Nikde na Moravě se nemají tak dobře jako na Zlínsku
12.12.2011 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Zlínský Petra Procházková
Zlínský kraj je čtvrté nejlepší místo k životu v České republice. Vyplývá to z průzkumu agentury Bison & Rose, který exkluzivně přináší MF DNES. Kraj překvapil dobrými pracovními podmínkami.
ZLÍN Rodák z malé vesničky v Ústeckém kraji Pavel Kovář přišel před dvaceti lety do Zlína za láskou. Moc se mu ale nechtělo. „Šel jsem z vesnice do města a neznal nikoho kromě své ženy,“ říká. Dnes už ví, že udělal dobře. O krásnou přírodu nepřišel a průmyslové podniky, kterými je Ústecký kraj proslulý, mu nescházejí. Že si polepšil, potvrzují i výsledky průzkumu Místo pro život, který pořádala agentura Bison & Rose a který exkluzivně přináší MF DNES. Vyplývá z něj, že Zlínský kraj je v Česku čtvrtý nejlepší k životu, zatímco Ústecko tabulku uzavírá. Na Moravě je Zlínsko dokonce nejlepší.
„Teď už bych neměnil. Je tady všechno, co můžu chtít. Mám práci, rodinu a lesy prakticky za domem,“ uvažuje Kovář. Nevadí mu ani to, že jako strojař by v Čechách pravděpodobně bral vyšší plat. „To sice ano, tady mám ale pocit, že jsou lidé nějak víc v pohodě,“ tvrdí.
Lépe než na východní Moravě se žije jen lidem v Plzeňském a Královéhradeckém kraji a v Praze.
Absolutními vítězi jsou lidé ve Zlínském kraji jen v jedné kategorii. Tou je počet sportovců, kteří jsou registrovaní v některém sportovním klubu. Zbytku země utekl Zlínský kraj výrazně. Průměr je 170 registrovaných sportovců na 1 000 obyvatel, zatímco tady je jich 221.
Jde ale jen o dílčí výsledek, který se skrývá v jedné z osmi hodnocených oblastí. Nazývá se Volný čas a turismus a paradoxně v ní kraj propadl. „Tomě překvapuje,“ uvedla ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Morava Dana Daňová. „Je pravda, že máme málo bazénů nebo třeba ubytovacích kapacit. Ale na druhou stranu k nám jezdí každý rok víc a víc turistů a třeba cyklostezky patří k republikové špičce,“ připomněla. Z osmi hodnocených oblastí je na tom region nejlépe s ekologií, kde mu patří druhé místo, a také s bezpečností, vzděláváním a péčí o děti. V obou mu patří třetí místo, což o konečném výsledku rozhodlo. Analytici si totiž přizvali na pomoc tým sestavený z osobností napříč společností. Ukázali jim osm oblastí, které chtějí hodnotit a zeptali se, které jsou z hlediska příjemného žití nejdůležitější. Pocit bezpečí a péče o děti vyhrála. „Bezpečnost je ale obecně vysoká v celé zemi,“ mírní nadšení sociolog Daniel Čermák z Akademie věd ČR. „Velký vliv na to má objasněnost vážných trestných činů, třeba vražd. A ta je u nás dobrá.“
Co se ekologie týká, pomohlo, že v kraji jsou dvě velké chráněné oblasti a řada malých. „Mají oporu v zákoně, takže se o ně skutečně pečuje. Navíc jsme zemědělská krajina, kterou neničí velké průmyslové podniky,“ zdůvodňuje jednatel Českého svazu ochránců přírody František Šulgan.
Hodně překvapivý je výsledek v oblasti podmínek práce. I přesto, že lidé v kraji berou téměř nejnižší platy v zemi a že je tady nezaměstnanost nad celostátním průměrem, 10 krajů má horší výsledky.
„O tom, jestli jsou dobré podmínky k práci, nerozhoduje jen počet nezaměstnaných,“ vysvětluje Michal Kaderka, analytik společnosti Datank, která průzkum udělala.
Jak dopadl průzkum agentury Bison & Rose
Celkové pořadí Volnočasové aktivity a turismus
1. Plzeňský kraj 1. Liberecký kraj
2. Královéhradecký kraj 2. Královéhradecký kraj
3. Hlavní město Praha 3. Hlavní město Praha
4. Zlínský kraj ...
5. Jihočeský kraj 11. Zlínský kraj
6. Vysočina 14. Moravskoslezský kraj
7. Pardubický kraj Rozvoj infrastruktury
8. Jihomoravský kraj 1. Hlavní město Praha
9. Liberecký kraj 2. Moravskoslezský kraj
10. Karlovarský kraj 3. Ústecký kraj
11. Olomoucký kraj ..
12. Moravskoslezský kraj 13. Zlínský kraj
13. Středočeský kraj 14. Plzeňský kraj
14. Ústecký kraj Občanská společnost a tolerance
Ekologie a životní prostředí 1. Jihočeský kraj
1. Liberecký kraj 2. Hlavní město Praha
2. Zlínský kraj 3. Plzeňský kraj
3. Plzeňský kraj ...
... 12. Zlínský kraj
13. Středočeský kraj 13. Ústecký kraj
14. Hlavní město Praha 14. Moravskoslezský kraj
Zdravotnictví a sociální síť Pracovní podmínky
1. Královéhradecký kraj 1. Hlavní město Praha
2. Hlavní město Praha 2. Plzeňský kraj
3. Plzeňský kraj 3. Pardubický kraj
... 4. Zlínský kraj
9. Zlínský kraj ...
... 13. Olomoucký kraj
13. Moravskoslezský kraj 14. Karlovarský kraj
14. Středočeský kraj Bezpečnost
Péče o děti a vzdělávání 1. Pardubický kraj
1. Jihomoravský kraj 2. Vysočina
2. Plzeňský kraj 3. Zlínský kraj
3. Zlínský kraj ...
.. 13. Liberecký kraj
13. Ústecký kraj 14. Hlavní město Praha
14. Pardubický kraj http://www.mistoprozivot.com
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava
Neziskové projekty končí, chybí jim peníze od státu
7.12.2011 enviweb.cz str. 0 Ekologické vzdělání a výchova / Environmentální poradenství 07.12.2011 / zdroj: HN /
Padesát let seznamoval veřejnost se stavem čistoty českého vzduchu, nyní vážně hrozí prestižnímu vědeckému časopisu Kvalita ovzduší zánik. Děje se to díky lidem, od kterých by to ekologicky laděný časopis očekával nejméně - úředníci ministerstva životního prostředí. Celý rok se totiž nedokázali shodnout, zda vyhlásí grantový program pro neziskové organizace. Ten přitom bezproblémově fungoval téměř dvacet let.
"Běžně bylo výběrové řízení vyhlašováno v červnu. Letos stále nic," popisuje Júlia Sokolovičová ze Zeleného kruhu, který letos nejspíše také přijde o dotace. Nedokončený dokument, kterým by se vyhlašovala grantová soutěž, prý již měsíce koluje po kancelářích ministerstva, neboť vedení jej neustále vrací k přepracování. "Je to velmi nestandardní situace," dodává Sokolovičová ze Zeleného kruhu.
Ministerstvo o zrušení programu, kterým každoročně přerozdělovalo neziskovkám desítky milionů korun, zatím nemluví a úřad dále oddaluje rozhodnutí posouváním příslušných papírů: "Materiál bude projednán vedením v druhé polovině prosince," říká mluvčí úřadu Michaela Jendeková.
Neziskovky ale s penězi z programu již příliš nepočítají, neboť nepovažují za reálné, že by se projekty mohly skutečně s prvním lednem rozběhnout.
"Zkoušíme shánět peníze u komerčních zdrojů. Je smutné, že tento nejlogičtější způsob financování nefunguje," dodává Vít Masare ze sdružení propagujícího život bez aut Auto*Mat.
Problémy bude mít i projekt "Bezpečná cesta do školy" hnutí Oživení, ve kterém děti a rodiče upozorňovali na rizikové úseky po Praze. Na tomto základě pak magistrát investoval do úprav města miliony korun.
A těžké časy čekají více než šedesátku neziskovek, které z grantů doposud financovaly velkou část své činnosti. "Pokud nedostaneme peníze od ministerstva, tak myslím, že to můžeme zabalit," komentuje neslavný konec vědeckého časopisu i jiných projektů Kristýna Tonová ze sdružení Ochrana kvality ovzduší.
AUTOR: Petra Šťastná
AUTOR-WEB: http://www.ihned.cz
URL| http://www.enviweb.cz/clanek/skoly/893...&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clankyhttp://www.enviweb.cz/clanek/skoly/89334/neziskove-projekty-konci-chybi-jim-penize-od-statu#utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky
Vědci budou sčítat a měřit ryby v Česku. Za peníze EU
7.12.2011 Hospodářské noviny str. 6 Česko Zuzana Keményová
Věda
Biologové dostali osmnáct milionů korun na mapování stavu ryb v Česku. Pomůže i speciální echolokátor.
Kolik je v českých jezerech a přehradách ryb, jak jsou staré a velké? Jaké druhy ryb vlastně pod vodou žijí a nepřemnožil se některý druh na úkor jiného? Češi nyní dostali od Evropské unie osmnácti milionový grant na zatím zcela unikátní projekt, který vůbec poprvé podrobně zmapuje rybí populaci v nádržích a jezerech v Česku. „Rybí mapa“ bude hotová za čtyři roky a na starost ji budou mít biologové z Hydrobiologického ústavu Akademie věd ČR, který sídlí v Českých Budějovicích.
„Je to celoevropská iniciativa. Ve všech zemích EU se teď zjišťuje, jaké ryby žijí v jezerech a přehradách a jak je na tom celková podvodní biodiverzita. Cílem je zjistit, jestli si ještě vody zachovaly původní ráz, jestli se někde nepřemnožily invazivní druhy a podobně,“ říká Jan Kubečka, vedoucí výzkumného týmu.
Že evropský grant dostali právě jihočeští biologové, není náhoda. Už od devadesátých let tým usilovně pracuje na vylepšení metod, jimiž se ryby ve vodách sledují.
Jednou z nich je vědecký echolokátor, který zjišťuje polohu ryb pomocí ultrazvuku. Tento postup, a především jeho vyhodnocení Češi vylepšili natolik, že nyní patří k jedněm z mála vědeckých týmů na světě, které tuto metodu monitoringu umějí spolehlivě využívat.
„Echolokátor se běžně používá svisle, tedy zjišťuje, co žije u dna. Jenže většina středoevropských ryb žije jen pár metrů pod hladinou, takže je nutné namířit echolokátor ne ke dnu, ale do stran,“ vysvětluje Kubečka. „V tomhle případě je ale vyhodnocování dat velmi složité a jsou na to potřeba speciální algoritmy. Běžně nám volají například vědci ze Spojených států a jiných zemí, abychom jim data z horizontálního echolokátoru pomohli vyhodnotit,“ dodává Kubečka.
Budějovičtí biologové už měřili rybí populace například v Německu, Anglii, v Portoriku, na Srí Lance a téměř každý rok dělají výzkumy v jezerech a přehradách v Rakousku. „Naše postupy a vyhodnocení sledování ryb přebírají okolní státy Evropské unie a promítly se i do evropských standardů. Obracejí se na nás také zahraniční firmy, které dělají měření pro vlády nejrůznějších států, například z Německa nebo Velké Británie,“ říká Kubečka. K projektu jsou ovšem skeptičtí ekologové. „Žádné české nádrže nemají přirozenou podobu, všechny jsou ovlivněny rybářstvím. Buď povodí, nebo sami rybáři do nich vysazují ty ryby, které se zrovna podaří levně získat. Teď je to tak, za dva roky to bude jinak. Takže k čemu je dobrý takhle drahý projekt?“ namítá ředitel Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo.
Kubečkův tým už nyní částečné výsledky sledování ryb v Česku získal. Zjistil například, že v mnoha vodách se nedostává dravých ryb, a naopak se přemnožují kaprovité ryby, jako například plotice nebo cejni. Přemnožené kaprovité druhy ale likvidují plankton, což přispívá k rozvoji řas a sinic.
O autorovi| Zuzana Keményová, mailto:zuzana.kemenyova@economia.cz
Ministerstvo životního prostředí prochází organizační změnou, která má přinést větší efektivitu práce odborů a oddělení
4.11.2011 enviweb.cz str. 0 AOPK ČR
Větší efektivita práce na jednotlivých odborech a odděleních a redukce vysokého počtu zaměstnanců - to jsou hlavní motivy prováděných organizačních změn ministerstva životního prostředí.
Mezi základní body organizačních změn patří:
* Zrušení 23 pracovních míst napříč jednotlivými odděleními a odbory
* Sloučení několika oddělení, které spadají pod odbory ministerstva
* Vybraným odborům jsou doplněny nové činnosti
Změny se v první etapě vztahují na úřad ministerstva, v dalších částech se budou týkat i podřízených organizací včetně Státního fondu životního prostředí, národních parků atp. Většina změn má především interní charakter a jde napříč celým úřadem. "Většina změn se provádí za účelem zvýšení efektivity všech oddělení a odborů ministerstva. Úpravy budou dále pokračovat. To platí o ministerstvu, ale i o podřízených organizací," říká k organizačním změnám náměstek ministra životního prostředí Libor Ježek.
Náměstek Libor Ježek je také odpovědný za přípravu návrhu komplexní změny výkonu státní správy a regionálních pracovišť ministerstva. Tyto změny jsou nutné s ohledem na úspory a se snahou o zefektivnění činnosti celého úřadu. "V současnosti na pobočkách ministerstva, AOPK a ČIŽP po celé zemi působí stovky nebo dokonce tisíce lidí. Často tito lidé provádějí činnosti, které se překrývají. To je spolu se snahou o zjednodušení agendy pro občany potřeba změnit," říká náměstek Libor Ježek.
Michaela Jendeková, tiskové oddělení MŽP
URL| http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/88...&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky
MŽP musí počítat s nižšími příjmy z evropských fondů
6.9.2011 enviweb.cz str. 0
06.09.2011 / zdroj: ČTK / 18× přečteno
MŽP musí počítat s nižšími příjmy z evropských fondů
Příjmy ministerstva životního prostředí (MŽP) budou příští rok nižší o 6,7 miliardy korun, a to především kvůli krácení peněz z evropských fondů. Má jich být zhruba o polovinu méně než letos. Z celkových výdajů 10,2 miliardy korun bude pocházet z fondů EU 6,8 miliardy, část financovaná ze státního rozpočtu má činit 3,35 miliardy korun. Ve srovnání s letošním rokem tak ministerstvo ze státního rozpočtu dostane o 212,8 milionu korun méně. ČTK to dnes sdělila mluvčí ministerstva Michaela Jendeková.
Na snížení příjmů ze státního rozpočtu se podílejí prostředky na výzkum, vývoj a inovace, které se pro rok 2012 již v kapitole MŽP neobjevují (331,6 milionu korun), přešly pod ministerstvo školství. Rozpočet byl naopak zvýšen o prostředky na úhradu újmy podle zákona o ochraně přírody a krajiny ve výši 50 milionů korun, o prostředky na spolufinancování společných programů a projektů s EU ve výši 50 milionů korun a na financování výdajů spojených se zlepšením předpovědní a výstražné služby na základě usnesení vlády o Českém hydrometeorologickém ústavu ve výši 67,9 milionu korun, uvedla Jendeková.
V podstatě je tedy podle mluvčí příspěvek státu do rozpočtu úřadu nižší zhruba o 49 milionů korun v porovnání s letošním rokem. Prostředky na spolufinancování evropských projektů činí 283,4 milionu korun. Ministerstvo financí rozpočtový návrh, který předložilo ministerstvo životního prostředí, nesnížilo.
Celkové příjmy ministerstva mají letos činit 13,7 miliardy korun, výdaje 17 miliard. Rozpočet pro příští rok počítá s příjmy sedm miliard a výdaji deset miliard korun.
Zatímco výdaje na ochranu přírody a krajiny v loni schváleném rozpočtu na letošní rok dosáhly 2,6 miliardy korun, příští rok by to mělo být jen 759 milionů korun. Výdaje na technickou ochranu zřejmě meziročně spadnou ze 7,6 miliardy na 4,2 miliardy korun a zatímco letos by mělo jít do ochrany klimatu 2,9 miliardy korun, příští rok návrh počítá s 1,6 miliardy korun.
Stejně jako letos rozpočet MŽP nepočítá s financemi na zahraniční rozvojovou spolupráci. V řádu milionů předpokládá návrh snížení výdajů na platy. Škrtat by se podle návrhu rozpočtu, který má ČTK k dispozici a o kterém bude ve středu jednat vláda, mělo i ve výdajích na ochranu přírody a krajiny, ochranu klimatu a technickou ochranu životního prostředí, a to v miliardách korun.
Výdaje kryté příjmy z fondů EU mají příští rok klesnout zhruba na polovinu letošních. Podle ředitelky odboru vnějších vztahů ministerstva Ilony Chalupské je snížení prostředků krytých z fondů EU o zhruba devět miliard korun oproti návrhu MŽP obvyklá operace, kterou ministerstvo financí provádí během zpracování návrhu státního rozpočtu. Ministerstvo životního prostředí počítá s tím, že příští rok požádá o dorovnání peněz na pokrytí schválených akcí s využitím nespotřebovaných finančních prostředků z minulých let.
URL| http://www.enviweb.cz/clanek/obecne/87...&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky
Kraj by mohl ušetřit miliony. Stačí lépe třídit
11.8.2011 Zlínský deník str. 2 Zlínsko MAREK HOUSER
Chystaný zákon prý zvýší zájem o recyklaci. Pilné obce tak ušetří na poplatcích za odpad
Zlínský kraj – Až osmatřicet milionů korun by mohly ušetřit obce ve Zlínském kraji. Hlavně díky zvýšenému třídění odpadů, a pokud ministr životního prostředí v novém zákoně zajistí, aby recyklace postupně stoupla na úroveň Německa. Takto popisuje možnosti úspor Hnutí Duha, které přišlo svými propočty k závěru, že se v kraji ušetřit dá. A pořádně.
„Obce Zlínského kraje podle posledních statistik ročně zaplatí 96 milionů korun jenom v zákonných poplatcích za skládkování 193 tisíc tun odpadků. Je to naprosto zbytečné a právě na zákonných poplatcích by se dalo ušetřit,“ vysvětlil Ivo Kropáček z Hnutí Duha. Doplnil, že pokud ministr životního prostředí Tomáš Chalupa novým zákonem o odpadech dopomůže k tomu, aby recyklace ve Zlínském kraji stoupla ze současných asi osmnácti procent na padesát (úroveň recyklace v Německu), obce ušetří více než třetinu poplatků za skládkování. „Ministerstvo životního prostředí přípravy nového zákona o odpadech právě dokončuje, a pokud by se to povedlo, města a obce v celé republice by mohly dohromady ušetřit asi 700 milionů,“ upozornil Kropáček. Nárok na slevy na skládkovacích poplatcích by podle něj měly ty obce,které třídí nejvíce.
„Ministr Chalupa by měl do nového zákona o odpadech zařadit takzvanou recyklační slevu. Obce, které hodně recyklují, budou mít menší sazbu poplatků. Pro radnice a obecní úřady musí být výhodné pomáhat domácnostem, aby třídit bylo nejen správné, ale také snadné,“ upřesnil Kropáček.
Možnost ušetřit díky třídění odpadu se zamlouvá i lidem. Například Pavla Horáková z Vizovic by kvůli tomu začala i intenzivněji recyklovat. „Moc netřídím. Pokud by ale díky tomu bylo více peněz v městské kase, tak by to bylo dobré. Lidé by třídili odpad s vědomím, že díky tomu pak budou mít třeba kvalitnější chodníky,“myslí si Horáková.
Prý to není možné
Milan Orálek z valašskomeziříčského Českého svazu ochránců přírody si však myslí, že je to nemožné. „Nedokážu si představit, že by na sídlištích bylo dvakrát více kontejnerů a všechny plné. Podle mě to není reálné,ani kdy by se zapojili bezdomovci ve sběru papíru,“ vysvětlil s úsměvem Orálek. Dosáhnout padesátiprocentní hranice recyklování podle něj není reálné.
***
SBĚR OBALOVÝCH ODPADŮ VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Na Zlínsku mohou občané třídit papír, sklo (zavádí se oddělování bílého a barevného skla), plasty a zavádí se sběr nápojových kartonů.
Pro třídění komunálních odpadů jsou využívány různé způsoby sběru. Např. z hlediska technického vybavení se rozlišují nádobové způsoby sběru a pytlový způsob sběru.
11 025 kontejnerů pro tříděný sběr v kraji
161 obyvatel připadá v kraji na jedno sběrné hnízdo
303 obcí je v kraji zapojeno do systému Eko-kom
33,16 kg výtěžnost na obyvatele za jeden rok
Zdroj: http://www.jaktridit.cz
Region| Střední Morava
Publikováno| Zlínský deník; Zlínsko; 02
Publikováno| Valašský deník; Valašsko; 02
Publikováno| Slovácký deník; Slovácko; 02
Publikováno| Kroměřížský deník; Kroměřížsko; 02
ID| 147e58cc-edc6-4c3e-8d92-73ea8485fc59
Plány na novou přehradu v Beskydech budí už nyní emoce
5.8.2011 zpravy.iDNES.cz str. 0 Zprávy / Domácí MF DNES, Iva Jalůvková
Ministerstvo průmyslu a obchodu vytipovalo šest lokalit pro výstavbu přečerpávacích vodních elektráren. Jedna z nich by mohla vzniknout ve Slavíči nedaleko přehrady Morávka v Beskydech. Mezi místními obyvateli plány vyvolaly pořádný rozruch.
Když se v Morávce zeptáte, kde by mohla stát nová přehrada, řada lidí vás hned naviguje. "Je to o několik metrů dál, směrem do kopce," říká jedna z obyvatelek .
Přečerpávací elektrárna totiž pro místní není novinkou. Plánovala se tam zhruba už před čtyřiceti lety. "Tenkrát to byl alternativní návrh - buď Dlouhé Stráně v Jeseníkách, nebo Slavíč. Přijeli sem geologové, vodohospodáři, vodotechnici - byli se podívat, která lokalita bude vhodnější," přibližuje Jiří Čaputa, který má v Morávce chatu a o přehradách také přednáší.
"My jsme ale tenkrát měli kliku, protože v době jejich návštěvy bylo velké sucho. Asi šest týdnů nepršelo, takže v potoce nebyla žádná voda. Naopak v Jeseníkách jí bylo dost. Rozhodli se proto, že tady stavět nebudou," říká. Investice bude velmi nákladná
I když Slavíč na ministerstvu označili za nejvhodnější lokalitu, Jiří Čaputa nepředpokládá, že by se do jejího budování někdo pustil. " Je to sice rychle návratná investice, ale je tak nákladná, že pochybuju, že by takovou elektrárnu dneska někdo stavěl."
Místní lidé mají na elektrárnu smíšené názory, úřady zase říkají, že mají málo informací k tomu, aby se tím vážněji zabývaly.
Kdy a jestli vůbec se bude stavět zatím není jasné. "Jedná se o lokality, kde by bylo technicky, místně i realisticky možné tyto elektrárny postavit," říká mluvčí ministerstva Jiří Sochor. Podle něj bude ministerstvo projekt pouze autorizovat, financovat jej mají soukromí investoři.
Dlouhé Stráně - horní nádrž
"Informací, které máme, je strašně malinko, těžko z toho tedy něco vyvozovat. Může to pro nás mít pozitivní i negativní dopad," poukazuje starosta Morávky Zdeněk Ševčík a dodává, že se obává snížení kvality vody.
"V nádrži je jedna z nejkvalitnějších vod. Myslím, že při přečerpávání by se její kvalita zhoršila. Může se také stát, že by nám ubylo obyvatel. Ale nikdo zatím přesně neví, o jak velké území se jedná." Pozitivní by mohlo být třeba zvýšení turistické atraktivity a možná i zaměstnanosti. "Ale těžko spekulovat," říká Ševčík.
Jiří Čaputa jezdí na Morávku na chatu. Myslí si, že se přečerpávací elektrárna postaví na jiných místech v zemi.
Lidé, kteří v malebné obci bydlí, se v názorech různí. "Mě by se to nedotklo, takže s tím problém nemám. Naopak takovou změnu bych uvítal," říká třeba Jiří Chovanec.
Stejně tak proti nejsou ani manželé, kteří bydlí u cesty ke Slavíči. "Byl by to samozřejmě asi zásah do rázu krajiny, ale co naděláme, my o tom nerozhodujeme," říkají. "Samozřejmě, že by se nám to nelíbilo, kdybychom se kvůli tomu museli stěhovat. Byli bychom totiž na dně přehrady," reagují další.
"Nemáme na stole žádnou žádost, o plánu víme jen z novin, takže je předčasné to komentovat. Samozřejmě bychom z toho ale velkou radost neměli," říká Tomáš Myslikovjan ze Správy CHKO Beskydy.
URL| http://zpravy.idnes.cz/plany-na-novou-...px?c=A110805_1630018_ostrava-zpravy_jog
V Beskydech by mohla vzniknout přečerpávací elektrárna
28.7.2011 ČRo Ostrava str. 3 17:00 Události regionu AOPK ČR
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------V Beskydech by mohla vzniknout přečerpávací elektrárna. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které pracuje na aktualizaci státní energetické koncepce, vytipovalo celkem 6 lokalit v celé zemi. Za nejvhodnější se přitom považuje oblast Slavíče na Frýdeckomístecku. Přestože žádný projekt stavby zatím neleží na stole, zprávy už teď vzbuzuje v okolních obcích rozruch.
Františka KAŇOKOVÁ, obyvatelka--------------------Vůbec se mi to nelíbí, že by, že by se to tady mělo zatopit, nějaká část.
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------Říká jednoznačně obyvatelka jednoho z domů pod vrcholem Slavíč Františka Kaňoková.
Františka KAŇOKOVÁ, obyvatelka--------------------No, nehledě na to, že zřejmě kdo tady bydlíme, bysme se asi většina z nás místních musela někam zase přestěhovat nebo, já nevím, to údolí by se asi vylidnilo, vyprázdnilo nebo co.
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------Nejvhodnější místo pro elektrárnu leží podle ministerstva průmyslu v katastru obce Morávka. Tu už v minulosti poznamenala stavba stejnojmenné vodní nádrže. Vysvětluje starosta Zdeněk Ševčík důvod, proč se ani jemu plány na novou nádrž nelíbí.
Zdeněk ŠEVČÍK, starosta Morávky--------------------Zcela určitě by došlo k vystěhování trvale bydlících obyvatel i k snížení počtu rekreačních objektů.
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------Celá oblast je navíc chráněná, připomíná do telefonu Tomáš Myslikovjan z CHKO Beskydy.
Tomáš MYSLIKOVJAN, CHKO Beskydy-------------------Tak, jak to území znám, tak si myslím, že je to neslučitelné s ochranou přírody.
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------Lesnatou oblast vzdálenou asi 20 kilometrů od Frýdku-Místku mají zatím v hledáčku jen turisté jejich cílem je známá Kolářova chata. Majitel Jan Martinek se nebojí, že by kvůli elektrárně ztratil jejich přízeň.
Jan MARTINEK, majitel Kolářovy chaty--------------------
Horší věci se tady dějí, motorkáři a takové tady víc drancujou tu přírodu než samotná taková stavba. To se dá do původního stavu a za pár roků to vůbec není poznat. To se zalesní, zatravní a nikdo neví, že tam něco bylo takového.
Michal SCHOFFER, moderátor--------------------Zatím se neví, kde nové přečerpávací elektrárny budou. Jisté je, že jejich stavba začne být aktuální s dalším rozvojem jaderné a obnovitelné energetiky.
EIA na stavbu golfových hřišť -prostředek ochrany přírody, nebo potírání konkurence?
17.6.2011 Realit str. 30 Hlavní téma/ nemovitosti pro volný čas Mgr. Jiří Bárta
Pravděpodobně drtivá většina z nás má golfová hřiště spojená se slunečnými víkendy a příjemnou procházkou „v přírodě“. Golf v posledních několika letech zažil v České republice masový rozvoj, v současné době u nás existuje přes 140 golfových hřišť a více než padesát tisíc hráčů.
I když počtem hráčů na tisíc obyvatel Česká republika stále trochu zaostává za golfovými velmocemi typu Skotsko, Švédsko, Rakousko a USA, pro rychlý rozvoj se jí přezdívá golfový tygr střední Evropy. Se zvyšujícím se počtem hráčů (registrovaných i neregistrovaných) i výstavbou nových golfových hřišť se také stupňuje konkurence mezi provozovateli jednotlivých hřišť. Například jen v Praze a Středočeském kraji je dohromady 32 venkovních a indoorových golfových areálů. Dnes tak již není výjimkou, kdy s klubovou registrací, popř. hracím poplatkem, hráč automaticky získá balíček slev na vstup na partnerská golfová hřiště nebo na vybavení. Jiní hráči jsou lákáni na známé osobnosti, se kterými si mohou porovnat svou techniku na odpališti. Boj o zákazníka se odehrává i na poli služeb. Většina golfových hřišť dnes nabízí kvalitní zázemí, luxusní restaurace, kvalifikované trenéry. Výjimkou nejsou ani dětské koutky, kde hráč může své dítě bez obav odložit a plně se koncentrovat na hru. Z právního pohledu je však golfové hřiště stavbou, jež může významně ovlivnit své okolí, zejména krajinný ráz, migrační cesty živočichů a biodiverzitu. Z tohoto důvodu stavba každého golfového hřiště musí projít tzv. zjišťovacím řízením, potažmo posouzením, dopadů na životní prostředí, podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zákona č. 100/2001 Sb., v platném znění (dále jen ZPVZP). V praxi to znamená, že předtím, než příslušný stavební úřad vydá stavební povolení a bude se moci poprvé kopnout do země, musí proběhnout tzv. malá, respektive velká EIA.
Velká EIA se musí dělat jen v některých případech
Takzvaná malá EIA je posouzení, jestli dopad na přírodu a krajinu může dosáhnout takové intenzity, že je potřeba jej dále zkoumat, nebo jestli lze s určitou mírou jistoty předpokládat, že dopad na životní prostředí bude zanedbatelný. V případě první varianty je pak potřeba vypracovat tzv. velkou EIA, která se již skládá z dokumentace podrobně popisující případné dopady na okolní přírodu i s výhledem do budoucnosti, znaleckého posudku s návrhy různých variant řešení, včetně tzv. nulové varianty. V tomto směru můžeme rozlišit tři základní kategorie záměrů: a) ty, které podléhají tzv. velké EIA vždy (hutě, nové dobývací prostory, rafinerie, chemicky, cementárny atd.), b) ty, které podléhají vždy tzv. malé EIA (těžby nerostů v menším rozsahu, vodní elektrárny nad 10 MWe, potravinářské závody většího rozsahu atd.), a c) ty, které mohou poškodit lokality soustavy Natura 2000. Proces posuzování vlivů na životní prostředí byl do našeho právního řádu zaveden na základě směrnic Evropské unie, a tak na poněkud netypicky pro českou právní úpravu je celé řízení velice transparentní a okruh účastníku není ničím omezen, ust. § 6 odst. 7 ZPVZP dokonce výslovně stanoví, že každý může zaslat své písemné vyjádření k oznámení příslušnému úřadu do 20 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení. Na jednu stranu je třeba souhlasit s tím, že tak dochází k většímu zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu, nicméně na druhé straně to také otevírá cestu pro cílené obstrukce ze strany zapřisáhlých odpůrců zeleného sportu i nepřející konkurence. Jsou známé případy, kdy proti výstavbě golfového hřiště bylo podáno i několik stovek vyjádření.
Bez posouzení stavby nelze zahájit stavební práce
V první řadě je třeba si uvědomit, že EIA, jedno jestli tzv. malá nebo tzv. velká, musí být zpracována ještě před vydáním stavebního povolení. Není možné zahájit stavbu, aniž by proběhl proces posouzení na životní prostředí. Pokud by se tak stalo, mohla by celá věc skončit až odstraněním černé stavby. Řízení o zpracování EIA na výstavbu golfového hřiště se zahajuje na základě oznámení příslušnému krajskému úřadu. Pokud jsou splněny formální požadavky, zejména že jsou podklady dodány i v elektronické podobě, příslušný krajský úřad je do sedmi pracovních dnů zveřejní na své úřední desce i internetu (http://tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp). A právě v tomto bodě nastává kámen úrazu. Po zveřejnění může kdokoli zaslat příslušnému úřadu své vyjádření, zpravidla tedy negativní. Opomineme-li činnost různých ekologických sdružení, jež před svými sponzory musejí vykázat činnost, začíná být proces EIA v poslední době využíván i jako efektivní cesta, jak prosadit vlastní zájmy. Zejména zbavit se nepohodlného konkurenta nebo zabránit uzavření například dosud veřejně přístupného parku nebo lesa. Argumenty jsou různé, od oprávněných připomínek, že by hřiště mohlo zničit stanoviště vzácného endemita, přes méně důvěryhodné, jako například poškození krajinného rázu, až po naprosto irelevantní, že chemické látky využívané na hřišti vyhubí faunu a flóru v širokém okolí. Zajímavá je i tendence směřující k profesionalizaci. Není výjimkou, že společenství obyvatel si k hájení svých zájmů najímá služby advokátních kanceláří. Bohužel se však lze setkat i s tím, že stejnou cestu volí i konkurenti, jejichž zaměstnanci vytvoří sdružení na ochranu přírody a snaží se konkurenční projekt brzdit.
I pozitivní stanovisko může zkomplikovat plány
Obě skupiny většinou počítají s tím, že při vytvoření dostatečné aktivity a negativního mediálního obrazu investor od svého záměru ustoupí a bude hledat méně agilní lokalitu, popř. se jim podaří svými připomínkami přesvědčit příslušný krajský úřad o nutnosti dalšího posuzování, tj. vypracování tzv. velké EIA, což samo o sobě lze považovat za částečné vítězství. Rozhodnutí o nutnosti dalšího zkoumání totiž ve skutečnosti znamená, že příslušný krajský úřad shledal v záměru ohrožení pro životní prostředí a žádá si další informace. Zpravidla, i když je pak záměr povolen, jsou stanoveny podmínky pro jeho provedení. Ty sice nejsou pro stavební úřad závazné, nicméně odchýlení od nich musí být odůvodněno. V této souvislosti se někdy setkáváme s fenoménem tzv. pozitivní EIA, kdy si developeři přejí, aby EIA skončila pozitivním rozhodnutím, a naopak odpůrci stavby nehodlají akceptovat nic jiného než zamítavé stanovisko. Často se však zapomíná na skutečnost, že i když EIA skončí pozitivně, může stanovit požadavky, které se týkají ochrany životního prostředí. S trochou nadsázky tak lze říci, že se může lehce stát, že z 18jamkového hřiště s luxusním zázemím „pozitivní“ stanovisko EIA umožní udělat maximálně minigolf přinejlepším se stánkem rychlého občerstvení. Závěrem tak lze shrnout, že než se jakýkoli developer pustí do samotné investice, měl by kromě obchodních hledisek důkladně zvážit i dopady na přírodu a krajinu. Vhodné je si také zjistit stanovisko místních obyvatel, protože při procesu EIA určitě nějaké záporné připomínky zazní. Hlavním cílem je snížit jejich počet a relevanci. Developeři by tak při přípravě podkladů pro EIA měli postupovat v úzké spolupráci s environmentálními experty, přičemž vždy by v týmu měl být přítomen i zkušený právní poradce.
O autorovi| Mgr. Jiří Bárta, bpv Braun Partners s. r. o., advokátní kancelář
Stát ulevil občanům. Je z toho finta mocných developerů
13.6.2011 aktualne.cz str. 0 Soudy a právo - Domácí Pavel Baroch
Nový zákon umožňuje obejít stavební řízení a vyhnout se nepohodlným připomínkám
Praha - Developeři našli s pomocí státu kličku, jak zahájit velké kontroverzní stavby a vyšachovat ze hry místní obyvatele, kteří s jejich plány nesouhlasí a stavbě překáží.
Platný stavební zákon umožňuje obejít tradiční stavební řízení, v němž mohou lidi či občanská sdružení vznášet připomínky k plánované stavbě, a místo toho si najmout takzvaného certifikovaného inspektora, který investorovi vydá příslušné povolení.
Jenže inspektoři mnohdy místní lidi vůbec neosloví.
Úřad ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského teď sice připravuje rozsáhlou úpravu stavebního zákona, poslední verze předlohy ovšem podle nevládních organizací nedává dostatečnou záruku, že se tato praxe nebude opakovat.
"Investoři budou moci i nadále místní obyvatele obcházet," je například přesvědčen právník Lukáš Matějka ze sdružení Arnika.
Inspektor pomáhá mrakodrapu a hobbymarketu
Mezi nejznámější případy zneužívání certifikovaného inspektora, který byl původně určen třeba pro zjednodušení stavby rodinného domu, patří mrakodrap na pražské Pankráci nebo hobbymarket v Brně-Ivanovicích.
V obou případech existuje proti stavbám silný odpor místních obyvatel, v obou případech si investoři nechali stavbu schválit u autorizovaného inspektora a místní obyvatele postavit mimo.
"Vyjádření autorizovaného inspektora má usnadnit provádění drobných staveb, například rodinných domů, aby lidé nemuseli čekat dlouhé měsíce na stavební povolení a shromažďovat obsáhlou dokumentaci. Stavět ale tímto způsobem třeba mrakodrap je naprosto absurdní," řekl Martin Skalský ze sdružení Arnika.
Ombudsmanova kritika
Institut autorizovaných inspektorů loni kritizoval i úřad veřejného ochránce práv.
"Činnost autorizovaných inspektorů může za současného právního stavu vést k nezvratnému dotčení a omezení práv osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení," uvedl ombudsman, podle něhož mohou být vydáním certifikátu ohroženy veřejné zájmy, které by jinak chránily stavební úřady.
"I v případě, že autorizovaný inspektor postupoval v rozporu se zákonem, není možné domáhat se zrušení či změny vydaného certifikátu," dodal veřejný ochránce práv.
Desítky stížností na inspektory
Ombudsman připomněl případ Čelákovic, kde autorizovaný inspektor také vydal certifikát ke stavbě, aniž oslovil tamní radnici ani další osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení.
"Certifikát vykazoval i rozpory mezi grafickou a textovou částí. Přesto byl vydán a odvolání není možné," upozornil úřad veřejného ochránce práv ve svém loňském vyjádření.
Lukáš Matějka ze sdružení Arnika uvedl, že proti práci inspektorů jsou desítky stížností, některé případy se dostaly až k soudu, jako třeba zmiňovaná stavba mrakodrapu na pražské Pankráci.
Soudy ovšem rozhodují rozdílně, některé certifikát vydaný inspektorem zrušily, jiné ho potvrdily, některé soudy uvedly, že je možné se proti němu odvolat k ministerstvu pro místní rozvoj, jiné zatím rozsudek nevydaly.
"Judikatura je strašně nejednotná," řekl Aktuálně.cz Pavel Černohous z pražského Ateliéru pro životní prostředí, podle něhož se navíc institutem autorizovaného inspektora vytváří korupční prostředí.
Veřejná kontrola inspektorů
Nevládní organizace požadovaly, aby v novém stavebním zákoně byly vyjmenovány typy staveb, o nichž by mohl rozhodovat certifikovaný inspektor, ale podle ministerstva by to bylo příliš složité.
Ministerstvo chce do nového zákona stanovit pouze to, že inspektor bude muset povolení předat stavebnímu úřadu, který bude mít 30 dní na jeho prověření.
Občanská sdružení proto požadují, aby současně s tím, jak inspektor předá certifikát k posouzení stavebnímu úřadu, byla dokumentace zveřejněná a mohli si jí prostudovat i lidé, kteří by jinak byli účastníky tradičního stavebního řízení. Zároveň chtějí, aby zákon umožnil ještě před zahájením stavby podat žádost o přezkoumání certifikátu.
"Podle našeho názoru je nepřípustné ponechat rozhodování o zákonnosti či nezákonnosti certifikátu pouze na libovůli úřadů bez možnosti vlastníků poškozených výstavbou hájit svoje práva," uvádí se v souhrnném stanovisku několika sdružení, které v rámci připomínkového řízení poslala ministerstvu.
Úřad Kamila Jankovského právě všechny připomínky, kterých dorazilo skoro dva tisíce, posuzuje. Konečnou verzi návrhu chce mít hotovou ještě do začátku letních prázdnin.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=703109
Rožnované Kaufland nechtějí
7.6.2011 Valašský deník str. 1 Titulní strana MICHAL BURDA
Anketa o výstavbě dalšího supermarketu v centru Rožnova má prozatím více odpůrců
Rožnov pod Radhoštěm - V posledních letech mnohokrát omílané téma výstavby obchodního centra Kaufland v Meziříčské ulici v areálu bývalých garáží ČSAD v Rožnově pod Radhoštěm je znovu aktuální.
Vedení rožnovské radnice spustilo koncem minulého týdne na internetových stránkách města anketu, jejímž prostřednictvím mohou lidé vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas se stavbou. Učinit tak mohou až do konce června. Ze zhruba pěti set respondentů, kteří této možnosti už využili, jsou přibližně tři stovky Rožnovanů proti stavbě, na sto osmdesát lidí by naopak Kaufland uvítalo. Hlasy pro i proti zaznívají také v ulicích. „Mně vyhovují a stačí prodejny, které už v Rožnově jsou. Navíc jsem mobilní a například do Tesca do Zubří také není daleko,“ řekla Simona Kozáková.
Podle ní by se areál bývalých autobusových garáží dal využít pro jiný účel.
Doslova přes silnici od zamýšleného místa pro Kaufland už nyní stojí dva jiné supermarkety.
I to je jeden z faktů, které některým lidem vadí.
„Tři obchody na jednom místě jsou zbytečné. Další supermarket jen zkomplikuje dopravu, která je na příjezdu do Rožnova od Valmezu už tak dost špatná,“ nechal se slyšet Josef Vala z Rožnova.
Před necelým rokem argumentovali proti Kauflandu také ochránci přírody.
„V místech, kde je stavba navrhovaná, je nejvíce znečištěné ovzduší ve městě. Mezinárodní silnicí projede denně přibližně patnáct tisíc automobilů,“ vypočítával člen Svazu ochránců přírody Radhošť František Šulgan.
Nový supermarket stávající situaci ve městě podle ekologů ještě zhorší.
Stavba má ale i své příznivce. „Já jsem pro. Už jenom proto, že mám Kaufland jako obchod ráda, třeba kvůli zelenině. A z pohledu spotřebitele bude další konkurence ostatním prodejnám jen k dobru,“ řekla další Rožnovanka Miroslava Bělunková.
Město Rožnov pod Radhoštěm už v roce 2005 prostřednictvím usnesení zastupitelstva města vyjádřilo se stavbou Kauflandu zásadní nesouhlas. „Zároveň pracovníci radnice zpracovali osmnáctibodové stanovisko, požadující například minimalizaci hlučnosti a vybudování protihlukových bariér, rozsáhlejší ozelenění, vybudování komunikace pro pěší na jižní straně, nezbytnou koordinaci výstavby s rekonstrukcí silnice I/35, minimalizaci prašnosti a hlučnosti po dobu výstavby a další,“ uvedl mluvčí města Tomáš Gross.
Místostarosta Rožnova Alois Vychodil doplnil, že sedmnáct z osmnácti podmínek bylo akceptováno a do projektu výstavby Kauflandu se je podařilo zapracovat. „Jedinou, která zohledněna nebyla, je napojení na centrální zásobování teplem. Právně ale vymahatelná není,“ řekl Vychodil.
Co se ankety na stránkách města týče, podle místostarosty jde zejména o průzkum veřejného mínění.
Ať už bude výsledek jakýkoliv, samotnou stavbu Kauflandu to neovlivní. „Nejsme majiteli dotčených pozemků, vlastní je právě Kaufland. Město samo o sobě nemá páky, jak stavbě zamezit,“ poznamenal Vychodil.
