Bála jsem se, jestli není jedovatý. Vypadá jak z nějakého hororu," řekla Aktuálně.cz Petra Šustová z Hostivice u Prahy.

Robert Tropek z Entomologického ústavu Akademie věd uvedl, že křižák pruhovaný se poprvé objevil na přelomu 80. a 90. let na jižní Moravě. "Pak začalo jeho lavinovité šíření," řekl Aktuálně.cz Tropek.

Jelikož má podobné zbarvení jako vosa, vyvolává u lidí pocit, že je nebezpečný. "Je skutečně jedovatý, ale člověku nemůže ublížit. Jako ostatní křižáci má velmi drobná klepítka, která ani neprokousnou kůži," vysvětlil Tropek. #infobox

Z jižní Evropy až k Baltu

Proč se z jižní Evropy tento pavouk začal rozšiřovat na sever, je pro vědce zatím záhadou. Jako vysvětlení se nabízí globální oteplování, to však entomolog Robert Tropek odmítá. "Faktorů, proč se rozšiřuje, bude více. Zatím to je ale záhada," řekl Tropek, podle něhož se křižák pruhovaný už dostal až k Baltu.

"V Česku se vyskytuje prakticky všude. Když máte štěstí, najdete jich na louce desítky, běžný je právě i na zahrádkách. A našel jsem ho dokonce i na šumavských rašeliništích," konstatoval entomolog, podle něhož křižák pruhovaný nevytlačuje původní druhy pavouků například tím, že by jim "bral" jejich potravu.

Labuť zde také dřív nežila

Podle Petra Stýbla, ředitele Českého svazu ochránců přírody je běžné, když se některé druhy takto rozšiřují. "Není to nic neobvyklého. A nedá se to rozhodně spojovat s oteplováním," řekl Aktuálně.cz Stýblo, podle něhož se do české přírody například "přestěhoval" pták hýl rudý, který původně žil v severních, tedy naopak chladnějších oblastech.

Stýblo připomněl, že mezi "přistěhovalce" patří rovněž labuť, která obývá mnohé české řeky a je už považovaná za domácího živočicha. Robert Tropek z Entomologického ústavu Akademie věd uvedl, že mezi typické "nové" druhy patří i pavouk slíďák tatarský, který se šíří na jižní Moravě. Dosahuje velikosti až čtyř centimetrů.

"Jde o jednoho z největších evropských pavouků. A stejně jako křižák pruhovaný také není lidem nebezpečný," dodal Tropek.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=646284

zpět

Kosení orchidejových luk

24.8.2009 ČT 1 str. 13 18:00 Události v regionech - Ostrava

Šárka BEDNÁŘOVÁ, moderátorka: Vzácné orchidejové louky v Beskydech kosí ochránci přírody. Snaží se tak zabránit jejich zarůstání náletovými dřevinami a plevelem. Ten v minulosti spásaly ovce a kozy, které už na mnohých místech chybí. Nahradily je proto kosy a křovinořezy.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Nastartovat křovinořezy a vzhůru do zarostlého terénu. Tak vypadalo dnešní dopoledne několika studentů a studentek, kteří pomáhají ochráncům přírody sekat orchidejové louky na okraji obce Růžďka.

Milan ORÁLEK, Český svaz ochránců přírody: Ta lokalita je zajímavá tím, že je to silně podmáčená, taková lesní paseka, kterou chráníme zejména proto, že se tady vyskytují některé druhy orchidejí. Tady vlastně dominuje kruštík bahenní.

studentka: Je to dobré být takhle na vzduchu. Máme vlastně solarium a fitness centrum v jednom, takže je to takové dobré, no. Lepší než někde zavření.

studentka: Tak nejtěžší je asi ta tráva, která se dost těžko tahá. Ono se to všechno bude odvážet, takže je vlastně zbytečné to nechávat sušit a je lepší to odvézt rovnou.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Své nástroje musí brigádníci při sečení luk i pravidelně brousit.

Zdeněk PODZEMNÝ, student: Tak hlavně pozor, jsou tu nějaké šutry nebo kameny, takže pokud do toho člověk zajede tím nožem tak může vlastně dojít k tomu odletování těch úlomků nebo tak, je třeba na to dát pozor.

Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: V letošním roce ochránci přírody sekají zarostlé louky na 5 místech v okolí Valašského Meziříčí o celkové rozloze 7 hektarů. Ochránci přírody budou s brigádníky kosit orchidejové louky do konce prázdnin. Daniel Šamánek, Česká televize, Beskydy.

zpět

Novojičínsko: konec křídlatky?

21.8.2009 Novojičínský deník str. 2 Zpravodajství

VĚRA RŮČKOVÁ AOPK ČR

Křídlatka ohrožuje svou rozpínavostí původní společenstva rostlin nejen v Poodří, ale i v celé republice. Tříletý projekt, který zajistí její likvidaci, by měl pomoci omezit či úplně zastavit její další rozmnožování.

Novojičínsko/ V loňském roce proběhlo podrobné mapování výskytu křídlatky na území Novojičínska. Díky snaze organizací, jako jsou Český svaz ochránců přírody (ČSOP) Salamandr a občanské sdružení ČSOP Studénka, a Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Poodří se začalo minulý měsíc s likvidací křídlatky na pravostranných přítocích Odry. Celkové náklady na projekt byly vyčísleny a schváleny ve výši 4705 tisíc korun.

V současné době probíhá postřik rostlin v povodí Lubiny a Ondřejnice, pravé břehy toků Sedlnice a Bartošovického potoku jsou již ošetřeny. “Právě se likviduje pravobřeží, i oblast Jičínky. O povodních to křídlatku rozemlelo, takže teď všude raší. Pomohlo tomu i deštivé počasí, kdy stačila dobře zakořenit, a teď je jí o dost více,” popsal nynější situaci na Novojičínsku Ivan Bartoš, vedoucí správy CHKO Poodří.

Postřik se provádí chemicky. ČSOP Salamandr, organizace realizující projekt, obeslal majitele pozemků postižených křídlatkou s informacemi a formulářem, jehož podepsáním vyslovuje vlastník souhlas ke vstupu pracovníků na svůj pozemek. “Docela nás překvapilo, že o tom problému mají lidé dobré povědomí. Jde o použití chemie a já chápu, že mají z minulosti negativní zkušenosti s chemií na svých pozemcích, navíc často vedle zahrádek,” sdělil předseda organizace ČSOP Salamandr Vojtěch Bajer. Pracovníci s postřikovači navštíví vytypovanou oblast a chemickou cestou rostlinu zničí. “Jde nám o to, vyčistit Poodří, protože pokud se nevyčistí všechny přítoky, nemá to smysl likvidovat. Křídlatka se tam dostane zase odjinud,” dodal Bajer.

Projekt je rozdělen na tři roky, aby se zajistila celková likvidace letos oslabené křídlatky. Aplikace probíhá od července do poloviny září. Po odumření rostliny provedou pracovníci její kosení, a posléze shrabání. “Mohli jsme si vybrat, buď do toho budeme každý rok vrážet několik set tisíc korun ze státních peněz, a bude to pořád stejné, nebo to uděláme plošně,” uzavřel Bartoš.

Projekt je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze Státního fondu životního prostředí v rámci Operačního programu Životní prostředí a probíhá ve spolupráci s Moravskoslezským krajem, podnikem Povodí Odry a městy Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice a Nový Jičín. Více podrobnějších informací o křídlatce a možnosti požádat o chemické ošetření pozemku na www.salamandr.info.

zpět

Rozpálená města lákají hady

12.8.2009 Valašský deník str. 1 Titulní strana

MICHAL BURDA AOPK ČR

V Rožnově pod Radhoštěm i v Meziříčí odchytávali strážníci plazy přímo u domů

Valašsko/ Třikrát za posledních několik týdnů vylekalo obyvatele valašských měst přímé setkání s hadem. Nejprve v polovině července odchytávali dvě zmije obecné strážníci v Rožnově pod Radhoštěm. “Oznámení jsme přijali od obyvatel místní části Kramolišov, kteří dva hady zpozorovali u jednoho ze zdejších rodinných domů,” přiblížil ředitel rožnovských strážníků Daniel Vašut.

