Valašská krajina

Netopýry v zimě nerušte, vyzývají ochránci

17.12.2011    Valašský deník    str. 1   Titulní strana  (ivb)

Valašsko – Netopýři se na začátku zimy stávají velice často pacienty záchranných stanic. Může za to především necitlivé zateplování panelových domů.

Netopýři tak totiž přicházejí o své úkryty ve štěrbinách zdí. Když však stavaři začnou své práce až s prvními mrazíky, netopýři nemají čas se přizpůsobit a nalézt jiný úkryt. „V poslední době se netopýři přizpůsobují životu ve městech. Hmyz kolem pouličních lamp pro ně představuje bohatou zásobu potravy,“ přiblížil Petr Wolf ze Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy.

Rychlé zateplovací akce však pro ně znamenají velké nebezpečí, při němž může uhynout i celá kolonie. Tomu se snaží lidé, kteří se životem netopýrů zabývají, zabránit. Snažíme se to limitovat. Je to ale skoro nemožné. Mnohdy si lidé ani nevšimnou, že tam netopýři jsou,“ podotkl.

I proto tvoří netopýři na začátku zimy velkou část pacientů záchranných stanic po celé České republice. „V loňské zimě tvořili netopýři v počtu 1403 zvířat zhruba deset procent všech příjmů. Oproti loňskému roku šlo o nárůst o více než sto dvacet procent,“ nastínila Dagmar Zieglerová z Českého svazu ochránců přírody.

Právě nastávající zima bude podle předpokladů ochránců ještě náročnější. „Na vině je především masivní zateplování panelových domů, při kterém je likvidováno ohromné množství netopýřích úkrytů,“ dodala Zieglerová.

Ještě kritičtější je podle ní samotná zima. Kvůli teplotním výkyvům se totiž netopýři často budí. „Dvakrát až třikrát během zimy se netopýr probudí sám. Každé probuzení však znamená výdej energie,“ popsal předseda České speleologické společnosti Orcus Josef Wagner.

Nebezpečí tak představují i lidé, kteří se na létající savce vydají podívat do jejich zimních úkrytů. „Netopýři by se neměli vůbec rušit. Pak jim totiž energie nestačí na celou zimu,“ podotkl Wagner. Neohleduplní návštěvníci jeskyní by tak mohli způsobit úhyn části kolonie.

Region| Střední Morava

Návrat orlů se daří, projekt vstupuje do druhé fáze

14.12.2011    Novojičínský deník    str. 3   Novojičínsko  ADAM KNESL

Unikátní projekt Návrat orla skalního do České republiky má za sebou šest let své existence. Ve volnosti díky němu žije více než desítka majestátních dravců.

Bartošovice – Návrat orla skalního je takzvaným repatriačním projektem, jehož cílem je navrácení původních, člověkem vyhubených druhů do jejich přírodního prostředí. Odstartoval v roce 2006 a jeho autorem je Základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně.

Na začátku prosince se v Bartošovicích, kde sídlí záchranná stanice ČSOP NJ, konala šestá pracovní porada, na které se analyzovalo dlouholeté úsilí a zároveň se i plánovaly další kroky. „Podrobně byly probrány jednotlivé roky realizace, osudy vypuštěných orlů skalních a vyhodnocena použitá metodika,“ uvedl manažer projektu a vedoucí stanice Petr Orel. Ve volné přírodě je momentálně díky lidem zapojeným do náročného projektu třináct orlů skalních. Čtyři další uhynuli a jeden musel být odchycen a zbytek života stráví v lidské péči.

Letošním rokem skončila první etapa projektu, a jak informoval Petr Orel, jeho smysl a cíle byly v této části naplněny. „Rokem 2012 začne druhá etapa projektu, kde počítáme s pokračováním všech zásadních aktivit, včetně vypouštění, ale především půjde o monitoring a managament nově vznikající hnízdní populace orlů skalních na území ČR. Rozsah prací bude do značné míry odvislý od finančního zajištění projektu,“ dodal na internetových stránkách projektu s tím, že roční náklady se pohybují kolem částky půl milionu korun.

Hlavním cílem projektu je vytvořit stabilní hnízdní populaci tak, jak to v Beskydech a Moravskoslezském kraji bylo v druhé polovině 19. století. Ornitologové předpokládají propojení se slovenskou populací. K tomu má pomoci i mladá orlí trojice vypuštěná v letošním roce. Jak se jim daří, vylíčil vedoucí bartošovické stanice. „Samice Sára byla naposledy lokalizována cca 150 km jižně od místa vypuštění, samice Tonička zůstává zhruba ve vzdálenosti 50km severním směrem a samec Urban se pohybuje v okruhu 15-30 km od vypouštěcí voliéry. Kdo má zájem více se v projektem seznámit, získá bohaté informace na http://www.orelskalni.cz.

Region| Severní Morava

Největší z našich orlů je mořský

28.11.2011    Naše Valašsko - regionální týdeník    str. 5   Seriál

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je majestátný dravec, oživující naše řeky a stojaté vody.

Ve 20. století byl u nás vyhuben intenzivním lovem – poslední hnízdiště bylo na jižní Moravě kolem roku 1920. V posledních 30 letech se v Evropě šíří, čemuž napomohlo i cílené vysazování. První obnovené zahnízdění v jižních Čechách a na jižní Moravě je známo od roku 1984. Jeho opětovný hnízdní návrat do střední Evropy je příkladem ochranářsky úspěšného projektu.

Jak jej poznáte?

Orel je celý tmavý, dospělí ptáci mají navíc bílý ocas a světleji zbarvenou hlavu se žlutým zobákem. Rozpětí křídel dosahuje až 2,5 m.

Při letu je patrný klínovitý ocas. Mladí ptáci dospívají až ve 4 letech. Při lovu se spouští na vodní hladinu pro ryby a vodní ptáky. Loví ryby 10-15 cm velké. Dokáže ulovit i 6 kg těžké štiky, které loví zjara při jejich tření v mělkých vodách. Je jediným predátorem kormorána velkého. Nepohrdne však ani drobnými hlodavci, třeba hraboši. Často navíc obtěžuje jiné menší dravce s ulovenou kořistí, např.

orlovce, káně nebo sokola tak dlouho, až mu ji přenechají.

V letu unese až 6 kg těžkou kořist – do 10 kg váhy ji může vléci po zemi.

Složení potravy se mění v průběhu roku – na podzim a v zimě v ní převažují zesláblá a uhynulá zvířata, na jaře pak ryby. V přírodě tak plní orel mořský funkci tzv. zdravotní policie. Patří k dlouhověkým ptákům – nejstarší jedinec se ve volné přírodě dožil 34 let.

Kde jej uvidíte?

Orel se u nás vyskytuje celoročně a je tomu tak i na části Valašska. Staří ptáci se zdržují celoročně v okolí hnízdiště. Hnízdí hlavně v lesích v nivách větších řek. Nejbližší hnízdiště se nachází v okrese Nový Jičín u Polomi, od loňského roku hnízdí orel i v CHKO Poodří v Bartošovicích, což je asi 30 km vzdušnou čarou od hranice okresu.

Často bývá pozorován mezi Valašským Meziříčím, Choryní a Kladeruby především na řece Bečvě a Choryňských rybnících. Jeho hnízdo se ve větších lesích těžko hledá. Není proto vyloučeno, že kolem Choryně někde už hnízdí..

Jde o celosvětově ohrožený druh. I přes jeho přibývání je tento orel mořský stále ponechán v kategorii kriticky ohrožených, zvláště chráněných druhů České republiky.

O autorovi| Karel Pavelka, zoolog, Muzeum regionu Valašsko

Vydra na lovu

21.11.2011    Novojičínský deník    str. 3   Novojičínsko

VYDAŘENÉ SNÍMKY vydry při lovu se podařilo vyfotografovat šéfovi bartošovické záchranné stanice pro zvířata Petru Orlovi. Hladová masožravá šelma dostala chuť na rybu, kterou po chvíli také zdárně ulovila. Jak ochránci informují, ryby tvoří u vyder tři čtvrtiny potravy a raději se zaměřují na menší kusy, neboť je jejich počet mnohem větší a také jejich ulovení je méně fyzicky náročné. Vydra nejčastěji loví na mělčinách, kde plave při hladině a systematickým krátkým ponořováním prohledává prostor v blízkosti břehů. Pásmo fotografií je možné zhlédnout na http://www.csopnj.cz.

Zlínský kraj platí škody za vlky, bobry i kormorány

21.10.2011    novinky.cz    str. 0   Domácí   Jiří Růžička

Za bobry, kteří způsobili újmu na okrasných dřevinách majiteli na Uherskohradišťsku, zaplatí škodu Zlínský kraj. Uhradí rovněž škodu, kterou vyčíslil chovatel po útoku vlka na ovci na Vsetínsku.

„Výplatu náhrad již schválili radní Zlínského kraje. Do kraje přitom tyto prostředky doputovaly ze státního rozpočtu,“ vysvětlila mluvčí Zlínského kraje Gabriela Sýkorová Dvorníková. Účet za bobří dovádění činí 4770 korun, škoda za ovci dosáhla 4000 korun.

Zdaleka ovšem nejde o jediné případy, kdy kraj a stát musí škody po šelmách a zvláště chráněných živočiších hradit.Vlků žije v Beskydech asi 15

V paměti obyvatel kopců na Valašsku i jinde v regionu jsou zejména útoky vlků na ovce, které sice nejsou časté, ale ani ojedinělé. Rovněž bobři dokázali na Zlínsku pozlobit již vícekrát.

„Mám v živé paměti, že ještě v roce 1997 byly zprávy o výskytu bobra na Moravě unikátem. Dnes už se musíme vyrovnávat se škodami, které působí. A nejen na ovocných stromech. V rámci protipovodňové ochrany musíme zajistit i kontroly hrází, na kterých dokážou bobři nadělat neplechu,“ upozornil již před časem hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák (ČSSD).

Zprávy o výskytu vlků jsou v teritoriu známy už z roku 1994. V minulém roce jich podle údajů Chráněné krajinné oblasti Beskydy žilo v Beskydech asi patnáct.

V letošním roce byly doposud na území Zlínského kraje náhrady vyplaceny v celkové výši 542 245 korun. Nejvyšší sumu 466 620 korun obdržel podnikatel ze Vsetínska jako náhradu škody způsobené kormoránem velkým na rybí obsádce v rybnících. V dalších čtyřech případech byla vyplacena náhrada škod způsobených vlkem na ovcích a ve třech případech šlo o náhradu škod na ovocných stromech způsobených bobrem evropským.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/248168-zl...ti-skody-za-vlky-bobry-i-kormorany.htmlhttp://www.novinky.cz/domaci/248168-zlinsky-kraj-plati-skody-za-vlky-bobry-i-kormorany.html

Vědci zachraňují nehnijící jablka a další staré odrůdy

15.9.2011    Hospodářské noviny    str. 4   Česko  Zuzana Keményová 

Věda

Stát dává 12 milionů na projekt záchrany tradičních odrůd českého ovoce, koření a bylinek.

Třešeň odrůdy Ladeho pozdní už v Česku skoro vyhynula. Zbyl z ní poslední strom, který roste v Krkonoších. Přitom je to třešeň s nejpozdější dobou zrání, češe se právě teď, v září. A na vymření jsou také desítky dalších odrůd tradičního českého ovoce, které lidé po staletí šlechtili. Ministerstvo kultury se proto rozhodlo, že je potřeba je zachránit.

Letos odstartoval projekt na záchranu genofondu specificky českých odrůd jablek, hrušek, třešní i dalšího ovoce a stejně tak českých léčivých bylinek a koření. Výsledkem této akce, do které dá ministerstvo během pěti let dvanáct milionů korun, bude speciální genobanka – nově vysázené sady ohrožených odrůd, které tak zůstanou zachované pro další generace. „Každý národ má svá historická specifika, v zemědělství to jsou odrůdy plodin. Jsou staré a někdy zapomenuté, ale představují nejcennější národní genofondy,“ říká Vojtěch Holubec z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, který ovocnou genovou banku pro ministerstvo připravuje.

„Stále zbývá mnoho odrůd, u nichž je ještě šance, že se je podaří nalézt a zachránit. Velmi starou lokální odrůdou jablka je například Krvavka moravská, která je uvnitř karmínově červená. Nebo nakyslé jablko Zvonkové, které celý rok neshnije,“ vyjmenovává Holubec.

Ovocná archa Noemova Nyní tým předních českých vědců obchází regiony a pátrá po prastarých odrůdách. „Často jsou v chráněných krajinných oblastech, které nám už daly seznamy a mapy ovocných druhů, jež se na jejich území pěstovaly,“ pokračuje Holubec.

Pokud budou ty nejcennější stromy v chráněných oblastech v dobrém stavu, chtějí je vědci uchovat na původním místě se statutem speciální ochrany, která by zabránila strom pokácet. „Když bude stát na soukromém pozemku, dohodneme se s majitelem, aby strom nekácel. Se soukromými vlastníky máme dobré zkušenosti. Většinou jsou potěšeni, že se na jejich pozemku nachází něco vzácného z historie,“ dodává Holubec.

Jiné odrůdy chtějí vědci zařadit do genofondového sadu ve šlechtitelském ústavu v Holovousích na Jičínsku či v Brně. „Od každé odrůdy naroubujeme dva nebo tři stromy a zůstanou v tomto sadu zakonzervované,“ plánuje Holubec. Supermarketová kultura Vojtěch Řezníček z Mendelovy univerzity v Brně, která se na projektu rovněž podílí, tvrdí, že za mizení českých druhů může stále větší obliba supermarketů a rychlého nakupování. „Dnes už se lidé o odrůdy nezajímají. Každý si koupí v supermarketu Jonagold ze zahraničí a víc neřeší,“ poznamenal Řezníček.

Pěstitelé starých odrůd však tvrdí, že se situace zlepšuje. „Ten projekt rozhodně vítám. Zájem o pěstování starých odrůd v posledních letech roste. Teď prodáváme malopěstitelům mnohem víc semenáčků než před pěti lety,“ říká Radim Pešek, majitel Ovocné školky v Bojkovicích na Moravě.

Myšlenka uchovat původní druhy plodin pro příští desetiletí není ojedinělá. Například Norsko na Špicberkách před dvěma lety založilo globální banku semen potravinářských rostlin.

foto: http://www.stareodrudy.org

O autorovi| Zuzana Keményová, mailto:zuzana.kemenyova@economia.czzuzana.kemenyova@economia.cz

Orlí mláďata Sára, Tonička a Urban už létají nad Beskydami

19.8.2011   Mladá fronta DNES    str. 2   Kraj Moravskoslezský  Iva Jalůvková   

Ornitologové ze Záchranné stanice v Bartošovicích včera vypustili do volné přírody další tři mladé orly. V záchranném projektu chtějí ochránci pokračovat dál.

BARTOŠOVICE Sára, Tonička a Urban. Tak se jmenují tři orlí mláďata ze Záchranné stanice v Bartošovicích, která se včera rozletěla do volné přírody.

„Bylo to nejklidnější vypouštění za celých šest let projektu. Oproti jiným rokům jsme ani dlouho nečekali,“ řekl vedoucí projektu Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd Petr Orel.

Mláďata se rozletěla během hodiny. Přitom rychlý odlet rozhodně není samozřejmostí. „Byly roky, kdy jedna samice zůstala ve voliéře až do rána,“ vzpomínal.

Na nové prostředí si trojice orlů zvykala měsíc ve vypouštěcí voliéře umístěné na pomezí Novojičínska a Vsetínska. Klid jim zajišťovali dobrovolníci, kteří u klece střežili čtyřiadvacet hodin denně. Ornitologové teď budou trojici mláďat v přírodě sledovat pomocí vysílaček, které mají ptáci na sobě připevněné.

Robin zůstal na stanici

Původně se mělo včera do volné přírody vydat i čtvrté z mláďat, samec Robin. Nakonec ale jeho vypuštění pracovníci stanice odložili. „Prodělal fraktury obou křídel a jeho letové schopnosti ještě nejsou tak dobré, abychom ho mohli vypustit,“ vysvětlil Orel s tím, že minimálně další dva měsíce na stanici zůstane ve velké rehabilitační voliéře.

Díky unikátnímu projektu se dosud podařilo vypustit patnáct orlích mláďat. Navíc letos, po šesti letech od jeho zahájení, konečně přišlo to, v co organizátoři projektu doufali.

Samice Cecilka, vypuštěná v roce 2006, vyvedla na Slovensku první mládě. „Daří se jim dobře,“ usmívá se Orel a doufá, že příští rok se přírůstku dočkají i u nás v České republice, kde hnízdí další dva páry. „Samec David dosáhl pohlavní dospělosti, takže se dá předpokládat, že by hnízdění se samicí Filoménou mohlo být úspěšné,“ dodal.

Vypouštět chceme ještě aspoň tři roky

Přestože je projekt naplánován do letošního roku, záchranný program nekončí. „Momentálně se jedná o tom, jakým způsobem se bude pokračovat dál. Ve vypouštění bychom chtěli pokračovat ještě aspoň další tři roky,“ poukázal Orel.

Ochránci zatím vypustili patnáct mláďat, což je méně než na začátku předpokládali. „Chtěli bychom jich vypustit pětadvacet,“ dodal Orel. Právě takový počet by měl zaručit znovuobnovení hnízdní populace orla skalního v České republice.

Během posledních tří let navíc přišli už o tři vypuštěné orly. Samec Miko uhynul kvůli srdeční vadě, další dvě samice Gabču a Oravu někdo otrávil. Poslední případ je z března letošního roku, kdy samici Oravu nalezli ochránci mrtvou na Hodonínsku. Záchranná stanice proto podala na neznámého pachatele trestní oznámení. „Vyšetřování stále probíhá, podle informací, které mám, ještě nebylo uzavřeno,“ řekl Petr Orel.

Za vyhubením populace orlů skalních na našem území stojí člověk. Orli odtud vymizeli na přelomu 19. a 20. století. S obnovováním tohoto druhu začali bartošovičtí ochránci v roce 2006, kdy dovezli čtyři mláďata jako dar od kolegů ze Slovenska.

FAKTA Návrat orla skalního

V celé Evropě dodnes hnízdí okolo 5 500 párů orlů skalních. Jedinými zeměmi, odkud orli skalní přičiněním člověka jako hnízdní druh zcela vymizeli, jsou Irsko a Česká republika. Obě země se teď o návrat tohoto druhu snaží.

Cílem projektu Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd je vytvoření stabilní hnízdní populace tak, jako tomu bylo v Moravskoslezských Beskydech před 150 lety.

„Ve vypouštění bychom chtěli pokračovat ještě aspoň další tři roky.“ Petr Orel vedoucí projektu

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

Na Velkém Stožku zahnízdil vzácný datlík tříprstý

16.8.2011    Horizont    str. 10   DANIEL KŘENEK

BESKYDY / Ornitologové měli velké štěstí, když v jednu červnovou sobotu narazili na obsazenou dutinu s mláďaty.

Hnízdo nalezli ve smrkovém porostu a datlíci si dutinu vytesali ve starém smrku asi 12 metrů vysoko, takže nebyla téměř vůbec vidět.

Nalézt se jí podařilo díky žadonivému hlasu mláďat, který se nese do vzdálenosti asi 50 metrů od hnízda. Mláďata byla již velká a rodiče měli co dělat, aby hladové krky nasytili. S potravou přilétali neúnavně přibližně každých 5 až 10 minut.

Velký pojídač kůrovce

Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) je drobný nenápadný šplhavec obývající především přírodě blízké horské smrkové lesy, kterých je už na území ČR velmi málo. Jsou-li k tomu dobré podmínky, dokáže hnízdit i v nepůvodních smrkových lesích, které jsou v naší krajině běžně zastoupeny. Hlavní potravou tohoto nenápadného šplhavce je podkorní hmyz žijící zejména na smrku, z něhož jsou nejvíce zastoupení lýkožrouti (lidově zvaní kůrovci). Jejich sběrem lesníkům prokazuje velkou službu, protože kůrovec způsobuje značné škody na lesních porostech. Pokud má datlík vhodné podmínky, dokáže na rozmnožení kůrovce reagovat zvýšením početnosti. Hnízdní dutinu si tesá v suchých nebo narušených stromech, nejčastěji ve smrku. Datlík na Stožku využil právě zbytek smrkového porostu s přítomností souší jako své letošní hnízdiště.

Ve Slezských Beskydech první doložené hnízdění

Ve Slezských Beskydech se jedná vůbec o první doložené hnízdění. Početnost datlíka v této oblasti je odhadována jen na 1 až 2 páry. Nejbližší známá hnízdiště jsou v CHKO Beskydy na Velkém Polomu, v Národní přírodní rezervaci Mionší a v posledních letech byl zjištěn také na Ostrém vrchu. Že se jedná o vzácný druh, dokládá i jeho nízká početnost. V tak velkém území jako je CHKO Beskydy (1160 km2) nebude počet hnízdících párů překračovat šedesátku.

Chráněný druh

Datlík tříprstý patří mezi velmi vzácné druhy šplhavců, a proto je u nás zákonem chráněný. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody je zařazen do druhé nejpřísnější kategorie ochrany jako druh silně ohrožený. Je dokonce zařazen v příloze č. 1 evropské směrnice o ptácích, a proto je chráněn i na území celé Evropské unie. V CHKO Beskydy je jedním z druhů, pro kterého byly v souladu se směrnicí o ptácích zřízeny ptačí oblasti Beskydy a Horní Vsacko. Obě ptačí oblasti jsou součástí evropské sítě zvláště chráněných území NATURA 2000.

Ornitologové se na ochraně hnízda dohodli s lesníky

Hnízdiště na Velkém Stožku není nijak chráněno, a proto se ornitologové dohodli s Lesy České republiky - Lesní správou Jablunkov, že se do porostu s hnízdem nebude zasahovat, dokud mladí datlíci neopustí hnízdní dutinu. Mláďata se po opuštění hnízda potulují ještě několik týdnů v jeho okolí. Kdo se vydá v následujících dnech na Velký Stožek, může při troše štěstí a pozornosti sledovat tohoto vzácného horského opeřence při neúnavném sběru potravy kolem hřebenové turistické trasy nebo třeba i poblíž horské chaty. Vylétlá mláďata nejsou moc plachá, a pokud se člověk chová tiše, dovolí mu se k nim přiblížit jen na několik metrů. Výlet na Velký Stožek může nejednomu turistovi zpestřit nevšední pozorování vzácného horského šplhavce, kterého bychom v zoo jen těžko hledali.

Další mladí orli ze záchranné stanice v Bartošovicích se rozletí do volné přírody

15.8.2011    ČRo Ostrava    str. 9   17:00 Události regionu

Jana JECKELOVÁ, moderátorka--------------------Další mladí orli ze záchranné stanice v Bartošovicích se rozletí do volné přírody. V rámci projektu Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd se už ochráncům podařilo vypustit 15 těchto dravců. Přírodovědci budou ptáky v přírodě sledovat pomocí speciální techniky. Upřesnil vedoucí projektu Petr Orel.

Petr OREL, vedoucí projektu záchrany dravců-------------------Do volné přírody budou v letošním roce vypuštěny 3 mláďata, 2 samice a 1 samec. 1 samce nelze vypustit, alespoň ne v této době nebo v těchto chvílích. V letošním roce budou 2 orli opatření satelitními vysílačkami a 1 dostane klasickou radiovou.

Před zateplováním myslete také na rorýse

30.7.2011    Zlínský deník    str. 1   Titulní strana  KLÁRA ELŠÍKOVÁ

Zlínský kraj -V posledních letech byl zaznamenaný úbytek rorýsů obecných. Velký podíl na poklesu jejich počtu má zateplování domů, kvůli kterému přicházejí tito stěhovaví ptáci o hnízdiště.

Ve Zlínském kraji tak ornitologové jejich sídla mapují a budují speciální budky.

„Rorýsi hnízdí zejména ve výškových budovách, a to ve větracích otvorech nebo šachtách. Škvírami pod střechou se také dostávají na vhodná půdní hnízdiště. Pokud je zateplení provedeno bez možnosti jejich návratu do hnízda, vzniká tady problém,“ přiblížil ornitolog z Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí Miroslav Dvorský.

Problematiku ještě více osvětluje místopředseda Moravského spolku ornitologů Jiří Šafránek. „Rorýs je v podstatě konzervativní zvíře, které se celý život vrací do jednoho hnízda. Ta si dělá například ve větracích otvorech paneláků a když dochází k zateplení, na tyto otvory se připevní krytky a pták ztrácí své hnízdo.“

Tím pádem rorýsové nemusejí několik let zahnízdit, protože jim dlouho trvá najít si nový domov.„Problém je pak i s mláďaty, která si hledají poblíž svého původního hnízdiště zase hnízdiště pro sebe a své potomky,“vysvětlil.

Základní řešení vidí Miroslav Dvorský v provedení kontroly, zda v daném domě rorýsi hnízdí a v ponechání případných stavebních úprav mimohnízdního období. „To je zhruba od desátého srpna do dvacátého dubna. Stává se, že jsou pak zazděna mláďata nebo dospělci samotní,“ upozornil. Dodal také, že jejich hnízdění nepřináší lidem žádné problémy a nebezpečí. „Tito ptáci žijí v letu, protože mají zakrnělé nohy. V letu jedí, spí, páří se i vyprazdňují. Z toho důvodu často obyvatelé domů ani nevědí, že rorýse pod střechou mají. Na rozdíl třeba od jiřiček, které okolí hnízda znečišťují, a tak dávají o sobě vědět,“ potvrdil Jiří Šafránek.

Při rekonstrukci domu nebo zateplování je důležité větrací otvor pro tyto chráněné ptáky upravit. „Otvory upravíme tak, aby v nich nainstalované mřížky umožňovaly rorýsům volný vlet dovnitř,“ popsal Miroslav Dvorský. Řešením jsou také podélné budky, které rorýsi s oblibou využívají.

„Tyto budky už máme na panelovém domě v Holešově, v Přerově a na sídlišti Mojmír v Uherském Hradišti,“ sdělil Šafránek.

Moravský spolek ornitologů se snaží úbytku rorýsů zabránit mapováním jejich hnízdišť. „Momentálně už máme zmapovaný celý Holešov i Přerov. Když se tedy mají konat stavební práce, spolupracujeme s odborem životního prostředí a zemědělství. Takto zůstávají jejich hnízdiště zachována,“ uvedl Šafránek.

To potvrzuje i Miroslav Dvorský. „Pro zachování hnízdišť je důležitá dohoda s majitelem domu. Potom také spolupráce úřadů, které povolují stavební práce, a samotných firem, které rekonstrukce či zateplování domů provádějí.“

Jak upřesnil pracovník Ekoporadny ve Veselí nad Moravou Petr Hrabina, veškerou dokumentaci, která se týká vydání stavebního povolení, předkládá stavební úřad k posouzení všem příslušným odborům, a to i odboru životního prostředí.

„V případě, že je v blízkém okolí stavby zjištěn výskyt rorýse, vyzve vás stavební úřad k zažádání o udělení výjimky z ochranných podmínek u krajského úřadu. Ten vydá rozhodnutí, které zpravidla zahrnuje podmínky postupu stavebních prací, aby do hnízdění zasahovaly co nejméně,“ popsal pracovník ekoporadny.

Region| Střední Morava

Publikováno| Zlínský deník; Titulní strana; 01

Publikováno| Valašský deník; Titulní strana; 01 - 8

Publikováno| Kroměřížský deník; Titulní strana; 01 - 9

ID| 1e2698f3-8dbe-4e3f-b242-5ca1e058e370

Mláďata černých čápů v Beskydech dostala speciální kroužky

12.7.2011    Horizont    str. 7  DANIEL KŘENEK

REGION / Ornitologové v těchto dnech okroužkovali na sedmi hnízdech celkem 21 mláďat čápa černého (Ciconia nigra). Na nohu jim upevnili speciální bílé plastové kroužky s černým nápisem obsahující kombinaci čísel a písmen.

Tyto kroužky jsou ve srovnání s běžně používanými hliníkovými kroužky velmi lehké a hlavně jsou podstatně větší. Jsou umísťovány nad patu a kroužek díky své velikosti a umístění lze odečíst silnějším dalekohledem i z větší vzdálenosti, takže odpadá nutnost jedince znovu odchytávat. Díky tomuto způsobu značení mohou snáze ornitologové získat velmi cenné informace o tom, kde se čápi pohybují po opuštění hnízda, kudy a jak rychle táhnou, jaká je úspěšnost přežívání mláďat, zda a jak daleko se ptáci vracejí od místa svého rodiště, ale i další cenné informace.

Čáp z Beskyd zastižen v Kazachstánu

V Beskydech již v minulosti bylo několik mláďat označeno. Jedno mládě kroužkované ve Velkých Karlovicích bylo ještě tentýž rok na podzim pozorováno v Kazachstánu, což nasvědčuje tomu, že Černí čápi z Beskyd využívají pro tah do zimovišť v Africe tzv. jihovýchodní migrační trasu. Značení odečitatelnými kroužky probíhá i v dalších státech Evropy. Každý stát má svůj kód, a tak lze ihned rozlišit zemi, z níž značený pták pochází. Kroužek českého čápa je poznatelný podle toho, že kód na kroužku začíná číslem 6. Čáp černý je tažný pták. V září a říjnu odlétá do zimovišť v Africe. Čeští čápi využívají k přesunu do zimovišť dvě migrační trasy. Jedna jde jihozápadním směrem přes Francii a Španělsko a druhá jihovýchodní přes Balkánský poloostrov a Malou Asii.

V Beskydech je černý čáp pravidelně hnízdícím druhem, který hnízdí skrytě v klidných lesních zákoutích. Setkáme se s ním méně často, na rozdíl od jeho příbuzného čápa bílého. Čápi slétají lovit drobné rybky, obojživelníky a další menší obratlovce na potoky, tůně nebo vodní nádrže, ale občas se s nimi setkáme i na polích nebo loukách. Oblíbeným lovištěm černých čápů jsou klidné úseky řeky Olzy. Asi za necelé tři týdny začnou mláďata opouštět hnízda a než se vydají na dalekou cestu, budou se potulovat po okolí.

Lidé se mohou zapojit do sledování

Pokud se vám podaří spatřit čápa s kroužkem na noze a odečíst kód, nahlaste tuto informaci správě CHKO Beskydy nebo Agentuře ochrany přírody v Ostravě, popř. pozorování můžete zadat přímo do ornitologické databáze na stránkách České společnosti ornitologické http://www.birdlife.cz, kterou najdete v sekci Vaše pozorování. Zasláním pozorování přispějete k poodhalení života tohoto krásného a zajímavého ptačího druhu.

Ochránci kosí horské louky

8.7.2011    Valašský deník    str. 3   Valašsko (eš)  

Vzácné orchideje

Valašsko - Kosení horských luk zahájili ochránci přírody z Valašského Meziříčí. Chtějí tak ochránit vzácné orchideje před houževnatým plevelem, který je ohrožuje. „Teď právě sečeme na Vařákovách pasekách v Lačnově, proslulých výskytem šafránu bělokvětého. Je to nejvýše položené místo, na kterém lze tyto kriticky ohrožené rostliny spatřit,“ informoval jednatel ekologů Milan Orálek.

Pozornost ochránců přírody se soustředí také na louku v Prlově a na mokřady v Choryni a Stříteži nad Bečvou. Dříve pečovali o zhruba třicet hektarů horských luk. Stát ale svou podporu v posledních letech výrazně omezil. Prostředky, které dostávají od Lesů České republiky, ekologům dovolují kosit jen několik nejvýznamnějších míst.

„To je také důvod, proč místo kos používáme křovinořezy. Ruční kosení by bylo dražší,“ vysvětluje Orálek. Čtveřice brigádníků bude orchidejové louky kosit možná až do začátku srpna.

Zmije jsou v regionu vzácné

4.7.2011    Valašský deník    str. 1   Titulní strana IVETA BARABÁŠOVÁ

Zmije na člověka záludně nečíhají. Jsou hluché, vzácné a před lidmi prchají

Valašsko – Při letním sečení luk nebo obracení sena se občas nějaký ten hadí ocásek mihne. Většinou ale s úlekem svůj úkryt opouští. Zmije se člověka bojí a útočí, jen když ji například někdo zašlápne.

O výjimečnosti hadích uštknutí svědčí i zkušenosti dvou valašských nemocnic. Letos hlásí jediného uštknutého zatím jen meziříčská nemocnice. „Po kousnutí zmijí obecnou jsme letos hospitalizovali jednoho pacienta. Žádnou léčbu však nevyžadoval a po jednodenní hospitalizaci byl propuštěný domů,“ přiblížil primář interního oddělení meziříčské nemocnice Pavel Prodělal.

Počty uštknutých lidí jsou podle něj odhadovány na desítky ročně. „V posledních dvaceti letech nebylo v České republice zaznamenáno ani žádné úmrtí,“dodal.

Jeho slova potvrzuje i mluvčí vsetínské nemocnice Lenka Plačková. „V posledních dvou letech jsme neošetřovali žádného pacienta po uštknutí zmijí či jiným hadem ani žádným exotickým terarijním zvířetem,“ nastínila Plačková. Když už se to ale někomu „poštěstí“ a zmijí zuby s jedem si najdou místo na kousanec, je nejdůležitější znehybnění postižené končetiny. „První pomoc navíc spočívá v omezení pohybu včetně chůze a zavolání záchranné služby. V žádném případě nedoporučujeme nic vyřezávat, vysávat nebo stahovat,“ upozornila mluvčí skupiny Agel, pod níž spadá i meziříčská nemocnice, Hana Szotkowská.

Uštknutí pacienti obvykle zůstanou na dvanácti– až čtyřiadvacetihodinové pozorování. Přitom zhruba polovina z nich nemá vůbec žádné zdravotní potíže. „Sérum proti zmijímu uštknutí se ve většině případů nepodává. Jeho podání je vázáno jasně definovanými klinickými a laboratorními příznaky,“ vysvětlila Szotkowská.

Sérum proti hadímu uštknutí nemocnice neskladují. Jsou dostupná v toxikologických střediscích. „Dodání z hlediska časového ale není náročné. Řádově se jedná o hodiny,“ doplnila mluvčí nemocnice.

Zmije na Valašsku nebezpečí nepředstavují. Větším rizikem je podle Milana Orálka z Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí dostat sérum proti hadímu jedu. „Zmije je dost vzácná a na Valašsku se moc nevyskytuje. Velice často však bývá zaměňována s užovkou hladkou,“ podotkl Orálek.

Oba hadi jsou však podle něj krajně odlišní. Zákonem chráněná zmije je lehce poznatelná zejména nepřerušovanou klikatou čárou, kterou má na těle. Když však zafunguje strach a had se pohybuje, mnozí užovku bezpečně prohlásí za nebezpečnou zmiji. „Před několika lety zavolala policii rodina z Kelečska, že mají na dvoře dva metry dlouhého hada tlustého jako ruka. Náš kolega po příjezdu na místo zjistil, že se jednalo o obyčejnou šedesáticentimetrovou užovku,“ vzpomněl Orálek.

Daleko nebezpečnější jsou podle meziříčského ochránce přírody vosy a včely. „Na jejich bodnutí zemře ročně tři až šest lidí, a to kvůli alergické reakci,“ dodal Orálek.

Na Valašsku vzniknou vodní plochy pro rozmnožování vzácných ropuch i mloků

20.6.2011   Zlínský deník    str. 12   Zlínský kraj - inzerce  (čtk)

Valašské Meziříčí – Valašskomeziříčští ochránci přírody v šesti lokalitách Valašska nově vytvoří či obnoví 15 drobných vodních ploch. Sloužit budou jako útočiště pro rozmnožování živočichů, zejména skokanů, ropuch, čolků a mloků. Projekt je jedním ze tří, na které ekologové získali dotaci z Programu švýcarsko-české spolupráce.

„Budou to lokality Hradisko, Raťkov, Babská a Malá Hanzlůvka, mokřad Rybníky a Choryňský mokřad,“ přiblížil ornitolog Miroslav Dvorský. Ve čtyřech lokalitách vyřežou náletové dřeviny, v jedné orobinec širolistý a v mokřadu v Hrachovci vykosí mokřadní louky na rozloze 1,2 hektaru.

Milan Orálek z Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí uvedl, že na Valašsku dříve byly stovky tůní. „Během kolektivizace ale postupně zmizely. Nyní víme asi o 200 tůních, většina z nich je zavezená zeminou. Některé z nich chceme postupně prohlubovat,“ poznamenal Orálek. Připomněl, že například na Vařákových pasekách loni nově vytvořili pět tůní.

Mimoto se ochránci zaměří také na zanedbané studánky, ke kterým mají místní lidé a turisté „historicko-kulturní vazby a osobní vztah“. Deset nejzajímavějších ochránci vyčistí, zastřeší a kvalitu vody v nich nechají otestovat v laboratořích. „Od vynálezu vody v PET lahvích si lidé přestali vody ze studánek vážit,“ uvedl Orálek.

Třetí částí projektu je monitoring přírodovědně cenných mokřadních ploch ve třech významných lokalitách. Jde o rybníky v Hrachovci u Valašského Meziříčí, na řece Bečvě a přilehlých štěrkovnách u Choryně a Kladerub a v zatopeném bývalém kamenolomu v Opatovicích u Hranic na Moravě. Ekologové zde budou zjišťovat výskyt zvláště chráněných druhů ptáků, savců, obojživelníků, plazů i bezobratlých živočichů.