Podle dostupných informací zabere zastavěná plocha obchodního domu více než čtyři tisíce metrů čtverečních. Vznikne na sto šedesát parkovacích míst pro auta. Mluvčí obchodního řetězce Michael Šperl však prozatím tyto údaje nepotvrdil. Podle jeho slov hledá společnost Kaufland pozemky vhodné pro výstavbu nových obchodních domů velmi intenzivně po celé republice. „V současné době se, bohužel, nedokážeme k žádnému konkrétně vyjádřit vzhledem k faktu, že nevíme, jak jednotlivá jednání dopadnou. Nechceme nikoho mystifikovat, ale také nechceme nic vyloučit,“ vyjádřil se Šperl.
Diskutujte na: http://www.valasskydenik.cz
***
Přejete si v Rožnově Kaufland?
Zdeněk Měrka, 68 let, Rožnov pod Radhoštěm, důchodce Ani ne. Myslím, že je to zbytečné, když už jsou na stejném místě jiné tři obchody.
Miroslav Malina, 53 let, Horní Bečva, zedník Kaufland by prospěl. Bohužel by to bylo na úkor garáží, které by se musely stěhovat.
Josef Vala, 57 let, Rožnov pod Radhoštěm, OSVČ Myslím, že tolik obchodů na jednom místě je moc. Jen by to zkomplikovalo dopravu.
KOLIK STOJÍ PŘÍRODA? Britové to zkusili spočítat!
4.6.2011 tn.cz str. 0 TN.CZ/Zprávy/Zahraničí
Británie se snažila vyčíslit, jakou cenu má pro její obyvatele příroda. Vůbec první vládní studie tohoto druhu nazvaná Posouzení národního ekosystému (NEA) se snažila v penězích vyčíslit služby, které příroda Britům poskytuje.
Zaměřila se třeba na opylování květin, na čištění vzduchu a vody v půdě a prostřednictvím rostlin, na úlohu lesů a mokřin při prevenci povodní nebo i na to, jaký přínos má pro státní zdravotnictví fakt, že někdo bydlí v zeleni. Tuto službu NEA odhadla na 300 liber (8230 korun) na jednoho obyvatele.
Studie, na níž se během dvou let podílelo 700 vědců, se snaží zdůvodnit výhody pro ochranu přírody z finančního hlediska. Podle vedoucího vědecké služby ministerstva životního prostředí Boba Watsona se dosud při politickém a ekonomickém rozhodování nebrala v úvahu "hodnota lesů, zemědělské půdy, hor, mokřin a blat", ale jen tržní hodnota zdrojů, které je možné prodávat, například dřevo nebo obilí.
"Bereme tyto věci jako samozřejmost, ale v této studii chceme zdůraznit, že bychom měli tuto skrytou cenu při rozhodování započítávat," dodal Watson.
NEA tak došla k závěru, že britské mokřiny mají přínos 1,5 miliardy liber (41 miliard korun) díky svému vlivu na kvalitu vody. Včely a další hmyz opylováním květů prokazují britskému zemědělství služby za 430 milionů liber. Vstřebávání kysličníku uhličitého v britských lesích odhadla NEA na 680 milionů liber. Hodnota zelených prostor ve městech je prý asi 2,3 miliardy liber.
Závěry studie by měly být využívány především při plánování. Autoři uznávají, že NEA nezahrnuje mechanismus, jak přenášet náklady za zhoršování životního prostředí třeba na developery. Podle nich by to měl určit parlament.
Práci podle očekávání ocenili ekologové. Organizace Friends of the Earth (Přátelé země) uvedla, že by NEA měla být "hlavním čtením na léto pro všechny poslance a ekonomy".
URL| http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/kol...iroda-britove-to-zkusilil-spocitat.html
Česká republika podepsala dva protokoly ke Karpatské úmluvě
27.5.2011 agris.cz str. 0
Česká republika se stala signatářem Protokolu o udržitelném cestovním ruchu a Protokolu o trvale udržitelném hospodářství v lesích k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.
Tzv. Karpatská úmluva, která vstoupila v platnost všeobecně i pro ČR dne 4. ledna 2006, má tak již tři protokoly. Prostřednictvím postupně sjednávaných protokolů dochází ke konkretizaci obecně formulovaných závazů Karpatské úmluvy, neboť se jedná o rámcovou úmluvou zaměřenou na široký okruh témat souvisejících s udržitelným rozvojem karpatského regionu, jejíž cílem je zlepšit kvalitu života, posílit místní ekonomiky a komunity a chránit přírodní hodnoty a kulturní dědictví regionu.
Vláda vyslovila souhlas se sjednáním obou protokolů svým usnesením č. 328 ze dne 4. května 2011 a usnesením č. 351 ze dne 11. května 2011. Protokol o udržitelném cestovním ruchu za ČR podepsal dne 27. května 2011 Ing. Tomáš Tesař, náměstek ministra životního prostředí, zatím co k podpisu Protokolu o trvale udržitelném hospodářství v lesích byl zmocněn Ing. Jiří Novák, náměstek ministra zemědělství.
Protokol o udržitelném cestovním ruchu se zaměřuje na posílení spolupráce smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, s cílem maximalizovat pozitivní přínosy cestovního ruchu pro hospodářský a sociální rozvoj regionu a současně zmírnit negativní ekologické a environmentální dopady cestovního ruchu. Podpora rozvoje udržitelného cestovního ruchu přinese pozitivní ekonomický efekt, který přispěje k podpoře drobného podnikání a diverzifikaci ekonomických aktivit, a tím k řešení otázky zaměstnanosti obyvatel v karpatském regionu. Přijetí Protokolu o udržitelném cestovním ruchu tak bude mít pozitivní dopady na podnikatelské prostředí ČR.
Cílem Protokolu o trvale udržitelném hospodářství v lesích je podporovat trvale udržitelné obhospodařování a ochranu karpatských lesů, aby přinášely užitek současným a budoucím generacím. Protokol podporuje činnosti související se zachováním nebo zvýšením lesnatosti, zajištěním produkčních funkcí lesů a jejich role v rozvoji venkova, podporování vhodného využívání dřeva jakožto ekologického a obnovitelného materiálu a podporování trvale udržitelného využívání ostatních (nedřevních) produktů lesa. Protokol usiluje o zlepšování zdravotního stavu a vitality lesů, o zlepšování ochrany a udržitelného využívání složek biologické rozmanitosti lesa, určování a ochraně přirozených, zejména původních lesů. Protokol zahrnuje opatření s cílem podporovat obnovu přírodě blízkých lesů, zvyšovat roli lesního hospodářství a navazujících průmyslových odvětví při zmírnění změny klimatu, zlepšit ochranné funkce lesů, jako jsou ochrana proti povodním, sesuvům půdy a regulace koloběhu vody obecně a zlepšit společenské funkce lesů. Podporuje a napomáhá spolupráci při rozvíjení a využívání odpovídajících systémů plateb za environmentální zboží a služby poskytované lesy a posilování správy a prosazování práva v oblasti lesnictví, zvláště se zaměřením na boj s nelegální těžbou dřeva a na ni navazující obchod.
Přijetí obou protokolů je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii a se závazky vyplývajícími pro ČR z jiných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.
Gestorem Protokolu o udržitelném cestovním ruchu bude Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj jeho spolugestorem, zatím co gestorem Protokolu o trvale udržitelném hospodářství v lesích bude Ministerstvo zemědělství a MŽP jeho spolugestorem.
Zdroj: Ministerstvo životního prostředí, 27.05.2011
Zastupitel Šulgan: Deza škodí i Rožnovu
26.4.2011 Naše Valašsko - regionální týdeník str. 5 Zpravodajství MICHAL BURDA
Meziříčská chemička prý vypouští látky, které ohrožují i obyvatele města Rožnov
Rožnov pod Radhoštěm – Chemičkou Deza z Valašského Meziříčí se zabývali na svém zasedání zastupitelé v Rožnově pod Radhoštěm.
František Šulgan, který v zastupitelstvu reprezentuje Stranu zelených, poukazoval na to, že znečištění, které meziříčská továrna vypouští do ovzduší, má dopad také na zdraví obyvatel pár kilometrů vzdáleného Rožnova. „Deza je u nás na prvním místě mezi znečišťovateli a také producenty karcinogenních látek a látek ohrožujících plodnost,“ tvrdil Šulgan.
Poukazoval na to, že v ohrožení jsou bezesporu také lidé v Rožnově. „Chemička je od našeho města vzdálená pouze jedenáct kilometrů vzdušnou čarou,“ poukazoval Šulgan s tím, že emise jsou na tuto vzdálenost bez problémů přenosné. „Ochranou ovzduší jsem se dlouhodobě zabýval. Měřili jsme například, jak daleko se dostanou emise ze sto dvacet pět metrů vysokého komína. Z Rožnova jsme se dostali až do Rakouska,“ uvedl příklad Šulgan.
O znečištění vypovídají podle něj také mapy a rozptylové studie z roku 2006, ze kterých plyne, že například v případě emisí benzenu z chemičky se stav zhoršuje. „Nechci vyvolávat žádné bubáky, chci jen, abychom dostali k dispozici doklady o tom, jaké tedy vlastně dopady Deza na Rožnov má,“ uvedl Šulgan.
Názor Františka Šulgana se snažil přímo na zasedání zmírnit další ze zastupitelů Martina Blaha (KDU-ČSL).
„Meziříčská chemička negativní vliv na prostředí zcela jistě má. Co se ale týče vlivu karcinogenních látek, ten není významný,“ oponoval Blaha, který je profesí lékař.
Také představitelé Dezy, kteří se na jednání rožnovských zastupitelů přijeli podívat osobně, na vystoupení Františka Šulgana zareagovali. Kromě toho také přislíbili, že požadované doklady o dopadech znečištění jsou ochotni poskytnout. Výrobní ředitel Dezy Pavel Pustějovský poukázal na to, že už vloni meziříčská chemička zveřejnila pětiletý investiční plán.
Ten obsahuje také kroky ke zmírnění dopadů provozu továrny na životní prostředí a okolí. „Letos budeme například dokončovat hermetizaci ve výrobě naftalenu,“ prozradil Pustějovský. Vloni zase firma investovala 133 milionů korun do utěsnění zásobníků dehtu, aby omezila zápach v okolí areálu.
Podle Pustějovského však není možné zabránit šíření emisí stoprocentně. „Deza působí ve Valašském Meziříčí padesát let a ve svém oboru je jedinečná v celé Evropě. Logicky tak musíme být v tomto ohledu první mezi znečišťovateli a pravděpodobně zůstaneme nadále,“ vysvětloval Pustějovský.
Oldřich Kuběna, který v Deze zastává pozici vedoucího odboru životního prostředí, doplnil, že studie zabývající se například emisemi benzolu už existuje. „Z ní vyplývá, že už za plotem areálu společnosti Deza jsou platné imisní limity dodrženy,“ uvedl na zasedání zastupitelstva Kuběna.
Igelitek je moc. Brusel uvažuje, že je zakáže
15.3.2011 ekonomika.iDNES.cz str. 0 Evropská unie iDNES.cz, Iva Špačková, ČTK
Plastové tašky zaplavují Evropu, a bruselští úředníci to chtějí změnit. Evropská komise v pondělí prohlásila, že se chce vážně zabývat "explozí" výroby a používání igelitek. Bude také uvažovat o tom, že by je zakázala v celé Unii.
"Produkce a používání plastových tašek na jedno použití se prudce rozrostly," prohlásil na včerejší tiskové konferenci v Bruselu eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik. To je podle něj vidět v přírodě i na mořích. Situace je podle něj dlouhodobě neudržitelná.
V EU už sice nějaká pravidla v tomto směru jsou, podle komisaře je nicméně vidět, že v Unii existuje touha po jejich posílení. Evropská komise, která má v Evropské unii právo přicházet s novými legislativními návrhy, proto zahájí širokou diskusi o této věci. Bude například analyzovat dopady, jaké by měl celoevropský zákaz těchto tašek, podotkl bez dalších podrobností eurokomisař. Itálie šla příkladem
Italové nesmějí v obchodech nabízet klasické plastové tašky od začátku letošního roku. Do té doby patřili k největším uživatelům igelitek v Evropě. Podle hlavní italské asociace na ochranu přírody Legambiente spotřebovali Italové 20 miliard kusů ročně - jednu pětinu celkové spotřeby v Evropě. Každý Ital si tak v přepočtu odnášel z obchodů 330 igelitek ročně.
Obchodníci ale mohou svým zákazníkům nabízet tašky z jiného materiálu, například z ekologicky rozložitelného plastu, látky nebo papíru.
Jiné evropské země se pokoušejí množství igelitek omezit, například je zakazují rozdávat zdarma. Irsko v roce 2002 uvalilo na igelitové tašky poplatky ve výši 15 eurocentů, což týdně snížilo používání tašek o 90 procent. Další země jdou cestou dobrovolnosti. V obchodech nabízejí jako alternativu k igelitkám tašky z papíru či bavlny.
Podobnou cestou se ubírá i většina českých obchodů. Vedle tenkých igelitek prodávaných do dvou korun či silnějších za šest Kč nabízejí tašky z papíru či látky.
Tašky zdarma dávají zákazníkům už jen Tesco a Globus. Například Globus má na pokladně pro zákazníky připraveno šest druhů tašek, z nichž pět je zpoplatněných. Zdarma je taška z rozložitelného plastu, klasické igelitové přestal Globus rozdávat v červenci 2008.
Britové chtějí těžit plyn na Valašsku. Přinesou práci
14.3.2011 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Zlínský Daniela Čunková
Revoluci s plynem získávaným z břidlic chce spustit firma Cuadrilla Morava. Na Valašsku a v části Olomouckého kraje hodlá udělat plynové vrty. Navíc zaměstná desítky lidí z regionu.
ZLÍNSKÝ KRAJ Oslabit vliv Ruska coby největšího dodavatele plynu a umožnit Česku částečnou soběstačnost po stránce zdrojů energie.
To jsou plány firmy Cuadrilla Morava, dceřiné společnosti britské firmy Cuadrilla, která hodlá na Valašsku těžit plyn z břidlicových vrstev. Co to je? Vrstva hornin, která se nachází tisíce metrů pod povrchem země.
Britové si Valašsko vytipovali díky zjištění geologů. Jde totiž o jedinou část Moravy, která je volná. Jinámísta jsou rozebraná. Jedná se o lokality Hranice na Moravě, Valašské Meziříčí, Vsetín a část kraje v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. „Vědečtí pracovníci vytipovali několik míst v Evropě, která by mohla být pro těžbu plynu z břidlic vhodná,“ uvedl Stanislav Benada, poradce britské firmy.
V první fázi chce firma udělat seizmická měření a tříkilometrový průzkumný vrt. Do konce letošního roku bude stanovené průzkumné území, těžba by mohla začít nejdříve v roce 2017.
„Jste první z českých novinářů, s kým o tom mluvím. Když se řekne vrt, ropa, plyn, vzniká obecně panika. Lidé si hned vybaví slova: hrůza, havárie. Nic takového ale nehrozí,“ uklidňuje Benada s tím, že pokroková těžba plynu z břidlic se rozvíjí i v dalších zemích Evropy.
Nová technologie by měla přinést větší zaměstnanost a také příjmy do pokladny měst a obcí. „Obce dostanou peníze za to, že tyto práce na svém území trpí,“ poznamenal Benada. A co víc, místní lidé získají práci při zásobování těchto zařízení.
„Jednoznačně to podporuji. Určitě se nebojíme, těžba plynu není těžba uhlí,“ podotkl Jiří Částečka, starosta Valašského Meziříčí.
Starosta obce Branky na Vsetínsku František Svoboda už byl o dost zdrženlivější. „Zatím nevím, jaký dopad by to mohlo mít na území. Takže nemohu soudit,“ zůstal opatrný Svoboda.
Jak se bude plyn těžit? Vrtná souprava se postaví na ploše 200 krát 200 metrů. „Nic nikde nevytéká, veškeré kapaliny jsou v kontejnerech, vytěžené horniny se řádně vyváží na skládku,“ popsal Benada s tím, že vrt se musí nacházet v místech dostatečně vzdálených od rodinných domů. Pokud se po prozkoumání terénu ukáže, že by mohla být těžba plynu úspěšná, použijí naftaři horizontální vrty.
„Voda a jemný písek pod velkým tlakem rozpuká horninu, přes pukliny získáme plyn,“ vysvětlil Benada. Pokud první výsledky měření dopadnou dobře, britská firma vědců se k samotné těžbě spojí s některým z větších hráčů na evropském plynařském trhu.
K možnosti těžby plynu se budou vyjadřovat starostové měst a obcí i nevládní organizace, představitelé Chráněné krajinné oblasti Beskydy i ochránci přírody. „Technologie těch vrtů je mi známá. Společnost ale musí počítat s tím, že se mohou setkat u obcí s negativní odezvou,“ reagoval Milan Orálek, šéf valašskomeziříčských ochránců přírody.
Myšlenka těžby zemního plynu z vrstvy břidlic vznikla před šesti lety ve Spojených státech, kde se osvědčila. Teď ji chtějí odborníci uvést do praxe v Česku. A vybrali si část Zlínského kraje
Naftaři si uvědomují, že pohybovat se v oblasti Zlínského kraje, o kterou mají zájem, nebude jednoduché. „Jde o velmi zalidněnou oblast, takže budeme muset vybírat spíše neosídlená území,“ poznamenal Benada.
„V CHKO Beskydy budou mít velké problémy, tam se vrtací práce téměř nepovolují. Teď bude záležet na krajském úřadě a obcích, jestli jim vrtat povolí,“ upozornil Orálek s tím, že se obává hlavně zvýšeného hluku, který by nastal v důsledku těžby zemního plynu.
„Mají to samozřejmě v Americe vyzkoušené. Ale tuto technologii vítám, protože nám za chvíli zdroje energie dojdou. Problém je v tom, že nejsme v Nevadské poušti,“ podotkl Orálek. Pravěké břidlice v hloubkách několik tisíc metrů pod povrchem by měly být zdrojem plynu. Tato myšlenka původně pochází z Ameriky. „Tento způsob těžby tu používají šest nebo sedm let. Do USA se dováželo velké množství zkapalněného plynu třeba z Alžírska. Po rozšíření domácí těžby plynu z břidlic nahradili až 30 procent dováženého plynu,“ uvedl Benada, expert na geologii. „Pracují ve velkém, proto dokázali i snížit ceny prací a otevírají nové a nové vrty,“ dodal.
Teď s novou myšlenkou začínají firmy pronikat i do Evropy. V Česku zatím tímto způsobem nikdo nepostupoval. „Britové si uvědomili, že vhodným územím může být i Česká republika, jde o oblast karpatského oblouku,“ vysvětlil Benada s tím, že vlna módních vrtů už zasáhla i Polsko. „Celý svět je postavený na fosilních palivech. Za tři sta let už zásoby paliva dojdou. Pokud nenajdeme možnost čerpat energii ze země nebo ji získávat ze slunce, hrozí, že se bude muset snížit množství populace,“ uzavřel Benada.
VÝZVA Napište do MF DNES Vítáte zprávu o těžbě plynu v části regionu? Věříte, že půjde o bezpečný způsob těžby? Vaše názory nás zajímají. Mailujte své názory redaktorce Daniele Čunkové na mail daniela.cunkova@mfdnes.cz. „Vědečtí pracovníci vytipovali několik míst v Evropě.“ Stanislav Benada poradce britské firmy
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava
V Česku ubývají ptáci, může za to špatný stav životního prostředí
27.10.2010 novinky.cz str. 0 Věda a školy Lucie Poštolková
Česká společnost ornitologická (ČSO) zveřejnila analýzy změn početnosti ptáků do letošního roku 2010. Ubývají zejména ty nejpočetnější druhy. Velmi špatně jsou na tom ptáci zemědělské krajiny. Stav ptáků odráží špatný stav životního prostředí.
„Ani v letošním Mezinárodním roce biodiverzity nemůžeme říci, že by se ptákům v Česku dařilo,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. „Pravý opak je bohužel pravdou, v úterý zveřejněné výsledky poukazují na další pokles ptačích populací.“
Ptáci jsou dobrým indikátorem stavu přírodního prostředí, protože stojí na vrcholu potravní pyramidy a současně rychle reagují na změny prostředí. Pokud se podmínky pro některý druh zlepší, rychle se to projeví. Skutečnost je ale přesně opačná, ptáků u nás stále ubývá.Ubývají vrabci i pěnkavy
Alarmující je, že nejvíce ubývají ty nejhojnější druhy, obecně známí vrabci, pěnkavy nebo zvonci. Naopak mezi přibývajícími jsou většinou druhy málo početné. Celkově tak z naší krajiny zmizelo za posledních 30 let přes 10 miliónů ptáků.
V doposud provedených studiích identifikovali odborníci z ČSO několik hlavních vlivů, které početnost ptáků ovlivňují. Jsou mezi nimi jak probíhající klimatické změny, tak zejména současné způsoby zemědělského hospodaření.
„Zveřejnění výsledků je příspěvkem ČSO k úterní vernisáži výstavy Věda jako poslání i koníček, kterou pořádá Rada vědeckých společností v budově Akademie věd ČR v Praze,“ vysvětlil Vermouzek.
Jednotný program sčítání ptáků běží v ČR od roku 1982. Členové ČSO v rámci něj bez nároku na odměnu sledují početnost jednotlivých ptačích druhů přesně danou metodikou. Výsledkem je třicetiletá datová řada, jedna z nejdelších v Evropě.
Ekologové chtějí v Česku více divoké přírody
12.10.2010 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / spolecnost
Veronika Sedláčková,Jan Piroch
Víc divoké přírody by do Česka vrátili ekologové. Hnutí Duha doporučuje, aby tvořila až tři procenta celkové krajiny. V současnosti přitom zabírá desetkrát menší plochu. V místech vyčleněných divočině by lidé nemohli hospodařit, turistům by ale zůstala otevřená. K podobnému modelu se už zavázalo třeba Německo.
„Když bude znásobena plocha, která by v krajině byla vyčleněná divoké přírodě, vznikne několik míst o rozloze řádově tisíců hektarů, kde se nebudou těžit stromy, nebudou tam vznikat velké stavby. Budou se tam ale moci volně pohybovat, stanovat a tábořit turisté. Divoká krajina jim nabídne unikátní zážitek. Turistika bude zároveň velkou ekonomickou příležitostí pro sousední obce,“ vypočítává výhody takového opatření Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha a pokračuje:„Bylo by to ale také velmi důležité pro uchování původní české přírody. Mnohé druhy zvířat potřebují ke svému životu přirozené proměny přírodních ekosystémů.
Potřebují také poměrně velké plochy, maličké rezervace jim nestačí.“„Předně bych chtěl ocenit aktivitu neziskové organizace Duha, kterou chápu jako zahájení vážné diskuze o tomto problému. Oceňuji to proto, že obnova a ochrana přírodního prostředí v jeho původní podobě je nedílnou a důležitou součástí ochrany biodiverzity a ekologické stability krajiny,“ uvádí ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc.„Na druhou stranu si uvědomuji, že se jedná o citlivou věc, protože se pohybujeme ve střední Evropě, která je v drtivé míře kulturní krajinou. V průměru je v celé Evropě divoké přírody asi jedno procento, někde samo
zřejmě více, někde méně. S konceptem divoké přírody až na třech procentech území se musí ztotožnit celá společnost, protože to bude koncept dlouhodobý a není možné ho měnit každých pět let,“ vysvětluje Pelc.Podle něj nezačínáme z nuly. V našich národních parcích podobná východiska existují.Hnutí Duha podle slov Vojtěcha Koteckého počítá s tím, že se jedná o projekt, který by vznikal několik desetiletí:„Právě proto je již nyní o něm třeba začít debatovat.
Zjistit, jestli se na tom dokáží dohodnout úřady, politici, obce, kterých by se to týkalo a samozřejmě i široká veřejnost.“„Máme tady také příklady, v Německu se rozhodli, že vyčlení divoké přírodě dvě procenta svého území. Dokonce i deset procent státních lesů. Podobné projekty vznikají v Anglii, ve Skotsku, ve Francii a dokonce i v Holandsku,“ dodává Kotecký.Ekologové varují před narůstající těžbou dřeva na ŠumavěRopa se v přírodní rezervaci na Aljašce zatím těžit nebudeAmeričtí lesníci dostali od vlády větší pravomociČeskou přírodu okupují nepůvodní zvířata. Ochránci požadují úpravu legislativySolární elektrárny podle inspekce často ničí příroduÚstavní soud zamítl návrh na změnu zákona o ochraně přírodyOchranáři přírody chtějí v Jeseníkách první šnečí rezervaciDarujte k Vánocům kousek pralesa, nabízejí ochránci přírodyInspektoři vyšetřují devastaci přírody na ŠumavěOchránci přírody se obávají o osud úhořů říčních
Ochrana biodiverzity stojí dvě miliardy korun ročně, říkají ochránci přírody
8.10.2010 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství
Hugo Charvát
Do ochrany druhové rozmanitosti v České republice se každý rok investují dvě miliardy korun. Jen na jednorázová opatření bude prý potřeba v příštích deseti letech sehnat deset miliard korun. Podle ochránců přírody se s těmito finančními prostředky zřejmě nepodaří zvrátit negativní trend ubývání druhů, ale podaří se alespoň zachovat současnou rozmanitost v chráněných oblastech, zaznělo na včerejší konferenci k mezinárodnímu roku biodiverzity.
Bohumil Fišer, vedoucí odboru péče o přírodu a krajinu Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), upozorňuje, že 1,3 miliardy z celkových dvou miliard, které jdou každý rok na ochranu přírody v České republice, je z veřejných zdrojů. To jsou především evropské peníze, například Operační program Životní prostředí. Hlavní podíl peněz na ochranu biodiverzity jde z peněz určených na zemědělství. „Peníze určené na agroenvironmentální opatření se na celkové částce podílí z 54 %, na protipovodňová opatření jde 22 % a dalších 8 % jsou peníze určené na revitalizaci rybníků,“ říká Fišer.
Peníze čistě na ochranu biodiverzity jsou tedy ve výrazné menšině, navíc z velké části jdou z evropských fondů, které skonči po roce 2013. „Podle mých zkušeností po tomto datu neskončí podpora zemědělství a proto bude pro péči o krajinu potřeba navázat spolupráci se zemědělským sektorem,“ říká Libor Ambrozek, předseda Českého svazu ochránců přírody, jednoho z pořadatelů konference. Dalšími pořadateli byla AOPK a také senátní výbor pro životní prostředí.
Jedna věc jsou zdroje peněz, druhá věc jsou dosažené výsledky. „Dotační programy běží od devadesátých let, ale příroda nereaguje tak rychle. Není možné říct, že by došlo k prudkému nárůstu nějakého druhu,“ říká Bohumil Fišer. Podle Františka Pelce se výsledky ochrany druhové rozmanitosti nedají měřit tak, že slíbíme zvýšení počtu druhů o dané procentu za rok, ale že alespoň z chráněných územní druhy nemizí. „A to se daří, někdy díky ochráncům přírody, někdy navzdory ochráncům přírody,“ říká Pelc. To podle něj ale nakonec ukazuje, že je v České republice systém chráněných území nastaven dobře.
Album známek
„Druhová rozmanitost je velmi důležitá, ale chtěl bych varovat před představou, že je to něco jako album známek nebo sbírka zvířat v zoologické zahradě,“ prohlásil v Senátu František Pelc. Podle něj lidstvo vůbec neví, kolik druhů na světě existuje. „To číslo se pohybuje mezi třemi a jedenácti miliony druhů, popsáno je 1,8 milionů druhů a ročně jich vyhyne kolem 50 000,“ říká Pelc. V České republice je popsáno zhruba 80 000 druhů. Vysokou druhovu bohatost máme prý díky tomu, že jsme uprostřed Evropy. A také díky dobré ochraně přírody. „Ale i tak u nás například vyhynulo přes 10 % denních motýlů,“ prohlásil Pelc.
Důvodem pro vymírání druhů je především ničení a rozpad přírodních stanovišť a průmyslové využívání krajiny, zejména zemědělství. „Ale také z lesů se stávají továrny na dřevo,“ dodal Pelc. Každý rok přijde Čeká republika o 50 kilometrů čtverečních kvůli novému zastavění území a svou daň na rozmanitosti si vybírá i lov a sběr, změna klimatu a invazivní druhy.
Co nejvyšší množství druhů rostlin i živočichů je základním předpokladem pro stabilitu i zdraví přírody. A to se dá vyjádřit i finančně, pomocí tzv. ekosystémových služeb. Bez nich by člověk nemohl například vypěstovat žádné potraviny, neměl by co dýchat, ale také by se nemohl kochat pohledem na krásnou krajinu. „Takové služby se dají vyjádřit i finančně, v Evropě například každý hektar v průměru přináší hodnoty ve výši 355 euro ročně,“ prohlásil na konference o biodiverzitě senátor Bedřich Moldan.
Není biodiverzita jako biodiverzita
V České republice stoupá počet invazivních druhů, podle Pelce se k nám dostalo zhruba sto nepůvodních druhů za posledních sto let. „A to je problém, protože to není ta biodiverzita, kterou chceme chránit. Naopak musíme proti ní bojovat,“ dodal ředitel AOPK. Prý ale není důvod k panice, jen 10 % z invazních druhů je problematických a jen 1 % je skutečně nebezpečné. „Na začátku ale nikdy nevíte, které to jsou,“ říká Pelc.
Pelc také odmítá stavět do protikladu aktivní ochranu krajiny a ponechání přírody přirozenému vývoji. „To je uměle vyvolaný konflikt, v ochraně přírody má obojí své místo,“ říká Pelc. Aktivní management je logický při ochraně kulturní krajiny, třeba při sečení luk v Bílých Karpatech nebo Středohoří. Podobně má ochrana přírody postupovat aktivně třeba při letnění rybníků v chráněných oblastech. „Přináší plody, byť netěší rybáře, ale rybníky mají i jiné poslání než chov ryb,“ říká Pelc s tím, že takto v ošetřeném rybníku se vyskytuje nejen větší množství druhů rostlin, ale láká až pětkrát víc husí.
„Samovolný vývoj nemusí být ani lepší, ani horší než aktivní přístup,“ tvrdí Pelc. Podle něj má své místo, například při zvyšování rozmanitosti druhů žijících v lesích, zejména hmyzu. Připomněl smlouvu s Lesy ČR o spolupráci s vyhledáváním oblastí lesů, která bude ponechána samovolnému vývoji. Těch je vytipovaných na 5 000 hektarů ploch v chráněných oblastech.
„Rysa jsme dokázali zachránit, je součástí naší fauny. Úplně se to nepovedlo s kormoránem, toho máme tolik, že nevíme co s ním,“ řekl dnes Pelc. Kormorán prý představuje problém pro celou Evropu. Podle Pelce by nemělo dojít k jeho „drastické regulaci“, ale určitá forma regulace by na místě byla.
URL| http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ochrana-biodiverzity-stoji-dve-miliardy-korun-rocne
Jedné pětině rostlinných druhů hrozí podle vědců celosvětově vyhynutí
29.9.2010 digiweb.cz str. 0 DigiWeb.iHNed.cz jam LONDÝN 29. září 2010 (iHNed.cz)
Poslední vědecká studie, která by měla být podkladem pro říjnové jednání konference OSN o biologické rozmanitosti, dospěla k závěru, že pětině rostlinných druhů důležitých pro život na Zemi hrozí vyhynutí.
Výzkumníci sledovali téměř 4000 vybraných rostlinných druhů a dospěli k závěru, že 22 % z nich patří mezi "ohrožené". U dalších 33 % rostlinných druhů není další vývoj příliš jasný.
Analýzy vycházejí z údajů britské Královské botanické zahrady v Kew, tamního Přírodovědného muzea a Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN).
Odhaduje se, že mnoho z celkem asi 380 tisíc rostlinných druhů je obětí ztráty přirozeného prostředí - typické je například mýcení lesů pro zemědělství. Vědci zjistili, že nejvíce jsou ohroženy rostlinné druhy v tropických deštných pralesích.
Studie známá jako Červená kniha vybraných rostlin se pokouší přinést dosud nejpřesnější hodnocení stavu světové flóry. Předchozí studie se zaměřovaly spíše na nejvíce ohrožené rostliny nebo regiony.
Zpráva vychází ze vzorků sledovaných rostlinných druhů vybraných z pěti hlavních skupin rostlin a její autoři tvrdí, že její závěry jsou proto důvěryhodnější.
Zpráva přichází před říjnovou konferencí OSN o biologické rozmanitosti, která se bude konat v japonské Nagoji. Zde mají ministři diskutovat, proč se nedaří naplňovat cíle ochrany přírody.
Ředitel Královské botanické zahrady v Kew profesor Stephen Hopper tvrdí, že by nová studie mohla poskytnout dobrý základ, podle nějž by bylo možno posoudit budoucí ztráty.
"Nemůžeme jen tak sedět a dívat se, jak rostlinné druhy mizí. Rostliny jsou přece základem všeho života na Zemi. Poskytují čistý vzduch, vodu, potraviny a palivo. Každým nadechnutím jsme s nimi v interakci. Jsme na nich všichni závislí," dodává Hopper.
Botanici se obávají ztráty rostlin s cennými léčivými vlastnostmi
Studie zkoumala klíčové druhy rostlin, včetně mechů, kapradin, orchidejí a luštěnin, jako jsou hrách a fazole. Botanici se obávají, že některé druhy budou zničeny dříve, než budou moci být prozkoumány, potenciálně se tak ztratí i jejich cenné léčivé vlastnosti.
Léčivé rostliny jsou přitom jediným zdrojem zdravotní péče v nejchudších zemích světa, a mají zásadní význam v potírání nemocí jako je například malárie a řada dalších. Dalším problémem je, že jsme se stali závislými na úzkém okruhu rostlin s omezenou genetickou základnou. Zpráva odhaduje, že 80 % potravin spotřebovaných na celém světě vychází z pouhých 12 druhů rostlin.
Tato zjištění zvyšují důležitost banky semen, která vyrůstá ve Wakehurstu v britském Sussexu, kde je nyní shromážděno kolem 1,8 miliardy semen z celého světa. Vzorky jsou katalogizovány a uloženy v podzemních chladných místnostech jako ochrana proti případnému budoucímu vyhynutí těchto rostlin.
Sbírka obsahuje semena z rostlin, které jsou již považovány za zaniklé, včetně stromů z Pákistánu a orchideje z Ekvádoru. Další obětí vyhynutí je druh olivovníku z ostrova St. Helena v jižním Atlantiku. Jedinou stopou jeho existence je několik suchých výlisků jeho listů a vzorek DNA uchovávaný v plastové zkumavce v mrazničce.
Příroda za kačku…
29.9.2010 blog.aktualne.cz str. 0 149 David Rath
Ochrana a péče o kvalitu životního prostředí je veřejná služba, kterou má zajišťovat moderní stát veřejných služeb. Samozřejmě z čeho jiného než ze svého rozpočtu, který je plněn z daní.
Chceme přežít?
Naše zdraví, zdraví našich dětí a vlastně i délka našeho života je velice těsně provázána s kvalitou prostředí, ve kterém žijeme. Tudíž zcela základní lidská potřeba a lidské právo je právo na čisté životní prostředí. Zde se právo všech dostává do konfliktu se zájmy těch, kteří prostředí potřebují k podnikání, tedy vytváření svého zisku. Typickým příkladem jsou někteří uhlobaroni, co své zisky získávají v jedné části světa, zatímco sami svůj život tráví úplně někde jinde, třeba si postaví vilu v první zóně šumavského parku. Pro místo těžby
a zpracování pak zůstane neúměrná ekologická zátěž a tisíce lidí s podlomeným zdravím. Podobné příklady můžeme najít v kamionové dopravě či chemické výrobě, ale i leckde jinde.
Silný stát.
Stát tedy musí být dost bohatý a silný, aby dokázal chránit základní zájem většiny před individuálním zájmem. Současně musí umět rozumně vyvažovat, neboť moderní společnost se samozřejmě bez výroby a přepravy zboží neobejde. Jde jen o to, hledat neustále rovnováhu a hlídat, aby výroba a prodej neničily životní prostředí víc, než je nezbytné z pohledu těch nejmodernějších technologií. Zde se nabízí i úkol státu hájit zájmy čisté přírody proti státům uplatňujícím ekologický dumping. Příkladem budiž Čína. Je pěkné, že dělá laciné výrobky, ale za jakou cenu? Za cenu sílené kontaminace prostředí a likvidace statisíců lidských životů přes jejich podlomené zdraví. To je třeba téma, na kterém by se měly evropské levicové a středové strany společně shodnout a snažit se ekologický dumping zohlednit minimálně ve výši cla takového zboží.
Tvrdé podmínky.
U nás doma však musíme dělat totéž. Povolovat jen ty typy činností, které jsou šetrné k okolnímu prostředí. Díky evropské legislativě se to docela i děje, ale máme málo kvalifikovaných lidí pracujících pro stát (úředníků), kteří jsou schopni nad dodržováním těchto věcí bdít. Navíc proti státu stojí velice bohatí lidé se svými zájmy vyrábět a vydělávat, a to za každou cenu. Tudíž stát by měl celý systém kontroly a povolování – tedy ekologickou policii - dobře platit a poskytovat jí výsady policie státní. To se neděje a ani to nikdo nezamýšlí. Jde o zásadní chybu. Naopak současná vláda pohlíží na tyto procesy s despektem jako na činnosti zdržující a komplikující podnikání.
Přírodu nestvořil člověk.
Další oblastí, ve které nemáme jasno, je ochrana krajinných celků, respektive ponechání částí území svému přirozenému osudu. I Evropané si zaslouží, aby v jejich životním teritoriu byla území, kde člověk do přírody nezasahuje vůbec, a to ať se tam děje cokoli. Je to důležité i z vědeckého hlediska, neboť jinde nejde studovat zcela samovolný vývoj a reakce na různé přírodní stavy (záplavy, orkány, přemnožení kůrovce…). Je nutné hledat konsensus nad rozsahem těchto území tak, aby nezasahovaly do života příliš velkého množství lidí. Zde stát selhává a má tendenci podléhat úzkým skupinovým zájmům a s výmluvou, že bojuje s kůrovcem, nechá celou oblast rozjezdit a zpeněžit. Následně se objeví třeba nějaká plíseň stromů, či jiný druh brouka a příběh se opakuje. Připomíná mi to strategii s ptačí a následně prasečí chřipkou. Vždy se bohulibý argument k vydělávání peněz najde.
Žít v souladu s přírodou.
V neposlední řadě jsou to investice do příjemného životního prostředí v místech, kde se lidé koncentrují. Musíme hledat způsob žití s přírodou a ne ji vytlačovat a nahrazovat betonovou pouští. Zde stojí veřejný sektor opět proti tlaku velkých peněz. Soukromí investoři by zastavěli a zpeněžili každý volný metr. Parky jsou zbytečné, skladovací haly nacpou jednu na druhou. V této disciplíně jednoznačně prohráváme, pokud srovnáme, kolik kilometrů čtverečních bylo zastavěno a na kolika jsme založili nové parky, pak je to zcela jasné. V naší architektuře převažuje snaha pyšně dominovat a přírodu vytlačovat, než aby ukazovala, jak ji lze harmonicky s přírodou provázat a dokonce i kombinovat. Zde by měl stát jít jednak příkladem ve svých investicích a jednak přísněji regulovat plány územního rozvoje.
Vláda vystavila stop slunečním elektrárnám na polích
15.9.2010 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí Pavel Baroch
Novela předpokládá, že výhodnou výkupní cenu získají jen panely na střechách
Praha - Vláda schválila radikální návrh, jak zamezit stavbám dalších fotovoltaických elektráren na polích, loukách a dalších zemědělských pozemcích.
Novela zákona o obnovitelných zdrojích, kterou předložilo ministerstvo průmyslu, počítá s tím, že by zvýhodněnou výkupní cenu slunečního proudu získaly napříště jen fotovoltaické panely umístěné na střechách a zdech budov.
To by prakticky vedlo k zastavení slunečních elektráren na zemi, protože by se kvůli standardním výkupním cenám nevyplatily.
#box1 Podle informací Aktuálně.cz chce vláda, aby se předloha projednala v parlamentu ve zkráceném řízení, takže teoreticky by mohla platit třeba už od listopadu. #infobox
Platnost letos, nebo na jaře?
V návrhu, který má Aktuálně.cz k dispozici, se uvádí, že "zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení".
To by ovšem mělo zásadní dopad do rozestavěných elektráren, jejichž majitelé počítají s připojením do sítě až třeba v prosinci. Výhodné výkupní ceny totiž podle původních představ státních úřadů měly skončit až od ledna.
Tím by o peníze přišli nejen podnikatelé, ale i banky, které na tyto projekty půjčují nemalé peníze. A stát by se vystavil hrozbě arbitráží.
Premiér Petr Nečas i ministr průmyslu Martin Kocourtek ovšem tvrdí, že novela začne prakticky platit až na jaře příštího roku. "Od 1. března 2011 skončí podpora fotovoltaických elektráren, které jsou umístěny na zemědělské půdě," konstatoval Nečas.
V předloze, která z ministerstva průmyslu mířila na vládu, ovšem tento termín není. Je ovšem možné, že ho tam zanesl kabinet až dodatečně na svém středečním jednání.
Konec podpory pro samovýrobu proudu
Návrh novely zákona o obnovitelných zdrojích počítá i s tím, že kromě fotovoltaických elektráren na polích, loukách a dalších pozemcích by o podporu přišly i takzvané ostrovní systémy, kdy sluneční elektřina neproudí do elektrizační soustavy, ale na vlastní spotřebu.
"Za situace, kdy je vysoký rozdíl mezi výkupní cenou a příspěvkem na výrobu, systém nemotivuje k efektivnímu využití vlastní spotřeby. To může být zneužito k čerpání příspěvku a neefektivnímu využívání či maření vyrobené energie," uvádí se v důvodové zprávě předložené novely.
Úspora? Skoro 8 miliard korun
Pracovníci ministerstva průmyslu odhadují, že přijetím novely by stát ušetřit miliardy korun, protože by nemusel vyplatit tak vysokou podporu slunečním elektrárnám. Zároveň by příští rok nemusela o tolik zdražit elektřina.
#box2
"V případě neudělení podpory velkým solárním projektům umístěných na volné ploše a zrušení příspěvku na elektřinu vyrobenou v ostrovních systémech nebude do konce roku realizováno minimálně 700 megawatt. Teoretická finanční úspora je tedy minimálně 7,8 miliard korun," uvádí se v důvodové zprávě k novele.
A co solární panely na skládkách?
Edvard Sequens ze sdružení Calla nerozumí tomu, proč se narychlo přijímá novela, když se chystá zcela nový zákon o obnovitelných zdrojích a navíc se od ledna sníží výkupní ceny z fotovoltaiky.
"Vnímáme aktivitu ministrů spíše jako předvolební rádoby ukázku akceschopnosti v hysterii, která panuje kolem solárních elektráren," soudí Sequens.
Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha uvítal, že stát nebude podporovat solární systémy na zemědělské půdě. "Ale nedává smysl, že ministři chtějí podporovat solární elektrárny na střechách a nikoli na skládkách nebo v průmyslových areálech," dodal Kotecký.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=677302
Na ptáky se superpočítačem
16.8.2010 Týden str. 63 Moderní život -von
Příroda
Ornitologové na celém světě sledují ve městech i v divočině ptáky a výsledky dávají na internet. Na miliony pozorování se nyní vrhne superpočítač a chaos přetaví v unikátní zdroj informací.
Údaje o výskytu ptačích druhů sdílejí na internetu profesionálové i amatérští přírodovědci. V newyorské Coernellově ornitologické laboratoři vznikla před osmi lety databáze eBird a původně byla určena jen pro západní polokouli. Letos v létě se rozšířila na celý svět. Obsahuje 48 milionů záznamů a rychle se rozšiřuje - jen tento rok už na stránkách ebird.org přibylo deset milionů pozorování.