Po příjezdu na místo strážci pořádku obě zmije odchytili pomocí speciálních kleští. “Hady poté odvezli na odlehlé místo, kde je vypustili zpět do volné přírody,” vylíčil Vašut. Přes metr dlouhý plaz vyhřívající se na zahradní skalce vylekal za dalších několik dní také obyvatele rodinného domu ve valašskomeziříčské místní části Krhová.

“Uložili ho do kbelíku a přivolali naši hlídku, která hada chytila do speciálních kleští a dala do plátěného vaku,” popsal ředitel meziříčské Městské policie Jan Camfrla. S tím, že tentokrát šlo o užovku obecnou. Vyplašeného hada, stejně jako v prvním případě, strážníci vypustili do volné přírody. Podobné setkání s hady dokáže řadu lidí vyděsit.

“Nevím, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Hadů se bojím. Určitě bych se dala na útěk a asi by se to neobešlo bez křiku,” připustila například Dagmar Březíková ze Vsetína.

Lidem hrozí zmije hlavně na houbách

S hadem se však spíše než ve městě mohou lidé potkat ve volné přírodě. V čase letních prázdnin je tato možnost o to vyšší, že řada z nich se vydává na procházky či sběr hub a lesních plodů. V České republice žije pouze jeden druh jedovatého hada a tím je zmije obecná.

“Je to plachý had, který na člověka sám neútočí. Je však hluchá, proto je možné ji nečekaně překvapit. Tehdy může být nebezpečná,” varovala zooložka rožnovské správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy Dana Bartošová. Podle jejích slov ale zmije na mnoha místech vymizely a jejich počty i nadále ustupují kvůli rychlým změnám životního prostředí.

“Na vině jsou například úpravy a zásahy do krajiny kvůli zemědělství či lesnictví. Narazit na ně proto můžeme spíše v podhorských a horských lokalitách,” uvedla Bartošová.

Pokud lidé při rekreaci v přírodě na zmiji narazí, neměli by si jí příliš všímat a raději pokračovat v cestě. “Pokud ji objeví na své zahradě, nebo už se dostane do stavení, je dobré obrátit se na naši rožnovskou správu a k odchytu zavolat třeba hasiče, případně pracovníky záchranné stanice v Bartošovicích u Nového Jičína,” radila Bartošová. Na Rožnovsku se lze podle ní obrátit i na Městskou policii v Rožnově pod Radhoštěm, která má vyškolené pracovníky a k dispozici i zařízení potřebné k odchytu hadů. “Pro zcela zdravého člověka není běžné zmijí uštknutí nebezpečné. Hrozbou může být zasažení do hlavy, krku nebo žíly nebo uštknutí člověka s nemocným srdcem, alergií, či malého dítěte,” poznamenala Bartošová.

Útoky hadů jsou ale velmi zřídkavé. Například v nemocnici ve Valašském Meziříčí se lékaři s hadím uštknutím setkali za poslední dva roky pouze jednou. “Vloni jsme měli jednoho pacienta na pozorování. Nebyli jsme ale nuceni podávat mu sérum,” prozradil mluvčí nemocnice Tomáš Želazko. Meziříčská nemocnice má přitom antisérum k dispozici na chirurgické ambulanci. “Jeho podání vždy konzultujeme s pracovníky specializovaného centra, které je na klinice anestezie a resuscitace Všeobecné fakultní nemocnice v Praze,” přiblížil Želazko.

A jak by se měl člověk, kterého had v přírodě uštkne, zachovat? “V žádném případě se rána nesmí rozřezávat ani vysávat ústy,” radil Želazko. Nejlepší postup je podle něj zaškrtit končetinu nad i pod místem poranění, eventuelně ji i znehybnit a co nejrychleji dopravit postiženého do zdravotnického zařízení.

František Šulgan

zpět

Potkali jste zmiji? Bát se nemusíte

10.8.2009 zena-in.cz str. 0 Zvířátka Marie Šrámková AOPK ČR

Může nás překvapit na lesní pasece při sběru hub nebo malin. Proplazí se kolem nás travou, když se rýpeme v zahrádce. Objevíme ji na schodech do sklepa. O kom je řeč? Přece o zmiji! Když jí neublížíte, neuštkne vás, ale ani vy byste ji neměli zabíjet. Je užitečná.

Především v létě není o nějaké to hmyzí štípnutí, kousnutí nebo bodnutí nouze. Že mají vosy jedovatější žihadla? Že ani útok komárů přemnožených po už téměř tradičních povodních taky není k zahození? A že na dětském hřišti napadl agresivní pavouk hlídkujícího tatínka?

Ale co často podceňujeme, jsou i jiná “číhající” nebezpečí z živočišné říše. Nejen té hmyzí... Může nás překvapit na lesní pasece při sběru malin. Proplazí se kolem nás travou, když se rýpeme v zahrádce. Objevíme ji na schodech do sklepa.

O kom je řeč? Přece o zmiji!

Hadi, želvy, ještěři a ještěrky

Devíti lidem z deseti se při slově “zmije” vybaví představa zhruba metrového plazícího se zabijáka, usilujícího o jejich život. Podobný náhled na většinu plazů mají na svědomí jedovatí hadi nebo škrtiči, které však v našich krajích nepotkáme. Do rodiny plazů však patří i neškodní hadi a hádci, nebo jejich příbuzné, ještěrky či želvy... Podivní tvorové, pro někoho slizcí, pro jiné naopak na dotyk nepříjemně vysušení.

Každoročně jsou na světě jedovatými hady uštknuty statisíce lidí. Nejvíce smrtelných případů připadá na Indii, kdežto například v Austrálii, kde žije nejvíce druhů jedovatých hadů, je zaznamenáno v průměru pouze pět smrtelných případů ročně.

Hadi však své nelichotivé místo na žebříčku obliby živých tvorů neobsazují všude na světě stejně. První Evropany, kteří pronikli na africký kontinent, tamní kult hadů překvapil. Ale nejen na “černém kontinentu” zaujímají plazi významné místo. Indové například uctívají kobru jako posvátnou, rozsáhlou hadí mytologii si vytvořili také američtí Indiáni.

Ale i v Evropě existoval kult hadů. Například v Řecku, Skandinávii nebo v Rusku, kde vyřezávané figurky hadů zdobily lidské příbytky, kam měly přinášet zdraví a blahobyt. V Evropě však existoval i kult živých hadů. V německy mluvících oblastech lidé uctívali užovky, které s nimi často žily přímo v jejich domácnostech. Věřili, že užovky chrání hospodáře před nepřáteli. Druhým důvodem byla pověra, že had v chalupě znamená štěstí.

Významnou roli sehrál had též u starých Slovanů. Staroslovanské rodové společenství mívalo svého ochránce, pocházejícího z řad předků, který na sebe brával často právě podobu hada.

Zmije

“V České republice žije pouze jediný druh jedovatého hada české fauny – zmije obecná (Vipera berus). Její hrozba je značně přehnaná. Evropské druhy hadů totiž člověka samy nikdy nenapadnou,” vysvětlil Ženě-in herpetolog Alan Vaněček. “Had kousne nebo zaútočí jen v případě, že se cítí sám ohrožen. Nikdy však člověka nepronásleduje. To jsou jen mýty...”