Region| Střední Morava

Publikováno| Zlínský deník; Zlínský kraj - inzerce; 12

Publikováno| Valašský deník; Zlínský kraj - inzerce; 12

Publikováno| Slovácký deník; Zlínský kraj - inzerce; 12

Publikováno| Kroměřížský deník; Zlínský kraj - inzerce; 12

ID| ef63881f-04e3-42f2-8a5e-6c1b917357e0

Kdo z naší přírody mizí? Modráskové, sýček a polní ptáci

27.5.2011    Mladá fronta DNES    str. 3   Kraj Moravskoslezský (žah)

BESKYDY Někteří živočichové se ve volné přírodě Moravskoslezského kraje znovu objevují, jiní mizejí. Přírodovědci evidují řadu druhů, které jsou vidět stále méně často. Škodí jim zemědělské práce, automobilová doprava a ubývání vhodných lokalit. Stále vzácnější jsou třeba modráskové nebo sýčkové.

„U některých druhů máme poslední místa jejich výskytu a jejich populace ubývá a pravděpodobně postupně vymizí. Je to případ motýla modráska černoskvrnného. Momentálně žije na několika loukách v Beskydech,“ říká vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy František Jaskula.

Stále méně je také takzvaných ptáků zemědělské krajiny. Například chřástalové nemají kde vyvádět mláďata. Hnízdí na loukách a polích v důlku na zemi. Než se jim však mláďata vylíhnou, louky, kde hnízdí, se posekají nebo jim hnízda zničí zemědělská technika. Ze stejných důvodů se výjimkou v naší přírodě stává také čejka chocholatá. Postupně mizí i sýčkové. „Letos už sýček zmizel z dalšího místa Opavska a jeho budoucnost je ve hvězdách. Momentálně vím jen o jednom místě, kde se vyskytuje,“ říká opavský ornitolog Jakub Stančo a dodává, že místa výskytu sýčků ochranáři tají, aby je lidé nevyrušovali. Důvod, proč sýčkové mizejí, zatím není známý. „Řada sov zahyne při lovu, po střetu s autem. Loví v noci v posekaných příkopech u silnic,“ říká Stančo. Sýček mizí nejen z Moravskoslezského kraje, ale z celé republiky.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

Čáp černý

23.5.2011  Naše Valašsko - regionální týdeník    str. 2   Zpravodajství Karel Pavelka

Tento velký, elegantní pták u nás vymizel v 19. století, zřejmě v důsledku pronásledování. Vracet se do české krajiny začal až v minulém století.

Čáp černý je téměř celý tmavě zbarvený, naopak čáp bílý má černé pouze koncové části křídel. Je to tažný pták, na zimoviště odlétá do Afriky.

Zajímavé je, že moravští ptáci táhnou převážně jihovýchodní cestou přes Turecko a Izrael, zatímco ptáci z Čech cestou jihozápadní přes Gibraltar.

Čápi překonávají v Evropě vzdálenosti až 300 km denně, kdy využívají stoupavých vzdušných proudů. V pouštních oblastech nad Saharou se jim cestuje lépe. Zaznamenán byl denní přelet 633 km!

V okrese Vsetín hnízdí 15 až 18 párů. Čáp létá za potravou i 20 km od hnízda. Proto je často vidět na tocích a vodních nádržích nejen ve volné přírodě, ale také přímo v obcích i městech. Často krouží i nad hlučným středem Vsetína nebo jej potkáte odpočívajícího na loukách u hlavních silnic.

Živí se především rybami a u vody žijícími živočichy – obojživelníky a plazy, hmyzem a také drobnými savci.

Na rozdíl od svého známějšího příbuzného vyhledává čáp černý raději klid ve starších lesích. Hnízda si staví na starých mohutných stromech či skalách často v lesních rezervacích – třeba ve Velkých Karlovicích na Razule. Zahnízdí ale i v zachovalejších lesích mimo chráněná území – v okolí Dušné u Vsetína, v Mikulůvce nebo v Halenkově. V projektu „Africká odyssea“ v letech 1995 až 2000 naši ornitologové vybavili vysílačkami a satelitní technikou sledovali celkem 18 čápů černých na jejich cestě do Afriky a zpět.

Čáp černý je ohroženým druhem z mnoha důvodů, u nás mizejícími vhodnými místy pro zahnízdění a na tahové cestě v Evropě i v Africe lovem, což potvrdil i zmíněný projekt Africká odyssea.

O autorovi| Karel Pavelka, kurátor – zoolog, Muzeum regionu Valašsko, Odborné oddělení Valašské Meziříčí

Ty zmije ! (Mojmír Vlašín)

5.5.2011    idnes.cz - blog    str. 0  

Ty zmije !

Přesvědčit někoho o nutnosti ochrany čápa bílého nebo ledňáčka říčního nebývá žádný problém. Ptáci až na výjimky jsou lidmi přátelsky přijímaná skupina živočichů, která si může dovolit kálet na sochy a hnízdit ve výklencích, aniž by vzbuzovala záporné emoce. Zkuste však někoho přesvědčit o nutnosti ochrany nějakého hada, třeba zmije.

V euroamerické civilizaci narazíte na předsudky, jejíž počátky můžete hledat už v bibli a možná již v mezopotamských mýtech. O to více je třeba hýčkat tu malou skupinu milovníků přírody, amatérů v tom nejlepším slova smyslu (amo, amáre –milovat), kteří mají rádi hady do té míry, že netouží je chovat v zajetí a stačí jim fakt, že se s nimi dosud mohou setkávat v přírodě. Je třeba udělat kroky k účinné ochraně všech plazů v naší vlasti, o které praotec Čech (kdyby existoval) prohlásil: To je ta země zvěře a hadů plná, želvami a ještěrkami oplývající. Jára Cimrman (kdyby existoval) by dodal : Neplazte se před nikým, od toho máme hady.

Každopádně jsou zatím hadi vnímání velmi negativně podobně jako netopýři. Jestliže u netopýrů se traduje mýtus o tom, že se úmyslně zaplétají do vlasů, u hadů se setkávám zcela a pravidelně s mýtem o úmyslném rozšiřování hadů, najmě zmijí . Poprvé jsem se s tím setkal ve Žďárských vrších, kde byla pověst doplněna o „zaručenou informaci“ že ochránci přírody šíří černou zmiji původem z Kanady. Tehdy jsem si ještě myslel, že na tom může něco být, ale moje pátrání vyústilo v zjištění, že se jedná o informaci bez reálných podkladů.

Následně jsem se s touto pověrou setkal ještě v Jeseníkách a Beskydech. A v loňském roce ještě i na Šumavě. Vesměs si touto pohádkou lidé vysvětlují  fakt, že v některém roce je vidět hadů (včetně zmijí) víc než v roce jiném. Tak je tomu i letos. Pokud se občané dozví o reintrodukci bobra, rysa, orla mořského domnívají se (jako by logicky), že se to děje i u plazů. Neděje! Všichni hadi jsou zákonem chránění a na jejich odchyt i vysazovaní je potřeba výjimka. Jediná akce, která je tako povolena je odchyt zmijí v obci Orlické Záhoří a jich přenášení mimo člověkem osídléné území. Tedy nikoliv vysazovaní, ale přimisťování. A neděje se tak ani kvůli místním, ale spíše kvůli rekreantům, kteří  mají ophiofobii - tedy chronický strach z hadů. Samozřejmě, že to někdo může dělat načerno, ale proč by to dělal? Přesto historky o vysazovaní zmijí žijí dál.

Když jsem před lety navštívil zapovědnik na Kymburské kose u Krymu na Ukrajině, vedli jsem při popíjení piva debatu s domorodci. Velmi mne přikvapilo, že v „děrevně“ kam nevedou ani pořádné silnice jsem se při diskusi o hadech dostal i k problematice jejich zvýšeného výskytu. Byl jsem místními suverénně ujištěn, že hady vysazují ochránci přírody a to vyhazováním z letadel. Když jsem projevil pochybnost, že by had přežil vzdušný výsadek, bylo mi vysvětleno, že z letadla se vyhodí „jaščik na paršutě“, tedy krabička na padáku, plná hadů.

Pokud došla tato pověst i na Kymburskou kosu, je zřejmé, že tento hadí mýtus už zachvátil už celou Euroasii. Setkali jste se s touto pověstí ? Nebo jste dokonce osobně a na vlastní oči viděli někoho hady vysazovat? Máte fotku hada a nejste si jisti, zda jde o zmiji ? Napiště mi a pošlete fotku na mojmir@vlasin.cz

URL| http://vlasin.blog.idnes.cz/c/190351/Ty-zmije.html

Orlice Dina zachránila dvě stě mláďat. Ministr jí chce dát medaili

27.4.2011    Mladá fronta DNES    str. 1   Titulní strana Antonín Viktora

BARTOŠOVICE Když chtějí ornitologové ze severní Moravy zachránit zraněné či odvržené mládě dravého ptáka, mohou se spolehnout na skvělou adoptivní matku. Orlice Dina, která žije v záchranné stanici v Bartošovicích, už pomohla za tři desítky let zachránit přes dvě stovky ptáčat. A nejen orlů, běžně odchovává malé jestřáby, káňata či motáky pochopy.

„Dina je díky extrémně vyvinutému mateřskému pudu naprosto výjimečná,“ říká šéf bartošovické stanice Petr Orel. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa dokonce vážně uvažuje o tom, že zasloužilou ptačí matku vyznamená.

Dinu, která zachraňuje jiné, přitom život vůbec nešetřil. V roce 1977 našli tuto orlici vážně zraněnou ve Věžkách na Kroměřížsku. „Někdo ji nesmyslně postřelil brokovnicí. Podařilo se ji zachránit, ale křídlo má trvale vychýlené, takže neuletí víc než sto metrů. Její návrat do přírody byl tedy už napořád vyloučen,“ vzpomíná Petr Orel.

Po nějakém čase zkusili v bartošovické záchranné stanici „podstrčit“ Dině mládě dravce, které vypadlo z hnízda. Hrozilo samozřejmě, že na ně orlice zaútočí, v lepším případě si ho nebude všímat. Dina je však po několika minutách začala krmit a pečovat o ně. Ochránci tímto pokusem zjistili, že získali náhradní matku, která nerozlišuje druhy a péči poskytuje naprosto spolehlivě. Jejím hnízdem prošly desítky mláďat jestřábů, káňat či motáků pochopů.

Před pěti lety zahájili severomoravští ochránci přírody program návratu vzácného orla skalního do volné přírody. Dravec s rozpětím křídel kolem dvou metrů se do České republiky vrací po sto letech. Zmizel odtud „zásluhou“ člověka, ještě dnes jeho návratu brání bezohledné chování. Nejčastější příčiny uhynutí orla u nás jsou postřelení, otrava nebo střet s dráty vysokého napětí. Při návratu orla skalního spolupracují čeští ochránci s kolegy ze Slovenska, kteří odebírají mláďata v Karpatech. Orli skalní obvykle snášejí dvě vejce, z vylíhnutých mláďat však zpravidla přežije pouze to starší. „Druhorození“ orli jsou proto převáženi do Česka. Zde se záchranářský projekt neobejde bez Diny. „Do loňského roku odchovala čtrnáct mláďat, v nejbližších dnech přivezeme novou zásilku,“ říká Orel. Také díky Dině slaví ornitologové první úspěch, na Moravě už trvale zahnízdil jeden pár orlů.

Příběh Diny zaujal i ministra životního prostředí Tomáše Chalupu. „Možná by právě tato orlice mohla být vyznamenána nějakou cenou. Zatím je to jen má soukromá úvaha, práce nadšenců ze záchranných stanic však ocenění určitě zaslouží,“ uvedl.

Dobrovolníci zachraňují žáby

2.4.2011    Mladá fronta DNES    str. 1   Kraj Zlínský (ich)

Valašskokloboučtí ochránci přírody spolu s dětmi ze škol nosí žáby z kbelíků do rybníka

VALAŠSKÉ KLOBOUKY Tisíce žab přijdou každé jaro o život pod koly aut, když putují k nejbližší vodní nádrži, aby se mohly rozmnožit. Často jim totiž v cestě stojí silnice, tak jako v případě Luhačovické přehrady nebo rybníků ve Valašských Kloboukách. Ochránci přírody se jim proto snaží pomoct umístěním červených zábran z dlouhé fólie, které žáby nemůžou překonat. Jednu zábranu dlouhou 400 metrů nejnověji instalovali dobrovolníci nad rybníky ve Valašských Kloboukách. „Fólii jsme položili do míst, která jsou z hlediska přechodu žab z volného terénu k rybníkům nejfrekventovanější,“ vysvětlila jedna z organizátorek akce Radka Brtišová. Kde ale žáby skončí? V kyblících. „Jsou položené podél zábrany vždy patnáct metrů od sebe. Ty budou žáby bezpečně zachytávat,“ poznamenala.

Žáby si ale v kbelících dlouho nepobudou. „Denně je odtamtud přenášejí do rybníku skupinky našich spolupracovníků z řad žáků základní školy, gymnázia a dětského domova ve Smolině,“ objasnila Brtišová.

Žabí stěhování by mělo trvat tři až čtyři týdny. „Záchranné týmy budou každý den do tabulek zapisovat, kolik žab se v který den do kbelíků vydalo,“ podotkla organizátorka. Akce ve Valašských Kloboukách navazuje na loňský první ročník, který byl velmi úspěšný. Tehdy se podařilo zachránit 3 500 žabích životů, mezi nimi byly ropuchy obecné, skokani, kuňky a další druhy.

Foto popis| Pozor, žáby Ochránci přírody pomáhají žabám.

Modrá karpatská slečna

28.3.2011    Naše Valašsko - regionální týdeník    str. 2   Zpravodajství  Jana Tkáčiková  

Malebnými valašskými kopci končí na západě rozsáhlé evropské pohoří Karpaty. Valašsko je tak geologicky, ale i svými rostlinnými, zvířecími obyvateli a nakonec i místními lidovými zvyky, písněmi a nářečím mnohem blíž Slovensku než Čechám. Příroda státní hranice neuznává, a tak na Valašsku rostou květiny, které jsou doma v Karpatech – na Slovensku, v Rumunsku, Ukrajině nebo Polsku. V Čechách, za řekou Moravou, tyto karpatské rostliny vůbec nerostou. Jednou z rostlin, která roste pouze v pohoří Karpat, je modrokvětá ladoňka, druhovým jménem jak jinak, než karpatská (latinsky Scilla kladnii). Tuto modrokvětou drobnou rostlinku můžeme potkat na Vsetínsku v několika maloplošně chráněných územích. Na Bystřičce v přírodní památce U Vaňků a v Jarcové v přírodní památce Bražiska. Roste také dále v povodí Bečvy ve vlhčích listnatých lesích na několika místech až po Přerov a také v luzích mezi Přerovem a Kroměříží. A dost. Dál na západ už ji nepotkáme.

Ladoňka kvete velmi brzy ještě před olistěním stromů, už v březnu a dubnu. Velmi rychle vyrostou z podzemní cibule dva až tři zelené listy a rychle také vykvete. Proč tak spěchá? Musí rychle využít světlo dopadajícího na povrch půdy. Závodí s okolními habry, duby a lípami, které ji zastíní, až se také zazelenají. Ladoňka karpatská je zařazena mezi silně ohrožené druhy naší květeny. Proč je tak ohrožená? Neroste jen tak někde, potřebuje řídké listnaté lesy. A těch rychle ubývá, protože se ekonomicky nevyplatí.

Ohrožena je nejen pozvolným zastíněním vhodných stanovišť, ale i přímým ničením svých ploch. Tak je tomu třeba na svahu U Vaňků, kam má zasáhnout výstavba nové silnice mezi Valašským Meziříčím a Vsetínem. Ohrožena je také nenechavými přírodomilci, kteří přesazují rostliny z volné přírody do svých zahrádek. Chcete-li se letos vypravit za ladoňkami, můžete se zúčastnit exkurze, která proběhne v sobotu 2. dubna a povede do přírodní rezervace Doubek u obce Zámrsky. Sraz je na vlakovém nádraží Hustopeče nad Bečvou v 9 hodin.

O autorovi| Jana Tkáčiková, botanik, Muzeum regionu Valašsko, Muzeum Valašské Meziříčí

Jak jsme zahraňovali louku v Beskydech

25.3.2011    Právo    str. 9   Studium  Jan Křivonožka

Inu dobrovolnictví …dostal jsem se k němu vlastně tak trochu nevědomky už někdy v patnácti, kdy jsem začal dělat dětské tábory pro mladší děti.

 I když to zní podivně, tehdy pro mě byl táborový týden vždy ten nejzajímavější z celých prázdnin, a to i přesto, že jsme se od rána do večera nezastavili a v noci se pracovalo zase na dalším programu.

Jak šel čas dál, tak aktivit přibývalo, až pak najednou jsem se dostal na „MatFyz“ do Prahy. To znamenalo konec starým dobrým časům. Chtěl jsem dál kromě studování a vysedávání u počítače něco zajímavého podnikat. Představy však byly mlhavé. A tak jsem se v marných záchvatech aktivity potácel celý první rok.

Pak se však začaly odehrávat jisté „náhody“, které mě šťastně nasměrovaly až tam, kde jsem teď. Přijel jsem na jednu z brontosauřích „víkendovek“. A hned na to jsem dostal pozvánku na organizátorský kurz Akce příroda. Tam jsem potkal tahouny Hnutí Brontosaurus a poznal cesty k mnoha zajímavým projektům. Chtěl jsem začít také pořádat akce, na nichž by se setkávali mladí lidé jako já. Ale hledal jsem v tom všem nějaký hlubší smysl. Napadlo mě, že ideální by bylo začít dělat „víkendovky“. Akce příroda u nás na Horní Bečvě, kde v té době Správa Chráněné krajinné oblasti hledala nadšence na záchranu přírodní památky Kudlačena.

Začal jsem tam tedy na jaře roku 2006 s první akcí a další dvě byly hned na podzim. Zachraňovali jsme jednu z nejvzácnějších luk v Beskydech, což bylo poměrně náročné, ale současně fascinující. Na moje akce přijela hned první rok skoro stovka nadšenců. Potkal jsem tehdy spoustu lidí, kteří mě obohatili, a postupně jsem začal brontosauří aktivity rozšiřovat.

Tradiční letní kosení louky pokračuje letos už pátým rokem – znovu zde díky nám rozkvetly vzácné orchideje a mečíky. A co víc – na našich akcích učíme účastníky zapomenutá řemesla jako zpracovávání vlny, řezbářství, tkaní, síťování, drátenictví, košíkářství a letos přibude tradiční tesařství.

Já osobně jsem s výsledkem velmi spokojen a musím přiznat, že vše, co jsem se díky svým dobrovolnickým aktivitám naučil, jsem už mnohokrát využil, a to dokonce ve svých zaměstnáních. Ať už to bylo v učitelství, koordinaci projektů v „neziskových“, řemeslnické práci anebo rekonstrukci starého vodního mlýna, kde působím nyní jako správce a restaurátor.

Zastaví vydra výstavbu hráze proti povodni?

2.3.2011    Mladá fronta DNES    str. 1   Kraj Zlínský Daniela Čunková   

V Rožnově pod Radhoštěm na podzim začne výstavba protipovodňových hrází. Místo potlesku ale radnice slyší kritiku. Proti výstavbě se ozvali ochránci přírody, podle nichž na hráz doplatí chránění živočichové.

ROŽNOV POD RADHOŠTĚM Věra Stuchlíková bydlí v Rožnově pod Radhoštěm blízko Bečvy a moc dobře ví, co dovede velká voda. Připravila ji o část majetku.

„Strhla nám garáž, auto sjelo do Bečvy. Lidi se na naše neštěstí chodili dívat, nechci na to ani vzpomínat,“ popsala Stuchlíková. „Taky si dobře pamatuju zaplavené koupaliště, cesty a garáže.“

V Rožnově se povodně opakovaly v průměru každé tři roky a způsobily milionové škody na majetku. Nejen Stuchlíková proto netrpělivě čeká na protipovodňovou hráz, která by měla vyrůst ještě v tomto roce.

Jenže plánová stavba rozdělila město na dva tábory. Podle petice, kterou podporují ochranáři, betonová zeď zničí přírodu. Nejvíce se bojí o osud chráněné vydry říční.

„Plánovaná betonová zeď obyvatele před stoletou vodou neochrání,“ tvrdí Jarmila Mikulášková, členka zastupitelstva města za Zdravý Rožnov, který petici inicioval. „Pojďme najít jiné řešení,“ vyzývá. Místní ekologové se zase obávají o osud chráněných živočichů, kteří kolem Bečvy žijí. Jde hlavně o chráněnou vydru.

Přijde vydra říční o své přirozené prostředí?

„Ke svému životu potřebuje určitý prostor. Vybudováním zdi se nebude mítmožnost pohybovat přirozeně,“ vysvětlil předseda místních ekologů Michal Šulgan. Podle zástupců města ale tyto důvody neobstojí ve srovnání se škodami, která velká voda v Rožnově pravidelně působí.

„Zapomněli jsme na to, jaké škody tady voda napáchala?“ ptá se členka zastupitelstva Lenka Vičarová. „Štěstí, že nikdo nezemřel. To bychom si měli stále připomínat.“ Vedení Rožnova přesto nechce jednat bez ohledu na názor obyvatel města. Na stole má několik dopisů, žádostí a petici.

„Veškeré námitky předáváme na stavební úřad. Ale je potřeba si uvědomit, že projekt připravovali odborníci z Povodí Moravy,“ připomněl místostarosta Rožnova Alois Vychodil, který stavbu protipovodňových hrází za město organizuje. „Děláme vše pro to, abychom ochránili majetek občanů. Stavbu chceme zahájit. Mimochodem to může být poslední dotace, kterou dostaneme,“ upozornil.

Výstavbu hráze zaplatí ministerstvo zemědělství, dodavatelem bude Povodí Moravy. „Jde o nízkou zemní hrázku a ochranné zídky kolem koryta Bečvy,“ přiblížil Pavel Bíza z útvaru mezinárodních vztahů a marketingu Povodí Moravy.

Někteří obyvateléměsta se ale bojí toho, že turisticky atraktivní ráz krajiny protipovodňová hráz razantně změní k horšímu. Radnice totiž kvůli stavbě plánuje pokácení desítek stromů.

„Některé stromy jsou staré a poškozené, už místo nich máme připravený výsadbový plán,“ ujistil Vychodil.

Že se Rožnov potřebuje bránit velké vodě, o tom ve městě nikdo nepochybuje. Ovšem někteří zastupitelé vyčítají vedení, že o plánované výstavbě dostatečně neinformovali místní občany. „Nikdo jsme o tom nedostali informace, o všem rozhodovala minulá rada města. Možná, že už se stavba nedá zastavit, ale nám jde o princip. Občané by mělimít šanci seznámit se s informacemi,“ burcuje Mikulášková. Co na to vedení radnice?

„Zatím si nepřipouštím, že bychom neměli protipovodňovou hráz stavět,“ zareagoval místostarosta Vychodil. Rožnovští občasné se můžou s veškerými podrobnostmi stavby seznámit na veřejném projednávání, které se uskuteční v pondělí 14. března v 15 hodin ve velké zasedací místnosti městského úřadu. „Poskytneme veškeré potřebné informace,“ potvrdil Vychodil.

Ani Povodí Moravy nepočítá s možností, že by zeď nevyrostla. Za svým projektem si stojí. „Ochranné protipovodňové hráze jsou jedním z nejvíce používaných protipovodňových opatření na celém světě,“ upozornil Bíza. „Obecně nejlepším preventivním opatřením je ale vůbec nestavět v záplavových územích.“

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

V Beskydech se chystá hnízdit další pár orlů

21.2.2011  Moravskoslezský deník    str. 2   Z vašeho okolí VĚRA RŮČKOVÁ (vru) 

Ochranáři monitorovaný pár orlů skalních, Isabela a Kysučan si staví hnízdo. Bylo by to po více než sto letech teprve podruhé, co orli v Beskydech zahnízdí.

Beskydy, Bartošovice na Moravě – Česká republika a Irsko patřily dlouhou dobu k jediným zemím, kde přestali orli skalní hnízdit. Členům novojičínské organizace Českého svazu ochránců přírody se ale v roce 2006 podařilo spustit repatriační projekt s názvem Návrat orla skalního do ČR, který by měl tyto krále oblohy navrátit do české krajiny. Pracovníkům záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě se nyní povedlo další optimistické zjištění. Šestiletý samec Kysučan, divoký orel skalní ze Slovenska, pozorovaný od roku 2006, staví pro svou družku Isabelu hnízdo v Beskydech. „Je to obrovský úspěch. Po pěti letech se dostavilo to, na co jsme čekali. I když staví hnízdo, nemusí to znamenat, že bude hnízdění úspěšné, je to ale známka toho, že se samec už usadil ve svém teritoriu a je pohlavně dospělý,“ vysvětlil vedoucí záchranné stanice v Bartošovicích Petr Orel. Samice Isabela je však k hnízdění stále spíše laxní. „Bohužel, ta samice je teprve tříletá a zatím k tomu nedozrála. Musí nejdřív psychicky i fyzicky vyspět, a to trvá dlouho,“ dodal Petr Orel.

Region| Severní Morava

Staré tisy na Valašsku

17.1.2011    Naše Valašsko - regionální týdeník    str. 2   Zpravodajství

Valašsko si dosud uchovalo jedinečnou krajinu s několika přírodními zvláštnostmi, ke kterým patří i vymírající strom tis (Taxus baccata). Už v roce 1931 píše v časopise Naše Valašsko moravský botanik Gustav Říčan: „Tis vymírá, ač býval před několika stoletími dosti rozšířenou složkou bukového lesa, asi jako nyní javor. Hlavní příčinou vyhubení tisu byl jeho pomalý růst; strom potřeboval půl tisíciletí, aby vydal kmen půl metru silný.

Pak byl tis hojně vyhledáván k hotovení nádob, lžic, nožů, luků a samostřílů, jelikož skýtá dřevo tvrdé, pevné, proti hnilobě a pukání odolné.

Nyní jsou zachovány na Moravě jen jednotlivé tisové stromy, většinou velkého stáří, na něž se hledí jako na vzácnou přírodní památku. To platí ovšem jen o stromech samorostech, stromů tisových v minulém století úmyslně sázených v sadech i lesích jest dosti.“

Říčanovo konstatování je platné do dnešních dnů. Tis je velmi vzácný v celé České republice, dochoval se především na strmých, skalnatých a těžce přístupných stanovištích (Křivoklátsko, Moravský kras, kaňon Vltavy). A na Valašsku najdeme už opravdu jen několik starých tisových velikánů (Velké Karlovice – Jezerné a Podťaté, Nový Hrozenkov – Stanovnica, Zubří). To, že tis byl v minulosti na Valašsku mnohem více rozšířen, dokládají i místní názvy – Tisňavy (Velké Karlovice, Valašská Bystřice), Tisový (Velké Karlovice), Tisůvka (Brňov), Tisová (Liptál) a další. V ČR patří tis mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy rostlin. A chráněn je i v sousedních státech, na Slovensku a v Polsku.

Právě na Slovensku se ještě můžeme setkat s lesními porosty, ve kterých je tis častou přirozenou součástí. Zajeďte se podívat třeba na Velkou Fatru do Harmanecké doliny.

V současnosti je využití tisu pouze okrasné, sadovnické. K znečistěnému ovzduší je tolerantní, často je proto vysazován ve městech. Velmi dobře snáší sestřih i silný ořez, dobře se tvaruje a požadovaný tvar si dlouho uchovává. A pozor, téměř celá rostlina je jedovatá, pouze červený „míšek“ obalující semena jedovatý není.

Autor: Jana Tkačíková, botanik Přírodovědného oddělení Muzea regionu Valašsko, Valašské Meziříčí

„Netopýři odletí, nevyhánějte je sami“

13.1.2011    Mladá fronta DNES    str. 4   Kraj Zlínský  Daniela Čunková

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Sotva se trochu oteplí, telefon ochranářů přírody nejenom z Valašského Meziříčí téměř neustále zvoní. Volající si stěžují, že nevědí, co s netopýry, kteří jim vletěli do domu.

„Hlavně jim radíme, ať je nevyhánějí násilím a že nemusejí mít strach,“ uvedl Josef Wagner, předseda Základní organizace Orkus Bohumín, která sleduje netopýry přes třicet let a provádí jejich pravidelné kontroly na Moravě. „Netopýr člověku nijak neublíží. Na jaře se opět probudí a odletí.“ Ostatně i když je lidé vyženou, netopýři se zase vrátí. „Stávaly se případy, že jsme je vyhnali z paneláku a oni se tam stejně vrátili,“ připomněl Wagner. „Na svá zimoviště se totiž vrací pravidelně. Vyvádí tam mláďata a ukazují jim vhodná místa.“

Chránění živočichové hledají především ve sklepích nebo podkrovních místnostech úkryty, kde by mohli přezimovat.

„Je to běžné a normální,“ upozornil Wagner. „Jejich úkryty ve městech jsou ve sklepích a chodbách. Hledají místa, která jsou vhodná k přirozenému úkrytu.“ Důvod je jasný. Netopýrům chybí přirozená zimoviště, protože v lesích ubývá starých stromů a chybí dutiny, kde by netopýři žili. Ochránci přírody proto vyvěšují speciální budky nazvané netopýrníky. Jsou určené hlavně pro jejich zahnízdění, ale netopýři by je měli využívat také k zazimování.

„Klasická ptačí budka má vletový otvor. Netopýrník je jiný, vypadá jako poštovní schránka. Netopýři tam vlezou zespodu a vylezou dovnitř,“ uvedl valašskomeziříčský ekolog Miroslav Dvorský, který se na vyvěšování podílel.

Na Valašskomeziříčsku jich ochránci přírody umístili zhruba šedesát, hlavně v lesích okoloměsta, v obcích Zašová nebo Jehličná. Valašskomeziříčští ekologové jsou jednou ze tří organizací v republice, která se do instalování netopýrníků pustila.

V současné době těmto chráněným živočichům ohrožení nehrozí.

„Stavy se ustálily, alarmující počty byly před dvaceti lety. Teď jejich počet úspěšně stoupl. Přímé ohrožení druhů není. Počty se prudce nemění,“ podotkl Wagner.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

Sníh a mráz zaměstnává myslivce i ochránce zvířat

13.12.2010    Novojičínský deník    str. 3   Novojičínsko  ADAM KNESL 

Příchod zimy, v podobě vydatné sněhové nadílky a nízkých teplot, pocítili také v bartošovické záchranné stanici pro volně žijící živočichy. Během pár dnů přijali přes tři desítky živočichů.

Bartošovice - Razantní nástup letošní zimy nepřekvapil jen lidskou populaci, ale také tu zvířecí. Jak ekologové přiznávají, ještě na konci listopadu bylo možné najít ježky, kteří se neuložili k zimnímu spánku, nebo ropuchu zelenou, hledající žížaly. Ovšem nejčastějším příchozím byl v záchranné stanici v poslední době netopýr.

„Rychle klesající teplota probudila z hibernace netopýry zimující v obytných budovách, zejména v panelových domech. Netopýry zimující mezi parapety, ve spárách kolem oken nebo mezi panely, mohl probudit buď chlad, a při snaze najít teplejší místo se dostali do bytů, nebo v případě, že se na podzim usadili blízko teplovodů, je probudila naopak vysoká teplota,“ vysvětluje ekolog Jan Kašinský z novojičínského Českého svazu ochránců přírody.

Na příchod zimy museli reagovat také přímo ve stanici, například čápy držené ve výběhu přemístili ekologové do uzavřeného zimoviště. Během deseti dnů zde přijali jednatřicet živočichů. „Z toho je třináct netopýrů pestrých, čtyři netopýři rezaví, jeden netopýr hvízdavý, dva ježci západní a tři labutě velké,“ vyjmenovává Kašinský na webu záchranné stanice. Dočasný azyl našla v Bartošovicích i pěnkava, strakapoud, hrdlička, čáp, poštolka a v neposlední řadě také káně.

Sněhem pokryté louky a lesy odřízly zvířata od zdroje potravy, proto v současné době zaměstnává myslivce jejich přikrmování. Samozřejmě hlavním důvodem je naplnit zvířatům jejich žaludky, ovšem důvodů, proč nimrodi nosí jídlo do krmelců, je více. „Nejdůležitější je minimalizace škod na zemědělských a lesních kulturách. Tam, kde je přikrmování zvěře prováděno správně, jsou škody téměř nulové. Díky plošné likvidaci chovů skotu je krmiv dostatek,“ sdělil Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty. Myslivci kontrolují každý krmelec minimálně jednou týdně. Zároveň upozorňují, že v zimních měsících dochází nejčastěji ke střetu vozidla se zvířetem. „Srnčí zvěř je seskupená do tlup, a proto může přecházet vozovku hned několik kusů. Pokud řidič vidí přecházet jeden kus srnčího, je nutné vždy zpomalit, protože je vysoce pravděpodobné, že bude následovat další. V noci rychle přepneme osvětlení na tlumené,“ upozornil Šilha.

Závěrem myslivci připomínají, že každý člověk může zvířatům přes zimu pomoci. Řeč je především o přikrmování ptáků. Do krmítek je dobré přidávat směs semen slunečnice, prosa, světlice či pohanky, vhodné je také tvrdé pečivo.

Salamandr chce zlepšit stav horských luk a remízů

2.11.2010  Valašský deník    str. 3   Valašsko (mib)

Hornovsacko - Zlepšit stav cenných lučních a křovinných ekosystémů v údolí Vsetínské Bečvy. To je hlavní cíl projektu Louky a křoviny Horního Vsacka, do kterého se pustili členové Českého svazu ochránců přírody Salamandr. Projekt začal v srpnu 2008 a letos v prosinci skončí. „Jeho smyslem bylo zabránit mizení vzácných druhů rostlin a živočichů, které jsou vázány na tradiční maloplošné obhospodařování krajiny,“ přiblížila Štěpánka Konupková Kalousová z ČSOP Salamandr. Ekologové se zaměřili zejména na ťuhýka obecného, pěnici vlašskou, modráska černoskvrnného, středem zájmu byl také hořeček žlutavý a vstavač mužský.

Ochránci přírody získali na tento svůj projekt finanční injekci z Evropského fondu pro regionální rozvoj více než jeden milion korun. Přispěl také Státní fond životního prostředí.

Ekologové pečovali o vybrané lokality v Huslenkách, Halenkově, Novém Hrozenkově, Karolince a Velkých Karlovicích. „Vybrali jsme dlouhodobě neobhospodařované louky, pastviny a křoviny, které přestaly vyhovovat zmiňovaným ohroženým druhům,“ uvedla Konupková Kalousová.

Péče spočívala ve fázovém kosení a úklidu stařiny, výřezech náletových dřevin či zmlazení křovin.

Vše se odehrávalo se souhlasem vlastníků pozemků v pěti fázích na více než čtyřiatřiceti hektarech a po konzultacích s odborníky. Kromě práce v terénu vydali ochránci přírody také dva kalendáře na rok 2009 a 2010 s informacemi o jednotlivých druzích a o vhodné péči o pozemky, kde se vzácní živočichové a rostliny vyskytují. 

Ochranáři jsou zklamaní, v jejich rybníku je málo škeblí

12.10.2010  Valašský deník   str. 3  Valašsko

(bur) 

Valašské Meziříčí - Zklamaní byli meziříčští ekologové, když včera upustili část rybníku v kasárnách ve Valašském Meziříčí. Čekali, že na dně najdou stovky škeblí říčních. Bylo jich tam ale daleko méně. K vypouštění přistoupili ochránci přírody kvůli plánované obnově vodního areálu.

„Posbírali jsme jen desítky škeblí. Úbytek ale nemusí znamenat nic katastrofálního. Nejspíše je způsoben tím, že vodní nádrž neposkytuje živočichům kvalitní životní prostředí,“ vysvětlil meziříčský ochránce přírody Milan Orálek.

To se má ale nyní změnit. Rybník byl založen v šedesátých letech pro nácvik stavby pontonových mostů a jako ochrana níže položeného stadiónu před přívalovými dešťovými vodami. Později ho vojáci využívali k rybolovu.

„Za více než čtyřicet let se zpřírodnil natolik, že zde kromě škeblí žije také rak říční i výjimečně chráněná rostlina, žebratka bahenní,“ vysvětlil zoolog Miloš Holzer, který má nad rybníkem biologický dohled.

O revitalizaci ekologové usilují od roku 1997, tedy od doby, co rybník včetně kasáren přešel do majetku města. Teprve nyní byli úspěšní.

„Odbahníme dno, vysvahujeme břehy, opravíme hráz a vypouštěcí zařízení, počítáme i s opravou bezpečnostního přepadu,“ vysvětlil vedoucí odboru komunálních služeb Václav Chajdrna s tím, že přilehlý desetihektarový pozemekse změní v lesopark.

Ekologové začali vodní plochu upouštět v neděli. Každý den odčerpají čtyřicet centimetrů. Škeble i raky, které posbírají, odvezou do vápencového lomu v Jasenici a odchovného zařízení v Olomouci. Třetina živočichů se po revitalizaci, během které ochranáři osází břehy bahenními a mokřadovými rostlinami, vrátí zpět do Valašského Meziříčí.

„Obnova rybníčku bude ukončena příští rok v létě,“ řekl Chajdrna. Opravit ale potřebuje také blízké okolí. Vandalové zde totiž před časem poničili dřevěnou lávku, zábradlí i informační tabule naučné stezky, které rybník lemují.

Obnova vodní nádrže a okolí bude stát přes tři miliony korun. Zaplatí ji z větší části stát. Necelými třemi sty padesáti korunami přispěje také meziříčská radnice.

Region| Střední Morava

Ornitologové: Přes závazek EU na jejím území druhy dále ubývají

4.10.2010    enviweb.cz    str. 0   Jiné NNO   

Evropské unii se podle ornitologů nepodařilo do roku 2010 zastavit úbytek biologické rozmanitosti, jak se zavázala. Zpráva vydaná organizací BirdLife Internetional v předvečer světové konference o biodiverzitě v japonské Nagoje konstatuje, že na unijním území dále vymírají druhy a ubývají stanoviště. Živočichové ve volné přírodě jsou vystaveni tlaku intenzivního zemědělství, prostor jim ubývá také kvůli výstavbě dálnic, obřích skladů, energetice a rozvoji měst. To je i případ České republiky.