Jak takový objem dat zpracovat, aby nezůstalo jen u nepřehledného seznamu? Projekt nyní získal možnost využít sto tisíc výpočetních hodin na superpočítači TeraGrid, provozovaném americkou Národní vědeckou nadací.
Počítačové zpracování umožní získat detailní informace o rozšíření jednotlivých ptačích druhů a o průběhu jejich sezonních tahů.
Ornitologové navíc plánují propojit databázi s údaji ze satelitních měření. Bude tak možno velmi detailně sledovat souvislost výskytu ptačích druhů například s rozvojem vegetace v průběhu jara, se změnami v rozsahu zastavěných ploch nebo s postupujícími klimatickými změnami. Databáze eBird není jediná svého druhu. Ochranářská organizace BirdLife International provozuje podobnou službu worldbirds.org, kterou se inspirovala i česká varianta birds.cz České společnosti ornitologické. Česká databáze zatím není se světovými daty propojena, ale do budoucna s tím její provozovatelé počítají.
Hlučnost se nemění, tichých míst ubývá
10.8.2010 Horizont str. 13 Region (SED) Chráněná území
REGION / Je zajímavé, že podle měření hygieniků a zdravotníků se v nejhlučnějších oblastech hlučnost nemění.
Aut je sice opticky víc, zase byla ale technicky zdokonalena a jednotlivá vozidla nepůsobí takový randál jako dřív. Zato se objevuje jiný trend - ubývá tichých míst. Posedět v klidu někde na lavičce v parku, kde k nám nedoléhají žádné zvuky, je v podstatě nemožné.
Projevuje se to zejména v bočních ulicích velkých měst, ale i ve volné krajině. Jezdí víc kamionů, kvůli zvýšené dopravní zátěži je hluk slyšet do větší dálky, roztáhla se i dopravní špička. Zákon by měl vymezit takzvané tiché oblasti. Ve velkých městech a jejich okolí by se o ně měly starat krajské úřady, ve volné krajině by je stanovovalo ministerstvo životního prostředí. Zatímco dnes chráněná území zdůvodňujeme neporušenou přírodou nebo pohlednou krajinou, může se v budoucnosti stát silným argumentem skutečnost, že v nich bude ticho. Je již dlouho známo, že přibližně 90 procent hluku ve městech je vytvářeno pozemní dopravou. Výjimku tvoří například okolí letišť. Z pozemní dopravy jsou největšími zdroji hluku nákladní automobily a lokálně to může být i železniční či tramvajová doprava. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách.
Pokud je hluk na otevřených prostranstvích neodstranitelný, jako například u rušných cest nebo nádraží, měly by se samosprávy postarat, aby alespoň uprostřed obytných a ostatních chráněných prostorů, mohli lidé žít v relativním bezhlučnu. Tedy 40 dB ve dne a 30 dB v noci.
Jak se bránit?
Při obtěžování nadměrným hlukem mohou občané podat stížnost na místní Krajskou hygienickou stanici. Ta musí stížnost zpracovat do 30 dnů a zadat kontrolní měření hluku autorizované laboratoři. Při překročení hygienických limitů je provozovatel zdroje hluku povinen zajistit nápravu stavu. Kontakty na hygienické stanice jsou na adrese: www.mzcr.cz. Z hlediska intenzity lze zobecnit, že hluky větší než 30 dB jsou nebezpečné pro nervový systém, větší než 55 dB negativně ovlivňují vegetativní systém, větší než 90 dB znamenají nebezpečí pro sluchový orgán a větší než 120 dB poškozují buněčné struktury a tkáně. Pod vlivem hluku dochází ke zvýšenému vyplavování magnesia z buněk. Doplnit ho můžeme například minerální vodou nebo banány. Ovšem všeho s mírou.
***
dB Příklady a vnímání člověkem
0 práh slyšitelnosti
20 hluboké ticho, bezvětří, akustické studio, šum listí
30 šepot, velmi tichý byt či velmi tichá ulice
40 tlumený hovor, šum v bytě, tikot budíku
50 klid, tichá pracovna, obracení stránek novin
60 běžný hovor
70 mírný hluk, hlučná ulice, běžný poslech televize
80 velmi silná reprodukovaná hudba, vysavač v blízkosti
90 silný hluk, jedoucí vlak
100 sbíječka, přádelna, maximální hluk motoru
110 velmi silný hluk, živá rocková hudba, kovárna kotlů
120 startující proudové letadlo
130 práh bolestivosti
140 akustické trauma, 10 m od startujícího proudového letadla
170 zábleskový granát
Znásilnili jsme řeky. Teď nás ničí
10.8.2010 Mladá fronta DNES str. 3 Povodně Petr Švec
Na jedné straně vydatné deště a silné bouřky, na straně druhé kyselé deště, práškování polí a necitlivé zásahy člověka do krajiny. To jsou podle odborníků viníci stále častějších povodní v Česku. Náprava je prakticky nemožná.
BRNO Projížďka na kole po cyklostezce podél Svratky mezi Brnem a Židlochovicemi je příjemná, ale poněkud fádní. Není tu jediná zatáčka. Řeka i cyklostezka postavená na hrázi jsou rovné jako dálnice.
U nedalekých vzrostlých stromů se kroutí původní koryto řeky, z něhož se stala bažina nebo postupně vysychá. Vodohospodáři řeku napřímili v minulém století. Jejich představa byla taková, že když se koryto prohloubí a vystaví se hráze, každoroční rozlivy řeky do zahrad a domů budou minulostí.
Meandry zachránily Ostravu
Při běžných deštích nebo jarním tání dokáže koryto vodu pojmout a uchránit před škodami obce ležící podél něj. Avšak při extrémních lijácích se korytem žene voda takovou rychlostí, že v dolní části toku smete cokoli, co jí stojí v cestě. Desítky, možná stovky meandrů zmizely i po regulaci Blanice u Protivína nebo Labe u Čelákovic.
A naopak – třeba zachovaná rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů a luk v chráněné krajinné oblasti podél Odry nad Ostravou zachytila během záplav v roce 1997 celkem 89 milionů kubických metrů vody a zeslabila povodňovou vlnu v severomoravské metropoli o 100 kubíků za sekundu. Tolik protéká v Praze ve Vltavě za normálního počasí.
Proto se nyní začíná investovat do toho, aby se alespoň některé potoky vracely do svých původních koryt. Na takové projekty přispívá i Evropská unie – Brusel platí až 90 procent nákladů. Díky tomu už byl obnoven například původní tok Černého potoka na Teplicku, potoka v Orlickém Záhoří či toku Kněhyně v Beskydech. Vrátit potoku jeho bývalý tvar není levná záležitost – kilometr vyjde minimálně na dva miliony korun.
Zemědělci vyhubili žížaly a na polích se nevsakuje voda
Svůj podíl na tom, že Česko na různých místech devastují povodně, má i zemědělská výroba a průmysl. Biologové hovoří o škodách, které napáchalo zkažené ovzduší, práškování a kyselé deště. To všechno dohromady vyhubilo půdní živočichy, kteří v půdě budovali chodby a umožňovali, aby se dešťová voda lépe vsakovala.
„Na polích jižní Moravy vymřely vlivem nevhodné lidské činnosti hlubinné druhy žížal. Ty každoročně obnovovaly půdní mikrostrukturu a hloubily chodbičky, jimiž se půda provzdušňovala a do nichž pronikala dešťová voda. Zánik žížal vedl k utužení půd. Krusta na povrchu brání vsakování, dešťová voda odtéká povrchově do řek,“ popsal serveru iDNES.cz Josef Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd ČR.
Na rozpadu původních, fungujících ekosystémů se podepsaly i zásahy do krajiny, jako rušení remízků, přirozených cest, kácení lesů.
Chybí smíšené lesy
Horské oblasti Česka s jednolitými smrkovými lesy poškozenými kyselými srážkami a kůrovcem a s rozsáhlými pasekami nejsou schopny stáhnout do půdy a podzemních vod déletrvající deště a vodu z jarního tání.
Problémem je podle odborníků také malá druhová pestrost českých lesů. Smíšené lesy totiž zadrží mnohem více vody.
***
FAKTA
Zásahy člověka do toků V roce 1918 byla regulována třetina říčních toků, nyní jich je více než 90 procent. Za sto let ubylo podél řek 80 procent malých rybníků a jezírek. V roce 1918 bylo na území Česka 17 přehrad, nyní jich je kolem 180. Napřimováním říčních koryt se dohromady české řeky zkrátily o třetinu.
Jak chránit přírodu a nejít všem na nervy?
30.6.2010 Psychologie dnes str. 32 Životní styl
V dětství jsem měla kamaráda Ivana, který měl moc rád přírodu. V první třídě zachraňoval žížaly a šneky na silnicích a pavouky vynášel z bytu „za lepším“.
Jak ale Ivan dospíval, pochopil, že zachraňování žížal po dešti není principiální pomocí přírodě, a hledal něco účinnějšího. Až se stal vášnivým zastáncem třídění odpadu. Sám třídil, co se dalo, a nosil to do sběrného dvora. Též začal ke třídění nutit své rodiče a bratra, poučoval spolužáky. Když šel kolem kontejneru na směsný odpad, a viděl z něho čouhat papírovou krabici, vzal ji a hodil do kontejneru na papír. Přitom si ale všiml, že v kontejneru jsou i další tříditelné položky. Až u popelnic trávil dlouhé hodiny. Po návratu domů následovaly pravidelné hádky s rodiči. Když viděl bratra vyhodit lístek od tramvaje do obyčejného koše, skončilo to rvačkou. Brzy Ivan neměl už skoro žádné kamarády, a čím více času trávil tříděním odpadu, tím zoufaleji si uvědomoval beznadějnost svého počínání. Dnes už odpad nijak zvlášť netřídí. Pomohli mu na psychiatrii.
Ivanův příběh sice vyhnalo do extrému psychické onemocnění, podobné pocity však zažívá v souvislosti s ochranou přírody řada z nás. Mnoho ochránců přírody se dostává do konfliktu se svým užším i širším okolím, což může kazit dobré vztahy a v konečném důsledku mít i negativní efekt na přírodu.
Proč vyvolává zdánlivě tak samozřejmá záležitost, jakou je ochrana přírody, mnohdy tak vášnivé emoce? Namísto zneužívání strachu a vyvolávání výčitek svědomí uděláme lépe, když napojíme řešení environmentálních problémů na naději, radost a ušlechtilost.
Cesta výčitek, stesků a strašení
Jako dítě jsem milovala přírodovědné pořady v televizi. Lhostejno, zda šlo o záběry ze savany, pouště, podmořského světa či českých lesů, fascinovaně jsem seděla před svítící bedýnkou, obdivovala mravence a orchideje, vzdychala nad krásou lužních lesů a vžívala se do všech možných zvířat. Jedna věc mě však ničila. Nikoli to, že elegantní antilopa skončila ve lvím žaludku - to se prostě rozumí. Nesnášela jsem časté povzdechy autorů takových pořadů o tom, že ten krásný ráj, který zrovna pozoruju, asi brzo zanikne. Řeku čím dál více otravují pesticidy spláchnuté z polí, les brzy padne za oběť dřevorubcům a sloni pytlákům. „To je hrozný! Proč tomu někdo nezabrání? A co s tím mám dělat já?!“ Ničila mě vlastní bezmocnost a utápěla jsem se ve vzteku na všechny dospělé, kteří tomu mohou zabránit a nečiní tak. Jen pomalu mi docházela složitost problematiky ochrany životního prostředí, ekonomické, sociální, politické a psychologické jevy, které se zde prolínají.
Ochránci přírody to věru nemají lehké. Ve svém sisyfovském úsilí se denně utkávají s arogancí velkých firem, hulvátstvím jedinců a zkorumpovaností úřadů. Není proto divu, že se mnozí z nich ve svém zoufalství uchylují ke steskům, výčitkám a strašení. Hrozící ekologickou katastrofu líčí téměř jako armagedon, jenž přijde jako trest za naše hříchy. Jenže nečiní dobře. Svými výtkami vzbuzují v ostatních lidech spíše odpor, potlačení, vytěsnění a popření problému i vlastní odpovědnosti, nikoli obrat k lepšímu.
Navíc: pokud nás ochránci přírody straší příliš intenzivně, následuje několik možných reakcí, ani jedna z nich však není tím, co chtěli. V jednom z možných scénářů dojdeme k závěru, že ekologickým katastrofám nelze zabránit. Problémy se jeví jako příliš rozsáhlé a složité, řešení nákladná a naše snaha bezzubá. Taková představa ústí do zoufalství, deprese a rezignace na snahu s tím něco dělat. Také se můžeme začít freneticky věnovat něčemu v zásadě správnému, ale s ohledem na míru a okolnosti neadekvátnímu. Anebo citově otupíme a začneme problémy ignorovat.
Psychologicky vzato je třeba informovat a vysvětlovat, ale vyhnout se pokud možno strašení, výčitkám a osočování. Sofistikovaný přístup k environmentální problematice by měl vzbudit v lidech touhu pomoci dobré věci, vzbudit naději.
Sen o kontejneru
Někdy je ovšem frustrace ochránců velká a je opravdu těžké zbavit se nepříjemných pocitů. Možná pomůže, když si uvědomíme, že svět není černobílý a ochranu životního prostředí je třeba vidět v souvislosti i s jinými hodnotami. Pokusím se to ilustrovat na příkladu jednoho mně blízkého člověka, říkejme mu třeba Radek. Radek rád kompostuje, má odpor vyhazovat slupky od brambor a mrkve do popelnice. To je pochopitelné a z hlediska ochrany životního prostředí jednoznačně pozitivní. Potíž je v tom, že Radek bydlí v podnájmu v širším centru a kontejnery na bioodpad v Česku prakticky neexistují.
Radek proto tu a tam sbalí kuchyňské zbytky a odveze je kamsi za město. Kam přesně je vozí a zda tam z toho mají radost, netuším. Vím ale, že jeho bytná nepřijímá mračna octomilek s povděkem. Zlobí se na Radka kvůli muškám a Radek zase na ni, že je naštvaná. Bylo by sice pozitivní, kdyby si bytná uvědomila, že octomilky ničemu neškodí. Také by ovšem nebylo od věci, kdyby Radek připustil, že za stávající situace jsou pozitiva plynoucí z jeho nakládání s bioodpadem znevážena negativy „zlé krve“ v domě. Nejlepší by pak samozřejmě bylo, kdyby se oba shodli na nejlepším řešení - kontejnerech na bioodpad - a snažili se toto řešení uvést do praxe. Což ovšem není mnohdy tak jednoduché a přináší to s sebou řadu nepříjemných jednání na úřadech, vyplňování nudných formulářů, čekání na rozhodnutí, odvolávání se vůči němu…
Podobně jako Radek naráží ve svém okolí řada ochránců přírody. Ekologické chování totiž v řadě případů představuje osobní omezení i omezení blízkých osob. Rozhodnete-li se nevozit své dítě do hudebky autem, dost možná se při čekání na autobus nadýchá zplodin více než dřív. Osobní konflikt pak nezní: chci se chovat altruisticky? Ale: jaký tip altruismu mám upřednostnit? „Správná“ odpověď je věc k diskusi. Není dospělé ani jednoznačně správné upřednostnit vždy, a za jakoukoli cenu, své nejbližší. Na druhou stranu ani ochrana životního prostředí není absolutně nejvyšší hodnotou, jíž bychom měli obětovat vše. Například fyzický útok na bratra za lístek odhozený do netříděného odpadu je zcela neadekvátní.
I sami k sobě bychom měli být tolerantní. Nejsme špatní jen proto, že netrávíme své večery tříděním směsných kontejnerů. Je hezké, když někdy uklidíme po ostatních, ale nechtějme být dokonalí, méně je někdy více. I v ochraně životního prostředí.
Psycholog a ekoterorista Psychologie zkoumá mnohé v řešení environmentálních problémů důležité parametry - například naše hodnoty, přesvědčení, postoje, chování. Je proto vhodné, aby se psychologové zapojili do ochrany životního prostředí. V zahraničí je již poměrně stabilizován obor conservation psychology (ochranářská psychologie). A konečně se začínají probouzet i čeští psychologové: formuje se česká ekopsychologie. O to víc, že naši ochránci životního prostředí čelí ještě jednomu specifickému úskalí - neodpovídající prestiži.
Důvody můžeme patrně hledat v bouřlivých 90. letech. Nově se vyrojivší podnikatelé měli pocit, že jim ochránci životního prostředí stojí v cestě za vyššími zisky. „Ekologům“ mnohdy nezbylo než sáhnout ke tvrdšímu kalibru a obrazně i ve skutečnosti se přivazovat ke stromům. Situace eskalovala, až pro ně vymysleli název ekoteroristé. Nyní je doba již v mnohém klidnější, přesto je spolupráce psychologů s ekology na místě. Vlastně je s podivem, že na tomto poli více nepomáháme. Vždyť nám, stejně jako „ekologům“, jde o ochranu dobrých hodnot a vztahů - ať už mezi lidmi navzájem nebo mezi lidmi a jejich prostředím.
O autorovi| Pavla Koucká Autorka je psycholožka a etoložka
Mohou přehrady a poldry pomoci při povodních?
7.6.2010 Literární noviny str. 6 Osobně
Ano & Ne
Václav JIRÁSEK
Trvám na tom, že mohou, ačkoli tím budu opakovaně nařčen oponenty z neúcty k přírodě a z oprašování záměrů komunistických plánovačů. Zatímco moji protivníci argumentují podporováním přirozených schopností půdy vsakovat dešťovou vodu v krajině, má vyjádření vždy směřují k potřebě výstavby nových nádrží v České republice.
Regulováním odtoku v přehradě můžeme na základě předpovědi počasí nádrž vyprazdňovat dříve, než povodeň přijde. To i při extrémních průtocích zbrzdí postup povodňové vlny a prodlouží čas potřebný k evakuaci obyvatel v níže položeném území. Nádrže snižují kulminační průtok velkých povodní a menší povodně transformují až na neškodné odtoky.
Pro zmírnění povodní má význam i stav krajiny, ale jen při nepříliš intenzivních srážkách, kdy má voda na vsakování do země čas. To je případ jednoletých až pětiletých vod. Ale při jarním tání, když je zem zamrzlá a voda po ní sjede jako po taškách na střeše, je vliv dobrého stavu krajiny zanedbatelný. Při vodách dvacetiletých až stoletých i vzhledem ke svažitosti terénu nás ani sebelepší stav krajiny proti povodni neochrání, jako je tomu například v jižním Polsku.
Po povodni v roce 1997 byl matematickým modelem pro řeky Moravu a Bečvu posuzován vývoj povodňové vlny za různých odtokových podmínek. I při úplném zalesnění území, reálně nedosažitelném kvůli osídlení, by se kulminační průtok snížil pouze o tři až pět procent. Pokud je tedy jako ve zmíněných případech přirozená vsakovací kapacita krajiny velmi malá, mohu ji zvětšit vybudováním umělých volných objemů v lokalitách vhodných pro zachycení povodňové vlny, tedy poldrů nebo nádrží.
Poldr neboli suchá nádrž, je prostorem k zachycení povodňového průtoku na menších tocích. Poldry významně snižují průtoky při lokálních krátkodobých přívalech. Při dlouhodobých silných deštích, vyvolávajících povodňovou vlnu o velkém objemu však vedou k přelití. Nádrže jsou na rozdíl od poldrů ovládané a v českých podmínkách mají řádově větší objem. Jsou stavěny na dostatečně vodných tocích, proto nemají jen lokální význam, ale ovlivňují celé níže ležící povodí. Pro společnost jsou důležité i tím, že v dobách sucha posilují ze zadržených zásob slabé průtoky řek. I bez přihlédnutí k prognóze klimatické změny musíme přihlížet k periodickému opakování sušších a vlhčích období v cyklech, zaznamenatelných lidskou generací. Lze očekávat, že se kritické sucho z roku 1947 v dohledné době zopakuje. A to je stav, na který nejsme připraveni. K zabezpečení nyní povolených odběrů vody a udržení minimálních průtoků by bylo třeba vybudovat v ČR asi 200 milionů kubíků retenční kapacity nádrží. Pro ilustraci objem Lipna je 300 milionů kubíků. Obnovu krajiny považuji za nutnou pro posílení biodiverzity, ale z pohledu ochrany před povodněmi je pouze doplňková.
Ředitel pro správu povodí, Povodí Labe, s. p.
Jana VITNEROVÁ
Dnes už víme, že větru ani dešti neporučíme. Jak tedy nejlépe ochránit životy i zdraví lidí, jejich obydlí a majetek před záplavami? Rozhodně ne uzavřením řek a potoků do svěracích kazajek betonových koryt. To je řešení pouze pro menší zvýšení stavu vody a pouze v lokálním měřítku. Voda v nich rychle odtéká, ale při opravdu vysoké hladině se průtok v takovém korytě chová jako střela v hlavni. Získá velkou rychlost a obrovskou ničivou sílu. Ta se s počtem rozvodněných přítoků dále zvyšuje. Povodňová vlna přichází rychle a je velmi prudká.
Úplně jinak se chovají dosud nezregulované vodní toky, jen zdánlivě zarostlé a zanesené. Nenapřímený, často meandrující vodní tok je členitý, s tišinami i peřejemi. Voda díky tomu prochází krajinou mnohem pomaleji.
Když dovolíme vodě, aby se rozlila do luk, polí a lužních lesů, zabráníme škodám v místech, která jsou níže po toku. Údolí nezregulovaných řek, například Lužnice, mohou sloužit jako praktické učebnice přírodních zákonů. Stoupající voda zalévá stará ramena a tůně v nivě. Kdo někdy rozlil kávu nebo mléko, ten ví, že tekutinu lépe pojme hadřík navlhčený, než suchý. Podobně se chová půda v mokřadu. Je porézní a vlhká a pracuje jako houba. Dokáže pojmout velké množství vody, kterou pak v suchém období postupně do krajiny vrací zpět.
Zatopená niva řeky se stane velkou vodní plochou, která pojme a zastaví řádově i stovky kubíků vody. Množství zadržené vody je větší, než kdyby ve stejném místě stála údolní nádrž. Rybníky a přehrady není nikdy možné včas připravit na to, aby dokázaly v krátké době zadržet tolik vody najednou.
Podobně fungují i drobnější krajinné prvky, jako jsou meze, remízky a drobné mokřady. Pracují jako neocenitelná ochrana například při prudkých přívalových deštích. Pracují zadarmo a bez nároků na údržbu. Naproti tomu obec po letní bouřce, postižená záplavou vody z kukuřičného pole, čelí dramatické spoušti. Během okamžiku jsou zatopené sklepy, všude je plno vody a bahna.
Lidé hořekují, ale v posledních letech jakoby zapomínali na fakt, že potoky a řeky potřebují místo pro rozliv. Četná údolí byla postupně zastavěna. V nivě často vyrostly různé stavby, jak průmyslové, tak bohužel i obytné. Ty musí být proti vodě chráněny valy nebo hrázemi. Voda, která ještě nedávno mohla tato místa zaplavovat, je nyní sice mine a běží dál, ale škodí v místech, kde k tomu dříve nedocházelo.
„To je neštěstí, ta povodeň, ještě že u nás máme sucho,“ říkají si místní. Ale jen do chvíle, než i jim voda poškodí ochranné hráze.
To, že odvedením vody ze své půdy a od svého prahu působíme problém sousedovi, nám dochází jen velmi pomalu. Chybí nám nástroje, které by zvýhodnily ty, kteří se k vodě v krajině chovají opravdu ohleduplně. Ochrana proti povodním – tam je ještě mnoho práce pro komunikaci mezi státem, obcemi, zemědělci a lesníky.
Vedoucí programu Ochrana přírody sdružení Arnika.
Vláda schválila zjednodušení ekologické legislativy
1.6.2010 finance.cz str. 0 Firemnifinance.cz
Vláda včera schválila návrh na zjednodušení ekologických zákonů, které má podle propočtů ministerstva průmyslu a obchodu podnikatelům přinést miliardové úspory, uvedl náměstek ministra průmyslu a obchodu Erik Geuss, podle kterého nyní návrh posoudí meziresortní pracovní skupina. S návrhem MPO nesouhlasí ekologové i akademici. Například sdružení Arnika tvrdí, že materiál není kvalitní a může omezit právo veřejnosti na informace o látkách poškozujících životní prostředí.
Vypracovat tento materiál uložila MPO v závěru loňského roku vláda. MPO návrh na zjednodušení ekologické legislativy zdůvodnilo tím, že nyní jsou české zákony v některých případech přísnější než předpisy Evropské unie. Podnikatelé by v budoucnu podle MPO mohli díky navrženému zjednodušení ekologické legislativy ročně ušetřit až 8,74 miliardy korun a další 1,7 miliardy korun by činily jednorázové úspory.
"Na základě dnes vládou projednaného materiálu bude ustavena meziresortní pracovní skupina, kterou povede ministryně životního prostředí (Rut Bízková). Tato skupina bod po bodu probere všech 96 opatření, která navrhuje MPO v osmi zákonech a dalších legislativních předpisech v oblasti životního prostředí," uvedl Geuss. Dodal, že závěry komise projedná vláda a až poté mohou následovat legislativní změny.
Podle Geusse se nyní například souběžně vede vždy několik správních řízení, ve kterých se po podnikatelích žádá náhradní výsadba stromů či rekultivace terénu. "Nám jde o to, aby podnikatel měl jednu právní jistotu, jedno nařízení, jedno správní rozhodnutí, podle kterého se musí řídit," podotkl náměstek.
Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika upozornil, že sdružení se nelíbí zejména snaha omezit dostupnost informací, které má veřejnost k dispozici v Integrovaném registru znečišťování (IRZ). Petrlík podotkl, že díky povinnosti nahlašovat data do IRZ vznikají průmyslovým podnikům úspory, jelikož nemusejí platit sankce za úniky nebezpečných látek a mají nižší spotřebu surovin, které jim díky vlastní kontrole neunikají do ovzduší nebo vody.
Před schválením návrhu MPO varovala také komise Akademie věd ČR, která kritizuje zejména změny v zákoně o ovzduší, v zákoně o ochraně přírody a krajiny či v Integrovaném registru znečišťování. Nelíbí se jí například návrh, aby byly z právních norem vyškrtnuty emisní stropy. Výhrady mají akademici k bodům zabývajícím se kácením stromů, které podle nich povedou k úbytku zeleně ve městech i na venkově. MPO by zároveň podle komise nemělo vylučovat některá průmyslová odvětví z registru znečišťování, ve kterém podniky každoročně zveřejňují údaje o svých emisích.
Ministerstvo životního prostředí schválilo podporu pro 651 projektů v OPŽP
13.5.2010 enviweb.cz str. 0 Příroda / Voda
Ministryně životního prostředí Rut Bízková podepsala podporu pro 649 individuálních projektů OPŽP. Celková výše schválené dotace přesáhla 10 miliard korun. Evropské komisi byly též ke schválení podstoupeny dva velké vodohospodářské projekty.
Zelenou dostalo 114 projektů na snížení znečištění z komunálních zdrojů a na zlepšení jakosti pitné vody (prioritní osa 1) s celkovou výší dotace 5,55 miliardy korun. Většina projektů se týká menších obcí.
Další skupina schválených projektů se týká omezování rizika povodní. (prioritní osa 1) Celkem jde o 70 projektů, celková výše dotace by měla dosáhnout částky 642 milionů korun.
Ministerstvo také akceptovalo dva velké projekty - Čistá řeka Bečva II s požadovanou podporou ve výši téměř 1,2 miliardy korun a projekt Rekonstrukce a dostavba kanalizace v Brně s podporou téměř jedné miliardy korun. Projekty musí s ohledem na jejich velikost schválit ještě Evropská komise.
Nejvíce projektů v podepsaném balíku patří do prioritní osy 6 zaměřené na zlepšování stavu přírody a krajiny. Podporu dostaly projekty zaměřené na implementaci a péči o území soustavy Natura 2 000, podporu biodiverzity, obnovu krajinných struktur, optimalizaci vodního režimu krajiny, podporu regenerace urbanizované krajiny a prevenci sesuvů a skalních řícení. Celková výše dotace pro tyto projekty přesáhne 4 miliardy korun.
Schválené a zamítnuté žádosti z XIII. a XIV. výzvy (xls) - k 11. 5. 2010
Akceptované velké projekty z III. a IX. výzvy (xls) - k 11. 5. 2010
Auto na rostlinný olej je dobrou alternativou, navrhují ekologové
6.5.2010 nasepenize.cz str. 0 Ekologie, Jiné NNO
Vypěstovat a zpracovat rostlinný olej a pomocí přídavného zařízení tak nahradit palivo do dieselového motoru. Tak zní recept na úspory paliv a peněz i ochranu životního prostředí, jak jej ve čtvrtek popsali ekologové ze sdružení Arnika.
Sdružení se snaží prosadit také jiná, než všeobecně známá alternativní paliva. Jedním z nich je 100 procentní rostlinný olej, který může pohánět upravený dieselový motor. "Opět se tak blíží doba, kdy si každý zemědělec byl schopen pokrýt vlastní spotřebu "paliva", když za chalupou posekal vlastní louku a seno použil jako krmivo pro své koně. I dnes je možné svůj automobil živit z vlastních zdrojů," uvedla Hana Gabrielová z Arniky.
Způsobů jak získat palivo v podobě rostlinného oleje je několik. Kromě vypěstování lze pokrýt poptávku opětovným využitím rostlinných olejů z domácností či školních jídelen.
Olej z podzemnice olejné využíval pro své první motory už vynálezce naftového motoru Rudolf Diesel. Současné moderní motory se však musí upravit dvounádržovým systémem s předehřevem. Změna se přitom nedotkne technických vlastností vozu a nemusí tak být zapsána do technického průkazu.
Využití biopaliv má však svoji stinnou stránku. Díky finanční podpoře biopaliv a globalizovanému trhu jsou olejnaté plodiny pěstovány i v rozvojových zemích, kde jim často ustupují deštné pralesy.
-(Mediafax)-
URL| http://www.nasepenize.cz/auto-na-rostlinny-olej-je-dobrou-alternativou-navrhuji-ekologove-6823
Povolení ke kácení dřevin nově
5.5.2010 enviweb.cz str. 0 AOPK ČR
Novou úpravou se ruší nesystémové výjimky pro silniční a drážní úřady, které mohly v minulých letech kácet bez povolení.
Novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, která nabyla účinnosti 1. prosince 2009 pod č. 349/2009 Sb., zavádí povinnost mít ke kácení dřevin na silničních pozemcích a u železničních drah řádné povolení od příslušného obecního či městského úřadu. Novou úpravou se ruší nesystémové výjimky pro silniční a drážní úřady, které mohly v minulých letech kácet bez povolení. Zároveň se odstraňují dosud rozdílné podmínky pro kácení, pokud je vlastníkem dřevin fyzická nebo právnická osoba.
JAKÝ JE POSTUP
Dřeviny, které rostou mimo les, jsou podle ustanovení § 7 zákona o ochraně přírody a krajiny chráněny před poškozováním a ničením. Tuto obecnou ochranu doplňuje v § 46 ochrana zvláštní, která se týká památných stromů a jejich ochranných pásem. Dřevinou rostoucí mimo les zákon rozumí >>strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond<<. Péče o tuto dřevinu je povinností jejich vlastníků, tj. osob, na jejichž pozemcích se nachází. Ta může například spočívat v nezbytných zásazích před šířením chorob, kterými byla dřevina napadena.
Ke kácení stromů a keřů rostoucích mimo les se podle ustanovení § 8 zákona vyžaduje povolení, které vydávají obecní úřady. Na území národního parku a chráněné krajinné oblasti vydávají povolení jejich příslušné správy, a to ve správním řízení vedeném podle správního řádu.
Obecní úřad zahájí řízení na základě žádosti o povolení ke kácení, které musí splňovat podmínky § 8 odst. 3 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Správního řízení se mohou kromě žadatele účastnit též občanská sdružení za předpokladu splnění podmínek § 70 zákona o ochraně přírody a vlastníci sousedních nemovitostí na základě obecného ustanovení správního řádu o účastenství (§ 27 odst. 2 správního řádu).
NOVÁ ÚPRAVA JE PŘESNĚJŠÍ
V určitých případech se ke kácení dřevin povolení nevyžaduje a samotné kácení musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem obecnímu úřadu. Ten je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. Poslední novela zákona o ochraně přírody a krajiny mění právě podmínky pro případy, kdy není třeba pro kácení dřevin povolení. Z ustanovení § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny byla odstraněna příliš široká a nejednoznačná výjimka >>při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů<<, kde poznámka pod čarou příkladmo uvádí zákon o drahách, zákon o vodách atd. Namísto toho je jednoznačněji a přesněji určeno, kterých situací se to týká:
1. z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů,
2. při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků,
3. k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav,
4. z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
Podle důvodové zprávy k zákonu číslo 349/2009 Sb. >>cílem navrhované úpravy je důsledně specifikovat ta zvláštní oprávnění, při jejichž realizaci není nutné při provádění kácení žádat o povolení, ale postačí oznámení. V poslední době dochází ke zneužívání rozsahu zvláštního oprávnění za účelem rozsáhlého kácení dřevin, které však nemá faktické opodstatnění. Pokud dojde ke střetu zájmů, lze je nejlépe vypořádat v rámci správního řízení<<. Výjimka pro silniční a drážní úřady tedy již neplatí. U dřevin rostoucích na silničních pozemcích a u železničních drah se nově s účinností od 1. 12. 2009 vyžaduje standardní povolení obecního úřadu. To lze vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem, respektive s drážním správním úřadem.
Povolení ke kácení dřevin není stejně jako dosud třeba, pokud je jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí škoda značného rozsahu. Zde novelou nedochází k žádným změnám.
Změna právní úpravy však nastala u výjimky v případě dřevin se stanovenou velikostí, popř. jinou charakteristikou. Novela již neobsahuje podmínku, že musí jít pouze o dřeviny na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob. Tato výjimka nově platí i pro dřeviny na pozemcích ve vlastnictví osob právnických. Velikost, popřípadě jinou charakteristiku určující uplatnění výjimky z povinnosti získat povolení ke kácení, stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Dokud nedojde k této předpokládané úpravě, prozatím platí podmínky ustanovení § 8 vyhlášky č. 395/1992 Sb. (obvod kmene do 80 cm, měřeného ve výšce 130 cm nad zemí nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2).
Kladné rozhodnutí v řízení o povolení ke kácení dřevin lze udělit pouze ze závažných důvodů, po vyhodnocení jejich funkčního a estetického významu. Každé povolení musí být náležitě zdůvodněno. V rozhodnutí by také mělo být uvedeno, kdy se mají dřeviny pokácet. Mělo by to být zpravidla v období vegetačního klidu (od listopadu do března). Pokud jde o kácení z důvodů výstavby, mělo by být rozhodnutí o povolení kácení podmíněno získáním plné moci stavebního povolení. Jestliže investor stavební povolení nezíská, kácelo by se zbytečně.
POVINNOSTI OBECNÍHO ÚŘADU
Obecní úřad může podle ustanovení § 9 ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na pět let. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele o kácení, jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. Obce mají povinnost vést přehled pozemků vhodných pro náhradní výsadbu ve svém územním obvodu po předběžném projednání s jejich vlastníkem. Pokud nedojde k uložení provedení náhradní výsadby, je ten, kdo kácí dřeviny kvůli výstavbě a s povolením obecního úřadu, povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která musí použít tyto prostředky na zlepšení životního prostředí.
Fyzická osoba, která poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les, může být za tento přestupek potrestána pokutou do 20 tisíc Kč. Při závažném poškození nebo pokácení bez povolení skupiny dřevin rostoucích mimo les (alej) hrozí sankce až 100 tisíc Kč. Pokud dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les poškodí nebo zničí bez povolení právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, může dostat pokutu až 1 milion Kč. Tato sankční řízení vedou pověřené obecní úřady, případně též Česká inspekce životního prostředí. Podnět k zahájení sankčního řízení může dát kdokoliv.
MICHAL BERNARD, Ministerstvo životního prostředí
Je ekopapír z Brazílie ještě eko?
1.4.2010 Listy Prahy 1 str. 2 informace / inzerce
Martin Mach Ondřej
EKORUBRIKA
Před pár lety mi jedna paní popisovala, jak obtížné bylo sehnat balík kancelářských papírů do tiskárny. Sháněla totiž nějaký ekologický papír. Měla tím na mysli buď recyklovaný nebo papír s nějakou ekoznačkou. Nebo oboje.
Dneska už není problém nakoupit takový papír z pohodlí kanceláře. Stačí si jen vybrat správnou firmu, která dodává kancelářské potřeby, a zavolat nebo navštívit jejich web. Správnou firmou ale není každá. Některé společnosti sice ve své nabídce nějaký recykl nebo papír s ekoznačkou mají, ale nevědí o tom. Jsou ale společnosti, které vycházejí environmentálně citlivému spotřebiteli vstříc a ekozboží mu hezky setřídí do zvláštní kolonky, případně je nějakým způsobem zvýrazní.
Hledal jsem na internetu přesně deset minut a ekopapír jsem našel u těchto firem: Office Depot (www.officedepot.cz), Mefisto 2000 (www.mefisto2000.cz), Activa (www.activa.cz), Kancelářské potřeby (www.kancelarskepotreby.cz). Nejde o konečný výčet, firem, u kterých seženete papír s ekoznačkou je jistě víc.
O jakých ekoznačkách je pořád řeč? Na papíru do tiskáren můžete najít logo FSC (Forest Stewardship Council), které garantuje, že papír vznikl ze stromů, které byly vypěstovány v lese, kde byly dodržovány environmentální a sociální standardy. Jinak řečeno: máte jistotu, že kvůli těmto A4 nebyly nelegálně pokáceny stromy deštného pralesa a dělníci dostali řádně zaplaceno. Na papíru můžete najít i národní ekoznačky jako je německý Der Blaue Engel nebo skandinávská Nordic Swan.
Hurá, dá se koupit papír s ekologickým certifikátem. Zdálo by se, že není co řešit a všechno je skvělé. Jenže je tu háček. Dálka. Většina papíru, který se u nás dá sehnat, pochází od evropských výrobců. Koupit se ale dá i papír dovezený z jižní Ameriky, konkrétně z Brazílie. Má logo FSC. Máme tedy jistotu, že dřevo bylo vypěstováno environmentálně a sociálně šetrným způsobem. Ale cesta papíru přes celou planetu smazává ekologický přínos papíru. Při výběru papíru je potřeba vzít rozum do hrsti a vybrat si takový, který k nám necestoval takovou dálku. Na brazilský papír s certifikátem ať si tisknou v Brazílii.
WWF: Lidské zdraví je přímo spojeno se zdravím lesů
2.4.2010 ekolist.cz str. 0 Zpravodajství
Radomír Dohnal
Nepřímým důsledkem degradace životního prostředí je řada vážných lidských onemocnění. Přírodní a přírodě blízké životní prostředí naopak dokáže zdravotní stav pozitivně změnit. Tvrdí to studie Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund – WWF), kterou tato organizace zveřejnila těsně před letošním mezinárodním dnem lesnictví, jenž připadá na 21. března.
„Naše výzkumy potvrzují to, co instinktivně dávno víme: Lidské zdraví je neoddělitelně spjato se zdravím planety,“ tvrdí Chris Elliot, výkonný ředitel sekce ochrany přírody WWF. Studie nese název „Vital Sites“ (Místa života) s podtitulem „Přínos přírodních chráněných oblastí lidskému zdraví“. Organizace pro světové zdraví (World Health Organistaion – WHO) přichází se zjištěním, že přibližně 23 až 25 % zdrojových míst výskytu nebezpečných chorob může být odstraněno pouhým zlepšením a udržením stávajících přírodních podmínek.
Mezi klíčové faktory ovlivňující lidské zdraví patří podle WWF odlesňování. „Odlesňování vlastně zasahuje lidské zdraví hned dvakrát,“ tvrdí Chris Elliot. „Napomáhá šířit řadu zhoubných chorob a zároveň napomáhá ničit životní prostředí živočichů a rostlin, které mohou být v budoucnu klíčem k vyřešení chorob milionů lidí.“ Zachovaná krajina může být podle WWF lidskému zdraví užitečná právě jako zdroj budoucích přírodních léčiv a taky schopností snížit dopady znečištění, toxinů a extrémních výkyvů počasí. Zároveň příroda poskytuje místa pro rekreaci, podporující zdravý rozvoj fyzického a duševního zdraví.
V pralesích Bornea byla během minulého desetiletí podle WWF objevena řada stromů a keřů, které mohou být využity jako medikamenty k léčbě rakoviny, HIV a malárie. Dohromady bylo za posledních 25 let objeveno na Borneu 422 nových rostlinných druhů. Odlesňování ale pokračuje, a tak se nově objevené druhy záhy stávají druhy ohroženými vyhynutím. „Když WWF zdůrazňuje význam biodiverzity, není to jen tím, že nás baví rozmanitost a bohatství druhů stromů nebo třeba žab. Je totiž vědecky podloženo, že tyto stromy a žáby jsou podstatné pro život pralesů, a víme, jak je zdraví pralesů nezbytné pro zdraví lidí,“ tvrdí Elliot.
Obecně zpráva hovoří o tom, že lidstvo je velmi výkonné v pěstování rostlin, které mají zřejmou využitelnost a vysokou produkční hodnotu, zároveň má ale chabé znalosti o těch, které nemají žádné nebo jen malé využití. Problémem podle WWF zůstává, že ničení lokalit přináší zároveň ztrátu potenciálně hodnotných druhů, aniž bychom je stačili objevit a testovat jejich využitelnost.
Jak říkají představitelé fondu, krátkozraké využívání lesního bohatství jen jako zdroje dřeva tak může mít významné ekonomické dopady – vždyť v roce 2000 byla biofarmaceutika, tedy využívání přírodních zdrojů k lékařským a kosmetickým účelům, vyčíslena jako obor hospodaření vynášející 30 miliard dolarů ročně.
„Většina lidí si myslí, že národní parky a rezervace slouží jen k ochraně přírody, ale právě komplexní ochrana rozmanitých ekosystémů nám může poskytovat nezanedbatelný ekonomický přínos,“ píše v předmluvě studie Kathy McKinnon, odbornice Světové banky na problematiku biodiverzity.
Další informace:
Studie WWF byla v době zveřejěnní tohto článku ke stažení na adrese http://assets.panda.org/downloads/vital_sites.pdf
Sněmovna schválila novelu vodního zákona
17.3.2010 euro.cz str. 0 Zemědělství, Životní prostředí
Lukáš Petřík Ostatní
Poslanecká sněmovna přijala ve třetím čtení novelu vodního zákona. Ta přináší řadu změn, jež vyplynuly z praxe, sníží administrativní i finanční zátěž a mají podle ministerstva zemědělství příznivý vliv na životní prostředí a jeho ochranu
Jedná se o obsáhlý soubor úprav zákona, které si podle ministerstva vyžádal vývoj vodního hospodářství po téměř deseti letech účinnosti předpisu a nutnost dostát závazkům vyplývajícím z povinné implementace bruselských regulací. Novela se začala připravovat již v polovině roku 2007.
Na přelomu let 2008 a 2009 prošel návrh meziresortním připomínkovým řízením a postupně bylo vypořádáno přes tisíc připomínek, z toho 512 zásadních. „Důsledně se přihlíželo k tomu, aby změny reagovaly na nedostatky aplikace vodního zákona v praxi a snižovaly administrativní zátěž,“ uvedl mluvčí ministerstva Petr Vorlíček.
„Vodní zákon představuje legislativní normu zásadního významu, mimo jiné proto, že se dotýká velkého množství subjektů od institucí veřejné správy, přes podnikatelské subjekty až po prakticky každého občana,“ vyjádřil se k hlasování ve sněmovně ministr zemědělství Jakub Šebesta.
„Důležitým prvkem schválené novely je zachování stávající výše poplatků například za odběr podzemních vod a vypouštění vod odpadních. Výše poplatků zůstala zachována zejména vzhledem k ekonomické krizi a znamená nezvyšování nákladů jak soukromých osob, tak podnikatelů,“ dodal Šebesta.