Zmije obecná obývá okraje lesů a polí, rašeliniště a vlhké louky. Na suchých kamenitých místech se nezdržuje trvale, ale často se tu vyhřívá. Loví především hraboše a jiné drobné savce. Zimu přečkává pod zemí. Na jaře se pak páří. Neklade vejce, ale na svět rovnou přivádí mláďata.

Často zmiňovaná trojúhelníkovitá hlava není typickým rozpoznávacím znakem zmije. Tak se totiž zploští její hlava až ve chvíli, kde je plaz podrážděný. Spolehlivějším rozlišením je svislá čárkovitá zornička (např. užovky ji mají kulatou), ale hlavně pověstná klikatá čára.

Samci jsou šedaví až šedočerní s výraznou klikatou čarou na hřbetě, samice hnědavé s kresbou méně nápadnou. Vyskytují se však i zcela černé zmije – především v horách a v severských oblastech.

Hadí jed

Zmije dává zpravidla přednost útěku před obranou. Uteče mnohem dříve, než se k ní přiblížíme. Pokud zaujme stočenou obrannou pozici, může seknout nanejvýš na vzdálenost 20–30 cm. Člověk stojící jen pouhý metr od zmije je tedy v bezpečí.

Pokud bychom však zmiji šlápli na ocas, uštknout by mohla. Jestliže se had cítí natolik ohrožený, že zvolí obranný útok, ještě stále nemusí do zubů vpustit jed. Může pouze výhružně kousnout.

Zmije se řadí ke skupině hadů s takzvanými solenoglyfními jedovými zuby. Ty při útoku vztyčí a jejich vnitřní kanálky vpraví jed do rány. Zuby však nejsou delší než půl centimetru.

Smrt z leknutí

Co je však nejdůležitější: I kdyby zmije jed použila, dospělý zdravý člověk může po uštknutí zemřít třeba i leknutím. Není to žert, byly zaznamenány případy, kdy člověk zemřel na uštknutí i nejedovatým hadem. “Smrtelná dávka zmijího jedu je 15 mg, přičemž běžně může mít jedna zmije v zubních váčcích zásobu nanejvýš 10 mg. V žádném případě jej však nedovede vpravit do rány všechen – na jedno kousnutí vypustí nejvýš 3,5 mg,” popisuje mechanismus uštknutí Alan Vaněček.

“Dospělí se tedy o svůj život bát nemusí, pokud netrpí závažnými oběhovými chorobami, nemocemi nervového systému nebo alergií na hadí jed. O to větší pozor však musíme dávat na hodně malé děti. Dítě o váze deseti kilogramů může zmijí uštknutí zabít,” říká herpetolog.

První pomoc při uštknutí

Závažné komplikace nelze vyloučit ani u zdravých dospělých jedinců. Proto je po uštknutí hadem nezbytné lékařské ošetření včetně hospitalizace. Uštknutí zmijí se projeví okamžitě krvavým otokem. Může se také objevit nadměrné pocení, břišní kolika, průjem, zvracení, otok obličeje, rtů i jazyka. V nejtěžších případech může během krátké doby nastat šokový stav se selháním srdce, plic, ledvin a celkovým krvácením.

Při poskytování první pomoci je nutné končetinu znehybnit, nad místem uštknutí přiložit elastickou bandáž. Rozhodně by se končetina neměla zaškrcovat, rána se také nemá rozřezávat a vytlačovat z ní jed. Důležité je rovněž postiženého člověka uklidnit a psychicky podpořit. Protože nelze vyloučit komplikace, je v každém případě nutný rychlý převoz postiženého do nemocnice.

Nežádoucí spolubydlící

Co však máme dělat, když si zmije vybere naši zahradu za svůj domov? Pokud se v jejím teritoriu vyskytují pouze dospělí, mohou s nimi “uzavřít dohodu” a žít s nimi společně jako s ostatními živočichy. Pokud však po zahradě běhají děti, je lepší zmiji odchytit.

Odchyt

Využijeme toho, že jsou hadi závislí na teplotě venkovního prostředí (proto se tak rádi vyhřívají na slunci). Podchlazením ztuhnou a téměř se nehýbou. Chlad jim přitom trvale neublíží. Zmiji můžeme “zpomalit” proudem ledové vody nebo přímo ledem. Ochromeného hada pak snadno poklopíme a chytíme. Poté můžeme zavolat odbornou pomoc, nejlépe záchrannou stanici pro handicapované živočichy. Příslušnou adresu najdeme na stránkách Českého svazu ochránců přírody. Poradí nám také v zoo nebo na správě chráněné krajinné oblasti.

Nejsnáze ztuhlou zmiji celkem bezpečně přemístíme například v plátěném pytli na dostatečně vzdálené příhodné místo.

Nepřátelé plazů

Kromě člověka nemá zmije v přírodě téměř žádné přirozené nepřátele. U nás totiž v podstatě scházejí živočichové “zaměření” na plazy. Občas si jimi zpestří svůj jídelníček ježek, stávají se náhodnou potravou šelem. Užovky obojkové bývají často kořistí čápů, některé poštolky se specializují na ještěrky apod. Nebezpečím pro plazy a tedy i pro zmiji však mohou být uměle přemnožení živočichové nebo domácí zvířata. Například chovy bažantů či drůbeže, nebo potkani. V blízkosti lidských příbytků se stává predátorem i kočka domácí.

Zmije je užitečná

Převážnou složkou zmijí potravy jsou teplokrevní obratlovci, především hlodavci (norníci, hraboši, myši, myšice) a hmyzožravci (rejsci, bělozubky, rejskové, krtci). Ojediněle zmije uloví mladou lasičku nebo netopýra.

I když je tedy zmije užitečná a v podstatě neškodná, přesto je u nás stále vybíjena. Většina lidí se dodnes domnívá, že zabití zmije – respektive jakéhokoliv hada či tvora hadovi podobnému – je záslužným činem. Doplácejí na to i vzácnější a zcela neškodné druhy hadů či užitečný slepýš.

V České republice žije deset druhů plazů

- ještěrka obecná

- ještěrka živorodá

- ještěrka zelená

- slepýš křehký

- užovka obojková

- užovka podplamatá

- užovka hladká

- užovka stromová

- zmije obecná

- želva bahenní

URL| http://zena-in.cz/clanek/potkali-jste-zmiji-bat-se-nemusite/kategorie/zviratka

zpět

Krása motýlích křídel

6.8.2009 Českolipský deník str. 5 Čtenář - reportér

Léto je v plném proudu a my můžeme obdivovat na květech podle cest nebo na rozkvetlých loukách poletující různé druhy motýlů. Jako je babočka kopřivová, babočka paví oko, babočka bodláková, babočka admirál, nebo chráněné druhy motýlů jako je otakárek fenyklový nebo ovocný či batolec duhový. Začátkem sprna to pak může být modrásek očkovaný nebo bahenní. Jsou to doslova létající květy naší přírody.

Zajímavé je, že mnoho motýlů není tak nádherně zbarveno a mají mnohem jednodušší vzory na křídlech - existují však v mnohem větším počtu. Jaký mechanismus vyvolal tyto nádherné vzory a barvy ve zjevně nevyčerpatelném množství, Proč neexistují jen jednoduché, nenápadné a tím lépe maskované formy motýlů?

“Krása” není samozřejmě objektivní hledisko, přesto intuitivně krásu vnímáme. Znalec svého oboru, zoolog a anatom Adolf Portmann, se tomuto aspektu živé přírody věnoval na konci svého života a hovořil o “sebevyjádření živých bytostí”, na které biologové narážejí při studiu přírody. Tento fenomén považoval za jeden z největších problémů v biologii. Došel k závěru, že vzhled živých organismů, jejich krásu, nelze dostatečně vysvětlit jen na základě jejich funkce. Jak ale jejich krásu vysvětlit? My, kteří věříme ve Stvořitele, vidíme v kráse živých organismů, například v křídlech motýlů, další příklad design signálu - ten nejpůsobivější.