"Sice máme vyhlášeno 41 ptačí území, ale neznamená to, že by v těchto územích byla ochrana účinná," řekl dnes novinářům Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické (ČSO). Platí podle něj obecně, že Česko má dobrou legislativu, ale stát její dodržování dostatečně nevymáhá. Oblasti Komárov na Pardubicku a Heřmanský stav byly vyhlášeny v minimální rozloze tak, aby podél nich mohly táhnout sinice. Na Šumavě je plánována výstavba sjezdovek, ptákům nebude prospívat ani otevření dalších hraničních přechodů.

V Krušných horách a na Kralickém sněžníku zase populace vzácných ptáků ohrožuje plán výstavby parků větrných elektráren. "Často musíme ve správních řízeních dokazovat, že ochrana těchto území je veřejným zájmem, i když to už stát potvrdil jejich vyhlášením," uvedl člen ČSO Zdeněk Vermouzek.

Dalším problémem ochrany ptactva v česku je podle něj neexistence státem placených a koordinovaných záchranných programů. Což dokládá úspěšná, státem podporovaná populace dropa v Rakousku, která se na české straně hranice neudržela.

Nejvíc podle Vermouzka ubývá ptáků obývajících zemědělskou krajinu, a to kvůli intenzivnímu pěstování. "Krajina je sterilní, slouží jen k pěstování stejně, jako by se daly rostliny pěstovat třeba ve vaně," uvedl. Situaci v lesích vidí o něco lépe, to ale jen proto, že ne všechna místa v lesích jsou jednoduše dostupná. I počty lesního ptactva podle ornitologů klesají, na přesné zmonitorování jejich stavu se chystají.

Pozorování v posledních letech podle Viktory potvrdilo další neradostný trend - ptáci reagují na klimatickou změnu a stěhují se z jihu na sever. Tempo jejich přesunu ale zaostává za rychlostí změn v krajině. Proto by se měly státy v příštím období soustředit na ochranu ostrůvků území, která pomohou živočichům v migraci, tedy například ptačích území. Oteplování podle Viktory přinese pro české ptactvo ztrátu, benefit nových jižních druhů nepokryje ztrátu druhů, které budou nově zůstávat na severu. Novým druhem, který se v posledních letech objevuje na jihu Moravy je vlha pestrá, mizí hýlové, datli tříprstí a kosi horští.

Aby se situace v ochraně přírodní rozmanitosti zlepšila, doporučují ornitologové, aby se mezinárodní společenství a jednotlivé země usnesly na důsledném využívání platné legislativy. Nutné jsou také vyšší investice do přírodního kapitálu, budování "zelené infrastruktury", tedy sítí chráněných lokalit a provázání ochrany přírody s politikami dopravy a hospodářství.

URL| http://www.enviweb.cz/clanek/priroda/83782/ornitologove-pres-zavazek-eu-na-jejim-uzemi-druhy-dale-ubyvaji#utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky

Mladým orlům skalním vypuštěným v Beskydech se daří dobře

15.9.2010   Moravskoslezský deník    str. 2  Z vašeho okolí  (čtk) 

Nejmladší samice orla skalního, které byly letos v srpnu vypuštěny do beskydské přírody, jsou zatím v dobré fyzické kondici.

Bartošovice - Orlice Orava a Petra se do volné přírody dostaly díky projektu, jehož cílem je návrat orlů skalních do Česka. Obě se stále zdržují v prostoru, kde byly vypuštěny a už plně ovládají letové schopnosti, řekl včera Petr Orel ze záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku. „Zvláště pak bravurně a až v neočekávaně krátké době zvládly orlice pohyb v korunách stromů, a to přesto, že jejich rozpětí křídel výrazně přesahuje dva metry,“ uvedl Orel s tím, že samice se zdokonalují i v loveckých dovednostech. Ochránci přírody už zaznamenali také první kroužení ve volném prostoru.

„Zvláště zajímavé je sledovat jejich přímé kontakty s orlím párem, který již má tento prostor obsazený jako hnízdní teritorium. Otcovsky se k nim v zásadě chová samec Kysučan, projevy samice Isabely už vždy nejsou tak přátelské, občas dává jemně najevo,kdo je na lokalitě pánem',“ uvedl Orel.

Dodal, že Petra i Orava jsou velmi plaché, zatím vůbec nejvíce v porovnání s mláďaty vypuštěnými v letech 2006 až 2009. „Tato skutečnost je dána především způsobem jejich odchovu a propracovanějším postupem při přípravě na vypouštění, kde jsme plně uplatnili čtyřleté zkušenosti,“ míní Orel.

Program zaměřený na návrat orlů skalních do Moravskoslezských Beskyd začal v roce 2006. Dosud bylo vypuštěno patnáct mláďat. Loni však byl pro ochránce smutný rok, protože nejprve v září uhynula samice Gabča, kterou někdo otrávil. V prosinci pak uhynul samec Miko, jenž měl zřejmě srdeční vadu. Projekt je naplánován do roku 2011. Orly skalní před více než sto lety lidé na území Česka zcela vyhubili.

Region| Severní Morava

ID| 764b052f-a7e8-4abc-95f0-0efe1f742f00

Bobr evropský – jak se mu u nás žilo a žije?

13.9.2010  ekolist.cz  str. 0  Publicistika  Radomír Dohnal  

Bobr evropský je dnes nedílnou součástí středoevropské fauny. Nebylo tomu tak ale vždy, a snad právě proto je nám někdy zatěžko si na jeho přítomnost opět zvyknout. Tento kdysi tolik výskytem hojný druh totiž už dvakrát z naší krajiny vymizel – a bylo by škoda o něj přijít znovu.

Poprvé u nás bobři vyhynuli v první polovině 18. století, kdy byl příčinou nadměrný lov. Loveni byli z několika důvodů – především pro maso. To se řadilo k masu rybímu, a tedy postnímu. Vycházelo se z úvahy, že bobr žije ve vodě, tudíž musí mít s rybami něco společného. K největším pochoutkám tehdy patřily zejména bobří tlapy a ocas. Je to trochu s podivem vzhledem k tomu, že bobří ocas má spíše tukovou a silně prorostlou konzistenci. Nicméně byl považován za vyhlášenou specialitu a třeba vídeňská císařská kuchyně za něj každoročně vyplácela nemalé částky. Bobří kožešina, která je známá svou hustotou chlupů a kvalitou se řadí ke kožešině vydří, byla dalším z důvodů lovu. Méně se už ví, jak užitečným zvířetem bobr byl při nejrůznějších alchymistických a později lékařských a kosmetických pokusech. A to díky gelovitému výměšku podocasních žláz. V lékařství byla tato vazká a polotekutá hmota využívána proti svalovým křečím a voňavkáři si cenili bobří výměšky, nazývané „castoreum“, jako výtečné živočišné ztužovadlo vonných mastí a parfémů s podobným využitím, jako má vorvaňovina.

Poslední skutečně volně žijící bobr byl uloven u Jemčiny roku 1853 a od této doby byl bobr evropský považován za druh u nás z volné krajiny vymizelý. Datace toho, kdy skutečně bobr vyhynul, je však akademickou otázkou, protože po jednom originálním a zaručeně posledním kusu mají ve svých sbírkách nejen v pobočce Národního zemědělského muzea v Ohradě u Hluboké nad Vltavou, ale taky na gymnáziu v Třeboni. Pravdou zůstává, že bobři představovali nemalý hospodářský přínos jako lovná a chovná zvěř. Byli tedy chováni v uměle vybudovaných zařízeních, tzv. bobrovnách, v jihočeském kraji například v Červeném Dvoře u Českého Krumlova a také mezi Rožmberkem a Starou řekou nedaleko Třeboně. Jižní Morava – v té době oblast plná rybníků, jako je dnes Třeboňsko – měla také své hlodající problémy. Bobři narušovali norováním stabilitu břehů starých sypaných hrázích, a tak byli nemilosrdně jako škodná hubeni. Na jihu Čech došlo i k realizaci odvážného projektu, kdy bylo v roce 1865 z iniciativy Adama Schwarzenberga několik bobrů reintrodukováno na Třeboňsko. Odtud se dál šířili na Jindřichohradecko, Novohradsko a Vitorazsko. Řízený chov však nepřinášel očekávané výsledky. Při povodních docházelo k nepředvídatelnému šíření jedinců a někteří chlupatí cestovatelé dorazili po Vltavě až na pražské předměstí u Tróje.

Podobná historie se týká bobřích populací prakticky po celé Evropě. Zhruba od 12. století docházelo díky nadměrnému lovu a úbytku vhodných biotopů, například vysoušením bažin a jejich přeměnou na zemědělskou půdu, k poklesu početních stavů až na hranici vyhubení druhu. V 18. a 19. století nastal rozpad evropského areálu rozšíření na několik izolovaných lokalit. Pro srovnání – poslední slovenský bobr byl uloven na Žitném ostrově v roce 1858. Na území Polska došlo k výraznému poklesu početnosti už v 15. století a v Rakousku byl poslední bobr uloven v roce 1869. Na začátku 20. století zbývalo v západní Evropě už asi jen 1200 bobrů – na dolní Rhôně ve Francii, na středním toku Labe v německém Sasku-Anhaltsku, v jižním Norsku. Bobří situace tedy rozhodně nebyla růžová a dvě světové války ochraně druhu rovněž nepřidaly.

Naštěstí od roku 1945 začala většina evropských zemí s reintrodukčními a záchrannými programy. Coby Česká republika jsme si trochu zadělali na problém, když jsme tento druh zařadili jako kriticky ohrožený do našeho národního seznamu. Bobr skončil ve stejném šuplíku u nás vymizelých nebo vymírajících zvířat, jako jsou vlci, medvědi nebo rysy. Dobře se totiž chrání něco, co tady nežije. Ale jakmile se bobři začali vracet, a dokonce bez podrobného plánu péče cíleně vysazovat, bylo o problém postaráno.

Bobr totiž není jen tak ledajaké zvíře. Je jistě právem nazýván inženýrem krajiny. Prostředí, ve kterém žije, si upravuje tak, aby mu víc vyhovovalo. Stavbou hrází zvyšuje vodní hladinu a zaplavuje přilehlé porosty. Ve vodě se cítí nejbezpečněji a takhle si vlastně zvyšuje pole působnosti. Cíleně si vybírá, které dřeviny shodí, a tím výrazně zasahuje do složení rostlinných a na ně navázaných živočišných společenstev. Oblíbeným a chutným dřevinám dělá často prostor tím, že likviduje ty, které mu nechutnají. Tím, že zvyšuje zadržování vody, mění tvářnost celé krajiny. Bobří teritorium může mít různou velikost i podobu. V nedotčené krajině jde většinou o umělá jezírka vytvořená hrázemi, tůně propojené důmyslným systémem kanálů, místa, kam se chodí „pást“, jídelny a zásobárny. Jenže za dlouhou dobu bobří nepřítomnosti ona nedotčená území prakticky vymizela. Lesy jsou hospodářské, řeky napřímené a regulované. I v takovéhle krajině si však bobr vede výborně, ale tím, že zaplavuje lesnické školky a kácí v nich nebo ucpává mostní přepustky a zaplavuje cesty, naráží na zájmy mnohem mocnějšího zvířete, než byly jeho přirození nepřátelé. Na člověka.

Bobří populace v České republice zatím úspěšně narůstá. Důvodem růstu jsou mimo poměrně účinnou státní ochranu také charakteristiky druhu – jeho nároky na prostředí a na potravu jsou poměrně nízké a v kulturní krajině jsou dobře uspokojovány. Jinými slovy, tam, kde není rušen a má dost potravy, dokáže přežít, ačkoliv místo nemusí být z nejideálnějších. Takhle se bobři usídlili například na řece Dyji naproti cukrovaru v Břeclavi. Dalším důvodem je skutečnost, že v obývaném prostředí de facto nemá konkurenty ani nepřátele. Vysoký rozmnožovací potenciál a silná teritorialita bez tendence ke zmenšování teritoria vedou k takovému nárůstu početnosti, že druh už rozhodně není v přímém ohrožení vymizením. Evropská populace činí přes 700 000 jedinců, současná česká populace pak 2300 jedinců. S rostoucím počtem jedinců je však nevyhnutelně spjat i nárůst konfliktů a po dvou desítkách let opětovného výskytu bobrů u nás dochází trpělivost na mnoha stranách. Každý konflikt je ale zapotřebí řešit individuálně a s klidnou hlavou. Přece jen, přijít o bobry by byla daleko větší škoda, než jakou svými aktivitami způsobují.

URL| ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bobr-evropsky-jak-se-mu-u-nas-zilo-a-zije

Z valašských lesů mizí střevlík hrbolatý

30.8.2010    Naše Valašsko - regionální týdeník    str. 2   Zpravodajství LUKÁŠ SPITZER   Příroda Valašska

Valašsko - Chráněný střevlík hrbolatý latinsky zvaný Carabus variolosus je asi tři centimetry velký černý brouk. Jedná se o poměrně vzácný a málo probádaný druh. Právem si tedy zasluhuje naši pozornost. Snadno se pozná díky zvrásněnému povrchu krovek, které dokonale napodobují hnijící číšku bukvice ve vodě. Toto jej dobře chrání skoro před všemi nenechavci. Ostatní nepřítele zaplaší stříknutím smrduté žíraviny.

Číšku bukvice si k napodobení nevybral střevlík náhodou. Žije totiž u lesních potůčků a bažinek, hlavně v listnatých a smíšených horských lesích. Aktivní je hlavně v noci. Během horkých letních dnů se ukrývá pod kameny či větvemi přímo v potůčcích.

Když přes den prší, čile běhá i přes den. Loví dešťovky, vodní hmyz a korýše, troufne si ale i na pulce žab či larvy mloků. Žere i slimáky a mršiny malých savců. Dospělí brouci jsou v přírodě aktivní od dubna do října.

V minulosti žil i v Čechách, dnes se vyskytuje pouze na Moravě. Najdeme jej i v pásu pohraničních pohoří a v Oderských vrších. Jeho domovina končí bezlesou bariérou Moravské brány, kde není schopný překonat řeku Moravu. V Javornících a Beskydech se vyskytuje takřka plošně, na šedesáti šesti procentech území.

Nenajdeme ho ovšem už tak často jako v minulosti. Na vině je změna druhové skladby valašských lesů. Výsadba smrku vytlačila brouka až do vyšších poloh na koncích údolí, protože pouze tam se zachovaly starší listnaté porosty. Budoucnost střevlíka však leží pouze v našich rukou.

Autor je vedoucím přírodovědného oddělení Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně

Zvěř i ptáky ohrožují sítě a elektrické ohradníky

10.8.2010  Právo  str. 11 Region Morava a Slezsko Denisa Telaříková  

Na volně žijící zvířata čekají nástrahy i od zemědělců. Záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Novojičínsku v posledních týdnech řešila několik případů uvízlé spárkaté zvěře, ale i ptáků v elektrických ohradnících či v plastových sítích na balíky lisované slámy.

„Ve středu 4. srpna nás informovali policisté, že na poli mezi Bartošovicemi a Sedlnicemi na Novojičínsku je jelen, který má na hlavě a předních nohách zachycenou zřejmě síť. Na místě jsme však zjistili, že se jedná o dvouletého daňka, který parožím i předními běhy uvízl v elektrickém ohradníku,“ popisoval událost vedoucí bartošovické záchranné stanice pro volně žijící živočichy Petr Orel.

Daněk se mohl pohybovat jen s obtížemi, jelikož měl kolem paroží namotáno několik desítek metrů elektrického ohradníku. Podle stavu, v jakém byla kůže pod smyčkami, se zde zvíře zachytilo už před několika dny. „Byl silně vyčerpaný, ale naštěstí neměl žádné vážnější zranění. Po ošetření dezinfekcí jsme jej vypustili zpět do přírody.“ Ochránci zvířat si však stěžují, že těchto případů v Moravskoslezském kraji přibývá. Letos v dubnu se s podobným setkali v Bernarticích nad Odrou. Srnec měl paroží zachycené v plastové síti, kterou zemědělci používají jako vázací materiál na balíky lisované slámy. „Další srnec uvízl letos v červenci v Jistebníku nad Odrou. Zamotal se parožím také do elektrického ohradníku,“ vypočítával Orel.

Elektrický ohradník síťového charakteru se může stát pastí i pro ptáky. Koncem června se zase výr velký při lovu zamotal v obci Valašská Bystřice na Vsetínsku. „Ohradníky i plastové sítě jsou pro zvířata mimořádné nebezpečné, což tyto případy potvrzují. Spárkatá zvěř se do nich zamotává parožím, může se vážně poranit či zahynout vyčerpáním. Ne vždy je totiž někdo najde,“ konstatoval Orel s tím, že proto apelují na farmáře a chovatele, aby své elektrické ohradníky alespoň nepravidelně kontrolovali.

„Pokud najdou uvízlé zvíře, měli by se co nejrychleji obrátit na nejbližší záchrannou stanici pro volně žijící živočichy,“ upozornil Orel.

Regionální mutace| Právo - Olomoucký kraj

Umožnit hnízdění rorýsů je povinností

23.7.2010  rta.cz   str. 0  Příroda  TELEVIZE RTA a.s.23.07.2010 17:14:41.444462 

Pokud se pustíte do rekonstrukce a zateplení vašeho domu, může se vám stát, že se akce prodraží o nějaký ten tisíc navíc. To v případě, kdyby zde hnízdil jeden z našich nejvzácnějších a nejužitečnějších ptáků, rorýs. Ti hnízdí s oblibou například ve větracích otvorech a pokud rekonstrukce hnízdění znemožní, zákon o ochraně přírody říká jasně: jste povinni možnost hnízdění obnovit.

URL| www.rta.cz/index.html

Mláďat čápů v kraji ubylo, nepřály jim letošní silné deště

7.8.2010  Mladá fronta DNES  str. 2  Kraj Moravskoslezský Jakub Záhora (zah) 

Pro čápy znamená měsíc srpen začátek stěhování do jižních krajin. Nejčastěji se vydávají do jižní Afriky. Letos jich však za teplem poletí méně než minulý rok, mláďatům čápů nepřálo počasí.

BARTOŠOVICE Špatné počasí letošního jara si kromě mnoha lidských obydlí, která postihly povodně, vybralo další daň. Zvířata v kraji stálý déšť vysiloval, což se nejvíc projevilo na mláďatech ptáků, která ve velkém množství uhynula nebo se vůbec nevylíhla. Názorným příkladem jsou čápi.

„Mladých čápů je letos na hnízdech, alespoň na Novojičínsku a Frýdeckomístecku, skutečně podstatně méně,“ uvedl Jan Kašinský ze Záchranné stanice Bartošovice, která se o tato místa stará. V květnu pršelo vydatně, se srážkami bylo celkem šestadvacet dní z měsíce. „Čapí hnízda nejsou zpravidla nijak chráněna. Rodiče jsou schopni snůšku chránit pouze do určité meze a při dlouhotrvajícím a opakovaném dešti promoknou sami. Zcela promokne i hnízdo bez šance na vyschnutí,“ dodal.

O tom, že se především květnové silné deště a zima nechvalně podepsaly na letošním počtu mláďat, svědčí i smutné prvenství. Pracovníci stanice na záchranu živočichů v Bartošovicích na Moravě tento rok poprvé zaznamenali případ, kdy zkolabovala samice čápa bílého. Našli ji na jaře.

„Samice v podobném počasí sedí pevně a trpělivě na snůškách nebo na několikadenních mláďatech a zahřívají je. Postupně však začínají být natolik vysílené, promoklé a zkřehlé, že už jim pak hrozí to nejhorší - úhyn,“ vysvětlil tehdy vedoucí stanice Petr Orel.

Mezi dalším ptactvem, které se na zimu stěhuje do teplých krajin a letošní počasí v kraji mu nepřálo, je třeba rorýs obecný, vlaštovky nebo jiřičky. Až padesátiprocentní úbyt mláďat ornitologové zaznamenali i u některých druhů dravců, především pak u sokolovitých ptáků.

Neumírají jen kvůli počasí, čápy zabíjí také elektřina

Kromě zimy a dešťů je pro ptáky podle Jiřího Šafránka z Moravského ornitologického spolku obecně velkým nebezpečím člověk. Nešetrné chemické ošetření polí může některá zvířata přiotrávit.

Jinou hrozbu představují také sloupy vysokého napětí, do kterých mohou čápi nebo jiné ptactvo za snížené viditelnosti narazit. Zabít je přitom může i pouhé sezení na drátech, které jsou pod proudem. „Ročně přijímáme v průměru kolem šedesáti popálených ptáků a v naprosté většině jde o neléčitelná poranění,“ řekl Jan Kašinský.

Česká společnost ornitologická a další organizace v republice se proto v poslední době snaží o zmenšení rizika úmrtí ptáků. Energetické společnosti podle zákona zminulého roku musí do patnácti let zabezpečit všechny sloupy vysokého napětí. Na elektrické vedení tak pracovníci upevňují různé posedy, na kterých mohou zvířata v bezpečí odpočívat. Pro lepší viditelnost se na dráty upevňují barevné spirály a koule.

Čápům ubývají místa s přirozeným zdrojem potravy

„Čápi jsou závislí na mokřadech. Těch je sice letos po povodních hodně a z lidského hlediska by tedy čápi měli mít ideální podmínky, přesto mnozí z nich ani nezahnízdili,“ řekl Jiří Šafránek. Mokřad navíc každoročně ubývá kvůli změně klimatických podmínek. Mizející vlhké biotopy pro čápy znamenajíméně potravy.

Nebezpečná jsou pro ptáky také motorová a další vozidla. „Ze statistik příjmů živočichů do naší záchranné stanice vyplývá, že přibližně jedna polovina až dvě třetiny všech úrazů ptáků je způsobena dopravními prostředky,“ dodal Jan Kašinský.

Nemalé procento čápů zahyne také při stěhování do teplých krajin či jejich návratu do střední Evropy. Svá hnízda opouštějí již v srpnu a vracejí se do nich na přelomu měsíců březen a duben. Osídleným komínům a jiným vyvýšeným místem čápi zůstávají věrni podobně jako svým partnerům, se kterými se o hnízda a mladé rok co rok starají.

FAKTA Co ohrožuje populaci čápů

Kromě špatného počasí, kdy zima a vytrvalé deště k smrti vysilují slabá mláďata, hrozí nebezpečí také dospělým ptákům. Člověk se svými vynálezy zasahuje do podmínek jejich přirozeného stavu. Automobily a vlaky dokážou nárazem zabít i dobře urostlého jelena, natož mnohem křehčího ptáka.

Na sloupech vysokého napětí pak stačí, aby čáp svými křídly zavadil o dva dráty. Kvůli změnám klimatických podmínek v krajině ubývá mokřad, kde tito ptáci loví žáby a malé hady.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

Vzácný rorýs vyžaduje speciální budky, platit je musí obyvatelé domů

28.7.2010  infoportaly.cz   str. 0   Orlová  Richard Kutěj

Tisíce korun musí obyvatelé některých rekonstruovaných orlovských domů zaplatit za instalace budek pro hnízdění chráněného rorýse obecného. Takový postup ukládá zákon i metodický pokyn Ministerstva životního prostředí. Rekonstrukce a zateplování domů totiž často mívají za následek, že rorýs přichází o možnost zde hnízdit.

To, zda by v domě mohl vzácný ptáček sídlit určují podle metodiky Ministerstva ornitologové. Ti také určí, kolik párů rorýse by v místě mohlo žít. My jsme navštívili jeden z orlovských domů, kde mají obyvatelé platit 12 tisíc za dvanáct budek. To se jim vůbec nelíbí.

Emil Pivoda, obyvatel domu: „Jednoho dne jsme přišli domů a před domem bylo složených 12 budek. Řekli nám, že za ně máme platit 12 tisíc plus peníze za jejich instalaci. To se nám nelíbí. My jsme tady žádné budky nechtěli. Tak ať si je zaplatí ornitologové."

Daný dům patří Bytovému družstvu Orlovan. Jeho vedení ale odmítlo celou situaci jakkoli komentovat. Peníze za budky platilo třeba také město Orlová v rámci rekonstrukce svého objektu.

Radislav Hájek, vedoucí Odboru životního prostředí Orlová: „Podle zákona o ochraně přírody 114 z roku 92 jsou ohrožení živočichové, jako rorýs, zvýhodněni v řízeních týkajících se jejich životního prostředí. Pokud tedy při stavbách dojde například k opláštění, musí zde být proveden ornitologický průzkum. Krajský úřad pak může navrhnout určitá opatření, které musí investor stavby akceptovat."

Rorýs je nejen velmi vzácný pták, má ale také specifické požadavky pro svůj život. Radislav Hájek, vedoucí Odboru životního prostředí Orlová: „Navrhují se opatření, které rorýsovi popřípadě umožní „nové bydlení". Likvidace jeho hnízdiště totiž mívá fatální následky."

Odborníků jsme se pak zeptali, jaká je vlastně užitečnost tohoto vzácného ptáčka. Jan Hartl, ornitolog: „Je to velmi významný predátor co se týče létavého hmyzu, především much."

URL| www.infoportaly.cz/karvinsko/orlova/4430-vzacny-rorys-vyzaduje-specialni-budky-platit-je-musi-obyvatele-domu

V Jablunkově uhynul vzácný sýček obecný

20.7.2010  Horizont  str. 12  region

DANIEL KŘENEK

JABLUNKOV / Na obchvatu Jablunkova, v místech, kde silnici E 75 kříží vodní tok Olzy, byl minulý čtvrtek nalezen uhynulý jedinec vzácné sovy sýčka obecného (Athene noctua).

Zřejmě narazil do prosklené stěny lemující v těchto místech silnici. Sýček obecný patří mezi kriticky ohrožené druhy ptáků a je také celoevropsky významný druh, který je chráněn i podle mezinárodní směrnice o ptácích.

Sýček obecný patří v Česku k nejvzácnějším druhům sov a dnes je populace už na hranici vyhynutí. Dříve hnízdil ve starých stromech, zahradách, parcích a sadech, pak také na půdách budov a v zemědělských stavbách. Intenzifikace zemědělství spojené s používáním chemických látek a scelováním pozemků, likvidací mezí a starých stromů dohnaly kdysi naši nejběžnější sovu na pokraj vyhubení. V současné době v našem regionu nebylo hnízdění tohoto druhu zaznamenáno a na celé severní Moravě hnízdí sýček jen nepravidelně v počtu několika párů. Zejména mladí ptáci se potulují v krajině a hledají nová teritoria, takže se občas objeví i v místech mimo hnízdiště, což byl zřejmě i tento případ.

Kouskováním krajiny, stále šířící se zástavbou a obrovským nárůstem automobilové dopravy dochází k výraznému snížení její migrační prostupnosti, což vede k stále většímu úhynu živočichů. Čísla, která udává zpráva o stavu životního prostředí za rok 2009, již vydala Agentura ochrany přírody a krajiny jsou varující. Podle této zprávy ročně zahyne na silnicích 570 tisíc zajíců, 52 tisíc srnců, 350 tisíc ježků, 70 tisíc bažantů a 50 tisíc kun a tato čísla a počty druhů nejsou zdaleka konečné. Nejhůře postiženou skupinou jsou obojživelníci a plazi, kteří mají sníženou rychlost pohybu, a v době migrací tito živočichové hynou po tisících pod koly aut. Dokonce automobilová doprava už vedla v Česku i k vymření lokálních populací některých druhů obojživelníků.

Na silnicích zahyne i mnoho dravců a sov, kteří sbírají sražené živočichy a sami se tak stávají oběťmi silničního provozu. Nejen Evropa, ale i další země světa se potýkají s rychlým úbytkem přírodní rozmanitosti, což má za následek celkové snížení stability krajiny, který se už stále častěji začíná projevovat.

Protože ochrana životního prostředí, ve kterém žijeme, nepatří mezi priority naší společnosti, nelze v této otázce očekávat další zlepšení ani v dalších letech.

Sýček obecný je už žel v dnešní krajině opravdovou raritou. Potrava této sovy je tvořena především drobnými polními hlodavci, které loví nízkým letem nad zemí a stává se tak častou obětí silničního provozu. Doprava je v současnosti nejčastější příčinou úhynu těchto vzácných sov, a pokud se tato situace zásadně nezmění, včetně způsobu využívání krajiny, je šance na navrácení tohoto druhu a vytvoření stabilní populace velmi malá.

Šestatřicetiletá Orlice Dina je zasloužilá náhradní matka

1.6.2010    Novojičínský deník    str. 3   Novojičínsko IVAN PAVELEK 

Možná ojedinělým fenoménem v říši zvířat je orlice Dina, kterou má v péči záchranná stanice živočichů v Bartošovicích. Je možná rekordmankou v odchovu mláďat, přestože sama nikdy vlastní neměla.

Bartošovice. – Minulý týden podložili pracovníci bartošovické stanice orlici Dině mládě orla skalního, určené k vypuštění v rámci projektu „Návrat orla skalního do České republiky“, a ta okamžitě předvedla svůj mateřský pud. „Asi dvacetidenní mládě přijala Dina po několika sekundách a hned jej začala krmit a pečovat o něho,“ uvedl vedoucí bartošovické stanice Petr Orel.

Šestatřicetiletá orlí samice Dina je v lidské péči od roku 1977, kdy ji někdo nesmyslně postřelil z brokové zbraně ve Věžkách na Kroměřížsku. „Od té doby se jako adoptivní matka postarala o mnoho mláďat různých ptačích dravců a dnes pečuje o své čtrnácté mládě orla skalního. Tato naše orlí samice již odchovala zhruba stovku mláďat,“ upřesnil Orel a dodal, že bartošovičtí ochránci přírody považují roli samice Diny z hlediska úspěšné realizace projektu, který má do přírody navrátit orla skalního, za nezastupitelnou. Stejně jako mládě, o něž nyní orlice Dina pečuje, bude v letošním roce vypuštěno také mládě, o které zatím pečuje orlice Zoja v záchranné stanici v Zázrivé na Slovensku. „Zoja je rovněž trvale handicapovaná v důsledku střelného poranění,“ poznamenal Orel.

Letošní rok však podle něj bude z hlediska hnízdění orlů skalních na Slovensku stejně špatný jako loňský. „V důsledku velmi nepříznivého počasí jsou na hnízdech zaznamenány velké ztráty snůšek i mláďat. Část orlích párů vůbec hnízdit nezačala. Také kontroly hnízd se v daném počasí téměř vůbec nedaly realizovat, protože v žádném případě nesmí dojít k ohrožení mláďat. Vypadá to tak, že pro vypuštění máme v letošním roce k dispozici zase jen dvě mláďata,“ uzavřel Orel.

První orlí mládě se o rok opozdí

11.5.2010  Lidové noviny  str. 4  Morava a Slezsko JIŘINA VESELÁ   

Ornitologové našli rozbité vajíčko. Samec David je na otcovství zřejmě moc mladý

BARTOŠOVICE Rozbité skořápky pod orlím hnízdem v Beskydech potvrdily včera to, co ornitologové tušili. Hnízdění orlů skalních, první v tuzemsku po více než sto letech, se letos nevyvedlo. Ochránci přírody však zklamáni nejsou. Naděje, že se mláďata vylíhnou příští rok, totiž po letošním pokusu vzrostly.

Orlové David a Filoména začali svoje hnízdo budovat v únoru. Radost severomoravských ochránců přírody, kteří usilují o návrat impozantního dravce s rozpětím křídel až dva metry už asi deset let, byla veliká. „V co jsme ve skrytu duše tiše doufali a přáli si, ať se podaří již letos, skutečně nastalo,“ prohlásil tehdy vedoucí záchranné stanice v Bartošovicích Petr Orel. Současně ale přiznávali, že pravděpodobnost, že se orlům skutečně podaří vyvést mladé, není velká. Davidovi jsou čtyři roky a orlové obvykle pohlavně dospívají až později.

Ochránci: Není to v žádném případě prohra Ornitologové se sice k hnízdu nepřibližovali, aby hnízdící dravce nevyplašili, sledovali je však. Pořídili i pomocí automatického zařízení fotodokumentaci. Nejméně jedno vajíčko v hnízdě bylo. „V pondělí jsme se vypravili na kontrolu až k hnízdu a našli jsme ho rozbité dole. Stát se to mohlo sice z jakéhokoli důvodu, ale předpokládáme, že příčinou bylo to, že vejce nebylo oplozené,“ vysvětlil Orel. Tušila to zřejmě i Filoména. Zpočátku se při sezení střídala s Davidem, v posledních dnech zalétala do hnízda už jen nepravidelně. „Zřejmě sama poznala, že ve vejci není život,“ odhaduje ornitolog. Přesné výsledky budou mít ornitologové až v dalších dnech.

To, že nad Beskydy letos ale orle nevyletí, ornitologové rozhodně nechápou jako prohru. „Jde o velký úspěch v realizaci našeho projektu, nejsme zklamaní,“ ujistil Orel. Pokud je příčinou neúspěšného hnízdění skutečně pouze Davidovo mládí, příští rok by mohlo být už všechno v pořádku. Samci totiž pohlavně dospívají mezi pátým a šestým rokem a v ideálním reprodukčním věku bude i letos tříletá Filoména, neboť samice snášejí vejce po třetím roce věku. Oba letos nasbírali zkušenosti. „Postavili si opravdu krásné, velké hnízdo na nádherném místě,“ nešetřil chválou Orel. Nadějí ochránců přírody jsou navíc další dva páry orlů skalních, které by mohly rovněž vyvést mladé.

Na tuzemském nebi létá už jedenáct orlů skalních O znovunavrácení orlů skalních se ornitologové v Moravskoslezských Beskydech pokoušejí zhruba deset let. První čtyři mláďata, která si přivezli jako dar od svých kolegů ze Slovenska, vypustili v roce 2006. Filoména byla vypuštěna v roce 2007, David o rok dříve. To, že letos zahnízdili, potvrdilo správnost předpokladu, na kterém je projekt založený: pokud budou v tuzemsku vypuštěni jako mláďata, přijmou území jako své rodiště. A pak už nic kromě necitlivých zásahů člověka nemůže bránit tomu, aby se vytvořila stabilní hnízdní populace tohoto majestátního dravce.

Celkem už vypustili ochránci z organizace v Novém Jičíně třináct mláďat. Tuzemské nebe ale křižuje pouze jedenáct orlů skalních. Orlici Gabču někdo otrávil a jen o několik týdnů později uhynul kvůli srdeční vadě samec Miko, vypuštěný v srpnu 2008.

Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Na drátech umírá méně dravců

10.5.2010  Moravskoslezský deník   str. 10   U sousedů DANIELA TAUBEROVÁ   

Olomoucký kraj – Smrtelnou pastí jsou pro velké opeřence sloupy elektrického vedení. Dravci, volavky nebo čápi na ně usedají, a když se dotknou křídly obou vodičů, hynou. Energetici proto investují do speciálních ochran sloupů vysokého napětí v místech, kde ptáků umírá nejvíce. Do budoucna zabezpečí všechny.

„Na Moravě budeme v letošním roce investovat do zabezpečení sloupů proti úrazům ptactva kolem pěti milionů korun. V Olomouckém kraji půjde o vedení na Přerovsku, konkrétně v oblasti Kojetína a Tovačova. Na Olomoucku je v plánu osazení ochranných prvků na vedení v oblasti Hluboček a Hrubé Vody. Další lokality, kde budeme v letošním roce vedení proti úrazu ptactva zabezpečovat, se nacházejí zejména v oblastech Zlínského a Moravskoslezského kraje, a to na území okresů Vsetín a Nový Jičín,“ uvedla regionální mluvčí společnosti ČEZ Alice Lutišanová. Místa energetikům vytipovávají ornitologové a zástupci chráněných krajinných oblastí.

Spolu s nimi vypracovali seznam ohrožených míst. Jsou to například ptačí rezervace zahrnuté do soustavy Natura 2000.

Na území Olomouckého kraje se ptačí oblasti nacházejí především v částech Jeseníků, Libavé a Litovelského Pomoraví. Kritická jsou i jiná místa, například otevřená, zemědělsky obhospodařovaná krajina.

Nejvíce ohroženou skupinou ptáků jsou především dravci, kteří využívají ve volné krajině sloupy jako místa pro odpočinek nebo pozorování při lovu. „Také čápi a volavky. Když mávnou křídly a dotknou se obou vodičů, často zahynou. Opatření na sloupech má určitě smysl,“ uvedl ornitolog Jiří Polčák. „Dříve bylo elektřinou zabitých ptáků pod dráty opravdu hodně, ubývá jich. Tam, kde jsou zábrany, je nenacházíme,“ poznamenal.

Ochránci varují před odnášením mláďat

7.5.2010  Mladá fronta DNES  str. 2   Kraj Moravskoslezský (ČTK) 

BARTOŠOVICE Ochránci přírody ze záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku vyzývají veřejnost, aby neodebírala mláďata nalezená v přírodě. „Stanice se opět začíná plnit mláďaty, z nichž velká část neměla být z přírody nikdy vzata,“ řekl vedoucí záchranné stanice Petr Orel. „Zatímco mláďata ptáků z přírody teprve začínáme přijímat, proudí k nám další a další malí zajíčci. Některé z nich přinesou toulavé kočky nebo volně pobíhající psi, jiné najdou lidé, kteří si usmyslí, že musí za každou cenu zachránit něco, co záchranu nepotřebuje - nadělají tak víc škody než užitku,“ dodal.

Pokud lidé najdou malého zajíce, nebo srnče ležící v klidu v trávě, či na holé zemi někde na poli, nemají na něj sahat a z místa mají odejít. Pokud mají lidé pochybnosti, měli by se obrátit na odborníky v záchranných stanicích, tu bartošovickou lze kontaktovat na číslech 556 758 675 nebo 723 648 759.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

Usilují o ochranu hnízdiště orla skalního

4.5.2010  Týdeník okresu Nový Jičín  str. 2   Týden v regionu (edm) 

BARTOŠOVICE - Dobré zprávy přicházejí z ojedinělého projektu Návrat orla skalního. Mladý orlí pár David a Filoména zahnízdil a ekologové usilují o ochranu této lokality.