Z hlavních změn uvádí ministerstvo zavedení výrobkového přístupu, kdy lze pro čistírny odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel použít certifikovaný výrobek a k realizaci postačí pouze jeho ohlášení.
„Nejvíce diskutována byla otázka vztahu provozu malých vodních elektráren k minimálním zůstatkovým průtokům ve vodních tocích, kde jsou v protikladu zájmy podnikatelské a zájmy výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů se zájmy ochrany přírody a rybářství. V tomto směru bylo odsouhlaseno řešení, kdy regulace bude uplatněna ve vodohospodářských plánech povodí, které budou účinné od roku 2015. Významnou je rovněž nová úprava správního trestání,“ doplnil Vorlíček.
GLOSA: Kdo chce zabetonovat tuto zem? Z politiků asi všichni
17.3.2010 neviditelnypes.cz str. 0 Neviditelný pes / Politika
Neviditelný pes, Petr Havel
Jak daleko mají od sebe v praxi slova a činy zástupců politických stran zastoupených v současné době v parlamentu, se názorně ukázalo na několika příkladech jen v průběhu tohoto týdne na případu novely zákona o ochraně zemědělskému půdního fondu. To je - stručně řečeno - zákon, který ztěžuje podmínky pro výstavbu logistických center či satelitních městeček na stále ubývající zemědělské půdě.
Uvedená novela byla jedním z četných kandidátů na projednání na plénu březnové, tedy právě probíhající schůzi parlamentu, jenže se do programu nedostala. A to přesto, že všichni politici v ČR hovoří o nutnosti chránit přírodu a krajinu, omezovat eroze a rizika povodní a obecně o tom, že je třeba zvýšit odpovědnost chování člověka v krajině tak, abychom ji mohli předat nezdevastovanou dalším generacím. Nyní to předvedli v praxi. Paradox je o to větší, že den po nezařazení novely na program parlamentní schůze, ve středu 10. března večer, odvysílala Česká televize na svém druhém programu pořad “Nedej se“ právě na téma odplývání zemědělské půdy k nezemědělských účelům a o důsledcích z toho plynoucích. Pořad zcela přesně popsal problémy a možnosti, jak situaci řešit. Bohužel, z hlediska osvěty pro politiky se minul účinkem. Škoda.
Novelu mělo přitom na starosti ministerstvo životního prostředí a její odklad je tak také v praxi selháním současného vedení tohoto resortu, které pro ni nedokázalo vyjednat politickou podporu. Pokud by bylo přitom ministerstvo aktivnější, mělo by se to zřejmě podařit - když všichni mluví o tom, jak je ochrana životního prostředí potřebná.
Samozřejmě, že novela nebyla samospasitelná. Například proto, že návrh chránil fakticky více pozemky v chráněných územích než cennou zemědělskou půdu v okolí měst. To bylo ale možné v průběhu legislativního procesu upravit. Důležité přitom bylo vyslání signálu, že s tím chce stát “něco dělat“. Jistě, obdobný materiál bude možné předložit i v dalším volebním období, nejspíše někdy letos na podzim. Kolik developerů na tom ale vydělá (novela mimo jiné výrazně zvyšovala poplatky za vyjmutí pozemků z půdního fondu ke stavebním účelům) a kolik staveb a logistických center se za tu dobu zbytečně postaví, těžko někdo momentálně spočítá. Za pár let nám to ale spočítá příroda sama.
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.
Autor je agrární analytik
Orálek: Lidé kazí vodu splaškami
17.3.2010 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Moravskoslezský
Ostrava - „Ačkoli některé obce a města budují kanalizaci a čistírny odpadních vod, existuje hlavně na venkově stále množství vývodů, jejichž prostřednictvím se lidé zbavují splašek. Tím se dosud nikdo nezabýval. Je třeba to důsledně zmapovat,“ říká Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody.
* Kdo by to přezkoumání měl udělat?
Vodoprávní orgány, které jsou součástí odborů životního prostředí v takzvaně pověřených obcích.
* To znamená, že úředníci by měli zjistit, odkud odevšad do potoků a říček lidé vypouští nečistoty?
Ano. Někdo, zřejmě stát nebo obce, by na to měl vyčlenit peníze, někdo by pak měl jít podél toku a zaznamenávat každou výpusť, která tam je. Pokud z ní evidentně vytéká něco nečistého, měl by se snažit zjistit, odkud splašky pochází - a s lidmi, kteří je vypouští, zahájit řízení.
* Hrozila by jim pokuta?
V případě, že už v obci existuje kanalizace, ale přesto někteří její občané, kteří ji mají k dispozici, vypouští do přírody splašky, je to protiprávní stav. S těmito lidmi je možné zahájit vodoprávní řízení a případně jim i udělit pokutu.
* Co se děje ve vodě, když se do ní vypustí třeba odpad z pračky?
Ničí se veškeré mikroorganismy. Čím víc odpadu do vody teče, tím méně je v ní života. Celý koloběh vody je pak narušený znečištěním.
* Jsou oprávněné nářky obcí, jejichž starostové říkají, že se kvůli stavbě kanalizace vydají z peněz? Nebo kanály měly obce postavit už dávno?
Mnozí starostové čekali s výstavbou kvůli tomu, že o evropské peníze lze žádat až v posledních letech. Je ale nutné připomenout, že jakákoli investice do životního prostředí se nám mnohonásobně vrátí.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko
Dusík s úmyslem chránit půdu před developery neuspěl
9.3.2010 ct24.cz str. 0 Domácí
ČT24 Národní parky
Praha - Poslanci nezařadili na program poslední schůze před rozpuštěním sněmovny novelu zákona o ochraně půdního fondu, která měla ochránit kvalitní půdu před zástavbou. Neovlivnily je ani letáčky od ministra životního prostředí Jana Dusíka s fotografiemi satelitních městeček a skladovacích hal postavených uprostřed polí, které dostali před zahájením jednání.
"Poslední léta jsou docela dramatická, dochází každý rok k vynětí plochy 50 kilometrů čtverečných. To je čtverec 7x7 kilometrů, což je obrovská plocha," řekl pro ČT náměstek ministra životního prostředí František Pelc (SZ). Za dva roky to dává plochu plánovaného Národního parku Křivoklátsko. Nejvíce půdy ubývá v okolí velkých měst a to v Jihomoravském a Středočeském kraji.
Jiří Papež (ODS), předseda zemědělského výboru:
"Zemědělský výbor se zákonem zabýval, projednávání ale přerušil, protože připomínek ze strany zemědělské veřejnosti bylo opravdu hodně."
Ke konci roku 2008 bylo v Česku zemědělské půdy 4,244 milionu hektarů. Od roku 1990 do roku 2006 zmizelo z půdního fondu 537 kilometrů čtverečních. To je plocha větší než rozloha hlavního města Prahy v jeho administrativních hranicích. Růst urbanizovaných ploch má přitom podle ministerstva dramaticky stoupající tendenci. Zatímco v letech 1990 až 1999 jich přibylo kolem 50 kilometrů čtverečních, v období let 2000 až 2006 to byl téměř čtyřnásobek - úhrnem více než 195 kilometrů čtverečních.
Návrh zákona na ochranu půdy leží ve sněmovně již rok a půl a má bránit půdu zvýšením poplatku za zábor až na desetinásobek současné ceny. Na rozdíl od současného znění zákona by poplatky byly odstupňovány podle kvality zabírané půdy. “Tento zákon má svou kontroverzi, protože skutečnost, že se poplatky za odnětí půdy ze zemědělského fondu nezměnily od roku 1991, developerům vyhovuje,“ soudí ministr Dusík.
URL| http://www.ct24.cz/domaci/83371-dusik-s-umyslem-chranit-pudu-pred-developery-neuspel/
Valaši využijí slunce i vítr
9.3.2010 Valašský deník str. 1 Titulní strana
MICHAL BURDA AOPK ČR
V Lešné budou vyrábět elektřinu díky slunci. V Kladerubech krajský úřad vítr zakázal
Valašsko – Zájem o využití alternativních zdrojů energie na Valašsku rok od roku roste. Po informacích týkajících se takzvané zelené energie stále více pátrají nejen větší společnosti, ale také jednotlivci. Nicméně vystavět v regionu například elektrárnu, která by obnovitelných zdrojů energie využívala ve větším měřítku, se prozatím nedaří. Stále aktuální je ovšem výstavba sluneční elektrárny v průmyslové zóně Valašské Meziříčí – Lešná. Na zhruba třiceti hektarech nevyužitých pozemků má vyrůst fotovoltaická elektrárna společnosti Sidia z Ústí nad Labem. Meziříčští radní o tom rozhodli už vloni na podzim, městské pokladně přinese pronájem půdy necelých osm milionů korun ročně. „Společnost má ještě do konce letošního roku čas zajistit si u správce energetické sítě odběr vyrobené elektřiny a získat povolení ke stavbě sluneční elektrárny a doplňkových objektů,“ potvrdil mluvčí meziříčské radnice Josef Beneš.
Poněkud jiná je situace v Kladerubech na Kelečsku. O tom, že by se v okolí obce mohly objevit dva vysoké sloupy větrných elektráren, se mluví nejméně od roku 2006.
Od srpna roku 2008 je ale výstavba na mrtvém bodě. Radní Zlínského kraje tehdy zbudování větrníků nedoporučili kvůli obavám z odlivu turistů. Nic nepomohlo, že s větrníky souhlasili obyvatelé Kladerub a posvětilo je i tamní zastupitelstvo. „Výstavba sto padesát metrů vysokých elektráren by znamenala velmi závažný zásah do krajinného rázu území, který je tvořen panoramaty a výrazností horizontů a mohlo by tak dojít ke snížení zavedené turistické atraktivity oblasti,“ vysvětlil tehdy rozhodnutí rady dnes už bývalý mluvčí Krajského úřadu Patrik Kamas. Kladerubští ale flintu do žita ještě nehodili. „Elektrárny jsme projednávali dlouho a schválili jsme je. Zamítl je krajský úřad. Zájem investora větrníky u nás vystavět stále trvá,“ komentoval starosta Kladerub Jaroslav Vozák.
Dodal, že v minulých týdnech se na Obecním úřadě v Kladerubech uskutečnila schůzka se zástupci investora. „Do budoucna bude záležet na tom, zda se změní postoj pracovníků odboru životního prostředí na kraji,“ poznamenal Vozák.
Rozporuplný postoj vůči slunečním a větrným elektrárnám mívají také ochránci přírody. Na jednu stranu vítají snahu využít obnovitelné zdroje energie, na druhou ale neradi vidí tyto moderní stavby ve volné krajině.
„Kladrubský příklad se nás sice přímo netýká, ale rovnou můžu říct, že u nás, v Chráněné krajinné oblasti Beskydy, by to byl problém. Chceme vzhled krajiny zachovat,“ potvrdil vedoucí Správy CHKO Beskydy František Jaskula.
Nicméně informace o možnostech využití obnovitelných zdrojů energií jsou na Valašsku stále žádanější. „Jen za poslední rok jsme poskytli konzultace zhruba dvěma stům padesáti společnostem a jednotlivcům,“ prozradil Karel Zubek z Energetického konzultačního a informačního střediska ve Vsetíně.
Doplnil, že největší část dotazů připadla na aktuální program Zelená úsporám, který nabízí finanční pomoc například při zateplování domů, nebo na solární systémy na ohřev vody či vytápění. Navíc ani z historického hlediska není využívání přírodních zdrojů na Valašsku žádnou novinkou. „Za příklad může sloužit například náhon s vodní elektrárnou ve Vsetíně, kde tlak vody roztáčel dvě turbíny. Výkon ale nebyl nijak vysoký,“ vzpomněl ředitel Okresního archivu ve Vsetíně Tomáš Baletka.
Přesto elektrárna nějaký čas dodávala energii pro výrobu křiváků a nožů v objektu „křivačkárny“. Stát zůstala v polovině šedesátých let. Před několika lety se novému majitel podařilo uvést elektrárnu částečně do provozu. Jeho turbína při kvalitním průtoku vody produkuje a dodává do elektrické sítě zhruba jedenáct kilowat za hodinu.
Region| Střední Morava
Fotovoltaické elektrárny předmětem diskusí
4.3.2010 ČRo 1 - Radiožurnál str. 11 12:00 Ozvěny dne, AOPK ČR
Jan BUMBA, moderátor--------------------Fotovoltaické, neboli solární, elektrárny se stávají čím dál víc předmětem diskusí. Na jedné straně je to zdroj, který by měl přispět k ekologičtější výrobě elektřiny. Odpůrci ale poukazují mimo jiné na náklady, které jsou spojeny s výstavbou slunečních elektráren a jež by se nakonec mohly promítnout do cen energie. A Česká inspekce životního prostředí dnes v Liberci upozornila na další potíž spojenou s fotovoltaickými projekty, totiž na údajné ekologické škody, které se s nimi prý příliš často pojí. Zdravím teď Ivetu Kruškovou, která v liberecké inspekci životního prostředí vede oddělení ochrany přírody. Dobrý den.
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Dobrý den.
Jan BUMBA, moderátor--------------------V čem spočívají ty ekologické škody spojené s výstavbou solárních elektráren?
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Záměry jsou v mnoha případech situovány do nevyužívaných průmyslových nebo vojenských areálů, ale mnohdy však zasahují do přírodně cenných lokalit, a to i mimo zastavěná území obcí. Ve většině případů se jedná o plošně rozsáhlé záměry, které ke své povaze vyžadují přípravu území. Ta příprava území často zahrnuje velkoplošné kácení dřevin rostoucích mimo les, terénní úpravy,stavební práce, případně zábor půdy, který může vést ke střetu s požadavky na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Takže, ten problém je v tom, že kvůli solárním panelům se kácí lesy?
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Kvůli solárním panelům se z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny kácí dřeviny rostoucí mimo les.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Mimo les nebo v lese?
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Mimo les.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Jak je možné, že to někdo někomu povolí?
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Záměry výstavba fotovoltaických elektráren nepodléhají hodnocení vlivu na životní prostředí. V současné chvíli je platná tato legislativa a z tohoto důvodu jsme chtěli upozornit na potřebu včas projednávat tyto záměry s příslušnými orgány ochrany přírody, příslušnými obecními úřady, popřípadě obecními úřady s rozšířenou působností, krajské úřady nebo správy chráněných krajinných oblastí.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Dá se říci zhruba, v jakém rozsahu tyto stavby poznamenávají životní prostředí?
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec--------------------Tyto stavby většinou probíhají na velkých plochách, řádově 10 hektarech a vliv na, mohou mít vliv na popřípadě zvláště chráněná území.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Říká Iveta Krušková z liberecké pobočky inspekce životního prostředí. Já vám děkuji. Na shledanou.
Iveta KRUŠKOVÁ, vedoucí oddělení ochrany přírody, Česká inspekce životního prostředí, Liberec-------------------Na shledanou.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Na druhé lince je Jaromír Řehák, prezident České fotovoltaické průmyslové asociace. Dobrý den.
Jaromír ŘEHÁK, prezident České fotovoltaické průmyslové asociace--------------------Dobrý den.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Pane Řeháku, uznáváte, že na vaší straně,tedy mezi zřizovateli solárních elektráren, se najdou podnikatelé, kteří skutečně mohou při výstavbě poškozovat životní prostředí,třeba i v cenných lokalitách?
Jaromír ŘEHÁK, prezident České fotovoltaické průmyslové asociace--------------------Podle našeho názoru převážná většina, ne názoru,ale to je skutečnost, fotovoltaických elektráren je stavěná především na budovách a, řekněme, v průmyslových zónách nebo nevyužitých lokalitách. To, co paní Krušková hovořila o rozsahu velikosti 10 hektarů a podobně, to jsou ojedinělé případy v přírodě nebo, řekněme, v otevřené krajině stavěných elektráren. V každém případě každá elektrárna takto stavěná na větším prostranství prochází celým procesem stavebního povolení, to znamená, ke každé se vyjadřuje taky odbor životního prostředí.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Myslíte tedy, že se nemůže stát, že současně s tím, že by se měla vybudovat elektrárna šetrnější k životnímu prostředí,by se ničila příroda?
Jaromír ŘEHÁK, prezident České fotovoltaické průmyslové asociace--------------------Určitě ne. Podívejte, to je pohled věcí, kdy paní říkala, že ve zvláště chráněných oblastech. Ve zvláště chráněných oblastech nikdo takovou elektrárnu nepovolí za prvé. Za druhé, pokud se týká nějakého vykácení, řekněme, dřevin, obvykle se jedná o náletové dřeviny, není to v žádném případě les. A za další, fotovoltaická elektrárna je tady na dobu omezenou. Ten způsob výstavby je především z 95 % tak, že jsou zavrtané nějaké nosníky hliníková, nejedná se o betonování a po skončení životnosti elektrárny tady toto lze demontovat vše a půda si odpočine po 20 letech, může znova zase nastat zemědělství nebo jiné využití standardně. Není tam žádný.
Jan BUMBA, moderátor--------------------Říká Jaromír Řehák, prezident fotovoltaické průmyslové asociace. I vám děkuji. Na shledanou.
Jaromír ŘEHÁK, prezident České fotovoltaické průmyslové asociace--------------------Taktéž. Na shledanou.
Příroda chce méně peněz
25.2.2010 Ekonom str. 50 Věda & technologie
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Čeští ekologové přicházejí s radou, jak by stát mohl na jejich oboru finančně ušetřit a příroda získat. Pro přírodu je někdy lepší, když se člověk méně snaží, dokládá v časopisu Journal of Applied Ecology skupina českých odborníků.
Skupina deseti vědců ze sedmi českých univerzitních, akademických a muzejních pracovišť zveřejnila výsledky sledování živočichů a rostlin v opuštěných kamenolomech v oblasti Českého krasu. »Dlouho víme, že z hlediska druhové pestrosti jsou to klíčové oblasti,« říká hlavní autor studie Robert Tropek z Entomologického ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Není ale lom jako lom. Některé člověk opustil v podstatě beze snahy o nápravu škod, jiné naopak prošly takzvanou technickou rekultivací.
Těžká technika zarovnala terén a dovezla půdu, na kterou byly vysazeny vybrané byliny či dřeviny.
Vědci vybrali deset těchto lokalit - pět rekultivovaných, pět opuštěných - a pustili se do mravenčí práce sčítání života v těchto oblastech. Dvojice míst byly vybrány tak, aby šlo o lokality opuštěné přibližně ve stejné době a ležící blízko sebe.
Položky z červených seznamů »Chtěli jsme vyplnit jistou mezeru ve vědeckém bádání,« vysvětluje Robert Tropek. Řada studií ukazuje, že na místech, o něž se člověk nestaral, se lépe daří druhům, které jinde z přírody mizí. Všechny ale byly úzce zaměřeny na jednu skupinu rostlin či živočichů. Čeští vědci se proto rozhodli provést první komplexní sčítání (téměř) všeho živého na vybraných místech.
»V nerekultivovaných i rekultivovaných oblastech žije přibližně stejný počet druhů, ale v jejich ochranářském významu je ohromný rozdíl,« říká Robert Tropek. V rekultivované krajině žily stejné druhy rostlin a bezobratlých živočichů jako v zemědělské krajině. V přirozeně zarůstajících lomech však bylo až deset procent druhů zapsáno v červených seznamech. »To je číslo, jakého často nedosáhnete ani v rezervacích, a v běžné krajině nikdy,« tvrdí vědec.
Stará neúčinná pravda »Výsledky jen znovu potvrzují stanovisko většiny biologů, ekologů i krajinných ekologů,« říká Tomáš Gremlica, ředitel Ústavu pro ekopolitiku. Přesto se přirozené obnově těžebních oblastí věnuje málo pozornosti. »Přitom tu jde ruku v ruce ochrana přírody a úspora peněz,« kroutí hlavou Gremlica. Výsledkem technické rekultivace bývá podle odborníků z hlediska ekologie zcela bezcenný »anglický park«.
Celkem 250 biologů a ekologů v roce 2008 podepsalo petici, která žádá zvýšení podílu přirozené obnovy na probíhajících a připravovaných rekultivacích. »Pro takto rekultivovanou krajinu není často žádné využití,« říká Robert Tropek. »Velká část zemědělské půdy leží ladem a míra zalesnění České republiky je nejvyšší prakticky od příchodu člověka,« tvrdí.
Drtivá většina lesů je přitom hospodářských a společenství, jaká vznikají v opuštěných těžebních prostorách, je bolestně málo. Kdy jindy bychom tehdy mohli nechat přírodě trochu prostoru než v době, kdy půdu nutně nepotřebujeme, ptají se odborníci.
Kladno za miliardu Nejde přitom jenom o pár kamenolomů uprostřed Českého krasu. Robert Tropek se spolu s kolegy v posledních letech věnoval uhelným haldám na Kladensku.
Údaje z tamních sledování sice ještě nejsou plně zpracované, ale trend je podobný. »Na haldách žijí ohrožené druhy, které jinde na Kladensku nenajdete,« shrnuje Robert Tropek.
V současné době už ale podle něj probíhá nebo je připravena technická rekultivace téměř všech hald, na kterých výzkum probíhal. Celkem má obnova kladenských hald stát přijít na přibližně 1,5 miliardy korun. V celostátním měřítku jde o mnohem více. V letech 2002 a 2003 vláda rozhodla, že se stát bude podílet na odstranění ekologických následků těžby uhlí. Na tyto účely postupně vydal a ještě vydá přes 35 miliard korun. Další miliardy poskytnou těžaři, které pro tyto účely musejí ze zákona vytvářet rezervní fondy.
Těžební činností bylo přitom v České republice podle údajů České geologické služby - Geofondu dotčeno asi 60 tisíc hektarů. Z toho je dnes rekultivována přibližně třetina. Náklady na jeden hektar rekultivace se pohybují od 900 tisíc až do dvou milionů korun. Za méně peněz více muziky?
Odborníci jsou toho názoru, že významná část takových prostředků by se dala ušetřit. »Stačí, abychom jako například v Německu měli předpis, že se patnáct procent území má nechat přirozeně zarůstat,« říká Robert Tropek. Vědci ve studii také naznačují, že procento by často mohlo být podstatně vyšší.
Někde se samozřejmě zasáhnout musí. Například tam, kde hrozí nebezpečí velké eroze nebo ohrožení okolí toxickými materiály. »Taková území ale nepochybně tvoří méně než deset procent celkového těžbou narušeného území,« tvrdí Rober Tropek.
Jinde zase můžou být ve hře důležité ekonomické zájmy. A těžaři také připomínají, že v některých případech pracují de facto na cizí půdě a musejí ji uvést do stavu požadovaného majitelem. Na řadě míst by ale stačilo nechat hlavní slovo levně pracující přírodě.
Nečekané spojenectví »V poslední době se ale začínáme shodovat s některými těžařskými firmami«, říká Tomáš Gremlica. Potvrzuje to i vyjádření Těžební unie, která podpořila petici odborníků k rekultivacím.
Je to proto, že v posledních 20 letech se přístup těžařů k této otázce změnil, říká ředitelka unie Milena Šandová. »Samozřejmě jsou přirozené rekultivace levnější, ale těžaři také už nechtějí, aby po nich zůstala zničená krajina.«
Proč tedy přirozená obnova těžebních prostorů nedostává více příležitostí? Rozhoduje několik faktorů, míní oslovení. Jedním jsou patrně již zmiňované představy o podobě české krajiny a využití půdy. Další jsou administrativní. Na půdě, která byla před desetiletími vyňata z půdního fondu, si zákon žádá její znovuobnovení. »Někdy jsou jednání s úřady velmi obtížná. Záleží na dané osobě, jaké má skutečné znalosti ekologie,« říká Milena Šandová.
V neposlední řadě jsou rekultivace také dobrý byznys. Uvědomila si to například firma Czech Coal Services (součást skupiny Czech Coal, člena Těžební unie). Technické rekultivace provádí její dceřiná společnost Rekultivace.
V roce 2008 se základní kapitál Rekultivace snížil o 130 milionů korun z důvodu přebytku vlastních zdrojů, uvádí výroční zpráva za rok 2008. Částka byla vyplacena jedinému akcionáři, Czech Coal Services.
***
Kolik stojí rekultivace: V ČR je těžební činností poškozeno asi 60 tisíc hektarů půdy. Zrekultivováno je zatím více než 20 tisíc hektarů. Ze státního rozpočtu na odstranění těchto škod šlo nebo podle plánů půjde více než 35 miliard korun. Cena za technickou rekultivaci se pohybuje přibližně od 900 tisíc až do dvou milionů korun za hektar.
Životodárné kamenolomy: Čeští vědci v unikátním výzkumu sledovali výskyt živočichů a rostlin v opuštěných kamenolomech. Na místech, o která se člověk nestará, se lépe daří druhům, které jinde z přírody mizí.
Foto autor| Foto: Marian Trník
zpětRáj slunečních elektráren končí?
22.2.2010 Týden str. 50 Ekonomika
Vladan Gallistl, Jiří Štefek
České slunce se stalo výnosným byznysem pro zahraniční investory. Obrovský zájem o sluneční elektrárny však podle státní firmy ČEPS začíná ohrožovat energetické přenosové sítě.
Česká republika představuje v současnosti podle Petra Zemana, šéfa státní firmy ČEPS provozující páteřní přenosovou soustavu, „fotovoltaický ráj“. Výkupní ceny elektřiny ze slunečních elektráren patří mezi nejvyšší v celé Evropě, což přilákalo do odvětví řadu investorů, i těch ze zahraničí. Mezi první dvacítkou největších solárních elektráren jsou čtyři, jež vlastní či spoluvlastní právě zahraniční investoři. Jde například o německou S. A. G. Solarstrom, která vlastní největší tuzemskou solární elektrárnu.
Zájem o investice do lukrativního odvětví mají němečtí, japonští, američtí, ale i ruští investoři. Velkou příležitost přitom v tuzemské solární energetice vycítily zejména německé společnosti. Štědré výkupní ceny však přilákaly i takové eso, jako je Darby Overseas Investments patřící do finančního kolosu Franklin Templeton Investments.
Důvodem obrovského zájmu investorů je výkupní cena 12 150 korun za jednu megawatthodinu, což je téměř dvakrát více než v sousedním Německu. Přesná čísla o tom, jak velký výkon solárních zdrojů postavily zahraniční investoři, ale Energetický regulační úřad (ERÚ) nesleduje.
Obrovské plány na výstavbu solárních zdrojů vyvolaly minulý týden velké pozdvižení: šéf ČEPS Zeman vyzval distribuční společnosti skupin ČEZ, PRE a E. ON, aby do svých sítí nepřipojovaly nové sluneční a větrné elektrárny. ČEZ a E. ON výzvě ČEPS vyhověly a nebudou už dávat souhlas na žádosti o připojení nových zdrojů. Kdo už ale povolení má, tak bude do sítě připojen.
Zeman dokonce varoval, že může dojít k odpojování slunečních elektráren od energetické sítě, aby nedošlo k přetížení celé přenosové soustavy. „Není rozdána taková kapacita, která by mohla způsobit black-out,“ oponuje předseda České společnosti pro větrnou energii Michal Janeček. „Opatření směřuje proti fotovoltaice,“ upozorňuje Bronislav Bechník z Czech RE Agency, která se zabývá obnovitelnými zdroji. Zároveň uvádí, že nyní je podíl větrných a slunečních zdrojů na celkovém instalovaném výkonu nepatrný. Problémy podle Zemana ale mohou nastat, pokud se připojí významný podíl schválených nových elektráren.
Výroky šéfa ČEPS pak doslova rozlítily ekologické organizace, které prosazují obnovitelné zdroje energií včetně slunečních a větrných energetických zdrojů. „ČEPS vůbec nepřipravil síť na nové větrné a solární elektrárny. Přitom měli sedm let času,“ kritizuje ČEPS Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA. „Představenstvo společnosti by proto mělo být odvoláno.“ ČEPS ale tvrdí, že investuje do sítí miliardy korun ročně. Skutečností je, že státu se rozvoj „zelené energie“ vymkl z rukou. Při vstupu do Evropské unie se zavázal, že letos bude vyrábět osm procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Česká republika v současné době vyrábí přes šest procent elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ uvádí mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. Do konce roku bychom sice měli limit splnit, ale za cenu přemrštěných výkupních cen „sluneční“ elektřiny, protože stát nezareagoval na prudké zlevnění solárních panelů o desítky procent.
Investoři tak využívají štědrých výkupních cen k vysokým ziskům, což do odvětví láká nové hráče. Stát přitom nedokázal na boom solární energetiky zareagovat. A na nástup „zelené energie“ není evidentně připravena ani přenosová soustava. Výkon slunečních elektráren se totiž může ze současných 500 megawattů zvýšit podle údajů ČEPS až na 5000 megawattů, pokud se uskuteční všechny plánované investice. Výkon větrných elektráren by se pak zvýšil ze 180 megawattů na 1700 megawattů: dohromady by výkon těchto elektráren představoval přibližně tři Temelíny. „Informace o možném budoucím celkovém instalovaném výkonu považujeme za přehnané a nadsazené,“ nesouhlasí šéf České fotovoltaické průmyslové asociace Jaromír Řehák. Důvodem je i to, že část rezervovaných připojení vlastní spekulanti, kteří s povoleními obchodují a nemají v úmyslu elektrárny stavět. Tempo výstavby zdrojů tak bude pomalejší, než se podle podaných žádostí k připojení do sítě zdá.
Další potíž se slunečními elektrárnami je v tom, že mají největší výkon během léta, kdy je zapotřebí nejméně elektřiny. Zatímco průměrné zimní zatížení elektrické soustavy dosahuje 12 tisíc megawattů, v létě je to méně než polovina. Pokud se budou realizovat všechny plánované projekty, sluneční zdroje by pak dokázaly pokrýt téměř celou spotřebu. Elektrické sítě ale potřebují mít stálé napětí, což sluneční ani větrné elektrárny zajistit nedokážou. ČEPS by proto mohl kvůli bezpečnosti provozu páteřní sítě přikročit k odpojení solárních zdrojů a to už příští rok. Tlak ČEPS však může souviset s posledním vývojem okolo slunečních elektráren: poslanci posuzují návrh ERÚ na rychlejší snižování výkupních cen.
Bestie ze Vsetínska
22.2.2010 Respekt str. 24 Politika/kauza
Ondřej Kundra
Proč se ze sousedské hádky stalo klíčové téma vládní agendy
Byly to zatraceně vážné úkoly, co spadly vládě do klína v posledních dnech. Nasadit uzdu obřímu rozpočtovému schodku, jednat o deštníku proti íránským atomovým zbraním, rozhýbat zaseknutý parlament - a rozlousknout hádku dvou sousedů v malé vesničce Halenkov. Že tu něco nesedí? Ne tak docela. Původně banální příběh ze zapadákova kdesi u slovenských hranic se nečekaně přetavil do thrilleru s příchutí „násilí, velkých peněz a politické moci“.
To je život málo?
Čtrnáct dní stará interpelace poslance Františka Novosada (ČSSD) na premiéra Jana Fischera zněla hodně dramaticky. Zachraňte mé spoluobčany a sousedy před vojákem-zabijákem, obrátil se vsetínský delegát na šéfa vlády. „Vyhrožuje jim, že je vypálí, postřílí. Děti z tohoto regionu nechtějí bez doprovodu rodičů chodit do školy a na autobusové spoje,“ interpeloval poslanec Novosad. „Neznám jiné řešení než se obrátit právě na vás, pane premiére, s žádostí o pomoc a doufat, že zjednáte nápravu.“
Původně to přitom vypadalo jako tuctový spor o kus silnice, jakých lokální administrativy v Česku řeší každý týden několik. Obec Halenkov před časem vyasfaltovala bez povolení cestu přes pozemek, jehož vlastníka - který byl v té době zrovna na vojenské misi v Afghánistánu a jeho manželka na delší služební cestě -o tom jaksi opomněla dokonce i jen informovat. Když manželka rotmistra Jiřího Hrbáčka zjistila, co se stalo, šla se na halenkovskou radnici zeptat na vysvětlení. „Místo toho jí ale řekli, že se s ní o tom nebudou bavit,“ říká afghánský veterán, jehož toto jednání rozzlobilo natolik, že vyzval vsetínský stavební odbor k likvidaci nepovolené stavby.
A právě v této chvíli - po Hrbáčkově úřední výzvě - vyrazila záležitost na cestu k mocenským výšinám a celorepublikové proslulosti. Poslanec Novosad překvapeným ministrům ve své sněmovní řeči nečekaně sdělil, že tu v žádném případě nejde o běžný spor, ale o hrozbu vyvraždění obyvatel Vsetínska, a že je proto potřeba, aby to okamžitě řešily špičky administrativy. „Ptám se, kam až musí dojít tato záležitost? Až k velké tragédii? To je lidský život tak málo? Kdo pak bude zodpovědný za události, které se tam odehrají?“ volal ze sněmovní tribuny poslanec.
Protože šlo o vážná slova, začala případ vyšetřovat státní i vojenská policie. „Nebyl spáchán trestný čin,“ vydali letos v lednu detektivové s tím, že žádné ohrožení životů nehrozí a rotmistr Hrbáček se ničeho nedopustil. Novosad se s takovým závěrem odmítl spokojit a interpeloval premiéra.
Víc jsem nepotřeboval
Obvinění, že rotmistr Hrbáček vyhrožuje lidem na Vsetínsku zabitím, opírá poslanec od začátku o výpověď jediné rodiny, která bydlí ve vojákově sousedství. „Přišli za mnou, že se ho bojí, že jim vyhrožuje postřílením,“ říká delegát Novosad, jemuž toto prosté sdělení bez důkazů stačilo, aby rozjel svoji záchrannou misi. Podle svědectví dalších občanů Halenkova (kteří mimochodem rotmistra Hrbáčka vesměs označují za důvěryhodného, bezproblémového muže) je ovšem spor mezi Hrbáčkem a inkriminovanou rodinou klasická neprůhledná venkovská pře.
Začala před několika lety, když se afghánskému vojákovi nelíbilo, že jeho sousedé pálí venku na louce pneumatiky, a poslal na ně policii - a od té doby se táhne averze spojená s různým vzájemným obviňováním. Přesto poslanec neudělal nic, aby si ověřil pravdivost svých informátorů, aby se dozvěděl podrobnosti od místních a aby eventuálně spor pomohl vyřešit na místě. „Nejsem policie,“ říká Novosad. „Ta rodina mi to říkala velmi naléhavě, tak jsem je bral vážně. Víc jsem zjišťovat nepotřeboval.“ Právě policie ovšem řešila vzájemné neshody dvou halenkovských usedlostí v minulosti už jednou a věc odložila s verdiktem, že k ničemu vážnému nedošlo.
Poslanec přesto trvá na svém a žene případ dál až do nejvyšších pater vlády. „Proč nevěřím policii? K tomu se nechci vyjadřovat, výsledek vyšetřování jsem osobně nedostal do ruky. Jde o vážné věci, o zdraví a životy lidí, chci, aby se tím zabýval premiér,“ říká. Ale proč? Co vlastně premiér v tomto případě s policejními posudky v ruce zmůže, co po něm vlastně vsetínský delegát chce? „To mě dostáváte do rohu,“ říká bez bližšího vysvětlení Novosad, jehož poslanecké angažmá jinak nepatří zrovna k nejaktivnějším. Ve sněmovně zasedl před čtyřmi lety, nikdy sám nepředložil žádný zákon a ve svých vystoupeních se omezuje na krátké reakce typu, že mu „nefunguje hlasovací zařízení“ nebo že je či není pro nějaký zákon, aniž by to ale detailněji vysvětloval. Razance „záchrany občanů Vsetínska“ proto v jeho kariéře zaujala svou aktivní neobvyklostí. Podezření vzbudil i fakt, že si ve svém tažení vždy důsledně vybíral verzi hovořící v neprospěch vojáka, aniž by však jasně vysvětlil proč.
Zároveň není jasné, čeho chce dosáhnout zapojením nejvyšších mocenských špiček, když předtím policie potvrdila, že Hrbáček není svému okolí nebezpečný. Snaha rozplést naznačené nelogičnosti nabídla jedno možné vysvětlení poslancova boje: může jít o zneužití politické moci s cílem diskreditovat člověka, který zkřížil politikovy osobní zájmy.
Neprojdou
Načerno vybudovaná cesta, která případ odstartovala, dnes končí u domu a pozemků, které tady vlastní bratr a sestra poslance Novosada. Dohromady tu mají pět hektarů půdy ležící v druhé zóně Chráněné krajinné oblasti Beskydy, na níž tedy není možné stavět ani ji prodávat ke stavebním účelům. Přitom podle místních realitních makléřů je o půdu v této lokalitě velký zájem.
Pět hektarů půdy Novosadových v CHKO přijde zhruba na půl milionu korun, kdyby však na nich došlo k prolomení stavební uzávěry, cena by vylétla přibližně čtyřicetinásobně, tedy na dvacet milionů. Vybudování cesty zvyšuje tlak na úřady i ochranáře, aby případné prolomení v budoucnu povolili. A rotmistr Hrbáček je přesvědčen, že Novosadova interpelační válka je vedena se záměrem zastrašit ho a donutit k ústupu.
„Vtáhnutím premiéra se mě poslanec snaží dostat pod tlak, abych to tu prodal nebo alespoň dal od té cesty ruce pryč,“ říká Jiří Hrbáček. „Ale to se nestane. Dál si trvám na svém a neustoupím.“ Jeho ženě je ovšem situace s poslancovým osočováním už tak nepříjemná, že se částečně odstěhovala i s malým dítětem ke svým rodičům, zatímco Hrbáček žije v Halenkově a pracuje v nedaleké vojenské posádce v Hranicích na Moravě. Sourozenci Novosadovi prodej rodinných pozemků či touhu na nich stavět vylučují. „To nehraje roli v žádném případě,“ říká k Hrbáčkovu obvinění ze zištného motivu poslanec.
Jak záležitost dopadne, je v tuto chvíli možné odhadovat jen v omezené míře. Spolehnout se dá zřejmě na to, že premiér a vláda nepošlou na Vsetínsko ozbrojený sbor k ochraně obyvatel ohrožených údajným „zabijákem“. Nelze čekat ani to, že by vládní úředníci mohli bez důkazů, jen na vyzvání stranického delegáta, postihovat či „trestat“ jednu stranu neprůhledného a podezřelého sporu. Premiér Fischer velmi pravděpodobně věc uzavře s tím, že si prostudoval dostupná data a nezjistil žádné pochybení. Dokdy tak učiní, nicméně není jasné. „Nevzdávám se, další kroky zvážím,“ reaguje poslanec Novosad na otázku, co říká na to, že vsetínské spoluobčany jeho aktivita zřejmě „neochrání“.
Podobně jako v případě Fischerova posouzení i kolem data, kdy a jak vsetínští úředníci rozhodnou o Hrbáčkově žádosti na odstranění klíčové silnice, zatím panuje mlha. „Interpelace ani jakýkoli nátlak shora na naše rozhodnutí nebudou mít vliv,“ říká mluvčí vsetínské radnice Eva Stejskalová. „Budeme rozhodovat nezávisle.“ A neprůstřelně se zatím tváří také vedení CHKO. „Nedokážu si představit, že v bezprostředním okolí stavby pana Hrbáčka, které je v druhé zóně CHKO Beskydy povolíme další výstavbu rodinných domů,“ říká jeden z členů CHKO Beskydy Karel Vrátný.
Původně banální příběh se přetavil do napínavého thrilleru.
Mittal zahájil projekt odprášení aglomerace
19.2.2010 Opavský a hlučínský deník str. 2 Z Vašeho okolí
MARTIN PLEVA
Realizace nejvýznamnějšího ekologického opatření v podání největšího znečišťovatele ovzduší v regionu byla zahájena. Hutní kolos odpráší spékací pásy tkaninovými filtry
Ostrava – Sedm fotbalových hřišť by zakryla látka, která bude zachytávat prach z provozu spékaní železné rudy v kunčické huti ArcelorMittal Ostrava (AMO). Takzvaná aglomerace bude díky tkaninovému filtru vypouštět do ovzduší o sedmdesát procent prachu méně oproti současnému stavu. „Investice do snížení ekologické zátěže jsou pro nás prioritou. Důkazem je i tento projekt za téměř miliardu korun,“ uvedl generální ředitel AMO Augustine Kochuparampil s tím, že technologie tkaninových filtrů byla vybrána na základě konzultací s odborníky z Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava.
„Můžeme veřejnost ujistit, že odprašovací systém, který nainstalujeme, patří k nejmodernějším na světě. Technologie je odzkoušena a můžeme zaručit, že opravdu přinese snížení emisí o sedmdesát procent,“ vyjádřil se při slavnostním zahájení výstavby odprášení Rüdiger Magraf, ředitel dodavatelské společnosti Lühr Filter. Nejzazší termín zahájení provozu odprášení aglomerací je konec příštího roku. Podle Petra Baranka, ředitele AMO pro životní prostředí, sníží tkaninové filtry celkové množství hutí vypouštěného prachu z dnešních 1540 tun za rok o minimálně 260 tun za rok.
„Je to výborný projekt z hlediska zlepšení ovzduší v tomto regionu,“ hodnotil ekologickou investici AMO ministr životního prostředí Jan Dusík. Zahájení výstavby odprášení aglomerace ocenil také náměstek primátora pro životní prostředí Dalibor Madej. „Spokojen však budu, až to bude hotovo a uvedeno do provozu,“ podotkl.
***
Co je to aglomerace? Provoz aglomerace vyrábí aglomerát jako jednu ze složek kovonosné vsázky vysoké pece pro výrobu tekutého surového železa. Vstupními surovinami jsou drcené prachové rudy s obsahem kysličníků železa, koksový prach jako palivo a drcený vápenec jako pojivo. Promíchaná směs se sype na aglomerační pás ve zhruba čtyřiceticentimetrové vrstvě a zapaluje se pomocí plynových hořáků. Hořící koksový prach vyvolává teplotu až 1450 stupňů, při které dochází ke spečení směsi a vytvoření kusového aglomerátu. V průběhu řady chemických reakcí kromě aglomerátu vznikají rovněž plynné produkty (spaliny) a prach.
Ludvík Kunc. Rysí muž z porubského paneláku
18.2.2010 Sedmička str. 6 Publicistika, Jan Král
Je sedmou a věkem nejstarší osobností seriálu Sedmičky. Zoologa, výtvarníka a publicistu Ludvíka Kunce vybral horolezec Leopold Sulovský.
Zoolog Ludvík Kunc se celý život zabývá šelmami. Vděčí jim za hodně a stejně tak ony jemu. Starali se o sebe navzájem. Kuncovy šelmy účinkovaly v desítkách filmů a seriálů. On sám se na obrazovce objevit nesměl, protože nesouhlasil se sovětskou okupací. Čtyřiasedmdesátiletý Kunc byl celá desetiletí jednou z vůdčích postav ostravské zoo. Dnes už je důchodce, ale do přírody vyráží pořad. A co mnozí lidé ani nevědí, obrovský milovník zvířat a přírody bydlí v porubském paneláku.
„Mnoho mých známých se ptá, jak v téhle panelové džungli mohu vydržet. Mě je tady ale vlastně dobře. Vždyť teplo a teplá voda, to po těch pobytech v horách člověk dokáže ocenit,“ usmívá se Kunc.
Umění a zvěř Narodil se 14. května 1935 v Olešné u Rakovníka ve středních Čechách. Otec byl strojvůdce, rodina měla hospodářství s kravami, kozami a drůbeží. „Do školy do Rakovníka jsem to měl šest kilometrů přes les. Čím dřív jsme ze školy přišel, tím víc práce na mě doma čekalo,“ vzpomíná Kunc na své mládí.
Už tehdy začal s tím, co jej drží dodnes. Pozoroval zvířata a pak je kreslil. „Modeloval jsem chování zvířat, které pro mne bylo dramatické. Třeba bejka na krávě. A prudérní tatínek to všechno likvidoval,“ vypráví Kunc.