O autorovi| Za ČSOP Aron Oldřich Roztočil

Studánky jsou plné bakterií. Voda není k pití

5.8.2009 Mladá fronta DNES str. 1 Východní Morava

JAKUB MYNÁŘ

Vsetínsko - Lidé na Valašsku, kteří jsou zvyklí brát pitnou vodu z přírodních pramenů, budou muset na nějaký čas od tohoto zvyku upustit. Kontroloři vydali varování, které zní jasně: v současné době rozhodně nepijte vodu ze studánek. Po prověření zhruba dvou desítek přírodních zdrojů pitné vody se ukázalo, že bez převaření se voda nedá pít ani z jednoho. Ještě před pár týdny to přitom bylo zcela jinak. Třeba u studánky Stračka v Zašové stály každý den fronty lidí s kanystry. Teď už tam nejsou. Situace se ale změnila úplně všude.

“Ve vodě je zvýšený počet bakterií, jedním z důvodů je počasí v uplynulých týdnech. To bylo hodně deštivé,” uvedl Václav Janík, vedoucí laboratoře společnosti Vodovody a kanalizace Vsetín, která rozbory prováděla v sedmi studánkách v okolí Vsetína.

“Ve všech sledovaných vodních zdrojích byly nežádoucí bakterie, které ukázaly na fekální znečištění,” dodala mluvčí vsetínské radnice Eva Stejskalová. Lidem po požití této vody hrozí zdravotní problémy, především průjmy. “Zdravotní komplikace rozhodně nemůžeme vyloučit,” řekl Janík. Na Rožnovsku jsou výsledky úplně stejné.

Také ochránci přírody si myslí, že za tento stav mohou deště. “Srážek bylo hodně. Když se povrchová voda dostane pod zem k prameni, je úplně jedno, že samotný pramen je čistý,” uvedl ekolog Milan Orálek. “Nic se s tím nedá dělat, jen čekat, až se sám vyčistí,” doplnil. Každé z měst na Valašsku kontroluje kvalitu vody ve studánkách jinak. Ve Vsetíně si rozbory radnice objednává jednou za rok, v Rožnově pod Radhoštěm vyrážejí kontroloři k tůním každý měsíc.

ValašskéMeziříčí několik přírodních zdrojů pitné vody neřeší vůbec. “Kontroluje to hygienická stanice,” vysvětlil šéf odboru životního prostředí meziříčské radnice Rostislav Frydrych. Výsledky rozborů překvapily hlavně na Rožnovsku. “Dosud byly všechny testy velice dobré. Teď najednou všechny špatně,” je překvapená pracovnice odboru správy majetku tamní radnice Lenka Němcová.

Výsledky zneklidnily stovky lidí. Řada obyvatel telefonuje na radnici a chtějí vědět, jak je na tom jejich oblíbená studánka. “Tady bere vodu z přírodních zdrojů pitné vody hodně místních lidí i řada chatařů. Je to takový zvyk,” doplnila Němcová s tím, že všem lidem říká, aby vodu na pití z přírodních zdrojů nebrali.

Jestli se ke studánkám budou moci vydat znova, budou už za několik dnů vědět alespoň na Rožnovsku. Už tento týden by totiž měly být známy výsledky nových rozborů.

zpět

Černí čápi v Beskydech obsadili deset hnízd

4.8.2009 Horizont str. 13 Příroda

DANIEL KŘENEK AOPK ČR

REGION / Celkem jednadvacet hnízd čápa černého zkontrolovali ornitologové v uplynulých dvou týdnech na územích CHKO Beskydy a v blízkém okolí. Obsazeno bylo 10 hnízd a ptákům se narodilo nejméně 26 mláďat. Hnízdění čápů bylo z důvodu dlouhotrvající zimy většinou opožděné asi o jeden až dva týdny.

Nyní jsou v hnízdech již vzrostlá mláďata, ještě nějakou dobu se budou potulovat s rodiči po okolí. Na podzim se vydají na dlouhou pouť do zimovišť v Africe a pokud přežijí, vrátí se k nám až na jaře.

Ohrožený druh

Čáp černý patří mezi silně ohrožené druhy a podle evropské směrnice je také chráněn mezinárodní úmluvou o ptácích. V CHKO Beskydy jsou pro něj vyhlášeny dvě ptačí oblasti: Beskydy a Horní Vsacko, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Z toho plyne, že oblast CHKO Beskydy má pro ochranu tohoto druhu mezinárodní význam.

Čáp černý hnízdí ve starých lesních porostech a k hnízdění si vybírá klidná zákoutí. Za potravou létá zejména na potoky a řeky, kde loví různé vodní živočichy, především ryby. Pro potravu může od hnízda létat až jedenáct kilometrů daleko.

Hnízdí i v pralese Mionší

Aby byla zajištěna ochrana tohoto majestátného opeřence, ornitologové každý rok dohledávají nová hnízda, provádí pravidelný monitoring stávajících a obsazených teritorií a údaje předávají správě CHKO Beskydy. V letošním roce se podařilo dohledat čtyři nová hnízda, ale dvě zmizela vlivem uplynulé tuhé zimy. Vysoká sněhová pokrývka v kombinaci s promáčením hnízd měla za následek, že hnízda nasákla vodou, ztěžkla a následně spadla.

Jedno hnízdo na Starých Hamrech se čápi snažili ještě opravit, ale už nezahnízdili, druhé v Národní přírodní rezervaci Mionší zůstalo opuštěné. Právě prales Mionší je jedinou lokalitou v Beskydech, kde byla dvě hnízda od sebe vzdálena jen několik set metrů a oba páry čápů zde několik let hnízdily. Je však možné, že si pár postavil někde poblíž hnízdo nové.

Přirozený zánik hnízd není pro čápy významným ohrožujícím faktorem. Čápy nejvíce ohrožuje kácení starých porostů, rušení turisty, houbaři a motorkáři v době hnízdění.

Největší hnízdo je v Karlovicích

Pokud mají čápi vhodné podmínky, obsazují stejné hnízdo každoročně. To může po několika letech vážit až přes metrák a v průměru dosahuje až kolem dvou metrů. V současné době je největší hnízdo ve Velkých Karlovicích, které má v průměru přes dva metry a čápi jej obsazují déle než deset let. Dopřejme tedy černým čápům klid a pokud náhodou nalezneme jejich hnízdo, raději se potichu vzdalme. Prosíme také ohlášení nálezu hnízda správě CHKO Beskydy, která může zajistit jeho ochranu.

Zatímco čáp bílý (Ciconia ciconia) hnízdí na komínech, čáp černý (ciconia nigra) si hnízdo staví v korunách stromů. Tento čáp má hlavu, krk a horní část těla černou, břicho bílé a zobák a nohy červené. Je sice obecně ne až tak vzácný, ale málokdy viděný. Za letu ho od čápa bílého poznáme podle postavení hlavy, která je poněkud níže. Čáp černý je také o něco menší něž jeho bílý příbuzný. Právě narozená mláďata mají citrónově žlutý zobák, červené nohy a bílé prachové peří. Starší mláďata postupně tmavnou.

zpět

Toulky přírodou – Prstnatec májový

3.8.2009 Litoměřický deník str. 5 ČTENÁŘ-REPORTÉR

Zbyněk Kozlík

Tímto článkem bych vás chtěl upozornit na jedny z nejhezčích a nejvzácnějších rostlin, se kterými se můžete na procházkách přírodou setkat. Jsou jimi naše orchideje, které jsou téměř všechny chráněny Zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění a prováděcí vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb., která v přílohách chráněné druhy jmenovitě uvádí.