Mladí dravci se pustili do stavby hnízda letos v únoru, což vyvolalo u všech zainteresovaných osob obrovskou radost. Zároveň však ornitologové střízlivě připomněli, že zahnízdění ještě pravděpodobně úspěšné nebude. „Jak jsme již upozorňovali několikrát, jde o mladý pár a oba ptáci jsou teprve na prahu dospělosti,“ (Filoména vypuštěna v roce 2007, David v roce 2006 – pozn. red.),“ uvedl na webových stránkách projektu jeho šéf Petr Orel.

Které místo si majestátní dravci s rozpětím křídel až dva metry vybrali za svůj domov, se tají, neboť největším nepřítelem orlů i nadále zůstává člověk. Proto vyvolali lidé z bartošovické záchranné stanice jednání s orgány ochrany přírody o ochraně hnízdní lokality. Více přiblížil Petr Orel: „Několik z nich již proběhlo a můžeme s velkou radostí a úlevou konstatovat, že jsme u majitele, či správce, daného území získali pochopení a podporu,“ řekl ornitolog, ale zároveň dodal: „Bohužel však existuje několik lidských aktivit, které mohou průběh hnízdění vážně narušit. V současnosti probíhají jednání k jejich eliminaci. Zájmové aktivity jako takové zatím nechceme blíže jmenovat.“

Hnízdní lokalita Filomény s Davidem se však nelíbí páru krkavců hnízdících nedaleko, se kterými o místo tvrdě bojují. „Nevraživost je obrovská, nicméně věříme, že si orli teritorium obhájí tak, jako to udělal orel Kysučan na jiné lokalitě,“ poznamenal Orel. Ptačí souboj o teritorium se podařilo ornitologům také natočit a je možné ho zhlédnout na www.orelskalni.cz.

Ochránci se chystají hnízdo dravců zkontrolovat, nejdříve však v druhé polovině května. „Zatím orlí pár sledujeme z uctivé vzdálenosti,“ poznamenal šéf bartošovické stanice.

Po dlouhém zimním období probíhá intenzivně také monitoring a dohledávání ostatních orlů. Nestabilní pár tvoří Kysučan, jenž je ve volné přírodě již pět let, s mladou partnerkou Isabelou, vypuštěnou v roce 2008. Kysučan drží hnízdní teritorium, orlice se spíše věnuje potulkám v širším okolí. Stabilní pár, který ale nehnízdí, tvoří samice Cecilka s dospělým samcem, brázdícím nebe na Slovensku nedaleko českých hranic. „Je však evidentní, že vyhledává v hnízdním teritoriu vhodné místo na umístění hnízda,“ rozvedl Petr Orel a na závěr dodal: „Informace o ostatních orlech máme zatím kusé, jde o jednotlivá zachycení signálů z jejich vysílaček.“

Majka - brouk mnoha tváří

17.4.2010   Haló noviny   str. 19  Hobby (hel) 

SVĚT ZVÍŘAT

Jaro je časem velkého probouzení a první teplé sluneční paprsky nelákají ven jen savce a ptáky, ale také obrovské množství hmyzu. Mezi nejznámější jarní brouky, které můžete spatřit na prohřátých místech jistě patří ploštice a střevlíci, objevují se berušky a plno práce mají i mravenci a včely. V trávě ale můžete narazit i na velice zvláštního brouka, který nijak nevyniká krásou, zato jeho vzezření, vývoj i užití v historii jistě stojí za pozornost.

Na sluncem prohřátý trávník na jaře vylézá kovově modrý až černý brouk, velký jeden a půl až čtyři centimetry, který může připomínat spíše larvu. Má jasnou broučí hlavu, jeho krovky ale zakrývají jen malou část jinak velmi velkého zadečku. Tento brouk se jmenuje majka obecná, a je poměrně vzácný a chráněný. Vzácný je hlavně pro svůj složitý vývoj, který zahrnuje celkem čtyři stádia. Jen vědcům rozklíčování jejího vývoje zabralo více než dvě století.

V plném jaru větší samičky kladou vajíčka, kterých může být až 10 000. Z nich se vylíhnou malé larvy, jež vylezou na nejbližší květ, na kterém čekají na medosavý hmyz, nejčastěji včelu, ke kterému se přichytí. Toto stádium bylo původně určeno jako samostatný živočišný druh – včelí veš.

Larva majky, která se díky dočasnému hostiteli dostane do úlu, se zde živí včelími vajíčky. Po svlečení se přemění na larvu druhého stádia, která se živí larvami včel a medem. Problém pro majku ale je, že často bývá ve včelích úlech časem odhalena a zlikvidována a do dalšího stádia se dostane jen pár jedinců. Po dalších dvou svlékáních se přemění na larvu třetího stádia, která přezimuje a brzy z jara se zakuklí. Z kukly se pak vylíhne dospělý brouk, který se živí již jen rostlinnou potravou.

Majka je ale také velmi nebezpečná díky své jedovatosti. Při dotyku vylučuje žlutavou tekutinu – hemolymfu, jež se podobá olejovým kapkám. Ta obsahuje jedovatou látku zvanou alkaloid kantaridin, který může být pro člověka smrtelný již při dávce 30 mikrogramů (0,03 mg). Naštěstí majky vyskytující se na našem území takovou koncentraci jedu nemají. Jiné to je ale s majkami v oblasti středomoří. Zde byli v minulosti brouci chytáni a z jejich krovek se vyráběl prudký jed, který byl mezi traviči znám jako aqua tofana. O jeho účincích by mohl vyprávět nejeden šlechtic z rodu Medicejských.

Jestliže ale na brouka žijícího u nás nešikovně sáhnete a ten potřísní vaší kůži jedem, připravte se, že se na nepříjemnou ránu, která se bude dlouho a těžko hojit.

V České republice se kromě majky obecné vyskytuje i majka fialová, která je ale ještě vzácnější. Její výskyt se omezuje jen na několik odloučených lokalit. Všechny druhy majek jsou u nás chráněny vyhláškou podle ustanovení zákona České národní rady o ochraně přírody a krajiny. Jestliže ji tedy potkáte venku na louce, věřte, že jste natrefili na skutečnou raritu a určitě ji věnujte kousek pozornosti. Ale raději nesahat!

Berme ohled na jarní migraci obojživelníků, ve světě i u nás patří k ohroženým druhům

13.4.2010  Horizont   str. 13   Region

DANIEL KŘENEK  

Právě nastalo jarní stěhování obojživelníků. Tisíce žab migrují do různých tůní, kaluží, slepých ramen, rybníků nebo jiných mokřadů. U některých druhů, například skokana hnědého, přesun probíhá doslova masově, u jiných, jako jsou čolci a mloci, je jarní přemisťování spíše nenápadné.

Ve všech případech to má jeden jediný cíl - naklást vajíčka a založit nové potomstvo. Některé větší tůně jsou nyní plné hnědých skokanů, mezi nimiž se objevují shluky nakladených vajíček místy zcela pokrývající hladinu. Zanedlouho se budou v tůních, mokřadech a rybnících objevovat i zelení skokani, kuňky, ropuchy a rosničky. Po nakladení vajíček začnou tito živočichové rozmnožiště postupně opouštět a rozptýlí se po okolí. Nápadnější rozmnožování je u žab, které je provázeno výraznými hlasovými projevy samců, jež jsou pro každý druh specifické. Např. volání hnědých skokanů zní jako mručení, skokani zelení se zase ozývají skřehotáním, které mohlo být příčinou zrodu pohádkové postavy vodníka, s nímž někdy bývá tento zvuk spojován.

Jsou fixováni na místo narození

Nejnápadnější jsou hlasy zelených skokanů a rosniček, jejichž chóry bývají slyšet v nočních hodinách až na několik kilometrů daleko. Hlasové projevy slouží ke svolávání jedinců na rozmnožiště a jsou slyšitelné jen v tomto období. Výjimkou jsou rosničky zelené, jež se ozývají ještě na podzim z vegetace i mimo vodní nádrže a zelení skokani bývají slyšet v rybničnatých oblastech během celého jara i léta. Obojživelníci jsou fixováni na místa narození. Jsou např. známy případy, kdy byla tůň, v nichž žabky přišly na svět, zavezena a tyto žáby se následující roky vracely na místo navážky a přitom i míjely jiná vhodná rozmnožiště, nezůstaly v nich a pokračovaly až k místu svého rodiště, takže se v dané sezóně nakonec vůbec nerozmnožily. Pokud v místě tahových cest vybudujeme komunikace, žáby hynou po stovkách, na některých lokalitách i po tisících, pod koly aut. U řady lokalit měl takový zásah v nejednom případě za následek úplnou likvidaci místních populací.

Na Těšínsku už téměř vyhynuli

V důsledku lidské činnosti jsou obojživelníci ve světovém měřítku jednou z nejohroženějších skupin obratlovců, protože v posledních desetiletích velmi rychle ubývají.

Na řadě míst v naší zemi, Těšínsko nevyjímaje, se s obojživelníky už téměř nesetkáme, nebo zde zůstaly jen nejodolnější druhy. První ránou pro ně bylo plošné odvodňování a meliorace krajiny prováděné v zájmu intenzifikace zemědělské a lesnické výroby v minulém století.

Vysoušení mokřadů, tůní, slepých ramen, regulace řek a potoků - to vše mělo za následek definitivní zánik vhodných míst k rozmnožování. Na mizení těchto obratlovců se dále v 60. až 80. letech minulého století výrazně podepsalo používání vysokých dávek anorganických hnojiv a pesticidů.

Svým dílem přispělo i znečištěné ovzduší a následné změny chemického složení vod. Nezanedbatelný dopad mělo znečištění vodních toků odpadními vodami z domácností i výrobních podniků.

Zákeřná choroba

Situace není významně lepší ani v rybničnatých oblastech, kde v důsledku vysokých rybích osádek a intezivního přikrmování ryb dochází ke změnám chemických a biologických vlastností vody nebo i přímé likvidaci vajíček a pulců rybí osádkou. Aby toho nebylo málo, objevila se v posledních letech zákeřná choroba - Chitridiomykóza, což je houba kosící lokální populace obojživelníků, napadá téměř všechny druhy. Tato nemoc je rozšířena už po celém světě a první případy jsou známy také v Česku.

Téměř všechny naše druhy jsou chráněny

Na našem území žije v současné době jednadvacet druhů obojživelníků. Asi 90% našich druhů je již zařazeno mezi zvlášť chráněné druhy podle zákona o ochraně přírody a většina z nich je řazena v přísnějších kategoriích ochrany jako druhy silně nebo kriticky ohrožené. Některým druhům se kvůli jejich ohrožení dostává ochrany i mezinárodními předpisy.

Ani právní ochrana však není dostatečně schopna zastavit tento nežádoucí trend všech našich druhů. Obojživelníci jsou významnou skupinou živočichů v přírodě, protože tvoří nezanedbatelnou součást potravních řetězců. Pochytají velké množství i pro člověka obtížného hmyzu a dalších bezobratlých živočichů, ale zároveň jsou sami potravou pro další živočichy.

Snahou ochránců přírody je zpomalit úbytek obojživelníků, což je při rychlém rozvoji společnosti, který vyvolává také řadu negativních změn v krajině, stále obtížnější. Alespoň na části lokalit, kde dochází k velkému úhynu jedinců na silnicích, jsou budovány speciální zábrany, znemožňující vstup žab na komunikaci. Ve vybraných lokalitách jsou budovány nové tůně nebo obnovovány ty zanesené

Řidiči, jeďte opatrně

K ochraně obojživelníků mohou přispět i občané řadou drobných, ale poměrně významných opatření. Má význam zajímat se o dění v obci a ovlivňovat směřování rozvoje tak, aby nedocházelo k ničení stávajících rozmnožišť a narušování tahových tras. Při migracích, a to zejména v noci a za deště, je nutné v úsecích, kde žáby migrují, jezdit se zvýšenou opatrností a snažit se živočichům vyhnout. Někteří motoristé nezřídka tahy žab nerespektují a koly aut je přejíždějí i za dobré denní viditelnosti.

Jak jim pomoci

Obojživelníkům lze pomoci i vybudováním třeba zahradního jezírka nebo tůně či drobného rybníčku. Pokud však chceme obojživelníkům připravit opravdu vhodné místo k rozmnožování je důležité nevysazovat do takovéto vodní nádrže ryby, popř. jiné živočichy. Obojživelníci jsou významnými bioindikátory stavu životního prostředí a jejich rychlý úbytek nám signalizuje, že s naší krajinou není něco v pořádku. Co s tím uděláme, je jen na nás.

***

Na sv. Řehoře, žába hubu otevře (Samice si samečka k pářen í vybírá pod le síly jeho hlas u) Jedno přísloví říká, že na svatého Řehoře čápi letí přes moře a žába hubu otevře. A skutečně i v době, kdy ještě panují noční mrazíky a kdy ve vodách je ledová tříšť, je už možné slyšet žabí hlasy. Vůbec nejotužilejší jsou takzvaní hnědí skokani. Jsou jich u nás tři druhy, z nichž nejobyčejnější je skokan hnědý.

Vůbec všichni hnědí skokani se pohybují v průběhu roku mimo vodu - v lesích, na loukách a podobně - a pouze na kratičkou dobu rozmnožování, snesení vajíček a oplození se dostávají k vodě. A aby se setkali v určitých místech, na takzvaných shromaždištích, k tomu potřebují svůj hlas. Ten má samozřejmě ještě další funkce - aby se našel samec se samicí a aby samice měla nějakou možnost sexuálního výběru, protože samečka vybírá podle síly hlasu.

Skokan hnědý je velmi zajímavě adaptován na časnou dobu rozmnožování. Každému je jistě známo, že obojživelník neznamená, že by plaval ve vodě a pohyboval se na suché zemi, ale že to vyjadřuje, jakým způsobem probíhá jeho život. Vajíčka snáší do vody a z nich se vylíhnou larvy (pulci), které posléze projdou metamorfózou.

Ovšem snášení vajíček probíhá velmi časně, za chladného počasí, takže mohou dokonce i zmrznout. Proto je třeba zužitkovat sluneční teplo, jak se dá: všechny sluneční paprsky se soustředí k vývoji embryonální části vajíčka, která je černě zbarvená, takže celé vajíčko působí jako čočka, která sluneční paprsky směřuje do svého středu.

ROPU CHA ZELENÁ . (Bufo viridis Laur.) Dorůstá délky 9 cm a klade vajíčka v dubnu až červnu. Nápadně zbarvená žába s typickou světlou kresbou na zeleném podkladě. Její pulci jsou velmi drobní. Živí se hmyzem, červy, měkkýši a jinými bezobratlými živočichy. Hojná nejen v blízkosti vod, ale i v suchých oblastech, v polích a lesích.

Rorýsovníky by měly být na každém zatepleném domě

9.4.2010  tn.cz  str. 0  TN.CZ/Magazín/Hobby/Bydlení

Zateplování domů sice přináší pohodlí pro lidi, ale současně komplikuje život zvířatům. Zateplování fasád panelových domů, které vede k úspoře tepelné energie, má na životní prostředí i negativní dopady.

Ministerstvo životního prostředí představilo problémy rorýse obecného, jehož populace je právě zateplováním ohrožena.

"Ti ptáci, které můžete večer vidět, jak velmi rychle létají po obloze, to jsou právě rorýsi," řekl náměstek ministra životního prostředí Tomáš Rothröckl. "Rorýsi zvládnou nalétat až 900 kilometrů za den, a za letu zvládnou dokonce i spát nebo se pářit," popsal tento druh ptáků Lukáš Viktora z České ornitologické společnosti.

Viktora dále uvedl, že tito ptáci jsou svými hnízdišti téměř úplně závislí na člověku. "Dříve vyhledávali především staré domy a hnízdili v různých prasklinách na fasádě, ale v posledních letech začali obývat i panelovou zástavbu, v níž osídlují například mezery mezi panely," dodal Viktora.

Rekonstrukce budov jsou však častým problémem. "Jen v letech 1989 až 2000 jsme zaznamenali úbytek tohoto druhu v Praze o 44 procent," řekl Viktora s tím, že tento jev je způsoben především utěsňováním různých prasklin a mezer, v nichž rorýsi žijí.

Rorýsi paneláky milují:

Řešením jsou takzvané rorýsovníky, které lze instalovat na fasádu těsně pod střechu. Jedná de facto o speciální druh ptačích budek, jejichž rozměry jsou rorýsům doslova šité na míru. Těmito rorýsovníky vybavilo svou budovu i ministerstvo životního prostředí. Budky jsou vyrobeny z extrudovaného polystyrenu a podle Tomáše Viktory je jejich trvanlivost v řádu mnoha let. Tyto budky mohou být kompromisem mezi snahou domy co nejvíce utěsnit, a zároveň snahou umožnit hnízdění tomuto unikátnímu druhu.

Rorýse ministerstvo představilo v rámci Roku biodiverzity, jímž byl vyhlášen rok 2010. Celý projekt má za cíl zpomalit úbytek rozmanitosti druhů zvířat a rostlin na planetě. "Zvláště ve městech biodiverzita velmi trpí a podle statistik je denně zastavěno 10,7 hektaru zemědělské půdy," uvedla Dagmar Zíková, ředitelka odboru mezinárodní ochrany biodiverzity.

Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images///440x248/May2009//506231.jpg

URL| http://tn.nova.cz/magazin/hobby/bydleni/rorysovniky-by-mely-byt-na-kazdem-zateplenem-dome.html

Ročně je v ČR kvůli lidem zraněno přes deset tisíc divokých zvířat

31.3.2010   ČRo - izurnal.cz    str. 0   / spolecnost

Jan Bumba, Jan Piroch

V době krize je mnohem těžší získat potřebné peníze na jakékoliv bohulibé projekty od soukromých dárců. I proto je chvályhodné, že se Českému svazu ochránců přírody podařilo navázat spolupráci s Lesy České republiky, které věnují milion korun na provoz záchranných stanic pro handicapovaná zvířata. Těch stanice jen v loňském roce přijaly přes deset tisíc.

„Handicapovaná zvířata jsou volně žijící zvířata, tedy ne například kočky, která se nějakým způsobem dostala do problémů. Problém většinou spočívá v tom, že byla poraněna automobilem, popálena elektrickým výbojem na sloupech s vysokým napětím nebo se může jednat o ptáka, který vrazil do nějaké skleněné výplně. Jsou to zvířata, která mají šanci se do přírody vrátit, nicméně potřebují k tomu lidskou pomoc,“ říká ředitel Kanceláře Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo.

K tomu slouží záchranné stanice. Český svaz ochránců přírody koordinuje činnost 26 záchranných stanic po celé republice. V případě, že někdo takové zvíře najde, může se na záchrannou stanici obrátit a její pracovníci zvířeti pomohou.Podle Stýbla si ochranáři uvědomují, že se jejich činnost může někomu zdát zbytečná, jdoucí proti přirozenému výběru a eliminaci slabých.„Reagujeme ale na to, že i člověk se chová proti přírodě a staví živočichům do cesty nejrůznější nástrahy. Každoročně přijímáme více a více živočichů, v loňském roce to bylo více než deset tisíc, z nichž necelá polovina byla vypuštěna do přírody, některá jsou v léčení, zbytek bohužel uhynul,“ dodává Petr Stýblo z Českého svatu ochránců přírody.

Desítky zvířat v Česku ročně zahynou na úmyslnou otravuVolně žijící zvířata mají v Praze svou záchrankuČeskou přírodu okupují nepůvodní zvířata. Ochránci požadují úpravu legislativyPtáci terorizují psychiatrickou léčebnu, zákony jsou bezmocnéOchránci přírody se obávají o osud úhořů říčníchLesníci na soutoku Moravy a Dyje nesmí frézovat pařezyJežek jako módní doplněk? Britští ochránci zvířat protestujíUssurijští tygři jsou v Rusku na vymřeníV Číně pokračuje zabíjení psů kvůli vztekliněEU rozzlobila Kanadu. Přijala zákaz obchodování s výrobky z tuleňů.

URL| www.rozhlas.cz/_zprava/714177

V katarském Dauhá skončila 15. konference CITES

26.3.2010  TV Nova  str. 5  06:00 Zprávy

Ostatní   

V katarském Dauhá skončila 15. konference Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících zvířat a rostlin CITES. Ochránci přírody i řada účastníků ji považují za prohru. Přestože se na seznam druhů, s nimiž je zakázáno obchodovat, dostali nově například nosorožci, většina dalších návrhů skončila pod stolem. Vyššího stupně ochrany se tak v nejbližší době nedočkají lední medvědi, tuňáci atlantští, korály a až na jeden druh ani žraloci. Podle ekologů zvítězily nad ochranou přírody ekonomické zájmy, především asijských zemí v čele s Japonskem.

Při zateplování domů a opravách půd myslete i na netopýry

27.3.2010    ekolist.cz    str. 0   Zpravodajství

Martin Mach Ondřej 

České republice žije 26 druhů netopýrů a vrápenců, z toho 17 druhů je po určitou část svého života vázána na lidské stavby, osm druhů pak přímo na panelové domy. "Plošné zateplování panelových domů a opravy půd domů se tak týkají i netopýrů," říká Petra Schnitzerová z České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON).

Není to váš soused z paneláku? Na snímku netopýr velký

Licence: GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty)

Bezohledný postup při pracích mohou znamenat pro netopýry vážné ohrožení. Nejen v kvůli ztrátě úkrytu, ale i kvůli možnosti masového úhynu.  Problém například je, je-li v zimě zničen úkryt, kde netopýři přes zimu hibernují. To podle Petry Schnitzerové z ČESON znamená vážné ohrožení populace u nás i v Evropě obecně.

„To, jak zateplovat a opravovat stavby k netopýrům šetrně, je známé a často jde o technicky jednoduché a finančně nenáročné postupy,“ říká Petra Schnitzerová s tím, že samotní ochránci netopýrů rádi pomohou radou či konzultací. Dobré podle ní je vědět o netopýrech a jejich úkrytech základní informace. Během roku mají netopýři čtyři různá období, která ovlivňují jejich chování. V březnu a dubnu mají netopýři své jarní přelety, od května do srpna jsou ve své letní kolonii a vyvádějí mláďata, od září do října mají podzimní přelet a od listopadu do února hibernují ve svém zimovišti. „Kritická jsou období, kdy netopýři hibernují a nejsou nijak aktivní,  a pak během letních kolonií, v době, kdy jsou mláďata nevzletná,“ říká Petra Schnitzerová.

Raději zavolejte

Netopýři se podle Schnitzerové dají rozdělit na dvě skupiny podle toho, jaký druh budov si oblíbili. Některé druhy mají rády klasické budovy, jiné dávají přednost domům panelovým. V klasických budovách, na jejich rozlehlých půdách, nacházejí hlavně útočiště pro letní kolonie. Ve štěrbinách  ve střeše a konstrukcích, nebo i za trvale otevřenými okenicemi pak nacházejí úkryt i druhy tzv. štěrbinové. Pro ně není ztráta jednoho úkrytu fatální. Problém je, pokud netopýři přijdou o možnost letní kolonie.

V panelových domech jsou hlavně štěrbinové druhy, které obsazují volné prostory mezi panely nebo dutiny ventilačních otvorů. Tráví tu jak zimu, tak i léto. Zimoviště často mohou být masová a čítat i stovky zvířat. Pro ně je fatální, je-li jejich zimoviště odkryto v zimě, kdy nevykazují žádnou aktivitu. Záchrana takové kolonie je pak náročná. Pokud se už tak stane, je dobré se obrátit na některou ze stanic pro handicapované živočichy. Je potřeba mít na paměti, že netopýři jsou chránění a jejich zabití je trestný čin. Od roku 2006 jsou všechny druhy netopýrů zvláště chráněny, některé jsou kriticky ohrožené či silně ohrožené druhy. Výjimku z jejich ochrany dávají krajské úřady, případně  pražský magistrát.

Podle Schnitzerové neexistuje univerzální návod, jak v případě objevení netopýrů postupovat. „Druhů je víc a liší se svými vlastnostmi,“ říká Schnitzerová s tím, že je dobré se v případě nálezu spojit s ČESON. Pro zateplovací práce panelových domů lze říci, že by práce neměly probíhat v době hibernace a v době letních kolonií. Pokud je to nutné, lze nechat netopýry odletět a záklopkou z perlinky jim znemožnit návrat. Podle Schnitzerové je ale nutná náhrada ztraceného stanoviště. „Jednocestná zábrana by měla být nainstalována minimálně týden před započetím prací, aby i bázliví jedinci měli šanci překovat strach a odletět,“ říká Schnitzerová.

Při opravách půd klasických budov je důležité načasování prací mimo letní sezonu. „Při opravách je potřeba zachovat charakter úkrytu, aby nedošlo k výrazné změně mikroklimatu, nezanikla místa k zavěšení, nezanikly vletové a odletové otvory,“ říká Schnitzerová s tím, že výletová trasa netopýrů je někdy docela složitá.

Někdy je potřeba řešit problémy s trusem. Většinou se jedná o štěrbinové druhy, ale podle odborníků zpravidla nejde o velká množství trusu. Na půdách může pomoci paropropustní folie, ze které lze trus snadno odstraňovat a nedochází k znečištění podlah. Trus lze pak využít jako velmi kvalitní hnojivo.

„Na budky a ochranu trámů a podobná opatření spojená s ochranou netopýrů lze žádat peníze z programu na ochranu krajiny,“ říká Schnitzerová.

Pokud dojde k nálezu netopýrů během stavebních prací, pak je podle Schnitzerové potřeba zastavit práce v místě nálezu a kontaktovat jednu z následujících institucí: Česká inspekce životního prostředí, Správa chráněné krajinné oblasti, Agentura ochrany a přírody, odbor životního prostředí. Pro konzultaci vhodného postupu lze volat na ČESON či na záchranné stanice.

Přířučky

Metodická příručka pro ochranu netopýrů, Metodická příručka pro praktickou ochranu netopů, Ochrana rorýsů a netopýrů při rekontrukcích budov

URL| ekolist.cz/zprava.shtml

Ochránci přírody zachraňují migrující žáby

25.3.2010  denik.cz  str. 0  Regiony

ČTK

Vsetínsko - Valašskomeziříčští ochránci přírody začali ve čtvrtek instalovat zábrany podél cesty od rybníku Neratov k lesní chatě Zámeček mezi obcemi Valašská Polanka a Pozděchov.

"Zábrany pomohou zachránit život stovkám migrujících žab, které do rybníka přicházejí klást vajíčka a mohly by skončit pod koly aut. ČTK to ve čtvrtek sdělil mluvčí valašskomeziříčské radnice Josef Beneš.

"Rybník je sice z větší části stále pokryt ledem, ale chvíle, kdy tady žáby začnou klást vajíčka, se nezadržitelně blíží. Jejich tah zvolna začíná," řekl jednatel ekologů Milan Orálek. Skokani hnědí a ropuchy obecné musejí cestou k rybníku překonat účelovou komunikaci. I přesto, že to není klasická silnice, vzhledem k blízkosti pily a několika samot je dosti frekventovaná.

Orálek a jeho kolegové proto nejprve ve směru tahu a posléze i na opačné straně instalují pásy půl metru vysoké plastové fólie, kterou v pravidelných vzdálenostech zpevňují dřevěné kolíky.

Nádoby navrtávají do země

Na každých deseti metrech je do země zapuštěna plechovka, vědro či kus kanalizační trubky, do nichž migrující žáby budou padat. Ochránci přírody je pak budou několikrát za den vybírat a přenášet do rybníka. Aby se obojživelníci za deště neutopili, je nutné každou nádobu navrtat, aby voda prosakovala do země.

Celková délka ochranných pásů bude činit zhruba půl kilometru. Společně s lapači zde zůstanou odhadem tři týdny.

V minulosti obdobné zábrany ekologové instalovali podél rušné silnice mezi Valašským Meziříčím a Jarcovou, později také v obci Hutisko-Solanec. Tahy obojživelníků těmito místy ale ustaly a žáby se objevily jinde, kde také potřebují ochranu ekologů.

URL| www.denik.cz/regiony/ochranci-prirody-zachranuji-migrujici-zaby20100325.html

Jeskyňáři sčítají netopýry a kontrolují jim nosy

13.3.2010  Právo  str. 7  Zpravodajství

Jiří Růžička  Ostatní 

Do každoročního sčítání netopýrů v jeskynních systémech Beskyd a Javorníků se pustili vsetínští jeskyňáři. Letos jim navíc kontrolují nosy. Právo o tom informovala mluvčí vsetínské radnice Eva Stejskalová.

Kromě počtu netopýrů se jeskyňáři zaměřují na výskyt nového houbového onemocnění – takzvaného syndromu bílého nosu, které začalo v uplynulých letech hromadně napadat populaci hibernujících netopýrů ve Spojených státech amerických. V poslední době byl zaznamenán jeho výskyt i u nás.

Zatím dva případy onemocnění

Vzhledem k tomu, že výskyt tohoto houbového onemocnění, které se projevuje nápadně bílými povlaky plísně na hlavě, byl na americkém kontinentě na některých místech spojen až se stoprocentní úmrtností netopýrů, věnuje tomuto problému velkou pozornost i Česká společnost pro ochranu netopýrů. Apeluje proto na jeskyňáře, kteří fyzicky provádějí každoroční sčítání těchto létajících savců, aby případnému výskytu této nemoci věnovali pozornost.

„Výskyt houby provázející onemocnění byl totiž zjištěn také v Evropě, zatím však bez masových úhynů,“ vysvětlila Petra Schnitzerová z České společnosti pro ochranu netopýrů.

Případných bílých nosů netopýrů si proto všímají i vsetínští jeskyňáři.

„Prošli jsme už většinu lokalit v Beskydech a Jeseníkách, kde se netopýři vyskytují, a dosud jsme zaznamenali pouze dva takové případy. Ani v jednom z nich nebyl výskyt plísně spojen s úmrtím jedince,“ potvrdil vsetínský speleolog Pavel Dobeš. Odborníci se proto přiklánějí k názoru, že evropští netopýři mohou být vůči tomuto druhu onemocnění imunní.

„Přesto, pokud někdo zaznamená nález netopýra s nápadně bílými povlaky na hlavě, je dobré nález ohlásit například na Českou společnost pro ochranu netopýrů. A přestože možný přenos na člověka při kontaktu s nemocnými netopýry nebyl zjištěn, je třeba vždy dodržovat základní hygienické zásady a napadených jedinců se nedotýkat holýma rukama,“ uzavřel.

Zda se následky tohoto syndromu projeví i na populaci evropských netopýrů, bude podle odborníků známo až v průběhu několika let.

Puštík bělavý se v Beskydech cítí dobře

9.3.2010   Horizont   str. 13   Téma

DANIEL KŘENEK 

V letošním roce už byl výskyt naší druhé největší sovy potvrzen na dvou místech

V současné době ornitologové monitorují v ptačí oblasti Beskydy naši druhou největší sovu, puštíka bělavého (Strix uralensis).

Celkem je každoročně monitorováno 12 lokalit této velmi vzácné sovy patřící mezi kriticky ohrožené druhy. Zatím ornitologové potvrdili, že puštík žije v masívu Ostrého vrchu a v Národní přírodní rezervaci Mionší, ale jeho výskyt se dá očekávat také v dalších lokalitách.

Puštík bělavý hnízdí na území České republiky pouze na Šumavě a v CHKO Beskydy. Že se jedná o velmi vzácný druh, dokládá i velmi nízký počet hnízdících párů v Česku. Aktuální odhady se pohybují v rozmezí 40 – 55 párů pro celou naši republiku, z toho v Beskydech hnízdí 25 - 30 párů.

Miluje pralesovité porosty

Puštík bělavý v Beskydech žije díky tomu, že se zde místy ještě zachovaly zbytky pralesovitých porostů. Pro hnízdění si vybírá dutiny nebo polodutiny v mohutných stromech nebo mohutné zlomené kmeny, na jejichž vrcholcích si zakládá hnízda. Tato sova je dnes tak vzácná především proto, že původní pralesovité porosty byly vykáceny a nahrazeny monokulturami, které jsou po dosažení mýtního věku beze zbytku vytěženy.

V lesích tak chybí mohutné přestárlé stromy, které by puštíkům poskytly vhodné hnízdní příležitosti, právě proto většina párů v Beskydech hnízdí v rezervacích. Přitom pro ochranu této krásné sovy stačí v lesních porostech ponechávat několik stromů k úplnému dožití, tito jedinci potom vytvářejí vhodné podmínky pro celou škálu dalších živočichů. Protože převažující složkou potravy puštíka jsou drobní hlodavci, např. norník rudý nebo hraboš mokřadní, kteří působí škody zejména na sazenicích lesních dřevin, tato sovička nám jejich predací prokazuje dobrou službu.

Není radno se přibližovat

Během února a března samci puštíka obhajují svá teritoria nápadným, až tajemně znějícím hlubokým houkavým hlasem, což je ideální doba pro jejich sledování. Toho využívají ornitologové při monitoringu, kdy ho mohou při nočních pochůzkách ve vhodnou dobu poměrně snadno zjistit. Puštík mívá i denní aktivitu a pozorný a tichý turista jej může vzácně spatřit i za bílého dne. Lidé by rozhodně neměli vstupovat do rezervací, protože puštík je v době hnízdění poměrně citlivý na vyrušení. Některé páry si hnízdo intenzivně brání a dostaneli se narušitel do jeho blízkosti, může na něj puštík nepříjemně zaútočit.

V Mionší, na Smrku, v Nýdku

Dosavadní výsledky monitoringu ukazují, že některé lokality jsou obsazovány velmi dlouho. Nejstarší známou lokalitou je prales Mionší, kde je výskyt puštíka prokázán už v 80. letech minulého století. Druhou nejdéle známou lokalitou je masív Smrku. Teprve v posledních pěti letech je hnízdní výskyt prokázán i ve Slezských Beskydech, konkrétně v širším okolí Nýdku, kde byla zjištěna dvě obsazená teritoria.

Výskyt tak vzácného druhu dokazuje, že Beskydy jsou ještě zachovalým územím s řadou přírodních hodnot a zatím je zde ještě co chránit. Snažme se, aby tomu tak bylo nadále.

Puštík bělavý je nápadná a krotká sova, aktivující často za bílého dne, která je v blízkém okolí svého hnízda silně agresivní. V současnosti v Čechách puštík bělavý nehnízdí a s výjimkou Šumavy v minulých stoletích patrně ani nehnízdil. Na Moravě se v 80. letech utvořila malá izolovaná hnízdní populace v oblasti Beskyd. Jde zřejmě o důsledek pozvolného šíření puštíka bělavého západním směrem ze Slovenské republiky, kde se v současné době vyskytuje početná stabilizovaná populace. V současnosti je puštík bělavý rozšířen především v horských lesích střední Evropy (Karpaty, některé horské oblasti bývalé Jugoslávie a nejvýchodnější oblasti Alp).

Foto popis|

O autorovi| DANIEL KŘENEK (Autor je ornitolog)

Kvůli počasí přijali bartošovičtí ochránci přírody více zvířat

8.2.2010   Mladá fronta DNES    str. 3   Kraj Moravskoslezský, (ČTK)

Bartošovice - Letošní tuhá zima si vybírá svou daň i v přírodě. Stanice na záchranu volně žijících živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku v lednu přijala zhruba o čtvrtinu zvířat více než za loňský leden. „Celkem bylo do stanice převezeno šestapadesát poraněných zvířat,“ řekl pracovník stanice Jan Kašinský.

„Velká část příjmů je v přímé souvislosti s počasím. Jde zejména o káně lesní a kalouse ušaté, kteří buď zeslábnou nedostatkem potravy nebo jsou zraněni auty, když se pokoušejí živit na jiných zvířatech usmrcených na silnici,“ vysvětlil Kašinský.

Dodal, že stanice přijala i několik labutí a volavek popelavých, které se dostanou do vážných problémů po zamrznutí vody. „Zejména u labutí musím připomenout, že velká část případů jde na vrub lidí, kteří v létě a na podzim krmí labutě na místech, kde nemohou přezimovat,“ podotkl Kašinský.

Labutě se podle něj živí rostlinnou potravou a když jí před zimou začne ubývat, přelétají tam, kde nějakou potravu najdou. Pokud jsou však například na rybníku přikrmovány, místo neopustí. Když pak rybník zamrzne, zvířata mohou přimrznout k ledu. Kvůli přikrmování navíc mohou mít nadváhu. „Zdravá labuť nebo zdravá volavka přimrzne k ledu jen zcela výjimečně,“ podotkl Kašinský.

Nejvzácnějším přijatým zvířetem byl v lednu kalous pustovka. Jde o sovu, která hnízdí především v severních oblastech Evropy a Asie, a v České republice se ve větším počtu objevuje zejména na podzim a v zimě.

„Tato pustovka byla sražena autem a utrpěla fraktury obou křídel. V současnosti je v léčení,“ uvedl bartošovický ochránce přírody Jan Kašinský.

Současné počasí je pro zvířata, která musí shánět potravu venku, mimořádně zatěžující. Vysoká vrstva sněhu, která místy může přesahovat až třicet centimetrů a je na ní navíc ledová krusta, ztěžuje býložravcům prohrabávání k rostlinám, které jsou schovány pod sněhem. Drobní savci se tak nedostanou k povrchu a k nim se naopak velmi těžko dostávají ptáci, kteří je loví.