Zájem o výtvarné umění ho přivedl do Prahy na grafickou školu. Nejraději ze všeho maloval v pražské zoo, kde se také zajímal o práci. „Bydlel jsem sice na Václaváku, ale duchem jsem byl pořád v zoo“ přiznává Kunc. Místo v Praze nezískal, tak šel jinam. „Bylo tam tehdy tolik výtvarníků, že by se z nich daly stavět přehrady,“ dodává Kunc. Chvíli působil jako učitel kreslení v Rýmařově. „Vůbec mne to nebavilo, žáky jsem pouštěl už v deset hodin domů,“ přiznává Kunc.
Pak jeho manželka našla inzerát, že zoo, která v roce 1960 ve Slezské Ostravě teprve postupně vznikala, hledá nové lidi. V zoo zůstal až do svých sedmdesátin, celkem třiačtyřicet let. Ostrava roku 1961, kdy do ní Kuncovi přišli, rozhodně nebyla rájem na zemi. „Byl to děs. I zvířata v zoo měla zaprášené plíce,“ popisuje Kunc.
Sixi a Ludvík V polovině sedmdesátých let začal hledat na Slovensku lovce rysů. Odchycená zvířata pak přes ostravskou zoo putovala do lesů na západ od našich hranic a pak také na Šumavu. Do roku 1984 se mu podařilo přestěhovat stovku rysů. Pak ale slovenské úřady stěhování zvířat přes Moravu zatrhly.
Mezitím se Kunc seznámil s rysem Sixim, chovancem ostravské zoo. Chodil s ním nejen po areálu, ale bral ho i do Beskyd, Jeseníků a slovenských hor. Chodili společně i na lov, i když Sixi zůstával divokou šelmou. „Žádný můj pokyn nikdy neposlechl,“ připomíná Kunc a je na svého svěřence patřičně hrdý. Když Sixi utekl, vždy na něj někde počkal. Sixi si prý uvědomoval, že v lese by asi nepřežil. Vypudili by jej divocí rysi, kteří v těch lokalitách žili.
Celé toto jedinečné dobrodružství fungovalo jen díky tomu, že rysi, transportovaní na Západ, přinášeli státu valuty. A komunisté proto Kuncovi do té doby nevídané věci povolovali. Nikdy mu však nedovolili vyjet za hranice, aby se podíval, jak se jeho rysům daří.
„Ani jeden rys nám během karantény v zoo nebo při transportu neuhynul. Ukázalo se, že tyto kočky snesou mnohem tvrdší zacházení, než jsme čekali,“ říká Kunc.
Rysy tehdy odchytávali lovci ve slovenských lesích do speciálních přepravních beden. Byl to dobrodružný život. „Znamenalo to také, že s těmi chlapy musíte vydržet pít ty jejich nápoje. Jen tak vás vezmou mezi sebe. Nemůžete pak projet dědinou, aniž byste se u nich nezastavili. A takové zastavení mohlo trvat někdy i čtyři dny,“ popisuje Kunc, jak se přátelil se slovenskými horaly.
Po rysu Sixim se Kunc věnoval i dalším šelmám, i když už ne v takové míře. Procházel se se lvem, levhartem i pumou i tygrem. Šelmy včetně Sixiho jej spoustukrát podrápaly a doktoři měli co šít. O kočkovitých šelmách ale mluví Kunc vždy s velkým obdivem. „Vždycky, když už vás mají plné zuby, tak se na vás tak na vteřinku vážně podívají. Tak se máte čas krýt, nebo po nich hodit nějaký ten kýbl nebo něco. Mají férové jednání. Nikdy vás nepřepadnou zezadu,“ vysvětluje Kunc. Obdiv kolegů Pětasedmdesátiletý muž vzbuzuje u svých kolegů respekt. „Celý život zasvětil návratu velkých šelem do Beskyd a péči o ně. Je jen několik málo odborníků na světě, kteří obdobně jako on dokázali chovat rysa v zajetí,“ říká Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody. Líčí také přednášky pro děti, které s ním často pořádá. Na konci Kunc dětem na požádání vždy namaluje nějaké zvíře. A to na jejich přání. „Děcka si vymýšlejí, chtějí třeba kokršpaněla. Přesto se nikdy nestalo, že by Ludvík,byť na vteřinu zaváhal,“ konstatuje Orálek.
Podobně o něm mluví i Miroslav Kutal z Hnutí Duha, který v Beskydech organizuje Vlčí hlídky. Připomíná, že to, co nyní každou zimu provádějí desítky dobrovolníků v Beskydech, když svým pozorováním chrání šelmy před pytláky, dělal Kunc už v šedesátých letech. „Sám obcházel hory a odstrašoval tak případné střelce. Pro ochranu šelem dokázal nadchnout řadu lidí a boural jejich předsudky,“ říká Kutal.
S velkou radostí sledoval Ludvík Kunc v polovině devadesátých let, jak se vlci a medvědi vracejí do jeho milovaných Beskyd. Netrpí však přílišným optimismem, že by jeho nadšení sdíleli i jiní. „U mnoha lidí je posedlost mít doma nějakou tu trofej veliká. Jsem skeptický,“ říká na adresu lovců.
Ze svého porubského paneláku dnes pozoruje ptáky a také je přikrmuje. „Může tu žít až devět stovek havranů. Za den spotřebují i dva bochníky chleba a na balkóně mám spoustu semen, aby nehladověli. Stačí, když tu jeden den nejsem a už hlasitě krákají,“ směje se Kunc.
O Ludvíku Kuncovi ve zkratce * Ludvík Kunc neustále maluje a píše. * Napsal sedm knih o přírodě, z nichž nejznámější jsou Můj přítel rys nebo Na medvědích stezkách. * Jeho kresba rysí hlavy byla desítky let logem ostravské zoo, po jeho odchodu do důchodu však znak rysa vystřídal hroch. * Dodnes se Kunc na ostravskou zoo zlobí proto, že se nikdy neodhodlala chovat stádo vlků, kteří jsou místním ohroženým druhem. * Křest knihy Odropění autorů Věry Koutecké a Ludvíka Kunce se koná 18.2. v 17. hodin v Ostravském muzeu. osobnost města * v sedmidílném seriálu představila Sedmička největší osobnosti města * v předchozích vydáních se postupně objevili Verner Lička, Jaromír Nohavica, Věra Špinarová, Norbert Lichý, Alexandra Gasnárková a Leopold Sulovský * Ludvík Kunz je poslední osobností seriálu
Ekologické organizace volají po odvolání vedení společnosti ČEPS
18.2.2010 ČRo 1 - Radiožurnál str. 8 18:00 Ozvěny dne
Josef KLUGE, moderátor--------------------Ekologické organizace volají po odvolání vedení společnosti ČEPS. Podle nich nedostatečně připravilo přenosovou síť na boom obnovitelných zdrojů energie. Aktivisté tím reagují na výzvu ČEPSu k distributorům energie, aby přestali na čas připojovat větrné a solární elektrárny.
Martina SPĚVÁČKOVÁ, redaktorka--------------------Jak rychle budou větrné turbíny a sluneční elektrárny přebývat se naplánovalo už v roce 2003. ČEPS ale podle Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha při přípravě přenosové sítě zaspal.
Vojtěch KOTECKÝ, Hnutí Duha--------------------V tom je fatální zaspání vedení společnosti ČEPS, která nese odpovědnost za převod síť v České republice a vláda by jej měla odvolat.
Martina SPĚVÁČKOVÁ, redaktorka--------------------Podle šéfa představenstva společnosti ČEPS Petra Zemana se ale jedná o nedorozumění. Přenosová síť prý nemá s rozvojem obnovitelných zdrojů nic společného.
Petr ZEMAN, šéf představenstva společnosti ČEPS--------------------Vyzývám kohokoliv, ať zavolají, přijdou, můžeme si o tom popovídat, nakreslíme obrázky, je možná, že si porozumíme, možná, že ne, pokud by to stálo.
Martina SPĚVÁČKOVÁ, redaktorka--------------------Se zástupci výrobců sluneční a větrné energie už ČEPS podle Zemana jednal. Martina Zpěváčková, Radiožurnál.
Baterie na vzduch změní energetiku
15.2.2010 Brněnský deník str. 15 Ekonomika, DALIBOR DOSTÁL
Výrobci elektřiny vyvíjejí systémy, které umožní ukládat levně vyrobený proud pro období energetické špičky
Praha - Masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, jejichž výkon kolísá v závislosti na počasí, znovu oživil zájem o skladování energie.
Když by totiž bylo možné nárazovou výrobu větrných farem či solárních parků využít k naplnění rezerv na období zvýšené poptávky po elektřině, odpadla by většina problémů s regulací vytíženosti sítě. Vědci se proto vracejí i ke starším projektům skladování energie, jako je technologie stlačování vzduchu do podzemí (neboli CAES).
Tento princip je známý již od 70. let minulého století, kdy v Německu vznikl první prototyp tohoto zařízení. Funguje na podobné bázi jako přečerpávací elektrárny: v době nízké poptávky se elektřina využije na stlačování vzduchu do podzemních zásobníků. Ve špičce se stlačený vzduch vrací, aby rozpohyboval turbíny napojené na generátor. Elektřina proudí do sítě a pomáhá omezovat výkyvy. Přečerpávací elektrárny sice dokážou zásobovat síť až 1000 megawatty po dobu několika hodin, vhodné lokality pro jejich výstavbu jsou však téměř vyčerpány. Naproti tomu stlačený vzduch má menší výkon, podzemních kapacit pro jeho skladování je po celém světě relativně více - například vytěžené prostory, jeskyně, artéské studně a podobně.
O projekt se zajímají i tuzemští energetici. „ČEZ považuje technologii stlačeného vzduchu za zajímavý koncept, avšak k praktickému uplatnění v České republice je nutné ještě vyřešit množství otázek - například vhodnost geologických formací či jak zvýšit účinnost a zároveň technologii neúměrně nezdražit. Každopádně CAES patří mezi perspektivní možnosti v rámci způsobů akumulace energie,“ říká Aleš Laciok, manažer environmentálních produktů ČEZ.
Účinnost tlakovzdušných akumulačních elektráren se zatím pohybuje kolem 50 procent. Stlačovaný vzduch se totiž musí chladit, aby bylo možné jej v podzemí skladovat, a při návratu na povrch je nutné jej znovu zahřívat, nejčastěji pomocí zemního plynu. Na špici vývoje zásobníků na stlačený vzduch je nadnárodní společnost GE. Ta ve spolupráci s energetickou firmou RWE a německým Institutem letectví letos spustila program ADELE. „GE udělala velice důležitý krok k tomu, aby velkokapacitní úložiště energie přiblížila každodennímu provozu,“ říká výzkumník Matthias Finkenrath z německé pobočky GE Global Research, který na projektu rovněž pracuje. Zásobníky, jakési baterie na vzduch, využívají podzemní dutiny v oblasti s vytěženými ložisky soli.
Na rozdíl od jiných projektů ADELE využívá k výrobě elektřiny i obrovský objem tepla, který vzniká při stlačování vzduchu. Tím stoupne účinnost celého procesu na 70 procent, což je srovnatelné s přečerpávacími elektrárnami.
Pro kácení stromů u silnic musí být nově povolení
3.2.2010 ct24.cz str. 0 Domácí
Praha - Veškeré kácení stromů kolem silnic po 1. prosinci musí být posouzeno podle nových pravidel, a nestačí tudíž záměr pouze ohlásit. Uvedl to dnes ministr životního prostředí Jan Dusík, který tak reagoval na informace, podle nichž řada správců komunikací záměr kácet nahlásila před koncem listopadu, aby o povolení žádat nemusela. Do 1. prosince platila pro záměr kácet pouze oznamovací povinnost. Kácení stromů kolem silnic vyvolalo v minulých letech odpor veřejnosti, novela zákona o ochraně přírody a krajiny má dostat problém pod kontrolu.
"Dohlédneme, aby byly opravdu pokáceny jen ty stromy, které bezprostředně ohrožují bezpečnost silniční dopravy. Posouzení, který strom porazit, musí proběhnout podle poslední novely zákona o ochraně přírody," uvedl náměstek ministra František Pelc. V tomto duchu napsal dopis Ředitelství silnic a dálnic, které vybralo k pokácení 3300 stromů. Jejich seznam ŘSD předložilo inspekci životního prostředí, která nyní žádost posoudí. Inspekce rozhoduje o kácení stromů na celostátní úrovni, na lokální rozhoduje samospráva.
Občanské sdružení Arnika vyzvalo před týdnem hejtmany, aby věnovali záměrům správců silnic pozornost. Podle sdružení totiž nebylo jasné, zda nechají plány kácení posoudit. Řada silničních správ podle Arniky využila toho, že zákon platí od 1. prosince, a oznámila záměr kácet tisíce zdravých stromů před tímto datem. Například hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák ale takovou informaci popřel: "Pokud se bude kácet, bude to v souladu s platným zákonem."
Arnika před rokem oslovila všechny silniční správy v Čechách a na Moravě a sestavila přehled kácení a vysazování stromů podél silnic. Mezi lety 2003 a 2008 bylo podle ankety pokáceno 53.744 stromů v alejích podél silnic II. a III. třídy. Vysázeno jich bylo 28.621. "Do průzkumu nejsou zahrnuty kraje Královéhradecký, Středočeský a Vysočina - silniční správy v těchto krajích odmítly údaje poskytnout. Přehled nezahrnuje ani kácení podél silnic I. třídy, které jsou ve správě Ředitelství silnic a dálnic. Kompletní čísla tak mohou být ještě horší," dodala mluvčí sdružení Arnika Zora Kasiková.
URL| www.ct24.cz/domaci/79941-pro-kaceni-stromu-u-silnic-musi-byt-nove-povoleni/
Významná novela zákona EIA může zkomplikovat život
28.1.2010 Realit str. 78 Novela zákona EIA / legislativa
JUDr. Emil Flegel Ostatní
Již před více než rokem Realit číslo 12/2008 informoval o chystané významné novele zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. Dnes se k tomuto tématu vracíme.
Přestože Česká republika čelila silnému tlaku Bruselu, aby zharmonizovala své právo, a kolegium u Evropské komise dokonce rozhodlo o podání sankční žaloby proti České republice u Evropského soudního dvora (ESD) pro nekompatibilitu české právní úpravy s čl. 10a Směrnice Rady 85/337/EHS, o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí, v platném znění (tzv. EIA směrnice), provázel novelizaci zákona o posuzování vlivů na životní prostředí velký odpor. Česká republika se však vystavovala značným rizikům. Týkalo se to nejen finančních sankcí za nekompatibilitu českého práva, ale především hrozilo, že na základě odsouzení ČR před ESD bude možné zpochybnit velkou řadu projektů, které prošly posouzením vlivů na životní prostředí a které mohou mít zásadní význam. Jednalo se například o kontroverzní dálniční stavby, ale také o probíhající proces posuzování vlivu na životní prostředí jaderné elektrárny Temelín.
Pokud by ESD shledal, že české právo bylo v rozporu s evropskou směrnicí, dávalo by to silný titul ke zpochybnění všech těchto procesů a případně již vydaných povolujících rozhodnutí. Poslanecká sněmovna několikrát odmítla vládní návrh zákona, naposledy 18. února 2009. Hrozba Bruselu přiměla české zákonodárce k téměř bleskurychlé akci až loni v létě. Při posledním pokusu předložila vláda novelu do sněmovny 27. srpna 2009. Sněmovna novelu rychle schválila a 14. září ji odeslala do Senátu, který novelu schválil 8. října a postoupil k podpisu prezidentovi. Prezident ovšem zákon překvapivě vetoval. Ve svém odůvodnění namítal, že novela představuje nepřijatelný průlom do koncepce soudnictví, neboť pokud zájmové subjekty podají ve stanovených lhůtách vyjádření v procesu EIA, mohou žalovat jakékoli navazující správní rozhodnutí (územní rozhodnutí, stavební povolení), aniž by byly účastníky řízení.
Podle názoru prezidenta se schválením novely již dnes neúměrné průtahy a protahování výstavby ještě prodlouží. Možnost soudního přezkumu budou mít totiž jakékoli subjekty, nejen účastníci řízení, a budou se moci na soud obracet s jakýmikoli námitkami, dokonce i po mnohaletých ukončených řízeních, žádat opakování celého povolovacího procesu a dokonce zastavení samotné stavby. Prezidentské veto bylo nakonec přehlasováno poslaneckou sněmovnou 1. prosince 2009 v poměru 117 hlasů proti 24 hlasům.
Novela rozšiřuje počet účastníků řízení
Podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je stanovisko EIA odborným podkladem pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů (§ 1 odst. 3 a § 10 odst. 3 zákona). Charakter stanoviska je tedy zcela specifický, neboť se oficiálně nejedná ani o rozhodnutí, ani o závazné stanovisko ve smyslu platného správního řádu. Navíc proces posuzování vlivů na životní prostředí je zcela samostatným řízením, které není součástí povolovacího procesu (např. územního či stavebního řízení). Rovněž orgány, které zajišťují proces EIA, a orgány, které vedou povolovací procesy, jsou odlišné.
Ve vztahu k poskytování informací a účasti veřejnosti v procesu posuzování vlivů na životní prostředí je zákon o posuzování vlivů na životní prostředí plně kompatibilní s požadavky EIA směrnice. Právo vyjádřit se k dokumentům pořizovaným v průběhu procesu posuzování vlivů na životní prostředí má totiž úplně každý, tj. jakákoli fyzická či právnická osoba (blíže viz § 6 odst. 7, § 8 odst. 3, § 9 odst. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). Protože je však stanovisko EIA podkladem pro vydání povolujícího rozhodnutí (územního rozhodnutí, stavebního povolení), lze každé takové stanovisko přezkoumat v rámci soudního přezkumu konečného rozhodnutí o povolení záměru.
Judikatura Nejvyššího správního soudu (viz sp. zn. 1 As 39/2006, sp. zn. 1 As 13/2007) toto pravidlo potvrzuje. Co se týče aktivní legitimace k podání žaloby, je požadavkem EIA směrnice, aby tímto právem disponovali příslušníci tzv. dotčené veřejnosti (tedy nikoli veřejnost v obecném slova smyslu) splňující požadavky čl. 10a EIA směrnice. Podstatou schválené novely je možnost po procesu posouzení vlivů na životní prostředí podat žalobu ke správnímu soudu proti povolujícímu rozhodnutí v situaci, kdy došlo k posouzení vlivu na životní prostředí v rozporu s právními předpisy. Dnes je tato možnost pouze pro účastníky povolovacích řízení. Touto novelou by se měla rozšířit i na další osoby.
Dosavadní úprava účastenství v územním a stavebním řízení
Kdo měl podle dosavadní úpravy právo na postavení účastníka správního řízení? Obecná úprava účastenství je uvedena v § 27 správního řádu, speciální pak v jednotlivých předpisech, které upravují povolování jednotlivých záměrů (stavební zákon, horní zákon apod.). Podle § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Tuto podmínku pak konkretizují speciální právní předpisy, a to zejména prostřednictvím existence vlastnického nebo jiného věcného práva.
Účastníkem územního řízení je tak „vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejde-li o případ uvedený v písmenu d)“ (§ 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona), účastníkem řízení o stanovení, změnách a zrušení dobývacího prostoru „fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena“ (§ 28 horního zákona). Co se týče nevládních organizací (typicky občanských sdružení), ty bývají účastníky povolovacích řízení na základě § 27 odst. 3 věty první správního řádu („Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon“). Tuto zásadu obdobně formulují i zvláštní předpisy, např. podle § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona jsou účastníky územního řízení „osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis“.
Zvláštním právním předpisem je kromě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (§ 70) či zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 115 odst. 6) také zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Odborníci poukazují na právní nejistotu investorů
Část odborné veřejnosti včetně řady poslanců schválenou novelu tvrdě kritizovala. Varovali, že námitky z procesu EIA, které budou sice vypořádány v územním řízení nebo ve stavebním řízení, ale nikoli ke spokojenosti některých účastníků, mohou být poté uplatněny u soudu. Odkladný účinek na přípravu a realizaci stavby sice bezprostředně nehrozí, ale to neznamená, že faktický odkladný účinek způsobí například soudem vyslovená neplatnost územního rozhodnutí, pokud správní soud dá žalobci za pravdu. Soudy totiž budou přezkoumávat vydaná rozhodnutí z hlediska procesního i hmotně-právního, což při složitosti a komplikovanosti správního řízení je pro každé správní rozhodnutí velkým rizikem. Výsledkem toho může být, jak zaznělo v poslanecké sněmovně, úplná právní nejistota investora až do kolaudace stavby.
Odpůrci novelizace namítali, že občanská sdružení jako zástupci dotčené veřejnosti mají již dnes možnost účastnit se veřejného projednávání územního a stavebního řízení včetně podávání správních žalob. Po novele zákona o posuzování vlivů na životní prostředí se budou moci navíc obrátit na správní soud s jakoukoli námitkou proti již mnoho let ukončenému řízení se žádostí o opakování celého procesu a podle rozhodnutí soudu i k zastavení stavby. Hrozí totiž, že až se stavba zkolauduje, začne užívat a správní soud rozhodne o neplatnosti stavebního povolení a neplatnosti kolaudace, budou narušeny všechny související právní vztahy.
Ozývaly se hlasy, že další zkomplikování procesu výstavby je velkou hrozbou pro každého budoucího investora v zemi a nekonečné průtahy odradí investory od jakéhokoli podnikání v ČR a budou mít ve svém důsledku negativní vliv na ekonomiku státu. V praxi hrozí, že stavby připravované v současné době investory a developery podle stávajících předpisů budou napadeny na základě toho, že Evropská komise podala na ČR žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, ČR chybu ve své vnitrostátní legislativě uznala a český zákon o posuzování vlivů na životní prostředí novelizovala.
Prodloužená platnost stanoviska EIA poněkud zapadla
V hluku provázejícím kritiku novely úplně zapadly pro investory bezesporu výhodné změny zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, konkrétně ust. § 10 odst. 3, kdy byla prodloužena platnost stanoviska EIA ze dvou na pět let, a umožněno je opakované prodloužení platnosti tohoto stanoviska. Navržená úprava ruší provádění zjišťovacího řízení v případech prodlužování platnosti stanoviska - bude tak na investorovi, aby písemně doložil, že nenastaly okolnosti uvedené v § 10 odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Zůstává zachována zásada, že platnost stanoviska v těchto případech může (nikoli musí) být prodloužena.
Přijatá novela zákona EIA bezpochyby zvyšuje rizika, kterým čelí každý developer a stavebník, neboť rozšiřuje okruh osob, které mohou žalobně napadnout povolovací rozhodnutí. Je ovšem nutno zdůraznit, že podmínkou této žalobní legitimace je písemné vyjádření těchto subjektů v rámci procesu EIA (konkrétně k dokumentaci nebo posudku) v souladu se lhůtami stanovenými zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí.
Takové vyjádření však nemá nijak předepsanou formu ani obsah a lze v něm namítat zhola cokoli. Potenciální žalobci jistě zvažují také náklady spojené se soudním řízením, které jsou však v českých podmínkách poměrně nízké. Jedná se o poplatek dva tisíce korun, který je nutno uhradit při podání správní žaloby proti správnímu rozhodnutí. Soudy mohou žalobce od těchto poplatků také osvobodit podle § 138 občanského soudního řádu. V souladu s principem právní jistoty platí, že veškeré procesy, postupy a řízení zahájené před účinností novely budou dokončeny podle stávajících právních předpisů.
Týká se to jak správních řízení, tak i procesů EIA. To ovšem nevylučuje napadení těchto procesů s argumentem, že byly vedeny v rozporu s evropským právem, tj. směrnicí EIA. V praxi lze takovou argumentaci očekávat a bude na soudech, jak k tomu přistoupí. Novela ztíží práci stavebních úřadů, které nyní budou muset přihlížet nejen k námitkám účastníků, ale také se podrobně zabývat námitkami a závěry učiněnými v procesu EIA. Z hlediska správního práva jde tedy o určité novum.
Co může za náš zdravotní stav?
25.1.2010 Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 8 U nás doma
Miloslav Šrubař Jiné NNO
Znečištěné ovzduší? Nevhodná strava? Zdroje pitné vody?
Stále si neuvědomujeme, že netečnost, sobectví a bezohlednost k našemu okolí rozhoduje o kvalitě a délce našeho života, že většina škodlivin putuje do potravního řetězce.
Zatím máme to štěstí, že žijeme v oblasti, která snad i přes celosvětovou změnu ovzduší a přes mnohá zhoršení zůstane obyvatelná, i když nám také hrozí větší extrémy - sucha, povodně a záplavy, vichřice a vedra.
Důležitou roli pro ochranu klimatu má živá příroda, naše zeleň, lesy, mokřady, vodní plochy, zahrady a sady, které pohlcují velkou část vyprodukovaných škodlivin a vracejí nám kyslík. Indikátorem našeho chování k přírodě je stav přírodních zdrojů vody, našich pramenů a studánek.
Proto jsme na turistických trasách přes obce Kunčice p. O. a Čeladnou v roce 2009 srovnali vzorky vody z 10 studánek s požadavky vyhlášky číslo 252/04 Sb. pro pitnou vodu. Protokoly nám ukázaly, že jen ve dvou studánkách u horských chat Hubertky a Leopoldky jsou škodlivé mikroorganismy v přípustných hodnotách a voda je pitná bez převaření.
Mikrobiologické rozbory vody provádíme již několik let a jsme nešťastní, že nerozumné počínání člověka postupně zhoršuje podmínky k životu v Beskydech a celém Moravskoslezském kraji.
Zapomínáme, že pitná voda je nenahraditelná a jejím nedostatkem trpí a umírají miliony lidí na celém světě.
Co dělat?
* nevypouštět saponáty a někdy i fekálie do potoků a na louky
* trativody nahradit lokálními čističkami
* odpady třídit a dávat do kontejnerů
* biologický odpad kompostovat a nevytvářet z něj černé skládky
* nespalovat umělé hmoty, oleje a pneumatiky
* získávat spoluobčany aspoň k drobným skutkům, které přírodě a nám všem pomůžou, vždyť jsme její součástí a varování nepodceňujme!
Copak musíme žít v nejhorším ovzduší, držet primát v rakovině tlustého střeva a podmínky k životu si stále zhoršovat?
Za Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody v Kunčicích p. O. a Pozemkový spolek Podbeskydí Miloslav Šrubař
Poslanci asi zruší právo sdruženích na účast ve stavebním řízení
14.1.2010 ceskenoviny.cz str. 0 Z domova
ČTK Ostatní
Praha - Poslanci asi zruší právo občanských sdruženích účastnit se stavebních řízení podle stavebního zákona. Mohla by vstupovat jen do územních řízení, neztratila by ani právo na informace. Počítá s tím poslanecká novela o ochraně krajiny, kterou dnes jednomyslně podpořil sněmovní výbor pro veřejnou správu. Podle spoluautora předlohy Miloše Melčáka (dříve ČSSD) norma získala podporu i v hospodářském výboru.
Novela je terčem kritiky ekologických iniciativ, nesouhlasily s ní ani ministerstvo životního prostředí a vláda, proti jejímu schválení brojí Strana zelených. Novela, kterou předložili poslanci z ostatních sněmovních stran, podle kritiků trestá stovky sdružení, která v obcích kvůli různým stavebním plánům vznikají.
Norma má nicméně podle Melčáka napravit současný stav, kdy námitky vedou k průtahům řízení, poskytla by větší jistotu investorům. Je také v souladu s Aarhuskou úmluvou, podle níž je třeba zajistit účast veřejnosti v počátečním stadiu rozhodování, kdy jsou ještě všechny možnosti řešení otevřené, podotkl poslanec. Také předseda výboru Tom Zajíček (ODS) se postavil za to, aby veřejnost měla dál právo na účast v územním řízení, nikoli ale i ve stavebním.
Občanská sdružení nemají podle předkladatelů ani podle současného zákona právo účastnit se stavebního řízení. Stavební úřady si prý někdy ale stavební zákon špatně vysvětlují a zvou občanská sdružení i ke stavebnímu řízení.
Nyní platné znění zákona o ochraně přírody a krajiny občanským sdružením přiznává například právo na to, aby je úřady dopředu informovaly o všech zamýšlených zásazích nebo správních řízeních, která se dotýkají ochrany přírody. Sdružení se mohou těchto správních řízení také účastnit.
WWF: EU se nepodařilo zastavit vymírání zvířat
13.1.2010 Odpady (newsletter) str. 4 Ekologie
Chráněná území
Členské země Evropské unie nedosáhly podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) svého společného cíle a nezastavily do roku 2010 úbytek živočišných a rostlinných druhů. Vyplývá to z celosvětové bilance loňského roku. Její výsledky WWF zveřejnil ve Frankfurtu nad Mohanem. Největší ztráty zažili loni tygr, lední medvěd a nosorožec. Naději naopak mají labští bobři, rysové a leopardi. „Pro některé druhy sice svitla naděje, ale masové vymírání v říši zvířat a rostlin pokračovalo i v roce 2009,“ uvedl expert WWF Volker Homes. Podle něj za mizení živočišných a rostlinných druhů z planety může ničení jejich přirozeného prostředí, klimatické změny, přibývající pytláctví a zneužívání přírody člověkem.
Podle aktuálních odhadů WWF žije ve volné přírodě kolem 3200 tygrů. Jihočínský tygr, kterých před deseti lety bylo na planetě asi 30, mohl ale už vymřít. Dramatický úbytek těchto kočkovitých šelem mají na svědomí pytláci. Ilegální obchod s kostmi, kožešinou a zuby těchto zvířat, které se mj. používají v tradiční asijské medicíně. „Pokud nenastane v boji proti pytláctví nějaký zlom, bude tygr brzy existovat už jen v zoo,“ uvedl Homes. Životní prostor ledních medvědů zas proměňují klimatické změny. Odehrávají se tak razantním tempem, že zvířata nemají dost času se jim přizpůsobit, varoval WWF. Osm populací ledních medvědů se tak letos zmenšilo. K ojedinělým savcům na světě patří i vietnamský poddruh ohroženého nosorožce jávského. Posledních osm zvířat je podle WWF akutně ohroženo výstavbou u národního parku Cat Tien.
V Bavorském lese a v pohoří Harz se naopak dařilo rysům. Na planetě žije také asi 35 amurských leopardů. Na ruském Dálném východě lovci pozorovali jednu samici se třemi mláďaty. Podle WWF je stabilní také populace labského bobra. Díky projektu v Německu, jehož cílem je obnova tamních nivních oblastí, se bobrům zvětšuje životní prostor.
Úředníci budou možná kontrolovat, čím lidé topí v bytech
5.1.2010 ct24.cz str. 0 Domácí, ČT24 Jiné NNO
Praha - Úředníci možná budou moci přímo v bytech kontrolovat, čím lidé topí. Návrh novely zákona o ochraně ovzduší, který by pravomoc radnicím dal, předložil sněmovně Moravskoslezský kraj. Argumentuje tím, že lidé spalují i odpady a znečišťují ovzduší. Současný stav, kdy se zákon vztahuje jen na firmy a podnikatele, je podle zástupců kraje neudržitelný.
Ovzduší je znečištěno stále stejně navzdory tomu, že velké podniky dávají značné částky do šetrnějšího vytápění. Proto je nutné, aby úředníci mohli kontrolovat i kotle v bytech a v případě nutnosti nařizovat nápravu stavu a dávat pokuty, tvrdí kraj.
"Předpokládáme, že novela projde," prohlásil v pořadu Před polednem vedoucí odboru životního prostředí Moravskoslezského kraje Tomáš Kotyza. Cílem je, aby zákon nově dopadal i na takzvané malé zdroje, které se ale na celkovém znečištění ovzduší podle Kotyzy podílejí zhruba jednou třetinou.
Úředníci do rodinných domků zatím nesmějí
Inspekce životního prostředí teď může kontrolovat kamna a krby ve firmách, do rodinných domků ale nesmí. Problematické je vyřešit otázku narušení soukromí. "V současné době je nedotknutelnost obydlí zaručena v ústavě," komentuje to vedoucí ostravské pobočky ekologické organizace Arnika Vendula Krčmářová. V novele se proto počítá s výjimkou, že v případě ohrožení zdraví nebo života je možné do obydlí vstoupit. Dosud je řešení situace, kdy například soused spalovaním PET lahví produkuje zápach a škodliviny a obtěžuje tak okolí, velmi obtížné.
Jak budou v praxi vypadat kontroly? Novela podle Kotyzy předpokládá, že nikoliv už jen podnikatelé sídlící v rodinných domcích, ale všechny fyzické osoby mohou být kontrolovány. Lidé se ale bát nemusí, že by k nim chodili úředníci na kontroly svévolně. "Kontroly budou probíhat z důvodů, že se budou opakovat stížnosti na konkrétní zdroj," uvedl Kotyza. Kontrola navíc bude řádně ohlášena.
Úředníci by například měli kontrolovat zbytky popela, jestli tam nejsou třeba hřebíky, šrouby, zbytky plastů a podobně, což by indikovalo spalování něčeho, co se spalovat v běžných kamnech nemá. To se ale zdá Krčmářové diskutabilní. "Mně se zdá problematické pokutovat někoho pouze na základě toho, že se mu vyskytnou nějaké věci v popelu." Kontroly ve firmách se totiž dělají složitou analýzou pomocí drahých přístrojů. "Nemělo by se to zakládat na tom, že úředník přijde a prohrabe se vám popelem," domnívá se Krčmářová.
Jednou za dva roky nutná kontrola kotlů
Lidé si budou muset nechat dělat jednou za dva roky měření účinnosti spalování a množství vypouštěných látek a kontrolu komínů. Povinnost by se týkala kotlů na pevná paliva od výkonu 15 kilowattů a kotlů na plynná a kapalná paliva od 11 kilowattů. Předkladatelé uvádějí, že jedno měření stojí kolem tisícikoruny. Na tahu navíc budou i samotní majitelé kamen: "Budou muset v pravidelných intervalech podávat revizní zprávy a stěry z komínů, které doloží, zda užívají palivo, na které jsou ta kamna určeny," plánuje náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Miroslav Novák (ČSSD).
V ovzduší Moravskoslezského kraje ubylo předloni rakovinotvorných látek. Situace v regionu je ale i nadále vážná a z tohoto pohledu nejhorší ze všech krajů. Zatím ale není jisté, jestli poslanci o návrhu Moravskoslezského kraje stihnou do voleb hlasovat. Nejistý je i osud nového zákona o ovzduší, který už několik let připravuje Ministerstvo životního prostředí.
URL| http://www.ct24.cz/domaci/77038-urednici-budou-mozna-kontrolovat-cim-lide-topi-v-bytech/
Česko 2050 - žádný sníh a nástup pouští
15.12.2009 Hradecký deník str. 13 Události
DALIBOR DOSTÁL Národní parky
Změny klimatu v Česku budou mít negativní vliv na zdraví obyvatel i řadu oblastí ekonomiky od zemědělství až po cestovní ruch
Téma Deníku
Ne všechny pro ně budou příjemné. Mezi ty, které jsou vítány nejméně, patří nárůst extrémních výkyvů počasí. Rozsáhlé povodně z let 1997 a 2002 i série nečekaných a ničivých lokálních povodní z léta loňského roku, považují odborníci za signál nastupujících klimatických změn a zároveň za varování, jak bude vypadat počasí v příštích desetiletích. Jen v letech 1997 až 2006 přitom povodně v Česku způsobily škody za 150 miliard korun. Rostoucí teploty budou mít vážné dopady pro celá ekonomická odvětví. Například provozovatelé lyžařských areálů na horách se musí připravit na velké potíže. Sněhová pokrývka se bude objevovat jen v polohách nad 500 metrů a navíc jen sporadicky. Praha - Lyžařské areály beze sněhu, téměř o polovinu vody méně v řekách, v přehradách zahnívající sinice - takové mohou být za dvě až tři desetiletí v tuzemsku následky globálního oteplování.
O omezení produkce skleníkových plynů způsobujících změny klimatu již druhý týden jednají zástupci zemí světa v Kodani. Nastupující klimatické změny se sice ve střední Evropě projeví méně dramaticky než v jiných částech planety, přesto se však lidé v Česku budou muset připravit na množství změn. Podle expertů by mělo být v prosinci až únoru o 81 až 97 procent méně sněhu než dosud. Zemědělci se budou muset připravit na problémy s nedostatkem vody pro zavlažování plodin. V řadě zemědělsky nejvýnosnějších oblastí, především na jihu Moravy a v Polabí, se navíc začnou rozrůstat extrémně suché oblasti. Odborníci se v této souvislosti obávají, že mohou mít charakter polopuští či pouští. Pod nimi si samozřejmě nemůžeme představovat písečné duny jako na Sahaře, ale spíše vyprahlé oblasti známé již dnes z některých částí Řecka, Španělska a dalších středomořských zemí.
Vrásky na čele dělají zprávy o změnách klimatu také lesníkům. Zhruba 54 procent lesních porostů v Česku totiž tvoří smrčiny, které jsou na většině této plochy uměle vysázené. V nižších nadmořských výškách proto nemají příznivé podmínky pro život a jsou velmi zranitelné jak při silných vichřicích, tak při výskytu škůdců, především kůrovce. Obrovské škody v minulých letech v lesích způsobily orkány Kyrill v roce 2007 a Emma o rok později. „Po Kyrillu jsme museli zpracovat šest milionů kubíků kalamitního dříví, následky Emmy byly přibližně poloviční,“ popisuje Ladislav Půlpán z Lesů České republiky. Podobné ničivé vichřice přitom budou s postupujícími změnami klimatu stále častější. Navíc kvůli rostoucím teplotám bude nepřirozené smrkové lesy více usychat a podléhat požárům. „Horní hranice lesa se bude posouvat do vyšších nadmořských výšek, to znamená, že kolem roku 2030 budou podmínky pro stávající způsob zalesňování destruktivní,“ říká stínový ministr životního prostředí zaČSSDPetr Petržílek.
V souvislosti s klimatickými změnami výrazně roste úloha všech neporušených částí přírody, především národních parků. Ty jsou klíčové především kvůli tomu, že představují nejlevnější a nejefektivnější ochranu vodních zdrojů, ale zároveň i původního přírodního prostředí. „Kvůli klimatickým změnám je třeba tato území chránit, ale i studovat,“ říká náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Právě zkoumání, jak se přírodní prostředí národních parků vypořádá s oteplováním, může přinést cenné informace pro další oblasti lidské činnosti, například lesnictví. Národní parky navíc umožní záchranu řady druhů rostlin a živočichů, které ohrožuje jak změna prostředí vyvolaná oteplováním, tak šíření cizích, agresivních druhů z teplejších částí světa.
***
„Kolem roku 2030 budou podmínky pro stávající způsob zalesňování destruktivní.“ Petr Petržílek, stínový ministr životního prostředí ČSSD
Kodaňská konference o klimatických změnách: ACCA formulovala osm doporučení
7.12.2009 podnikatel.cz str. 0
ACCA se věnuje otázkám trvale udržitelného rozvoje a jejich souvislosti s podnikáním od roku 1990. Její aktuální materiál formuluje osm doporučení vládám a podnikům na pozadí probíhajícího summitu COP 15 v Kodani.
ACCA zejména doporučuje, aby vlády využily současného pohybu a změn ve světové ekonomice na zavedení více environmentálně orientovaného přistupu k podnikání. Ekonomická krize totiž státy dovedla do situace, kdy se bude znovu definovat řada legislativních změn.
Kateřina Benešová, ředitelka ACCA pro Česko, Slovensko a Maďarsko, k dokumentu uvedla: “Podnikání sehrává v environmentálních otázkách naprosto klíčovou roli. ACCA proto již řadu let podporuje monitorování přispění firem k emisím oxidu uhličitého. V nejvíce dotčených a rizikových zemích jako jsou Austrálie, Nový Zéland, Hongkong, Malajsie, Pákistán, Singapur, Jižní Afrika, Srí Lanka, USA a Kanada, ACCA také zavedla vlastní ocenění za přínos firem k monitorování vlastních emisí CO2.”
Osm hlavních doporučení ACCA zní:
Nová dohoda musí obsahovat společnou vizi a také jasný rámec regulací, které budou v ideálním případě platné až do roku 2030, nebo dokonce 2050.
Podnikání sehrává klíčovou roli při redukci emisí CO2; vlády a nadnárodní struktury by proto podnikatele měly podpořit vytvořením fiskálních instrumentů, které promítnou environmentální dopad jejich činnosti dovnitř ekonomických subjektů.
Úsilí rozvojových zemí musí reflektovat jejich reálné možnosti. Nicméně také tyto země budou muset být aktivní v problematice klimatických změn. Rozvinuté země by je měly podporovat a jít příkladem. USA a Čína by se měly přidat ke Kjótskému protokolu.
Schéma Evropské unie pro obchodování s emisemi (ETS) musí být zachováno.
Globální trh s emisemi CO2 musí být měřitelný a verifikovatelný. Jen tak je totiž možné kvantifikovat snahu jednotlivých zemí o skutečné environmentální změny.
Vlády by měly naléhat na podnikatele, aby produkovaly strukturované reporty o svých vlastních emisích CO2. Nadnárodní organizace by měly podporovat veřejné reporty o CO2, které budou založeny na principech GRI.
Regulátoři by měli spolupracovat s tvůrci mezinárodních účetních standardů, aby vzniknul univerzální standard reportu emisí CO2 pro organizace všech velikostí. Malé a střední podniky by měly obdržet podporu vlád při zavádění čistších technologií. Vlády by je také měly podpořit při měření jejich vlastního dopadu na životní prostředí.
Kateřina Benešová k doporučením dodala: „Podpůrné balíčky vlád a jejich všemožná snaha znovu nastartovat ekonomiku, a to zejména průmysl, by mohla vést k situaci, která stála u zrodu našich současných problémů s emisemi. Musíme se proto mít na pozoru a naopak využít současného pohybu v ekonomice k nastolení trvale udržitelného rozvoje.”
URL| http://www.podnikatel.cz/tiskove-zpravy/kodanska-konference-o-klimatickych-zmenach/
Černý scénář globálního oteplování: Vylidněná sídliště
30.11.2009 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí
Pavel Baroch Jiné NNO
Česko se začíná připravovat na dopady klimatických změn
Praha - Na počátku byl sen lidí o vlastním bydlení na okrajích měst a pohodlném nakupování v obchodních centrech. Na konci může být masivní vylidňování některých čtvrtí, sídlišť a obcí kvůli opakujícím se povodním.
Rychlá a rozsáhlá výstavba supermarketů, satelitních městeček či velkoskladů může v budoucnu znásobit dopady globálního oteplování, mezi jehož projevy patří i častější záplavy.
"V zastavěných územích se nejvíce projeví dopady klimatických změn zvýšením teplot, zvýší se takvaný tepelný ostrov. Zvýšená teplota pak způsobí vysychání povrchových vod, neschopnost přeschlých půd pojmout větší objemy jednorázových srážek a tím i jejich zrychlený odtok, poškození infrastruktury," uvádí se v tezích Národní strategie adaptace na změny klimatu, které připravilo ministerstvo životního prostředí a v pondělí s nimi souhlasila vláda.
#box1
"Některé oblasti budou vystaveny delším a častějším obdobím sucha, zastavěná území v okolí vodních toků budou častěji vystavena riziku povodní. Takové oblasti budou pravděpodobně rychleji vysídlovány svými obyvateli," uvádí se v dokumentu, který má Aktuálně.cz k dispozici.
Každý den si zabetonujeme 11 hektarů půdy
Schválením tohoto dokumentu udělalo Česko první krok k tomu, aby se v budoucnu lépe adaptovalo na globální oteplování.
"Česká republika zatím nemá sjednocený dokument, který by se zabýval konkrétními kroky, jak se přizpůsobit už probíhajícím změnám klimatu," řekl odstupující ministr životního prostředí Ladislav Miko.
Mezi nejrizikovější oblasti patří i urbanizovaná krajina. Vládní kabinet přijal ministerské teze krátce poté, co ministerstvo životního prostředí zveřejnilo zprávu o stavu české přírody a krajiny, která upozornila, že každý den vybetonujeme 11 hektarů zemědělské půdy.