Vytrvalá bylina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) vysoká 15-50 cm s prstovitě dělenou hlízou a přímou nevětvenou dutou lodyhou zakončenou hustým a zpravidla bohatým hroznem květů; listy široce kopinaté, i nejhořejší od lodyhy odstávající, obvykle výrazně hnědofialově skvrnité – tyto skvrny jsou větší než u jiných našich prstnatců se skvrnitými listy a jsou víceméně okrouhlé, nikdy v podobě příčných čárek.

Květy jsou obvykle tmavě nachové, zřídka růžové nebo bílé, horní okvětní lístky skládají neúplnou přílbu, dolní tvoří trojlaločný pysk, který je na bázi světlejší s tmavě nachovou kresbou – jak je u prstnatců zvykem, ve tvaru květu, v jeho zbarvení a kresbě je značná variabilita, byla popsána velká řada variet a forem bez většího systematického významu.

Kvete v květnu a červnu, na horách může dokvétat až do začátku července. Roste na extenzivně obdělávaných vlhkých loukách, v prameništích, bažinách, slatinách, na okrajích horských vrchovišť, častěji na půdách kyselých, ale snáší i zásadité podloží. Nesnáší zastínění.

U nás roste roztroušeně na celém území od nížin do hor. Dříve to bývala hojná a nepřehlédnutelná rostlina, rostla doslova na každé vlhčí louce, často masově.

Změnou způsobu hospodaření se však počet jejích lokalit výrazně snížil, i když stále u nás zůstává nejhojnějším zástupcem rodu, a dosud se u nás dají vidět louky se stovkami i tisíci exemplářů, zejména v podhorských oblastech. Prstnatec májový je dekorativní rostlina, a k tomu jedna z mála našich orchidejí, která snáší přesazování, ale nedělejte to – je to zvláště chráněný druh – ohrožený. Stejná kategorie (C3)mu patří i v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR.

zpět

Na houbaře v českých lesích útočí divoká prasata

14.7.2009 novinky.cz str. 0 Domácí, AOPK ČR

Vlci, zmije nebo klíšťata neznamenají v této letní sezóně pro člověka největší nebezpečí. Ta podle odborníků představují divoká prasata. Letos se na mnoha místech Česka výrazně přemnožila a ohrožují především sběrače hub.

Je to případ také Ústeckého kraje “Jedná se především o lokalitu Brná, kde divoká prasata běhají až do obce, ničí ploty, trávníky, na polích pak doslova likvidují hlavně kukuřici a obilí. Nemenší problémy jsou také s liškami, které nemají přirozeného nepřítele, a protože už nehynou kvůli vzteklině, jsou přemnožené,” říká Petr Pilous z Krajské veterinární správy.

Hospodáře mysliveckého sdružení Poodří Štěpána Neuwirtha minulý týden bachyně dokonce vyhnala z lesa v Oderských vrších. “Šli jsme s rodinou lesní cestou a najednou slyším bachyni. Šla s námi houštinou, byla od nás tak deset patnáct kroků a varovala nás. Ona funí, vydává výstražné zvuky, já to znám, tak jsme se hned otočili a rychle spěchali pryč. Bachyně nás doprovodila dalších asi třicet metrů a pak se vrátila k mláďatům,” řekl Neuwirth s tím, že pozor by si měli dávat hlavně houbaři.

“Říkám všem houbařům, proboha, nechoďte do houštin s dětmi, a ani vy, dospělí. Stačí když je v blízkosti bachyně s mladými selaty a nešťastnou náhodou o to sele někdo zavadí, v tu chvíli bachyně zaútočí a nikdo ji nezastaví,” varoval hospodář.Klíšťata jsou výš

Nebezpečí v podobě dříve nemyslitelného styku s klíštětem může potkat turisty na hřebenech Krkonoš. Výskyt nebezpečného roztoče v těchto extrémních podmínkách mnoho lidí nepředpokládá ani náhodou.

“Klíšťata dávno našla vysoko v horách trvalé útočiště,” říká výzkumník Jan Materna ze Správy Krkonošského národního parku. Vědci objevili nebezpečné roztoče trvale zahnízděné na Medvědíně nad Špindlerovým Mlýnem ve výšce skoro třináct set metrů. Klíšťatům s akčním rádiem ohraničeným dříve nepřekonatelnou hranicí 800 metrů nahrává i letošní zatím nepříliš vydařené léto. “Horké léto jejich aktivitu snižuje,” vysvětluje Materna.

Na nezvyklých místech se letos podle Karla Bobála ze Záchranné stanice živočichů ve Studánce na Tachovsku vyskytují i hadi. “Mám za sebou šest odchytů, jen v minulou neděli to byly čtyři. V jednom z hotelů v Mariánských Lázních vlezla zmije do recepce a schovala se za skříní. V Tachově spadla do světlíku domu, kam ji zřejmě nalákala potrava v podobě žáby. Vytáhl jsem žábu i zmiji. Na samotě na Domažlicku byly hned dvě, samice a samec. Rozhodně ale nepřišly spolu,” uvedl a upřesnil: “Hadů je letos víc, ve větší míře se objevují každých čtyři pět let, letos k tomu ale zřejmě nahrává i vlhké a teplé počasí.”

Podle jeho slov je třeba při setkání se zmijí nepanikařit. “Had je plachý, reaguje na otřesy půdy, většinou se odplazí. Pokud k uštknutí přeci jen dojde, jde ze strany zmije jen o obranu.”Kdopak by se vlka bál

Zato třeba vlků se prý není proč bát nikde v přírodě. A to i přesto, že začátkem července zaútočili např. u Vizovic na Zlínsku na stádo ovcí. Tři berani a čtyři jehňata zůstali na louce ležet v krvi s rozdrcenými lebkami.

“Již několik let nebyl nikde ve světě popsán útok vlka na člověka,” vyvrací obavy zooložka Chráněné krajinné oblasti Beskydy Dana Bartošová. “Vlci jsou velmi plaché šelmy, do blízkosti lidských obydlí se dostanou výjimečně, když jdou za potravou, ale napadnou nanejvýš právě ovce nebo kozy,” dodala.

Na území CHKO Beskydy se pohybují asi dvě vlčí smečky. Vlků ale nepřibývá, je to dáno omezenými možnostmi jejich obživy. Od sedmdesátých let minulého století žije v Beskydech i rys, jeho výskyt se odhaduje na 15 kusů. V teritoriu žije také asi pět medvědů, kteří ale naštěstí zatím vážnější škody nezpůsobili.

“Šelmy jsou člověkem historicky tak pronásledované, že se mu raději vyhýbají, jak mohou,” doplnila Bartošová.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/173682-na-houbare-v-ceskych-lesich-utoci-divoka-prasata.html

zpět

Teplé počasí vylákalo ven také zmije

21.7.2009 Mladá fronta DNES str. 2 Střední Morava JAKUB MYNÁŘ AOPK ČR

Strážníci v Rožnově pod Radhoštěm odchytli jedovaté hady i poblíž středu města

Rožnov pod Radhoštěm - Dvě zmije obecné najednou odchytávali v neděli rožnovští strážníci jen několik set metrů od centra města. Další hadi podle svědků vyděsili houbaře v okolí Starého Zubří. Nedokážou však potvrdit, že šlo o jedovaté zmije. I tak se ale lidé s ochránci přírody shodují. Potkat jedovatého hada nebude letos v létě na Valašsku nic mimořádného. První vážný kontakt s hady zaznamenali strážníci z Rožnova předevčírem. "Lidé zavolali, že mají u domu dvě zmije," popsal situaci šéf rožnovských strážníků Daniel Vašut. Městská policie hady našla, odchytila a vypustila na odlehlém místě v lese. "Letos se to stalo poprvé. Teď ale začíná být horko. Takže podobných případů může přibývat," doplnil.