***

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

Netopýry hubí plíseň. Po Česku objevena i na Slovensku

16.2.2010  tyden.cz  str. 0  Věda a technika

Ochránci přírody našli na středním Slovensku první netopýry napadené během zimování smrtící houbovitou chorobou známou jako syndrom bílého nosu, oznámil ředitel slovenské Společnosti na ochranu netopýrů Martin Ceľuch. V USA zahubila tato choroba v posledních letech asi milion jedinců a zdecimovala kolonie některých netopýřích druhů. Začátkem února byl výskyt tohoto onemocnění potvrzen i v České republice.

První čtyři netopýři napadení plísní byli nalezeni minulý týden při kontrole zimovišť v jeskyních Slovenského krasu. Typický bílý nos od plísně měl ale jen jeden z nich, u ostatních houba napadla létací blány. Podle experta státní ochrany přírody Štefana Matise se nakazili netopýři ve třech lokalitách vzdálených od sebe asi tři kilometry.

Zatím není jasné, jak ničivý vliv bude mít houba na populaci slovenských netopýrů. "Podle jedné z hypotéz, v jejíž potvrzení doufáme, se zde houba vyskytovala již dříve a netopýři jsou vůči ní odolní," řekl Ceľuch. V minulosti však aktivisté bílou plíseň na tělech netopýrů nezaznamenali a výzkum choroby se teprve rozbíhá. Na Slovensku žije 28 druhů netopýrů, jejich celkový počet odborníci odhadují na několik milionů. Ochránci přírody ročně na zimovištích zkontrolují asi 60 000 netopýrů.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/netopyry-hubi-plisen-po-cesku-objevena-i-na-slovensku_159057.html

Tetřev hlušec? - Už jen na Šumavě a posledních dvacet v našich Beskydech

16.2.2010  Horizont   str. 8   Region

Před sto lety se houfně lovili na polévku, dnes jsou na červeném seznamu ohrožené fauny

V České republice jsou nyní dvě oblasti, kde ještě žije náš největší kurovitý pták - tetřev hlušec (Tetrao urogallus).

Zatímco na Šumavě se tetřevům ještě daří, v Beskydech jeho populace už jen živoří. Ještě na počátku minulého století byli tetřevi běžně rozšířeni ve všech našich vyšších pohořích, dnes žijí už jen na posledních několika málo místech.

Přitom Beskydy byly počátkem minulého století vyhlášenou tetřeví oblastí, a dokonce zde byli nějakou dobu i loveni. Počty tokanišť se počítaly na desítky a počty ptáků se pohybovaly ve stovkách. Např. několik tokanišť se nacházelo v okolí Národní přírodní rezervace Mionší, Velkého Polomu, Ostrého, na Slavíči a v okolí vrcholu Ropice.

Dnes se počet tetřevů v Beskydech odhaduje maximálně do 20 jedinců a v současné době není jisté, zda se zde ještě rozmnožují nebo se jedná o přechodně se vyskytující ptáky původem ze sousedního Polska nebo Slovenska.

Proč rapidně hynou?

Příčin masivního úbytku tetřevů je hned několik. Především to bylo lesnické hospodaření. Byly vykáceny původní pralesovité porosty a místo nich byly vysázeny stejnorodé porosty smrku nebo buku. V souvislosti s těžbou v porostech došlo později k výstavbě husté sítě lesních cest a tím i ke zpřístupnění dříve klidných míst. Následující masivní rozvoj turistického ruchu, spočívající v budování nových turistických center, chatových osad, turistických tras, cyklotras, ale i stále šířící se zástavba do horských údolí, udělaly z původně odlehlé a klidné oblasti pro tetřeva území s nedostatkem klidu.

Hnízda čelí predátorům na zemi

Bez vlivu není ani rostoucí početnost predátorů - lišek, kun, divokých prasat atd. Všichni jsou nebezpeční zejména v době hnízdění tetřevů. Tito ptáci zakládají hnízdo na zemi a po vylíhnutí kuřat trvá ještě dlouho než jsou schopna vzletu, čímž jsou hodně zranitelná.

To zdaleka není výčet všech ohrožujících faktorů, ale je evidentní, že tetřevy nejen na našem území, ale i v celé Evropě, vytlačuje činnost člověka. Proto byl tetřev v České republice zařazen mezi nejpřísněji chráněné živočichy jako kriticky ohrožený druh.

Nutnost ochrany zbytkových populací si uvědomily i členské státy EU a pro tetřevy vyhlásily několik ptačích oblastí, mezi něž patří i Beskydy. Úkolem ptačích oblastí je zajištění přežití populace tohoto krásného ptáka.

Pro Beskydy to však bude úkol velmi náročný. První nadějí je spolupráce správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy a státního podniku Lesy ČR, která vede k postupnému zlepšování stavu lesních porostů.

Létají k nám z Polska?

Dále je to již několik let probíhající umělé posilování populace na polské straně Beskyd. Vypuštění tetřevi pravděpodobně migrují až do našich Beskyd a zřejmě se v nich zdržují. Tetřevům to však stále nedává dostatečné podmínky k přežití. Žel, nárůst rušivého neregulovaného turistického ruchu vede k rychlému úbytku klidových míst. Řada obcí má v záměru budovat nové sjezdovky a rekreační centra, lanovky a nové trasy všeho druhu. V létě to jsou davy turistů, houbařů a borůvkářů, kteří vlezou prakticky všude. Nejvíc problematické jsou stále častější nelegální vjezdy motorových vozidel, v poslední době hlavně čtyřkolek a terénních motocyklů.

Zbytečný pohyb v zimě vyčerpává

Zlá situace je v zimě, kdy se stále více skialpinistů a běžkařů pohybuje v porostech a mimo vyznačené trasy, čímž tetřevy ruší. Zatímco my se můžeme kdykoli schovat do tepla domova, tetřevi musí v zimě čelit krutým mrazům, sněhovým vánicím, predátorům a potýkat se s nedostatkem potravy, proto se tito ptáci snaží maximálně šetřit energii. Každé vyrušení vede ke zbytečnému výdeji energie. Zejména při letu je tento výdej obrovský. Čím častější a větší jsou ztráty energie, tím více klesá tělesná kondice jedince a snižují se šance na jeho přežití.

Na červeném seznamu ohrožených

Během února a března začnou ornitologové tetřevy v Beskydech opět sčítat, a tak budou k dispozici čerstvé informace o tom, zda tetřevi u nás zdárně přečkali zimu.

V posledním desetiletí se až příliš rychle naplňují červené seznamy ohrožených druhů rostlin a živočichů a tetřev je v nich už žel červeným písmem zapsán. Každý druh má v přírodě svou funkci a své místo. Dopřejme ho také tetřevům. D

ANIEL KŘENEK (Autor je členem České společnosti ornitologické a koordinátorem monitoringu ptáků v ptačí oblasti Beskydy)

Projekt vypouštění vzácných orlů do přírody pokračuje

15.2.2010   RTA    str. 6   17:50 Zprávy z regionů

Robert HEČ, moderátor--------------------Na severu Moravy hynou vzácní orli. Na konci loňského roku uhynul už třetí velký dravec vypuštěný do přírody. A nedávno se odmlčela satelitní vysílačka dalšího orla. Projekt bude přesto pokračovat, a to o rok déle, než se čekalo.

Michal POLÁŠEK, redaktor--------------------Srpen loňského roku. Ochránci přírody vypouštějí na skrytém místě v Beskydech trojici orlů skalních. Kromě starší samice Hanky se na beskydské nebe dostala i mláďata Ria a Miko. Samec Miko ale vůbec neměl štěstí. V prosinci byl nalezen na Bruntálsku mrtvý.

Petr OREL, vedoucí stanice v Bartošovicích--------------------Příčinou úhynu byla podle vyšetření nějaká patologická změna na srdci.

Michal POLÁŠEK, redaktor--------------------Velký otazník se navíc vznáší i nad samicí Riou. Její satelitní vysílačka se odmlčela. Ochránci přírody doufají, že jde o technikou závadu. Už v září uhynula samice Gabča na otravu zakázaným jedem karbofuran. Ochránci přírody chtějí ještě vypustit 8 až 10 orlů. Michal Polášek, RTA, Bartošovice.

S orlem nad hlavou

13.12.2009   respekt.cz  str. 0  RESPEKT.IHNED.CZ Jan Brabec    

Čeští ornitologové se snaží vrátit orla skalního do volné přírody

S hrdě vztyčenou hlavou chvíli posedává na vrcholu vysokého smrku a pronikavýma žlutýma očima sleduje pozorně okolí, pak najednou roztáhne mohutná křídla a střemhlav se spustí do volného prostoru, aby v dlouhých kruzích pomalu vystoupal k modrému nebi a za chvíli se ztratil vysoko v mlžném oparu. Několik mužů pod smrky ho se zvrácenou hlavou pozoruje dalekohledy a tváří se při tom nadmíru spokojeně. Není divu: vždyť se po dlouhých letech podařilo to, co už se zdálo navždy ztracené. V kopcích Moravskoslezských Beskyd nedaleko Nového Jičína právě k volnému nebi české přírody poprvé po stech letech vzlétnul v našich podmínkách zcela výjimečný tvor, ptačí král - orel skalní.

Nový pokus

Lépe řečeno - není to úplně poprvé. V rámci programu Návrat orla skalního vypustili ornitologové ze záchranné stanice ochránců přírody v Bartošovicích nedaleko Nového Jičína během tří let dokonce orlů třináct. Jenže s návratem do přírody a v soužití s lidmi to ptačí král nemá jednoduché. Jednoho z vypuštěných orlů zabil elektrický proud vysokého napětí, samičku pak nedávno otrávená návnada zakázaným jedem karbofuran. Její zkroucenou mrtvolu objevili letos v září ochránci přírody u Votic nedaleko Benešova, na dopadení neznámého traviče pak vypsali peněžitou odměnu 78 000 korun. Pro ochranáře je to totiž hodně citelná rána: vždyť vychovat orla skalního a vypustit do volné přírody tak, aby v nástrahách moderního světa obstál a přežil, stojí nemalou námahu.

“Celý profesní život jsem toužil, aby se k nám orel skalní vrátil, je to úžasný pták a do české přírody patří,“ říká vedoucí již zmíněného programu s příznačným jménem Petr Orel. Ještě na začátku dvacátého století bylo možné orla skalního běžně spatřit třeba na Šumavě, z Krkonoš a Beskyd zmizel o půl století dříve v rámci mysliveckého vybíjení takzvaných škůdc“, jak se v lovecké hantýrce označují dravci a šelmy. Česko je tak vedle Irska jedinou evropskou zemí, kde orel skalní nežije; jinak se evropská orlí populace počítá na pět a půl tisíce jedinců.

Orel samozřejmě není žádný škůdce. Stejně jako jiní dravci plní v přírodě funkci jakéhosi uklízeče: živí se totiž mršinami a lovem slabších a nemocných zvířat, čímž přispívá k udržování silné a zdravé populace zvířat, jako jsou zajíci či lišky. Pozitivně ovlivňuje i počty ostatních dravců, tak aby se zbytečně v rámci ekosystému nepřemnožili. Podle ornitologa Petra Orla by měl člověk navíc ocenit, jaký je orel skalní zajímavý a impozantní pták: dorůstá až jednoho metru, má rozpětí křídel přes dva metry a dokáže se celé hodiny vznášet doslova kilometry vysoko. “Nechat se unášet v proudech větru, to úplně miluje. Každý z orlů je jiný a cítíte z nich klidnou a sebevědomou individualitu,“ říká Petr Orel.

Orel skalní se dožívá až padesáti let, ve volné přírodě obsazuje teritorium zhruba padesáti kilometrů čtverečních, zalétává až sto kilometrů daleko a dokáže ulovit i dospělou lišku. Jenže přirozenou cestou by se k nám už z řady “civilizačních“ důvodů podobně jako třeba rys, medvěd či vlk asi nerozšířil, navíc je orel skalní celý život fixovaný na místo svého narození, a tak jedinou možností tedy je ptáka odebrat z jeho přirozeného hnízda, odchovat a pak pod pečlivým dohledem vypustit nazpět do volné přírody. “Alespoň na horách by mohl mít přednost před člověkem,“ usmívá se otec projektu Orel.

Dina s Gabčou a Evženem

“Každá orlice má každý rok dvě mláďata a vždycky to druhorozené zhruba po pěti dnech ze sebezáchovných důvodů utrácí jako tvora, o kterého se už nestačí starat. Takže jde o to ten pravý okamžik vystihnout a těsně předtím živé kuřátko z hnízda odebrat, jezdíme kvůli tomu na Slovensko,“ vysvětluje postup Petr Orel. Jenže to není zase až tak jednoduché: ornitolog musí celé týdny, ne-li celé roky takového orla v nepřístupném terénu slovenských hor sledovat, než se takové hnízdo dá vůbec objevit. Po odebrání mláděte (v té době se nepozná, jestli je to sameček či samička) pak musejí ochranáři plně nahradit jeho matku: krmit sotva vylíhlého orla až šestkrát denně, navíc musejí řešit i jeho případné zdravotní problémy vzniklé při porodu nebo vrozené vady, jako je třeba záducha.

A jsou to doslova celé příběhy: jednoho orlíka našli se zlámanými křídly po vypadnutí z hnízda, podařilo se ho sice vyléčit, až mohl dokonce i létat, později ho však jako přece jen nemotornějšího tvora uštknula zmije. Jiné mládě pak vyvracelo nepřirozeně hlavu a po dlouhých lékařských vyšetřeních se ukázalo, že vada je neurologická a že orlík má nedostatek vitaminů B1. Šlo právě o tu orlici, která se nakonec po usilovné a úspěšné léčbě a zhruba dvouletém životě v přírodě stala obětí jedovaté návnady s karbofuranem. “Podařila se nám ale neuvěřitelná věc: na stanici už od roku 1983 žije stará, kdysi postřelená orlice jménem Dina, se zlámaným křídlem neschopná letu, a ta se cizích mláďat bez problémů naštěstí ujala,“ líčí Petr Orel. Po měsíci až šesti týdnech pak už téměř dorostlá mláďata převážejí do speciální voliéry v lesním terénu a tam postupně vypouštějí, další týdny, než se ptáci osamostatní, je pak ještě přikrmují.

Do dnešního dne tak do volné přírody vypustili postupně třináct orlů, do roku 2011 jich má být až pětadvacet. Program dotuje Evropská unie a stojí zhruba milion a půl korun ročně. “Vlastně až do letošního roku jsme byli úspěšní a orlům se víceméně daří, jedna orlice už dokonce vytvořila pár s divoce žijícím orlem ze Slovenska. Pohlavně ale dospívají až tak v pěti letech, a tak s napětím sledujeme, jestli naši orli už brzy zahnízdí,“ vysvětluje Petr Orel.

O svých svěřencích mají bartošovičtí ochránci dokonalý přehled: ptáci totiž mají na zádech dočasně připevněnou vysílačku. A díky nim tak vlastně mohou sledovat drama orlího návratu v beskydských kopcích takřka v přímém přenosu: “Hned zpočátku programu nám například signál u jednoho z orlů celé dny ukazoval pouze na jediné místo: po dlouhém pátrání jsme zjistili, že vysílačka vězí uvnitř liščí nory. Mysleli jsme si proto, že orla zadávila a sežrala liška. Jenže to byl omyl, po několika měsících se ozvala jedna žena, že její manžel v lese deštěm promáčenou a těžce se pohybující orlici Hanku odchytil a zavřel doma ve starém stanu, naštěstí se ji podařilo zachránit,“ líčí Orel.

Jiné příhody už jsou ale drastičtější: třeba nález nemohoucího raněného orla, u kterého se pak zjistilo postřelení z brokovnice. Během pátrání ochranáři zjistili, že se pravděpodobně nelíbil myslivci, který zřídil na lišky čerstvou návnadu z králičích vnitřností a orel mu ji chtěl sežrat. “I když jsme podali trestní oznámení a postřelení pomocí rozborů kriminalistického ústavu dokázali, policie to ale zase až tak vážně nebrala, případ byl odložen, a proto nebyl nikdo potrestán, maximálně dostal nějakou pokutu,“ kroutí hlavou Petr Orel. “Ale případ otrávené Gabči byl nějaký jiný: otrava karbofuranem je přece jen taková ubohá, zákeřná smrt. A je to hodně emotivní: po letech takových starostí jsou to pomalu jako vaše děti.“

Na jednom z holých kopců tyčících se nad Novým Jičínem pohybuje muž v zelené vestě malou anténou ve vzduchu nastavenou směrem ke vzdálené kontuře Beskyd a napjatě naslouchá ruchům malé vysílačky. Najednou zpozorní a z malého reproduktorku se ozývá pravidelný signál podobný tlukotu srdce. Nikde není sice nikoho vidět, vysílaný signál však prozrazuje, že tam kdesi v nebeských dálkách krouží orel skalní. “Bez lidí je mu určitě lépe,“ říká Petr Orel. “Úplně ho vidím, jak si jen tak klidně plachtí v tom syrovém beskydském vzduchu.“

PŘÍPAD KARBOFURAN

Podle ornitologů právě případ otrávené orlice Gabči znovu poukázal na chronický problém místní ochrany lesní zvěře: i když se o trávení zvířat karbofuranem hlasitě mluví doslova celé roky a označují se i viníci, děje se tak beztrestně a jeho používání zatím nikdo nebyl schopen udělat přítrž. Karbofuran je sice dnes nelegální zakázaná látka, jejíž držení je trestné, ale jako kdysi používaný postřik v zemědělství je mezi lidmi v obrovském množství a jeden litr stačí traviči na celý život. “K otravě zvířete je totiž třeba pouhá jediná kapka,“ říká Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické. Ornitologové navíc dosud neznají jediný případ vypátraného a potrestaného pachatele otrávených návnad a monitorují jich po celých Čechách každý rok prokazatelně hned několik. “Jenže to jsou dohledané oběti, stovky dalších někam zaleze do křoví a už je nikdy nikdo nenajde,“ líčí Zdeněk Vermouzek.

V rámci takzvané ptačí kriminality, kdy se zvířata zabíjejí potajmu “na maso“, na trofeje či jako údajná “škodná“ beroucí lidem jejich oblíbené pochoutky jako třeba zajíce či kapry, převládá nad všemi způsoby zabíjení právě otrava karbofunem. “A je to dosti bolestivá a krutá smrt: zvířeti ochrnou svaly a za plného vědomí pak umírá udušením,“ popisuje Vermouzek. Podle ornitologů jsou viníky hlavně myslivci či rybáři, kteří mají na “potlačení“ populace dravců zájem, a pak - liknaví příslušníci policie, kteří jsou mnohdy sami držiteli myslivecké průkazky a zdráhají se zkrátka takové případy do důsledku prošetřit. Ministerstvo životního prostředí proto nedávno navrhlo jakousi “mezirezortní metodiku“ k šetření takových případů. Ta vyzývá policii, aby šetřila i jen podezření na otravu karbofuranem, což by předešlo časové prodlevě a zahlazení stop.

A co na případ karbofuran říkají údajní viníci? “Jsou to všechno jenom domněnky. Takového traviče bychom totiž z řad našich členů rozhodně vyloučili, bylo by to prostě proti naší etice,“ říká Luděk Králíček, mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty která sdružuje kolem pětadevadesáti tisíc místních myslivců.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-39426690-s-orlem-nad-hlavou

zpět

Otrávenou orlici řešil i ministr Miko

16.11.2009    denik.cz    str. 0   Z domova

 Adam Knesl    Jiné NNO   

Novojičínsko, Benešovsko – Vzácného dravce, který byl do volné přírody vypuštěn v rámci ojedinělého projektu Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd, někdo otrávil na konci letošního září ve středočeských Olbramovicích.

Jak již Deník informoval, Gabča zemřela po pozření prudce jedovaté látky zvané karbofuran. „Mrtvého ptáka se nám podařilo vypátrat, protože měl vysílačku,“ řekl krátce po nalezení mrtvého orla Pavel Křížek, zakladatel Ochrany fauny Votice na Benešovsku.

„Policejní komisař zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami,“ informovala v pátek 13. listopadu benešovská policejní mluvčí Zuzana Stránská s tím, že traviči hrozí až jeden rok vězení. Ač orlici otrávil neznámý pachatel již v září, policejní vyšetřování se spustilo až o několik týdnů později. A v tom je, podle slov Petra Orla, vedoucího záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku, organizace, která realizuje náročný projekt, největší problém. „Ředitelství Policie České republiky vydalo závazný pokyn pro šetření, že se může zahájit až poté, co se zjistí, že ten pták byl skutečně otráven. Není ovšem řešeno, kdo by měl mrtvé tělíčko poslat na vyšetření a zjistit to,“ řekl Deníku Petr Orel.

Ročně až 50 otrávených orlů

V tomto případě se zrak spravedlnosti obrací především na ochránce přírody, kteří pro další vyšetřování důležitou pitvu zařídí, a především zaplatí. Jedna taková vyjde průměrně na dva tisíce korun. „Ročně je nahlášeno kolem padesáti případů otrávení, ale to je jen zlomek. Odhaduji, že je to tak pět až sedm procent všech případů,“ upozornil vedoucí bartošovické stanice. Především na dlouhou prodlevu mezi nálezem mrtvého živočicha a začátkem vyšetřování upozornili ekologové minulý týden v Praze ministra životního prostředí. Nejde však o jediný závažný problém. „Úspěšné vyšetření jednotlivých případů velmi ztěžuje fakt, že je vyšetřují místní oddělení Policie ČR, kde mohou úspěšnému dořešení případů bránit osobní vazby. Vyšetřovatelům navíc chybí metodická pomoc a podpora z ústředí,“ postěžoval si na ministerstvu Zdeněk Vermouzek z české společnosti ornitologické.

Fakt, že tyto kauzy mají na starost v drtivé většině „domácí“ policisté, znepokojuje i Petra Orla. „Měla by se především očekávat větší spolupráce policie s Inspekcí životního prostředí, a především by tyto případy neměla šetřit místní oddělení policie, protože je tam provázanost na lidi, kteří by to mohli mít na svědomí,“ připustil Orel. Ministr životního prostředí Ladislav Miko o těchto problémech ví. „Policejní prezidium nám sice obecně deklarovalo ochotu ke spolupráci, další konkrétně zaměřené výzvy však zatím vyslyšeny nebyly. Bez intenzivní vzájemné spolupráce však lze úspěšné dopadení pachatelů v České republice očekávat jen těžko,“ povzdechl si ministr s tím, že případ orlice Gabči je bohužel jen jedním z mnoha.

Traviči často "chrání" drobnou zvěř

Dravci, podle ochránců zvířat, doplácejí na svou predátorskou povahu. Trnem v oku jsou prý lidem, kteří se snaží chránit drobnou zvěř. „Zřejmě ukrádají z jejich jídelníčku,“ poznamenal Orel. Karbofuran, který traviči používají nejčastěji, zabíjí obzvlášť drastickým způsobem. Tento jed napadá nervovou soustavu a způsobuje ochabnutí svalstva. Zvíře se za plného vědomi udusí. Podle šéfa bartošovické stanice stačí k zabití tak velkého ptáka, jako je orel skalní, pouhá kapička. Od loňského roku je karbofuran na seznamu zakázaných látek a jen jeho držení je již trestné. Nejen na smutném osudu orlice Gabči je však vidět, že ani hrozba trestu traviče příliš neodrazuje. Moc dobře totiž vědí, že budou jen stěží dopadeni, natož usvědčeni, což jasně podtrhuje další z mnoha případů.

V březnu byl otráven dospělý pár vzácných orlů mořských mezi Ostravou a Opavou. A výsledek? „Bohužel ani zde nebylo nic dohledáno,“ povzdechl si na závěr Petr Orel.

Možná se pro někoho stane motivací více než padesátitisícová odměna, kterou na dopadení vraha mladé orlice vypsal novojičínský Český svaz ochránců přírody.

URL| http://www.denik.cz/z_domova/otravenou-orlici-resil-i-ministr-miko20091116.html

zpět

Projekt Návrat orla skalního

11.11.2009   ČRo 1 - Radiožurnál   str. 12   12:00 Ozvěny dne

Ostatní   

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Čeští ochránci přírody se snaží nejen udržet ve zdejším ekosystému co nejvíc stávajících druhů zvířat nebo rostlin, ale vracet sem i ty, které tady bývaly doma a postupně se vytratily. Musejí se přitom vyrovnat s objektivními překážkami, změnou přírodních podmínek, postupem v městských aglomerací. S tím se počítá. Jenže někdy se do toho vloží i lidský faktor. Před několika týdny na něj narazil i projekt Návrat orla skalního, když na Benešovsku našli tělo samičky, kterou zabila návnada se smrtícím jedem. Není to ojedinělý případ. A fenomén úmyslného trávení zvířat ve volné přírody dnes s novináři probírali zástupci ministerstva životního prostředí i svazu ochránců. Jednoho z nich, vedoucího Záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku Petra Orla zdravím po telefonu.

Petr OREL, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích

--------------------Dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Váš tým vypustil letos několik orlích skalních v Beskydech. Podařilo se už objasnit, čím se otrávila ona orlice, která se dostala do středních Čech?

Petr OREL, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích

--------------------No, tak my jsme vypustili v letošním roce 3 orly skalní, ale ten projekt probíhá už od roku 2006 a na tu otrávenou návnadu doplatila orlice skalní, vypuštěnou v roce 2007, tedy dvouletá orlice. Podařilo se to prokázat, jeden byl karbofuran, tedy pesticid používaný v zemědělství, nicméně od roku 2008 je zakázaný, tak jako je zakázáno trávení zvířat od 60. let minulého století.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Neví se ale, kdo tam tu otrávenou návnadu položil?

Petr OREL, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích

-------------------To samozřejmě nevíme. My jsme jenom podali trestní oznámení a teď čekáme, co orgány činné v trestním řízení jaksi budou podnikat a jak to řízení dopadne.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Děje se to často, že by lidé kladli někam otrávené návnady?

Petr OREL, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích

--------------------Můžeme říct, že v posledním desetiletí prostě ty případy nám stouply, a bohužel ty otravy, na ty otravy doplácejí kriticky a silně ohrožení živočichové, jako je orel mořský nebo v tomto případě orel skalní. A vzhledem k tomu, že to jsou prostě malé populace, tak to může ohrozit i ty populace jako takové.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Máte nějaké vysvětlení pro to, proč k tomu vůbec dochází? To vypadá jako věc, která se vymyká rozumu?

Petr OREL, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích

--------------------Tak vysvětlení tam je nijaká, tam je snaha zřejmě od některých lidí, kteří provozují honitby, prostě eliminovat takzvanou pro ně škodnou, škodnou zvěř, a tak aby utrpěli jakoby co nejmenší ztráty na drobné zvěři. Jiné vysvětlení nevidím, že by to byla taková zášť nějaká vůči třeba orlům, to si myslím, že není. Prostě snaha je tam zřejmě eliminovat některé druhy šelem, jako je například liška, ale bohužel ti orli jsou skutečně do značné míry závislí na uhynulých kusech nebo respektive působit sanitárně, berou uhynulou zvěř a doplácí na to tak.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------Děkujeme za rozhovor. Petr Orel, vedoucí stanice ochránců zvířat v severomoravských Bartošovicích. Všem se velice omlouváme za horší kvalitu telefonní linky.

zpět

Přežili rok 2000, ale teď vymírají

4.11.2009  Mladá fronta DNES  str. 4 Z domova

JAN GAZDÍK    Jiné NNO   

Praha - Téměř padesáti tisícům zvířat a rostlin hrozí vyhynutí. Nová data z Červeného seznamu ohrožených druhů zveřejnila Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů.

Seznam se obnovuje každé dva roky a mapuje 48 000 druhů. Sedmnáct tisíc je přitom vážně ohroženo. Stejně špatně na tom mohou být i dosud neprozkoumané či zcela neznámé druhy.

„Pamatuji dobu, kdy jsme se obávali o poměrně malou skupinu kriticky ohrožených druhů, teď míříme ke zhroucení celého ekosystému,“ řekl České televizi Jonathan Baillie z Londýnské zoologické společnosti. Tuto vážnou krizi by vlády měly brát podle vědců konečně vážně a začít něco dělat.

Česku zatím zhroucení ekosystému nehrozí. Ale varování Mezinárodní unie pro ochranu přírody se republiky i tak citelně dotýká. „Všichni obojživelníci i většina plazů jsou ohroženi,“ připomíná ředitel Svazu ochránců přírody Petr Stýblo. „Pokud bych měl bít na poplach, tak se to týká zejména hmyzu. Jenomže tohle vymírací drama už tak nevnímáme, i když je to právě hmyz, který dostává při chemizaci zemědělství či nevhodných zásazích do krajiny nejvíc na frak.“

Málo viditelné vymírání hmyzu má ovšem tragické důsledky pro tvory, kteří se jím živí, takže se na seznamu ohrožených ocitli také oni. „Třeba chocholouše, mandelíka, dudka nebo křepelku už skoro nespatříte i proto, že vymřela jejich potrava – velký hmyz,“ říká Stýblo.

Zemědělci sami proti sobě Vedoucí druhové ochrany ministerstva životního prostředí Jan Šíma připomíná, že v USA došel nedostatek včel tak daleko, že si farmáři najímají včelaře, kteří i s včelstvy přijíždějí až k plodinám, aby mohly být opylovány. „Jde o bludný kruh. Zemědělská velkovýroba hubí tvory, na nichž je životně závislá.“

Může se něco podobného stát i v Česku, kde včelstva decimují nejenom zásahy do přírody, ale i roztoči? „Začíná to být problém, a pokud ho budeme dál ignorovat, mohou to zemědělci v budoucnu nepříjemně pocítit,“ varuje Šíma.

K naprostému zániku spěje v Česku užovka stromová, která se vyskytuje už jen na jediném místě na Karlovarsku. Líhne se na malé lokalitě na břehu Ohře. Jenomže ten odděluje od svahů, kde užovka žije, silnice. A právě na ní končí pod koly automobilů většina mláďat.

Zatímco Petr Stýblo nedává ohroženým živočichům mnoho šancí, Jan Šíma je optimističtější. Pokud budou dotace zemědělcům podmíněny jejich chováním k ekosystémům a dálnice se neobejdou bez širokých přechodů pro zvěř, některé ohrožené druhy by mohly přežít.

***

Obojživelníci: fakticky 100 % ohroženo žáby, mloci, čolci Příčina vymírání – chybějí tůně, bažinky, velké louže anebo mokřady. Příspívá k tomu i chemizace a stále hustší silniční síť.

Plazi: přibližně 80 % ohroženo užovka podplamatá, stromová, ještěrka zelená Příčina vymírání – chemizace, změna krajiny, nevhodné zemědělské hospodaření (rozorání slunných mezí a vhodných úkrytů), obtížný a často nemožný přístup k vodě.

Hmyz: 50 % ohroženo saranče, kobylka, cvrček, motýli, včely, čmeláci Například 30 procent všech motýlů už vyhynulo, 80 procent je vážně ohroženo. Příčina vymírání – chemizace, změna krajiny.

Ryby: Rozsah ohrožení se kvůli umělému vysazování obtížně odhaduje. vranka obecná, hořavka duhová, hrouzek běloploutvý anebo také sekavec Příčina vymírání – chemizace, vysoká kyselost vody, nevhodná úprava koryt řek.

zpět

Ježčí mláďata mají nejtěžší období před sebou. Pomozte!

27.10.2009   Kutnohorský deník  str. 3   Kutnohorsko

IRENA BLAHNÍKOVÁ    Jiné NNO   

Dokonale upravené zahrady, rychlá auta a pesticidy. Faktory, které ježky připravují o potravu, úkryt a tím pádem i o život. Faktory, za kterými ovšem stojí člověk, který je tak ježkův největší nepřítel.

Kutnohorsko/ Podzim, kdy se mláďata ježků z druhého vrhu připravují na zimní spánek, je nejlepší příležitostí, jak pomoci.

Ježek není schopen přežít zimu, pokud nemá více jak 600 gramů. Mládě vyžaduje lidskou pomoc, kterou však nemusí poskytovat pouze záchranná stanice, ale i člověk, který při procházce najde venku bezmocného tvorečka.

Co tedy má nálezce ježka udělat? „Ideální je zavolat nám a poradit se s odborníky buď ke komu mladě odnést a nebo, v případě ochoty nálezce, jak se o něj postarat doma,“ prohlásil Jan Urban, ekoporadce z Českého svazu ochránců přírody.

Čím ježka nakrmit?

Vpřípadě, že si domů přinesete nového nájemníka, je nutné si dát pozor na výběr stravy. Obecně rozšířeným mýtům o ježcích s jablíčkem na zádech stále věří spousta lidí. Do ježčího jídelníčku rozhodně nepatří tučná, kořeněná, solená a pečená jídla, vepřové maso, pražené plody a hlavně na mléčné výrobky i samotné mléko.

„I když to jistě mnohé překvapí, 75% ježčího jídelníčku by měla tvořit masitá strava. Bodlináčův zachránce proto nic nezkazí masem z kočičí konzervy, vařenými kuřecími játry nebo žaludky, a kvalitními granulemi,“ řekla Zuzana Pokorná z Českého svazu ochránců přírody, která se ježky přímo zabývá.

Odbornice dále upozorňuje nové ošetřovatele, že ježci jsou noční zvířata. „Přes den jsou rádi zalezlí ve tmě a spí. Proto je třeba jim připravit ohrádku nebo velkou plastovou klec vyplněnou listím nebo novinami a boudičku. Je lepší, když jsou v teple, protože pak lépe rostou.“

Nejdůležitějším upozorněním Pokorné bylo ale varování před parazity. „Blech ježka zbaví normální sprej pro psy a kočky. Tím to ale nekončí. Nový majitel musí ježka vzít i na klasické odčervení k veterináři. Ten ale nesmí zapomenout na nebezpečné plicní červy. Pokud je ježek má, tak kašle. Spousta veterinářů to považuje za nachlazení a léčí to antibiotiky. To však nepomůže a plicní paraziti se tak stávají nejčastější příčinou úmrtí.“

zpět

Orlice Gabča zahynula nedaleko Prahy. Zřejmě na drátech

30.9.2009  aktualne.cz   str. 0  Příroda

Ostatní   

Samice z projektu Návrat orla byla silná a zdravá

Votice - Byl to zatím první orel vypuštěný v Beskydech, který se vydal daleko na západ a doletěl až téměř k Praze. Našel tam však smrt.

Dvouletá orlice Gabča ze záchranného projektu návrat orla skalního zahynula jižně od Benešova nedaleko Votic. A vše zatím nasvědčuje tomu, že ji zabil člověk, anebo měl na její smrti velmi významný podíl.

"Našel jsem zbytky orla skalního pohozené v křoví," uvedl Lubomír Peške. Ornitolog a světově uznávaný expert na sledování ptáků pomocí vysílaček se v rámci projektu stará o monitoring vypouštěných orlů.

Čtěte o projektu:  Návrat orlů skalních ve speciálu Aktuálně.cz

Ve chvíli nálezu byla samice Gabča mrtvá přibližně dva týdny. Její pravá noha byla černá, sedřená na kost a tělu chyběla hlava. Kroužek na levé noze i funkční vysílačka však zůstaly.

Pod fotografií článek pokračuje. Příčiny a okolnosti smrti odborníci teprve zjišťují. Nejpravděpodobnější je však předpoklad, že Gabču popálil elektrický proud z vedení vysokého napětí.

"Podle zbytků těla se to jeví jako nejvěrohodnější vysvětlení," sdělil vedoucí projektu Petr Orel. "Musíme však počkat na rentgen kostí a také laboratorní rozbor. Mohlo se totiž stát, že orlici někdo otrávil."

Hlavu někdo odnes

Stoprocentně jisté je zatím jedno: Orlice nezahynula v místě, na kterém ji Lubomír Peške pomocí vysílačky našel. Visela totiž ve šlahounech ostružinového keře zachycená několik desítek centimetrů nad zemí. A tam ji musel odhodit člověk.

"Gabča nemohla zemřít tak, jak jsme ji našli," vysvětlil Lubomír Peške. "Někdo ji odnesl na jiné místo, hlavu si schoval jako trofej a tělo hodil do křoví." Tato orlice je zatím druhá z celkem čtrnácti divokých orlů skalních vypuštěných do české přírody, která zahynula. "S podobnou událostí jsme museli počítat, přesto jsem teď velmi smutný. Byla krásná a zdravá," říká Petr Orel.

Už loni nepřežil v Beskydech jednoletý samec Evžen. "Důvod úhynu se nepodařilo přesně stanovit, jako nejpravděpodobnější se jeví uštknutí zmijí nebo nějaký neznámý stresový faktor," vysvětlil Petr Orel.

Evženova smrt mohla tehdy také souviset se starým zraněním, kdy si jako několikatýdenní mládě polámal křídla při pádu z hnízda.

Čtěte také: Proč orel Evžen neuspěl? Odborníci, kteří projekt návrat orla připravili, od začátku upozorňují na to, že vedení vysokého napětí nebo pytláci jsou pro orly největším nebezpečím.

Hanka měla více štěstí

A právě krajinou nedaleko Sedlčan, kde se Gabča už několik týdnů pohybovala, vede vysoké napětí se sloupy nechráněnými proti tomu, aby na ně sedali ptáci. Elektrický proud mohl dravce zabít hned, nebo ho zranil tak, že bez pomoci lidí neměl šanci přežít. Nelze však vyloučit ani možnost, že někdo našel Gabču ještě živou a místo, aby zavolal odbornou pomoc, ptáka usmrtil.

Už loni se jednomu z orlů vypuštěných v Beskydech postavil do cesty elektrický proud. Popálenou samici Hanku našli lidé na Slovensku. Tam ji však předali do záchranné stanice a letos v srpnu byla uzdravená orlice vypuštěna znova.

Za čtyři roky vypustili ochránci přírody v Beskydech celkem 14 divokých orlů skalních původem ze Slovenska. I přes poslední nepříznivou událost je projekt velmi úspěšný.

Dvanáct královských dravců je v dobré kondici a to je více, než se autoři projektu na jeho začátku odvážili odhadovat.