Od roku 2006 tak "zmizelo" bezmála 540 kilometrů čtverečních zemědělské krajiny. "To je plocha větší než rozloha Prahy či okresu Most nebo Teplice," uvádí se v dokumentu. Zabetonovaného území přibývá zvlášť rychle především v posledních letech.
Zatopené sklepy kvůli supermarketům
Zdeněk Poštulka z ekologického Hnutí Duha uvedl jako příklad "povodňové" zástavby rozsáhlý areál s několika supermarkety, akvaparkem a obytnými domy na okraji Olomouce.
"Zastavělo se celá okolí horní části potoku Nemilanky. Pokud zaprší, voda najednou vystoupne a zatopí sklepy domů v dolní části potoku. Dřív se měla voda kam rozlít, nehnala se dolů tak rychle," řekl Aktuálně.cz Poštulka.
Za desítky milionů korun se teď z veřejných peněz budou platit protipovodňová opatření, které ochrání obyvatele čtvrtí Nemilany a Slavonín. "Takovým míst s nevhodnou zástavbou je ale určitě víc," poznamenal Poštulka.
Do přírody musí více zeleně
Teze Národní strategie adaptace na změny klimatu počítají například s tím, že se do krajiny vrátí více zeleně, která zmírňuje ničivou sílu velké vody. A doporučují, aby úřady lépe plánovaly, kde povolí novou výstavbu.
#box2
Mezi vládou schválené principy patří i "podpora vzniku systému městské a příměstské zeleně, regulace zahušťování zástavby na úkor volných ploch a zeleně".
Každý resort má svůj úkol
Podle usnesení vlády by měl každý resort na základě tezí Národní strategie adaptace na změny klimatu vypracovat podklady pro ucelenou koncepci, jak se přizpůsobit globálnímu oteplování.
"Teze obsahují přehled konkrétních nepříznivých jevů, na které je potřeba se v souvislosti se změnou klimatu připravit. Patří mezi ně například nahrazování nestabilních smrkových lesů smíšenými, obnovování meandrů a mokřadů či příprava zemědělství na sušší roky," poznamenal odstupující ministr Miko.
"Změna klimatu ovšem zasáhne i oblasti, které si veřejnost v první chvíli s dopady změny klimatu ihned nespojí. Je to například oblast cestovního ruchu, stavebnictví a architektury, ale i oblast zdravotnictví, kde lze očekávat zvýšený výskyt klíšťat a dalších infekčních nemocí," dodal Miko.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=654482
Už jde o přežití a věda nás varuje...
25.11.2009 Mladá fronta DNES str. 11 Názory
David Vačkář AOPK ČR
Počátkem prosince se má v Kodani konat klíčová konference o klimatu. Do toho přišla zpráva, že někteří vědci falšovali data, která se týkají globálního oteplování. Je věda také jen politickým hráčem, nebo nás varuje před skutečným nebezpečím? Proč unikla data právě nyní? K tomu přinášíme texty dvou vědeckých odborníků.
Změna podnebí se stala jedním ze žhavých témat současnosti a téměř každý již zřejmě slyšel o katastrofických povodních, úmrtích v důsledku veder či neúrodě a suchu. Každý člověk je alespoň trochu spjat s přírodou, ať už je to sklizeň vinné révy či hojnost sněhu v lyžařských střediscích. Změna klimatu však nespočívá v sezonních výkyvech, ale v dlouhodobých posunech celé přírody, nejde pouze o změnu teploty či srážek, ale rovněž o extrémní stavy počasí, změny rozšíření rostlin a plodin, o invaze nepůvodních živočichů, proudění oceánů či tání ledovců.
Dva týdny před klíčovou klimatickou konferencí v Kodani přišla zpráva, že byly přes síť ukradeny zprávy a data jednoho z významných klimatologických pracovišť. Původci aféry obvinili klimatické centrum, že falšuje data o dlouhodobých změnách podnebí. Nabízí se otázka, nakolik může toto počítačové pirátství narušit dohody a další jednání o opatřeních proti změně klimatu. V sázce je mnoho – lidmi uvolněné emise skleníkových plynů jsou v současnosti považovány za jednu z příčin probíhající změny klimatu. Mnoho klíčových hráčů přitom nevidí výzvu snižování emisí skleníkových plynů jako příležitost k rozvoji, ale naopak jako překážku ekonomického růstu.
Proč je otázka datových zdrojů natolik citlivá? Vědecký výzkum je postaven na získávání a vyhodnocení jedinečných a často rozsáhlých datových souborů. Velmi podezřelé je spíše načasování aféry do období těsně před spuštěním konference. Klimatické centrum na University of East Anglia, které je součástí světoznámého Tyndallova centra pro výzkum změny klimatu, bylo založeno v roce 1972 a od počátku produkuje skvělé vědecké výsledky. Napadení se proto jeví jako účelové a vydávat útržky tříbení názorů mezi vědci za podvod je skandální. Aby obvinění „klimatických skeptiků“ získalo na vážnosti, jejich závěry by čistě hypoteticky musely být řádně publikovány v respektovaném mezinárodním vědeckém časopise. Protože však piráti nemají souhlas původců dat s jejich využitím, nejspíš k tomu nikdy nedojde a tvrzení o falšování zůstanou pouze čeřením hladiny.
Vědecké výsledky dnes mají dopad na politické a kulturní scéně. Obavy o zničení přírodního prostředí vedly v průběhu posledních desetiletí k přijmutí několika mezinárodních úmluv a závazků, které jsou založeny na vědeckých datech.
Lidstvo v současnosti provádí velkoplošný experiment, nakolik jsou ekosystémy a přírodní zdroje vyčerpatelné a odolné vůči lidskému vlivu. Jak ukazuje několik velkých mezinárodních hodnocení provedených v poslední době, změny přírody zpětně ovlivňují lidské živobytí zejména v ekonomicky chudších oblastech, kde lidé přímo závisí na přírodních zdrojích. Klesající výtěžky ryb, vyčerpaná půda či vytrácející se pitná voda jsou přímé projevy ničení přírody způsobené kombinací změny klimatu, degradace půdy, znečištění a úbytku biodiverzity.
Za zamyšlení stojí, jaká je spoluodpovědnost Česka za změny klimatu v současném nevyrovnaném světě a jaké nástroje výzkumu a politiky mohou napomoci zmírnit očekávané dopady klimatických změn nejenom u nás doma, ale zejména v chudších a zranitelných zemích. Tam jde doslova o přežití.
O autorovi| Centrum pro otázky životního prostředí David Vačkář pracuje od roku 2006 v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze. Předtím pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR na úseku mezinárodní spolupráce. K jeho odbornému zaměření patří urbánní ekologie, globální trendy a indikátory a mezinárodní úmluvy a procesy.
Kraj trápí světelné znečištění
23.11.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Moravskoslezský
MARKÉTA RADOVÁ AOPK ČR
„VĚČNÉ SVĚTLO“ Světelný smog utvářený světly z pouličního osvětlení, bytů, hypermarketů či třeba osvětlených velkoplošných reklam, řadí Ostravsko mezi nejzasaženější oblasti v Česku. Vidět jasnou hvězdnou oblohu je v metropoli kraje mnohdy zcela nemožné
Ostrava - Chcete v noci v kraji spatřit co největší množství hvězd na obloze? Musíte se vypravit asi až do oblasti Rejvízu v Jeseníkách.
Téměř všude jinde kvalitu pozorování narušuje světelný smog utvářený světly z pouličního osvětlení, bytů, hypermarketů či třeba osvětlených velkoplošných reklam, v jehož intenzitě se Ostravsko řadí mezi nejzasaženější oblasti v Česku. Snížená viditelnost noční oblohy přitom není asi zdaleka jediným z negativních vlivů tohoto znečištění.
Podle řady odborníků světelný smog poškozuje živočichy, rostliny a dokonce asi i lidské zdraví.
Jak potvrzuje Ivana Marková z ostravské Hvězdárny a planetária Johanna Palisy, intenzita světelného znečištění pořád roste. Problém nedávno pocítili sami ostravští astronomové. Nový zdroj světelného znečištění, které narušuje jejich pozorování oblohy, jim vyrostl přímo „za humny“ v podobě nového hypermarketu. „Je obtížné proti tomu zasahovat, ale astronomové se alespoň snaží apelovat na starosty, aby ve městech a obcích instalovali vhodné pouliční osvětlení, které svítí dolů na zem a ne do horního poloprostoru,“ říká Ivana Marková
Přestože je světelný smog na Ostravsku hodně intenzivní, upozorňuje Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR na to, že krajská metropole je vedle Jihlavy, Plzně a Znojma čtvrtým městem v Česku, jehož centrální náměstí osvětlují pouliční lampy s rovným krytem, které svítí výhradně dolů. „Důvodem umístění nepřímého osvětlení na Masarykově náměstí nebylo ani tak snížení světelného znečištění, jako spíš snaha začlenit tyto lampy do architektonického rázu náměstí,“ řekla Petra Zatloukalová ze společnosti Ostravské komunikace. Doplnila však, že při každém navrhování nového osvětlení se zohledňuje, aby světlo nevyzařovalo, kam nemá. „V lokalitách, kde provedeme rekonstrukci osvětlení, se pak stává, že lidé mají pocit, že je tma. Světla totiž svítí pouze dolů,“ uvedla Petra Zatloukalová. Přesto světelné znečištění na Ostravsku zůstává problémem.
Negativně působí třeba i na živočichy. „Pro jednoznačný vliv, bychom to museli dlouhodobě zkoumat. Je ale pravda, že například kvůli světlům aut, která křižují Poodří, mají někteří ptáci problém s hnízděním,“ řekl vedoucí CHKO Poodří Ivan Bartoš. Světelný smog taky třeba znemožňuje orientaci při letu tažným ptákům. Neprospívá ani rostlinám.
Spalovny mají zelenou, recyklace se odkládá
18.11.2009 E15 str. 3 Událsoti
Robert Zelenka Jiné NNO
Úřednická vláda Jan Fischera pokračuje v prolamování ekologických tabu. Po nedávném otevření diskuze o zrušení ekologických limitů těžby hnědého uhlí a úvahách o pokračování těžby v uranových dolech zasadila ekologům další ránu – na žádost ministerstva životního prostředí v pondělí zrušila mnohaletý zákaz podpory výstavby nových spaloven komunálního odpadu ze státních prostředků. Ministerstvo počítá s tím, že investoři využijí na financování projektů evropský operační program Životní prostředí.
Až dosud se přitom počítalo se zvýšením podpory obecních kompostáren, které by zvýšily poměr recyklovaného odpadu, podobně jako to dělá většina evropských zemí, v jejichž ekonomikách si zelený byznys získává stále významnější podíl.
Proti jsou ekologické iniciativy. „Návrh seškrtat peníze na recyklaci odpadů podle nás zvýší český dovoz surovin i ekologické škody,“ tvrdí Petr Machálek z hnutí Duha.
Ministerstvo chce zvýšením počtu spaloven, které budou zároveň vyrábět teplo, omezit skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu, a splnit tak požadavky Evropské unie. Podle nich by se měl podíl biologicky rozložitelného odpadu postupně snižovat. Zatímco v okolních zemích se odpad recykluje, v České republice se bude pálit.
***
Až dosud se počítalo se zvýšením podpory recyklace odpadu, podobně jako je tomu ve většině evropských zemí
Renezance spaloven V Česku jsou nyní tři zařízení na energetické využití komunálních odpadů, a to v Praze, Brně a Liberci. V roce 2007 v nich bylo spáleno 390 tisíc tun komunálního odpadu, tedy 60,5 procenta jejich kapacity. Na dotace čeká například Ostrava, která chce do roku 2015 postavit spalovnu za pět miliard korun. Rekonstrukci další spalovny v Pardubicích připravuje společnost AVE CZ.
O autorovi| Robert Zelenka, Praha
Česko se má podle expertů začít připravovat na fatální sucho
12.11.2009 lidovky.cz str. 0 Lidovky / Státní pokladna
Lidovky.cz, ČTK Ostatní
Česko není podle odborníků vůbec připraveno na řešení problému hrozícího nedostatku vody. Postup není zajištěn institucionálně ani v zákonech. Podle náměstkyně královéhradeckého primátora Pavly Finfrlové by měl být člověk v zákonech alespoň zrovnoprávněn se zvířaty, aby měl vůbec nějakou šanci. Riziko velkého sucha se týká hlavně středních a severozápadních Čech a jižní Moravy.
Změnu by mohla přinést už projednávaná novela vodního zákona, pokud by se v ní stalo zásobování obyvatel pitnou vodou veřejným zájmem. Za Svaz měst a obcí o to dnes na semináři v Senátu požádala náměstkyně královéhradeckého primátora Pavla Finfrlová.
"Musíme aspoň zrovnoprávnit obyvatele s ostatními živočichy, aby měli nějakou šanci," prohlásila. Strategie ochrany přírody by měla respektovat klimatické změny a výkyvy a měla by být závazná, míní náměstkyně. Právně by podle ní měl být upraven i postup pro odběr vody.
"Česká legislativa vůbec s nedostatkem vody nepočítá a v podstatě jej neřeší," prohlásil předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR František Barák. Budou se betonovat údolí? Také podle něj "je nutné přestat v některých případech upřednostňovat zájmy přírody před zájmy obyvatel" a nezachovávat hydrogeologické podmínky pro živočišné druhy, jimž klima v Česku už nevyhovuje. Barák považuje za nezbytné sladit opatření proti povodním i suchu výstavbou zádržných nádrží a přehrad.
Vrchní ředitel sekce úseku vodního hospodářství ministerstva zemědělství Pavel Punčochář uvedl, že aktuálně je v ČR vytipováno 169 lokalit, kde by bylo možné nádrže vybudovat. Věří, že po různých vyjednáváních z nich zůstane alespoň 70, aby mohly pomoci vyřešit očekávaný nedostatek vody v polovině století. Josef Reidinger z odboru ochrany vod ministerstva životního prostředí potřebu těchto nádrží připustil, podle něj je ale třeba hledat i jiné možnosti zadržení vody v krajině.
Kde je riziko největší Vláda seznam lokalit předloni kvůli protestům obcí nezařadila do závazné části Plánu hlavního povodí, sporné téma má vyřešit samostatný dokument. V Česku je v současnosti 588 vodních nádrží s celkovým prostorem 3,4 milionu metrů krychlových. Riziko velkého sucha se týká v ČR hlavně středních a severozápadních Čech a jižní Moravy.
Reidinger připustil, že zásobování obyvatel vodou je priorita, stejnou prioritou je ale podle něj zachování minimálních ekologických průtoků v řekách. "Když nám v tocích nepoteče žádná voda, budeme mít problém třeba s vypouštěním odpadních vod," uvedl. Pod kontrolou by měly být odběry vody nejen pro zavlažování. Zdůraznil potřebu recyklace použité vody, využívání dešťové vody a zachycování vody v malých retenčních nádržích a dotování zásob podzemní vody neznečištěnou povrchovou vodou.
Zalesňování Česku nesvědčí. Lesů je moc a zabíjí motýly
12.11.2009 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí
Pavel Baroch AOPK ČR
Vyplývá to z nové zprávy ministerstva životního prostředí, kterou má deník Aktuálně.cz k dispozici
Praha - Ministr životního prostředí Ladislav Miko se chystá zveřejnit ojedinělou zprávu o stavu české přírody.
Mezi nejpřekvapivější zjištění analýzy, kterou má online deník Aktuálně.cz k dispozici, patří to, že necitlivé zalesňování krajiny zabíjí vzácné druhy motýlů. Česko je evropskou jedničkou v likvidaci denních motýlů.
"Poslední místa, kde mohou motýli ještě žít, zalesňujeme a ještě si myslíme, že děláme přírodě dobře," řekl Aktuálně.cz Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Akademie věd.
Ministerská zpráva konstatuje, že současný stav denních motýlů v české přírodě je žalostný.
"S více než jedenácti procenty vyhynulých druhů se naše republika řadí na 4. místo v Evropě v relativním a dokonce na 1. místo v absolutním počtu ztrát," upozorňuje dokument, podle něhož více než polovině zbylých druhů motýlů hrozí stejný tragický osud.
Bruselské stamiliony na zalesňování
Ministerstvo životního prostředí zároveň ve své analýze sestavilo pořadí největších motýlích "zabijáků" v české přírodě. "Největší hrozbou je záměrné zalesňování "neplodných" půd, které jsou posledními útočišti motýlů v krajině, a samovolné zarůstání takových míst," uvádí se v ministerském dokumentu.
Na zalesňování přitom přispívá stovkami milionů korun Evropská unie. Do roku 2013 se mají investovat bezmála dvě miliardy korun, přičemž Brusel poskytne 80 procent. Podle entomologa Čížka je ovšem problémem spíše to, jak české úřady peníze rozdělují a kde se zalesňuje. #infobox
Vyhubení hrozí dalším druhům
Z české přírody například zmizel celosvětově ohrožený žluťásek barvoměnný, který ještě v 90. letech žil v Bílých Karpatech ve velkém počtu. Jenže pak ho začalo dramaticky ubývat. Tamní chráněná krajinná oblast přitom byla posledním místem, kde motýl v Česku dosud žil.
"Ještě v roce 2004 byly v Bílých Karpatech pozorovány desítky kusů, v roce 2006 dva kusy a v letech 2007 a 2008 ani jediný motýl," řekl Aktuálně.cz Martin Konvička, který působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a v Entomologickém ústavu Akademie věd.
Stejný osud jako žluťáska barvoměnného by mohl potkat například i okáče skalního. Ještě v 60. letech patřil tento motýl mezi poměrně rozšířené druhy, ovšem v současnosti je podle důkladného mapování na pokraji vyhubení.
"Kriticky ohrožené druhy přežívají v posledních populacích a bez cílených opatření je jejich vyhynutí otázkou času. Vedle toho se také zmenšují populace druhů hojných," konstatuje zpráva.
Motýli potřebují pestřejší přírodu
Entomolog Lukáš Čížek uvedl, že v západních zemích už na chybu se zalesňováním přišli a snaží se hospodaření v krajině upravit, aby zelené dotace nezpůsobily ekologickou katastrofu.
V Česku se péče o krajinu už také začíná pomalu měnit, i když zatím jde především o chráněná území. Motýli a další hmyz totiž potřebují ke svému životu mnohem pestřejší krajinu.
Například ve zmiňovaných Bílých Karpatech zavádějí od roku 2006 ochranáři takzvanou mozaikovou péči. Znamená to, že na loukách ponechávají dočasně neposečené nebo nespasené plochy.
Tím narůstá i naděje, že by se vyhubené žluťásek barvoměnný, který ještě žije na slovenské straně hor, mohl na citlivěji udržované louky vrátit.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=652788
Deza chce vypustit více chemikálií
7.11.2009 Mladá fronta DNES str. 1 Východní Morava
JAKUB MYNÁŘ Jiné NNO
Jedovatých fenolů by ve vodě mělo být téměř dvakrát více
Valašské Meziříčí - Lidem ve Valašském Meziříčí se zřejmě bude dýchat ještě hůře než dosud. Chemička Deza požádala Krajský úřad ve Zlíně o povolení vypouštět do vody i vzduchu více škodlivin než doposud. Největší problém je s fenoly, jedovatými látkami, které člověku mohou způsobit mimo jiné podráždění dýchacích cest či bolest hlavy. Deza jich chce vypustit téměř dvakrát tolik než dosud.
„Je to pravda, v současné době probíhá řízení. V Praze zpracovávají posudek, čekáme na jeho výsledky,“ potvrdil šéf odboru životního prostředí krajského úřadu Alan Urc. Právě krajský úřad může chemičce navýšení exhalací povolit. Nebo je zatrhnout.
Pokud krajští úředníci zvýšení limitů povolí, hodnoty stále budou nižší, než je přípustná norma. Valašskomeziříčská radnice i ekologové jsou však jednoznačně proti.
„Valašské Meziříčí patří k oblastem se zhoršenou kvalitou ovzduší. Proto trváme na stanovení nejnižších možných limitů, kterých lze při použití nejmodernějších technologií dosáhnout,“ řekl starosta Jiří Částečka.
I když město zaslalo na krajský úřad odmítavou reakci, nemusí to totiž znamenat vůbec nic. „Je pravda, že šlo jen o vyjádření názoru města, spolurozhodovat o tomto záměru nemůžeme,“ potvrdil starosta. „Toto rozhodování je pouze mezi krajským úřadem a Dezou,“ doplnil starostu mluvčí radnice Josef Beneš.
O co společnosti Deza vlastně jde? Řečeno sportovní terminologií je skóre 5:3. U pěti ukazatelů chce navýšit množství znečištění za rok, u tří naopak snížit.
S posledně jmenovanýmby asi nikdo problém neměl, Deza už má ale vyčísleno i to, co by to znamenalo v součtu: navýšení maximálního množství znečištění u některých látek až o pět tun ročně, u jiných i více než dvojnásobné zvýšení.
Ze záměru chemické továrny jsou rozčarováni ekologové. „Rozhodně se nám to nelíbí, stejně jako obyvatelům Meziříčí,“ uvedl jednatel Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí Milan Orálek. MF DNES požádala o vyjádření také vedení společnosti Deza, ovšem bezvýsledně.
* Nebezpečné látky
Fenoly jedovatá látka, může způsobit podráždění dýchacích cest, bolesti hlavy, břicha, zvracení, při kontaktu s pokožkou popálení Dioxiny jedovaté látky způsobující především poruchy plodnosti Ftaláty změkčovadlo při výrobě plastů; mohou způsobit problémy s játry a ledvinami, zvyšují riziko vzniku alergií, astmatu
Podle Orálka je navíc úplně jedno, že i případné navýšené limity by stále nepřekročily přípustné normy. Více škodlivých látek ve vodě či vzduchu jednoznačně odmítá.
„V továrně by si měli uvědomit, že při jakémkoli opatření tohoto typu jde také o zdraví zaměstnanců samotné Dezy, tedy i těch, kteří o to žádají,“ dodal Orálek. Nadšeni ze záměru chemičky nejsou ani v obcích, které leží blízko Valašského Meziříčí. „Rozhodně nám to jedno není. Ovzduší je tady špatné. Zatím jsme to ale se zastupiteli neřešili,“ řekl starosta Lešné u Valašského Meziříčí Jiří Šnajdar.
V některých přilehlých obcích ale zatím nic netuší.
„Nám o tom ještě nikdo neříkal. Pokud by se ale někdo ptal na náš názor, stanovisko by bylo jednoznačně negativní,“ doplnil starosta Kladerub Jaroslav Vozák. Deza dnes vyrábí přes tři desítky různých chemikálií, při nichž vznikají člověku škodlivé látky. Kromě fenolů firma vypouští například také jedovaté dioxiny, které způsobují poruchy plodnosti, a nebezpečné ftaláty. Ty zvyšují riziko vzniku alergií a astmatu.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava
Důvodů ke spojení ministerstev je dost
2.11.2009 Zemědělec str. 8 Zájmové organizace
Petr Havel Chráněná území
Je to více než deset let, co někdejší ministr zemědělství Josef Lux poprvé otevřel téma existence jednotného ministerstva, které by spojovalo současné ministerstvo zemědělství, životního prostředí a místního rozvoje - ministerstvo venkova. Následný vývoj ukázal, že idea to byla veskrze správná a bylo by velmi žádoucí o ní nejen mluvit, ale také ji uskutečnit.
Na úvod je třeba říci, že Češi se spolu v předlistopadovém, bohužel ale i v polistopadovém období nenaučili mluvit. Výsledkem je, že přestože existuje obecný společný zájem řešit některé problémy, avšak tento zájem se v části provedení, tedy jak ho prosadit, liší, vznikají alternativní nové subjekty. Jestliže se mezi sebou ve straně nedohodnou politici, vzniká strana nová. Pokud se nedohodnou podnikatelé, vytvoří se nová firma.
O zemědělcích to samozřejmě platí také, ale to je dost speciální kapitola. Každopádně to ale platí i o ministerstvech. Tam je navíc třeba vytvořit dostatek míst pro loajální kamarády a k tomu se co nejvíce ministerstev dobře hodí. Jenže je to právě v oblasti venkovského prostoru dost nepraktické pro „ty dole“.
Závažné politické rozhodnutí
Současná doba šetření, která ještě nějakou chvíli potrvá (šetřit by se vlastně mělo pořád, ale když se daří, rádo se na to zapomíná), je přitom ideálním startovacím impulsem k diskusi nad jednotným ministerstvem pro venkov. Zcela jistě by se ušetřil značný objem nákladů na úředníky, z nichž řada dělá na třech různých resortech téměř stejné činnosti. Především by se ale jistě zjednodušila administrativa, kontroly a evidence zatěžující ze třech resortních stran zemědělské a vůbec venkovské podnikání a život.
Prvotním impulsem k takové změně musí být ale novela kompetenčního zákona a je otázka, kdo bude mít tu politickou odvahu příslušnou změnu navrhnout. Přece jen se tím řada kamarádů a kamarádů kamarádů připraví o posty. Na druhou stranu, současná plošná neschopnost tolerovat na ministerstvech lidi spojené s jiným než aktuálním vedením resortu stejně žádné jistoty ve státní správě nepřináší. Spojení ministerstev by tak nemuselo úředníky tolik „bolet.“ Přesto to byla před neuskutečněnými podzimními volbami jediná ODS, které opatrně sondovala, jaké by byly na ministerstvo venkova reakce - a raději to pak již moc nezdůrazňovala. Kdyby ale skutečně psala volební program s občany, pak by takový krok měl mít logicky podporu.
Ptačí oblasti - vrchol ledovce
Zejména v praktickém životě totiž existuje řada dobrých důvodů ke spojení ministerstev - je to vidět na tisících příkladů, nejnověji na vyhlášení posledních dvou ptačích oblastí Českobudějovické rybníky a Dehtář. Uvedené oblasti navrhla původně Česká ornitologická společnost bez konzultace s těmi, jichž se vyhlášení ptačích oblastí týká - totiž s rybáři. Ti přitom na základě omezení hospodaření v uvedených oblastech mohou přijít možná až o třetinu tamní produkce sladkovodních ryb.
Co je ale podstatné - zmíněné ptačí oblasti jsou výskytem vzácných vodních ptáků cenné právě proto, že krajinu v jižních Čechách vytvářel člověk a že v ní také žije. Kdyby tam nebyl, vypadala by tamní krajina úplně jinak (například by tam nebyly v tak velké míře umělé rybníky) a nebylo by co chránit. Ministerstvo zemědělství také řadu let vyhlášení ptačích oblastí oddalovalo. Nyní je ale rozhodnuto ve prospěch ministerstva životního prostředí, byť s určitými ústupky. Klíčové ale je, že při jednotném ministerstvu venkova by tento problém neexistoval, neboť by dohoda musela vzniknout v rámci jednoho resortu, nejspíše dokonce v rámci jednoho, maximálně dvou odborů. A bylo by.
Tento modelový problém lze přitom aplikovat na mnoho naprosto důležitých aktů spojených se životem na venkově. Jmenujme třeba identifikace pozemků, daň z pozemků (obce, zemědělci), obecně rozvoj venkova, odpadové hospodářství či škody způsobené zvěří na lesních porostech. Vždy jde přitom nejméně o miliardy, které pro své spřízněné firmy hájí jedno ministerstvo proti druhému či třetímu.
Od příštího roku se navíc přidá fenomén GAEC, což je naprosto typický průsečík mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí. Hlavně na kontrole dodržování zásad GAEC se přitom v praxi zřejmě ukáže (a již se to ukazuje), kam vede zaslepenost emotivních ochránců přírody, kteří na jednu stranu považují ulomený klacek za poškozování životního prostředí, na straně druhé blokují obchvaty měst a obcí, v nichž pak umírají na následky zplodin z výfuků automobilů lidé.
Kdyby vše vznikalo „pod jednou střechou“, musely by zřejmě všechny strany trochu ustoupit, ale zcela jistě by ubylo truců, naschválů, drobných kompetenčních válek a hlavně celkové byrokracie. Má to samozřejmě ten jeden háček, v podmínkách České republiky spíše velký hák - ono umění se dohodnout. Přesto, anebo právě proto by to měli politici udělat. A jestliže se nyní hovoří (a vlastně stále) o potřebě koncepce našeho zemědělství, měl by případný takový materiál obsahovat i tento typ kompetenčních požadavků a priorit. V koncepci, má-li se tak nazývat, nemůže přece jít jen o dlouhodobé nástroje k podpoře producentů mléka, jak dnes agrární politika ČR v praxi vypadá.
Ekologové kritizují strategii kraje
30.10.2009 Valašský deník str. 2 Z regionu
MARIE ŠIDLOVÁ
Některým sdružením regionu je trnem v oku především výstavba komunikace R49 na Slovensko
Zlínský kraj/ Dvěstěstránkovou Strategii Zlínského kraje do roku 2020,na které pracovali přední čeští ekonomové Petr Zahradník a Jan Jedlička asi rok a půl, považuje řada ekologických sdružení regionu za zbytečný cár papíru. Postrádá podle nich priority a jasné vymezení dalšího rozvoje kraje. Nejvíce je jim však trnem v oku plánovaná stavba rychlostní silnice R49 napříč Vizovickými vrchy. Takový je konkrétně názor Hnutí DUHA, občanského sdružení Vizovické vrchy, Unie pro řeku Moravu, Ekocentra ČSOP Radhošť, ČSOP Valašské Meziříčí a ČSOP Kosenka Valašské Klobouky.
“Jak chce Zlínský kraj podporovat přátelštější přístup k životnímu prostředí, když bude do krajiny lít tuny zbytečného betonu a na nové dálnice stahovat z celé republiky čoudící kamiony? Hlavním mementem strategie je chaos. Megalomanské projekty jsou maskovány naoko ekologickými,” neskrývá svůj nesouhlas Miroslav Kutal z Hnutí DUHA.
Podle Karla Vondráčka z občanského sdružení Vizovické vrchy nejsou schopni regionální politici zodpovědně říct, jaká negativa silnice R49 vedoucí přes Vizovické vrchy způsobí.
“Veřejnosti je tak předkládán jeden majoritní názor a jakýkoliv jiný je označován jako brzdící rozvoj, i když to může být ve skutečnosti i naopak,” zdůraznil aktivista Vondráček.
Také Monika Kašparová z Ekocentra ČSOP Radhošť je přesvědčena, že je přínosnější podporovat místní ekologické zemědělce nebo lesníky než betonovou lobby. “Tyto obory poskytnou více pracovních míst trvalého charakteru než investice do megalomanských projektů, jako je R49. Ekofarmy mohou také rozvinout šetrný turistický ruch, dnes žádaný produkt,” poznamenala Kašparová.
Podle vedení regionu je však výstavba silnice nezbytná. Jak přiblížil krajský radní pro dopravu Jaroslav Drozd, úřad nyní zpracovává nový generel dopravy. A z analýz jednoznačně vyplývá, že dochází k přesunu dopravy v oblasti nákladů i přepravy osob z železniční na silniční sítě.
“Tím se zhoršuje životní prostředí ve městech a obcích a zvýšená intenzita provozu ovlivňuje i bezpečnost chodců. Argumentům sdružení rozumím, ale na druhou stranu jiní lidé sepisují petice kvůli přetíženým stávajícím silnicím. Proto považujeme za nutné odklonit dopravu od sídel, kde lidé regionu žijí, pracují a tráví volný čas, a máme zájem urychlit výstavbu nadřazené silniční sítě,” vysvětlil Drozd.
Podotkl, že ekologická sdružení mohou prezentovat své námitky při tvorbě posudku vlivu stavbu na životní prostředí. Co se týče dvousetstránkového dokumentu celkově, obecný je podle náměstka hejtmana Libora Lukáše právě proto, že se jedná o strategii. “Konkrétnější budou dílčí dokumenty, které z ní budou vycházet,” doplnil.
Region| Střední Morava, Publikováno| Valašský deník; Z regionu; 02, Publikováno| Kroměřížský deník; Z regionu; 02, ID| f278dbe7-1a52-41b5-a522-925f6f2272f2
ŘSD musí přepracovat dokumentaci k R49 na Valašsku
23.10.2009 ct24.cz str. 0 Doprava
ČT24 Jiné NNO
Zlín - Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) bude muset přepracovat dokumentaci k rychlostní silnici R49. Ministerstvo životního prostředí uznalo připomínky desítek místních občanů, obcí a nevládních organizací a vrátilo ŘSD její dokumentaci k přepracování.
Nová silnice má v budoucnu vést od Hulína na Kroměřížsku napříč Zlínským krajem až ke hranici se Slovenskem. Mezi nejzávažnější nedostatky dokumentace patří chybějící průzkum zachování přirozených migračních tras volně žijících živočichů včetně velkých šelem, nekvalitně provedený biologický průzkum a nevyhodnocení všech vlivů záměru na vodní toky, zdroje pitné vody a ovzduší.
Podle Miroslava Kutala z Hnutí Duha ministerstvo mimo jiné požaduje zpracování dalších variant s více tunely mezi Pozděchovem a Lačnovem pod Vizovickými vrchy. "Dlouhý tunel pod Vizovickými vrchy by mohl alespoň částečně uchránit typickou valašskou krajinu od negativních vlivů nákladní kamionové dopravy, o kterou ve Zlínském kraji politici usilují," poznamenal.
ŘSD loni v září slavnostně zahájilo u Zahnašovic na Kroměřížsku stavbu prvního úseku plánované čtyřproudové silnice, která se má u Hulína dálniční křižovatkou napojit na rychlostní komunikaci R55 a dálnici D1. Stavební povolení však úspěšně napadli ekologové kvůli zásahu do území, kde žijí chránění ptáci. Vyčleněné peníze ze státního rozpočtu tak byly použity jinde.
Celkové náklady na výstavbu silnice R49 ministerstvo dopravy odhaduje na 30 miliard korun. Na léta 2010 až 2012 nejsou v uvažovaném rozpočtu dopravních staveb na výstavbu silnice R49 vyčleněny žádné peníze.
URL| http://www.ct24.cz/doprava/70490-rsd-musi-prepracovat-dokumentaci-k-r49-na-valassku
Dlužíme přírodě. A náš dluh roste.
26.10.2009 Literární noviny str. 3 Domov
MARTIN POTŮČEK Chráněná území
Strategické křižovatky příští vlády (8)
Začátkem 90. let jsme měli docela dobře našlápnuto – především díky tehdejšímu federálnímu ministru životního prostředí Josefu Vavrouškovi a dalším ekologickým aktivistům, ale i díky celkově zjitřenému vědomí lidí.
Byli jsme otřeseni devastací životního prostředí čtyřicetiletou orientací ekonomiky na energeticky a surovinově náročný průmysl a zprůmyslněné zemědělství.
Co se tehdy podařilo? Mezi lety 1990 a 1992 bylo přijato čtrnáct environmentálně orientovaných zákonů (včetně zákona o hodnocení vlivů na životní prostředí), vzniklo ministerstvo životního prostředí, byla vyhlášena nová velkoplošná chráněná území. Investice do ochrany životního prostředí v letech 1993-1998 přesahovaly 2 % HDP. Byly využity například pro odsíření zplodin tepelných elektráren a výstavbu čističek odpadních vod. Jak uvádí pražská zastupitelka a moje kolegyně ing. Zuzana Drhová, výsledky odpovídají tomuto úsilí: od roku 1990 do roku 2002 klesly emise oxidu siřičitého, oxidů dusíku, těžkých kovů a pevných látek znečišťující vzduch o čtyřicet až devadesát procent. V Praze ve Vltavě se znovu daří pstruhům a dalším druhům ryb, které se zde nevyskytovaly po dlouhé desítky let.
V posledních letech se však začalo životní prostředí znovu zhoršovat. Jsou překračovány limity přítomnosti troposférického ozonu v ovzduší (vyššímu než povolenému množství je vystaveno 78 % obyvatelstva). Překračování norem prašného znečištění se dotýká 62 % populace.
Nedivme se: automobily zajišťují dnes už téměř dvě třetiny osobní dopravy a energetická náročnost české ekonomiky je druhá nejvyšší v OECD a překračuje o 45 % úroveň vyspělých států EU. Suma sumárum, jakoby nestačil deficitní státní rozpočet a rostoucí veřejné dluhy: zadlužujeme se i u samotné matky přírody. Jak ukazuje ekologická stopa, bereme si z přírody téměř dvojnásobně víc, než dokáže sama znovu vyprodukovat.
Evropská unie nám pomáhá: přispěla na stovky nových čističek odpadních vod, podílí se na programu Zelená úsporám, který financuje tepelné úspory při vytápění budov a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Je tu ucelený Operační program životního prostředí, který nabízí přes 5 miliard euro na snadnější třídění odpadu, další čistírny odpadních vod, obnovu zeleně, zateplování veřejných budov aj. V roce 2005 byl přijat zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
Drhne to doma: Česká republika byla jednou z posledních zemí, které přijaly Strategii udržitelného rozvoje. Učinila tak až po mnoha sporech a průtazích. V současné době se připravuje nová verze tohoto dokumentu, která má být vládou projednána v listopadu. Jenže před několika lety byl sekretariát Rady pro udržitelný rozvoj přesunut z úřadu vlády na Ministerstvo životního prostředí a tím byla práce na této strategii pozičně oslabena přechodem z orgánu s průřezovou působností pod orgán s pouze resortní působností. I když nechci snižovat úsilí všech, kteří se této strategii věnují, zatím ji stíhá stejný osud jako ostatně naprostou většinu ostatních strategických dokumentů u nás.
Dokument pojmenovává hlavní problémy, kterým země čelí, ale jako nástroj řízení je bezzubý. Scházejí účinné mechanismy jeho uplatňování. Praktická politika se nakonec odehrává v kláních jednotlivých resortů o zdroje a podporu vlády a posléze parlamentu. Navrch mívají spíše ministerstva hájící zájmy výrobních odvětví – dopravy (regulace jízd kamiónů), průmyslu a obchodu (energetická a surovinová politika), zemědělství (ochrana vodního režimu, resuscitace lesů), popřípadě podnikatelské subjekty (jako v případě předání emisních povolenek v hodnotě desítek miliard korun výrobcům energie zdarma).
Ústřední státní správa se zatím nevyrovnala s klíčovým úkolem, při jehož realizaci by mohla být Strategie udržitelného rozvoje užitečnou pomůckou: respektovat ve svém rozhodování vzájemné
vztahy mezi environmentálními, sociálními a ekonomickými cíli a důsledky přijímaných rozhodnutí. Celkově lze říci, že v praktickém rozhodování dostává ekonomický růst, vycházející z překonaného konceptu industriální éry, téměř vždy přednost před ohledy na životní prostředí.
Před jakými rozhodnutími bude stát příští vláda? Nejzávažnějším krokem bude další pokrok ekologické daňové reformy. Ta by měla vést k šetrnějšímu využívání přírodních zdrojů a k zavádění efektivních a úsporných technologií v podnicích i domácnostech. Neměla by být výnosově neutrální, tedy na úkor jiných veřejných fondů, například příspěvků na zdravotní a sociální pojištění.
To však bude v době krize politicky téměř nesplnitelné zadání. Dalším významným rozhodnutím bude další směřování energetické politiky země. Půjdeme cestou podpory tepelných elektráren a prolomíme těžební limity hnědouhelných dolů? Nebo postavíme další bloky pro výrobu tepla a elektřiny z jádra? Nebo obojí? Nebo bude naší strategickou prioritou podpora úspor ve spotřebě energií? Jak pomoci Evropské unii plnit klimaticko-energetický balíček, schválený v roce 2007, kterým se zavázala snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % oproti roku 1990 a ve stejném období zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20 %?
A co my, občané? Dokážeme žít tak, abychom nepodřezávali větev, na níž budou jednou sedět naše děti a děti našich dětí? V příštím čísle rozeberu povahu cílů společenského rozvoje. Autor je vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK
Špinavější nebe?
12.10.2009 Euro str. 42 Report, MARTIN SHABU
EMISNÍ POVOLENKY
Boj s klimatem se mění na potyčku Bruselu s členskými státy ohledně redukce škodlivých emisí
Poláci a Estonci se radují. Po dvou letech tahanic jim dali lucemburští soudci za pravdu. Podle rozsudku Soudu prvního stupně EU (SPS) z 23. září překročila Evropská komise (EK) své pravomoci, když nařídila členským státům snížit celkový objem zplodin CO2 o 27 procent v případě Polska a o 47 procent v případě Estonska. Češi, kteří podali na jednání komise obdobnou žalobu, tak mají rovněž slušnou naději na úspěch. “SPS by měl být ve svých rozhodnutích konzistentní. Věřím, že i když bude český spor s unií hodnotit jiný soudní senát, měl by se držet jednotného výkladu,” vysvětlil týdeníku EURO Martin Smolek, jenž zastupuje zájem českého státu před soudy EU. Tři ze čtyř žalobních důvodů, které SPS našim východním sousedům uznal, má Praha ve své žalobě také.
CO JE TO NAP?
Rozhodnutí pobouřilo EK, neboť se dlouhodobě snaží bojovat s klimatickými změnami právě redukcí úniků skleníkových plynů. Její staronový prezident José Manuel Barroso považuje agendu snižování emisí za páteř svého pětiletého úřadování.
Jejím důležitým bodem jsou takzvané Národní alokační plány (NAP), v nichž vlády členských států unie stanoví objem oxidu uhličitého (a EK ho potom schvaluje), který povolují vypouštět jedrou notlivým znečišťovatelům (například elektrárny, hutě nebo cementárny). Každému zařízení je přiděleno na rok určité množství povolenek. Pokud způsobí menší znečištění, může svůj přebytek prodat. Platí to i naopak. Pokud bude vypouštět nadlimitní objem škodlivin, musí si společnost povolenky nakoupit.
OCHRANA PŘÍRODY A MATEMATIKA
Ve hře je nyní nejen více povolenek pro východoevropské státy, mezi nimiž jsou dále Bulharsko, Litva, Maďarsko, Lotyšsko a Rumunsko. Výrok SPS z 23. září může závažným způsobem narušit fungování trhu s povolenkami. Dodatečné povolenky by totiž pro evropské nebe znamenaly přísun 210 milionů tun emisí CO2 navíc. To by mohlo narušit plán EU na postupné snižování objemu vypouštěných skleníkových plynů.
Češi podali žalobu na rozhodnutí EK, kterým se domácímu průmyslu zkrátil roční příděl povolenek ze 102 milionů tun na necelých 87. Z materiálu ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) zdůvodňujícího žalobu, jejž má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že EK nemá právo stanovit celkové množství povolenek pro členský stát. Směrnice 87/2003, kterou se řídí režim povolenek, nedává EK pravomoc stanovovat jakékoliv emisní stropy.
Výše zmíněným zemím se také nelíbí metodologie výpočtu přídělu povolenek. Soud v Lucemburku dal za pravdu žalující straně, jež tvrdila, že se jednalo o netransparentní a neobjektivní kalkulaci, jež odporovala příslušným zákonům. Mluvčí MPO Tomáš Bartovský dodává, že vzoreček výpočtu, který EK použila, je sám o sobě matematicky nesmyslný, neboť obsahuje hodnotu růstu ve dvou členech – jednou ve jmenovateli a jednou v čitateli.
HANDRKOVÁNÍ SE STÁTY II
Dle Daniela Kramera, úředníka Evropské komise z právního odboru generálního ředitelství pro životní prostředí, nyní Brusel studuje výrok SPS a zvažuje odvolání k vyšší instanci, což je Evropský soudní dvůr. Zároveň se chystá vydat nové rozhodnutí ohledně alokačních plánů Polska a Estonska. Do té doby tyto země musejí vyčkat na stanovisko EK. To potvrdil týdeníku EURO i tiskový mluvčí SPS Balázs Lehoczki. Členské státy unie mají dle jeho mínění povinnost znovu s Bruselem vyjednávat o alokačních plánech.
Konečné rozhodnutí EK však musí brát v potaz výrok soudu v Lucemburku. Kramer proto zdůraznil, že nové stanovisko nebude obsahovat žádné závazné emisní stropy ani nebude nahrazovat výpočty členských států. To se zdá rozumné i Zuzaně Krejčiříkové z evropského útvaru Skupiny ČEZ, jež se domnívá, že Polsko je fakticky bez schváleného alokačního plánu, a mělo by proto nejprve získat nový souhlas komise.