Podle zooložky Chráněné krajinné oblasti Beskydy Dany Bartošové ale není výskyt zmijí v obydlených lokalitách na Valašsku ničím výjimečným. "Je léto a zmije jsou aktivní v létě. Nevidím na tom nic divného, vždyť jde o zvířata, která můžete vidět v přírodě stejně často jako třeba čolky," uvedla. "Lidé se jich ale bojí, protože jsou jedovaté, i proto se na ně více upozorňuje," dodala.

Na lehkou váhu ale neberou možný zvýšený výskyt zmijí v meziříčské nemocnici. "Nemocnice má k dispozici antisérum na chirurgické ambulanci. Jeho podání ale vždy konzultujeme s centrem v Praze," sdělil ředitel nemocnice Milan Leckéši. Podle něj v nemocnici v minulých letech měli pacienty uštklé zmijí, sérum ale podávat nemuseli. "Zdravotní stav pacienta je však vždy sledován," doplnil Leckéši.

Že se strach z hadů v Česku přeceňuje, si myslí i lidé z Chráněné krajinné oblasti Beskydy. "Vždyť stačí zmiji smetákem shrábnout do kyblíku a odnést do lesa," říká zooložka Bartošová. "Zmije je vyděšená více než člověk," podotýká. S tím ale úplně nesouhlasí šéf strážníků Vašut. "Je mnohem lepší zavolat městskou policii. Máme na odchyt vyškolené lidi i potřebné příslušenství," řekl.

Zmije obecná je státem chráněný živočich a její zabití je tak trestné. Je plachá a útočí pouze v případě akutního ohrožení. Pokud se tak stane, ředitel meziříčské nemocnice má tři rady, co dělat. "V žádném případě ránu nerozřezávat a nevysávat ústy. Musíte zaškrtit ránu nad i pod místem poranění a převézt postiženého co nejrychleji do nemocnice."

***

* Zmije

– lidé ji často zaměňují s užovkou – na rozdíl od užovky má zmije trojúhelníkovou hlavu a výraznou tmavou klikatou čáru na hřbetě – v případě uštknutí zaškrťte ránu nad i pod místem poranění a vyhledejte lékařskou pomoc, jed v žádném případě nevysávejte ústy

zpět

Cizí rostliny jsou nebezpečné pro ty původní i pro lidi

23.7.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Téma dnes LENKA PETRÁŠOVÁ Chráněná území

Praha - Doba, kdy i u nás budeme do lesa chodit okolo žlutě kvetoucích starčků, které se do Evropy rozšířily z jižní Afriky, není daleko. Je o tom přesvědčen Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. “V Německu, kde jsou mírnější zimy, už starček zplaněl a dá se s ním běžně setkat v přírodě,” říká odborník, který s kolegy sestavil první celoevropskou mapu rozšíření invazních druhů rostlin v Evropě.

I z ní je vidět, že většina rostlin, které k nám přicházejí a vytlačují původní květenu, pochází z jihu. I to může být důkaz oteplování.

* Jak moc jsou invazní rostliny, tedy agresivně se šířící cizí druhy, nebezpečné pro původní rostliny?

Někde hodně. Nejvíc ohrožené invazemi jsou u nás nivy kolem nížinných řek, jako je dolní Morava a Dyje či Labe. Šíří se tu americké astry nebo zlatobýly. V západních Čechách bolševník. Na středních tocích řek, jako je Jizera, se zase šíří křídlatky. Dokonce se stalo, že dvě křídlatky, které pocházely z Dálného východu, se u nás zkřížily a vznikl nový druh, ještě agresivnější. Jmenuje se křídlatka česká.

* Jenže třeba zlatobýl je pěkná žlutá podzimní květina, která z mého pohledu laika zkrášluje příkopy. Proč je podle vás tak nebezpečný?

Je tak agresivní, že vytlačuje původní rostliny. Samozřejmě ne všechny invazní květiny jsou nebezpečné. Když se máme rozhodnout, co hubit, tak na první místo patří bolševník. Je to obří rostlina, pod níž neumějí původní druhy přežívat. Navíc je nebezpečný lidem, je to alergen, který způsobuje puchýře. Dále pak křídlatku a akát. Ten se šíří také agresivně. Navíc má v listech látky, které se v půdě rozkládají a působí toxicky na další druhy rostlin. Nebo ambrózie. Ta produkuje pyl, který má silně alergenní účinky na člověka. Je ho plné Maďarsko a u nás se šíří na jižní Moravě.

* Jak se k nám rostliny dostávají?

Nejčastěji je sem přivezli zahradníci. Šlo o rostliny původně pěstované pro okrasu, které zplaněly a “utekly” do přírody. To je i případ bolševníku. Ambrózie se zase šíří díky krmivu pro ptáky. Lidé sypou do krmítek koupené směsi a semínka se dostanou na zem a uchytí se.

* Proč invazní rostliny ohrožují i ekonomiku?

Musí se hledat nové druhy herbicidů, které by odplevelily pole. Británie teď vydává velké peníze na to, aby se zbavila rododendronů. Ano, je to pěkný keř, ale on v národních parcích utlačuje původní druhy. Když se některé rostliny dostanou, kde je nechceme mít, je to problém.

* Vytvořili jste mapu invazních rostlin v Evropě. Co se s ní bude dít?

Bude podkladem pro rozhodování Evropské unie, kam dát peníze na boj s invazními druhy. Spolu s tím se zkoumaly klimatické změny a chystaly možné scénáře ekonomického vývoje. Modelovalo se, jak bude v budoucnu vypadat využití zemědělské krajiny.

* Dočkáme se tedy kvůli oteplování i toho, že místo kukuřice začneme pěstovat třeba bavlník?

Ten asi ne, ale česká pole se určitě změní. Přibude rostlin vhodných pro výrobu biopaliv a biomasy.

zpět

Motoristé si pletou les se závodní tratí

23.7.2009 Zlínský deník str. 4 Černá kronika ZDENĚK SKALIČKA Chráněná území

Policisté se na motorkáře a čtyřkolkáře důsledně zaměřují při silničních kontrolách. V lese je není snadné chytit

Zlínský kraj/ Nekonečný boj svádějí myslivci a lesníci s motorkáři, kteří zejména v období deštivého počasí dělají škody na lesních cestách, pěšinách i v porostech. trápí je ale také jezdci na koních.

Podle vedoucího Lesní správy Buchlovice Zdeňka Zálešáka se lidmi plní i dříve nedotčená místa. “Motoristé jezdí po lesních silničkách, na něž je vjezd podle zákona o lesích, ale také dopravními značkami zakázán. Motorkáři, cykloturisté a jezdci na koních užívají nejen vyznačených lesních cest pro pěší turistiku, ale zajíždějí i do porostů,” postěžoval si Zálešák. Škody podle něj způsobují v lesích také majitelé terénních čtyřkolek.

Majitelé vozů s registrační značkou většinou zmíněná místa nevyhledávají. “Vědí, že jsou poměrně lehce dohledatelní. Ale s těmi, kteří registrační značky nemají či s motorkáři, jejichž stroje je také postrádají, si jen stěží dokážeme poradit. Oni nám prostě v lese nezastaví, ale na rychlých strojích ujedou,” neskrývá rozčilení Zálešák.

V terénu jsou podle něj i myslivců motokrosaři prakticky nedopadnutelní a nedohledatelní. “Protože je tam motorkáře a čtyřkolkáře těžké chytit, policisté se na ně důsledně zaměřují při kontrolách silničního provozu. Prověřují, zda mají registrační značky, doklady od vozidla a řidičská oprávnění,” sdělil uherskohradišťský policejní mluvčí Aleš Mergental.