URL| aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml

zpět

Na ježky je ještě brzy!

30.9.2009  Bruntálský a krnovský deník  str. 5   Čtenář - reportér

DAVID ZÍTEK    Jiné NNO   

Již od konce prázdnin začínají být záchranné stanice pro handicapované živočichy zahlceny telefonáty, co s nalezeným malým ježkem. Naše odpověď zní: NIC. V této době ježčata do stanic vůbec nepatří! Jsou-li zdravá, stačí se do zimy pořádně vykrmit sama.

Kdy je tedy potřeba odebrat ježka z volné přírody a postarat se o něj? Do konce září určitě ne! Ještě i v první polovině října je smysluplné pomáhat pouze extrémně malým ježečkům, maximálně tak do velikosti dlaně. Konkrétně by váha ježka v této době neměla být pod 250 g.

Do této chvíle je odebrání zdravého ježka z přírody naprosto zbytečné a malému bodlináči tím spíše uškodíte, než pomůžete! Pokud tedy najdete zjevně zdravého, třeba i malého ježka v období září až první polovina října, je pro něj nejlepší, když ho necháte být, a to i v případě, že u sebe zrovna nemá matku. Často se totiž stává, že matka pouze vyrazila na lov a mláďata někde ponechala.

Nejlepší variantou, jak ježkovi, kterého naleznete na své zahradě, pomoci je, když mu někde v rohu připravíte hromadu listí, ve které si může udělat pelíšek na zimování a nebo vyrobíte ježčí budku (www.zivazahrada.cz). Samozřejmě je třeba dát pozor, aby nebyl ježek v ohrožení psů a koček.

Až od druhé poloviny října, či ještě spíše od začátku listopadu, kdy je již jisté, že se malý ježeček nestihne na zimu dostatečně vykrmit, potřebuje naši pomoc.

Tu mu buď můžete poskytnout sami (jak na to se dozvíte například v metodice Ježek a lidská péče, vydané Českým svazem ochránců přírody), nebo kontaktujte nejbližší záchrannou stanici.

Jiná situace samozřejmě nastává, pokud je ježek nemocný nebo zraněný. To poznáte většinou tak, že se před vámi nestočí do klubíčka. Pak potřebuje pomoc bez ohledu na roční období.

S případnými dotazy se můžete kdykoli obrátit na centrální dispečink Národní sítě záchranných stanic na telefonu 774 155 155 nebo se domluvit přímo s některou záchrannou stanicí, jejichž kontakty najdete na internetových stránkách www.zachranazvirat.cz.

Záchrana ježků i dalších volně žijících zvířat je finančně velmi náročnou činností. Pro podporu činnosti záchranných stanic vyhlásil Český svaz ochránců přírody veřejnou sbírku Zvíře v nouzi. Není-li vám osud zraněných, volně žijících živočichů lhostejný, můžete ji podpořit poskytnutím finančního daru na konto 33 55 33 22/0800 nebo zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI na číslo 87777 (platí pro všechny operátory, účtování DMS: 30 Kč, příjemce obdrží 27 Kč, službu provozuje Fórum dárců). Více informací naleznete na www.zvirevnouzi.cz.

zpět

ORLI opět krouží nad Beskydami

10.9.2009    Květy    str. 20   Reportáž

IVANA GRAČKOVÁ  AOPK ČR   

MOŽNÁ UŽ PŘÍŠTÍ ROK KRÁLOVÉ NEBE, SAMIČKA LIA A SAMEC MIKO, ZAHNÍZDÍ

NAD VEŘOVICKÝMI VRCHY SE VZNÁŠEJÍ DVA ÚCHVATNÍ DRAVCI. VYPADAJÍ, JAKO BY SI PROHLÍŽELI TO HEMŽENÍ POD SEBOU. JE SRPEN 2009 A ORLI SKALNÍ JSOU ZPÁTKY V MORAVSKOSLEZSKÝCH BESKYDECH. ČLOVĚK JE TAM VYHUBIL V ROCE 1893.

“Podívejte, to je Isabela. Hele, jak prudce klesla, a teď se nechává vynést vzdušným proudem,” jásá nad temnou tečkou na modré obloze ornitolog Otakar Závalský. Když se přiblíží druhý pták, jsou nadšeni všichni přítomní, šéf Záchranné stanice v Bartošovicích Petr Orel (má velmi příznačné jméno pro zachránce nádherných dravců) i František Jaskula, vedoucí správy CHKO Beskydy, jenž se přišel podívat, jak se bude líbit novým mláďatům ve vypouštěcí voliéře.

Oba orli na obloze vypadají, že si užívají krásného dne. Samici Isabelu vypustili ochranáři do volné přírody jako mládě v roce 2008. Později se k ní přidal divoký pětiletý orel, který pravděpodobně zalétl do Beskyd ze Slovenska. Dostal proto jméno Kysučan. “Velký zájem o něj měla samice Kika, kterou jsme do přírody vraceli zároveň s Isabelou. Pořád se ho držela, ale on si jí nevšímal. Byla z toho vyloženě nešťastná,” líčí Otakar Závalský milostné potíže ptáků, jimž trvá mnohdy i několik let, než si najdou životního partnera. Kysučan s Isabelou nakonec obsadili teritorium v okolí vypouštěcí voliéry.

Teď už jsou doma

K voliéře vystoupal v červenci celý tým, který se snaží vrátit orly do Beskyd, se dvěma mladými ptáky. Lie a Mikovi nejprve v bartošovické záchranné stanici na Novojičínsku veterinář odebral krev, zvážil je a dal jim na nohy kroužky. Z přepravních beden je pak na místě Petr Orel odnesl do voliéry.

Trochu udiveně se rozkoukávali po místě, které bylo jejich novým domovem zhruba na měsíc. Během té doby mladí orlíci začnou Veřovické vrchy chápat jako své hnízdiště, v jehož blízkosti si pak hledají neobsazené teritorium. Jinak by se vraceli na Slovensko, odkud pocházejí. Po celý měsíc poblíž voliéry stanovali mladí spolupracovníci týmu, aby ptáky chránili před zvědavci. Hrozilo, že by je chodili obdivovat například houbaři.

“Orli by neměli být v kontaktu s člověkem, aby zůstali plaší,” vysvětluje šéf záchranné stanice. Mláďata odebraná z hnízd na Slovensku vychovávají nejprve adoptivní matky za minimálních zásahů člověka. Lia byla v péči orlí samičky Diny v záchranné stanici v Batošovicích a o Mika se starala orlice v Záchranné a rehabilitační stanici v Zázrivé na Slovensku. Obě staré zkušené samice jsou trvale handicapované a jejich návrat do přírody není možný. V programu mají neocenitelnou roli, jelikož už odchovaly spoustu mladých ptáků.

Z holky byl kluk

“Kolegové ze Slovenska, kteří s námi už čtyři roky na projektu návratu orlů do Beskyd spolupracují, vybírají z hnízd samozřejmě vždy slabší jedince, kteří by stejně nepřežili - ti silnější by je pravděpodobně zranili a vypudili z hnízda,” vysvětluje Otakar Závalský. “Letos je sezona orlů na Slovensku špatná, vylíhlo se málo mláďat, proto tentokrát máme jen dvě mláďata. Od roku 2006 jsme většinou každý rok vypouštěli tři až čtyři,” doplňuje Petr Orel.

Samička Lia dostala jméno po vnučce spoluautora projektu Otakara Závalského. Samec Miko měl být původně Máša, jenže pak se z něj vyklubal kluk, a tak se na přání kolegů ze Slovenska jmenuje po současném českém ministrovi životního prostředí, který svého času velmi intenzivně spolupracoval na ochraně orlů skalních u našich sousedů. Vedle stejně staré samičky působí křehce. Je výrazně menší, jak už to u dravců bývá. Rozdíl hmotnosti u dospělých ptáků je zhruba třetinový.

Když ochranáři v srpnu z voliéry Liu a Mika vypouštěli, oba ptáci už působili daleko sebevědoměji. V ohraničeném prostoru 10 x 8 x 4 m zvládli základní přelety, přesto první dny chvíli trvalo, než se v letu zdokonalili. “Je to otázka hodin, než se naučí dobře létat. Samozřejmě zdokonalovat se budou stále, ale už to je jen takové dopilovávání,” vysvětluje Petr Orel. Ochranáři je budou na místě ještě nejspíše do konce roku dokrmovat; mláďata se postupně naučí lovit sama, zejména různé drobné hlodavce. Později se začnou toulat po okolí a hledat si nové místo pro život.

Z voliéry se mláďata po otevření sice nijak nehrnula, ale do půl hodiny byla venku. Spolu s nimi opouštěla klec také orlice Hanka. Ta měla opakovaně smůlu: do Beskyd se v rámci programu dostala v roce 2007 a krátce poté se ochranářům ztratila - náhodně ji pak objevili v zajetí. “Byla tak tlustá, že jsme ji nemohli vypustit zpět do přírody - musela napřed rehabilitovat a zase odvyknout lidské společnosti,” popisuje osud nešťastnice Otakar Závalský.

S batůžkem na zádech

Ochranáři sledují pohyby orlů pomocí vysílaček, které ale nemají daleký dosah. Pouze jediný orel, samec Jakub, dostal při vypouštění vysílačku satelitní. “Než se mladí ptáci někde usadí, nalétají na svých potulkách stovky kilometrů. O výskytu Jakuba dostáváme zprávy ze satelitu jedenkrát za tři dny, přitom vysílačka je naprogramovaná tak, aby vydržela minimálně dva roky. Samec vypuštěný loni v srpnu zatím stihl zaletět na východ k slovenské Prievidzi, na západ do Čech k Světlé nad Sázavou, na jih do okolí obce Modra na Slovensko a na sever do Polska k městu Bielawa. Nejdále byl vzdušnou čarou 250 kilometrů od místa vypuštění,” popisuje Petr Orel. Záznamy českého týmu jsou pro přírodovědce nesmírně cenné. Podobné údaje nejsou nikde k dispozici. Projekt přijde ročně na zhruba 600 000 Kč, přitom většina lidí, kteří se na něm podílejí, se mu věnuje z čistého nadšení. Peníze se daří získávat hlavně od různých sponzorů a také z grantů.

S čerstvými mláďaty se nyní v Beskydech pohybuje 13 orlů. Ochranáři zatím přišli o jediného, který uhynul pravděpodobně poté, co ho uštkla zmije. “Orli samozřejmě loví i hady. Bývají opatrní, ale i to se může stát,” prozrazuje Petr Orel a přidává i dobrou zprávu: “Ve druhé polovině srpna jsme projížděli všechny lokality, kde se vypuštění orli pohybovali, a zachytili jsme signál všech ptáků. Znamená to, že jsou všichni v pořádku a že se jim v Beskydech daří.”

zpět

Nové výzkumné centrum za 370 milionů má zachránit české raky

9.9.2009  lidovky.cz  str. 0  Lidovky / Domov

ČTK  Národní parky   

Zachování původních druhů raků v Česku pomůže nové výzkumné centrum na jihu Čech. Během dvou let vznikne ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech za zhruba 370 milionů korun. Populace chráněného raka říčního a kamenáče ohrožují druhy raků dovezených z Ameriky, kteří přenášejí račí mor, řekli dnes novinářům zástupci ústavu.

Zhruba 75 procent nákladů na vybudování centra ve Vodňanech pokryje evropská dotace. "Velmi významnou součástí centra bude i výzkum raků. A cílem je využití raků jako bioindikátora kvality vody především na vodárenských objektech i v různých podnicích povodí," přiblížil vedoucí laboratoře etologie, výživy ryb a raků Pavel Kozák.    Hlavním cílem ale bude zachovat druhy raků, kteří historicky patří do české přírody. "Je zde velké nebezpečí průniku a rozmnožování nepůvodních druhů a my se snažíme uchovat populace našich původních druhů," uvedl Kozák.

Devět let spolupracuje výzkumný ústav se šumavským národním parkem. Monitoruje výskyt raků na Šumavě a hledá vhodná izolovaná místa, kam se dají raci vysadit a kde nepřijdou do styku s dovezenými druhy. "V případě, že by došlo k nejhoršímu a vyhynuli všude raci, tady by naši raci zůstali," doplnil Kozák.    

Od letoška ale umělému vysazování raků není nakloněno ministerstvo životního prostředí. Výzkumný ústav tento týden pořádá v Písku evropskou konferenci, na níž se zabývá právě budoucností původních druhů raků v Evropě. Dnes si její účastníci prohlédli tradiční lov korýšů na proutky ve vodní nádrži u Vimperka, kde je populace tisíců raka říčního.    

Podle Kozáka se na ní evropští odborníci shodli, že jejich národní programy pro záchranu těchto korýšů jsou založeny právě na vytváření útočišť raků a jejich znovuvysazování.   

Mezi nepůvodní druhy patří rak pruhovaný a rak signální, kteří se snadněji množí. V přírodě jich už je několikanásobně více než původních raků. Českou populaci raků začátkem minulého století téměř zničil račí mor. Od 70. let se situace zlepšila, protože se zkvalitnila voda. Ale v řadě lokalit dovezení raci zabraňují šíření původních druhů. Přenášejí račí mor, který je v případě nákazy stoprocentně smrtelný pro původní druhy.

URL| http://www.lidovky.cz/nove-vyzkumne-centrum-za-370-milionu-ma-zachranit-ceske-raky-po9-/ln_domov.asp?c=A090909_153202_ln_domov_ter

zpět

Zraněná orlice bojovala o svobodu. Ta by ji však zabila

7.9.2009  aktualne.cz  str. 0  Příroda

Tomáš Netočný    Jiné NNO   

Samice Nina se uzdravila. Volnost by však nezvládla

Beskydy - Třicet hodin svobody a pak zpátky k lidem. Samice orla skalního jménem Nina už se na českém nebi nikdy neukáže, protože by to nepřežila. Byla poslední z orlí skupiny, kterou letos lidé z Českého svazu ochránců přírody vypustili z voliéry na stráni v Beskydech.

Ale zatímco letošní mláďata Miko a Lia vystartovala počátkem srpna, Nina přišla na řadu až necelý měsíc poté. V lesích Velké Fatry na Slovensku se přitom vylíhla už loni, ovšem měla tehdy smůlu.

Čtěte o projektu:  Návrat orlů skalních ve speciálu Aktuálně.cz

Krátce po vylétnutí z hnízda si mladá orlice polámala křídlo a její krátký život na svobodě spěl rychle ke konci. Při své smůle, však měla velké štěstí. Nedaleko vesnice Revůca ji lidé našli ještě živou a předali do záchranné stanice Metoděje Macka v Zázrivé. Operace přelámaných kostí jí křídlo zachránila a od té doby Nina rehabilitovala a čekala na vypuštění.

Naděje byla jen malá

Dokud se orel nerozlétne, nedokáže nikdo stoprocentně odhadnout, jestli se rehabilitace zdařila tak, aby mohl ve volné přírodě přežít. “Nevěděli jsme to ani my, ale byli jsme spíše skeptičtí," vysvětluje Petr Orel, který vede projekt Návrat orla skalního do České republiky.

Ze Slovenska putovala letos Nina do Beskyd, kde měla předvést, jak s vyspraveným křídlem dokáže létat. “Nedávali jsme tomu velkou naději, ale za pokus to stálo," říká Petr Orel

A skutečnost pochybnosti odborníků potvrdila. Všechny rentgenové snímky ukazovaly, že obě kosti srostly perfektně, ovšem jakmile Nina zamávala křídly nad krajinou, bylo jasné, že nikdy nebude létat stejně dobře, jako zdraví orli.

Příroda by ji nepřijala

Snažila se vystoupat na oblohu, urputně mávala křídly, ale Petra Orla a jeho kolegy nepřesvědčila. Když přistála ve větvích smrku několik set metrů od voliéry, bylo rozhodnuto: “Svobodu by nepřežila! Musí zpět do zajetí. Navždy k lidem."

Návrat orla: Dobré zrpávy z Beskyd. Orli skalní se tu cítí jako doma

Nad Česko startují další mláďata orlů skalních

Tak tady budeme žít? Mladí orli se rozhlížejí v Česku

Chytit orlici v lese není jednoduché, třebaže je mladá, nezkušená a létat umí jen velmi špatně. “Nejdříve jsme zkoušeli zlákat Ninu na potravu, ale neměla o žrádlo zájem," vypráví o záchranné akci ornitolog Otakar Závalský.

Sledoval dravce více než čtyřiadvacet hodin a teprve poté přišla příležitost, jak orlici chytit. Jeden z kolegů proto vylezl za Ninou na strom a vyplašil ji. “Seděla na smrku, asi v polovině jeho výšky. Husté větve měla nad sebou a nemohla tedy vzlétnout," říká Otakar Závalský. “A když přistála na zemi, byla naše."

Na Slovensko, ani do volné přírody už se tedy Nina nikdy nevrátí. Zůstane v Záchranné stanici pro volně žijící živočichy v Bartošovicích a jednou z ní možná bude adoptivní máma mladých orlů, podobně jako stará orlice Dina, kterou tady chovají.

URL| http://aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml?id=646945

zpět

Zatoulaní rorýsi bez pomoci nevzlétnou

1.9.2009  Týdeník Bruntálský Region  str. 1 Titulní strana

REGION - Mnoha lidem, zejména na sídlištích, se to už stalo: do bytu jim vletěl rorýs a nemohl najít cestu ven.

Středisko ekologické výchovy v Krnově zaznamenává stále častěji dotazy: “Co s rorýsem, který vlétl do bytu?” Tato situace se týká nejčastěji sídlištních zástaveb, kde je velké množství skleněných tabulí a překážek, do kterých rorýsi při lovu narážejí.

Hlavním důvodem je odraz hmyzu. “Rorýsovi se ve skle odrazí hmyz, a tak se automaticky vydává na lov. Nastává pak situace, že vletí do bytu, či prudce narazí,” vysvětlil Martin Bodešínský, vedoucí Střediska ekologické výchovy.

Rorýsi jsou původně ptáci, kteří sídlili na skalách, skalních římsách a podobně. Ve městech je těchto lokalit málo, ale rorýsi si našli náhradní hnízdiště ve větracích otvorech pod střechami panelových domů, případně jsou jim v některých lokalitách instalovány budky. Někdy se snaží i zaletět dovnitř do domu jako do jeskyně.

Největší problém nastává, když rorýsi dopadnou na zem. Většinu života totiž stráví ve vzduchu, a dokonce tam i spí. Na hnízdo sedají jen pokud chtějí vyvést mláďata. Jelikož jejich nohy jsou uzpůsobeny k zachycení na skalách a římsách, tak se rorýsi nedokážou na zemi rozběhnout. “K letu potřebují “skočit” do vzduchu. Spustí se z hnízda a roztáhnou křídla, potom už mávají a plachtí,” doplnil Martin Bodešínský.

V případě, že se tato situace stane u někoho doma, doporučuje středisko ekologické výchovy opatrně dravce uchopit do rukou a vyhodit ho do výšky. “Je důležité, aby opět nabral vzduch do křídel a mohl vzlétnout.

Samozřejmě je také na místě, aby lidé zhodnotili, zdali není zraněný,” pokračoval Bodešínský. Pokud by pták zraněný byl, můžou občané kontaktovat Středisko ekologické výchovy v Krnově, které zraněná zvířata předá do chovné stanice v Bartošovicích, kde je o ně s veškerou péči postaráno.

zpět

Netopýři přišli o příbytky. Nové jim vyrobí studenti

29.8.2009    Mladá fronta DNES    str. 2   Východní Morava

    (ny)    Jiné NNO   

Valašské Meziříčí - Jestli půjdete v září přes park Abácie ve Valašském Meziříčí a uvidíte věc, která se podobá poštovní schránce, určitě do ní dopisy nevhazujte. Mohl by je totiž rozkousat netopýr.

            Právě podobu poštovních schránek mají mít nové netopýrníky, které budou v parku už za pár dnů instalovat meziříčští ochránci přírody. “Letos v březnu tam kvůli stavbě cyklostezky bylo pokáceno větší množství stromů, zejména akátů, jejichž dutiny skýtaly ptákům a netopýrům ideální podmínky,” vysvětlil zástupce ekologů Kamil Navrátil.

            Podle jednatele Českého svazu ochránců přírody Milana Orálka je toto opatření nutné. V Česku žije přes dvacet druhů netopýrů a vrápenců a všechny druhy jsou chráněné. “Jsou vázaní na dutiny ve stromech a často bývají i v parcích. Vykácením stromů jim ubylo míst, kde mohou přebývat,” podotkl Orálek. Ochránci přírody na netopýrníky dostali od radnice příspěvek sedm tisíc korun. Speciální příbytky pro netopýry udělají studenti tamního stavebního učiliště. “Peníze jsou na materiál. Studenti je vyrobí ve výuce, my to pak nainstalujeme,” řekl Orálek. Ochrana netopýrů je podle ekologů nezbytná i proto, že jsou člověku prospěšní. “Loví komáry a podobný hmyz,” dodal.

Foto popis| CHRÁNĚNÝ TVOR. Ochrana netopýrů je podle ekologů nezbytná i proto, že jsou člověku prospěšní. Loví třeba komáry.

Foto autor| FOTO: MAFA - R. CIHLA

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava

zpět

Také Těšínské Beskydy mají svoji masožravou Adélu

25.8.2009  Horizont   str. 8  Inzerce

AOPK ČR   

ČESKÝ TĚŠÍN / Vzácné masožravé rostliny můžete obdivovat nejen v botanických zahradách nebo květinářstvích. Pozorný turista na ně může narazit i na beskydských stráních.

Nyní vykvétá drobnými bílými kvítky rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), které se daří na rašeliništích, mokřadních loukách a v prameništích.

 “Tato rostlina vyniká zvláštní schopností. Dokáže chytat hmyz. Na drobných lístcích má spoustu stopkovitých útvarů zakončených lepkavou žlázkou (tentakule), na něž se hmyz při dosednutí přilepí. List se pak částečně stočí a tentakule začnou vylučovat trávící enzymy, které kořist postupně rozloží,” vysvětluje ochránce přírody Daniel Křenek z Českého Těšína.

Rosnatka získává většinu živin z půdy a lapání hmyzu je jen doplňkem její “stravy”. Protože rosnatky rostou na podmáčených stanovištích, zejména na rašeliništích a rašelinných loukách, kde je k dispozici málo dostupných živin, rosnatka si potřebné látky doplňuje lapáním hmyzu.

“V minulosti se vyskytovala podstatně hojněji, ale v důsledku rozsáhlého odvodňování krajiny a vysoušení mokřadů prakticky zmizela. Dnes se už vyskytuje pouze na několika desítkách lokalit zejména v Chráněné krajinné oblasti Beskydy a zákonem je chráněna jako silně ohrožená rostlina. V minulosti se hojně sbírala jako léčivka, což také přispělo k jejímu úbytku,” dodává Křenek.

V oblasti Třinecka, Jablunkovska a Těšínska byla rosnatka okrouhlolistá zjištěna ve dvou lokalitách v Mostech u Jablunkova, ve stejném počtu lokalit v Dolní a Horní Lomné a na jedné lokalitě v Milíkově u Jablunkova. V minulosti rostla v naší oblasti také další masožravá rostlina, tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), která už žel patří mezi téměř vymizelé druhy.

zpět

Hledá se divoká kočka. Vědcům v pátrání pomáhají i bylinky

19.8.2009  Pražský deník  str. 7   Z domova  DALIBOR DOSTÁL    AOPK ČR   

Praha/ V nejnovějším Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky již není kočka divoká uvedena mezi druhy, které byly v tuzemsku vyhubeny.

Přesto na tom tento živočich není lépe než v předchozích desetiletích, kdy z místní krajiny vymizel. Vědci ji totiž jen zařadili do skupiny živočichů, o jejichž výskytu téměř nic nevědí. “U kočky divoké není k dispozici dostatek dat, aby mohl být přesně uveden stupeň jejího ohrožení,” říká Karel Chobot z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Prolomit informační vzduchoprázdno kolem divokých koček se rozhodla studentka Jana Pospíšková z Havířova. “Údaje o nich jsem začala sbírat od roku 2005. To, čemu by se dalo říkat profesionální výzkum, se rozjíždí od minulého roku,” řekla Deníku Jana Pospíšková, která od roku 2007 studuje obor geobiologie na pražské Karlově univerzitě.

Svůj průzkum zaměřila na Beskydy. Původně zjišťovala výskyt koček divokých stopováním. Protože se však jejich stopy nedají odlišit od otisků zatoulaných domácích koček, přešla na osvědčenou metodu ze zahraničí. “Kočky se lákají ke speciálně upravenému kolíku, o který se pak otírají a zanechají na něm srst. Ta se poté v laboratoři podrobí DNA analýze, která spolehlivě prokáže, zda jde o kočku domácí či divokou,” vysvětlila Jana Pospíšková. Ke kolíku přitom kočky přitahuje vůně byliny kozlík lékařský, kterému se lidově říká kočičí kořen.

Přestože na sousedním Slovensku se kočky divoké vyskytují hojně, v Beskydech je po nich zatím pátrání bezvýsledné. “Špatně snášejí déletrvající pokrývku sněhu, která je pro horskou oblast Beskyd charakteristická,” říká studentka. Lepší podmínky, teplejší klima a pestřejší krajinu, by měly mít v Národním parku Podyjí.

“Výzkum u nás teprve začíná. První výsledky rozborů srsti bychom měli mít v zimě,” řekl Martin Valášek, zoolog národního parku. Přeshraniční, rakouský Národní park Thayatal uvádí divokou kočku jako svého “trvalého hosta”. “Ani na naší straně není jistota, že byla v minulosti vyhubena. Žije velmi skrytě, moc se o ní neví,” uzavírá Valášek.

Kvůli vyhubení kočky divoké, ať už na většině území nebo v celé ČR, se v lesích přemnožují hlodavci. Ti brání přirozené obnově porostů a roznášejí nemoci. Rozhovor s Janou Pospíškovou najdete na adrese www.denik.cz/kockadivoka

zpět

Stanice chystá vypuštění dalších orlů do přírody

16.7.2009  Mladá fronta DNES  str. 1  Kraj Moravskoslezský DAREK ŠTALMACH     

Batrtošovice - Návrat orlů skalních do volné přírody pokračuje. Bartošovická záchranná stanice se letos chystá vypustit do volné přírody další pár orlů, kteří by měli obnovit populaci těchto nádherných dravců v Beskydech.

Do vypouštěcí voliéry v Beskydech byla v těchto dnech přemístěna jak samička Lia, tak samec Miko, kteří by měli tvořit další z chovných párů v horách tvořících hranici mezi Moravou a Slovenskem. “Tento týden byli oba ptáci převezeni do vypouštěcího zařízení v Beskydech. Ve voliéře budou umístěni až do data vypuštění, které předpokládáme v první dekádě srpna. Obě mláďata zesílí, dospějí, dorostou jim péra a také zvládnou drobné přelety ve voliéře,” popsal způsob vypouštění mláďat orla skalního do volné přírody vedoucí záchranné stanice v Bartošovicích Petr Orel.

Samec Miko byl odchován v Záchranné a rehabilitační stanici v Zazrivé na Slovensku, samice Lia pochází přímo z Bartošovic. Mladí orli budou letos vypuštěni pouze dva, více mláďat bohužel k dispozici není. Letošní sezona totiž patří k nejhorším v historii. Na Slovensku, kde orli stále hnízdí ve volné přírodě, se letošní hnízdní sezona vůbec nevyvedla. “Jenom dvě mláďata k vypuštění jsou z toho důvodu, že letošní hnízdní sezóna u orlů skalních na Slovensku je velmi špatná,” vysvětlil Petr Orel.

“Vypadá to tak, že bude vyvedeno okolo dvaceti mláďat, což je jenom padesát procent toho, co je vyvedeno v “normálních” letech. Řada orlích párů nehnízdí, v několika případech byly snůšky opuštěné nebo neoplozené. Tento rok je možná nejhorší za celé mnohaleté období kdy je populace tohoto dravce na Slovensku velmi podrobně monitorována. Jsme proto velmi vděčni i za tato dvě nádherná mláďata. Z hlediska realizace projektu je nesmírně důležité, že nedojde k přerušení vypouštění,” dodal vedoucí bartošovické záchranné stanice.

zpět

Život na Zemi vymírá rychleji, než se myslelo

5.7.2009  tn.cz  str. 0  TN.CZ/Magazín/Hi-Tech/Věda tn.cz    Ostatní   

Počet živých organizmů a zvířat, které každý den mizí ze zemského povrchu, se nedaří snížit, varovali počátkem července biologové.

Podle Světového svazu ochrany přírody (IUCN) se závazek světových mocností snížit do roku 2010 počet druhů, které mizí z přírody, nedaří dodržet. Organizace varuje, že je vyhynutím ohrožena třetina všech známých obojživelníků, čtvrtina savců a osmina ptáků.

Analýza je založena na takzvaném Červeném listu, který považuje za ohrožené 44 838 druhů. "Report je velmi depresivním čtením," říká manažer a koordinátor IUCN Craig Hilton. "Říká, že je krize v živočišné říši vážná, mnohem horší, než jsme si mysleli," dodal Hilton.

Červený seznam IUCN

Červený seznam IUCN (také Červený seznam ohrožených druhů) je seznam ohrožených živočichů a rostlin, vydávaný každé dva roky Mezinárodní unií pro ochranu přírody a přírodních zdrojů, anglicky International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, IUCN.

Stupeň ohrožení je určován několika kategoriemi a podkategoriemi, od kategorie vyhynulých (či vymřelých) přes střední stupně ohrožení až po kategorii označující takové druhy, které nejsou téměř, či vůbec ohroženi. Tyto kategorie se dávají celosvětově ohroženým druhům i takovým, u nichž se jedná o ohrožení regionální.

Jeho kolega Jean-Christophe Vie si myslí, že je krize v přírodě mnohem horší než současné ekonomické potíže. "Nastal čas, abychom si uvědomili, že je příroda největší společností na Zemi a pracuje na 100 procent ve prospěch lidstva," řekl Vie.

"Parlamenty by měly vynaložit větší úsilí na záchranu přírody. Minimálně postupovat pdoobně, jako se snaží zachránit ekonomický a finanční sektor."

Přehled aktuálních kategorií ohroženosti podle IUCN z roku 2001      

* vyhynulý (Extinct, EX)

* vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild, EW)

* kriticky ohrožený (Critically Endangered, CR)

* ohrožený (Endangered, EN)

* zranitelný (Vulnerable, VU)

* téměř ohrožený (Near Threatened, NT)

* málo dotčený (Least Concern, LC)

  * chybí údaje (Data Deficient, DD)

* nevyhodnocený (Not Evaluated, NE)

Všechny rostliny a zvířata mají na Zemi svou specificku roli a přispívají k přežití lidstva, soudí IUCN. "Potřebujeme je všechny a ve velkých množstvích. Nemůžeme si dovolit o ně přijít," je přesvědčen Vie.

Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images///440x248/Jul2009//525598.jpg

URL| http://tn.nova.cz/magazin/hi-tech/veda/zivot-na-zemi-vymira-rychleji-nez-se-myslelo.html

zpět

Bobrům se daří, jejich počty v kraji razantně rostou

30.6.2009  Zlínský deník  str. 2  Zlínsko

IVA CHMELOVÁ 

Myslivci sčítali zvěř. Nejvíce přibylo bobrů, je jich víc než dvojnásobek

Zlínský kraj/ Zatímco před čtyřmi lety bylo v kraji dvaadevadesát bobrů, letos už se jejich počet vyhoupl na 228 kusů. Myslivci příliš nadšeni nejsou, ochránci přírody to ale hodnotí jako pozitivní zprávu. “Souvisí to s větší čistotou řek. Ta je dána menší chemizací i přísnějšími pravidly nakládání s odpady,” míní vedoucí zlínského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny Eliška Hoferková. Myslivci ovšem zastávají názor, že dřív nebo později bude nutná regulace tohoto druhu. “Populace bobrů se začíná vymykat stejně jako před časem stavy černé zvěře. Bobři přitom můžou způsobit ekologické problémy. Likvidují stromy u vody a tropí i škody v hrázích. Jejich počet by se měl regulovat, ale zatím nikdo neví jak,” postěžoval si předseda zlínského mysliveckého spolku František Libosvár.

Ochránci přírody totiž důrazně upozorňují, že bobr je chráněné zvíře. “Zákon bobra chrání, proto žádná regulace zatím není možná. Na tato zvířata nelze pohlížet stejně jako na lovnou zvěř,” podotkla Hoferková.

Stále vysoké jsou stavy černé zvěře, která se přemnožila kvůli změně potravních podmínek. “Dřív byly lány plné jetele nebo brambor, prase se nemělo kde skrýt. Teď se seje řepka, slunečnice nebo obiloviny, což je pro divočáky výhodné,” vysvětlil myslivec.

Prasata žerou malé zajíčky a koroptve

Přemnožení divokých prasat se sice lovem částečně omezit dá, ale zřejmě ne úplně. “Pouze odstřelem už se to nedá zvládnout. Přitom divočáci škodí nejen na zemědělských porostech, ale likvidují i malé zajíčky, skřivánky nebo koroptve,” konstatoval Libosvár. Další možností je podle něj odchyt. V současné době je divokých prasat téměř dva a půl tisíce kusů, což je od roku 2005 nárůst přibližně padesátiprocentní.

“Těžko se loví. V noci jde škodit stádo divočáků, myslivec číhá, jednoho zastřelí a stádo se přesune jinam a dva týdny se tam ani neukážou,” nastínil Libosvár. Ve Zlínském kraji jsou ale i zvířata, na která je nutno brát zvláštní ohled. Před čtyřmi lety bylo rysů ostrovidů pětadvacet, letos už o čtyři méně. “Rys má málo potravy. Jako predátor pojídá muflončata, srnčata a jiná mláďata. Navíc tato šelma se tu vyskytuje hlavně jako host, kdy spíš přechází směrem na Slovensko,” doplnil Libosvár.

zpět

Popálená orlice se chystá vrátit do přírody. Už potřetí

13.6.2009  aktualne.cz   str. 0   Příroda

Ondřej Netočný (spolupracovník Aktuálně.cz) 

Hanka se zotavuje z vážného zranění

Zázrivá - Najaře se orlice Hanka, jeden z orlů skalních, které v Beskydech vypouštějí ornitologové z Českého svazu ochránců přírody, už potřetí vrátila k lidem. Na Slovensku ji na vedení vysokého napětí popálil elektrický proud.

V létě možná znovu vzlétne nad Beskydy. Zranění se hojí, a tak ji autoři projektu Návrat orla skalního do České republiky připravují - taktéž potřetí - na pobyt v beskydské vypouštěcí voliéře.

O tom, jak Hanku popálil proud, čtěte ZDE

"Zranění ptáků elektrickým proudem bývají nejhorší a bohužel nejčastější. Léčba obvykle probíhá dlouho a i když se jeví jako úspěšná, může se kdykoliv zvrtnout," řekl Aktuálně.cz letos v dubnu Metoděj Macek, který se o zraněnou orlici stará v Zázrivé na Malé Fatře. Jenže Hanka má tuhý kořínek. Ukázala to ostatně už loni, když ji chytil a uvěznil muž ze Starých Hamrů v Beskydech. Přestože tehdy ve voliéře strávila celou zimu, dokázala se do přírody vrátit.

Jak se Hanka poprvé dostala zpět k lidem. Čtěte ZDE

"Hanka se celý rok bez problémů pohybovala po velkém území, tak jak to orli v jejím věku dělají. Je to jenom velká smolařka," tvrdí o nejznámějším z vypuštěných orlů šéf projektu Petr Orel.

Po zásahu elektrickým proudem měla Hanka popálené křídlo i nohy. Zranění, která utrpěla, nevypadala nejlépe. Po měsíci léčby je ale její stav výrazně lepší. Na oblohu se tak letos v létě pravděpodobně vrátí, společně se dvěma novými mláďaty a další - taktéž zraněnou a vyléčenou - orlicí ze Slovenska.

Když Hanka trávila minulou zimu mezi lidmi, ornitologové se báli, aby si na lidskou společnost příliš nezvykla. "Teď takové nebezpečí nehrozí. Hanka je už divoký pták, žila rok sama na svobodě. Tehdy tuhle zkušenost neměla," vysvětlil Petr Orel. "V posledních dnech už dokonce přelétává celou voliéru. Potřebovala by větší," dodal.

URL| http://aktualne.centrum.cz/priroda/clanek.phtml?id=639198

zpět

Motýli a včely mizí. A další hmyz je následuje

11.6.2009    aktualne.cz    str. 0   Věda

 Analýza ohrožených bezobratlých: Vymírají tisíce druhů

Praha - Vědci odhadují, že jen za poslední století byla naše země ochuzena řádově o tisíce hmyzích druhů. A další, podstatně větší část je u nás ohrožena vyhynutím. Ukazuje to analýza údajů z Červeného seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky, otištěná v červnovém čísle odborného časopisu Vesmír.

Červený seznam shrnuje poznatky 166 odborníků o tom, jak se daří nejrůznějším broukům, motýlům a dalším drobným obyvatelům naší země. Území České republiky obývá asi 30 000 druhů hmyzu.

"Máme velmi dobrý důvod předpokládat, že jsme přišli o pět až deset procent druhového bohatství hmyzu, tedy nějakých 1500 až 3000 druhů. A situace se nezlepšuje, asi třetina našich hmyzích druhů je vyhynutím ohrožena nebo právě vymírá," uvádí v tiskové zprávě časopisu Vesmír Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Akademie věd. #box1

Bělásek jako vzácnost

Hmyz je zcela klíčový pro fungování ekosystémů. K nejznámějším službám, které hmyz poskytuje, patří opylování. "Za vyhynulé je u nás považováno přes 150 druhů - tedy téměř pětina - včel a jejich příbuzných. Polovina zbývajících je považována za ohrožené vyhynutím," říká Martin Škorpík, jeden z editorů Červeného seznamu a pracovník Správy Národního parku Podyjí.