Opačný názor než EK zastává Smolek, který je přesvědčen, že komise nemá na své straně dostatečný pevný právní základ. Dodatečné emise by bylo možné rozdělit prakticky okamžitě, neboť rozhodnutí soudu má okamžitý právní účinek. Působilo by nelogicky, kdyby Brusel vydal druhé rozhodnutí o polském a estonském plánu s jiným obsahem. Fakticky by tak o stejné věci rozhodoval dvakrát.
***Národní alokační plán na léta 2008 až 2012 bývá uváděn jako klíčový prvek evropského systému obchodování s emisními povolenkami
O autorovi| MARTIN SHABU (martin.shabu@euro.cz)
Drahá česká nevšímavost
5.10.2009 Euro str. 84 Hyde park
JIŘINA VYŠTEJNOVÁ Jiné NNO
Novou směrnicí EU se odpad mění z nechtěného břemene v cenný zdroj surovin a energie
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Česká republika dlouhodobě zanedbává problém skládkování odpadů, zejména komunálních – tedy od občanů. Podíl skládkovaných odpadů v ČR roste. Přitom Evropa nahrazuje skládkování odpadů, které nelze jinak využít, jejich energetickým využíváním ve spalovnách. ČR patří ke státům, které plýtvají odpadem, přestože jde o cenný zdroj surovin a energie (viz Zaostávání ČR).
Z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu se v ČR v roce 2003 uložilo na skládky 72 procent. V roce 2007 už 83 procent. To je více než 2,5 milionu tun odpadu, který nebyl využit, a naopak zvýšil současnou zátěž. Ztráty, které v důsledku toho každoročně vznikají, zatím nikdo oficiálně ani neoficiálně nevyčíslil. Budoucnost skládek odpadů, nazývaných také časovanými bombami, neznáme.
ČR tím vytváří budoucím generacím ekologická i ekonomická rizika, která nejsou seriózně zkalkulovaná.
FINANČNÍ SANKCE
Odpady přednostně využíváme jako druhotnou surovinu. Jde o známé třídění papíru, plastů, skla, případně nápojových kartonů nebo dalších druhů odpadů do kontejnerů nebo pytlů na separovaný odpad a jejich následné materiálové (látkové) využití. To však má limity v odbytu surovin v závislosti na potřebách výroby. Látkově nevyužitelné odpady je třeba využít na výrobu elektrické energie a tepla jejich spalováním. Moderní spalovny odpadů pracují jako teplárny, ale jsou nesrovnatelně čistší. Odbyt energií není prakticky limitován.
V roce 2003 ekologické Hnutí DUHA zabudovalo do Plánu odpadového hospodářství ČR zákaz podpory spaloven odpadů ze státních prostředků. Toto “zelené vítězství” však bude drahé. V jeho důsledku totiž ČR nemá vybudovanou síť koncových zařízení na energetické využívání odpadů financovatelných z prostředků Evropské unie. Spalovny odpadů s využitím energie, které budou muset být vybudované, protože jiný dostatečně efektivní způsob ke snížení jejich množství ukládaného na skládku objektivně neexistuje, nejspíše bude ČR stavět zcela za vlastní peníze. Jejich financování v rámci současného plánovacího období 2007 až 2013 EU vzhledem k náročnosti přípravy těchto projektů již nestihne. Další dotace z EU jsou ve hvězdách. Investiční náklady koncových zařízení pro regionální systémy nakládání s odpady se pohybují v řádech miliard korun.
Navíc ČR čekají finanční sankce za neplnění směrnice 31/99/EU o skládkách odpadů. Ta jí ukládá procentní kvóty pro snižování množství biologicky rozložitelného odpadu do skládek. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) již od roku 2006 konstatuje, že ČR závazky k roku 2013 nesplní. Prodloužené období o čtyři roky oproti roku 2009 ČR nevyužila a dnes se začíná spekulovat o výši sankcí po roce 2013. Jak dlouho je budeme platit a kdo je zaplatí? Z této nejistoty se stává vyčíslitelná jistota, o které se mnoho nemluví.
NEHOSPODÁRNÁ OPATŘENÍ
Institut špatného a škodlivého státního hospodáře je navzdory uvedeným chybným rozhodnutím plně funkční. Příkladem za všechny je nesmyslná podpora MŽP takzvané mechanicko-biologické úpravy (MBÚ) komunálních odpadů.
MŽP v současné době připravuje výzvu na podporu projektů MBÚ z Operačního programu Životní prostředí, která má být vyhlášena letos na podzim. Argumentuje tím, že jsou zájemci, kteří chtějí MBÚ budovat. Za současného stavu informovanosti o této problematice ze zahraničí je poněkud nesmyslné, aby takové projekty byly podporovány z veřejných prostředků. Jde o projekty, které jsou po provozně-ekonomické stránce obtížně dlouhodobě udržitelné. Německé zkušenosti to jednoznačně prokazují. Kromě příkladů neúspěšných projektů z praxe (například Heilbronn) je argumentem i konstatování Odborné rady pro otázky životního prostředí německé spolkové vlády z roku 2008. Ta další výstavbu zařízení MBÚ nedoporučuje.
MECHANICKO-BIOLOGICKÁ ÚPRAVA
Procesem MBÚ jsou upravovány odpady a oddělovány frakce s vyšší a nižší výhřevností. Tím se má vytvořit možnost pro uložení aspoň části odpadů na skládku (podsítná frakce s nižší výhřevností). Takzvaná lehká frakce byla určena pro energetické využití v již existujících zařízeních v okolí. Celkové množství odpadů k dopravě a k energetickému využití ve spalovně odpadů se tím mělo snížit. Ani jeden z těchto předpokladů se však nepotvrdil. Takzvaná těžká frakce nesplňuje kritéria pro bezpečné uložení do země. Lehkou frakci nelze bez rizik spalovat v současných energetických zdrojích.
V Německu se v současnosti skladují miliony tun tohoto materiálu a čeká se na vybudování kapacit k energetickému využití. Německo vyhodnotilo MBÚ jako chybnou cestu v odpadovém hospodářství.
Z ekonomického hlediska proces MBÚ nevytváří žádnou přidanou hodnotu, respektive vytváří “zápornou”, protože provozovatel platí za odbyt podsítné (skládkování) i nadsítné (spalování) frakce. Pro vyrovnané hospodaření takového provozu je nutné dávat vysoké ceny za odpady, aby pokryly veškeré náklady, aniž by vlastní činnost (výroba) vytvářela užitek. Naopak spalovny odpadů vyrábějí teplo a energii, které vedle vlastní spotřeby ve významných objemech prodávají, čímž získávají tržby. Přitom navíc šetří neobnovitelné zdroje energie. MBÚ však na provoz energii nakupují, respektive spotřebovávají.
BEZ EKONOMICKÉ ROZVAHY
Odpadové hospodářství je díky nutnému využití odpadů perspektivní ekonomickou činností, která přímo souvisí s odvětvím surovin a energetiky. V ČR však jako by dosud přetrvával pouze partikulární pohled ekologů, který považuje odpad za nežádoucí a škodlivý – čeho je třeba se zbavit. S tím souvisí i rozhodování o této problematice a podceňování významu seriózního ekonomického přístupu k hospodaření s odpady na centrální úrovni. Odpadové hospodářství ČR čelí rostoucímu dirigismu státu při absenci odpovídajícího ekonomického uvažování, které si tento obor činnosti zasluhuje.
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso při projednávání novely rámcové směrnice o odpadech loni prohlásil, že touto novou směrnicí se mění odpad z nechtěného břemene v cenný zdroj. Bylo by dobré, kdyby se tento posun ve vnímání odpadů promítl i do českého odpadového hospodářství
***
O autorovi| JIŘINA VYŠTEJNOVÁ, členka představenstva Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů
Experti v Česku plánují asi 70 nových nádrží
3.10.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Hradecký
IVAN TRUHLIČKA AOPK ČR
Praha - Sestavení nového seznamu míst, která bude stát omezením nové výstavby hájit pro možné budování nových vodních nádrží v budoucnu, má na starosti ministerstvo zemědělství.
Dokument je obdobou seznamu téměř 200 míst na celém území České republiky určených k hájení pro stavbu přehrad, jenž se měl stát součástí plánu hlavních povodí schváleného v roce 2007. Především kvůli silnému odporu veřejnosti k tomu tenkrát nedošlo.
“Nový generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod ještě není hotov. V současné době se dokončuje jeho první verze, která bude do konce listopadu projednána s kraji a dotčenými obcemi,” říká ředitel odboru vodohospodářské politiky ministerstva zemědělství Miroslav Král.
* Bude se nový dokument od toho původního seznamu nějak lišit?
Do generelu je v současné době podle stanovených kritérií navrženo přibližně 70 lokalit. Jejich počet se však může ještě změnit právě na základě projednání s dotčenými kraji a obcemi.
* Kdo dokument zpracovává?
Generel vzniká v rámci mezirezortní pracovní skupiny, ve které jsou zástupci ministerstev zemědělství a životního prostředí a přizvaní odborníci z Výzkumného ústavu vodohospodářského, Českého vysokého učení technického a Agentury ochrany přírody a krajiny. Jakožto rezortní výstup jej budou schvalovat příslušní ministři.
* Jak dlouho na seznamu pracujete?
Na podkladech se pracovalo průběžně již od roku 2007, kdy byly zpracovány studie dopadů klimatické změny na vodní zdroje v jednotlivých oblastech. Na samotné přípravě generelu se pracuje od června loňského roku. Při výběru míst se zvažovala zejména eliminace rizik vyplývajících z možných dopadů klimatické změny na zásobování pitnou vodou, na vznik povodní či naopak suchých období, dále dopady na zájmy ochrany přírody a krajiny a na stávající osídlení a rozvojové aktivity. V mnoha případech došlo na základě posouzení těchto hledisek k přehodnocení jednotlivých lokalit, u kterých bylo nutno nově posdoudit jejich vodohospodářský efekt.
* Bude generel podléhat posouzení jeho dopadu na životní prostředí?
V současné době nepředpokládáme, že by k takovému projednávání došlo, neboť generel nenaplňuje znaky koncepce, která se musí podle zákona takto posoudit. Avšak ministerstvo životního prostředí tuto problematiku ještě podrobně analyzuje.
Klimatické změny ovlivňují českou přírodu - ubývá ptáků i vody
22.9.2009 ct24.cz str. 0 Věda a technika
ČT24 Jiné NNO
Praha - Klimatické změny se už dají zaznamenat také na české přírodě. Přestože nejsilněji je klimatický problém vidět za hranicemi, například na tajících ledovcích nebo rozšiřujících se pouštích. Ale proměny české přírody se začínají projevovat, a to třeba velkým stěhováním živočišných druhů. Z jihu se na naše území postupně šíří druhy zvířat a rostlin, které u nás donedávna nežily, objevili se například šakali, jedovatí pavouci nebo ptáci vlhy. Velmi rychle se mění právě především ptačí svět. "Rozhodně změny jsou patrné, prokázalo se to také analýzou starších dat u běžných druhů ptáků," vysvětluje Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické. Naopak mizí druhy, které potřebují chlad, třeba sovy.
Stěhování druhů je nebezpečný trend. V případě ptáků česká příroda podstatně chudne. "Na tom nevyděláme, protože se předpokládá, že úbytek vůči benefitu je tři ku jedné," dodává Viktora. Jestliže změny ve volné přírodě se mohou zdát nenápadnými, výrazně citelnější jsou změny ve vodním koloběhu. Například během letošního léta se bleskové povodně střídaly suché týdny. Celkově přitom vody ubývá. "Můžeme na území České republiky najít několik oblastí, kde nám v posledních letech klesá hladina podzemních vod," uvádí geograf Bohumír Janský.
"Menší obce vypouštějí odpadní vody přímo do toků"
Změny jsou vidět především na malých potocích. Po bleskové povodni přichází sucho a čistý potok se během několika málo dní promění v páchnoucí stoku. Potoky za suchých dní totiž nestačí rozředit odpadní vody z domácností na vesnicích. Na rozdíl od velkých řek se tak kvalita vody na malých tocích neustále zhoršuje. "Menší obce vypouštějí odpadní vody přímo do toků a ty malé potoky jsou velmi silně zatížené," potvrzuje Janský.
Právě na úbytek vody se Češi musí podle klimatických modelů do budoucna připravit. Na druhou stranu končící léto nepatřilo k teplotně rekordním. Neobvyklé bylo hlavně dlouhé období tropické vlhkosti a bleskových povodní na začátku července.
Češi jsou mistři v třídění plastů
18.9.2009 Lidové noviny str. 4 Domov
MAREK KERLES Jiné NNO
Loni každý Čech vytřídil přes padesát kilogramů odpadu. Ve sběru plastů je Česká republika dokonce nejlepší v Evropské unii.
ČESKÉ BUDĚJOVICE I přes problémy s odbytem některých druhů odpadů kvůli ekonomické krizi se Češi v mnoha ohledech stávají evropskými přeborníky. Podle aktuálních údajů společnosti Eko-Kom vytřídil každý Čech loni v průměru 53,1 kilogramu odpadu, což je o deset procent více než v předchozím roce. Ve srovnání s rokem 1999 se jedná o šestinásobný nárůst. Česko se tak dostalo na přední příčky v Evropě, a v některých oblastech dokonce evropský žebříček vede.
“Například ve sběru plastů jsme první v Evropské unii před Německem,” popsala mluvčí společnosti Eko-Kom Šárka Nováková. Podle ní jsou české úspěchy v třídění odpadů v Česku dány i historickou tradicí. “Tady se totiž začal sbírat papír a sklo už v padesátých letech minulého století,” vysvětlila Nováková. Ke stále rostoucímu objemu vytříděného odpadu podle ní přispěla i řada osvětových kampaní, z nichž další se chystá v jižních Čechách. Po městech bude jezdit obří kontejner, chystají se takzvané odpadové olympiády pro děti a dětské soutěže.
“Do třídění odpadů se zařadilo již pět set dvacet obcí, tedy osmdesát čtyři procent z celého kraje. Odpady vytříděné obyvateli kraje v roce 2008 by naplnily nákladní vlak o délce 66 km, tedy z Českých Budějovic až za Tábor,” řekl Karel Vlasák, radní Jihočeského kraje zodpovědný za oblast životního prostředí a oblast rozvoje venkova. Přesto patří Jihočeský kraj spíše k republikovému průměru, nikoliv k premiantům.
Vůbec nejvíce odpadu vytřídili loni lidé v Pardubickém kraji (75 kg), následováni obyvateli krajů Libereckého a Olomouckého. Nejméně se zatím třídí v Jihomoravském a Karlovarském kraji.
Ekonomická krize ale zejména v loňském roce vyvolala výrazné snížení poptávky po recyklovatelných odpadech, jako je papír nebo plasty. Sběrny přestaly papír úplně vykupovat, případně si za jeho odevzdání nechávají platit. Podle společnosti Eko-Kom se ale v závěru roku situace postupně zlepšila. “S odbytem už prakticky nejsou problémy, bilance se vyrovnala,” informovala regionální manažerka Eko-Komu pro jižní Čechy Lenka Pravdová.
Problémy s odbytem přesto vyvolaly prakticky ve všech českých krajích znovu debatu o významu spaloven, které odpad mohou využívat pro energetické účely. Ekologové ale spalovny odmítají.
“Na jednu tunu spálených odpadů připadá asi jedna tuna emisí oxidu uhličitého. Recyklací lze naopak emise ušetřit,” řekl Ondřej Šanda z Hnutí Duha. Recyklace odpadu také podle něj vytváří mnohem více pracovních míst než spalovny.
***
Tříděný sběr odpadu za rok 2008
Každý Čech loni vytřídil v průměru 53,1 kilogramu odpadu.
Praha 47,8
Jihočeský 56,6
Jihomoravský 38,0
Karlovarský 38,3
Královéhradecký 70,1
Liberecký 75,4
Moravskoslezský 52,9
Olomoucký 74,2
Pardubický 76,4
Plzeňský 51,9
Středočeský 40,1
Ústecký 56,0
Vysočina 49,2
Zlínský 49,5
Skončilo masové kácení alejí
11.9.2009 euro.cz str. 0 Životní prostředí
jak AOPK ČR
Poslanci definitivně schválili klíčový návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny. “Je to zásadní úspěch. Tento zákon je nejdůležitějším předpisem v ochraně přírody a novela byla skutečně nutná. Neznamená zdaleka jen lepší ochranu alejí, i když to je asi mediálně nejatraktivnější. Ruší ale také nesmyslnou praxi udělování výjimek ze zákona vládou a zavádí další pozitivní změny,” uvedl ministr životního prostředí Ladislav Miko.
Poslanci definitivně schválili klíčový návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny. “Je to zásadní úspěch. Tento zákon je nejdůležitějším předpisem v ochraně přírody a novela byla skutečně nutná. Neznamená zdaleka jen lepší ochranu alejí, i když to je asi mediálně nejatraktivnější. Ruší ale také nesmyslnou praxi udělování výjimek ze zákona vládou a zavádí další pozitivní změny,” uvedl ministr životního prostředí Ladislav Miko.
“Převádí rozhodování mnohem blíž k občanům a řeší také dosavadní nesoulad s platnými evropskými předpisy,” doplnil ministr. Podle dosavadního znění zákona stačilo ke kácení stromořadí u silnic a železnic pouze oznámení správce komunikace. Nyní schválená novela naproti tomu požaduje povolovací řízení.
“Snad každý si pamatuje, jak na jaře 2006 došlo k doslova masovému kácení alejí. A opakovalo se to, i když v menší míře, i v dalších letech. V pátek přijatá změna zákona znamená konečně systémové a definitivní řešení,” konstatoval Miko.
Nově tedy budou rozhodovat o tom, zda bude kácení v konkrétních případech povoleno, ve většině případů obecní a městské úřady vždy po dohodě s příslušným silničním nebo železničním úřadem. Pokud k dohodě nedojde, bude rozhodovat nejbližší nadřízený orgán (tedy zpravidla krajský úřad). Povolovací řízení je druhem správního řízení, a počítá tedy s účastí veřejnosti, a také dává obcím právo požadovat náhradní výsadbu.
Novela rovněž ruší současnou nesmyslnou praxi, kdy o výjimkách ze zákona o ochraně přírody a krajiny musí rozhodovat vláda. Napříště bude o výjimkách ze zákazů v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách rozhodovat správy příslušných národních parků či CHKO.
“V přírodních rezervacích a v přírodních památkách bude výjimky povolovat krajský úřad. Ve všech případech půjde o standardní režim správního řízení, kde je možné uplatňovat námitky, existuje možnost odvolání a je zajištěno právo účasti veřejnosti. Kromě toho se tak rozhodování dostává blíže k žadatelům o výjimky,” uzavřel Miko.
Novela nyní putuje k prezidentu republiky k definitivnímu stvrzení jeho podpisem.
Budoucnost pod tlakem uhlíku
7.9.2009 Literární noviny str. 2 Domov
ZBYNĚK FIALA, ALEŠ BLUMA Jiné NNO
Oceány se oteplují o polovinu rychleji a arktický led zrychlil tání dokonce třicetkrát ve srovnání s pět let starou předpovědí. Nás se to týká!
V pátek skončila v Ženevě další přípravná konference o změně klimatu, která měla vypracovat rámec pro klimatologické předpovědi a služby, založené na vědeckém poznání. Více než dvě tisícovky vědců, politiků i zástupců medií hledaly cestu, jak připravit pro Kodaň takové podklady, který by si ani Václav Klaus nedovolil zpochybnit. Už teď by si tam mohl poslechnout tisíc a jeden argument o tom, jak zpráva IPCC před pěti lety byla příliš optimistická a jak se klima naší planety za uplynulé období ještě více zhoršilo. Ve stejný den se sešlo také ve Steinerově sále Lidového domu z iniciativy Hnutí Duha několik českých odborníků, kteří diskutovali o tom, zda jsou globální změny podnebí příležitost nebo hrozba pro Českou republiku.
Česko vede!
Česká republika je ze všech států OECD na špici. Bohužel nikoliv třeba ve využívání zelené energie, ale v emisích C02 vztažené na počet obyvatel a HDP. Hluboko za námi je Polsko i Slovensko. Měrné emise C02 na obyvatele jsou v České republice o 41 procent vyšší než je průměr starých zemí EU. Hlavním producentem je u nás energetika a to především proto, že spotřebovává fosilní paliva. Ta jsou v ČR zdrojem 90 procent všech emisí. Iniciativa Zelená úsporám skončila krachem. Měla špatně nastavené podmínky a narazila na nezájem domácností. Jak uvedl na setkání stínový ministr životního prostředí ČSSD Petr Petržilek, možnosti úspor energie snížením energetické náročnosti budov jsou přitom pětinásobně větší než je energie veškerého hnědého uhlí, blokovaného územními limity těžby v severních Čechách.
Petr Petržilek připomněl, že před třemi lety ČSSD předložila návrh zákona o snižování skleníkových plynů o 50 procent do roku 2050 a vázala to na obchodování s uhlíkovými limity, ale návrh tenkrát neprošel. “Jsem rád, že Hnutí Duha přichází se svou Velkou výzvou, která podobný zákon formuluje lépe, neváže to na obchodování s povolenkami. Myslím, že takový zákon bude lépe prosaditelný," řekl Petržilek a informoval, že ČSSD si zařadila předložení tohoto zákona mezi priority prvních sto dní vlády. K těmto prioritám dále patří odstranění překážek, kvůli kterým prakticky nejsou čerpány prostředky z Operačního programu životního prostředí.
Chce rovněž připravit Zákon 0 podpoře úspor a výroby tepla z obnovitelných zdrojů, který bude zahrnovat systém “bílých certifikátů" za ušetřenou energii, vhodných i pro obchodování. Sluneční a větrná energie bude u nás vždy jen doplňujícím zdrojem. Využívat můžeme zdroje zemského tepla a biomasu. Zvlášť u 450 tisíc domácností, které ještě používají uhlí k vytápění domácností. Většina těchto domácností patří k těm sociálně slabým a nemůže si dražší energii dovolit. 1 to by chtěla ČSSD legislativně ošetřit.
Rozhodně se už nevyhneme využívání jaderné energie. Naše dvě jaderné elektrárny významným způsobem redukují potencionální emise skleníkových plynů, oproti uhelným elektrárnám o 30 milionů tun C02, oproti paroplynovým asi o 11 milionů tun C02. Vzhledem k riziku klimatických změn bude nutné prodloužit životnost stávajících jaderných elektráren na 60 let a v nejbližší době rozhodnout i o výstavbě dalších dvou jaderných bloků.
Zájmy několika fyzických osob
Miroslav Zámečník, člen NERV, soustředil svůj výklad na ekonomické pozadí problému. V průmyslu představuje největší zátěž hlavně špatná struktura, s velkým podílem “černého" průmyslu, hutnictví, koksáren, tepelné energetiky. Také v tom hledejme důvod, proč jsme mezi zeměmi OECD rekordmany ve vypouštění skleníkových plynů na jednotku ekonomické produkce. Má to historické příčiny, ale ve skutečnosti už to zemi neposkytuje žádnou výhodu. V zemi je omezená zásoba koksovatelného uhlí, takže “ten příběh jednou skončí". Většina rudy se dováží z Ukrajiny. Jakmile začnou Ukrajinci účtovat plné ceny dopravného, i za škody, které doprava způsobuje prostředí, dlouho s tím nevydržíme. Lze pak využívat asi dvou milionů tun domácího šrotu. Ten se zpracovává elektricky, takže bude záležet na tom, z čeho se bude tato elektřina vyrábět.
“Uhlí je výsada chudých zemí, zvlášť hnědé," poznamenal Zámečník, “nevím, jestli se tam chceme řadit." Ve skutečnosti se tu jedná o ekonomické zájmy “několika fyzických osob". Nekvalitní hnědé uhlí lze považovat nanejvýš za chemickou surovinu. Jeho distribuce domácnostem by se měla zakázat. Řešení může být v centralizovaném zásobování teplem, a kde je to možné, s využitím biomasy, “ta vychází ekonomicky poměrně dobře". Chudší domácnosti by dostaly podporu. Subvence by “zdaleka nemusely být tak drahé jako český solar nebo větrníky".
Velikáni hledají změnu
Zámečník se dívá s velkým optimismem na Spojené státy. Předpokládá, že prohra na Blízkém východě (“Irák byl velký omyl"), poznamená Američany nadlouho, především v tom, že nebudou chtít být závislými na ropě. To jej uvádí “téměř v jistotu, že přejdou na nějaký energeticky úspornější model". A zdůrazňuje, že když se americká ekonomika opravdu na něco soustředí, tak to obyčejně dokáže rychle a dobře zvládnout. Zatím to nebylo potřeba, levná ropa z Arabského zálivu byla levnější než alternativa. Teď už velké energetické společnosti naznačují, že přírůstky spotřeby budou kryty z alternativních zdrojů. Tímto směrem se zaměřily i společnosti rizikového kapitálu, které byly v minulosti úspěšné při hledání rychle rostoucích nových oborů.
Značná část problému však není v technologiích, soudí Zámečník, ty přijdou. Náklady na produkci jednotky alternativní energie velmi rychle klesají. Jde však o to, aby si mohly změnu dovolit i rozvojové země. Šance je v “ozelenení" Číny, že se soustředí na enviromentální technologie. Ostatně, už teď je Čína velkým dodavatelem kvalitních fotovoltaických článků do ČR a úspěšně vytlačuje konkurenci. Doma je Čína pod tlakem silně znečištěného prostředí, které si ani komunistický režim už nemůže dovolit. V zemi je obrovské množství úspor a krize omezila možnosti čínského vývozu. Mají důvod, mají zdroje. Třeba tudy vede cesta.
nahradit žárovky
7.9.2009 Ekolist str. 18 Zelená domácnost
Dominika Patrovská, mmo
Od začátku září mizí z prodejen čiré i matné klasické 100 W žárovky. Každý další rok k prvnímu září pak skončí prodej čirých žárovek o výkonu 75 W, 60 W a 25 W. Evropská komise tak chce zavést úspornější zdroje světla.
Úplný zákaz prodeje klasických žárovek s čirým sklem a závitem typu E27 nastane v roce 2012. “Jedná se o nařízení Evropské komise a parlamentu EU. Na nás je pouze praktické zavedení ekologických, tzv. úsporných zářivek namísto tradičních vakuových žárovek,” říká Tomáš Bartovský, tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu. Nařízení platí pro všechny státy EU.
“Nahradíme světla z předminulého století výkonnějšími technologiemi a evropské domácnosti přitom budou mít stejnou kvalitu osvětlení, které ale bude úsporné vůči energii, CO2 i peněžence,” uvedl k tomu evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs. Jak uvedl tiskový mluvčí Jakub Kašpar, české ministerstvo životního prostředí celou akci rovněž podporuje.
Šetření energií
Podle Evropské komise díky úsporným zářivkám ušetří každý Evropan za elektřinu ročně mezi 25 až 50 eury, tedy zhruba 640 až 1280 korun. Běžné žárovky totiž spotřebují třikrát až pětkrát víc elektřiny než jejich úspornější alternativy.
Roční spotřeba elektřiny, která v EU připadá na svícení, dosáhla podle Evropské komise 112 terawatthodin v roce 2007. To odpovídá 45 milionům tun oxidu uhličitého. Podle komise bude úspora představovat 40 terawatthodin elektřiny ročně, což odpovídá roční spotřebě Rumunska. Od celkových čísel ušetřené energie je ale potřeba odečíst energii potřebnou pro daleko složitější proces výroby úsporné kompaktní zářivky a pro její následnou likvidaci. Žádná čísla ohledně energetické náročnosti výroby a likvidace ale Evropská komise nenabízí.
Na trhu jsou k žárovkám v podstatě tři alternativy: halogenové žárovky, kompaktní úsporné zářivky a LED zdroje světla. Halogenové žárovky nabízejí nejkvalitnější světlo, avšak uspoří jen 20-30 % energie a jejich životnost je ve srovnání s obyčejnými žárovkami dvojnásobná. Kvalitní kompaktní úsporné žárovky vydrží svítit 10-20krát déle než obyčejná žárovka a ušetří 80 % energie. Nejmodernější náhradou žárovky je LED zdroj světla - životnost je udávaná kolem 50 tisíc hodin, úspory energie 80 %, zatím však nahradí jen slabší žárovky (okolo 40 W).
Bát se rtuti?
Kvalitní kompaktní zářivka by měla průměrně vydržet až 20 tisíc hodin svícení, tedy 20krát víc než obyčejná žárovka, a spotřebovat třikrát až pětkrát méně energie. Ovšem má i své nevýhody. “Je mnohonásobně dražší a její životnost se velmi zkrátí v místnostech, kde se často rozsvěcí a zhasíná, například na toaletě, chodbě, v koupelně či sklepě. Tady je z hlediska životnosti finančně daleko výhodnější užít halogenové žárovky, protože vydrží víc tzv. cyklů, tedy počet zapnutí a vypnutí,” říká Juraj Krivošík, ředitel společnosti SEVEn. “Samozřejmě se dají využít i ,úsporky‘, ale dražšího typu. Její životnost najdete na obalu, nejlepší jsou ty s životností 10-15 tisíc hodin. Ty nejlevnější za 50 korun s 3-6 tisíci hodinami nepřetržitého svícení vydrží asi 10 tisíc cyklů.”
Renomované firmy nabízejí úsporné zářivky, které vydrží téměř neomezený počet sepnutí a při průměrném denním svícení 2,7 hodin mají životnost až 20 let.
Vlastností úsporných zářivek je i delší doba, než se plně rozsvítí, což je například pro toalety a koupelny nepraktické. U těch nejkvalitnějších kompaktních zářivek se rozsvítí světlo na 90 % své maximální hodnoty do dvou sekund. Rozdíl zbylých 10 %, který doběhne během půl minuty, už podle Krivošíka lidské oko nerozezná. Běžné úsporky však mají dobu plného rozzáření několikavteřinovou či běžně půlminutovou. Pokud chcete používat plynulé stmívání, musíte si pořídit kompaktní zářivku, která je k tomu určená.
Možné zdravotní riziko představují úsporné zářivky tím, že obsahují 3-5 mg rtuťových par. Podle Petra Lebenharta z hygienické stanice Hl. m. Prahy však velké nebezpečí nehrozí: “Ještě jsem nezažil, aby se úsporná zářivka vyloženě rozlétla, většinou jen praskne. Jedinou zásadou je vše uklidit. Zamést a vyvětrat místnost průvanem. Ruce pak omýt vodou a mýdlem,” radí Petr Lebenhart. Britské ministerstvo životního prostředí v této souvislosti dává spotřebitelům jednoduchou radu: Vyvětrat místnost asi na 15 minut, dát pozor, aby nedošlo k nadýchání par z prasklé zářivky a zničené zářivky následně skladovat v plastových pytlích.
Když kompaktní zářivky doslouží, stává se z nich nebezpečný odpad. Pokud by nebyly recyklovány, mohla by se rtuť dostávat do životního prostředí. V České republice hraje ve sběru zářivek hlavní roli kolektivní systém Ecolamp. Nezisková organizace zajišťuje sběr, svoz a zpracování osvětlovacích zařízení bez ohledu na značku svítidla. Spolupracuje s téměř 450 sběrnými dvory měst a obcí a víc než tři tisíce obcí pokrývá mobilním sběrem. “Sběr trubicových, úsporných zářivek, výbojek a svítidel probíhá rovněž prostřednictvím maloobchodní a velkoobchodní prodejní sítě, což je asi 800 provozoven na celém území ČR,” podotýká Zuzana Křenková ze společnosti Ecolamp. Klasické žárovky naproti tomu neobsahují nebezpečné látky a mohou se vyhodit do směsného odpadu.
Dostane-li se do směsného odpadu a následně do spalovny rtuť, netřídí se a absolvuje klasický spalovací proces. “Projde pračkou spalin, a následně se voda s obsahem rtuti vysráží přes tzv. filtrační koláč, který odděluje těžké kovy. Dál je likvidována jako nebezpečný odpad,” vysvětlil Jiří Tomeš ze spalovny Termizo v Liberci. Pokud se vyhozená úsporná zářivka dostane na skládku komunálního odpadu, může v ní přispět ke znečištění nebezpečnými látkami, které můžou uniknout mimo skládku. “Jde však o jakousi daň za to, kolik energie celým tímto procesem výměny úsporných zářivek ušetříme. Nejvíce rtuti totiž stále vzniká při spalování černého uhlí, tedy jde v tomto případě o nesrovnatelné množství,” říká Milan Havel, expert pro oblast odpadů ze sdružení Arnika.
Diodová budoucnost?
Problém může být s tím, že do mnoha svítidel nejde kompaktní zářivku nainstalovat. U jiných svítidel je sice instalace možná, ale vzhledem k jejich velikosti a tvaru dojde k zásadní změně optických vlastností svítidla. U některých svítidel můžou přestat plnit svou funkci stínítka, protože některé typy úsporných zářivek jsou delší a vyčuhují ven. Některé druhy svítidel s nainstaČím lovanou kompaktní zářivkou vypadají nevkusně, jedná se zejména o historická či historizující svítidla se žárovkami napodobujícími svíčky. Tady je možná náhrada klasické žárovky halogenovou žárovkou, která se vyrábí ve stejných tvarech jako žárovka klasická a jedná se jen o její zdokonalenou podobu. Nejúspornější zářivky, jaké trh nabízí, zatím nejsou schopny dosáhnout kvality denního světla. Podle generálního ředitele společnosti Philips ČR Arna Krause jsou na tom z tohoto hlediska nejlépe právě halogenové žárovky.
Halogenové žárovky jsou vhodné například k užití i na schodištích bytových domů. Jednak jim nevadí časté spínání, jednak jejich oproti úsporným zářivkám nižší cena nebude takovým lákadlem pro nenechavce.
V obchodech se ovšem objevují i LED diodové žárovky. Diody se zatím nejčastěji využívaly jako kontrolková světla u spotřebičů či na displejích. Jejich extrémně nízká spotřeba energie je však dostala i do tzv. čelovek a příručních svítilen, do reflektorů automobilů a v neposlední řadě se prodávají už i jako alternativa ke klasickým žárovkám. Pořizovací cena diodové náhrady je oproti klasické žárovce veliká - za ekvivalent 20 W žárovky zaplatíte kolem 200 Kč, spotřeba je však jen 1,5 W. Provozní náklady jsou tedy řádově nižší než u žárovky. "
***
Klasická žárovka - funguje na principu zahřívání tenkého vodiče elektrickým proudem, který jím protéká. Vlákno se vyrábí z wolframu, na který se nanese getr (nejčastěji červený fosfor). Ten se po rozžhavení vlákna vypaří a společně s plyny nečistot, které se nepodařilo z žárovky odstranit, se srazí na stěnách baňky. Teplota vlákna je asi 2200 °C u vakuových žárovek, přibližně 2600 °C u žárovek plněných plynem a kolem 3000 °C u promítacích a fotografických žárovek.
Halogenové žárovky - zdokonalená obdoba klasických žárovek. Má o 30 % nižší spotřebu energie a dvakrát delší životnost. Rozsvítí se okamžitě. Náplní bývají páry jodu nebo bromu pod nízkým tlakem. Nevadí jim časté spínání. Baňka žárovky je za provozu velmi teplá, při prasknutí existuje možnost vzniku požáru, poškození předmětů nebo popálenin.
Kompaktní úsporné zářivky - malé zářivkové zdroje mají šroubovací žárovkovou nebo dvoukolíkovou patici na 230 V. V porovnání se žárovkami mají při srovnatelném světelném výkonu 3-5krát menší spotřebu a 1020krát větší životnost než žárovka. Interval plného rozsvícení je od dvou sekund do půl minuty, podle kvality. Pro časté spínání je třeba si pořídit kvalitnější typy, jinak se výrazně zkracuje životnost. Obsahují malé množství rtuti, která představuje určité riziko při výrobě, rozbití při užívání i v případě úniku do životního prostředí.
LED - světlo vyzařující dioda, tedy elektronická součástka s dvěma elektrodami, mezi nimiž proudí elektrický proud. Jejich výhodou je nižší spotřeba elektrické energie, delší životnost oproti standardním typům osvětlení. Vhodné jsou například pro orientační, celonoční svícení, nouzové východy. Nejčastěji je najdeme v televizi, v mobilu, v měřicích přístrojích i testerech a světelných kontrolkách, v dopravním značení atd., objevují se však už i jako alternativa ke klasickým žárovkám. Vykazují životnost 50 tisíc provozních hodin. Nedosahují intenzity světelnosti žárovky, můžou se ale rozsvěcet a rozsvěcí se rychle. Zdroj: www.wikipedia.cz, www.elektrika.cz, www.stavebnictvi3000.cz
O autorovi| Dominika Patrovská, mmo / zelena.domacnost@ekolist.cz
Deza = permanentní hrozba
1.9.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Východní Morava
JAKUB MYNÁŘ
ČASOVANÁ EKOLOGICKÁ BOMBA Největší chemička na Moravě valašskomeziříčská Deza je trnem v oku ekologů. Ti opakovaně upozorňují na neustálé znečišťování Valašska a možnost havárie. Deza se brání tím, že je na mimořádné situace připravena.
Valašsko - Velký únik čpavku v chemické továrně Deza byl jedním z nejčastějších námětů cvičení hasičů ve Valašském Meziříčí v minulých letech.
A když nešlo o čpavek, tak o něco jiného. Chemička v těsné blízkosti města totiž stále vyvolává strach. “Vzhledem k tomu, jaké riziko tato továrna představuje, musí mít zpracován vnitřní i vnější plán pro případ havárie,” uvedl mluvčí meziříčské radnice Josef Beneš.
Krizové plány prý Deza má, více se ale MF DNES od představitelů firmy nedozvěděla. “Za uvedenou oblast v Deze je přímo zodpovědný výrobní ředitel Ivo Hanáček a jeho podřízení pracovníci z útvaru bezpečnosti ochrany životního prostředí a požární ochrany,” uvedl jeden ze zaměstnanců Karel Jiříček.
Výrobní ředitel Hanáček byl ovšem včera v Praze, takže se jeho stanovisko přes veškerou snahu nepodařilo získat. “Omlouvám se, ale jde o interní stanovy firmy, nemohu vám na otázky odpovědět,” doplnil Jiříček.
V případě hrozby běžte do krytů Chemickou hrozbou na Valašsku ale není jen Deza. Také v areálu bývalé rožnovské Tesly jsou firmy, které se chemickou výrobou zabývají. Proto se tam často pořádají hasičská cvičení. Lidé v Rožnově v případě ekologické havárie nebo jiného ohrožení však moc možností na záchranu nemají. V podstatě jen jednu - více než padesát let starý, ale stále funkční tlakově odolný kryt.
Jde totiž o jediný kryt na území Rožnova v areálu bývalé Tesly. “Kryt byl určen především pro havarijní účely v případě úniku nebezpečných látek v podniku nebo pro případ leteckého napadení areálu,” uvedl mluvčí rožnovské radnice Tomáš Gross.
Kryt vlastní město, které jej udržuje v provozuschopném stavu. Ovšem lidem poslouží už jen v případě ekologické havárie. “Můžeme jej využít jen při ochraně před nebezpečnými látkami. Jeho parametry pro ochranu před moderními leteckými bombami nebo raketami jsou už hodně dlouho nedostačující,” sdělil referent pro krizové řízení městského úřadu a člen bezpečnostní rady města Jan Winkler.
Zcela jiná situace panuje ve Vsetíně. Tam byl poslední kryt postaven v roce 1995, celkem je jich více než dvě desítky. Jenomže i tady nejsou všechny ve vyhovujícím stavu. “Nejstarší kryty jsou z roku 1938,” přiznává Rostislav Křupala, vedoucí oddělení krizového řízení vsetínské radnice.
Podle hnutí Greenpeace je ale největším nebezpečím pro obyvatele Valašska meziříčská Deza. “Podle sdružení Arnika je to největší výrobce rakovinotvorných látek v celém kraji,” sdělil zástupce ekologické společnosti Jan Freidinger.
Obyvatelé Valašského Meziříčí se však podle mluvčího Beneše nemusejí ničeho bát. “Vždy, když Deza provádí změny ve svém výrobním programu nebo cokoli jiného, řeší to bezpečnostní rada města. Jinak nás nemají povinnost informovat o tom, co dělají,” podotkl Beneš. “My se se situací můžeme seznámit, vyjádřit se k ní, a to je tak všechno.”
Organizace Greenpeace na ohrožení z chemičky Deza upozornila před několika roky, kdy několik jejích členů vyšplhalo na jeden z továrních komínů. Tam se na pár dnů utábořili. Chtěli tím upozornit na nebezpečné ftaláty. Další členové hnutí demonstrovali před vchodem do továrny. Greenpeace názor nezměnila dosud. Stejně tak ale chemička stále vyrábí to, kvůli čemu aktivisté demonstrovali.
* Trnem v oku
Greenpeace se o chemičku Deza zajímá dlouhodobě.
Při demonstraci v roce 2005 vylezlo několik členů na komín továrny. V kampani nové chemické politiky REACH chtěli upozornit na problematickou výrobní strategii podniku a nebezpečné ftaláty.
“Deza je největším výrobcem rakovinotvorných látek v kraji,” tvrdí v Greenpeace. Ekologické organizaci kromě výroby ftalátů vadí i to, že může dojít k úniku nebezpečných látek do vody nebo do půdy. Greenpeace chtějí v protestech pokračovat i nadále.
Česko je až 68 nejčistší zemí světa. Vyhrálo Švýcarsko
31.8.2009 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí
Žebříček ze 140 zemí sestavily americké univerzity
Praha - Česká republika rozhodně nepatří mezi nejčistší země na světě. Aspoň podle žebříčku, který sestavily prestižní americké univerzity Yale a Columbia.
Česko skončilo až na 68 místě ze 140 zemí.
Zvítězilo Švýcarsko. V první desítce je dalších pět zemí Evropy včetně Norska či Rakouska. Tabulku zveřejnila Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.
"Hodnocení - takzvaný index EPI - je rozděleno do 25 oblastí související s ochranou životního prostředí: Od kvality ovzduší a vody přes rozmanitost rostlinných a živočišných druhů až po používání pesticidů," uvedl viceprezident asociace Tomio Okamura.
Česko propadlo v kvalitě vody
V každé kategorii dostávala země určitý počet bodů. Čím více, tím lépe. Česko dostalo stoprocentní maximum například v kategorii pitná voda, naopak necelých čtyřicet procent získalo v kategorii biodiverzita a zcela propadlo v kategorii kvalita vody, kde získalo jen několik procent.#infobox
Výsledky v některých oblastech ovšem vzbuzují otázky, nakolik vypovídají o realitě v Česku.
Problematické plantáže
Česká republika například obdrželo maximum sto procent v kategorii lesnictví, což ovšem nevypovícá nic o kvalitě porostů, nýbrž o přírůstku dřeva. Autoři se tím totiž snažili postihnout, zda se ta která země odlesňuje. "V Česku to nic moc neukáže. V Brazílii nebo Indonésii ano," řekl Aktuálně.cz Vojtěch Kotecký z ekologického Hnutí Duha, který zná podmínky ankety.
I lidé z amerických univerzit ovšem přiznávají, že tento indikátor je problematický. Stačí vysázet plantáže s jedním druhem stromu, což je ekologické mínus, ovšem v této kategorii nasbírá daná země kladné body, protože dřeva přibylo. (Podrobné hodnocení Česka najdete - ZDE)
Proč zvítězilo Švýcarsko
Vítězné Švýcarsko získalo maximálních sto bodů v osmi oblastech, například v kategorii čištění odpadních vod nebo používání pesticidů. Ze zemí východní Evropy se nejlépe umístilo Lotyšsko, které skončilo na osmémmístě. V druhé desítce jsou i další Pobaltské země a také Slovinsko se Slovenskem.
Z neevropských zemí se nejlépe umístila na pátém místě Kostarika.