Dodal, že lesní zákon zakazuje vjezd do porostu všem motorovým vozidlům, vyjma těch lesnických. Proto je podle něj potřeba, aby účinně fungovala spolupráce lesní stráže, lesáků, myslivců a turistů, kteří nebudou nedisciplinované chování motorkářů v lesích trpět.

Kriticky se na adresu jezdců na koních, terénních motocyklech a čtyřkolkách vyjádřil i předseda Okresního mysliveckého spolku Uherské Hradiště Karel Blahušek. “Někteří motorkáři si pletou cesty v našich revírech se závodními nebo motokrosařskými tratěmi. Hluk motorů jejich strojů ruší a plaší zvěř. Jezdci na koních, kteří projíždějí honitbami navečer a za šera, zase mění svým způsobem pastební cyklus zvěře,” poznamenal Blahušek.

Zajedno je s ním i člen Klubu českých turistů Jiří Orany z Uherského Hradiště, který se už několik let podílí na obnově turistického značení. S lesními vandaly má své zkušenosti. “Štve mě, že pěšiny a stezky v lesích rozbíjejí za mokra koňáci a motorkáři,” dodal rozhořčeně Orany.

Své výhrady k lesákům však mají naopak i jezdci. “Pravda, škody někteří z nás v lesních porostech dělají, ale lesáci by si také měli zamést před svým vlastním prahem. Jejich traktory za mokra rozrývají cesty tak, že se po nich nedá chodit,” poznamenal motorkář, který si ale raději přál zůstat v anonymitě.

Přestože je velký počet škod způsobených lesům zaviněn přímou činností člověka, přírodu nelze před lidmi a rekreací uzavírat. “Naopak musí být k dispozici v takovém rozsahu, aby umožnily lidem rekreaci, pro niž lesníci a pracovníci chráněných krajinných oblastí vytvářejí určité podmínky. Za jejich porušení ale musejí následovat přísné sankce,” potvrdil vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny Odboru životního prostředí Krajského úřadu Zlínského kraje Jaroslav Hrabec.

zpět

Chybí nám pokora před přírodou

9.7.2009 Sedmička str. 10 Názory AOPK ČR

DOPISY ČTENÁŘŮ

Ne všichni víme, jak se máme chovat v přírodě. Zvláště motorizovaní "turisté". Někteří se spokojí s tím, že si vyjedou autem do vyšších horských partií, zaparkují v lese a jdou na pivo. Ti otrlejší a arogantní jezdí na terénních motocyklech po lesních cestách i necestách, pěšinách nebo přímo lesem.

Další kategorií jsou jezdci na čtyřkolkách. Často jezdí po frekventovaných turistických cestách, aniž by dbali na bezpečnost chodců. Obvykle vyjíždějí odpoledne a v podvečer, kdy je v horách relativní klid a ticho.

Co jsme to za lidi, když mezi sebou trpíme takové, kterým schází respekt, pokora a ohleduplnost k přírodě?

Podporuji iniciativu policie, která podnikla velkou zásahovou akci, namířenou na sledování především motorek a čtyřkolek na lesních cestách, polích, lukách, mimo komunikace v CHKO Beskydy, to znamená v terénu, kde je porušován zákon. Této prospěšné akce se zúčastnili kromě policie také zaměstnanci CHKO Beskydy, Lesů ČR a mnozí dobrovolníci z řad zpravodajů a stráže přírody. Organizátoři vyhodnotili akci jako úspěšnou a budou ji opakovat.

Věřme, že toto represivní řešení v podobě finančních pokut a správních řízení odradí mnohé řidiče od jejich nezákonných záměrů a Beskydy budou opět oázou klidu a ticha, jak by si většina z nás přála.

Jan Blizňák

zpět

Rožnovští strážníci zachránili mládě poštolky

3.7.2009 Valašský deník str. 3 Valašsko (mib) AOPK ČR

Rožnov pod Radhoštěm/ Dvakrát v rozmezí několika dnů odchytávali strážníci v Rožnově pod Radhoštěm přímo v centru města mládě dravého ptáka. V obou případech šlo o poštolku obecnou.

Oba dravce ve spolupráci s pracovníky Správy chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy a ochránci přírody ze sdružení Radhošť úspěšně zachránili. Nejčerstvější případ se odehrál ve středu po půl osmé ráno. “Přijali jsme oznámení, že v areálu bývalé Osevy v Zemědělské ulici našel mladého dravce náhodný kolemjdoucí,” přiblížil ředitel rožnovských strážníků Daniel Vašut. Strážci pořádku uložili vystrašeného ptáka do přepravního boxu a převezli jej na Správu CHKO Beskydy.

Pracovník Správy a zakladatel svazu ochránců přírody Radhošť František Šulgan prozradil, že mládě neutrpělo žádné zranění. “Pro podobné případy máme připravené klece, ve kterých můžeme dravce několik dní přechovat. Jakmile je to možné, převážíme je do Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích,” uvedl Šulgan.

To, že se mláďata dravců ve městě objevila, jej nepřekvapilo. “Víme, že sídlí nejméně na dvou místech. Například na kostelní věži. Mají tady dost potravy,” prozradil Šulgan. Podle jeho slov se mláďata zřejmě vydala na let, který byl prozatím nad jejich síly. “Když je poté lidé najdou, mylně se domnívají, že potřebují zachránit. Matky se o ně přitom dokáží postarat, i když jsou na zemi,” upozornil Šulgan.

zpět

Lesy jsou účinnou krajinnou klimatizací

2.7.2009 Právo str. 7 Věda

Martin Hais, Jaroslav Vrba Národní parky

Lidská zkušenost říká, že chceme-li pochopit současnost, je dobré vyjít z poznání historie a pochopení jevů minulých. Nejinak je tomu i v případě významu lesů pro lidskou společnost. Udělejme si tedy krátký výlet do minulosti vztahu lidské společnosti k lesům.

Odpradávna bývaly lesy především zdrojem paliva a stavebního materiálu. Využívání takových zdrojů vždy odpovídalo jednak potřebám, jednak technickým možnostem dané doby. Při návštěvě dnešního Egypta nás svou velkolepostí ohromí nádherné pyramidy, ale když se zamyslíme nad tím, za jakou cenu tyto stavby vznikly, možná si položíme otázku, nebyla-li tato cena příliš vysoká.

Odhlédněme od lidského úsilí i utrpení, které s sebou každá taková stavba přinesla, a zaměřme svoji pozornost na cennou surovinu, bez níž by tak kolosální stavby nevznikly – dřevo a potažmo lesy.

Při stavbě pyramid byly zapotřebí spousty dřeva pro výrobu stavebních nástrojů, lešení a zařízení pro transport, a tak docházelo k velkoplošným odlesněním. Nejdříve v okolí pyramid, pak ve stále větší vzdálenosti. Toto odlesnění způsobilo vysoušení půdy a následně významně přispělo k rozrůstání pouští.

Co způsobilo konec Egypta i Mayů

Existují vědecké studie bývalých jezerních sedimentů z okolí pyramid, které dokládají, že období výrazného úbytku pylových zrn lesních dřevin odpovídá nárůstu podílu jemnozrnného sedimentu (prachu), který je typický pro pouštní oblasti.

Takových příkladů je v historii jižního a východního Středomoří, ale nejen tam, více – mnohé civilizace za nehospodárné zacházení s lesy zaplatily úpadkem, vyčerpáním nebo dokonce zánikem. Nadměrné kácení stromů pro potřeby stavebnictví způsobily podle čerstvé studie i konec říše středoamerických Mayů.

Co se tehdy vlastně stalo? Lesní porosty jsou nejlepší krajinnou klimatizací, jakou si můžeme představit. Zabraňují dopadu velké části slunečního záření na zemský povrch a chrání půdu před vysoušením.