Mezi těžce postižené patří i oblíbení denní motýli. Už zmizelo sedmnáct druhů, vymřením je ohrožena polovina přežívajících.

"Bude-li současný trend pokračovat, i pohled na letícího běláska se za pár desetiletí může stát vzácností," konstatuje vedoucí českého mapování motýlů Jiří Beneš

Příčinou intenzivní zemědělství a lesnictví

Hlavní příčina úbytku přírodní rozmanitosti tkví ve změnách krajiny spojených s intenzifikací zemědělství a lesnictví, uvádějí autoři analýzy.

V současné době zbytečně likviduje poslední přírodně bohatá stanoviště například státem dotované zalesňování a rekultivace. Intenzifikaci zemědělské výroby samozřejmě zastavit nelze, nefungují ale mechanismy, které mají ochuzování přírody zastavit.

"Chráněná území tvoří asi 15 procent rozlohy území naší republiky, peněz na ochranu přírody vynakládáme stále více," uvádí v tiskové zprávě Martin Konvička z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. "Ochranářů u nás pracuje na 3000, na každého tedy připadá zhruba jeden vyhynulý druh. Už to ukazuje, že přírodu nechráníme málo, ale špatně."

URL| http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=639656

zpět

Užovka mizí z české krajiny, je už jen na jedenácti místech republiky

12.6.2009    Pražský deník    str. 11   Z domova

ŠÁRKA ŠKAPIKOVÁ    AOPK ČR   

Litoměřice/ Užovka stromová mizí z české přírody závratným tempem. Přitom tento had byl ještě před sto lety na našem území rozšířeným druhem. Nyní je pro její záchranu podle odborníků za pět minut dvanáct.

Nejedovatý had je v Evropě opředen řadou mýtů, byl zasvěcen i řeckému bohu lékařství Asklépiovi, dodnes jej můžeme vidět na znaku lékařů - kalichu, který je obtočen hadem. V současné době se užovka stromová vyskytuje jen na jedenácti místech v Česku, z toho více jak polovina lokalit je na Moravě. České území, na kterém užovky stromové žijí, má nyní jen asi osm procent rozlohy v porovnání s obdobím před několika desítkami let.

„Znepokojivým faktem je, že smrštění nabralo v posledních deseti letech závratné rychlosti,“ uvedla Tereza Mináriková, vedoucí oddělení ochranářského plánování Agentury ochrany přírody a krajiny. Původní populace vzácného plaza se rozpadla do několika malých, izolovaných skupin, kterým hrozí genetická degenerace a zánik.

Za úbytek hadů mohou hospodářské změny, přirození predátoři i nemoci. „Hospodářské změny po roce 1948 vedly ke změně krajinné mozaiky. Nicméně ani zde nebyly naštěstí tyto změny tak tragické, protože s rozvojem chat vznikla v krajině mozaika jiná a užovka ji přijala. Po roce 1989 se však krajinná mozaika dále mění,“ vysvětlila Tereza Mináriková. Zemědělské plochy jsou v současnosti příliš intenzivně obhospodařovány, ty ostatní naopak trpí nedostatkem péče a zarůstají. Obojí je pro užovky smrtící.

Podle odborníků přesto není boj o záchranu užovek ztracený. „Zejména v Poohří je vztah místních obyvatel k užovce a její ochraně velmi pozitivní, a je tak naděje, že se podaří řadu opatření na její podporu realizovat,“ řekl pro Deník Jan Šíma, vedoucí oddělení druhové ochrany ministerstva životního prostředí (MŽP).

Užovka je jedním z druhů, jehož záchranu podporují takzvané Norské fondy, peníze ze zemí Evropského hospodářského prostoru. U živočichů jsou zaměřené také na záchranu sysla či perlorodky říční, u rostlin na projekty ochrany matizny bahenní, rdesu dlouholistého, hořce jarního, hvozdíku písečného a hořečku českého.

zpět

Orli nalétají stovky kilometrů

26.5.2009    Mladá fronta DNES    str. 3   Kraj Moravskoslezský, DENISA TELAŘÍKOVÁ    Ostatní   

Bartošovice - Satelitní vysílačka prokázala, že orli skalní z unikátního záchranného programu, který má zajistit návrat tohoto chráněného opeřeného dravce do Moravskoslezských Beskyd, zalétávají až stovky kilometrů daleko.

“Zjistili jsme to díky satelitní vysílačce, kterou jsme v loňském roce připevnili na samce Jakuba,” uvedl vedoucí Stanice na záchranu volně žijících živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku Petr Orel s tím, že satelitní přístroj monitoruje pohyb orla.

“Po jeho vypuštění jsme mohli podrobně zaznamenávat jeho pohyb. Ze satelitu dostáváme zprávy o jeho výskytu jedenkrát za tři dny,” vysvětloval Orel a dodal, že vysílačka je naprogramovaná tak, aby vydržela minimálně dva roky. Na přehledné mapě pak mohou ochránci přírody sledovat dosavadní rozptyl orlího samce Jakuba, a to od jeho vypuštění do přírody na pomezí Novojičínska a Vsetínska vloni osmého srpna až do letošního prvního května.

Orel si zaletěl do Polska i na Slovensko “Z mapy je patrné, že orel Jakub zavítal nejdále na východ na Slovensko k Prievidzi, na západ pak do Čech ke Světlé nad Sázavou. Na jih pak do oblasti kolem Modré na Slovensku a na sever do Polska k městu Bielawa,” popisoval ornitolog a dodal, že od místa vypuštění byl dravec vzdušnou čarou nejdále přibližně 250 kilometrů.

Podle něj je největším nebezpečím pro tyto opeřené dravce člověk. “Příkladem může být postřelená orlice Anča v listopadu 2006, držení samice Hanky v zajetí ve Starých Hamrech i její nynější zranění, které ji způsobil nezabezpečený elektrický sloup,” vypočítával Orel.

Zranění orlů kvůli elektrickým sloupům se nejen u nás odehrávají denně po stovkách i tisících. “Musíme doufat, že ČEZ a další správci těchto nebezpečných liniových staveb udělají vše pro to, aby se tyto případy stávaly minimálně,” věří vedoucí záchranné stanice v Bartošovicích. Tragédií podle něj je také osud páru orlů mořských, který byl nalezen letos na konci března na Opavsku. “Samice již byla uhynulá, o život samce jsme bojovali asi čtrnáct dnů. Bohužel neúspěšně,” podotkl Petr Orel a doplnil, že z devadesáti pěti procent byli ptáci otráveni.

“Pitva samice nepotvrdila insekticid furadan, jehož účinnou látkou je karbofuran, proto jsme zaslali další vzorky do Ústavu veterinárního lékařství v Brně. U uhynulého samce bohužel nešlo zjistit látku, které podlehl. Jed se za těch čtrnáct dnů, kdy bojoval o život, již vstřebal,” upozornil Orel.

Projekt Návrat orla skalního do České republiky je v mnoha ohledech zcela unikátní. Do naší přírody se má vrátit živočišný druh, který tu naposledy hnízdil před sto lety.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko

zpět

Ekologové mapovali puštíky

21.5.2009    Valašský deník    str. 3   Valašsko ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU   

Mláďat je letos méně. Patrně je to důsledek tužší zimy a skromnějšího výskytu hlodavců

Vsetínsko/ Každý druhý sovník obsazený. Takový výsledek přinesla právě skončená kontrola hnízdních budek pro puštíky obecné, kterou na Vsetínsku provedli meziříčští ochránci přírody.

“Ze dvaceti sovníků, které jsme vloni vyvěsili na stromy v různých částech okresu, jich tento nejrozšířenější druh sov obsadil jedenáct. To je slušný počet,” konstatoval ornitolog Miroslav Dvorský. V obsazených budkách se obvykle choulila dvě až tři mláďata, jež ekologové okroužkovali.

“Mláďat je letos poněkud méně. Patrně je to důsledek tužší zimy a skromnějšího výskytu hlodavců, tvořících významnou součást jejich potravy,” vysvětlil Dvorský. Zájem ekologů se kromě hnízdních budek a jejich osazenstva soustředí také na vývržky potravy. “Z nich lze zjistit nejen spektrum potravy, ale též přítomnost vzácnějších druhů hlodavců, netopýrů a ptáků v okolí hnízdní budky,” objasnil ornitolog.

Sotva skončilo sčítání puštíků, obrátili ochránci přírody pozornost k ledňáčkům. Příštích několik týdnů budou procházet podél vodních toků a mapovat výskyt těchto silně ohrožených ptáků. “Loni ekologové na území okresu napočítali sedmnáct párů. Tento týden jen na říčce Juhyni mezi obcemi Komárno a Choryně viděli tři obsazené hnízdní nory,” prozradil mluvčí města Josef Beneš.

Mapování výskytu ledňáčků je důležité i proto, že se na březích vodních toků provádějí opravy. Ekologové se snaží označením lokalit výskytu snížit riziko zničení hnízdních nor.

Zpět

Orel Jakub létá na Slovensko i do Polska

20.5.2009  Novojičínský deník  str. 2  Zpravodajství - Novojičínsko

Bartošovice/ Výborný přehled o pohybu orla Jakuba mají pracovníci Stanice na záchranu volně žijících živočichů v Bartošovicích. Ten je jako jediný dravec v rámci unikátního záchranného programu, který se snaží navrátit orly skalní do Moravskoslezských Beskyd, vybaven satelitní vysílačkou. Moderní technika odhalila, že samec Jakub zalétává až stovky kilometrů daleko. “Díky satelitní vysílačce můžeme jeho pohyb po vypuštění podrobně monitorovat. Ze satelitu dostáváme informace o jeho výskytu jedenkrát za tři dny, vysílačka je naprogramována tak, aby vydržela minimálně dva roky,” sdělil ředitel bartošovické stanice Petr Orel.

Přehledná mapa zachycuje dosavadní “výlety” samce Jakuba od 8. srpna loňského roku, kdy byl společně s ostatními orly vypuštěn z lesů nedaleko Hodslavic na Novojičínsku, až do letošního 1. května.“Z mapy je patrné, že nejdále na východ zavítal na Slovensko k Prievidzi, na západ pak do Čech k Světlé nad Sázavou. Na jih do oblasti kolem Modré na Slovensku a na sever do Polska k městu Bielawa,” rozvedl Orel. Vzdušnou čarou byl Jakub nejdále od vypouštěcí voliéry přibližně dvě stě padesát kilometrů. Jak podotkl vedoucí stanice, rovné čáry na mapě jsou pouze pomyslné a vyznačují nejkratší vzdálenost mezi jednotlivými lokacemi.

Foto popis| MAPA také na www.novojicinsky.denik. cz.

Zpět

Ornitologové sčítají chřástaly

19.5.2009  Horizont   str. 8   Zajímavosti (DH)  AOPK ČR   

BESKYDY / Pokud se vám bude zdát, že se tento a příští týden toulá po nočních lesích na Jablunkovsku a Třinecku mimořádně hodně lidí, vězte, že se do hor vydali ornitologové.

Beskydy a okolí těchto dvou měst patří k oblastem s významným výskytem jednoho druhu ohroženého ptáka v České republice, chřástala polního.

“Cílem mapování je zjistit současný stav populace, vytypovat nejvhodnější lokality s výskytem druhu a navrhnout nejcennější z nich pro agroenviromentální programy. Získaná data předáme i správě CHKO Beskydy a orgánům ochrany přírody, které by měly zajišťovat ochranu druhu. Sčítání chřástalů probíhá v noci, protože se jedná o druh s noční aktivitou. Je to nápadný řezavý hlas, který si lze poslechnout i na stránkách Českého rozhlasu v sekci témata - příroda,” říká ornitolog Daniel Křenek.

Početnost na Těšínském Slezsku byla odhadována na 200 - 250 volajících samců. Protože chřástalové hnízdí na zemi, jsou ohroženi kosením luk v době hnízdění, žací stroje ničí snůšku nebo vylíhlá kuřata. V posledních letech je stále závažnějším faktorem šířící se zástavba v krajině, která vede k definitivnímu zániku vhodných lokalit.

V letošním roce budou ornitologové a ochránci přírody mapovat stav populace v centrální a střední části CHKO Beskydy na Jablunkovsku a Třinecku.

CHŘÁSTAL POLNÍ (Crex crex) je celosvětově ohrožený polní pták, hnízdí na loukách. U nás se odhaduje už jen přibližně 1700 volajících samců (chřástal je polygamní tzn., že samec se může během hnízdní sezóny spářit s více samicemi, a proto se neuvádí počet párů, ale volajících samců, které lze dobře zjistit). V České republice je pro něj vyhlášeno několik ptačích oblastí. V CHKO Beskydy je to ptačí oblast Horní Vsacko, kde je předmětem ochrany.

Zpět

Zachraňují orlici, kterou popálil proud

5.5.2009 , Týdeník okresu Nový Jičín    str. 2, Týden v regionu (edm)   Ostatní   

BARTOŠOVICE - Těžký osud orlice Hanky ze záchranného programu pokračuje. Byla nalezena na Slovensku popálená elektrickým proudem, utrpěla úraz na sloupu nízkého nebo vysokého napětí.

Již přes měsíc je tento překrásný dravec v intenzivní péči Záchranné stanice v Zázrivé na Slovensku. Na konci března byla totiž nalezena v lesním porostu oblasti Malé Lednice u východních sousedů, což je přibližně šedesát pět kilometrů od místa vypuštění nedaleko Hodslavic na Novojičínsku. V mnoha případech jsou taková zranění ptákům osudná.

“Z vyšetření vyplynulo, že utrpěla úraz na sloupu nízkého nebo vysokého napětí. Proudem byly zasaženy obě končetiny a pravé křídlo. Je patrné, že došlo ke kontaktu těla s elektrickým proudem,” popsal poraněná místa Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích. Orlici Hance byla nasazena antibiotika, popálená místa léčí mastí a speciálním balzámem. Záchranáři léčbu konzultují také s předním českým odborníkem na nemoci a zranění ptáků Viktorem Tukačem z brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity.

“Vzhledem k tomu, že prsty na obou nohách byly ve stálé křeči, byly na oba pařáty připevněny speciální “papuče”, které umožňují chůzi a současně napomáhají rehabilitaci prstů,” podotkl Orel. Ty jsou nápadem veterináře a současně novojičínského místostarosty Milana Šturma a již dříve byly v podobných případech úspěšně otestované. Ovšem, doposud není zcela jasné, jaká utrpěla Hanka, orlice skalní, vnitřní zranění. Především vazů a šlach.

Také stav pravého křídla je dosud nejasný. Přesto se záchranáři v Bartošovicích i Zázrivém shodují, že po měsíčním léčení se zdravotní stav dravce pomalu zlepšuje.

Zároveň přiznávají, že vyhráno ještě není. Ke správné rekonvalescenci bezesporu přispívá i fakt, že v současné době je Hanka umístěna ve voliéře s dalšími dvěma orly, kteří také prodělali traumatická zranění. Jak připouští Petr Orel, ročně přijmou do stanice stovky, ne-li tisíce ptáků, kteří doplatili na dráty elektrického vedení.

Orlice Hanka byla v rámci projektu Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd vypuštěna v roce 2007. Avšak sotva kroužila beskydským nebem, byla dlouhé tři měsíce držena v zajetí u chovatele ve Starých Hamrech. Po rehabilitaci v bartošovické stanici vzlétla na svobodu opět v březnu loňského roku. Smutně nakonec dopadl osud otráveného orla mořského, který se léčil v bartošovické stanici od začátku dubna. Po čtrnácti dnech svůj boj prohrál, i když v jednu chvíli vypadal jeho stav nadějně. “Jeho stav se po infuzích výrazně zlepšil, po třech dnech však opět přišla apatie a nechuť brát nabízenou potravu. Musel být krmen násilím a svůj boj o život postupně prohrával, a to přes naši velkou snahu,” dodal vedoucí stanice. Duben byl však pro pracovníky stanice také měsícem, ve kterém se podařilo do volné přírody vypustit sovu pálenou, poštolky, káně, labuť či několik ježků.

Zpět

Ekologové vypustili ježky v Pulčíně

25.4.2009    Mladá fronta DNES    str. 1   Východní Morava, (ny)    Jiné NNO   

Pulčín - Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Možná právě kvůli této pranostice zrovna 24. dubna vypustili meziříčští ochránci přírody několik ježků, které přes zimu krmili v teple. Ježci totiž občas právě hady loví.

“Měli jsme osm ježků, kteří se narodili pozdě na podzim a byli tak malí, že by zimu nepřežili. Tři stejně uhynuli, zbylých pět jsme vypustili,” uvedl jednatel Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí Milan Orálek.

Do volné přírody se ježci dostali nedaleko valašské osady Pulčín u Francovy Lhoty. “Už dříve jsme tu ježky pouštěli, mají zde ideální prostředí. Není tady široko daleko žádná frekventovaná silnice, mají dostatek potravy, takže by se jim právě zde mělo dobře dařit,” myslí si Orálek. Dvě slabá zvířata donesli ekologům na podzim lidé z Meziříčí, zbylé našli sami. Většinu z nich přes zimu chovala a krmila Magdaléna Jugová přímo na Pulčíně. “Ježci mají nejraději kočičí nebo psí granule. Po nich hrozně přibírají,” popsala jídelníček bodlináčů Jugová. “Chutnalo jim tak, že dva dokonce upadli do zimního spánku. To se běžně nestává,” doplnil Orálek.

Ochránci přírody také vyvracejí pověru, že ježci milují mléko. “To by se jim nemělo dávat v žádném případě,” podotkla Jugová. A jaké byly první kroky ježků na svobodě? “Okamžitě se schovali pod seník. Na noční lov by pak měli vyrážet do nedalekého hospodářského stavení,” dodal Orálek.

Zpět

Poštolka loví. Náhle ji srazí auto

27.4.2009  Mladá fronta DNES  str. 3  Kraj Moravskoslezský, MARKÉTA RADOVÁ    AOPK ČR   

NEBEZPEČÍ PRO DRAVCE Ochranáři se spolu s energetickými společnostmi snaží rizika úrazů dravých ptáků snižovat, nebezpečí, která opeřencům nastražil člověk, však zůstávají vysoká. Každý rok ošetřují v bartošovické Stanici pro záchranu volně žijících tvorů stovky zvířat

Bartošovice - Desítky zraněných ptáků měsíčně, stovky ročně přijme bartošovická Stanice pro záchranu volně žijících živočichů. Ačkoli se ochranáři například spolu s energetickými společnostmi snaží rizika úrazů snižovat, nebezpečí, která opeřencům nastražil člověk, zůstávají vysoká.

Srážka s autem, popálení na sloupech vysokého napětí, náraz do elektrického vedení či třeba postřelení -to jsou příčiny zranění, které prodělá zhruba čtyřicet procent ptáků mířících do bartošovické stanice. “Zbylá procenta tvoří nevzletná, nevyspělá či předčasně vylétlá nesamostatná mláďata, jsou tu také otravy nebo třeba různá onemocnění,” uvedl vedoucí střediska Petr Orel.

Pacienti stanice?

Poštolky, kosi i rorýsi Které druhy ptáků ve stanici přijímají nejčastěji? Ty, jejichž populace jsou v kraji nejsilnější, a současně ty, kteří žijí v blízkosti městských aglomerací - poštolku obecnou, kosa černého, káně lesní, rorýse obecného, sýkoru koňadru, puštíka obecného nebo například labuť velkou. Za všechny uvedl Petr Orel jeden z příkladů častého poranění ptáků. “Poštolka sedí na stromě u frekventované silnice a vyhlíží kořist. Na opačné straně cesty uvidí hraboše nebo jiného drobného zemního hlodavce a zaútočí. V zásadě se při útoku zcela soustředí na ulovení potencionální potravy. Příliš nevnímá rychle jedoucí automobily. Velmi často na tuto neopatrnost doplatí, často daní nejvyšší - životem.”

Riziko, které pro ptáky představuje stále rychlejší a intenzivnější doprava, je přitom asi neřešitelné. “Technicky ani jinak se to nedá řešit. Museli bychom asi okolí silnic zasíťovat, ať to nelítá,” řekl provozní náměstek ostravského pracoviště Ředitelství silnic a dálnic Tomáš Opěla.

Problémem zůstávají i protihlukové stěny u silnic. Siluety dravců, které jsou na ně nalepovány, aby plašily hlavně drobné ptáky, nejsou dostatečnou ochranou. Podle ochranářů by byl účinnější matný vzhled stěn nebo například polepení vzorem kontrastujícím s okolím.

ČEZ zabezpečí další linky elektrického vedení Ochranáři v posledních letech poměrně intenzivně spolupracují s firmou ČEZ na vytipovávání tras velmi vysokého napětí, které jsou pro ptáky nejnebezpečnější. Ty se postupně zabezpečují. Nejčastěji instalací konzolí typu pařát, které zabraňují tomu, aby se pták při rozevření křídel popálil elektřinou.

Loni například ČEZ na severní a střední Moravě zabezpečil pět linek elektrického vedení v okolí Velké Bystřice, Osoblahy, Prosenic, u Melče a Lhotky u Litultovic. Do investice dal přes 3,5 milionu korun. “Letos plánujeme investovat více než čtyři miliony korun. Na základě doporučení ornitologů se budeme soustřeďovat na oblast Novojičínska, Osoblažska, Karvinska a Vsetínska,” uvedla mluvčí firmy ČEZ Alice Lutišanová.

Podle Petra Orla by však tempo zabezpečování elektrického vedení mělo být vyšší. “Utrpení stovek a tisíců ptáků, které kontaktem s elektrickým vedením vzniká, je obrovské. Jsme neskutečn,zadrátovaná' republika,” podotkl ochranář. Ptákům škodí i zábory zemědělské půdy. Ta podle šéfa bartošovické stanice ubývá šíleným tempem a mizí tak vhodné biotopy pro řadu ptačích druhů.

Které z druhů patří v kraji k nejohroženějším? Největší populační propad v posledních dvaceti letech ornitologové zaznamenali u potápky černokrké, čejky chocholaté, břehouše černoocasého, bekasina otavního či třeba sýčka obecného. Naopak chřástalů polních, strnadů lučních, slavíků modráčků, hýlů rudých či třeba krkavců velkých ve stejném období přibylo.

V kraji žije nejvyšší počet ohrožených morčáků Moravskoslezský kraj se ale může pochlubit i republikovým prvenstvím. V povodí Odry, Ostravice a Olše žije republikově nejvyšší počet kriticky ohrožených vodních ptáků, morčáků velkých. Zamířili sem zřejmě z polské části Slezska.

Pokud objevíte zraněného ptáka, poraďte se nejprve s odborníkem. Můžete volat třeba pracovníkům bartošovické záchranné stanice na čísla 556758675, 723648759, 602540037 a 602271836. Petr Orel ale zdůraznil: “Řada mláďat nepotřebuje naši pomoc! Je potřeba si jich nevšímat, nehladit je, prostě je nechat v klidu a místo nálezu urychleně opustit. To se týká předevšímmalých zajíčků a srnčat, ale také třeba mláďat sov, která často opouštějí hnízdo ještě předtím, než se naučí létat. Rodiče o nich ví a krmí je i mimo hnízdo.”

***

* Co ohrožuje ptáky Zrychlující se doprava Dráty elektrického vedení Zábory orné půdy Prosklenné a zrcadlící se plochy Zateplování budov Motorkáři, čtyřkolkáři Volně puštění psi

Zpět

Při rekonstrukci nemovitostí musíme myslet na netopýry

20.4.2009    Příbramský deník    str. 8   Čtenář - reportér- čtenáři - sobě! Ladislav Langpaul    AOPK ČR   

Ať už jde o zábavu, trávení volného času nebo nejrůznější pracovní aktivity, jaro je tradičně obdobím narůstající aktivity člověka ve venkovním prostředí. Znamená to mimo jiné také zvýšení jeho úmyslných i bezděčných zásahů do života nejrůznějších přírodních společenstev.

Platí to i o netopýřích populacích, jejichž ochranou a výzkumem se v České republice zabývá Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON), jež vznikla v roce 1991.

Tato nevládní organizace shromažďuje informace a poznatky o problémech, upozorňuje na ně odpovědné orgány a navrhuje jejich řešení. Proč netopýry chráníme?

Většina našich netopýrů chytá létající hmyz, mezi nímž jsou druhy obtížné a škodlivé. Tak např. jeden netopýr hvízdavý za jednu noc zkonzumuje až 2500 komárů! Přestože určité druhy netopýrů se přizpůsobily k životu v blízkosti člověka, na některé změny v životním prostředí jsou všichni netopýři citliví. Vadí jim např. používání jedovatých pesticidů, zvýšená koncentrace výfukových plynů, chemické postřiky v místech úkrytů, vysušování mokřadů, ubývání lesů a velkoplošné zemědělství. Zvlášť jim škodí vyrušování v době jejich zimního spánku. Příliš časté probouzení vede ke snížení hmotnosti, netopýr nemůže obnovit rezervy podkožního tuku a hyne. Chcemeli zachovat bohatství fauny netopýrů, musíme chránit jejich letní i zimní úkryty a udržovat celou krajinu zdravou a neznečištěnou.

Chystáte zateplování či opravu střechy panelového domu– jak postupovat?

1. Před započetím prací (a nejlépe ještě před zpracováním projektu rekonstrukce) je dobré zjistit, kdy a kde se netopýři v budově vyskytují. Výskyt netopýrů lze určit pozorováním výletové aktivity s pomocí ultrazvukových detektorů, u některých druhů také na základě dobře slyšitelných hlasových projevů zejména ve večerních hodinách před jejich výletem z úkrytu. Průzkum by měli provést zoologové – chiropterologové, kontakty na konkrétní odborníky působící v jednotlivých regionech naleznete na www.ceson.org

2. V případě, že byl v domě zjištěn výskyt netopýrů, je nutné informovat projekční firmu. Ta by pak nejlépe měla zapracovat odpovídající postup a technická řešení do projektové dokumentace stavby.

3. Zároveň je nutné neprodleně zažádat o udělení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Kontakty na jednotlivé správy CHKO, které výjimky vydávají, včetně vyznačení jejich územní působnosti, jsou k dispozici na internetových stránkách AOPK ČR.

4. Při realizaci rekonstrukce je pak třeba řídit se podmínkami, které orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí stanoví. Podmínky se mohou lišit podle konkrétní situace, nicméně vždy bude nutné dodržet několik následujících zásad:

• zachovat přístupové otvory do úkrytů, které dosud netopýři používali

• v případě, že to není technicky možné zajistit (např. u úkrytů štěrbinového typu při zateplování celého pláště domu), provádět stavební práce v období nepřítomnosti netopýrů v úkrytu

• případně – pokud se nejedná o výskyt letní kolonie s mláďaty nebo zimování - zajistit, aby mohli netopýři v předstihu opustit úkryt a nemohli se před jeho uzavřením vrátit zpět (lze spolehlivě uskutečnit pouze v období březen – duben nebo září – říjen). 5. Všechno jde, když… Staré přísloví říká, že když se chce, všechno jde. V případě ochrany netopýrů to rozhodně platí. Jde jenom o dobrou vůli člověka a jeho smysl pro odpovědnost ke světu ve kterém žije a v němž budou žít i jeho děti.

Příkladem péče o udržení přátelského prostředí pro netopýry i jiné druhy ptactva je podle profesora Ivana Horáčka, předsedy ČESONu přístup ing. Jana Mičánka ze společnosti LESS.

Ten při rekonstrukci historického areálu z 18. století v Ostrově u Zruče nad Sázavou myslel nejen na holuby, kteří odjakživa patřili k hospodářským objektům našich předků, ale také na sovy a zejména netopýry. Přes vrozenou nedůvěru se právě oni již během loňského podzimu začali stěhovat do příbytků, které pro ně lidé vyrobili podle návrhu prof. Ivana Horáčka a které patří k ozdobě ostrovského areálu.

Zpět

Orli si přikrývají potravu větvemi stromů

Novojičínský deník , 17.3.2009 , Str.: 2

Bartošovice/Zajímavý poznatek získali v letošní zimě pracovníci Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích. Zjistili, že pár orlů si schovává potravu. Jak uvádí Petr Orel, vedoucí stanice, na stránkách novojičínských ochránců přírody, zajímavé chování orlího páru, samice Isabely a samce Kysučana, sledují zhruba od poloviny ledna. To, jak orlice a orel jednají, zatím podle informací ochránců přírody nikdo nezaznamenal ani nepopsal v literatuře.

"Zatím nikde nebylo prokázáno, že by si na újediště, přinášeli větve," uvedl pracovník stanice Jan Kašinský. Fotoaparát s čidlem, který je nainstalovaný na místě, totiž zaznamenal, že se na původně prakticky holém místě u pařezu, kde předkládají orlům krmení, se začaly objevovat smrkové větévky. "Fotoaparát má sekundu zpoždění, takže je málokdy vidět přílet samotného orla. Ale je tam sníh, takže je vidět, že tam nic jiného nechodilo. Skutečně to museli přinést ti orli," dodal Kašinský. Podle Petra Orla nastala velká intenzita v nošení větévek hlavně koncem letošního února. Dokazují to i fotografie z místa. Ještě 25. února na místě nebyla téměř ani snítka. "První březnový den již byl pařez obležen větvemi o síle do dvou až tří centimetrů. "Větvičky byly položeny i na zbytku lišky," poznamenal v textu Orel. Pracovníci stanice si zmíněnou činnost orlů neumějí vysvětlit jinak, než jako krytí potravy před ostatními možnými predátory, kteří v lesích žijí. 

Zpět

Nejstarší orlice

PRIMA TV : Minuty regionu - Severní Morava , 5.3.2009 , Autor: Eva PANOŠOVÁ

Moderátor: Obec Bartošovice na Novojičínsku se může chlubit republikovým unikátem z˙ptačí říše. Obývá zdejší stanice pro záchranu živočichů a je to nejstarší orlice v˙zemi. Je jí 35 let a podívejte se, jak se jí daří.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: To je orlice Dyna. V˙70. letech ji podstřelili, takže už téměř nelétá, ale je výbornou ptačí mámou.

Jan KAŠINSKÝ, zástupce vedoucího stanice: Od roku 2006 odchovala pravidelně mladé orle skalní v˙rámci záchranného programu.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: Dyna vypiplala stovky mláďat, ale bohužel tito zajíčci, týden staří, zůstali bez mámy. Nešťastnou náhodou je objevil pes a jeho majitelka přinesla ušáky sem. Jejich osud visí na vlásku.

Jan KAŠINSKÝ, zástupce vedoucího stanice: Výzva pro každého, kdo by našel takové zajíčky: Nechat být, nesahat.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: Do Bartošovic se za zvířaty sjíždějí lidé i z˙daleka.

Návštěvník stanice: Já studuji v˙Šumperku obor ochrana přírody.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: Místní stanici považují za unikát a jsou na ni právem pyšní.

Obyvatelka Bartošovi: Doufám, že zase z˙jara tam zajdu.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: Nabídka stanice je opravdu pestrá.

Petr OREL, vedoucí záchranné stanice: Budujeme tady centrum ekologické výchovy. Máme tady informační centrum chráněné krajinné oblasti Poodří, děláme řadů prostě  programů ochranářských.

Eva PANOŠOVÁ, redaktor: V˙plné kráse ožije stanice na jaře. Ročně ji navštíví zhruba 8 tisíc lidí.

Eva PANOŠOVÁ, RTA, Bartošovice.

Netopýry budí teplo ucházející z vytopených bytů

NOVA : Televizní noviny , 2.2.2009 , Autor: Eva Chaloupková, Ivan Berka

Moderátor: Ochránci přírody teď nezvykle často vyjíždějí k˙lidem, kterým do bytu vlétl netopýr. Tito savci sice v˙zimě spí, naučili se ale zimovat i ve spárách panelových domů. Když pak lidé větrají, netopýry změna teploty probudí.

Autor: Od Nového roku posbírali ochránci v˙bytech a kancelářích desítky zmatených netopýrů.

Anna Zieglerová, ČSOP Praha: My jsme vyjížděli zhruba každé dva dny.

Nálezkyně netopýra: Nám zalez za takovou stěnu dřevěnou, tak jsem ho vyndala na kobereček.

Autor: Netopýři s˙námi totiž bydlí, aniž o tom víme. Velmi rádi vyhledávají spáry v˙panelových domech. V˙Praze jich žije sedm druhů.

Daniel Horáček, chiropterolog: Při ochlazení, při oteplení potřebují změnit úkryt, aby měli klimatické podmínky, který jim vyhovujou, protože oni potřebují stabilní teplotu.

Autor: Probuzením se netopýr vysiluje a schází mu potrava. Pokud i váš byt netopýr navštíví, nepodléhejte panice a v˙žádném případě mu neubližujte. Je to přísně chráněný savec.

Daniel Horáček, chiropterolog: A pokud takhle lítá, tímto způsobem, nesnažte se ho chytit, je to obrovský riziko, že mu zlomíte křídlo.

Autor: Netopýr se má nechat sednout a potom opatrně uložit do krabice s˙kouskem hadru.

Anna Zieglerová, ČSOP Praha:Do čehokoli, aby se tam mohl schovat.

Autor: Pak se o něj postarají pracovníci nejbližší záchranné stanice, kteří jim dají i najíst. Netopýři jsou prý schopni spořádat až stovku červů na posezení. Ochránci je opět uloží do chladna a k˙spánku. Naplno se v˙přírodě netopýři probouzejí až v˙průběhu dubna.

Zpět

Populace raků v Senici zřejmě vyhyne

Lidové noviny : Morava ,  27.1.2009 , Autor: čtk , Str.: 6, Vyšlo také v: Mladá fronta Dnes : Východní Morava

ROŽNOV POD RADHOŠTĚM Ochránci přírody zatím nevypátrali v říčce Senice u Lidečka na Vsetínsku zdroj nákazy raků morem. Od loňského září, kdy testy tuto nemoc potvrdily, tam žádný další případ nezaznamenali. Jiří Lehký ze správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy se však obává, že je docela možné, že i tak populace raků vymře.

Pokud už se totiž račí mor někde objeví, většinou to tak bývá, dodal. Račí mor je totiž agresivní onemocnění, které se snadno šíří. Experti z Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy v minulosti zachytili pět případů, kdy kvůli račímu moru vyhynuly celé populace raka říčního a kamenáče. Podezření na výskyt račího moru v říčce Senice ekologové měli od poloviny srpna, kdy jeden z dobrovolných strážců zjistil zvýšený úhyn raků. Za nákazu v Senici zřejmě mohou nepůvodní americké druhy raků, jako původce však ochránci nevylučují ani ryby dovezené z Polska a vysazené v místních tocích. "Přesný zdroj se nám zatím nepodařilo vypátrat," dodal Lehký. Ekologové lidem doporučují, aby v Senici omezili rybaření.

Začátkem minulého století zničil račí mor téměř celou původní českou populaci raků. Po válce se sice začala znovu rozšiřovat, ale ohrozil ji zase rozvoj zemědělství a znečištění toků. Od 70. let se situace zlepšila zejména díky vyšší kvalitě vody. Nepůvodní druhy, které do volné přírody pronikají z faremních chovů, však domácí raky stále ohrožují.

Zpět

Bursík navštívil záchrannou stanici v Bartošovicích

Bruntálský a Krnovský deník , 26.1.2009 , Autor: VĚRA RŮČKOVÁ , Str.: 3 Vyšlo také v: Novojičínský deník , Opavský a Hlučínský deník Ministr životního prostředí a místopředseda vlády Martin Bursík navštívil v pátek Záchrannou stanici pro hendikepované živočichy v Bartošovicích.

Vedoucí Petr Orel jej provedl areálem stanice. Bartošovice/V Bartošovicích mají rozhodně o čem mluvit. Zdejší Záchrannou stanici pro handicapované živočichy navštívil v pátek 23. ledna odpoledne místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík. Jedna z nejstarších záchranných stanic na našem území sklidila uznání za to, jak dobře se dokázala vypořádat s nelehkým úkolem, a to postarat se o zvířata, která se často dostala do nesnází díky člověku.

Místopředseda vlády sice přijel do Bartošovic s menším zpožděním, ale i tak se vážně zajímal o situaci v záchranné stanici. "Ještě jsem tady nikdy nebyl. Záchranná stanice v Bartošovicích je známá nejen tady v okrese a jsem moc rád, že jsem tady mohl přijet a poznat ji. O stanici jsem se dozvěděl i díky programu Návrat orla skalního, který je jedinečný," poznamenal Bursík. Průvodcem se mu stal vedoucí záchranné stanice Petr Orel, který jej provedl celým objektem i areálem voliér. "Jsou tady zvířata, která se z nějakého důvodu nemohou vrátit zpět do přírody. Tím důvodem může být například komplikované zranění křídel, či jiná újma na zdraví, znemožňující normální život zvířete.

Máme tady ale i opačné případy, kdy jsou zvířata zdravá, ale příliš uvyklá na člověka, a proto už by se v přírodě neuživila," informoval ministra Orel. Ministr se seznámil s případem krkavce, který, místo aby si potravu lovil, nalétával na lidi, kteří si udělali piknik v přírodě nebo grilovali. V klecích pro drobné ptactvo polétával například zvonek obecný, jenž po srážce s autem nemohl vzlétnout, a z toho důvodu zůstal ve stanici. V areálu voliér se místopředseda seznámil také s formou poznávacích exkurzí, které stanice pořádá pro děti.

Po prohlídce venkovních prostor se skupinka, s Orlem v čele, vydala na průzkum hlavního štábu stanice. Vedoucí provedl ministra místnostmi prvním podlažím a stručně jej seznámil s jejich funkcí. Ministr navštívil také projekční místnost. "Tady pořádáme různé projekce, například pro školy nebo pro návštěvy. Také tady rozebíráme naše projekty," sdělil Orel. Bursík měl během návštěvy mnoho otázek, které se týkaly hlavně kapacity stanice a jejího zajištění.