"Její ekonomika se do značné míry opírá o ekoturistiku. Do roku 2021 se chce stát zemí téměř bez uhlíku. Kostarika také úspěšně zabraňuje odlesňování," řekl Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=646257
Zelené dilema
28.8.2009 denik.cz str. 0 Hoffmanův deník
Ivan Hoffman
Zelená energie z biopaliv, jež ničí životní prostředí a lidské zdraví, se stala symbolem selhání zelených. Doplácejí na to, že se pokusili skloubit dvě neslučitelné aktivity: ochranu přírody a podnikání. Jedná se o variaci na věčnou snahu docílit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Dokud zelení tvrdili, že ochranu přírody je třeba nadřadit lidské pohodlnosti, řada spoluobčanů v nich viděla nepřátele pokroku, zpátečníky a potížisty, navíc agresivně nekomunikativní.
Zelení se tedy rozhodli vylepšit svou pověst výše zmíněným kompromisem. Pokud jde o vlka, výborně si pochutnává a nemá námitek. S kozou je to ale horší, chřadne a nemá zastání.
Realističtí zelení jsou společnosti nanic. Drobné ústupky ekologii zvládne kterákoli politická strana na desetinu úvazku. Čím mohou být zelení užiteční, je nastavování zrcadla, ve kterém se společnost vidí ze své horší stránky.
Zelení mají být posly špatných zpráv, jak si lidstvo pod sebou podřezává větev. Nepatří do politických koalic, nýbrž do věčné opozice, protože jejich průběžným úkolem je korigovat nevyléčitelnou člověčí nenažranost, nikoli se na ní podílet.
Mrzuté je, že jak zelení stárnou, mnozí se z původních idealistů mění na politické intrikány, anebo se snaží zbohatnout na všelijakém zateplování, zakazování žárovek či obchodování s kouřem.
Diskreditují tím hodné lidi, kterým leží na srdci osud drobných zvířátek, amazonského pralesa či světový mír. Selský rozum říká, že jsme odsouzeni ke kompromisům. Jenže jak je možný kompromis, když všichni propadnou konzumu?
Dočkáme se ještě mladých zelených, kteří budou nekompromisně proti drancování planety? Vychováváni jsou samozřejmě k drancování!"
URL| http://www.denik.cz/hoffmanuv_denik/zelene-dilema20090827.html
Úsporné zářivky nastupují. A čeká je zákaz
31.8.2009 Pražský deník str. 6 Téma
TOMÁŠ PROCHÁZKA, FILIP SUŠANKA Jiné NNO
Zítra začne postupné nahrazování klasických žárovek kompaktními. V Evropské unii se ale už dnes mluví o jejich náhradě
Praha, Berlín/ Úsporné žárovky sice nastupují, ale zdá se, že by to nemuselo být na dlouho. Na sto třicet let slávy, po která svítili nejen Evropané klasickými žárovkami, zřejmě ani zdaleka nedosáhnou. I když od zítřka zmizí z obchodů první klasické baňky, jak je vymyslel Thomas Alva Edison, úsporné zářivky – které jsou nyní jejich nejrozšířenější náhražkou – to mají nahnuté. Obsahují totiž jedovatou rtuť. Aprávě v tom je jejich problém.
“Už teď se dá předvídat, že dnešní úsporné žárovky jsou jen přechodným řešením k úsporám,” napsal německý deník Die Welt. Ministři životního prostředí zemí OSN se totiž už letos v únoru na konferenci v Nairobi domluvili, že nebezpečnou rtuť chtějí co nejvíce stahovat z oběhu. Příslušná pracovní skupina má návrh připravit do roku 2011.
“Pokud by se totiž dohoda z Nairobi měla opravdu brát vážně, musely by se úsporné žárovky v budoucnu zakázat,” usuzuje vlivný německý list.
Jsou řešením LED diody?
Řešením by podle některých odborníků mohly být takzvané LED diody. První modely se závitem, jako mají žárovky, se už pomalu objevují na trhu. Tento způsob osvětlení je ještě hospodárnější, s delší životností a hlavně bez rtuti. K jejich většímu rozšíření však zřejmě ještě povede dlouhá cesta. “Je sice pravda, že jsou ještě úspornější, ale zatím se spíš používají jen v baterkách a displejích. Záleží na výrobcích, zda je začnou používat i pro běžné svícení,” říká odborník na úspory ekologického Hnutí Duha Karel Polanecký.
Skeptický k jejich rychlému rozšíření je i zástupce ředitele Centra pro obnovitelné zdroje a úspory energie EkoWATT Jan Truxa. “Technologie LED je poměrně nákladná a z hlediska svítivosti mají tato světla stále horší vlastnosti než kompaktní zářivky. V nejbližší době je proto určitě nenahradí,” tvrdí Truxa.
Také proto podle něj budou mít LED diody v boji technologií o nadvládu ve světě umělého osvětlení několik konkurentů. “Existují firmy, které intenzivně pracují na zdokonalení klasické žárovky. Možná se tak dočkáme jejich návratu, ovšem už s jinými vlákny,” spekuluje Truxa. Některé společnosti, například GE, zase vyvíjejí organické LED diody, takzvané OLEDosvětlení.
Zatím si však lidé musí zvyknout na úsporné neboli kompaktní zářivky. Zítra totiž vstupuje v platnost zákaz uvádění na trh všech matných a nejsilnějších žárovek s příkonem nad 100 wattů.
Neznamená to ale, že hned od úterka zmizí z pultů všech obchodů. Prodejci mohou doprodat své zásoby. Nesmějí však už nakupovat nové kusy. Příští rok přijdou na řadu také pětasedmdesátiwattové žárovky a nakonec v roce 2012 nastane úplný zákaz výroby všech typů žárovek.
A o další čtyři roky později je budou následovat také současné halogenové zářivky.
Kams nimi?
Na rozdíl od klasických žárovek obsahují ty úsporné vysoké množství rtuti, v jedné je jí od jednoho do osmi miligramů. Po použití se tak stávají nebezpečným odpadem a v žádném případě nepatří do koše. Přesto je tam většina Čechů, u nichž úsporná svítidla získávají stále větší oblibu, odhazuje. Nebezpečný těžký kov tak končí na skládkách, odkud se uvolňuje do přírody. Kdyby vysloužilé úsporné zářivky skončily v recyklaci, tak z nich lze až 95 procent rtuti znovu využít. Prodejci elektra by proto měli mít ve svých obchodech na tento druh nebezpečného odpadu sběrná zařízení.
“Každý, kdo úsporné zářivky prodává, by je měl také odebírat nazpět. Já osobně je vždy vracím. To, že je někdo vyhodí, je však spíš problém uživatelů, ne prodejců,” myslí si Polanecký.
Ani povinný zpětný odběr nedonutí všechny uživatele zářivky správně recyklovat. V Evropě se už proto začínají ozývat návrhy, jak celou věc řešit radikálněji. “Zaveďme zálohy na tyto žárovky a napišme na ně varování, že obsahují rtuť,” navrhuje například německý Spolek pro životní prostředí a ochranu přírody. Jenže to by už tak poměrně vysokou cenu úsporné zářivky ještě zvedlo.
Ochráncům životního prostředí, památek a lidských práv hází klacky pod nohy nejen stát, ale i spoluobčané
28.8.2009 zpravy.iDNES.cz str. 0 Zprávy iDNES.cz / Kavárna
Tereza Šimůnková, novinářka
Podat pomocnou ruku je tady podezřelé – dokazuje to setrvalá nedůvěra až despekt, s nimiž Češi přistupují k ekologickým a genderovým organizacím či k památkářům. Jsme předpojatí, zaujatí, neteční, anebo aktivisté nezvládli svůj vlastní mediální obraz? A jakou roli sehrál stát, kterému se příliš aktivní veřejnost nehodí do krámu?
Ekologické organizace odstřelil hned po změně režimu Václav Klaus řka, že "na ekologii si nejdřív musíme vydělat". Konzumně vyhladovělí Češi na to vesměs rádi slyšeli. Naopak požadavky na zlepšení vydrancovaného životního prostředí četli jako nové a nežádoucí regulace a omezení zdržující je od budování kapitalismu. Za dvacet let vývoje ve světě i doma se zeleným tématům otevřeli i Češi - ovšem jen pokud nezískají dojem, že jim ochrana přírody poleze do peněz.
Kde se v Češích - turistech, chalupářích a trampech - bere apriorní nedůvěra k ekologickým organizacím? Podle Martina Skalského, zakládajícího člena ekologického sdružení Arnika a člena pražské iniciativy AutoMat, za ní do velké míry stojí státní public relations (PR) kampaně. Zvlášť u dopravních projektů s mnohamilionovými rozpočty se úřadům vyplatí dostat daňové poplatníky na svou stranu - jinak by se mohli začít ptát, zda předražený dálniční průtah skutečně musí vést středem chráněného území a zda by ekology v souvisejících soudních sporech spíš neměli podporovat, ne jim nadávat.
Masáž Blankou
Výsledkem nejúspěšnější státní dezinformační kampaně je dnešní nemravná cena elektřiny. Proč se veřejnost přiklonila k dostavbě Temelína, byť první happening proti uspořádal Český svaz ochránců přírody už v červnu 1989 a protesty mnoha ekologických organizací začátkem devadesátých let podporovaly desítky tisíc lidí?
Poté, co Klausova vláda v roce 1993 definitivně schválila dostavbu, byla veřejnost jak efektivně vystrašena ("bez Temelína nebude čím topit a svítit"), tak navnaděna ("díky atomu odstavíme tepelné elektrárny"). Zafungovalo to mnohem účinněji než prognózy renomovaných organizací včetně OECD, které odhadovaly reálné spotřeby energie ve střední a východní Evropě. Dnes tlačí Mostecká uhelná na prolomení limitů těžby u Horního Jiřetína a Česko je jeden z největších evropských vývozců elektřiny. "Masivní drancování životního prostředí je za těchto okolností neobhajitelné. Co má ze zisků ČEZ široká veřejnost - elektřinu zadarmo? Kuvajt, který také drancuje své životní prostředí, za těžbu ropy svým občanům aspoň zadarmo poskytuje školství," nabízí Skalský paralelu s Arabským poloostrovem.
Krátké paměti momentálně zneužívá pražský magistrát, prodávaje monstrózní tunel Blanka jako velký krok k odlehčení Severojižní magistrály. Kdo si dneska vzpomene, že doprava v centru měla být omezena po dostavbě Strahovského tunelu a Mrázovky? Když se ještě za komunismu měl stavět téměř identický tunel na Letné, lidé protestovali. Dnes je rozkopaná půlka Prahy a Pražané se spokojí s budovatelskými hesly na ohradě staveniště. Čtěte v sobotní MF DNES
Další příklady "házení klacků pod nohy" čtěte v sobotní MF DNES, v příloze Kavárna.
ČR zažívá boom slunečních elektráren
26.8.2009 Realit str. 34 Minitéma / obnovitelné zdroje energie
(čtk) Chráněná území
Sluneční elektrárny v Česku zažívají boom. Jejich počet za první pololetí stoupl ve srovnání s koncem loňského roku o dvě třetiny, bylo jich 2046. Vyplývá to z údajů Energetického regulačního úřadu k 1. červenci. Stoupl i celkový instalovaný výkon solárních elektráren v zemi, a to téměř o polovinu na 80,21 megawattu. Ještě loni na začátku roku činil počet licencí pouhých 249 a jejich instalovaný výkon byl 3,4 MW.
Podle analytika společnosti FT Atlantik Petra Nováka se na boomu podílí tři hlavní faktory. Prvním je podle něj štědrá výkupní cena od ERÚ z obnovitelných zdrojů, zejména právě ze slunečních elektráren. U dodávek do sítě je podle údajů ERÚ pro letošek garantovaná výkupní cena až 12,89 koruny bez DPH za kWh u zdrojů s výkonem do 30 kW a o deset haléřů nižší u výkonnějších zařízení.
Druhým důvodem podle Nováka je to, že investoři nalezli dobrý způsob financování, neboť banky rády slyší na projekty, které mají díky výkupní ceně dobrou návratnost. Třetím faktorem je, že u výstavby solárních elektráren většinou odpadají problémy, se kterými se potýkají elektrárny větrné. Obyvatelé obcí jsou často proti stavbě větrníků, neboť se bojí zhyzdění krajiny v okolí či hluku, zejména pokud jsou v blízkosti CHKO a chráněných zón. Přesto v Česku solární panely vyrobí jen zanedbatelné množství energie. Podle květnových údajů ERÚ byl celkový instalovaný výkon slunečních elektráren v ČR 73,1 MW.
Z celkového výkonu všech elektráren v zemi to představovalo zhruba čtyři procenta. Je to téměř dvojnásobek v porovnání s koncem loňského roku, kdy to bylo 39,5 MW. Údaje se týkají elektráren s výkonem nad půl megawattu. Česko ve výrobě energie ze slunečního záření výrazně zaostává za sousedním Německem a dalšími zeměmi západní Evropy. Výkon všech slunečních elektráren v tuzemsku je několikasetnásobně nižší přesto, že jsou v zemi poměrně dobré podmínky. Instalovaný výkon největších slunečních elektráren v Česku se nyní pohybuje kolem tří megawatt. Už ale vznikají plány nebo se staví solární parky s mnohem vyšším výkonem. Jen letos chtějí investoři spustit solární parky o celkovém výkonu v desítkách až stovkách megawattů. Prudké zrychlení výstavby solárních elektráren vyvolal pokles cen technologie.
Ekologie - trend a byznys zároveň
27.8.2009 Sign str. 16 Téma
Michal Doležel
Důraz na šetrnost k životnímu prostředí se i u nás stává důležitým argumentem při prodeji materiálů a technologií. Velcí zadavatelé je totiž začínají stále častěji vyžadovat a výrobcům reklamy nezbývá nic jiného než se přizpůsobit.
Trend důrazu na ekologickou udržitelnost dorazil i do České republiky. V nabídce téměř každého z prodejců materiálů najdeme nějakou “zelenou” položku, navíc patřičně zdůrazněnou a onálepkovanou. Také výrobci technologií nezůstávají pozadu a snaží se škodlivé dopady na životní prostředí vyloučit nebo alespoň minimalizovat. Vedle čpících solventů tak máme nejen eko-solventy, ale různé biosolventy a další náhrady škodlivých rozpouštědel a PVC se stalo téměř sprostým slovem.
Ale co více, objevila se spousta různých ekologických certifikátů s poetickými názvy, jako je třeba Nordic Swan, a firmy neváhají dobrovolně investovat do drahých ekologických auditů. Vždyť ekologické logo se tak krásně vyjímá na firemních materiálech... Zanechme však ironie. Důraz na ekologii je všeobecný étos jednadvacátého století a pokud z něj neuděláme dogma a uchopíme jej racionálně, může být i užitečný. A to všem účastníkům produkčního řetězce v našem oboru - výrobcům materiálů a technologií, výrobcům reklamy i zadavatelům. A jaksi “navíc” i naší planetě.
Společenská odpovědnost firem
Kořeny současné popularity ekologicky šetrných materiálů a technologií lze vysledovat v konceptu tzv. sociální odpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility - CSR). Tento termín se začíná prosazovat od roku 1999, kdy generální tajemník OSN Kofi Annan zahájil globální iniciativu Global Compact, jejímž cílem bylo prosadit do podnikání etické principy v oblastech lidských práv a pracovního i životního prostředí. Ačkoli se to může zdát téměř nepochopitelné, mnohé nadnárodní společnosti tuhle výzvu přijaly za vlastní, a postupem času tak mohl vzniknout koncept CSR.
Server SOF.cz, jenž se problematikou společenské odpovědnosti firem zabývá, ji definuje jako koncept, “kterým se podniky otevřeně přiznávají ke své spoluodpovědnosti za stav a chod společnosti a který vychází z předpokladu, že žádná firma nefunguje pouze ve svých ekonomických vztazích, ale ovlivňuje také své okolí (komunitu, sociální situaci zaměstnanců apod.)”. V praxi se pak CSR projevuje dlouhodobými investicemi firmy do svého rozvoje, doplněním tradičních ekonomických cílů o environmentální a sociální hlediska, preferováním optimálního zisku nad maximálním a změnou orientace z krátkodobých zisků nad maximálními.
Každá vznešená deklarace zní sice velmi hezky, s jejím dodržováním to ale tak horké nebývá. Sociální zodpovědnost však vzaly mnohé firmy opravdu vážně a dodržují ji. V praxi se pak vliv CSR na firemní rozhodování projevuje mimo jiné v upřednostňování ekologicky šetrných materiálů i třeba pro výrobu své reklamy. Pověstný je tím například řetězec IKEA nebo firma Nike. Právě tlak těchto velkých zadavatelů potom nepřímo vede k dalšímu rozšíření nabídky ekomateriálů.
Společenská zodpovědnost firem má ovšem i svou kontroverzní stránku věci. Bývá často napadána liberálními ekonomy jako přílišné zasahování do principu laissez faire. Pro mnohé firmy může být CSR jen jakýmsi nástrojem public relations. Vice informací o kontroverzích CSR najdete v boxíku.
Šetrná kvalita
Zdaleka už neplatí, že při používání ekologických materiálů a technologií je nutné dělat nějaké kompromisy v kvalitě. Výrobci si už totiž uvědomili, že nabídnout sice ekologický, avšak nehezký materiál s horšími mechanickými vlastnostmi nestačí. I “zelené” výrobky totiž musí konkurovat nejen cenou, ale i kvalitou. Šedivý recyklovaný papír už zkrátka patří minulosti.
Ekologické už tedy neznamená automaticky něco podřadného a v nějakém směru kompromisního, ale daleko více označuje koncept upřednostnění kvality před pouhou spotřebou. Dokládají to například Paul Hawken a Amory Lovins v knize Přírodní kapitalismus, v níž termín spotřeba relativizují a do popředí staví právě kvalitu jako hlavní a zároveň ekologické kritérium důležité v byznysu: “Pojem ,spotřeba‘ je abstraktním výplodem imaginace ekonomů - neboť ve všech procesech nebo transformacích je spotřeba nemožná.
To, co se z prostředí spotřebovává, není hmota ani energie, ale řád nebo kvalita - struktura, koncentrace nebo čistota hmoty. Tento koncept je zásadně důležitý, protože ,kvalita‘ je to, z čeho byznys při tvorbě ekonomické hodnoty nejvíce těží.” Abychom tato abstraktní tvrzení převedli do praktické roviny, můžeme si demonstrovat na příkladu digitálního tisku. V tomto oboru je už možné využít ekologicky šetrnou tiskovou technologii -například latexový tisk od HP nebo “bioinkousty” ve strojích firmy Mutoh a tisknout na “eko” materiál, třeba papír od dodavatele s patřičnými certifikáty nebo biobanner bez obsahu škodlivého PVC. A přitom se srovnatelnou nebo vyšší kvalitou než v případě využití starších technologií a postupu a navíc za srovnatelnou, nebo jen o málo vyšší cenu. Kvalita zůstala zachována a šetrnost k životnímu prostředí je zde “jen” marketingově využitelnou přidanou hodnotou. A tak to nejspíš má být.
Ekologické certifikáty
V souvislosti s rostoucím významem environmentální stránky věci, vznikla celá řada různých označení certifikátů, které by měly běžným zákazníkům usnadnit orientaci a výběr správného šetrného materiálu. Úkolem certifikátů je často také deklarace používání a dodržování určitých ekologicky šetrných postupů v celém výrobním řetězci produktu - od získání surovin, přes výrobu až po skladování a prodej.
Jedním z nejznámějších certifikátů tohoto druhu jsou označení FSC (Forest Stewardship Council) a PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification schemes). V zásadě jde o podobné certifikáty týkající se výroby a zpracování dřeva. Certifikát by měl vypovídat tom, že vlastník lesa hospodaří podle striktních ekologických, ekonomických a sociálních standardů. Certifikace přitom může probíhat i napříč celým zpracovatelským řetězcem. Pokud tedy budete používat papír od certifikovaného dodavatele, máte záruku, že dřevo, z něhož je vyroben, nebylo někde pokoutně vykáceno, ale pochází z lesa, v němž jsou dodržovány všechny environmentálně šetrné a ekonomicky udržitelné principy.
I systém certifikací však může být mírně kontroverzní. Pokud má mít certifikát určitou výpovědní hodnotu, je nutné jej podložit důkladným ekologickým auditem. To má za následek vznik ekologického auditorského “průmyslu”. A že ekologické audity jsou nejen důkladné, ale i drahé, asi není třeba dodávat.
Přesto je však o certifikace zájem, firmy je využívají ve svém marketingu a zákazníci na ně začínají slyšet. I v České republice se certifikace firem v celém spotřebitelském řetězci začíná rozvíjet. Procesem auditu nyní prochází například velkoobchod s papírem OSPAP. “Do auditu jsme investovali nemalé prostředky, v brzké době bychom měli certifikát obdržet a samozřejmě to využijeme v marketingu,” uvádí manažer marketingu Marek Juda.
I do Česka tedy - zdá se - pozvolna dorazil trend důrazu na ekologicky šetrné materiály i technologie a všeobecný étos důrazu na environmentální stránky celého obchodu. Nebude mít ale na růžích ustláno, protože cena na úkor kvality je stále pro mnohé zákazníky rozhodující. Čeští výrobci, zadavatelé reklamy i spotřebitelé, se v oceňování kvality, která jde podle našich tezí ruku v ruce s environmentální šetrností, mají stále ještě co učit. Pozitivní trend je ale - s trochou velkorysosti v tomto tvrzení - nastaven. *
Kdo užije celnici? Jednání pokračují
26.8.2009 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Moravskoslezský
MARKÉTA RADOVÁ AOPK ČR
ZPRÁVY Z MĚST KRAJE Frýdek-Místek, Třinec, Jablunkov, Frýdlant nad Ostravicí a okolí
O pronájem usilují čtyři zájemci, námitky ekologů trvají
Mosty u Jablunkova - Radní Mostů u Jablunkova zatím nevybrali nájemce objektu bývalé celnice na československém pomezí. Vůči využití areálu, v němž by měl vzniknout hotel, restaurace a na přilehlém parkovišti benzinová stanice, se ohradili ekologové z Hnutí Duha Olomouc. Upozorňují na to, že noční provoz v areálu naruší migraci vzácných šelem a dalších zvířat, která budou využívat chystaný zelený most přes silnici I/11.
“Nyní budou k jednání vyzváni nejlepší ze zájemců. Bude záležet na tom, jak se vyrovnají s požadavky ekologů a podobně. Může to dopadnout i tak, že nakonec celnice využita nebude vůbec,” vyjádřil své obavy starosta Mostů u Jablunkova Milan Procházka, který si myslí, že současné zmiňování tématu v médiích budoucímu využití celnice uškodí. O zájemcích o pronájem nechtěl zatím říct nic bližšího.
Reagoval také na výtku Duhy, která upozornila na to, že z informací uvedených ve studii vlivů stavby benzínové stanice na životní prostředí (v takzvané dokumentaci EIA -pozn. red.) je uvedeno, že obec má již podepsanou smlouvu o pronájmu se společností Benzina. “Nic takového není pravda,” řekl Milan Procházka. Milan Kováč z Hnutí Duha Olomouc včera uvedl, že údaj o podepsané smlouvě o pronájmu s Benzinou dokumentace EIA opravdu obsahuje, je tam ale uveden mylně. Obec smlouvu podepsanou nemá. “Musíme teď se zájemci o pronájem probrat, jak jsou připraveni na to, že jim do toho nějací ekologové začnou vrtat,” podotkl Milan Procházka. O pronájem bývalé celnice má zájem i Hnutí Duha.
Chtělo by v ní vytvořit návštěvnické a poradenské centrum Chráněné krajinné oblasti Beskydy a Kysuce. “Podobné centrum, které by návštěvníkům poutavou formou představovalo přírodní bohatství regionu, totiž v celé Chráněné krajinné oblasti Beskydy i v sousedních slovenských Kysucích chybí,” řekl Miroslav Kutal z Hnutí Duha Olomouc. Milan Kováč podotkl, že vznik a provoz centra by Duha financovala například s využitím peněz z fondů Evropské unie.
“Pochopitelně, že bychom celnici Duze pronajali, ale musí platit náklady a pochybuji, že na ně budou mít peníze,” řekl Milan Procházka. Ekologové z Duhy poslali připomínky vůči dokumentaci EIA vydané krajem. Připomínky vůči ní dalo i ministerstvo životního prostředí.
“Dokumentace EIA vycházela ze špatných podkladů, počítala s tím, že zelený most pro velké savce (ekodukt) bude mít středovou šířku 40 metrů, ta bude ale ve skutečnosti mezi 60 a 80 metry. Zásadně nám chybí také posouzení, zda stavba benzinky je slučitelná s ekoduktem, s nímž se počítá ve vládním usnesení i takzvané Deklaraci porozumění,” řekl Milan Kováč.
***
Může to dopadnout i tak, že nakonec celnice využita nebude vůbec. starosta Mostů u Jablunkova Milan Procházka
V Meziříčí mají strach ze vztekliny
24.8.2009 Mladá fronta DNES str. 2 Východní Morava
JAKUB MYNÁŘ
Lidi vyděsil nález mrtvé lišky přímo v centru města
Valašské Meziříčí - Nález mrtvé lišky přímo ve Valašském Meziříčí způsobil pozdvižení. A lidé mají důvod, proč být vyděšeni. “Liška je jednoznačně největším nositelem vztekliny v České republice,” říká jednatel Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí Milan Orálek.
Mrtvou lišku našli náhodní kolemjdoucí na Výletní ulici. Hlídka městské policie zvíře po konzultaci s veterinářem zabalila do několika vrstev igelitu a odvezla do kafilerního boxu tamních technických služeb. Tam ale dlouho nezůstalo. “Liška putovala do specializovaných laboratoří v Brně, v nichž určí, zda zvíře nemělo vzteklinu,” doplnil mluvčí valašskomeziříčské radnice Josef Beneš.
Výsledky z brněnské laboratoře budou k dispozici za několik týdnů, lidé si tak zatím úplně jisti být nemohou. Ekologové však Meziříčské uklidňují. “Už řadu let u nás probíhá vakcinace lišek, návnady se shazují letadly. Neměl by to být problém, už deset let tu vzteklina nebyla,” poukázal Orálek. Obavy lidí z lišky, která by mohla mít vzteklinu, mírní také statistiky. Podle nich se totiž Česká republika v roce 2004 dokonce dostala do kategorie zemí bez výskytu tohoto zákeřného infekčního onemocnění, které u člověka způsobuje změny v chování a vyvolává agresivitu. Pokud se neléčí, je smrtelné.
Za dobrými výsledky v boji se vzteklinou údajně stojí právě takzvané orální vakcinace, kdy se ampule s návnadou a vakcínou shazují plošně letecky. “Od té doby, tedy od roku 1989, měl výskyt vztekliny v tuzemsku výrazně sestupnou tendenci. Už v roce 1995 poklesl celkový počet pozitivních nálezů o 88 procent. Tento trend pokračoval s mírnými výkyvy v následujících letech,” uvádí se na odborných internetových stránkách.
Vakcinace proti vzteklině má však i své mínusy. “Počet lišek se po zahájení vakcinace velmi zvýšil, přestaly na vzteklinu umírat,” řekl. Jeho slova potvrzují také obyvatelé Valašska. “Jedna liška se mi naučila chodit na slepice,” uvedl třeba Ladislav Juga z Lidečka. “Dokud vakcína nebyla, bylo jich míň. Teď jsou neskutečně drzé a je jich moc,” dodává. Největší problém se vzteklinou byl v tuzemsku roce 1984. To veterináři zaznamenali přes dva tisíce případů.
***
* Co je vzteklina?
- jde o akutní virové onemocnění centrálního nervového systému - virus se ze zvířete přenáší slinami, nejčastěji kousnutím - nemoc se projevuje změnami v chování a agresivitou - pokud není vzteklina léčena, končí téměř vždy smrtelně - při podezření na infekci virem vztekliny je napadený člověk očkován a choroba vůbec nemusí propuknout
Sociologové léčí světové klima
15.8.2009 Lidové noviny str. 24 Věda PAVEL HORÁK
Pouze vývoj technologií na zmírnění globálního oteplování nestačí a politické snahy krachují, varují společenští vědci
Kdy naposledy jste přesvědčili partnera nebo kamaráda, aby pro vás něco udělal? Prosby, sliby, ale i nadávky a nátlak. Někdy i jen kvůli špinavému nádobí je třeba nasadit důmyslnou diplomacii. Když se ale obtížně domlouvají dvojice, jak potom pro dobrou věc přesvědčit miliony lidí? Britští a američtí sociologové se snaží najít způsob, jak naučit ekologickému chování a spolupráci společnost v globálním měřítku. Bránit klimatickým změnám pouze vývojem úsporných technologií totiž nestačí.
Přírodovědci měří tání ledovců, chemici a fyzici ve svých laboratořích vyvíjejí pro přírodu šetrnější systémy. Je mnoho nových hospodárných technologií, jak je ale prosadit ve společnosti, o tom přírodní vědy mlčí. Ani politici toho sami příliš nesvedou, mezinárodní jednání o nebezpečí globálního oteplování krachují. Otevírá se proto prostor pro sociologii, obor, který jednoduše řečeno zkoumá, proč a jak lidská společnost dělá to, co dělá. Teorie, kterým málokdo rozumí “Řešení změn klimatu je největší kolektivní akcí,” zdůrazňuje v časopise Nature Jeffrey Broadbent, sociolog z Minnesotské univerzity v Minneapolis. Jak v krátkém termínu dovést lidi ke shodě v plnění dlouhodobého úkolu? Odpověď, stejně jako problém, je podle něj globální: “Jediná možnost spočívá v celosvětové spolupráci. Takové, jakou lidstvo dosud nezažilo.”
Broadbent zastupuje skupiny sociologů, kteří svůj obor začali směřovat k problematice klimatických změn. Varuje - výhradní fixace na vývoj technologií problém nevyřeší. Podíl americké vládní finanční podpory sociálním vědám ve výzkumu klimatických změn činí pouhá dvě procenta a dále klesá. Broadbent s kolegy proto připomíná: “Financování těchto vědních disciplín je směšné ve srovnání s výzvami, kterým čelíme.”
Je proto otázkou, jak se tento společenskovědní proud na rozhraní ekologie a sociologie prosadí. “Navzdory své tradici, která začíná už v 70. letech minulého století, jsou environmentální sociologové spíše izolovaní od hlavního proudu, zřídka vystupují na velkých konferencích a v prestižních časopisech,” říká Tomáš Kostelecký ze Sociologického ústavu AV ČR. Důvody jsou podle něho jasné: “Neobvyklá témata jsou v každém vědním oboru stranou. Je vědecky riskantní zabývat se něčím novým, ač zajímavým. Získat peníze na výzkum, který nectí tradiční metody, je složité. Citační ohlas publikací v hraničních oborech bývá nižší než v mainstreamových oborech. Je málo kolegů, kteří se zabývají stejnými tématy. Takže podle standardního hodnocení vědeckých publikací pak můžete být neprávem považováni za méně výkonné vědce.”
Tradiční těžiště sociologie se namísto toho stále zaměřuje na interakci mezi lidmi, společnostmi a národy. Tento koncept má však podle Broadbenta vadu. Počítá totiž s tím, že se na rozdíl od společnosti přírodní podmínky nemění. “Sociologové se zajímají spíše o obecné teorie než praktická témata,Ž říká Broadbent a upozorňuje, že tato skutečnost navíc stěžuje i komunikaci s přírodovědci: “Zatímco by měly oba směry spolupracovat, kopou mezi sebou příkopy. Přírodovědci ohrnují nos nad abstraktní vědou, teoretické modely sociologů pak používají žargon, kterému nikdo kromě nich nerozumí.” Sobecká velkoměsta Navzdory těmto překážkám environmentální sociologové zkoumají, za jakých okolností se lidé chovají k přírodě šetrně. Zatímco Broadbent zjišťuje, jaké faktory přispívají k ekologické spolupráci v celonárodním měřítku, jeho kolega, Sammy Zahran z Coloradské státní univerzity ve Fort Collinsu, sleduje, co motivuje lokální úřady a samosprávy k tomu, že prosazují ekologické programy na regionální úrovni.
Sammy Zahran s kolegy vybral 150 lokalit ve Spojených státech -od okresních oblastí až k metropolitním aglomeracím - které zodpovídají za třetinu amerických emisí. V každé z nich sledoval tři aspekty: Prvním byla úroveň nebezpečí, kterým v důsledku klimatických změn tamní obyvatelé čelili. Rizika vědci zjišťovali porovnáváním změn teplot za poslední století a výskytem živelných katastrof - hurikánů, záplav a sucha. Dále zaznamenávali, jak zkoumané lokality přispívaly ke znečištění. Zatřetí přihlíželi k politickému složení zastupitelstev. Co vyzkoumali, bylo smutné, ale logické. “Nejvíce ohrožená a za emise méně zodpovědná místa se chtěla do ekologických programů zapojit. Naopak za znečištění zodpovědné, ale klimatickými změnami nepostihnuté lokality se téměř neúčastnily,” uvedl Zahran pro časopis Nature.
Základní otázka tedy zní, jak přimět ke spolupráci oblasti s velmi rozdílnými zkušenostmi. Zahran proto v projektu určenému také politikům, kteří rozdělují finance na ekologické projekty, vytvořil skupiny regionů se stejným chováním i ohrožením.
V deseti amerických státech na severovýchodě USA vznikly skupiny podobných obcí, které uzavřely regionální klimatické smlouvy. Ty mají bránit tomu, aby se dotace rozdělovaly nerovnoměrně a nespravedlivě. “Velká města měla donedávna absolutní přednost, přitom pobídky pro černé pasažéry jsou právě na této úrovni největší. Menší regiony peníze nedostávaly, což odrazovalo i ty, kteří tam měli zájem spolupracovat,” říká Zahran. Když soused, já taky!
Dalším problémem je i hospodárné využití energií v domácnostech. Proč se šetrnost v amerických rodinách tak liší, zkoumá Thomas Dietz, ředitel Vědeckého environmentálního programu na Michiganské státní univerzitě v East Lansingu. S kolegy vypočítal, že pokud se 20 až 30 procent lidí začne chovat ekologičtěji, celková úspora energií dosáhne až pětiny. A nejen to, ostatní se přidávají, lidé si v takové společnosti uvědomí, že se chovali hloupě a sobecky,” říká Dietz.
“I malá změna v úsporném chování souseda může vyvolat pozitivní ohlas. Správné příklady táhnou,” dodává sociolog Tomáš Kostelecký, odborník na lokální a regionální studia. Zprávu časopisu Nature označuje za inspirativní. Přístup “zdola” je ale podle něho nutné doplňovat regulací “shora”. Kdyby byly zmíněné projekty podporovány rozumnou politikou na celostátní úrovni, byl by výsledek ještě efektivnější.
Jako příklad uvádí Kostelecký Japonsko, které řešilo problémy s komunálním odpadem: “Demokraticky zvolená vláda rozhodla, že je třeba odpady třídit. Byl přijat zákon, že se každý den bude odvážet jen určitý druh odpadu, který musel být kvůli kontrolám v průhledných pytlích. Kdo nespolupracoval, platil pokuty za odpadky navršené před domem. Všichni si na systém zvykli a problém byl vyřešen k všeobecné spokojenosti.”
“Poselství je jasné. Bylo by úžasné najít nový pohon, na který by jezdila auta bez zplodin, když ale nevyřešíme, jak by si společnost tyto novinky vynutila a přijímala je, může se nám to vymstít,” říká Broadbent. “Pouze politici a nástroje přírodních věd nám v tom nepomůžou,” zdůrazňuje.
***
Příklady táhnou Když se dvacet až třicet procent obyvatel jedné lokality začne chovat ekologičtěji, celková úspora energií dosáhne až pětiny, tvrdí sociologové. Ostatní se postupně přidávají, protože nechtějí před sousedy vypadat hloupě a sobecky.
PRAMEN: ČESKÁ SPOLEČNOST PRO VĚTRNOU ENERGII
Jedete na exotickou dovolenou? Zanecháte stopu na rok
15.8.2009 aktualne.cz str. 0 Život v Česku - Domácí Pavel Baroch Jiné NNO
Aktuálně.cz si nechalo spočítat ekologické dopady rodinné rekreace
Praha - Stačí jedna exotická dovolená na vzdálené pláži pod palmami a česká rodina zanechá na planetě ekologickou stopu, která je jí určena na celý rok.
Ekologická stopa názorně ukazuje, jak člověk svou spotřebou energií, jízdou automobilem či produkcí odpadu zatěžuje planetu. Každý má v průměru k dispozici na rok 1,8 hektaru, aby nežil na ekologický dluh a vývoj na Zemi byl udržitelný.
Ovšem například cestou na Seychely a zpět spotřebuje čtyřčlenná rodina asi čtyři globální hektary. "Létání obecně není moc trvale udržitelné," poznamenal Viktor Třebický, který se dlouhodobě zabývá indikátory udržitelného rozvoje a pro Aktuálně.cz spočítal ekologickou stopu různých typů rekreace.
Nejvíce Čechů míří v létě do Chorvatska. Pokud čtyřčlenná rodina pojede autem, zanechá po sobě ekologickou stopu o velikosti 0,16 globálního hektaru. Pokud se česká rodina vydá letecky do Španělska, spotřebuje 0,77 globálního hektaru, a zmiňovaná cesta na Seychely představuje 4,07 globálního hektaru.
Do exotiky létá více Čechů
Zájem Čechů o exotickou dovolenou přitom vloni výrazně narostl. Tomio Okamura, mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří, uvedl, že od loňského dubna do letošního března vycestovalo do exotických zemí po celém světě zhruba 120 tisíc českých turistů, což představuje meziroční nárůst o pětinu.
"Češi za uplynulý rok navštívili nejvíce Thajsko (asi 17 tisíc osob), následuje Kuba (14 tisíc) a Spojené arabské emiráty. Největší nárůsty byly v Karibiku." Každý Čech spotřebuje k životu pět hektarů. Průměrný Čech přitom doporučenou ekologickou stopu 1,8 hektaru překračuje bezmála třikrát.
"Průměrná ekologická stopa jednoho Čecha je 4,9 globálních hektarů na rok," řekl Aktuálně.cz Viktor Třebický, který působí v Týmové iniciativě pro místní udržitelný rozvoj.
Pro porovnání: Ekologická stopa průměrného Slováka je 3,2, Američana 9,6 hektaru, Etiopana 0,8 globálního hektaru a Číňana 1,6 hektaru.
Každý si svou přibližnou ekologickou stopu může vypočítat pomocí jednoduché tabulky na internetové stránce Hra o Zemi - ZDE.
Vyspělé státy žijí na dluh
Příliš velkou ekologickou stopu mají všechny vyspělé země světa. "Problémem je, že chceme spotřebovávat více, než nám naše planeta může dát, a nemyslet na důsledky," řekl před časem Andrew Simms, ředitel projektu ekologického dluhu britské nezávislé organizace New Economics Founfation.
Češi zanechávají svou stopu i v daleké cizině
Češi zanechávají svou ekologickou stopu i v dalekých, exotických zemích na druhé straně zeměkoule - a to nemusí vystrčit z domova ani patu. Stačí si dát zmrzlinu, čokoládu, instantní polévku, brambůrky nebo se umýt mlékem či šamponem.
K jejich výrobě je totiž zapotřebí palmový olej, který se dováží především z jihovýchodní Asie, kde se palma olejná pěstuje na rozlehlých plantážích. "Pěstování palmy olejné patří mezi nejdůležitější příčiny rapidního odlesňování v jihovýchodní Asii. Asi polovina plantáží vzniká na úkor lesů," píše se v ekologické studii, kterou před časem vypracoval Zelený kruh spolu s Hnutím Duha.
URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=644591
V Mostech u Jablunkova se přou o využití bývalého hraničního přechodu
14.8.2009 RTA str. 3 17:50 Zprávy z regionů, AOPK ČR
Karla PLHOŇOVÁ, moderátorka: Obci Mosty u Jablunkova doslova spadl do klína stamilionový majetek. Získala od státu objekty bývalého hraničního přechodu. V areálu by mělo vzniknout zázemí pro řidiče, včetně čerpací stanice. Ochráncům zvířat se to ale nelíbí.
Eva PANOŠOVÁ, redaktorka: Celnice v Mostech u Jablunkova je prázdná od roku 2007. Jen za její ostrahu platí obec měsíčně 100 tisíc.
Milan PROCHÁZKA, starosta Mostů u Jablunkova /nezávislý/: Máme představu, že by tam měla tato budova sloužit především kamioňákům, protože tady ty prostory jsou, aby tady byla kuchyň, vývařovna, ubytování.
Eva PANOŠOVÁ, redaktorka: Blízko celnice je ale stezka pro šelmy a má se tam stavět pro migraci zvířat specielní most. Ochráncům zvířat proto vadí noční provoz areálu a záměr stavby benzinové pumpy. Tím se obci komplikuje hledání nájemce.
Miroslav KUTAL, Hnutí DUHA :Ten hluk vlastně a osvětlení, které se bude šířit, může odradit migrující živočichy.
Eva PANOŠOVÁ, redaktorka: Ochránci zvířat mají návrh.
Miroslav KUTAL, Hnutí DUHA :Budova administrativní celnice by byla jakoby nějakým ideálním místem k tomu, aby zde například vzniklo nějaké návštěvnické centrum CHKO Beskydy, CHKO Kysuce.
Eva PANOŠOVÁ, redaktorka : Provoz turistického centra by byl klidnější, to je hlavní argument ekologů. Eva Panošová, RTA, Mosty u Jablunkova.
Málo srážek v Beskydech dělá starosti ochráncům přírody
12.8.2009 ČT 1 str. 11 18:00 Události v regionech - Ostrava, AOPK ČR
Drahomíra RAČÁKOVÁ, moderátorka: Málo srážek v Beskydech dělá starosti ochráncům přírody. Teplé a suché počasí totiž vyhovuje nebezpečné klíněnce jírovcové, která napadá kaštany neboli jírovce. U napadených stromů usychá a postupně upadá většina listů. Boj s klíněnkou je těžký, protože v přírodě nemá přirozené nepřátele.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Podzim už mají v některých částech Valašského Meziříčí. Žlutohnědé a uschlé listy opadávají z kaštanů například u zámku Kinských nebo u řeky Bečvy pod náměstím.
obyvatel města: Kdesi jsem četl nebo slyšel, že na to existuje nějakej lék.
obyvatelka města: Už je to dlouho a myslím si, že město s tím asi nic dělat nebude, protože na to nemá prostředky.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Výskyt klíněnky jírovcové, která ve Valašském Meziříčí napadla desítky stromů, už řeší městský úřad.
Josef BENEŠ, tiskový mluvčí, MěÚ Valašské Meziříčí: Město se zatím drží jediného osvědčeného způsobu a tím je shrabání a následné spálení toho popadaného listí. Vždy to spojujeme také s poslední sečí trávy na veřejnejch plochách.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Klíněnka jírovcová je asi 4 milimetry dlouhý, okrově hnědý motýlek. Jeho larvy napadají listy stromů a vykousávají jeho vnitřní pletiva. Ochránci přírody odhadují, že nebezpečná klíněnka napadla v Beskydech stovky stromů, převážně v městských parcích.
František JASKULA, Správa CHKO Beskydy: Není to problematika jenom Valašského Meziříčí, samozřejmě i tady v Rožnově, je tady třeba na aleji k Hradisku, která je krásná a stará kaštanová alej. Je to i v těch okolních městech.
Daniel ŠAMÁNEK, redaktor: Podle rostlinolékařů je možné klíněnku jírovcovou z nemocných stromů odstranit chemickým postřikem nebo sběrem a pálením uschlých listů. Následkem oslabení, které škůdce způsobuje, jsou stromy napadány různými chorobami, které mohou způsobit jejich odumření. Klíněnka jírovcová byla poprvé objevena na počátku 80. let minulého století v Makedonii, v roce 1993 ji ochránci přírody poprvé objevili v České republice. Daniel Šamánek, Česká televize, Beskydy.