Co je však ještě důležitější, převádějí přebytečné teplo při výparu do vodní páry a zajišťují tak rovnovážné rozdělení energie v krajině. Tento proces se nazývá disipace sluneční energie – jde vlastně o její postupnou přeměnu na stejnoměrně rozptýlenou tepelnou energii.

Teplotní setrvačník

Tím lesní porosty mimo jiné vyrovnávají kolísání teplot během dne a noci a umožňují tak život rostlinám, živočichům i lidské společnosti. Zatímco v lese činí rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší teplotou během jediného dne pouze několik stupňů, ve stejné zeměpisné šířce na poušti může být tento rozdíl i šedesát stupňů Celsia!

Není proto úplně nadnesené tvrzení, že lesy ovlivňovaly jak místní, tak regionální klima, které umožnilo starověkému Egyptu stát se hospodářskou velmocí. Nebyl to tedy jen životodárný vliv Nilu a jeho pravidelných záplav, který učinil z Egypta obilnici Středomoří, ale bylo to i příznivější klima – díky tehdejším lesním porostům.

Staří Egypťané si však nadměrným využíváním lesů podřízli pod sebou pověstnou větev, a to byl jeden z rozhodujících faktorů, které způsobily následný posun mocenského a hospodářského centra do jiných oblastí Středomoří.

Zajisté je tento případ popsán zjednodušeně. Nezmínili jsme zde vůbec problematiku dlouhodobých klimatických změn, navíc záleží na klimatickém pásu a související globální atmosférické cirkulaci.

Odlesnění v subtropických a tropických oblastech má jiné důsledky (přísun sluneční energie, a tedy i její disipace, je tam mnohem větší) než v mírném pásu. Vliv lesa na klimatický systém byl popsán v řadě studií od počátku minulého století a nachází svoji odezvu ve všech podnebních pásech.

Jsme na tom lépe než jiní

V této souvislosti jistě není zbytečná otázka, jak si na tom stojíme doma v Česku. V porovnání s jinými zeměmi na tom Čechy a Morava nejsou tak špatně. Díky zákonným opatřením z doby vlády Marie Terezie u nás nedošlo k tak významnému odlesnění jako v jiných zemích. Lesní porosty tak u nás stále zaujímají zhruba třetinu rozlohy naší země, což není špatný průměr například v porovnání s Velkou Británií nebo Španělskem, které mají jen pár procent lesů. Ostatně i české země na tom historicky byly hůře – největšího odlesnění bylo u nás dosaženo ve 14. století, za kolonizace podporované jinak tolik chváleným Karlem IV., kdy podíl ploch lesa klesl zhruba na pětinu rozlohy území.

Ale z pohledu lesa bylo u nás už i lépe – např. v období tzv. Atlantiku (zhruba před 6 tisíci lety) činil podíl lesů přibližně 70 procent, což se zpětně projevilo vlhkým a stabilním tehdejším klimatem. Z výzkumů sedimentů říčních teras dokonce vyplývá, že tehdy nedocházelo k ukládání povodňových sedimentů. To znamená, že i přes vysoké srážkové úhrny té doby k povodním prakticky nedocházelo.

Je známa zadržovací (retenční) schopnost lesních porostů pro vodu, kdy les je schopen pojmout velké množství srážek, a potom v době sucha zásobovat vodní toky vodou.

Nehodláme však všeobecně apelovat na zvyšování podílu lesních ploch, tím spíše, že důležitý je i typ a kvalita lesních porostů. Jen připomínáme, že tím, jakým způsobem využíváme krajinu, ovlivňujeme i to, jak se nám v ní bude žít.

Satelitní nadhled

Protože jsou lesy důležitým stabilizujícím prvkem krajiny, je nutné jim věnovat zvýšenou pozornost. Dnes je celá řada vědeckých oborů, které zkoumají širokou škálu vlastností lesních porostů od jejich zdravotního stavu až po hydrologické a klimatické funkce lesa. Pro takové hodnocení jsou dnes využívána hojně i družicová data.

Výhoda této metody je mimo jiné v tom, že je tak možné pořizovat datový záznam pro rozsáhlé územní celky.

Sledování celé řady vlastností lesa pomocí satelitů je tradičně rozvinuto v zemích s velkou rozlohou lesních porostů, a zároveň s vysokými technickými možnostmi pro pořizování a zpracování takových dat, zejména ve Spojených státech a Kanadě. Ze satelitních dat je možné získat údaje o zdravotním stavu, biomase, druhovém složení, je možné modelovat rizika požárů a podobně.

Právě díky tomuto družicovému “nadhledu” byly získány nové poznatky o dynamice lesních ekosystémů a velkoplošných disturbancích (narušeních) např. působením požárů či kůrovců.

Holiny se přehřívají stejně jako pouště

Zajímavou aplikací satelitních dat je sledování vlivu lesních porostů na mikroklima dané oblasti. V rámci jedné studie ve vrcholové oblasti Národního parku Šumava tak byly porovnávány teplotní projevy lesních porostů a jejich změny. Jak již bylo zmíněno na příkladu Egypta, vykácením lesa se teploty zvýší a začne vysoušení povrchu půdy. Studie na Šumavě si dala za cíl porovnat teplotní projevy dvou způsobů obhospodařování lesa.

Prvním případem byly holé seče, lidově holiny. Druhý případ zahrnoval bezzásahový režim lesních porostů napadených kůrovcem. V obou případech se předpokládalo, že oba dva typy změn se projeví vzrůstem teplot, což se také potvrdilo.

Zpracováním družicových dat a následným matematickým modelováním se zjistilo, že holiny se přehřívají daleko více než rozpadlé smrkové porosty (“mrtvý” les po kůrovcové kalamitě), kde se denní průběh teplot – trochu překvapivě – nijak významně nelišil od zdravých porostů smrčin.

Pustina se těžko zazelená

To má samozřejmě velký význam pro přirozenou obnovu lesa v chráněných oblastech, kde holosečný způsob lesního managementu v nejvyšších nadmořských výškách může způsobovat problémy s obnovou lesa. Takové zkušenosti jsou například z Krkonoš nebo Krušných hor, kde umělá výsadba na holých sečích byla málo úspěšná a často trvalo několik let, něž se uchytly opakovaně (a s velkou pracností i náklady) vysazované semenáčky a daly vznik novému lesu.

Družicová data jasně dokumentují nezastupitelnou a nenahraditelnou úlohu (tzv. ekosystémovou službu) lesních ekosystémů pro “klimatizaci” krajiny. Zároveň výsledky této studie důrazně varují, že vytváření velkoplošných holin je pro šumavskou krajinu mnohem rizikovější variantou než tolik obávaný a démonizovaný “mrtvý les” v bezzásahových zónách.

Nikdo dnes nemůže s určitostí říci, jak naše lesy budou reagovat na postupné oteplování, které předpovídají klimatické scénáře. Například jen za poslední dvě desetiletí se dvanáctkrát vyskytly letní přísušky, na něž jsou smrky obzvlášť citlivé. Určitě nám nehrozí, že se do Česka rozšíří “Sahara”, ale větší či menší posun ke středomořskému klimatu předpovídá většina scénářů…

I proto je moudré se snažit pochopit a respektovat, jaké alternativy reakcí na oteplování nám nabízí matka příroda. A právě k tomu mají také sloužit národní parky.

***

Díky zákonům Marie Terezie u nás k významnému odlesnění nedošlo

Lesy a Země Lesní porosty pokrývají 30 procent pevniny Ročně je odlesněno šest miliónů hektarů pralesa a 1,3 miliónu ha ostatních lesů Počet původních druhů stromů kolísá od sedmi na Islandu po 7780 v Brazílii Zdroj: FAO 2005

zpět