Zlatým hřebem návštěvy bylo pak slavnostní předání brka. Ministr Bursík od vedoucího stanice obdržel pravou orlí peruť na památku. Další štací byl pro místopředsedu vlády Nový Jičín, kde se sešel se členy Základní organizace strany zelených, a poté jednal s vedením města. Nejednalo se však o první ministrovu návštěvu regionu. Bursík byl přítomen loňské happeningové akci na Pustevnách proti těžařské činnosti v Beskydech.

Výtvarník a ilustrátor Adolf Dudek namaloval na šestnáct metrů dlouhý a metr široký papír panorama Beskyd, kam si mohli příchozí domalovat to, co by si v Beskydech přáli. Aby však autoři ukázali, jak by Beskydy vypadaly, kdyby OKD uskutečnila své plány, nechali po obraze přejít dvacetiměsíční Annie Žárskou v doprovodu jejího otce Mariana, místopředsedy občanského sdružení Naše Beskydy, s chodidly namočenými do černé barvy. Její chůze zanechala na panoramatu Beskyd černé stopy a šmouhy. Tak vypadal úvod akce, která měla připomenout, jak před rokem Valaši a odpůrci zamýšlené těžby v Beskydech zazdili pomyslný klíč od Beskyd v kapli Cyrila a MetodějenaRadhošti.

Zpět

Mizející zvířata

Moravskoslezský deník, 17.1.2009, Str.: 29

Divoká zvířata, která završují rozsáhlé potravní pyramidy a nacházejí se ve středu složité ekologické rovnováhy, představují jeden z nejnádhernějších a nejdokonalejších darů přírody. Jsou výsledkem milionů let evolučního vývoje, od prvních živých buněk, ztracených v hustém a horkém prostředí prehistorických bažin, po dokonalost dnes žijících goril horských nebo lvů indických.

Přesto dnes přežívá každý z těchto druhů jen v několika posledních tisících jedincích.

WWF (Wild Wildlife Fund, Světový fond ochrany přírody) a další organizace zabývající se ochranou přírody musejí neúnavně pracovat na tom, aby zajistily zranitelným populacím zvířat jistou budoucnost.

Pomoci v boji o záchranu biodiverzity mái publikace kolektivu autorů nazvaná Mizející zvířata, v níž jedinečné fotografie ohrožených druhů doprovázejí fundované texty a kterou nyní v českémjazyce vydává Universum.

Zpět

AOPK: Vydru není potřeba uměle odchovávat, budeme o ni pečovat

Praha/Havlíčkův Brod 14. prosince (ČTK) - Program zaměřený na záchranu vydry říční po více než 20 letech končí. Těchto zvířat je už v České republice poměrně dost, proto není potřeba dál je uměle odchovávat a vypouštět do volné přírody. ČTK to řekla Věra Dřevíkovská z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK).

"Vydra je dál silně ohrožený druh, a proto se agentura podílí na přípravě nového záchranného programu - program péče o vydru," doplnila Větrovcová, která za AOPK na přípravě programu pracuje.

V důsledku lovu pro kožešinu, pytláctví, zhoršování kvality vody a potravní nabídky ve 20. století silně poklesl počet vyder až skoro na hranici vyhynutí. V roce 1984 se jejich počet v ČR pohyboval mezi 300 až 400 kusy. "V roce 2006 už bylo na našem území přibližně 2200 vyder," řekl ČTK Václav Hlaváč z havlíčkobrodské pobočky AOPK, která se právě záchranou vyder v uplynulých 20 letech zabývala.

Podle Hlaváče už posledních deset let není potřeba vydry uměle vychovávat a vypouštět do přírody. Dál jim ale hrozí vyhubení, a proto se teď hlavně ochránci zaměřují na jejich ochranu. "Nejčastější příčinou úmrtnosti vyder je pytláctví a přejetí autem. Ročně jde o deset procent z celkové populace," dodává Hlaváč. Nový program péče proto bude podle Větrovcové také zahrnovat budování vydřích přechodů přes silnice. "Budeme působit i na osvětu veřejnosti," řekla Větrovcová. Zaměří se také na informovanost rybářů, myslivců nebo různých nevládních organizací.

Dospělá vydra říční stojí na vrcholu potravního řetězce. Její potravní strategie ji předurčuje k tomu, aby přirozeně regulovala populace ryb. V případě zvýšené početnosti některého druhu ryby je jedním z faktorů, který může napomoci vrátit velikost zvýšené populace do původního stavu.

V roce 2000 byl v České republice uveden do platnosti zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. V rámci tohoto zákona jsou vypláceny náhrady škod způsobené vydrou říční na rybách chovaných k hospodářským účelům v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách. Za rok 2007 bylo podle statistiky AOPK například podáno 220 žádostí o náhradu škody a vyplaceno bylo 6,5 milionu korun za škody způsobené tímto zvlášť chráněným živočichem.

Zpět

Orli zalétávají za potravou do Poodří

Mladá fronta Dnes : Kraj Moravskoslezský ,  16.12.2008 , Str.: 4

BARTOŠOVICE: Orli ze záchranného programu návratu opeřených dravců do Beskyd, často a rádi létají i do Poodří. "Tady se jim líbí, protože příroda na loukách okolo Odry nabízí mnoho potravy," vysvětlil vedoucí Stanice na záchranu živočichů v Bartošovicích Petr Orel. Prozradil, že snad ještě raději někteří orli létají do vojenského prostoru Libavá. Ochránci přírody doufají, že pokud se dravci uchytí v Beskydech, tak po čase se přirozeně rozšíří do dalších oblastí, například do Jeseníků.

Zpět

Orálek: Vrací se raci i vydry

Mladá fronta Dnes : Kraj Moravskoslezský ,  16.12.2008 , Autor: MARKÉTA RADOVÁ , Str.: 3

Frýdek-Místek - Vydry a raci se vrací do beskydských bystřin. Proč? Kvalita vody se hlavně v horních tocích potoků a řek v posledních letech výrazně zlepšila. Důvodem je podle Milana Orálka z Českého svazu ochránců přírody zejména prudký pokles hnojení, ale i výstavba čističek odpadních vod.

* Odkdy registrujete zlepšení kvality vodních toků v Beskydech? Od roku 1989. A to zejména v souvislosti s prudkým poklesem hnojení, které bylo dříve dotováno.

* Je voda potoků a řek kvalitnější v celé délce? Ze statistik vyplývá, že se zkvalitnily hlavně horní toky. Raci se začali vracet samovolně do míst, kde dříve žili, jinde my sami posilujeme jejich populace. Zlepšení kvality řek a potoků ale souvisí i s výstavbou čističek odpadních vod.

* Bude se čistota řek se zvyšujícím se počtem čističek zlepšovat i dále? To ano, ale u mnoha malých obcí není výstavba čističek nebo kanalizace vůbec na obzoru...

* Čističky odpadních vod navíc nečistí vodu na sto procent, nějaké procento odpadu vždy do řeky uniká...O to problematičtější to je, když je vodní tok malý. Tehdy už třeba pět procent odpadu vypouštěného z čističky vyvolává obavy.

* V kraji je ale taky spousta obcí pod dva tisíce obyvatel, ty také budou muset v budoucnu řešit čištění odpadních vod...To každopádně. Je to ale běh na dlouhou trať. Tyto obce budou žádat o dotace až v dalších kolech. A to Evropská unie už nebude chtít řešit. Zůstane na našem státu, jak se s tím vypořádá. Podle mě v Česku existuje málo odvážných, jako je třeba místostarosta Vsetína Jaromír Kudlík, kteří by se pouštěli do velkých projektů budování systémů čištění odpadních vod napříč aglomeracemi.

* Jak konkrétně škodí odpadní vody řekám?  Vždycky jde o určité znečištění, které likviduje část života v toku. Ať se jedná o škodliviny ze zemědělské výroby, nebo přímo ze septiků, které přepadem vytékají ven. A to nejen fekálie, ale i odpad z automatických praček nebo saponátů, který se velice těžko odbourává. Z řek se pak stávají mrtvé toky.

* Kteří konkrétní živočichové se do řek vrací? Zejména raci, malinko se zlepšil i výskyt vydry. Při hydrobiologickém rozboru však lze spatřit i sto druhů drobných živočichů, z čehož lze usuzovat na čistotu vody.

Zpět

Orli se zabydlují v Beskydech

Mladá fronta Dnes : Kraj Moravskoslezský , 11.12.2008 , Str.: 2

Bartošovice - Program návratu orla skalního do Beskyd vstupuje do čtvrtého roku, a i když ochránci přírody odchovají další mladé dravce, tak hlavně doufají v nápadníky prvních orlů vypuštěných v roce 2006.

"Pomalu se blížíme k vytouženému cíli, tedy zahnízdění a vyvedení potomků," těší se vedoucí stanice na záchranu živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku Petr Orel.

Nad Beskydami zatím létá jedenáct orlů. Letošek byl pro unikátní program příznivý, přesto se objevila jedna kaňka - úhyn samce Evžena. Orel měl v letu problémy, takže ho bartošovičtí pracovníci chtěli odchytit. Jenže po několika dnech ho našli mrtvého. Podle odhadů chtěl sežrat zmiji, jenže se nechal uštknout.

Pohyb opeřených dravců ekologové monitorují díky rádiovým vysílačkám, signály přijímají i meteorologové na Lysé hoře. Jeden samec dokonce dostal satelitní vysílačku. Dvě samice se už v Beskydech zabydlely a drží si své teritorium. Orel doufá, že brzy najdou nápadníky. "S jednou se objevuje jeden starší divoký orel, což vypadá nadějně. Orli sice pohlavně dospívají až v pěti letech, ale už dříve se občas pokoušejí o život v páru nebo stavbu hnízda."

Příští rok by se do volné přírody měla dostat čtyři mláďata přivezená ze Slovenska, další rok stejný počet. Program potrvá nejméně do roku 2013. Člověk vyhubil v tuzemsku orla před sto lety, ochránci přírody doufají, že po Beskydech se rozšíří i do dalších tuzemských hor.

Zpět

Ježci přečkají zimu s kočičími granulemi

Mladá fronta Dnes : Východní Morava ,  26.11.2008 , Str.: 2

Zlín - Pracovníci zlínského útulku pro opuštěná zvířata se připravují na invazi ježků. Stejně jako každý podzim jim bodlináče začínají nosit lidé, kteří na ně narazí v přírodě a usoudí, že by sami zimu nepřežili. Zatím nalezli ve zlínském útulku útočiště čtyři ježci. "Hlavní nápor přijde, protože začalo sněžit. Někdy se staráme přes zimu až o patnáct těchto zvířat," prozradila vedoucí zařízení Danuše Šmigurová.

Odborníci upozorňují na to, že pomoc nepotřebuje každý ježek. Rozhodující je váha zvířete. Smrt ježkovi hrozí pouze v případě, jestliže váží méně než půl kilogramu. "Když má více, dokáže se o sebe postarat," upozornila Šmigurová.

Ježkům s menší váhou než půl kilogramu můžou lidé pomoci i sami. Stačí, když jim opatří bednu vystlanou starými hadry nebo papírem a umístí jí do chladného prostředí, například do sklepa. "Nesmí zapomenout na misku s vodou a potravu. Dobré jsou kočičí, případně psí granule," řekl Milan Orálek, ochránce přírody z Valašského Meziříčí. Ježkům v rozporu s všeobecným povědomím nesvědčí mléko.

Zpět

Ornitologové: Chránit se nedaří především běžné druhy ptactva

Praha 3. prosince (ČTK) - Počet ptáků žijících v Evropě nadále klesá. Zatímco vzácné a ohrožené druhy se už daří alespoň částečně chránit, ochrana selhává v případě ptačích druhů, které jsou široce rozšířené a dosud považované za běžné. Vyplývá to z aktualizované zprávy mezinárodního programu Celoevropský monitoring běžných druhů ptáků, který od roku 2002 koordinuje Česká společnost ornitologická.

"Počet běžných druhů ptáků v Evropě mezi lety 1980 a 2006 klesl o zhruba deset procent. Lesní druhy zasáhly změny méně významně (pokles o zhruba devět procent). Naproti tomu je úbytek běžných druhů polní krajiny nesrovnatelně drastičtější (asi 50 procent)," uvádí na internetových stránkách České společnosti ornitologické koordinátor monitoringu Petr Voříšek.

Řady výrazně ubývajících druhů rozšířily i dříve běžné druhy, jako vrabec polní, čejka chocholatá, srnad obecný a skřivan polní.

Podle poznatků ornitologů ochrana mnoha vzácných a ohrožených druhů ptáků pomocí speciálních programů přináší ovoce. Úbytek běžných druhů ptáků, zejména těch polních, ale zatím stojí stranou. Vědci za hlavní příčinu úbytku polního ptactva označují intenzifikaci zemědělství. Rozdíly v trendech polních ptáků mezi starými a novými členy EU naznačují, jak může změna ve způsobu zemědělského hospodaření ovlivnit ptáky už po krátké době.

"V západní Evropě, kde má intenzivní zemědělství dlouhou tradici, ubývají polní ptáci od roku 1980 neustále. Oproti tomu ve východní Evropě došlo na přelomu 80. a 90.let k zastavení poklesu, a to zjevně vlivem změn politické situace, která vedla ke snížení intenzity zemědělství. Od poloviny 90. let se ale zemědělství ve východní Evropě vydalo stejnou cestou intenzifikace jako v západní Evropě a populace polních ptáků zareagovaly poklesem," uvádí Voříšek.

Připomíná, že se státy EU zavázaly do roku 2010 zastavit trend ubývání přírodní rozmanitosti a že bez významných strategických změn v unijních plánech cíl nelze splnit. V diskusi o společné zemědělské politice, kterou bude v příštím půl roce moderovat jako předsednická země Rady EU Česko, by proto ornitologové uvítali důraz na její přeměnu v trvale udržitelné hospodaření v krajině a rozvoj venkova.

Zpět

Ptáky zachrání budky rorýsovníky

Mladá fronta Dnes : Střední Morava ,  3.11.2008 , Str.: 2

Přerov - Do záchrany největší kolonie rorýsů na střední Moravě se pustili přerovští ornitologové. Na budovu tamního magistrátu umístili rorýsovníky -- specifické ptačí budky. Podobné dosud nejsou nikde na Moravě. Sloužit budou ptákům, kterým dělníci zlikvidovali hnízdiště na restauraci Bečva, kde příští rok majitelé přistaví nové patro.

"V rámci oprav, při zateplování a rekonstrukci budov zaniká množství hnízdišť rorýsů obecných, kteří hnízdí výhradně v dutinách a spárách zdí, pod střechami, na půdách a také ve větracích otvorech panelových střech. Tito ptáci, dříve velmi hojní, začínají ubývat právě kvůli nedostatku hnízdních příležitostí," říká přerovský ornitolog Jiří Šafránek. Jeho kolegové proto podobná místa sledují, a pokud jsou někde rorýsi v ohrožení kvůli stavebním pracím, snaží se je společně s majitelem domu a úředníky státní ochrany přírody zachránit.

"V posledních letech se nám takto podařilo zachránit desítky hnízd v atice panelových domů. Stejné to bylo i s budovou restaurace Bečva. V tomto případě jsme navrhli stavbu náhradních hnízd na protější budově, jejímž vlastníkem je město Přerov a v níž navíc sídlí i odbor životního prostředí magistrátu," doplnil ornitolog.

Vzhledem k tomu, že šlo o první náhradní hnízdiště chráněných rorýsů obecných nejen v Přerově, ale i na celé Moravě, tak jeho vybudování finančně podpořil také přerovský magistrát. Díky tomu v těchto dnech pracovníci Ornitologické stanice v Přerově umístili na budovu města čtyři speciální tříkomorové budky, takzvané rorýsovníky. "Jde o unikátní budky z cementové směsi. Osvědčily se již na různých místech v západní Evropě a používají se dokonce i při budování nových staveb vyšších domů," dodal Šafránek.

Zpět

Kdy zateplovat? Záleží i na rorýsech

Mladá fronta Dnes : Kraj Karlovarský , 22.10.2008 , Str.: 3

Karlovy Vary - Rorýs může létat rychlostí až dvě stě kilometrů v hodině, a závodit tak třeba s rychlovlakem Pendolino. Pokud ovšem neskončí pod polystyrenem, kam jej zabední dělníci při úpravách panelových domů. Většina rorýsů hnízdí v netěsnostech panelů, ve větracích šachtách nebo v jiných otvorech pod střechami domů.

"Zateplování je pro rorýse velký problém. Pracovníci firem někdy spáry zakryjí a mláďata nechají umřít," říká Karel Bobál ze Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Tachově. Stanici provozuje na Tachovsku a na Chebsku občanské sdružení Tachovský ornitologický spolek. Stavební firmy by se na termínu prací měly domluvit s ochránci přírody nebo odbory životního prostředí. Záchranná stanice spolupracuje s lidmi, kteří si chtějí vyměnit okna nebo zateplit dům. Na požádání přijedou pracovníci stanice a bezplatně pracoviště zkontrolují. Firmám, které se pustí do práce, aniž by prověřily výskyt vzácných živočichů, hrozí pokuty. Navíc inspekce životního prostředí zastavuje zateplovací práce.

Před zateplením má přednost vyvádění mladých, které trvá do začátku srpna. Zkušenosti s tím má karlovarská firma Alfabyt. "Práce na dvou domech v Tuhnicích měly začít v květnu, čekalo se ale až do 10. srpna," sdělila Nataša Rojková z Alfabytu.

Zpět

První ztráta. Beskydský orel Evžen uhynul

Mladá fronta Dnes : Kraj Moravskoslezský ,  29.8.2008 , Autor: JOSEF GABZDYL , Str.: 1

Beskydy - První vážný zádrhel postihl unikátní záchranný program návratu přísně chráněného orla skalního do Beskyd.

Ochránci přírody ze Stanice na záchranu živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku našli v přírodní rezervaci Trojačka na pomezi Novojičínska a Vsetínska mrtvého ročního samečka Evžena, kterého před třemi týdny vypustili na svobodu.

Když signál z Evženovy vysílačky přicházel delší čas z jednoho místa, bylo ochranářům jasné, že má problém. Proto mu okamžitě vyrazili na pomoc a po třech dnech usilovného pátrání v hustém porostu asi kilometr a půl od vypouštěcí voliéry našli jeho tělo.

"Při vyšetření v olomouckém veterinárním ústavu nebylo zjištěno žádné střelné nebo jiné poranění, také vnitřní orgány nevykazovaly změny, stejně jako kosterní svalovina, klouby i běháky. Ve voleti i v žaludku byly zbytky potravy. Příčina úhynu je neznámá," řekl Petr Orel, vedoucí bartošovické stanice, která návrat opeřených dravců zajišťuje. Na svobodu se za tři roky programu dostalo dvanáct orlů.

Evžen byl však už od narození smolařem. Z hnízda na Slovensku vypadl a zlomil si obě křídla. Operace se ale podařila a vloni ho ochranáři vypustili do přírody. Jenže se ukázalo, že peří vyrostlé pod obvazy není voděodolné, proto opět skončil ve stanici.

Po dalším roce odpočinku s přepeřením se zdálo, že bude v pořádku, a před třemi týdny opět vyletěl nad Beskydy. Brzy však lidé ze stanice zjistili, že při letu mívá problémy, například jen stěží stoupal nebo kroužil, což by zvláště při lovu znamenalo velký hendikep.

Proto se rozhodli, že mladého samce odchytí a nechají mezi lidmi. Už to ale nestihli. Podle dalšího pracovníka z Bartošovic Jana Kašinského zřejmě Evžena let vysiloval, a když asi nechtěně přisál ve vysoké trávě, už neměl sílu, aby odtud vyletěl. Možná mu selhalo srdce.

"Se ztrátami jsme samozřejmě počítali a počítáme. Přirozená úmrtnost je u všech dravců, zvláště mladých ptáků, poměrně vysoká. Přesto je nám to moc líto," uvedl Orel.

Zbylým jedenácti orlům se daří dobře, a to včetně letos vypuštěné mladé trojice. "Stále více se vzdalují od voliéry a každým dnem jsou více plašší," řekl Orel.

V programu měli už dva dravci namále. Vloni muž se Starých Hamrů na Frýdecko-Místecku odchytil samici Hanku a jen díky anonymnímu upozornění se jí ochranáři dostali na stopu. Předloni pak někdo na střední Moravě brokovnicí postřelil samici Anču, ze zranění se ale vyléčila. Orli skalní v Beskydech naposledy hnízdili zhruba před 130 lety, pak je člověk nemilosrdně vyhubil. Byli totiž vnímáni jako nežádoucí coby konkurenti lovců.

Zpět

Bartošovická stanice nyní prožívá nejnáročnější období roku

Novojičínský deník ,  7.8.2008 , Str.: 2

Bartošovice/Čtyři až pět zvířat denně přijímali v posledních měsících pracovníci Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích. Nejnáročnější část roku již ale pomalu končí. Podle Jana Kašinského stanice zažívá každoročně největší nápor právě v době od května do července. Například letos v ní přijali v této době celkem 427 živočichů šestašedesáti druhů.

"Dvě třetiny z toho tvořila mláďata vylíhlá na jaře," naznačil důvod náporu Kašinský. Kromě mláďat, která se ještě o sebe neumí pořádně postarat, byly mezi příčinami příjmu například různé úrazy, zejména po střetu s autem, u ptáků pak nárazy do překážek, popáleniny elektrickým proudem či postřelení. "Ve dvou případech jsme prováděli odchyt ulétlých sokolnicky vedených dravců. V obou případech šlo o křížence velkých sokolů, jejichž volný pohyb v přírodě je z hlediska ochrany přírody nežádoucí," uvedl Kašinský. V devíti případech se do stanice zvířata dostala v přímé souvislosti s napadením psem nebo kočkou. Jednalo se jednak o zvířata, která pes nebo kočka ulovili, nebo například kočka strhla hnízdo a osiřelá mláďata lidé přinesli do stanice.

Podle druhů stanice nejčastěji přijímá poštolku obecnou, na druhém místě je rorýs obecný, na třetím bažant. "Zajímavostí je třináct veverek obecných, přijatých převážně z měst, například z Ostravy, Havířova a Kopřivnice. Naznačuje to hlavně výrazný nárůst jejich stavu v posledních letech," poznamenal Kašinský. Kromě zmiňovaných veverek lidé přinesli například ježky západní, srnčata a mladé zajíce, ty většinou v souvislosti s poraněním sekačkou.

Ve stanici měli ale také třeba tři druhy netopýrů, kunu skalní, lasici kolčavu a takzvanou stříbrnou lišku, neboli pesce polárního. Ojedinělý byl příjem mladého plcha lesního. Zajímavostí jsou tři případy kachen, které zahnízdily v zástavbě obcí nebo měst a poté, kdy se mláďata vylíhla, je nedokázaly odvést k vodě kvůli plotům či jiným stavbám. "V červnu jsme přijali samce orla stepního, nalezeného u Hustopečí nad Bečvou. Orel byl silně vyhublý, doslova v kritické kondici, a uhynul po převozu na veterinární ošetřovnu. Nebyly na něm žádné známky držení v zajetí, takže pravděpodobně sám zalétl. Podle celkové zchátralosti se lze domnívat, že zahynul sešlostí věkem," popsal mimořádný případ Kašinský a dodal, že nejbližší oblasti pravidelného výskytu orla skalního jsou v okolí Černého moře, na Ukrajině a v severní Africe.

Posledními přírůstky ve stanici jsou malé ještěrky obecné. Ty se začaly líhnout minulý týden. "V hromadě šterkopísku na stavbě se objevilo asi padesát vajíček této ještěrky. Jednalo se o několik snůšek, které jsme umístili do venkovního líhniště," uzavřel Kašinský.

Zpět

Do volné přírody Beskyd se vrátí i zraněný orlí samec Evžen

Ekolist, 4. srpna 2008

BARTOŠOVICE (Novojičínsko) (ČTK) - Ochránci přírody z Bartošovic na Novojičínsku v těchto dnech přesunuli do vypouštěcí voliéry v Beskydech ročního samce orla skalního Evžena. V té bude spolu s čtyřmi mláďaty čekat na vypuštění do volné přírody. Pracovníci záchranné stanice v Bartošovicích se už třetím rokem snaží vrátit orly skalní do Moravskoslezských Beskyd. Jejich populace byla v Česku před více než 100 lety zcela vyhubena člověkem, řekl dnes ČTK vedoucí zařízení Petr Orel.

"Evžen v červnu loňského roku utrpěl vážné fraktury na obou křídlech po pádu z hnízda na Slovensku, jeho pád byl způsoben silnou vichřicí," uvedl Orel. Po svém zranění byl na Slovensku operován a poté podstoupil rehabilitaci v bartošovickém zařízení.

"Prošel velmi náročným rehabilitačním procesem, v rámci této léčebné 'kúry' byl na podzim loňského roku také několik dní v takzvaném volném letu. Po sněhové bouři však musel být odchycen," uvedl Orel. Ukázalo se totiž, že kvalita jeho opeření, které se vyvíjelo pod obvazy, není dobrá a nesnese dlouhodobou zátěž při špatných povětrnostních podmínkách.

V průběhu jarních měsíců samec Evžen přepeřil a vyměnil všechna stěžejní péra. "Po celou dobu byl umístěn ve velké rozletové voliéře, takže rehabilitační proces neustále probíhal," dodal Orel.

Také kontrolní rentgen ukázal, že samcův zdravotní stav je dobrý, a byl proto přidán do vypouštěcí voliéry k letošním čtyřem mláďatům, kterými jsou orlice Kika a Izabela a samci Jakub a Charlie. Jejich soužití ve voliéře je bezkonfliktní. Tento pátek budou všechna mláďata vypuštěna do volné přírody. "V Beskydech a širším okolí tak již bude kroužit tucet orlů skalních. Všechna mláďata budou samozřejmě sledována pomocí miniaturních vysílaček," řekl Orel.

Do roku 2010 by mělo být v rámci záchranného projektu v oblasti Beskyd vypuštěno 15 až 20 mladých dravců. Mláďata získávají ochránci přírody ze Slovenska. Z hnízd volně žijící slovenské populace se vybere vždy mladší mládě. To je totiž kvůli takzvanému vrozenému kanibalismu odsouzeno ke smrti.

Zpět

Ochránci se bojí o české raky

Lidové noviny ,  1.8.2008 , Str.: 3

PRAHA Čeští ochránci přírody vytáhli do boje nejen proti nepůvodní rostlině křídlatce, která ničí veškerou původní faunu, ale "posvítí" si i na druhy raků amerických. Ti totiž decimují původní druhy tuzemských raků.

"Americký rak je přenašečem račího moru, vůči kterému je sám imunní. Kvůli tomu mohou klesat stavy populací našich raků až k vyhynutí v určitých lokalitách," varuje Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.

Mezi nepůvodní druhy patří rak pruhovaný a rak signální. Oba druhy amerických raků se rychle množí a v přírodě jich už je několikanásobně více než původních raků říčních a kamenáčů. Podle Krebsové je individuální odlov amerických raků ve velkých tocích obtížný. "Zabývají se tím nevládní organizace, které to mají jako svou dobrovolnou aktivitu. Většinou se snaží oba druhy raků oddělit fyzickými zábranami," vysvětluje Krebsová.

Oba druhy amerických raků jsou vůči spórám račího moru odolní. "Proto je důležité, aby lidé, když narazí na raky, je nepřenášeli a zbytečně s nimi nemanipulovali, protože může jít právě o nepůvodní druhy. A v dobré vůli mohou způsobit ohromné katastrofy," říká vedoucí laboratoře etologie, výživy ryb a raků Pavel Kozák.

V Česku jsou podle Kozáka tři až čtyři ohniska račího moru. Jsou například na Ostravsku, kam se mohla nákaza zavléct ze sousedního Polska, a na Křivoklátsku, kde žijí nejohroženější raci kamenáči. Původní českou populaci raků začátkem minulého století téměř zničil račí mor. Po druhé světové válce se sice začala znovu rozšiřovat, ale ohrozil ji zase rozvoj zemědělství, který způsobil znečištění většiny vodních toků.

Zpět

Mezi ohrožené patří i dříve běžné druhy

Mladá fronta Dnes, 24.7.2008, Eva Bobůrková, Str.: 2

Vycházky a výlety do přírody či posezení na zahradě jsou pro mnoho lidí neodmyslitelně spjaty i s pozorováním a poslechem ptáků. Bez ptáků by byl náš život o něco podstatného ochuzen. Avšak bohužel, situace těchto tvorů není zrovna radostná - řadu druhů, dříve u nás zcela běžných, už potkáme jen velmi vzácně.

V České republice žije volně 403 druhů ptáků. 35 druhů z nich však patří mezi kriticky ohrožené a 58 druhů mezi silně ohrožené.

Nejvíce ohrožený je třeba bukač velký a chřástal malý, drop velký, jeřáb popelavý, kolpík bílý, kulík hnědý, tetřev hlušec, mandelík hajní, morčák velký, volavka červená. Z dravců to jsou pak luňáci, orel skalní a mořský, poštolka rudonohá, raroh velký a sokol stěhovavý, z pěvců strnad luční a zahradní, ze sov puštík bělavý a výreček malý.

Všeobecně v Evropě, naši zemi nevyjímaje, dochází k dramatickému úbytku druhů, které jsme dosud považovali za zcela běžné -jako třeba skřivan, vrabec polní, koroptev, čejka I když vrabce pořád vídáme, jejich stavy výrazně klesají. A kdo měl to štěstí a viděl v posledních letech u nás chocholouše? Dříve jednoho z nejtypičtějších ptáků Mizí kdysi četné koroptve Jak upozorňuje ornitolog Petr Vojtíšek v časopise Ochrana přírody, v letech 1980 až 2005 jsme v Evropě přišli například o 14 milionů párů skřivana polního. Vrabec polní či ťuhýk obecný se v Nizozemsku a Británii dostali už na seznamy nejvíce ohrožených druhů.

Nejhorší osud dopadl na ptáky, kteří obývají zemědělskou krajinu. "Populace běžných druhů polních a lučních ptáků jsou v Evropě téměř na polovině stavů z počátku 80. let 20. století. To se netýká mimořádně vzácných druhů, ale těch, které stále považujeme za běžné, jako jsou skřivan polní, strnad obecný, vrabec polní" píše Vojtíšek. Viditelný úbytek ptáků jen dokumentuje stejně drastický pokles stavů dalších, méně nápadných živočichů, jako jsou motýli a další bezobratlí.

Užívejme si české přírody, neboť u nás ještě situace tak špatná není. V postsocialistických zemích totiž po politických změnách nastal rozpad socialistického zemědělství. Bezvládí, které v polních krajinách tehdy na několik let nastalo, ptákům velice prospělo. Jejich počty v devadesátých letech znovu narostly. Dnes už je trend opačný. Viníkem je obecně - intenzifikace zemědělství.

U nás je nejvíce postiženým druhem čejka chocholatá a kdysi tak četná koroptev, jejichž stavy poklesly asi nejvíce. Avšak týká se to i mnoha dalších druhů.

Ptáci, kteří obývají evropské lesy, jsou na tom jen nepatrně lépe než ptáci polí a luk, i tady si svou daň vybírá intenzivní lesní hospodaření, tedy způsob těžby a obhospodařování lesních porostů.

I přes velký pokrok v ochraně přírody stále nemají zaručený klidný život ani tak vzácní tvorové, jako je orel mořský či sokol stěhovavý. V posledních dvou letech například zahynulo více než deset orlů mořských poté, co pozřeli otrávenou návnadu s karbofuranem - přestože je pokládání otrávených návnad zakázáno a patří k trestným činům.

Odborníci také pomalu začínají odhadovat i zisky a ztráty, které ptačímu světu přinesou změny klimatu. Jak předpovídá nový Klimatický atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy, ze střední Evropy patrně do konce století zcela zmizí například sýc rousný, drozd kvíčala či brkoslav severní.

Zpět

Ekologové zavěšují budky pro netopýry

Mladá fronta Dnes, 19.7.2008, ČTK, Str.: 3 Východní Morava

Valašské Meziříčí - Valašskomeziříčští ochránci přírody začali zavěšovat hnízdní budky pro netopýry. Do konce příštího týdne jich ve vybraných lokalitách Vsetínska rozmístí téměř 200.

Jednatel ekologů Milan Orálek záchrannou akci komentoval s tím, že ochránci tak vracejí přírodě to, o co ji člověk připravil. "V době hnízdění se netopýři kromě kostelů a jiných historických objektů s oblibou uchylují do dutin stromů. Těch ale následkem těžby dřeva výrazně ubylo," objasnil Orálek.

Budky, které tvarem připomínají poštovní schránky, ochránci přírody zavěšují v lesích poblíž Pulčinských, Čertových a Lačnovských skal, u nejhlubší beskydské jeskyně Kněhyně, podél potoku Videčka a zkušebně také v okolí Valašského Meziříčí. Umožnil jim to grant, který získali od ministerstva životního prostředí a státního podniku Lesy České republiky.

Nejčastějším obyvatelem těchto speciálních hnízdiš bývá netopýr obecný. Mláďata v nich ale přivádějí na svět také další druhy chráněných netopýrů a vrápenců. Jejich přítomnost ekologové mapují podle škrábanců, chloupků a trusu. "K budkám však nejdeme, dokud s mladými definitivně neodletí. Kdybychom je vyplašili, už by se sem nevrátili," uvedl Orálek.

Rozmísťování hnízdních budek pro okřídlené savce se valašskomeziříčští ochránci přírody věnují s přestávkami osm let. Za tu dobu jich na stromy zavěsili několik stovek. Zdaleka ne každá budka ale bývá obydlena. Například v okolí Kněhyně našli netopýři cestu jen do třetiny ze 30 příbytků.

Zpět

Zpět do volné přírody

ČT 1 - Relace: Události v regionech - Ostrava ,  11.7.2008 , Autor: Daniel Šamánek

Moderátor: Další mláďata orla skalního ze Slovenska vypustí ochránci přírody v Beskydech. Dnes je představili v Záchranné stanici pro volně žijící živočichy v Bartošovicích. Do volné přírody se vrátí dva samečci a dvě samičky.

Autor: Kika, Izabela, Charlie a Jakub. Ta se jmenují 4 mladí orli. 3 z nich strávili několik týdnů v˙Záchranné stanici pro volně žijící živočichy v Bartošovicích, čtvrté dnes ochránci přírody dovezli ze Slovenska.

Radim Maloušek, ošetřovatel orlů: Až byli větší a brát si potravu sami, tak dostávali potravu z misky. A později již tedy dostávali celou potravu hlavně tedy křepelky a holuby.

Autor: O tři mláďata se v˙Bartošovicích starala adoptivní matka Orlice Dina.

Petr Orel, ČSOP, Záchranná stanice pro volně žijící živočichy, Bartošovice: Teď už jsou v˙takovém stáří zhruba v˙těch 55 - 60ti dnech, kdy už jsou schopny samy přijímat potravu, trhat potravu, dorůstá jim peří.

Autor: Mláďata orla skalního ornitologové převezli do vypouštěcí voliéry v Beskydech. Tam stráví ještě několik týdnů.

Petr Orel, ČSOP, Záchranná stanice pro volně žijící živočichy, Bartošovice: Neměly by vylétnout je tyto tři mláďata, měl by ještě se k nim přidat jeden samce, kterého tu máme z minulého roku, který je doposud v rehabilitaci.

Autor: V rámci projektu Návrat orla skalního do moravskoslezských Beskyd už ochránci přírody vypustili ve volné přírodě celkem 7 orlů. Z vypouštěcí voliéry v Beskydech vyletí orli přibližně v polovině srpna.

Zpět

Ochránci přesunuli orly skalní do vypouštěcí voliéry v Beskydech

Bartošovice (Novojičínsko) 11. července (ČTK) - Ochránci přírody z Bartošovic na Novojičínsku dnes do vypouštěcí voliéry přemístili čtyři mláďata orla skalního. Ve voliéře zůstanou mláďata před vypuštěním do volné přírody ještě několik týdnů. Pracovníci záchranné stanice v Bartošovicích se už třetím rokem snaží vrátit orly skalní do Moravskoslezských Beskyd. Jejich populace byla v Česku před více než 100 lety zcela vyhubena člověkem, řekl dnes ČTK vedoucí zařízení Petr Orel.

Vypouštěcí voliéra, kterou nepřetržitě hlídá ostraha, je v Beskydech a její přesné umístění ochránci kvůli bezpečí zvířat tají. Mláďata se do voliér před vypouštěním přesouvají proto, aby si na prostředí zvykla a přijala ho jako své rodiště. Koncem července se do voliéry přesune i orlí samec Evžen. Jde o ročního orla, který loni v červnu při pádu z hnízda utrpěl vícečetné zlomeniny obou křídel, a proto je doposud ve stanici v Bartošovicích. "Jeho stav je natolik příznivý, že bude vypuštěn společně s letošními mláďaty a jeho šance na úspěšné zapojení do projektu vidíme pozitivně," uvedl Orel.

Do roku 2010 by mělo být v oblasti Beskyd vypuštěno 15 až 20 mladých
dravců. Mláďata získávají ochránci přírody ze Slovenska. Z hnízd volně
žijící slovenské populace se vybere vždy mladší mládě. To je totiž kvůli
takzvanému vrozenému kanibalismu odsouzeno k zániku. Starší sourozenec zpravidla zabije toho mladšího a slabšího. Orli pohlavně dospívají zhruba v pěti až šesti letech, ve třech letech začínají vytvářet páry. Samice orla skalního má rozpětí křídel zhruba 220 centimetrů, samec má pak rozpětí asi o třetinu menší. Samci váží kolem čtyř kilogramů, samice jsou přibližně o dva kilogramy těžší. Samice obvykle snáší dvě vejce.

Zpět